Sport a cestování

Na Pag nejen za lehkým sportem… (pro slečny, ženy a dámy…)

V minulých letech jsem si řekla, že by nebylo od věci příjemně si
zasportovat v krásném a čistém prostředí, blízko u moře.
Zvolila jsem dva roky po sobě Jadranské ostrovy. Nejdříve Krk,
následující rok Pag. A právě o Pagu bych ráda napsala pár
slov.

Published

17 roky ago

30 dubna, 2007

administrator

V minulých letech jsem si řekla, že by nebylo od věci příjemně si zasportovat v krásném a čistém prostředí, blízko u moře. Zvolila jsem dva roky po sobě Jadranské ostrovy. Nejdříve Krk, následující rok Pag. A právě o Pagu bych ráda napsala pár slov.

Vyjela jsem z Prahy koncem května s oběma dcerami a několika kamarádkami a hlavní náplní týdne u moře byl aerobic. Probíhal pravidelně dvakrát denně, jednou ráno od osmi a jednou večer od sedmi nebo od osmi, podle denních teplot. Ranní čerstvý a slaný vzduch od moře, v jehož úplné blízkosti jsme pravidelně cvičily, krásně protáhnul plíce a nakopnul pro další aktivní den a večerní vzduch prosycený zlatým světlem, které předchází blížícímu se západu slunce, krásně pohladil na duši a zklidnil tělo i mysl po docela namáhavém cvičení, po němž následovalo důkladné protažení a posilování. Nejhezčím zážitkem byly v konečné fázi cvičení denně zařazované prvky jógy, které jsem se kdysi věnovala skoro dvanáct let a které s blížícím se západem slunce dokázaly přivést tělo i mysl k dokonalé harmonii.

Přes den se většina cvičenek pohybovala po plážích a plavala v průzračném moři. Já s dcerami jsme to pojaly spíše turisticky a tak jsme procházely protáhlým ostrovem a toulaly se jedním z nejdelších ostrovů Jadranu (délka kolem 60 km) pěšky. Záhy jsme zjistily, že celá strana ostrova směrem k pevnině je téměř bez vegetace. Tak nějak podobně to vypadá v kamenolomech. Mnohem lépe je na tom jihozápadní strana. Tady je vegetace bohatší. Našly jsme nevysokou macchii a krásně vonící šalvěj a na ní pestrobarevná křídla motýlů. Místy jsou k zahlédnutí vinice a políčka se zeleninou. Jste tady v oblasti, kde se nalézají olivové háje, ale jen zlehka, zlehounka.

Pag najdete jihovýchodně od ostrova Ráb, od kterého jej dělí Pažský průliv. Od pevniny je Pag oddělen Velebitským průlivem. Celkově je ostrov velmi protáhlý, na jihozápadě nízký, na severovýchodě strmý, vysoký a hornatý. Tato část je bičována chladným nárazovým větrem – tzv. bóra. Proti němu bylo v minulosti vystavěno množství, doslova kilometry kamenných zdí. Samozřejmě ani my pár vichřicím a silným větrům neunikly. Bylo ale zase velmi krásným zážitkem pozorovat rozbouřené moře a zmítající se loďky v něm.

Nejhorší zážitek z pobytu mě ale teprve čekal. To když jsem jednoho dne vstala brzy zrána někdy kolem půl šesté a pěšky, jen s fotoaparátem a baťůžkem, jsem se vydala směr velké saliny, což je obrovská plocha umělých jezer s mořskou vodou. Mimochodem již od dob starověku se z Pagu vyváží sůl a právě tyto saliny slouží dnes jako ukázka výrobní tradice. Dnes se ale se sůl vyrábí umělým zahříváním mořské vody a následným odpařováním a výroba soli na Pagu představuje 2/3 chorvatské produkce. Roční těžba se pohybuje okolo 33000 tun a je možné prohlédnout si z blízka oba způsoby výroby. Jak se vlastně sůl těží, jsem se rozhodla prohlédnout individuálně na vlastní pěst v brzkých ranních hodinách v touze po romantice.

