Vstoupíte a omámí Vás tisíce vůní. Vstoupíte a uslyšíte němou mluvu květin, keřů a stromů. Vstoupíte a uslyšíte ptačích křídel šum a když se pozorně zahledíte a zaposloucháte možná i mnohé uvidíte na vlastní oči.
Botanická zahrada leží v Praze 2 na Novém Městě, Na Slupi 16. Zahrada má rozlohu 3,5 ha. Její nejnižší místo je u ulice Na Slupi a to 195,56 metrů nad mořem a nejvýše položená plocha je nad velkým alpinem ve 227.51 m.n.m. V jejím areálu se nachází budova katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK, Ústav životního prostředí a sídlí zde i studijní oddělení Přírodovědecké fakulty UK. Expozice zahrady jsou rozděleny na skleníkové (interiéry) a přírodní venkovní (exteriéry).
Ve sklenících je stálá expozice tropů a suchých subtropů (sbírka kaktusů a sukulentů). Sbírka rostlin z vlhkých subtropů je v létě instalována pod širým nebem podle světadílů původu rostlin, které jsou pak v zimním období uskladněny ve velkém studeném skleníku. Vedle rozsáhlé sbírky sukulentů stojí za zmínku velké a staré exempláře cykasů, kamélie, myrty a další rostliny pocházející ze sbírek někdejší smíchovské univerzitní zahrady z 19. století. Z venkovních expozic je významný unikátní exemplář jinanu dvoulaločného, Ginkgo biloba cv. Praga. Je to vlastně někdejší obří bonsaj, jejíž stáří se odhaduje na přibližně 130 let. Uvidíte tady například jednu z prvních do Evropy introdukovaných metasekvojí a další dřeviny. Nejcennější zdejší expozicí je prý kolekce středoevropské květeny založená v roce 1904 a kontinuálně udržovaná po celých předchozích sto let.
Zahrada je pravidelně pořadatelem mnoha různých výstav. Já tam viděla výstavu exotického ptactva, později různých kaktusů a nedávno bonsají. O zahradu prý pečuje v současné době přibližně 20 zahradníků a kurátorů a roční náklady na její provoz, hrazené Přírodovědeckou fakultou UK, se pohybují kolem 6 milionů Kč.
Ještě něco málo z její historie. Na větší části pozemků byl až do poloviny 19. století ovocný sad. Roku 1845 tyto pozemky zakoupila společnost pro zvelebování zahradnictví Böhemische Gartenbaugesellschaft za finančního přispění hraběte Rohana a právě zde založila Společenskou zahradu. Roku 1862 dostal prostor z ulice Na Slupi litinový plot na podezdívce z pískovce a od roku 1882 byl budován komplex skleníků. Od počátku byly brány jako výstavní pavilony a pořádaly se zde spousty výstav. Krásná byla centrální kopule se spoustou světla. O zahrady se v té době staral zahradní architekt Eduard Fiala.
Po velké povodni roku 1890 odkoupil zahradu stát pro pražskou univerzitu. V letech 1897 a 1898 sem byla přenesena velká část sbírek ze Smíchova, z tamější zahrady, která utrpěla povodní a byla zrušena. Roku 1898 byl tady v české zahradě vybudován orchidejový skleník a skupina dalších sedmi skleníků. Z téže doby je i dřevěný altán v zahradě. Ten byl roku 1994 opraven.V letech 1900 až 1902 vzniklo první alpinum, v letech 1906 až 1907 druhé. Roku 1938 přibyl skleník pro tropické vodní rostliny. V červenci 1940, po uzavření českých vysokých škol, byla česká botanická zahrada připojena k německé nacházející se hned nad ní a oddělené jen plotem.
Při spojeneckém náletu na Prahu dne 14.2.1945 byly německé skleníky i části zahrady vážně poničené. Došlo pak k trvalému sloučení obou zahrad a byly rozšířeny o svah s výměrou 1795 m2. Místo původních náletem zničených skleníků byly postaveny nové s původní kompozicí, ale ocelové. Původní kopule a dvě křídla zde zůstaly dodnes. Venkovní expozice se neustále mění podle potřeb školy. Větší revitalizace zahrady započala v roce 1992. V letech 1996 až 1998 byly rekonstruovány skleníkové komplexy.
Celková dispozice zahrady je dána svažitým terénem, který je terasovitě upraven. V západní části je rovinatý parter ve dvou úrovních. Svahové části jsou osázené dřevinami, mezi cestami vedou schodiště. Z původní Společenské zahrady se tady dochovaly až dodnes sloupovité duby letní, skupina tisů červených nebo nahovětvec dvoudomý. Krásný je také starý trojkmenný platan javorolistý. Ostatní dřeviny jsou mladší, většina jich pochází z posledních let 19. století. Najdeme mezi nimi řadu cenných druhů.
Zahradu ročně navštíví asi 100.000 návštěvníků. Slouží nejen jako zdroj demonstračního materiálu pro studenty biologie a přidružených oborů jak z Karlovy univerzity, tak ze sesterských fakult, ale i pro studenty středních a žáky základních škol. Zahrada zároveň umožňuje celoživotní vzdělávání obyvatelstva, protože u každé květinky, keře i stromu najdete cedulku s botanickým názvem. Částečně slouží i k relaxaci návštěvníků zejména z řad obyvatel Prahy 2, kteří se zdržují na mnoha lavičkách i cestičkách. Chodí sem ale celá Praha, lidé všech věkových kategorií. Najdete tu na pěšinkách mezi skalkami běhat malé děti nebo líbající se milence v tichých zákoutích či v dřevěném altánku. Nejvíc jsem tady ale dneska potkala důchodců a přišlo mi to velmi romantické. Takoví staříčci co sotva chodí se tu prochází, drží za ruce a pomáhají si do schodů mezi terasami a květinami. Mnozí se nakloní a přivoní k právě kvetoucím rhododendronům až je to přinutí kýchnout. A o tom ta botanická zahrada je. O klidu, o tichu, o vůni a o lásce.
