Sport a cestování
Na Pag nejen za lehkým sportem… (pro slečny, ženy a dámy…)
V minulých letech jsem si řekla, že by nebylo od věci příjemně si
zasportovat v krásném a čistém prostředí, blízko u moře.
Zvolila jsem dva roky po sobě Jadranské ostrovy. Nejdříve Krk,
následující rok Pag. A právě o Pagu bych ráda napsala pár
slov.
V minulých letech jsem si řekla, že by nebylo od věci příjemně si zasportovat v krásném a čistém prostředí, blízko u moře. Zvolila jsem dva roky po sobě Jadranské ostrovy. Nejdříve Krk, následující rok Pag. A právě o Pagu bych ráda napsala pár slov.
Vyjela jsem z Prahy koncem května s oběma dcerami a několika kamarádkami a hlavní náplní týdne u moře byl aerobic. Probíhal pravidelně dvakrát denně, jednou ráno od osmi a jednou večer od sedmi nebo od osmi, podle denních teplot. Ranní čerstvý a slaný vzduch od moře, v jehož úplné blízkosti jsme pravidelně cvičily, krásně protáhnul plíce a nakopnul pro další aktivní den a večerní vzduch prosycený zlatým světlem, které předchází blížícímu se západu slunce, krásně pohladil na duši a zklidnil tělo i mysl po docela namáhavém cvičení, po němž následovalo důkladné protažení a posilování. Nejhezčím zážitkem byly v konečné fázi cvičení denně zařazované prvky jógy, které jsem se kdysi věnovala skoro dvanáct let a které s blížícím se západem slunce dokázaly přivést tělo i mysl k dokonalé harmonii.
Přes den se většina cvičenek pohybovala po plážích a plavala v průzračném moři. Já s dcerami jsme to pojaly spíše turisticky a tak jsme procházely protáhlým ostrovem a toulaly se jedním z nejdelších ostrovů Jadranu (délka kolem 60 km) pěšky. Záhy jsme zjistily, že celá strana ostrova směrem k pevnině je téměř bez vegetace. Tak nějak podobně to vypadá v kamenolomech. Mnohem lépe je na tom jihozápadní strana. Tady je vegetace bohatší. Našly jsme nevysokou macchii a krásně vonící šalvěj a na ní pestrobarevná křídla motýlů. Místy jsou k zahlédnutí vinice a políčka se zeleninou. Jste tady v oblasti, kde se nalézají olivové háje, ale jen zlehka, zlehounka.
Pag najdete jihovýchodně od ostrova Ráb, od kterého jej dělí Pažský průliv. Od pevniny je Pag oddělen Velebitským průlivem. Celkově je ostrov velmi protáhlý, na jihozápadě nízký, na severovýchodě strmý, vysoký a hornatý. Tato část je bičována chladným nárazovým větrem – tzv. bóra. Proti němu bylo v minulosti vystavěno množství, doslova kilometry kamenných zdí. Samozřejmě ani my pár vichřicím a silným větrům neunikly. Bylo ale zase velmi krásným zážitkem pozorovat rozbouřené moře a zmítající se loďky v něm.
Nejhorší zážitek z pobytu mě ale teprve čekal. To když jsem jednoho dne vstala brzy zrána někdy kolem půl šesté a pěšky, jen s fotoaparátem a baťůžkem, jsem se vydala směr velké saliny, což je obrovská plocha umělých jezer s mořskou vodou. Mimochodem již od dob starověku se z Pagu vyváží sůl a právě tyto saliny slouží dnes jako ukázka výrobní tradice. Dnes se ale se sůl vyrábí umělým zahříváním mořské vody a následným odpařováním a výroba soli na Pagu představuje 2/3 chorvatské produkce. Roční těžba se pohybuje okolo 33000 tun a je možné prohlédnout si z blízka oba způsoby výroby. Jak se vlastně sůl těží, jsem se rozhodla prohlédnout individuálně na vlastní pěst v brzkých ranních hodinách v touze po romantice.