Když jsme na Pag přijížděli první den někdy před půl šestou ráno právě okolo těchto lesknoucích se ploch, byla jako zrcadla, z kterých v tu dobu stoupala pára, řekla jsem si, že tenhle zážitek musím zopakovat a brzy ráno se sama tudy procházet, zažít si to, nafotit. Naivně jsem si myslela, že to stihnu bez problémů do cvičení od osmi. No, skutečnost byla poněkud jiná. Jednak cesta pěšky z města Pag nebyla tak krátká, jako když mě vezli autobusem (a to jsem si vzala tenisky a v klidu běžela nejdřív podél moře a pak po asfaltové silnici). Přece jen pár kilometrů tam to bylo. Ze silnice vedl jediný můstek do areálu, kam byl vstup zakázán, ale pohled na rozsáhlé vodní plošiny, v nichž se zrcadlily skály a jejichž středem vedly jen úzké dřevěné cestičky skrz vodu až do „někam“, že nešlo dohlédnout kam vlastně, mě i přes zákaz nalákal dál jako bludičky své oběti do hlubokých bažin. Nedívala jsem se napravo, nalevo a šla dřevěnými cestičkami nad vodou do neznáma a do daleka a cestou fotila vodní plochy i úplně vyprahlá koryta bez vody, kde byly kusy vyschlé popraskané hlíny, kousky překrásně se lesknoucích krystalů soli v právě vyšlém slunci a stovky mušlí a ulit poměrně velkého množství různých druhů. Klidně jsem si přes vyschlé strouhy a políčka přelezla a přeběhla a popošla zase na jiné můstky a cestičky a plnýma hrstma sbírala mušličky pro své holčičky, které je milují, zvlášť když na plážích nebylo po mušlích ani památky. Ve finále jsem ty plné hrsti z batohu odložila zase zpátky a vybrala z nich po dvou kusech od každého druhu a to nedlouho po tom, kdy jsem stála na jednom z dřevěných můstků, ne širším než 30cm a do prázdných vyschlých políček se odněkud začala valit voda. Co jsem stihla doběhnout zpět mezi proudící vodou, to jsem stihla a pak jsem se ocitla na můstku nad hladinou a všude okolo mě voda, voda a voda.

Pravdou je, že saliny jsou už na pohled velmi rozsáhlé. Zaujímají plochu přes tři kilometry čtvereční a většina jezírek je také velmi mělkých. Bez fotoaparátu a oblečení není problém je přeplavat. Záhy jsem zjistila, že hodně jich šlo i přebrodit a tak jsem se dostala velkou oklikou, podle hloubky políčka – saliny teoreticky až k silnici. Bylo to o nějaký 1,5 km dál, než jsem přišla po můstku z asfaltky a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že podél silnice a pod silnicí vede potok nebo řeka dosti hluboká a s foťákem se přes ní na silnici prostě nedostanu. Pěkně jsem si zdrápala nožky, než jsem se celá mokrá, obalená pískem a blátem úplně zarostlou krajinou podél vody dostala až ke starým budovám, původním mlýnům, kde se voda upravovala a odtud už pohodlnou asi 40 cm širokou dřevěnou cestou nad vodou až k můstku a asfaltce. Místo na ranní cvičení jsem se vrátila na odpolední siestu a ubrečené vytřeštěné oči mých dcer dokázaly rozjasnit jen plné hrsti překrásných mušlí a zdravá smějící se maminka. Po zbytek pobytu mě už ale nespustily z očí a na všechny další dlouhé procházky ostrovem chodily nereptajíc poslušně se mnou.

Další autorčiny fotky si můžete prohlédnout na stránkách www.ivanafilipova.ic.cz

Časem se přidávaly i kamarádky a tak jsme vstřebaly atmosféru ostrova, došly na nejvyšší bod ostrova, tj. vrch Sv. Víta (348 m.), ochutnaly vynikající místní specialitu, pažský sýr a viděly stáda ovcí a jehňat, o jejichž kvalitě masa se zde pějí ódy. Prošly jsme i celé město Pag, navštívily kostel Nanebevzetí P. Marie a pokochaly se úžasnými krajkářskými výrobky, které tento ostrov proslavily. Nakonec jsme přesvědčily i místního rybáře s docela velkou lodí, aby nás osm vzal na relativně dost levnou projížďku okolo velké části ostrova a tak naše spokojenost byla úplná. Vyrazily jsme se sluncem v zádech a vrátily se s klidem a mírem v očích.

Takže, ženy a dívky, které rády spojíte cílené cvičení jako je aerobic nebo jóga s čistým mořským vzduchem a drsnou krajinou podobnou polopoušti s minimem vegetace a procházkami takřka měsíční krajinou nad městečkem Pag, navštivte v jarních nebo letních měsících stejnojmenný ostrov v Jaderském moři. P.S. a do Paške solane jen organizovaně!

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Hradec Králové 23.-24.1.2016)

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání
o „cyklocestování“ a cykloturistice.O zážitky nebude
nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu,
Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa,
Michaela Heclová vás zavede do Kambodži a tak dále.

