Již začátkem školního roku 2008/2009 nám bylo jasné, že tentokrát se stane naším putováním na kolech oblast kolem Dunaje – dunajská stezka. Vzhledem k menší komerčnosti a levnějších nákladů jsme se rozhodli pro východní část této stezky, konkrétně proti proudu tohoto veletoku, tedy Budapešť – Bratislava – Břeclav. Této „výpravy“ se nakonec zúčastnilo 12 – 5 žen a 7 mužů. A jak probíhaly jednotlivé dny, posuďte sami…

Přejezd do Budapešti

Sraz na nádraží jsme měli v dostatečném předstihu a to v 16:15 hodin, což je o 100 minut dříve, než nám měl jet vlak do Břeclavi. Všichni přijíždějí včas, jen Jirka měl problémy a přijel o 15 minut později. Všichni máme dobrou náladu, Dolly nám rozdává námi navržené speciální oranžová trička s logem a nápisem „Dunajská stezka 2009“. V tom zjišťuje Lukáš, že zapomněl doma zahraniční měnu, a proto byl nucen pro ni okamžitě vyrazit domů. Netrvalo dlouho a za 40 minut byl zpět i s dostatečným obnosem eura. Ještě, že jsme si dali dostatečnou časovou rezervu srazu. Jdu kupovat lístky a zjišťuji, že budeme min. 1× navíc přestupovat v Přerově díky právě probíhajícím komplikacím s povodněmi. Jedeme do Přerova náhradním spojem a to jsme ještě netušili, co nás čeká v Břeclavi… Cesta do Břeclavi i s přestupem se zdařila, ve vlaku jsme se mírně občerstvili a v 20:00 hodin se ocitáme na jižní Moravě, kde nás čekala delší pauza. Přestupová pauza na rychlík jedoucí do Budapešti činí 8 hodin. Rychlík nám jede ve 3:30 ráno, v 8:00 máme být v hlavním městě Maďarska. Hledáme proto azyl v podobě nějakého baru s možností úschovy kol. Nalézáme místní „Delta klub“, který funguje až do 3:00 hodin. Dáváme si nějaké pivka a jsme nuceni vyčkat. Únava postupně padala na všechny naše holky. Ve 2:40 vyrážíme na nádraží. Naše zjištění nebere údivu, náš vlak má zpoždění 60 min, po chvíli se cifra na tabuli přemění na 120 minut!! Jsme odkázáni přečkat tento čas ve výpravní budově. Nakonec nastupujeme do vlaku v 6:30 hodin ráno . Znaveni z přečkané noci všichni ihned usínáme…

Budapešť a jeho okolí

Do Budapešti přijíždíme v 11:00 hodin. Pomocí místních obyvatel nacházíme docela rychle cyklostezku, abychom se dostali k Dunaji. Za slabou půlhodinku jsme u Dunaje a i zde ve městě jdou poznat následky rozvodněného veletoku. Podél toku (místní komunikace) se místy nedá jet, ještě že máme kola a jsme v tomto ohledu perfektně přizpůsobiví a můžeme přejíždět ze strany na stranu. Nabíráme směr na kopec k Budínskému hradu a jeho blízkého okolí. Výjezd stál za to, první krásný pohled na téměř celé město s pohledem na protékající Dunaj. U hradu se nachází také socha svobody a citadela. Pořizujeme pár fotek, kocháme se pohledy na Budapešť a alou dolů směr Andrássyho třída. Je prý nejslavnější díky budovám, které se nacházejí v jejím blízkém okolí. Po několika rozhovorech s místními ulici nalézáme. Jsme však zklamaní, představovali jsme si, že je ulice podobná jako pražské Václavské náměstí, opak byl pravdou. Hustý provoz a spousta semaforů cílový prožitek pokazily.