Když jsme na Pag přijížděli první den někdy před půl šestou ráno právě okolo těchto lesknoucích se ploch, byla jako zrcadla, z kterých v tu dobu stoupala pára, řekla jsem si, že tenhle zážitek musím zopakovat a brzy ráno se sama tudy procházet, zažít si to, nafotit. Naivně jsem si myslela, že to stihnu bez problémů do cvičení od osmi. No, skutečnost byla poněkud jiná. Jednak cesta pěšky z města Pag nebyla tak krátká, jako když mě vezli autobusem (a to jsem si vzala tenisky a v klidu běžela nejdřív podél moře a pak po asfaltové silnici). Přece jen pár kilometrů tam to bylo. Ze silnice vedl jediný můstek do areálu, kam byl vstup zakázán, ale pohled na rozsáhlé vodní plošiny, v nichž se zrcadlily skály a jejichž středem vedly jen úzké dřevěné cestičky skrz vodu až do „někam“, že nešlo dohlédnout kam vlastně, mě i přes zákaz nalákal dál jako bludičky své oběti do hlubokých bažin. Nedívala jsem se napravo, nalevo a šla dřevěnými cestičkami nad vodou do neznáma a do daleka a cestou fotila vodní plochy i úplně vyprahlá koryta bez vody, kde byly kusy vyschlé popraskané hlíny, kousky překrásně se lesknoucích krystalů soli v právě vyšlém slunci a stovky mušlí a ulit poměrně velkého množství různých druhů. Klidně jsem si přes vyschlé strouhy a políčka přelezla a přeběhla a popošla zase na jiné můstky a cestičky a plnýma hrstma sbírala mušličky pro své holčičky, které je milují, zvlášť když na plážích nebylo po mušlích ani památky. Ve finále jsem ty plné hrsti z batohu odložila zase zpátky a vybrala z nich po dvou kusech od každého druhu a to nedlouho po tom, kdy jsem stála na jednom z dřevěných můstků, ne širším než 30cm a do prázdných vyschlých políček se odněkud začala valit voda. Co jsem stihla doběhnout zpět mezi proudící vodou, to jsem stihla a pak jsem se ocitla na můstku nad hladinou a všude okolo mě voda, voda a voda.
Pravdou je, že saliny jsou už na pohled velmi rozsáhlé. Zaujímají plochu přes tři kilometry čtvereční a většina jezírek je také velmi mělkých. Bez fotoaparátu a oblečení není problém je přeplavat. Záhy jsem zjistila, že hodně jich šlo i přebrodit a tak jsem se dostala velkou oklikou, podle hloubky políčka – saliny teoreticky až k silnici. Bylo to o nějaký 1,5 km dál, než jsem přišla po můstku z asfaltky a jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že podél silnice a pod silnicí vede potok nebo řeka dosti hluboká a s foťákem se přes ní na silnici prostě nedostanu. Pěkně jsem si zdrápala nožky, než jsem se celá mokrá, obalená pískem a blátem úplně zarostlou krajinou podél vody dostala až ke starým budovám, původním mlýnům, kde se voda upravovala a odtud už pohodlnou asi 40 cm širokou dřevěnou cestou nad vodou až k můstku a asfaltce. Místo na ranní cvičení jsem se vrátila na odpolední siestu a ubrečené vytřeštěné oči mých dcer dokázaly rozjasnit jen plné hrsti překrásných mušlí a zdravá smějící se maminka. Po zbytek pobytu mě už ale nespustily z očí a na všechny další dlouhé procházky ostrovem chodily nereptajíc poslušně se mnou.
