Nemám rád podzim. Není to tím, že by mi nějak zásadně vadil déšť, který k podzimu neodmyslitelně patří (i když to neustálé čištění brýlí mě pěkně štve), nebo to bláto (takový fotbálek v bahně má totiž svoje kouzlo). A vítr, který fouká ze strnišť, cuchá neustále můj (téměř) dokonalý účes, se dá použít k pouštění draků (což může být také dobrá zábava (pokud se drak, se kterým se děláte dva týdny, neutrhne a nerozhodne se ochutnat trochu té báječné a úžasné svobody)). Podzimem zbarvené stromy jsou jedním z nejhezčích úkazů v přírodě (nejhezčí úkaz v přírodě jsem samozřejmě a bez debat já sám) a procházce po zalesněných kopcích naší krajiny ve slunečném podzimním dnu se jen tak nějaká jiná procházka v jiném než slunečném a podzimním dnu nevyrovná.
Jenom by mohl trvat tak týden. Déle stromy ty krásně zbarvené listy stejně neudrží a změní se ve smutné, suché a pokřivené pařáty, pouštění draků člověka omrzí hned po prvním neúspěchu (někoho až po druhém, ale to už musí být obzvlášť náruživý stavitel) a fotbálek v bahýnku je po týdnu jen fotbal v pitomém a hnusném bahně.
Jeden týden je pro podzim tak akorát. O zbylé dny by se rovným dílem podělili léto se zimou. Nenapadá mě totiž důvod, proč by měl být delší. U léta je to jasné. Aby se člověk mohl koupat, opalovat, cestovat, jezdit na tábory a chodit bez trička. Zima je zase kvůli lyžování, koulování, stavění iglů a vánocům (a ty jsou kvůli dárkům a cukroví). Dokonce i to jaro má své důvody (jako třeba ježdění na vodu), ale podzim? Pro podzim mě nenapadá víc důvodů, než na již zmiňovaný jeden týden. Tak co s tím uděláme?