Napojujeme se na stezku podél Dunaje, ještě pár fotek parlamentu a hradu, kde sídlí prezident a vyjíždíme pomalu k hranici města. Hledáme nějakou restauraci, abychom si dali pozdní oběd. V tomto ohledu jsme měli docela problém… Po asi 10km nalézáme na samotném kraji Budapešti nějakou restauraci. Objednáváme si místní pivo značky „Dester“ – hnus, někteří ho ani nedopili, navíc cena 1,60 eura za tak hnusné pivo byla přehnaná, ihned platíme a přesouváme se do blízkého okolí. Dáváme si špagety, kuřecí s brambory a k tomu už mnohem lepší pivko. Trochu se zatahuje. Kolem 15 hodiny se vydáváme směr malému městečku Szentendre. Hledáme kemp, který má být od Budapešti podél toku Dunaje max. do 12km. Omyl byl pravdou, kemp v daném městě nenalézáme, nezbývá nám, než jet dále podél veletoku k dalšímu kempu (cca dalších 15km). Po cestě míjíme dva kempy, bohužel, oba jsou díky rozvodněnému Dunaji zatopené. Dojíždíme až do obce Leányfalu, ve které se nachází kemp. K našemu údivu sice nebyl zatopen, nýbrž nebyl v provozu. Je dosti hodin, ptáme se v místním lokále,, zda-li je poblíž nějaký kemp – nic. Rozhodujeme se přespat již zde, nikam dále už nechceme jet. Hospodský nám ukazuje kousek místa, kde lze rozdělat stany a v klidu se vyspat. Je 19:00 hodin. Rozděláváme stany, večer jsme si zašli do hospůdky, kde mj. neměli čepované pivo. Ani lahvovým pivem jsme nepohrdli, za ten den jsme si ho zasloužili:o). Kolem 22 hodiny všichni uléháme vstříc dalšímu dni…

Krásný den kolem Dunaje v Maďarsku

Vstáváme v 7:30, odjezd máme naplánovaný o hodinu později. Vracíme se kousek zpět do obce, abychom si v místní potravinové sítí „CBA“ koupili něco na snídani. Sedáme si na zítku a u snídaně užíváme dalšího pěkného dne. V 9:30 hodin vyrážíme směrem k městu Visegrád. Cyklostezka vede místy po hlavní silnici, v místech kde je však svedena blíže k Dunaji je bohužel zatopená, jsme nuceni jet po této silnici. Nicméně automobilní provoz jsme čekali větší. Za necelou hodinku jsme ve městě. Vstup do města od silnice je specifický, nachází se zde zděná brána, která je součásti opevnění. Jsme v bezprostředním kontaktu s Dunajem. Hledáme nějakou zahrádku, abychom si mohli dát pauzu. Po levé straně se na kopci na nás „dívá“ visegrádský hrad ze 4. století. Původně jsme chtěli hrad navštívit, vzhledem k času a cestě, která nás ještě čekala, jsme od tohoto záměru museli bohužel upustit. Musí nám postačit jen fotky. Po krátkém občerstvení pokračujeme do sousední obce zvané Dömös, u které se má nacházet v nedalekých lesích soutěska „Rám“. Za necelou hodinku jsme v obci a ptáme se na cestu k soutěsce. Cesta mírně stoupala, po 4 km jsme na výchozím místě při vstupu k soutěsce. Prohlídka vodopádů by měla být tzv. zokruhovaná. Vzhledem k tomu, že nás je hodně a někdo musí hlídat kola, rozdělili jsme na dvě skupinky. Jedna se vydala po žluté a následně zelené značně soutěskou a druhá hlídala na „parkovišti“ kola. První část okruhu po žluté značce byl neskutečně nudný, pomalu jsme stoupali, voda pomalu nikde…. Napojujeme se na zelenou značku a podél ní pomalu sestupujeme zpět na parkoviště. Zde je však část soutěsky to pravé ořechové, i když je stále málo vody. Po 90 minutách přicházíme parkovišti a měníme skupinky. Druhá skupina šla už jen po zelené značce tam i zpět. V 16 hodin vyrážíme k naší poslední větší zastávce a tou je Ostřihom. Ostřihom je hraniční město se Slovenskem. Města Ostřihom a Štúrovo dělí jen veletok Dunaj a velký spojovací most (Mária – Valéria), který byl teprve v roce 2001 za podpory EU znovu opraven a dán do provozního stavu (byl zničen v roce 1944 ve válce).

V Ostřihomi jsme v 18:00 hodin a míříme k jediné dominantě tohoto města – bazilice Sv. Štěpána postavenou roku 1822 a má největší křesťanský chrám v zemi. U baziliky fotíme a jedeme se podívat na vyhlídku za baziliku, kde se nám k našemu údivu naskýtají krásné pohledy na Dunaj, spojovací most se Štúrovem a celé Štúrovo. Opět pořizujeme pár snímků a jedeme směr spojovací most (Mária – Valéria). Ve Štúrovu jsme v 19:00 hodin. Nacházíme zde docela rychle kemp. V jeho ceně jsou i bazény s termální vodou. Bazény jsou však otevřeny do 20:00 hodin. Holky a Ondra s Lukášem neváhají a okamžitě se převlékají do plavek. Během okamžiku si už užívají teplé vody. My ostatní si dáváme pivko v místním bufetu a po 90 minutách hledáme místo na postavení stanu, následuje hromadná očista v podobě sprchy a pomalu uložení k spánku. Na mnoho členů výpravy jde vidět určité uvolnění, že jsme už na Slovensku. Ve 23 hodin je v našem „táboře“ už klid.