Další autorčiny fotky si můžete prohlédnout na stránkách www.ivanafilipova.ic.cz
Časem se přidávaly i kamarádky a tak jsme vstřebaly atmosféru ostrova, došly na nejvyšší bod ostrova, tj. vrch Sv. Víta (348 m.), ochutnaly vynikající místní specialitu, pažský sýr a viděly stáda ovcí a jehňat, o jejichž kvalitě masa se zde pějí ódy. Prošly jsme i celé město Pag, navštívily kostel Nanebevzetí P. Marie a pokochaly se úžasnými krajkářskými výrobky, které tento ostrov proslavily. Nakonec jsme přesvědčily i místního rybáře s docela velkou lodí, aby nás osm vzal na relativně dost levnou projížďku okolo velké části ostrova a tak naše spokojenost byla úplná. Vyrazily jsme se sluncem v zádech a vrátily se s klidem a mírem v očích.
Takže, ženy a dívky, které rády spojíte cílené cvičení jako je aerobic nebo jóga s čistým mořským vzduchem a drsnou krajinou podobnou polopoušti s minimem vegetace a procházkami takřka měsíční krajinou nad městečkem Pag, navštivte v jarních nebo letních měsících stejnojmenný ostrov v Jaderském moři. P.S. a do Paške solane jen organizovaně!
Zima je v plném proudu, konečně počasí přeje i lyžařům. Příroda je pokryta sněhem, na sjezdovkách je dostatek sněhu, stejně tak na běžeckých tratích. Chcete si i vy konečně letos dopřát pořádnou lyžovačku, přitom si ale užít třeba i nějakou tu lázeňskou proceduru? Vydejte se do Mariánských Lázní.
Mariánské Lázně můžete navštívit v létě i v zimě
Říkáte si, že jet v zimě do lázní je naprostý nesmysl? Opak je pravdou, stačí si ty lázně dobře vybrat. Ne všechny nabízí i zimní radovánky, v případě Mariánských Lázní se ale bát nemusíte. Navštívit je můžete v létě i v zimě, pobyt si v každém případě užijete. K návštěvě láká nejen zdejší kolonáda, procedury, minerální prameny a elegantní hotely, ale i sjezdovky.
Tip číslo jedna: Ski areál Mariánky
Proč hned vyrážet do míst vzdálených i desítky kilometrů, když se dá lyžovat přímo v Mariánských Lázních? Skiareál Mariánky vám nabídne hned tři sjezdovky. Ta nejdelší měří jeden kilometr a je vhodná jak pro začínající, tak středně pokročilé lyžaře. Díky umělému osvětlení si na ní můžete zalyžovat i večer. Další dvě sjezdovky jsou určeny spíše pro pokročilé lyžaře. Kromě sjezdovek pro dospělé se tu nachází i dětský ski park s lyžařským kolotočem a malými lanovými vleky.
Svahy obsluhuje kabinková lanovka na Krakonoš a další dva vleky, funguje tu i lyžařská škola a ve městě si můžete půjčit i vybavení. Samozřejmostí je parkování v areálu zdarma a možnost občerstvení v bufetu u spodní stanice lanovky a v restauraci u horní stanice.
Tip číslo dva: Ski areál Přimda
V pohoří Českého lesa se rozprostírá i známé rodinné lyžařské středisko, ski areál Přimda. Zalyžovat si můžete na dvou sjezdovkách, konkrétně na 500 m dlouhém slalomovém svahu s kotvovým dvojmístným vlekem a 330 metrů dlouhé cvičné louce s jednomístným talířovým vlekem. Těšit se můžete i na večerní lyžování za umělého osvětlení, je tu i prostor vyhrazený pro sáňkování a bobování. Přímo u vleku je i ski bar, samozřejmostí je i lyžařský servis.
Tip číslo tři: Ski areál Nové Hamry
Severně od nedalekých Karlových Varů se nachází v nadmořské výšce 720 – 860 metrů ski areál Nové Hamry. Na milovníky zimních sportů tu čekají sjezdovky o celkové délce 1300 metrů, které obsluhují čtyři vleky. Pokud s sebou budete mít děti, potěší vás dětský vlek i lyžařská škola, nachází se tu také půjčovna lyží a snowboardů.