Published

9 roky ago

18 ledna, 2016

administrator

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání o „cyklocestování“ a cykloturistice. Tato nevšední akce je určena nejen pro všechny „cyklocestovatele“, kteří vyrážejí na své cesty po světě s kolem, ale i pro všechny příznivce nenáročné cykloturistiky, cestování a pohybu v přírodě. Letos opět v konferenčním sále Úřadu práce na Wonkově ulici a to v termínu 23.-24.1.2016. V programu je plno nových tváří a tak se můžeme těšit na další dobrodružství, sportovní výkony a spoustu krásných fotografií. Samozřejmostí je fajn nálada a různé doprovodné programy.

Hlavním tahákem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu, Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa, Michaela Heclová vás zavede do Kambodži, Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … uvidíte také první besedu v historii festivalu prezentovanou malými dětmi – Vojtou a Šárkou Zigáčkovými. To si opravdu nenechte ujít.

SOBOTA 23.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok A: 09:30 – 10:30 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 10:45 – 12:00 Ivo Janeček – „Na kole do Finska a zpět“

Blok B: 12:30 – 12:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu 13:00 – 14:15 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok C: 15:30 – 16:45 Jan Ždánský – „Na lehotříkolce v zimě přes Bajkal“ 17:00 – 18:00 R+M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok D: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 24.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok E: 09:00 – 10:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 10:20 – 11:00 Jarda Král – „Na živo o cestě na kole kolem světa“ 11:15 – 12:00 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP

Blok F: 12:30 – 13:45 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:00 – 15:00 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“

Blok G: 15:30 – 16:15 Víťa&Šárka Zigáčkovi & rodiče – „Na kole z Těchonína do Benátek a zpět“ 16:30 – 17:30 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocestovani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Frýdek-Místek 15.-17.1.2016)

Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který
objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých
62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

Published

9 roky ago

10 ledna, 2016

administrator

Tradiční a originální cestovatelský festival Cyklocestování ve Frýdku-Místku má významné jubileum. Už podesáté se uskuteční na plátně a v prostorách Nové scény Vlast. Prostřednictvím besed, promítání, filmů a workshopů se můžete vydat s cestovateli na kolech do různých koutů světa.

Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru dokumentárního filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Michaely Heclové o dámské sólojízdě po Asii, frýdeckomístečtí cykloturisté Markéta a Standa Ubíkovi vás budou inspirovat na Tauerskou cyklostezku, výborně se zasmějete při povídání Petra Bartoše, Čechorakušan Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … .

Festival pořádá Občanské sdružení Cyklocestovatelé za významné podpory příspěvkové organizace Národní dům Frýdek-Místek, která je spolupořadatelem akce. ** PÁTEK 15.1. 2016**, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok A: 18:00 – 19:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 19:30 – 20:45 Jan Evják – „Norskem na kole“

SOBOTA 16.1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok B: 10:00 – 11:15 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“ 11:30 – 11:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu

Blok C: 12:30 – 13:15 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP 13:25 – 14:20 M&S Ubíkovi – Tauerská cyklostezka s cyklovozíkem 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok D: 15:30 – 16:45 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 17:00 – 18:00 R&M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok E: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 17. 1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok F: 10:00 – 11:00 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 11:15 – 12:30 Michal Gordiak – „Bicyklom za 100 Eur z Bratislavy do Lisabonu“

Blok G: 13:00 – 14:15 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:30 – 15:30 Broňa Nágel – „80 dní naležato kolem vod Rýna a Labe“

Blok H: 16:00 – 16:30 Žilinský cyklo(k)raj – prezentace regionu 16:45 – 17:45 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocestovani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Cykloturistika

Moračská planina – dosud neobjevený kout Černé Hory

Published

9 roky ago

30 listopadu, 2015

administrator

Zdá se vám Černá Hora turisticky profláklá? Pak jste asi navštívili ta nesprávná místa. V Durmitoru se mluví česky a pro všechny ty nadšené horaly skoro není kde lehnout do trávy. U moře se mluví Rusky a na místo na pláži se stojí fronty. Za pivko vypláznete dvě eura a hospodský před vás postaví umrněnou třetinku. Jak někde na západě. Jenže omyl. Tohleto není skutečná Černá Hora. Tentokrát pomineme notoricky známá místa a vyrazíme do míst neznámých, odměna bude sladká.

