Cestovatelé a dobrodruzi
Pěšky z Německa až do Tibetu
Více než 10 000 km se během dvou let rozhodl ujít
devětadvacetiletý němec Stephan Meurisch. Myslíte si, že je to šílený
nápad? A to jste ještě neviděli jeho trasu – hodlá projít
například Iránem, či Pákistánem a v Číně propagovat svobodu
Tibetu.
Více než 10 000 km se během dvou let rozhodl ujít devětadvacetiletý Němec Stephan Meurisch. Myslíte si, že je to šílený nápad? A to jste ještě neviděli jeho trasu – hodlá projít například Iránem, či Pákistánem a v Číně propagovat svobodu Tibetu.
Koho by tohle napadlo?
Stephan sám říká, že má rád turistiku, a proto se také kdysi vydal na Svatojakubskou cestu z Francie do Santiago de Compostela. Po této zkušenosti se rozhodl, že potřebuje další výzvu, která by ho naplnila a zvolil si tedy o něco málo delší cestu a to rovnou až do Číny. Z Mnichova v Německu chce dojít až do Lhasy, hlavního města Tibetu. Podle jeho vlastních odhadů by měla cesta trvat asi dva roky s tím, že každých asi 400 km bude jeden odpočinkový den.
Stephan se rozhodl svoje dobrodružství sdílet se širokou veřejností, a proto si píše internetový deník, kde publikuje nejen svoje nápady, ale i mnoho dalších informací o Tibetu, různých kampaních za lidská práva, apod. Jeho blog je v angličtině, aby byl přístupný co nejvíce lidem. Mimo blog jej také můžete sledovat na Facebooku a Twitteru.
Kudy se vlastně Stephan chystá jít?
Při cestě po zemi do Tibetu existují vlastně dvě varianty, tzv. Severní stezka a Jižní stezka. Severní trasa znamená cestu přes Ukrajinu, Rusko a Kazachstán. Jižní varianta vede přes Irán, Pákistán, Indii a Nepál. Německý dobrodruh se rozhodl pro jižní variantu, která však skýtá několik problematických oblastí.
Během své pouti bohužel mine Českou republiku, ale pokud byste měli zájem, můžete se s ním potkat třeba v Bratislavě. Předběžný nástin cesty obsahuje tyto města: Linz, Vídeň, Bratislava, Budapešť, Bukurešť, Istanbul, Ankara, Teherán, Nové Dillí, Káthmándú, Darjeeling, Thimphu a Lhasa. Podrobnější trasu můžete vyčíst z mapky.
Co vše je potřeba před cestou?
Stephan přípravu nepodceňuje, je si velmi dobře vědom toho, že takto dlouhá výprava potřebuje 100 % nasazení. Mimo shánění sponzorů a partnerů se tedy vrhl i na osobní přípravu, ve které si vytyčil tři základní cíle.
- Víza a očkování – během své cesty bude potřebovat vízum do Číny, Indie, Nepálu, Iránu a Pákistánu. Očkování na základní choroby je samozřejmostí.
- Kurz přežití – Stephan se potřebuje naučit jak přežít sám v pustině, jak navigovat s kompasem, jak si vytvořit přístřešek, či jak se chovat v případě únosu.
- Kurz dokumentární fotografie – Skvělé fotky budou základem mediálního úspěchu, proto základní kurz fotografie určitě nebude na škodu.
„Most mezi Evropou a Asii“
Během plánování se naskytly již první potíže a to v překročení pomyslné hranice mezi Evropou a Asií – úžinu Bospor. Město Istanbul je rozděleno na dvě části, jedna leží na Evropském kontinentu a druhá již na Asijském. Istanbulu se často říká „Most mezi Evropou a Asii“ a právě v tom je problém. Ve městě existují pouze dva mosty spojující oba břehy a ani jeden z nich není pro pěší.