Tip číslo čtyři: Ski areál Pernink
Severně od Karlových Varů můžete navštívit i ski areál Pernink se třemi uměle zasněžovanými sjezdovkami obsluhovanými vleky v délkách 100, 250 a 400 metrů, na děti tu čeká dětský vlek Baby lift. Samozřejmostí je i půjčovna vybavení, občerstvení, lyžařská škola a škola snowboardingu, potěší vás i možnost večerního lyžování.
Tip číslo pět: Ski areál Merklín
V podhůří Slavkovského lesa si můžete o víkendu a ve svátky zalyžovat i v malém lyžařském středisku v obci Merklín. Z Mariánských Lázní to sem máte něco málo přes 40 km. Na své si přijdou rodiny s dětmi i začínající lyžaři, nachází se tu 250 metrů dlouhá sjezdovka, kterou obsluhuje poma. Pod sjezdovkou se nachází restaurace, večer se dá lyžovat za umělého osvětlení.
V zimním období většinou turisté neabsolvují tolik kilometrů v přírodě, přesto je právě během ledna či února praktické si pořídit novou trekovou obuv. Je to dáno hlavně díky atraktivním cenám v obchodech s obuví, protože nabízejí mimosezonní slevy. Abyste však uskutečnili skutečně dobrý nákup, je zapotřebí vědět, podle jakých kritérií se mají trekové boty vybírat.
Vzhled samozřejmě může hrát svoji roli, neměl by však v žádném případě být hlavním ukazatelem. Podobně je to s cenou, byť samozřejmě někteří z vás mohou mít omezený rozpočet. Vězte ale, že kvalitní turistická obuv dnes nemusí vyjít na tisíce korun. Ve vybraných specializovaných obchodech se dá narazit na překvapivě kvalitní modely a značky, jež vás vyjdou klidně na méně než 1.000 Kč. U levných variant je však o to důležitější se starat o patřičné parametry.
Podrážka
Velmi podstatnou roli při výběru turistické obuvi hraje jejich podrážka. Trekové boty by měly mít přeci jen tvrdší podrážky, protože se předpokládá, že se v nich budete pohybovat v náročnějším terénu. Zároveň u nich nesmí chybět ani protiskluzová úprava, aby se minimalizovalo riziko uklouznutí někde v lese na stezce apod. Turistické boty mají mít členitější podrážku, díky níž se obuv dobře zachová na nezpevněném terénu, při chůzi na mokru a v dalších extrémních podmínkách.
Kotníkové boty
Jestliže se vybírá turistická obuv do náročnějšího terénu, je vždy lepší zvolit kotníkové modely. Ty vám totiž nabídnou lepší komfort během chůze a samozřejmě poskytují rovněž větší ochranu proti zraněním. Nízké boty totiž třeba při výšlapech do kopců někde v lesích mohou snadno způsobit vyvrtnutí kotníku při podklouznutí.
Šněrování
Ve městě jste na procházkách možná zvyklí nosit obuv bez šněrování. Ve volné přírodě však rozhodně zapomeňte na obuv bez tkaniček. Jedině s kvalitně zavázanými botami totiž neriskujete poranění kotníku a dalších částí chodidel a nohou.
Pevná špička
Při putování po lesních cestách se občas stane, že zakopnete o nějaký drn, větev, kmen stromu či kámen. Abyste si hned nezlomili palec, je vhodné si pořídit trekové boty, které mají dostatečně vyztužené špičky. Samozřejmě tím není myšlena kovová ochrana, jako je tomu v případě pracovní obuvi, ale špičky turistických bot byste neměli pouhým lehkým stiskem promáčknout, to nikdy není dobré znamení.