Již začátkem školního roku 2008/2009 nám bylo jasné, že tentokrát se stane naším putováním na kolech oblast kolem Dunaje – dunajská stezka. Vzhledem k menší komerčnosti a levnějších nákladů jsme se rozhodli pro východní část této stezky, konkrétně proti proudu tohoto veletoku, tedy Budapešť – Bratislava – Břeclav. Této „výpravy“ se nakonec zúčastnilo 12 – 5 žen a 7 mužů. A jak probíhaly jednotlivé dny, posuďte sami…

Přejezd do Budapešti

Sraz na nádraží jsme měli v dostatečném předstihu a to v 16:15 hodin, což je o 100 minut dříve, než nám měl jet vlak do Břeclavi. Všichni přijíždějí včas, jen Jirka měl problémy a přijel o 15 minut později. Všichni máme dobrou náladu, Dolly nám rozdává námi navržené speciální oranžová trička s logem a nápisem „Dunajská stezka 2009“. V tom zjišťuje Lukáš, že zapomněl doma zahraniční měnu, a proto byl nucen pro ni okamžitě vyrazit domů. Netrvalo dlouho a za 40 minut byl zpět i s dostatečným obnosem eura. Ještě, že jsme si dali dostatečnou časovou rezervu srazu. Jdu kupovat lístky a zjišťuji, že budeme min. 1× navíc přestupovat v Přerově díky právě probíhajícím komplikacím s povodněmi. Jedeme do Přerova náhradním spojem a to jsme ještě netušili, co nás čeká v Břeclavi… Cesta do Břeclavi i s přestupem se zdařila, ve vlaku jsme se mírně občerstvili a v 20:00 hodin se ocitáme na jižní Moravě, kde nás čekala delší pauza. Přestupová pauza na rychlík jedoucí do Budapešti činí 8 hodin. Rychlík nám jede ve 3:30 ráno, v 8:00 máme být v hlavním městě Maďarska. Hledáme proto azyl v podobě nějakého baru s možností úschovy kol. Nalézáme místní „Delta klub“, který funguje až do 3:00 hodin. Dáváme si nějaké pivka a jsme nuceni vyčkat. Únava postupně padala na všechny naše holky. Ve 2:40 vyrážíme na nádraží. Naše zjištění nebere údivu, náš vlak má zpoždění 60 min, po chvíli se cifra na tabuli přemění na 120 minut!! Jsme odkázáni přečkat tento čas ve výpravní budově. Nakonec nastupujeme do vlaku v 6:30 hodin ráno . Znaveni z přečkané noci všichni ihned usínáme…

Budapešť a jeho okolí

Do Budapešti přijíždíme v 11:00 hodin. Pomocí místních obyvatel nacházíme docela rychle cyklostezku, abychom se dostali k Dunaji. Za slabou půlhodinku jsme u Dunaje a i zde ve městě jdou poznat následky rozvodněného veletoku. Podél toku (místní komunikace) se místy nedá jet, ještě že máme kola a jsme v tomto ohledu perfektně přizpůsobiví a můžeme přejíždět ze strany na stranu. Nabíráme směr na kopec k Budínskému hradu a jeho blízkého okolí. Výjezd stál za to, první krásný pohled na téměř celé město s pohledem na protékající Dunaj. U hradu se nachází také socha svobody a citadela. Pořizujeme pár fotek, kocháme se pohledy na Budapešť a alou dolů směr Andrássyho třída. Je prý nejslavnější díky budovám, které se nacházejí v jejím blízkém okolí. Po několika rozhovorech s místními ulici nalézáme. Jsme však zklamaní, představovali jsme si, že je ulice podobná jako pražské Václavské náměstí, opak byl pravdou. Hustý provoz a spousta semaforů cílový prožitek pokazily.