Stephan plánuje jít celou cestu pěšky a již zde naráží na první problém. Jak se dostat přes most, když je pouze pro automobily? Existují dvě řešení. Každý rok v říjnu se běží Istanbulský maraton, což je jediný den v roce, kdy jsou mosty otevřené pro pěší. To by však musel Stephan svůj výlet odložit o několik měsíců, protože podle nynějšího plánu bude v Turecku v březnu. V tuto chvíli se Stephan snaží s Tureckou ambasádou v Německu vyjednat výjimku, která by mu povolila přechod přes most.
Zde se Stephanovi jeho plány vydaří, můžeme sledovat na jeho blogu.
Více než 10 000 km se během dvou let rozhodl ujít devětadvacetiletý Němec Stephan Meurisch. Myslíte si, že je to šílený nápad? A to jste ještě neviděli jeho trasu – hodlá projít například Iránem, či Pákistánem a v Číně propagovat svobodu Tibetu.
Koho by tohle napadlo?
Stephan sám říká, že má rád turistiku, a proto se také kdysi vydal na Svatojakubskou cestu z Francie do Santiago de Compostela. Po této zkušenosti se rozhodl, že potřebuje další výzvu, která by ho naplnila a zvolil si tedy o něco málo delší cestu a to rovnou až do Číny. Z Mnichova v Německu chce dojít až do Lhasy, hlavního města Tibetu. Podle jeho vlastních odhadů by měla cesta trvat asi dva roky s tím, že každých asi 400 km bude jeden odpočinkový den.
Stephan se rozhodl svoje dobrodružství sdílet se širokou veřejností, a proto si píše internetový deník, kde publikuje nejen svoje nápady, ale i mnoho dalších informací o Tibetu, různých kampaních za lidská práva, apod. Jeho blog je v angličtině, aby byl přístupný co nejvíce lidem. Mimo blog jej také můžete sledovat na Facebooku a Twitteru.
Kudy se vlastně Stephan chystá jít?
Při cestě po zemi do Tibetu existují vlastně dvě varianty, tzv. Severní stezka a Jižní stezka. Severní trasa znamená cestu přes Ukrajinu, Rusko a Kazachstán. Jižní varianta vede přes Irán, Pákistán, Indii a Nepál. Německý dobrodruh se rozhodl pro jižní variantu, která však skýtá několik problematických oblastí.
Během své pouti bohužel mine Českou republiku, ale pokud byste měli zájem, můžete se s ním potkat třeba v Bratislavě. Předběžný nástin cesty obsahuje tyto města: Linz, Vídeň, Bratislava, Budapešť, Bukurešť, Istanbul, Ankara, Teherán, Nové Dillí, Káthmándú, Darjeeling, Thimphu a Lhasa. Podrobnější trasu můžete vyčíst z mapky.
Co vše je potřeba před cestou?
Stephan přípravu nepodceňuje, je si velmi dobře vědom toho, že takto dlouhá výprava potřebuje 100 % nasazení. Mimo shánění sponzorů a partnerů se tedy vrhl i na osobní přípravu, ve které si vytyčil tři základní cíle.
- Víza a očkování – během své cesty bude potřebovat vízum do Číny, Indie, Nepálu, Iránu a Pákistánu. Očkování na základní choroby je samozřejmostí.
- Kurz přežití – Stephan se potřebuje naučit jak přežít sám v pustině, jak navigovat s kompasem, jak si vytvořit přístřešek, či jak se chovat v případě únosu.
- Kurz dokumentární fotografie – Skvělé fotky budou základem mediálního úspěchu, proto základní kurz fotografie určitě nebude na škodu.
„Most mezi Evropou a Asii“
Během plánování se naskytly již první potíže a to v překročení pomyslné hranice mezi Evropou a Asií – úžinu Bospor. Město Istanbul je rozděleno na dvě části, jedna leží na Evropském kontinentu a druhá již na Asijském. Istanbulu se často říká „Most mezi Evropou a Asii“ a právě v tom je problém. Ve městě existují pouze dva mosty spojující oba břehy a ani jeden z nich není pro pěší.
Stephan plánuje jít celou cestu pěšky a již zde naráží na první problém. Jak se dostat přes most, když je pouze pro automobily? Existují dvě řešení. Každý rok v říjnu se běží Istanbulský maraton, což je jediný den v roce, kdy jsou mosty otevřené pro pěší. To by však musel Stephan svůj výlet odložit o několik měsíců, protože podle nynějšího plánu bude v Turecku v březnu. V tuto chvíli se Stephan snaží s Tureckou ambasádou v Německu vyjednat výjimku, která by mu povolila přechod přes most.
Zde se Stephanovi jeho plány vydaří, můžeme sledovat na jeho blogu.
Cestovatelé a dobrodruzi
Staňte se vůdcem malého plavidla. Získejte oficiální oprávnění s celosvětovou platností
Pokud dlouhodobě prahnete po tom, že se budete prohánět na lodi po vodě, je na čase se pustit do získání oficiálního kapitánského oprávnění. Vůdce malého plavidla je odrazový můstek, přičemž dané oprávnění je určeno pro vnitrozemské vody, ovšem platnost je celosvětová. Postupně pak můžete doplňovat další a další povolení na lodě s neomezeným výkonem i na plachetnice.
Samotný kurz není časově náročný. Celou teorii projdete s lektorem během soboty, kdy prostudujete kompletně celou problematiku vnitrozemské plavby. Velkou výhodou je, že není vyžadován praktický výcvik, prostě se všechno naučíte od začátku. Po absolvování kurzu vám už nic nebude bránit v přihlášení se k teoretické zkoušce, kterou složíte na některé z poboček Plavebního úřadu.
Malé motory s výkonem do 20 kW
V první řadě je nezbytné podotknout, že Vůdce malého plavidla může používat lodě s motorem o výkonu maximálně 20 kW, což je naprosto dostačující třeba pro rybáře. Proženete se i na pramici s malým motorem. V případě, že budete chtít postoupit výše a řídit silnější loď, případně i skútr, je nezbytné získat oprávnění na motory s neomezeným výkonem.
Plavení po vnitrozemních vodách
S průkazem Vůdce malého plavidla vyrazíte na jakoukoliv vnitrozemní vodu po celém světě, takže nemůžete se vydat přímo na moře, ale na řeky, jezera a rybníky vám postačí. Stejně jako u motorového vozidla potřebujete řidičské oprávnění, u lodí zase kapitánský průkaz, jinak byste mohli dostat nemalou pokutu.
Chcete si tedy i vy udělat průkaz Vůdce malého plavidla? Celý kurz stojí 3 000 korun. Staňte se kapitánem. Potom si můžete udělat další kurzy – velké motory, kombinaci MC či kombinaci MCS20. Záleží na tom, jak moc se chcete do problematiky plavení ponořit.
Cestovatelé a dobrodruzi
Staňte se vůdcem malého plavidla
Na auto potřebujete řidičský průkaz, na loď zase kapitánský průkaz. Líbilo by se vám projet se po Vltavě nebo plavit se v Chorvatsku na jachtě? Nic není nemožné. Kapitánský průkaz si lze udělat i v ČR. Platí celosvětově ve vnitrozemských vodách.
Vnitrozemská plavba nevyžaduje kapitánský průkaz pro lodě s motorem o výkonu pod 4 kW a plachetnice s plochou plachty do 12 m2. Jestliže však projdete kurzem a stane se z vás oficiální vůdce malého plavidla, nebudete nijak omezeni, a hlavně se naučíte loď ovládat.
Průkaz vůdce malého plavidla má různá oprávnění
K ovládání lodě potřebujete průkaz VMP, tedy vůdce malého plavidla. Pozor, vydává se v různých kategoriích oprávnění a ideální je udělat si variantu M pro neomezené motory. Tu je možné získat od 18 let a pro její získání musíte vykonat jak teoretickou zkoušku, tak praktické ověření vedení malého plavidla. Pak lze řídit lodě do 20 m délky bez ohledu na výkon motoru – výkonné vodní skútry, sportovní motorové lodě atd.
Jak získat toto oprávnění?
Musíte se zapsat do kapitánského kurzu. Zase tak náročná záležitost to není, teorii odstudujete za jednu sobotu, praktický výcvik trvá zpravidla půl dne, avšak když se nebudete cítit dostatečně jistí, můžete si zajistit více lekcí. Cena kurzu se mírně liší podle toho, kde se ho rozhodnete absolvovat. U profesionálů ze Seawolf vyjde na pět tisíc korun. Stejně jako u řidičského průkazu však jde o doživotní investici. Částku zaplatíte jednou a oprávnění být kapitánem plavidel máte napořád.
Po absolvování teoretické výuky i praktického výcviku se můžete přihlásit na Plavebním úřadu ke splnění zkoušky. Plavební úřad má pobočky v Praze, Přerově a Děčíně, přihlásíte se online, správní poplatek činí 500 Kč. K přihlášce potřebujete doložit potvrzení o absolvování kurzu a také potvrzení od lékaře.
Jestliže vás kapitánský průkaz zajímá, bližší informace a možnost přihlásit se do kurzu najdete přímo na Kapitanskezkousky.cz.
Cestovatelé a dobrodruzi
Diashow turné: Kamčatka – poloostrov sopek
Málo míst na světě přitahuje dobrodruhy a milovníky divočiny tak jako
Kamčatka. Divoký kraj daleko na východě Sibiře – poloostrov sopek, který
je tak odlehlý a izolovaný, jakoby to byl ostrov.
Málo míst na světě přitahuje dobrodruhy a milovníky divočiny tak jako Kamčatka. Divoký kraj daleko na východě Sibiře – poloostrov sopek, který je tak odlehlý a izolovaný, jakoby to byl ostrov.
Kamčatka je země málo obydlená: divokou zelenou tajgou se potulují hnědí medvědi a řeky jsou plné lososů. Kdo však chce Kamčatku poznat zblízka, musí se vyzbrojit velkým odhodláním a připravit se na nečekaná dobrodružství.
Turné po 21 městech ČR, únor až duben. Kompletní seznam měst na http://www.promitani.cz/kamcatka/
Kamčatka navíc patří mezi nejaktivnější vulkanické oblasti světa: Leží tu desítky činných sopek. Jejich špičaté kužely ční impozantně nad krajinu, vypouštějíce sloupce hustého dýmu. „Když jsme po dvoudenní jízdě těžkým terénním náklaďákem zapadli na úpatí sopky Tolbačik do hlubokého řídkého bahna, vypadalo to beznadějně. V podmáčené tajze se na nás okamžitě vrhly miliony komárů a auto se nedařilo vyprostit ani pomocí motorového navijáku. Vždy, když řidič pracně připevnil ocelové lano k některému ze stromů v okolí a zapnul motor, vytrhlo to strom i s kořeny, ale auto se ani nepohnulo. Ještě, že ruský člověk se jen tak nevzdává. Vyvrátili jsme sice čtyři stromy, ale pátý vydržel a my mohli po náročném boji s bažinou pokračovat… Pozdě odpoledne jsme rozbili tábor v oblasti sopečného prachu na svahu vulkánu. Po vyčerpávajícím pěším výstupu jsme pak konečně další den dosáhli okraje vrcholového kráteru a pohlédli do obřího jícnu jedné z nejaktivnějších kamčatských sopek – Ploského Tolbačiku.“, vzpomíná na nejzajímavější okamžiky své cesty Martin Loew.
Kamčatka je magická země. Její sopky jak divotvorné hrnce občas chrlí lávu, popel a dým, ale zároveň pod svou pokličkou dokáží uvařit tak velkolepé scenérie, jaké si vůbec příroda dokáže představit.
„Chci vás tímto pozvat na nejmodernější multimediální show, tvořenou stovkami fotek, hudbou, filmovými záběry, ale především mým živým vyprávěním.“ uzavírá pozvánku cestovatel Martin Loew.
Nejnovější diashow „Kamčatka – poloostrov sopek“ uvádí na svém letošním jarním turné cestovatel a fotograf Martin Loew. Během multimediálních živě komentovaných projekcí vypráví Loew v 21 městech ČR svůj dobrodružný příběh plný krásných fotografií i nevšedních zážitků. Více informací na http://www.promitani.cz/kamcatka/.