Velikost
Zatímco v běžné civilní obuvi, již používáte denně při chůzi po městě, si vystačíte s klasickými ponožkami, u turistických bot se předpokládá i nošení teplých ponožek, případně si někdo rovnou bere dva páry na sebe. Proto mají být trekové boty o něco větší než vycházková obuv. Zároveň je ale důležité, aby vás netlačila pata a prsty, jinak byste po pár kilometrech chůze měli zaděláno minimálně na nepříjemné puchýře. Jestliže v obchodě máte možnost si obuv vyzkoušet, setrvejte v ní alespoň několik minut, zkuste udělat pár kroků a různě ohýbat chodidla, abyste věděli, že jsou vámi vybírané trekové boty skutečně komfortní v každé poloze.
Máte před sebou letní dovolenou, ale výběr místa, kam se vydáte, jste nechali na poslední chvíli? Pořád ještě nevíte, kam se letos vydáte? Máme pro vás tip. Když dovolená, tak jedině v Čechách. Když v Čechách, tak jedině v Mariánských Lázních.
Dovolenou si zasloužíme
Celý rok pracujeme, staráme se o domácnost, točíme se kolem dětí a čtyřnohých kamarádů. Alespoň pár dní v roce si zasloužíme zapomenout na všechny starosti a vydat se na dovolenou, kde nic nebudeme řešit, maximálně co si dáme k jídlu nebo kam se půjdeme podívat.
Malebná krása Západních Čech
Západní Čechy jsou plné nádherných míst, která stojí za návštěvu. Namátkou můžeme jmenovat Bečov nad teplou, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, nebo Mariánské Lázně. Ty poslední jmenované jsou nejmladší z proslulého západočeského lázeňského trojúhelníku, přesto se mohou pochlubit zajímavou historií.
Není to tak dlouho, co na místě, kde dnes najdete elegantní hotely a kouzelný lázeňský park, stál prales a bažina. O léčivých pramenech, které tu vyvěrají, se sice vědělo už dávno, právě kvůli nepřístupné krajině se ale nevyužívaly. Až na konci 18. století se o ně začal víc zajímat lékař nedalekého kláštera v Teplé Josef Jan Nehr, který se rychle přesvědčil o jejich blahodárném účinku na lidské zdraví.
Byl to právě on, kdo se spolu s opatem kláštera Karlem Kašparem Reitenbergerem podílel na rozvoji města. Postupem času se Mariánské Lázně staly centrem společenského, kulturního i politického dění, zavítal sem dokonce britský král Edward VII., J. W. Goethe, Dr. Edvard Beneš a další významné osobnosti.
Co v Mariánských Lázních můžete zažít?
Kromě toho, že se zde můžete ubytovat v některém z mnoha lázeňských hotelů, penzionů nebo apartmánů, se samozřejmě můžete těšit na lázeňské procedury. Masáže, koupele, bahenní zábaly, plynové injekce i inhalace, to vše tu čeká jen na vás.
No ale lázně nejsou jen o procedurách, co byste to byli za lázeňské návštěvníky, kdybyste se neprošli lázeňským parkem, neochutnali některý z minerálních pramenů nebo lázeňskou oplatku, neposlechli si dominantu města Zpívající fontánu?
Víte, že ve městě a kolem něj najdete více než 100 vývěrů léčivých vod? Všechny prameny jsou studené a využívají se nejen při léčbě močového ústrojí. Ochutnat můžete Lesní pramen, Rudolfův pramen, Ambrožův pramen, Karolinin pramen, Ferdinandův pramen nebo Křížový pramen, najde se tu i jeden specifický pramen, a to Mariin pramen. To není vodní pramen, ale vývěr přírodního CO2, právě podle něj město dostalo své jméno.
V Mariánských Lázních najdete i několik vyhlídek a rozhleden, ze kterých se podíváte po širokém okolí, navštívit můžete i městské muzeum nebo park miniatur Boheminium. Za návštěvu stojí i Naučná stezka Geologický park.
No a když už ve městě projdete vše, můžete se vydat i za jeho okraj. Co takhle navštívit hrad Loket, Zámek Bečov nad Teplou, osadu Kladská, nebo pivovar Chodovar? Pro hráče golfu máme také tip, najdete tu mistrovské hřiště na světové úrovni.