Polským pohraničím na lyžích

0
589

Na tento výlet si budete muset vzít pas, vede totiž po území Polska. Ve Východočeském kraji je dost přechodů do Polska pro pěší, lyžaře a cyklisty, kterými se můžeme dostat do sousední země, kde se však nachází mnoho krásných turistických partií. Vhodná doba pro návštěvu polského pomezí je například v zimě. Jsou zde nádherné lyžařské terény a to jak na našem území u Náchoda, tak v Polsku.

Výlet je pro svou délku trochu náročnější a proto je vhodný spíše pro ty zdatnější turisty. Ty nejzdatnější se mohou podívat například i na Hejšovinu, kam je však výstup v zimě trochu nebezpečný.

Tento výlet začíná na nádraží v Polici nad Metují, kde přestoupíme na autobus, který nás doveze až do Machovské Lhoty. Ti nejzdatnější si mohou dojít i tento úsek pěšky, ale celkem to je skoro 10 kilometrů. V Machovské Lhotě můžeme vidět bývalou tzv. Kubičkovu evangelickou faru (dům čp.54 s patrovou komorou na sloupech). Nachází se zde také známý hostinec „U Lindmanů“. Samotný výlet vlastně začíná až zde, kde po vystoupení z autobusu půjdeme po modré turistické značce až na hraniční přechod, kde se dostaneme do Polska.

Za hranicemi, kde se dříve nacházela polská vesnice, se dáme cestou doleva po zelené turistické značce do velkého kopce, kde je skoro lepší lyže sundat a kousek nést. Po této značce se dostaneme do vesničky Pasterka. Cestou půjdeme kolem Pasterske Góry, vrcholem se skupinkou malebných skal. Do jeho úbočí se zařezává skalní soutěska Pieklo. Tato vesnice byla založena v 13.-14. stol. českými kolonisty. Na kraji vesnice se nachází centrum PTTK – turistická chata. Nachází se zde také barokní kostel sv. Jana Křtitele z roku 1786 s barokním oltářem, kazatelnou a varhanami.

Odtud se můžeme dát dál po žluté turistické značce, která vede do sedla pod Hejšovinou a odtud po modré turistické značce až na chatu na Hejšovině (Polsky nazývané Szczeliniec). Cesta sem je opět náročná a dokonce na stromě je jakýsi polský nápis, nejspíše zakazující vstup na Hejšovinu v zimním období (ovšem kdo tomu má rozumět, že?). Samozřejmě nahoru se po skalách těžko vyšplháme s lyžemi na nohou a je lepší je zde sundat. Odměnou za výstup nám však bude krásný výhled z vyhlídky u zdejší polské chaty, a poté také vyhlídkový okruh skalním městem, které naskýtá pohledy na krásné skalní útvary.

Malý altán na vyhlídkové plošině naproti chatě na Hejšovině Hejšovina je se svým nejvyšším vrchem (919 m.n.m), nejatraktivnější částí Stolových hor. Je tvořena skalní plošinou 600×300 metrů. Skoro ze všech stran je ohraničena až 60-ti metrovou skalní stěnou. Na západě vystupuje též Malá Hejšovina. Na samotnou Hejšovinu vede 665 schodů, které ústí u chaty PTTK, vybudované jako turistickou atrakci již roku 1846 (od roku 1815 zde stál altán). Hejšovinu navštívili dokonce i pruský král Bedřich Vilém II. nebo J.W.Goethe, který zde má i pamětní desku. Podle popisu v mapě se zde platí vstupné a samotný okruh je přístupný po značené trase. Ovšem v zimě se určitě nic neplatí, dokonce když jsem navštívil tento vrchol na konci roku 1999 byla tato chata opuštěná a část dokonce otevřená a vyrabovaná (mimochodem dalo by se zde spát, zbylo zde vevnitř i několik postelí).

Z Hejšoviny sejdeme prudkým a namáhavým sestupem až do Karlowa. Samozřejmě ti méně zdatní lyžaři mohou Hejšovinu objet z Pasterky po zelené turistické značce, ovšem ochudí se o krásný zážitek. Karlow je turistickým centrem Stolových hor. Byl založen v roce 1730. Z Karlowa se dáme po červené turistické značce, která jde nejdříve trochu do kopce, ale potom mírně klesá až na zadní konec Blednych Skal.

