..To zas byl týden.. Každý kdo mne zná ví, že jsem celkem klidný a nekonfliktní člověk. Problémy s učitely jsem měl naposledy na ZŠ, kde jsem si prožíval své rebelie. Až teď, jedné paní inženýrce jsem se malinko znelíbil. Přišla do třídy a hned na mne ukázala prstem a řekla, že mne vubec nezná (to, že jsme se už jednou viděli a to na prvním cvičení, mi jako vhodná poznámka nepřišla) a že jestli chci zápočet, že si mne (narozdíl od kolegů, které znala) prozkouší.. Na to jsem samozřejmě připraven nebyl (chtěl jsem jen ten započet, přeci) a tak jsem nemohl ukázat své vědomosti.. No, slovo dalo slovo a najednou se mě zvýšeným hlasem ptala, jestli je ještě něco, čím bych ji chtěl poučit. Od ZŠ jsem jaksi vyšel ze cviku a to, že na mne, stojícího před tabulí, vyučující křičel, mne zaskočilo. nevěděl jsem co dělat, řekl jsem, že není a vyklidil pozice.. Nu, zápočet potřebuji, čeká mne ještě legrace:o)
Dnešní příspěvek je (jako už téměř obvykle) od slovenského kolegy Martina Turčana. Jde o cestování na kole po Podkarpatské rusi. Dokonce se kvůli nám začal učit česky:o)) ..A celkem mu to i jde.
