Seděli jsme v prvním patře takové obyčejné nekuřácké (!) hospody U starýho Donalda v Barceloně, místo kultovních hamburgerů jsme lízali donaldovu báječnou a hlavně lacinou zmrzlinu. Kromě nás tam byl ještě jeden zamilovaný páreček a v dětském koutku si hráli asi tak desetiletí kluci s angličáky. Zkrátka taková idylka.
Sedíme, povídáme, když tu náhle se stalo něco, co nás (jako obvykle) překvapilo a připomnělo nám, že situaci rozhodně nemáme pevně (ani jinak) v rukou, ani v takto poklidném a nedobrodružném prostředí jako je restaurace Mc Donalds.
Jeden z těch malých kluků přišel k našemu stolku a i přes jazykovou bariéru nás požádal o sirky. Protože jsme dobráci od kostí, a dobré skutky jsou náš život, ještě než dokončil svou prosbu (pravda, bylo to trochu zpožděno překladatelskými schopnosti naších mozků) můj kamarád už tahal sirky. Na co je asi můžou chtít nás ani nestihlo napadnout. Kluk si zkušenými pohyby našimi sirkami u našeho stolu zapálil svoji cigaretu. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo bylo, že bych mu měl připomenout, že Mc Donalds je restaurace nekuřácká. Naštěstí mi moje Španělština takto složité věty skládat nedovoluje (alespoň ne tak rychle, aby tam ten kluk ještě byl), protože říkat něco takového desetiletému klukovy, by znělo asi dost směšně.
A tak jsme se dívali, jak si kluci pěkně hrají s autíčky a sjíždějí skluzavku do míčkového bazénu s cigaretou v ruce. Zkrátka taková idylka.