Napojujeme se na stezku podél Dunaje, ještě pár fotek parlamentu a hradu, kde sídlí prezident a vyjíždíme pomalu k hranici města. Hledáme nějakou restauraci, abychom si dali pozdní oběd. V tomto ohledu jsme měli docela problém… Po asi 10km nalézáme na samotném kraji Budapešti nějakou restauraci. Objednáváme si místní pivo značky „Dester“ – hnus, někteří ho ani nedopili, navíc cena 1,60 eura za tak hnusné pivo byla přehnaná, ihned platíme a přesouváme se do blízkého okolí. Dáváme si špagety, kuřecí s brambory a k tomu už mnohem lepší pivko. Trochu se zatahuje. Kolem 15 hodiny se vydáváme směr malému městečku Szentendre. Hledáme kemp, který má být od Budapešti podél toku Dunaje max. do 12km. Omyl byl pravdou, kemp v daném městě nenalézáme, nezbývá nám, než jet dále podél veletoku k dalšímu kempu (cca dalších 15km). Po cestě míjíme dva kempy, bohužel, oba jsou díky rozvodněnému Dunaji zatopené. Dojíždíme až do obce Leányfalu, ve které se nachází kemp. K našemu údivu sice nebyl zatopen, nýbrž nebyl v provozu. Je dosti hodin, ptáme se v místním lokále,, zda-li je poblíž nějaký kemp – nic. Rozhodujeme se přespat již zde, nikam dále už nechceme jet. Hospodský nám ukazuje kousek místa, kde lze rozdělat stany a v klidu se vyspat. Je 19:00 hodin. Rozděláváme stany, večer jsme si zašli do hospůdky, kde mj. neměli čepované pivo. Ani lahvovým pivem jsme nepohrdli, za ten den jsme si ho zasloužili:o). Kolem 22 hodiny všichni uléháme vstříc dalšímu dni…

Krásný den kolem Dunaje v Maďarsku

Vstáváme v 7:30, odjezd máme naplánovaný o hodinu později. Vracíme se kousek zpět do obce, abychom si v místní potravinové sítí „CBA“ koupili něco na snídani. Sedáme si na zítku a u snídaně užíváme dalšího pěkného dne. V 9:30 hodin vyrážíme směrem k městu Visegrád. Cyklostezka vede místy po hlavní silnici, v místech kde je však svedena blíže k Dunaji je bohužel zatopená, jsme nuceni jet po této silnici. Nicméně automobilní provoz jsme čekali větší. Za necelou hodinku jsme ve městě. Vstup do města od silnice je specifický, nachází se zde zděná brána, která je součásti opevnění. Jsme v bezprostředním kontaktu s Dunajem. Hledáme nějakou zahrádku, abychom si mohli dát pauzu. Po levé straně se na kopci na nás „dívá“ visegrádský hrad ze 4. století. Původně jsme chtěli hrad navštívit, vzhledem k času a cestě, která nás ještě čekala, jsme od tohoto záměru museli bohužel upustit. Musí nám postačit jen fotky. Po krátkém občerstvení pokračujeme do sousední obce zvané Dömös, u které se má nacházet v nedalekých lesích soutěska „Rám“. Za necelou hodinku jsme v obci a ptáme se na cestu k soutěsce. Cesta mírně stoupala, po 4 km jsme na výchozím místě při vstupu k soutěsce. Prohlídka vodopádů by měla být tzv. zokruhovaná. Vzhledem k tomu, že nás je hodně a někdo musí hlídat kola, rozdělili jsme na dvě skupinky. Jedna se vydala po žluté a následně zelené značně soutěskou a druhá hlídala na „parkovišti“ kola. První část okruhu po žluté značce byl neskutečně nudný, pomalu jsme stoupali, voda pomalu nikde…. Napojujeme se na zelenou značku a podél ní pomalu sestupujeme zpět na parkoviště. Zde je však část soutěsky to pravé ořechové, i když je stále málo vody. Po 90 minutách přicházíme parkovišti a měníme skupinky. Druhá skupina šla už jen po zelené značce tam i zpět. V 16 hodin vyrážíme k naší poslední větší zastávce a tou je Ostřihom. Ostřihom je hraniční město se Slovenskem. Města Ostřihom a Štúrovo dělí jen veletok Dunaj a velký spojovací most (Mária – Valéria), který byl teprve v roce 2001 za podpory EU znovu opraven a dán do provozního stavu (byl zničen v roce 1944 ve válce).

V Ostřihomi jsme v 18:00 hodin a míříme k jediné dominantě tohoto města – bazilice Sv. Štěpána postavenou roku 1822 a má největší křesťanský chrám v zemi. U baziliky fotíme a jedeme se podívat na vyhlídku za baziliku, kde se nám k našemu údivu naskýtají krásné pohledy na Dunaj, spojovací most se Štúrovem a celé Štúrovo. Opět pořizujeme pár snímků a jedeme směr spojovací most (Mária – Valéria). Ve Štúrovu jsme v 19:00 hodin. Nacházíme zde docela rychle kemp. V jeho ceně jsou i bazény s termální vodou. Bazény jsou však otevřeny do 20:00 hodin. Holky a Ondra s Lukášem neváhají a okamžitě se převlékají do plavek. Během okamžiku si už užívají teplé vody. My ostatní si dáváme pivko v místním bufetu a po 90 minutách hledáme místo na postavení stanu, následuje hromadná očista v podobě sprchy a pomalu uložení k spánku. Na mnoho členů výpravy jde vidět určité uvolnění, že jsme už na Slovensku. Ve 23 hodin je v našem „táboře“ už klid.