Počítám, že každý z vás už prožívá jaro plnými doušky, cestuje (o tom tady píšem), jezdí na motorce, sportuje nebo jinak si užívá světa. Přijde vám to taky tak divný, jak si ti naši lidi pořád na něco stěžujou, na něco nadávaj, jak kvůli něčemu neustále brečej? A přitom by měli být šťastní, že můžou být tak šťastní. Vždyť na světě je tolik lidí, kteří by šťastní chtěli být a nemohou.
Chtěli by třeba cestovat (o tom tady píšem), jezdit na motorce, sportovat nebo jinak si užívat světa, ale třeba mají zrovna nějaké menší problémy, jako že třeba nemají kde koupit nějaké to jídlo a nedá se čekat, že by se situace v nejbližších padesáti letech nějak radikálně změnila. Nebo jim nad barákem, pokud jim náhodou ještě stojí, zuří cosi jako válka.
Myslím, že takové dvanáctihodinové šichtičky na rýžových polích taky nejsou žádné bájo.
A to nemluvím o tom, když má vlak deset minut zpoždění.