Pohádkový kaňon řeky Mrtvice

Do hor vyrážím ze silnice Kolašin – Podgorica proti proudu tyrkysové Mrtvice. Řeka se dle místní legendy každé jaro rozvodní a nemilosrdně sebou odnáší vše, co jí přijde do cesty, včetně pohřbených nebožtíků, proto název Mrtvice. Pod starým kamenným mostem slezu k tůni a zkouším teplotu vody. Hned mě napadá další důvod tohoto povzbudivého pojmenování. Stejně neodolám, rychlá koupačka v ledové vodě náramně osvěží. Hned za starým mostem se údolí zužuje a stezka se zařezává do kaňonu, který je místy až 1.100 m hluboký. Vlhké mikroklima svědčí bujné a husté vegetaci, žijí zde nejrůznější hadi, mloci a čolci. Člověk si připadá jak v pohádce z mechu a kapradí. Zlatým hřebem túry je Danilov put, úzká cestička dramaticky zaříznutá přímo ve svislé skalní stěně. Před půl stoletím ji zbudovali vojáci generála jugoslávské armády Danila Jaukoviće, který pocházel z tohoto kraje. Po překonání exponovaného úseku pokračuje cesta pohodově až nakonec vyústí v malé vesničce Velje Duboko pod horským systémem Moračská planina. Máte pocit, jako byste došli na konec světa, ale výlet do hor tady teprve začíná.

Přes koberce narcisů

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou. Bělostné skalní hřebeny a oblé travnaté vrcholy nabízejí nádhernou podívanou. Nejvyšším vrcholem je Kapa Moračka 2.226 m a to bychom nebyli na Balkáně, kdyby se z jejich svahů zrovna nehnalo stádo ovcí.

Kapetanovo jezero a bar Vagon

Cíl dnešní túry je ledovcové jezero ležící v nadmořské výšce 1.672 m. Stojí zde pár „vikendic“ – chatek Černohorců z nedalekého Nikšiče. Pro většinu majitelů je ještě brzy na letní radovánky, a tak většina budek zeje prázdnotou. Blížím se k boudě, která lehce připomíná vagón černohorského rychlíku, pan majitel bude zřejmě zaměstnán na dráze. K mé radosti vychází usměvavá žena a hned ze dveří volá, zda si dám kafe nabo rakiji. Uvítám oboje. Srkám oblíbenou balkánskou dvojkombinaci a povídám si s majiteli Draganem a Zoricou. Postesknou si, jak je na Kapetanově jezeře málo turistů, prý všichni jezdí jen do Durmitoru, Prokletije a Komovi a přitom je Moračská planina tak krásná. Slíbím, že sem pošlu své známé a že se sem určitě ještě podívám. Seznámení stvrdíme dalším panákem rakije a příslibem přátelství na facebooku. Balkánská klasika.

Údolím pod Žurimem

Ráno mě budí déšť bubnující na plachtu stanu, všude kolem jezera se válí hustá mlha. Moračská planina jakoby zmizela v bílé tmě. Dobývat vrcholy se mi v tomhle nečase nechce, a tak jdu údolní variantou dál. Vyrážím směr osada Gvozd širokým údolím plným pastvin. Odpoledne se mraky rozhání a já se mohu opět kochat. Procházím kolem Malého a Velkého Žurimu, skalnaté štíty jakoby nade mnou držely stráž. Potkávám další prázdné vikendice, ale i salaše, do nichž se teď na jaře stěhují pastýři se svými stády. Pozdravení se s domácími a prohození pár zdvořilostních frází se opět neobejde bez panáka rakije do jedné i do druhé nohy. Odpoledne už salaše obcházím obloukem, přece jen chci dnes doputovat do civilizace.

Doporučení na cestu po Moračské planině

Moračská planina je horský systém tvořený několika horskými masivy v centrální Černé Hoře. Pro výlety na vršky je ideální výchozí bod Kapetanovo jezero, ke kterému se dá dojít za 1–2 dny přes kaňon řeky Mrtvice anebo dojet terénním autem, na motorce či na kole ze staré silnice spojující Nikšič a Šavnik. Vyrazíte-li pěšky, doporučuji minimálně 3–4 dny. Moračská planina je výborná také pro horská kola. S tábořením ve volné přírodě zde není žádný problém. V letní sezóně funguje u Kapetanova jezera hospůdka a mini krámek, uvaří vám zde kávu, čaj i něco malého k jídlu. Doporučuji domácí sýr, pršut a vajíčka. S paní domácí se dá domluvit i nocleh ve spoře zařízené chatce 3 eura/os. Ideální období na návštěvu Moračské planiny je červen. Na vršcích sice ještě leží zbytky sněhu, ale rozkvetlé louky pod kopci vám vyrazí dech. V červenci a srpnu je u jezera trochu živo, obyvatelé z nedalekého Nikšiče zde rádi tráví víkendy, v horách však málokdy narazíte na živou nohu. Tak pokud na Moračskou planinu vyrazíte, pozdravujte v kafé baru Vagon :-) .