Pět slečen na cestě za studiem arabštiny V. díl – Výlet k moři

Bylo za námi pár perných dní ve škole, když jeden večer přišel Básim s výborným nápadem: „Mám kamaráda Basáma z Homsu, který může mít tento víkend volnou chatu na pobřeží Středozemního moře na Zlatých pískách, pár kilometrů za městem Tartůs (Tartous, طرطوس). Tak jsme jednohlasem zvolaly, že je to super, a že jedeme.

V arabských zemí je víkend v pátek a sobotu. Takže ve čtvrtek po škole, jsme utíkaly rovnou domů a začaly balit věci na víkend.

Anas s Básimem pro nás přijeli kolem osmé večer. Pochopitelně s hodinovým zpožděním. Kolem desáté hodiny jsme ještě nabrali v Homsu Basáma s jeho kamarádkou Samr a kolem jedenácté dorazili na Zlaté písky.

Zlaté písky je rekreační středisko v blízkosti města Tartůs, kde movitější lidé tráví v teplých měsících víkendy, mají na plážích postavené zděné chatky (o některých by se dalo říci domy), středisko je vybaveno obchody, zábavnými zařízeními a velkým počtem plážových restaurací. Vše je chráněno místní policií a i vjezd do střediska je povolen pouze majitelům chatek a jejich hostům.

Jelikož byla sezóna, chatky byly plně obsazeny, takže živo bylo vidět i slyšet odevšad. Až později nám bylo řečeno, že Basám pracuje pro vládu a chatku na víkend pronajal pro českou delegaci, která do Sýrie zavítala. Ano, tou českou delegací bylo nás pět. Chatka měla dvě velké místnosti, kuchyni, ale především zděnou předzahrádku, na kterou jsme nanosili stoly a židle a udělali si na ní příjemné posezení.

Poté jsme odešli nakoupit jídlo a pití na večeři a začala bujará večeře. Kolem třetí hodiny ranní nás nenapadlo nic lepšího, než, že se půjdeme vykoupat do moře. Nakonec jsem šla jen já, Basám a Natálka, ostatní šli spát.

Moře bylo teplé a díky větru byly docela i velké vlny. V Natálce se ukázal vodní živel, který si noční koupání značně užíval. Já, i když si myslím, že jsem dobrý plavec, mám přeci jen k nočnímu moři respekt, a tak jsem neplavala tak daleko jako Natálka s Basámem a po chvíli se vrátila na břeh. Za chvilku došel Anas a počkal se mnou, než se Natálka s Basámem vyrochtali. Nakonec jsme ještě v dobré náladě seděli na pláži a povídali o všem možném.

Pro mě byla příjemná změna nálady u Natálky, která najednou ožila a byl z ní úplně někdo jiný, než jak se doposud první dny v Sýrii projevovala, tedy spíše neprojevovala. Bylo vidět, že ji tento výlet sedl a pěkně si jej užívá. Možná díky i této rozparáděnosti se beze studu začala legračně převlíkat z plavek do oblečení, což způsobilo náhlý zájem místní poposedávající mládeže, která se najednou přiblížila hodně blízko k nám. Po chvilce jsme se rozhodli, že bude fajn jít taky spát a připravit se na následující dva dny.

Ráno nás čekala jako obvykle vydatná snídaně. Jen se mně stal osudným starší olivový olej, který jsme našli v chatce, a na který jsme zapomněli při nákupu potravin. Ale syrské jídlo bez olivového oleje? To by přeci nebylo ono.

Po snídani jsme se převlékli do plavek a utíkali na pláž. Moře bylo čisté, teplé. K poměru velikosti pláží a lidí téměř poloprázdné. Byla to opravdu idýlka i pro mě, kdy po pár návštěvách Rudého moře, mně už jiná moře připadala nudná.

Za chvilku Anas přijel se šlapací loďkou, a tak jsme jeli na výlet, chvilku šlapali, chvilku skákali z loďky do moře, chvilku se na loďce opalovali… no prostě pohoda.

Pak jsme si šli sednout do jedné z plážových restaurací. Měli jsme chuť na dýmku a na osvěžující ovocný džusík.

Celkem musím říct, že mě překvapil počet zahalených žen, sedících na židlích a pouze pozorujících moře. Střední oblast Sýrie je známá svojí otevřeností a liberalismem, na ulici zahlédnou jen ženu se šátkem je vzácné. Jestliže jsou někomu nepříjemné pohledy lidí na ulicích starého Damašku, zde si možná některé ženy budou stěžovat na nedostačující zájem místních.

Většina Syřanek zde sama chodí moderně „evropsky“ oblečena, není žádnou výjimkou vidět ženu v minisukni a tílku. Možná množství „černých hábitů“ je zvýšené v létě, kdy sem přijíždí mnoho rodin trávit mírnější léto ze Saudské Arábie, Arabským Emirátů a ostatních zemí Gulfu. Pochopitelně je v Sýrii i spousta uprchlíků z Iráqu, Palestiny a Libanonu.

Většinou jsou pláže rozdělené pro ty, kteří se chtějí koupat v plavkách, a kteří v tričku a šortkách. Ale Zlaté písky jsou známy svým moderním postojem k plavkám, a proto mě překvapilo, jak jsme tam byli všichni namixovaní. Z pochopitelných důvodů jsme si s tím lámaly hlavy asi více my, než ty ženy v černém, pro které je tento oděv přirozený a představa odhalit své tělo do plavek nepředstavitelná.

Já bych tuto kapitolu uzavřela tím, že bych každému dala právo být v čem chce a nesouhlasím s kritikou lidí, kteří hlásí, že žena v muslimské společnosti nemá žádná práva a je chudinka. Není to v žádném případě pravda. Muslimské společnosti jsou víceméně matriarchální a náš koncept typu života prostě nemůžeme nutit do zemí se stoletými vlastními a zcela odlišnými tradicemi, a prostě tam, kde o to lidé ani nestojí.

Podívejte se na jednoduchý příklad z Afghánistánu, kde po vpádu amerických vojsk a svržení Talibanu, nová vláda vyzvala ženy, aby odložily burky. Neudělalo to ani 1 % žen. Tamější společnost, kde po staletí není dovoleno ani vyslovit jméno manželky, matky, sestry před cizím člověkem, kdy ani vzdálenější členové rodiny neznají všechna jména žen v klanu, není možné najednou odhalovat tvář a postavu. Nechme jim právo na vlastní tradice a kulturu. Na vlastní rozhodnutí, co chtějí a co ne. Není právě nádhera cestování v tom, že jsou lidé a vše, co s nimi souvisí právě tak rozdílní? Copak by někoho z nás bavilo jezdit po světě a vidět všude to samé?

Odpoledne jsme se vydali do hor, které jsou plné krásných vesnic a obrovských zahradních restaurací na večeři. V restauraci bylo veselo, hrála tam živá skupina a lidé tancovali a zpívali. V této části Sýrie není také divné vidět, že lidé pijí alkohol. Domácí oblíbená pálenka Araq je snad ve všech domácnostech. Také je zde více typů ať už alkoholického či nealkoholického piva. Řekla bych, že je to dané mírnějším postojem k náboženství, které v této oblasti panuje. Vyskytuje se zde ve větší míře šíitský islám – tzv. Alavité (Alavi, Alvi, علوي). Svolávání k motlitbě téměř neslyšíte, nevidíte modlící se lidi, vznikají zde vepřové farmy, rodiny mají méně dětí, ženy studují, pracují atd. Ve srovnání s Damaškem je to úplně jiný svět.

Jako vždy, stoly se prohýbaly pod nátlakem jídla, které bylo pro českou delegaci objednáno. Mě již nebylo úplně dobře, začala jsem cítit tlak v břiše. A tak jsem tomu vyhlásila válku a na boj s mikroby jsem snědla čtyři feferonky. Večer jsem pak ještě vypila pár kmínových čajů a musím říct, že v noci jsem již spala klidně, a druhého dne jsem byla v pořádku úplně. Pochopitelně i s nemalou pomocí naší slivovice.

Večer jsme se vrátili na Zlaté písky, které nás odměnily nádherným pohledem na zapadající slunce. Západ i zbytek večera jsme strávili na pláži v restauraci, kouřili vodní dýmku a hráli oblíbenou hru – tawlu.

Druhý den ráno nás čekalo další překvapení. Basám musel kvůli práci odjet již dopoledne, přijel karibský ministr školství do Sýrie a měl na starost jeho návštěvu Palmýry. Tak co kdyby do Palmyry (Tadmur, تدمر) společně s ministrem zavítala také česká delegace?

A vše o tom, se dozvíte v příštím pokračování…