Bledne skaly (česky Bludné) si nic nezadají se svým jménem. Je to přírodní rezervace, která chrání nádherné skalní město, ukrývající labyrint rozsedlin o hloubce 6-8 metrů mezi mohutnými skalními bloky. Tyto bloky tvoří téměř pravidelnou síť částečně klenutých průchodů. Toto skalní město je dost odlišné od těch, které známe z naší strany hranic. Nedoporučuji však jeho návštěvu těm obéznějším, kteří by radši měli skalní město obejít po zelené turistické značce, protože jinak by zde mohli ostatním zatarasit cestu, možná že navždy, neboť některé průřezy jsou zde opravdu uzoulinké.

Z Blednych skal se můžeme vrátit po zelené zpět k přechodu v Machovské Lhotě a odtud po červené do Hronova na zastávku. Tento tip však vede z parkoviště u vstupu do skal po zelené příkrým svahem do osady Bukowina Klodzka, původně česká osada, odkud je pěkný výhled na Čechy (stojí zde i jakýsi vyhlídkový altán). Pokud nechcete jít z prudkého kopce radši pěšky, doporučuji objet na lyžích prudké klesání po silnici, která je v zimě zasněžená. Po zelené budeme pokračovat dále až do Pstražne (založena opět českými osadníky ve 14. nebo 15. století) a odtud dále z kopce, až narazíme na silnici, podél které zelená vede. Jedno z prvních stavení (čp.172) po pravé straně cesty v sobě ukrývá nádherný pohyblivý betlém, usazený v krásné místnosti s krásnou výzdobou (hlavně v době vánoc) a dřevěnými varhany. Tento betlém vyrobil kdysi předek dnešních obyvatelů, který byl Čech. Pokud si zde řeknete, místní vás jistě pustí na tento betlém podívat. Vstupné je dobrovolné.

Chalupa skrývající skvost - pohyblivý betlém Nyní ještě projdeme krajem Czermne, původně českou vsí s novodobě upraveným kostelem sv. Bartoloměje s proslulou kostnicí z roku 1776. U kostela se nachází také zděná zvonice z roku 1603 se bedněným patrem. Při cestě je též mnoho kapliček. Pokud jste z blízkého okolí hranic, můžete použít hraniční přechod pro malý pohraniční styk v Čermné, odkud je to jen kousek do Poříčí. Ostatní musí jít přes Kudowu Zdroj vesničku Slone až na přechod v Bělovsi. Doporučuji zde jít právě přes vesničku Slone, abychom se vyhnuli rušné silnici, která vede přímo na přechod. Pokud bude dost sněhu, můžeme to vzít mimo všechny cesty rovnou přes pole a louky.

Kudowa Zdroj je lázeňské město s minerálními prameny (9 zřídel). Léčí se zde nemoci krevního oběhu, látkové výměny a neurózy. Již v 15. stol. tu byla česká vesnice. Z dalších pamětihodností je zde také evangelický kostel Ježíše Krista z roku 1798, dřevěná zvonice z poloviny 19. stol. V centru je mnoho krásných lázeňských domů.

Tato trasa je dlouhá celkem asi 30 kilometrů, ovšem to se může dosti zkrátit, pokud nenavštívíme Hejšovinu, ale i prodloužit, když pár prudkých srázů raději objedeme. Přesto si myslím, že trasa není až tak náročná, na to, kolik krásných míst můžeme navštívit. Náročnější je opravdu jen pár výstupů do skal, o kterých jsem se již zmiňoval (např. výstup na Hejšovinu).

Je zajímavé srovnat české a polské pomezí. Nevím, zda to je opravdu jen můj pocit, ale připadá mi, že si to nemyslím jen já. Domy v polských vesnicích se mi zdály daleko zanedbanější než u nás. Pouze v okolí Kudowy Zdroje jsou vidět upravené domy, mimo pár světlých vyjímek. Jinak návštěvu Hejšoviny a Bledných skal opravdu doporučuji, neboť obojí jsou nádherné skály. Určitě však stojí za shlédnutí i v letních měsících, kdy nejsou přikryté sněhem, ovšem to už asi bude něco stát návštěva vyhlídkových okruhů.

Přeji krásné počasí a hodně sněhu, abyste si mohli vychutnat krásu přírody.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno