Connect with us

Cykloturistika

Pobaltí na kolech 8

Předposlední díl našeho cyklistického cestování, putování a bloudění po pobaltských státech.

Větrné mlýny, stíhací jízda na 30km, tajné vojenské letiště a nádraží vopuštěný jako z písniček Wabiho Daňka.

Published

on

Čtvrtek 8.2.

Ráno se Adam probudil, šel ven a donesl hodiny. Bylo 6:15. Plán byl, že vstanem dřív a pojedeme do KURESSAARE a zpět a u někho si schováme věci. Ovšem 6:15 bylo moc trošku brzo. Další vstávání se ale nezdařilo, navíc jsem zjistil, že do KURESSAARE je to o dost dál, než jsem myslel. Uvařili jsme teda polívku (slepičí), posnídali a vyrazili na silnici. Přes to všechno jsme byli na silnici už ve čtvrt na jedenáct. První zastávku jsme učinili u větrného mlýna kousek před mostem na druhý ostrov. Pán anglicky neuměl, rusky taky moc ne, ale domluvili jsme se, že chceme tři studentské na prohlídku mlýna. Chtěl po nás 3 krát 3 koruny. Nejmenší jsme ale měli 50 EEK, tak nás pustil zadarmo. Mlýn byl hezkej, ale mrňavej. Dál jsme pokračovali po mostě, který nebyl most, ale pouze násep a na levé straně byla cyklostezka.

Za mostem jsme vyrazili na KURESSAARE, po silnici 74. S Věrošem jsme jeli jako vždycky vepředu a asi po 15 km jsme zastavili, abychom počkali na Adama a nabrali vodu. Nabrali jsme vodu, posadili se k silnici a čekali. Když se Adam po půl hodině neukázal, Věroš zavelel, že jedem zpět. Mě se moc nechtělo a navíc tady byla možnost, že Adam nás minul a honí nás dál. Stopl jsem tedy Golf přijíždějící od KURESSAARE a slečny se lámanou angličtinou zeptal, jestli neviděla člověka ve stejném tirčku. Domluvili jsme se, že jo a že je to poměrně dlouho a že měl černou helmu. Dohnal jsem tedy rychle Věroše, otočili jsme to a začal stíhací závod na 30 km. Věrošovi jsem velmi rychle ujel, takže každý jel sám za sebe. Adam honil nás, já honil Adama a Věroš honil mě. Spočítal jsem si, že na 30 km nemám šanci Adama dojet, tak jsem si říkal, ať zůstane na začátku KURESSAARE.


A začal stíhací závod na 30km. Adam jel před námi a snažil se nás dojet, já honil Adama a Věroš se snažil dojet mne…

A taky že jo. Adam čekal u cedule a čekal 40 min. Věroš dojel asi za 15 minut po mně. Snědli jsme čoko a vyrazili na oběd. Kousek za začátkem obce byla sámoška, kde jsme nakoupili spoustu jídla, které jsme pak společnými silami sežrali. Až na to kilo cukru a tři jablka. Od samošky jsme jeli do středu města, kded jsme chvíli projížděli a pak jsme jeli do přístavu ROMANASSAARE. V přístavu jsme chvilku očumovali lodě, pána co právě přijížděl jsme se zeptali kam jezdí, on nám řekl, že jezdí na ostrov Abruka, což se nám nehodilo. Vyrazili jsme tedy zpět. Tentokrát ovšem proti větru. Jeli jsme směrem na PIHLU, kded jsme v autobusové zastávce zdlábli další čoko a trochu cukru. Odtud jsme odbočili a jeli zpět na 74, kousek po ní a pak na Laimjalu. Asi po osmi kilometrech jsme začali shánět místo na stan. V první chalupě nám paní řekla, že ne. Vlastně ani nevíme, jestli nám vůbec rozuměla, ale zavolala si muže a ten už uměl trochu rusky. Spustili jsme tedy nacvičenou větu. Pán nám v první chvíli dovolil postavit si stan hned u domu, pak nás vzal k řece, kde jsme se taky ubytovali. Já se s pánem ještě vrátil pro vodu. Kluci mezitím postavili stan. Ještě než jsme se pustili do vaření vyzkoušeli jsme s Adamem teplotu říčky. Moc teplá nebyla, ale bylo to fajn. Udělali jsme oheň, na něm Věroš těstoviny a já s Adamem na vařiči omáčku od Knorra. Téměř vše jsme zdlábli a šli spát.

–Damon

Pátek 9.7.

Den jako každý jiný. Teda ne zas až tak. Dneska máme stan ve stínu, a proto je vše mokré od rosy. Věroš šel vařit písmenkovou polívku Knorr. S Damonem jsem se koukal do mapy, kudy kolmo a kudy vlakem.

Pak jsme se nasnídali. Věrošovi se přitom šprajclo ypsilon v krku 🙂 Po snídani jsme přenesli stan na sluníčko, aby uschnul. O půl dvanácté jsme byli na silnici jak na koni. Věrošovo koleno a protivítr zpomalovali náš postup vpřed. Nejhorší to bylo na silnici mezi ostrovy Saarema a Muhu. Pak už to šlo docela dobře. Ve vesnici jsme se rozšoupli v obchodě a koupili si oběd a něco k večeři. To jsme nabalili na kola a vyrazili na trajekt. Loď kupodivu stála stejně peněz jako směrem na ostrovy. Na trajektu jsme zaujali místo u stolečku a začali obědvat. Nechali jsme akorát pár drobečků pro lodní myši 🙂

Z Virtsu jsme pokračovali proti větru směrem na Lihulu. Pak jsme odbočili vpravo a jedné chalupy nabrali vodu. Pak jsme pokračovali po menší silničce na Pärnu Cesta ubíhala příjemně. Po 10 km se silnice rozšířila a stalo se z ní záložní vojenské letiště. Po 3 km se opět runway změnila v silnici a pokračovala dále.

Po 10km se silnice rozšířila a stalo ze z ní záložní vojenské letiště. Doufám, že není tajné, jinak nás nepustí zpátky přes hranice 🙂

My jsme zastavili a dali si jahody, co rostly u silnice. Potom jsme ještě spořádali čokoládu. Sedli jsme na kola. Před námi se objevila cedule „okres Pärnu“ a silnice změnila povrch. Z asfaltky se stala široká prašná cesta, po které jsme jeli 4 km, kde se na křižovatce opět z prašné cesty stala asfaltka. Čas se pomalu chýlil k večeru, a tak po 20 km jsme zastavili u domečku a požádali o přespání.

Postavili jsme si stan, dali si pomeranče a začali vařit večeři. Přitom se k nám přidal místní kocour a začal loudit. Když neuspěl, tak (jak jsem později zjistil) se spokojil s mým toaletním papírem, ze kterého nadělal hromadu malých toaleťáčků.

Už nevím ,co bych dál napsal, tak končím.

–Adam

Sobota 10.7.

Když jsem se ráno vzbudil a přesvědčil se, že mám vstát, bylo přesně 10:30 nebo tak nějak. Bylo by vhodné vyhlásit, že v 8:00 se začíná vstávat, do 9 už je sbalený stan a (nebo) snězená polívka. Zkrátka takovou menší tyranii.

Trochu času jsme ušetřili užitím paralelismu, neb zároveň s vařením snídaně se balil stan. Na silnici jsme zase šlapali okolo půl dvanácté. Před výjezdem jsme ještě nabrali vody, což bylo s místní studnou malé dobrodružství.

V pohodě jsme dojeli asi 6 km do Parnu, kde byla na mapě nakreslená dálnice. Šlo o obyčejnou dvouproudovou silnici, po zjištění, že na ní jezdí i traktory, jsme na ni odvážně vyrazili taky. Aby byl pocit dálnice lepší, udělali silničáři výluku a provoz svedli do jednoho pruhu.

Do Pärnu jsme dorazili v pohodě, místní cyklostezky jsou šikovné, ale Adamovi se na ní povedlo přetrhnout lanko od zadní brzdy. Damon ho přesvědčil, že to nic není, a jelo se dál až na konec Pärnu k nádraží. Nádraží je postaveno daleko za koncem města, což je určitě praktické, neboť dým a saze z lokomotiv nelétají do města.

Po zběžné prohlídce nádraží jsme zjistili, že nádraží je dokonale zavřené, jedna kolej chybí, druhá kolej vlak už asi dlouho neviděla a po třetí se asi jezdí. Po detailnější prohlídce Adam našel něco, co vypadalo jako jízdní řád a vyvěštil, že vlak nádraží navštěvuje dvakrát denně a jezdí pouze z Tallinnu. Usoudili jsme, že přes hranice nás to nedostane, bohatýrsky poobědvali a vyrazili na Valgu.

Po zběžné prohlídce jsme zjistitli, že nádraží je dokonale zavřené, jedna kolej chybí, druhá vlak už dlouho neviděla a po třetí se (možná) jezdí. Po detailnější prohlídce jsme našli dokonce i jízdní řád.

Cesta na nás zkoušela různé úskoky, jako třeba odbočky, zatáčky a kopce, ale vydrželi jsme. Snědli jsme i cestovní čokoládu, vyrobili ji v Německu, dovezli ji lodí na ostrov Muhu, tam jsme ji koupili my a najeli s ní něco přes 100 km.

Cesta zkusila ještě jeden trik, udělala opravu. Ani to nás neodradilo, dojeli jsme na autobusovou zastávku a snědli zbytek potravin. Takový jabka s cukrem vůbec nejsou k zahození, co má taky člověk žrát, když už mu nic nezbvývá.

Jeli jsme ještě chvíli a potom se ubytovali. Dneska žádné myšlenky nebdou. Za pár dní už jsme doma

— Věroš

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Hradec Králové 23.-24.1.2016)

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání
o „cyklocestování“ a cykloturistice­.O zážitky nebude
nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu,
Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa,
Michaela Heclová vás zavede do Kambodži a tak dále.

Published

on

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání o „cyklocestování“ a cykloturistice. Tato nevšední akce je určena nejen pro všechny „cyklocestovatele“, kteří vyrážejí na své cesty po světě s kolem, ale i pro všechny příznivce nenáročné cykloturistiky, cestování a pohybu v přírodě. Letos opět v konferenčním sále Úřadu práce na Wonkově ulici a to v termínu 23.-24.1.2016. V programu je plno nových tváří a tak se můžeme těšit na další dobrodružství, sportovní výkony a spoustu krásných fotografií. Samozřejmostí je fajn nálada a různé doprovodné programy.


Hlavním tahákem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu, Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa, Michaela Heclová vás zavede do Kambodži, Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … uvidíte také první besedu v historii festivalu prezentovanou malými dětmi – Vojtou a Šárkou Zigáčkovými. To si opravdu nenechte ujít.

SOBOTA 23.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok A: 09:30 – 10:30 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 10:45 – 12:00 Ivo Janeček – „Na kole do Finska a zpět“

Blok B: 12:30 – 12:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu 13:00 – 14:15 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok C: 15:30 – 16:45 Jan Ždánský – „Na lehotříkolce v zimě přes Bajkal“ 17:00 – 18:00 R+M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok D: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 24.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok E: 09:00 – 10:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 10:20 – 11:00 Jarda Král – „Na živo o cestě na kole kolem světa“ 11:15 – 12:00 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP

Blok F: 12:30 – 13:45 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:00 – 15:00 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“

Blok G: 15:30 – 16:15 Víťa&Šárka Zigáčkovi & rodiče – „Na kole z Těchonína do Benátek a zpět“ 16:30 – 17:30 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocesto­vani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Continue Reading

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Frýdek-Místek 15.-17.1.2016)

Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který
objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých
62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

Published

on

Tradiční a originální cestovatelský festival Cyklocestování ve Frýdku-Místku má významné jubileum. Už podesáté se uskuteční na plátně a v prostorách Nové scény Vlast. Prostřednictvím besed, promítání, filmů a workshopů se můžete vydat s cestovateli na kolech do různých koutů světa.


Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru dokumentárního filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Michaely Heclové o dámské sólojízdě po Asii, frýdeckomístečtí cykloturisté Markéta a Standa Ubíkovi vás budou inspirovat na Tauerskou cyklostezku, výborně se zasmějete při povídání Petra Bartoše, Čechorakušan Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … .

Festival pořádá Občanské sdružení Cyklocestovatelé za významné podpory příspěvkové organizace Národní dům Frýdek-Místek, která je spolupořadatelem akce. ** PÁTEK 15.1. 2016**, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok A: 18:00 – 19:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 19:30 – 20:45 Jan Evják – „Norskem na kole“

SOBOTA 16.1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok B: 10:00 – 11:15 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“ 11:30 – 11:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu

Blok C: 12:30 – 13:15 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP 13:25 – 14:20 M&S Ubíkovi – Tauerská cyklostezka s cyklovozíkem 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok D: 15:30 – 16:45 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 17:00 – 18:00 R&M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok E: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 17. 1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok F: 10:00 – 11:00 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 11:15 – 12:30 Michal Gordiak – „Bicyklom za 100 Eur z Bratislavy do Lisabonu“

Blok G: 13:00 – 14:15 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:30 – 15:30 Broňa Nágel – „80 dní naležato kolem vod Rýna a Labe“

Blok H: 16:00 – 16:30 Žilinský cyklo(k)raj – prezentace regionu 16:45 – 17:45 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocesto­vani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Continue Reading

Cykloturistika

Moračská planina – dosud neobjevený kout Černé Hory

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo
sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný
kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na
všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě
všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou.

Published

on

Zdá se vám Černá Hora turisticky profláklá? Pak jste asi navštívili ta nesprávná místa. V Durmitoru se mluví česky a pro všechny ty nadšené horaly skoro není kde lehnout do trávy. U moře se mluví Rusky a na místo na pláži se stojí fronty. Za pivko vypláznete dvě eura a hospodský před vás postaví umrněnou třetinku. Jak někde na západě. Jenže omyl. Tohleto není skutečná Černá Hora. Tentokrát pomineme notoricky známá místa a vyrazíme do míst neznámých, odměna bude sladká.


Pohádkový kaňon řeky Mrtvice

Do hor vyrážím ze silnice Kolašin – Podgorica proti proudu tyrkysové Mrtvice. Řeka se dle místní legendy každé jaro rozvodní a nemilosrdně sebou odnáší vše, co jí přijde do cesty, včetně pohřbených nebožtíků, proto název Mrtvice. Pod starým kamenným mostem slezu k tůni a zkouším teplotu vody. Hned mě napadá další důvod tohoto povzbudivého pojmenování. Stejně neodolám, rychlá koupačka v ledové vodě náramně osvěží. Hned za starým mostem se údolí zužuje a stezka se zařezává do kaňonu, který je místy až 1.100 m hluboký. Vlhké mikroklima svědčí bujné a husté vegetaci, žijí zde nejrůznější hadi, mloci a čolci. Člověk si připadá jak v pohádce z mechu a kapradí. Zlatým hřebem túry je Danilov put, úzká cestička dramaticky zaříznutá přímo ve svislé skalní stěně. Před půl stoletím ji zbudovali vojáci generála jugoslávské armády Danila Jaukoviće, který pocházel z tohoto kraje. Po překonání exponovaného úseku pokračuje cesta pohodově až nakonec vyústí v malé vesničce Velje Duboko pod horským systémem Moračská planina. Máte pocit, jako byste došli na konec světa, ale výlet do hor tady teprve začíná.



Přes koberce narcisů

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou. Bělostné skalní hřebeny a oblé travnaté vrcholy nabízejí nádhernou podívanou. Nejvyšším vrcholem je Kapa Moračka 2.226 m a to bychom nebyli na Balkáně, kdyby se z jejich svahů zrovna nehnalo stádo ovcí.

Kapetanovo jezero a bar Vagon

Cíl dnešní túry je ledovcové jezero ležící v nadmořské výšce 1.672 m. Stojí zde pár „vikendic“ – chatek Černohorců z nedalekého Nikšiče. Pro většinu majitelů je ještě brzy na letní radovánky, a tak většina budek zeje prázdnotou. Blížím se k boudě, která lehce připomíná vagón černohorského rychlíku, pan majitel bude zřejmě zaměstnán na dráze. K mé radosti vychází usměvavá žena a hned ze dveří volá, zda si dám kafe nabo rakiji. Uvítám oboje. Srkám oblíbenou balkánskou dvojkombinaci a povídám si s majiteli Draganem a Zoricou. Postesknou si, jak je na Kapetanově jezeře málo turistů, prý všichni jezdí jen do Durmitoru, Prokletije a Komovi a přitom je Moračská planina tak krásná. Slíbím, že sem pošlu své známé a že se sem určitě ještě podívám. Seznámení stvrdíme dalším panákem rakije a příslibem přátelství na facebooku. Balkánská klasika.



Údolím pod Žurimem

Ráno mě budí déšť bubnující na plachtu stanu, všude kolem jezera se válí hustá mlha. Moračská planina jakoby zmizela v bílé tmě. Dobývat vrcholy se mi v tomhle nečase nechce, a tak jdu údolní variantou dál. Vyrážím směr osada Gvozd širokým údolím plným pastvin. Odpoledne se mraky rozhání a já se mohu opět kochat. Procházím kolem Malého a Velkého Žurimu, skalnaté štíty jakoby nade mnou držely stráž. Potkávám další prázdné vikendice, ale i salaše, do nichž se teď na jaře stěhují pastýři se svými stády. Pozdravení se s domácími a prohození pár zdvořilostních frází se opět neobejde bez panáka rakije do jedné i do druhé nohy. Odpoledne už salaše obcházím obloukem, přece jen chci dnes doputovat do civilizace.



Doporučení na cestu po Moračské planině

Moračská planina je horský systém tvořený několika horskými masivy v centrální Černé Hoře. Pro výlety na vršky je ideální výchozí bod Kapetanovo jezero, ke kterému se dá dojít za 1–2 dny přes kaňon řeky Mrtvice anebo dojet terénním autem, na motorce či na kole ze staré silnice spojující Nikšič a Šavnik. Vyrazíte-li pěšky, doporučuji minimálně 3–4 dny. Moračská planina je výborná také pro horská kola. S tábořením ve volné přírodě zde není žádný problém. V letní sezóně funguje u Kapetanova jezera hospůdka a mini krámek, uvaří vám zde kávu, čaj i něco malého k jídlu. Doporučuji domácí sýr, pršut a vajíčka. S paní domácí se dá domluvit i nocleh ve spoře zařízené chatce 3 eura/os. Ideální období na návštěvu Moračské planiny je červen. Na vršcích sice ještě leží zbytky sněhu, ale rozkvetlé louky pod kopci vám vyrazí dech. V červenci a srpnu je u jezera trochu živo, obyvatelé z nedalekého Nikšiče zde rádi tráví víkendy, v horách však málokdy narazíte na živou nohu. Tak pokud na Moračskou planinu vyrazíte, pozdravujte v kafé baru Vagon :-).

Continue Reading

Nové články

Copyright © 2024 Cestovatel.cz