Východní pobřeží
Naše rozhodnutí vrátit se místo k bivaku do hlavního města nese v sobě i nějakou tu výhodu. Moc jsme se chtěli podívat na východní pobřeží, protože se morfologicky výrazně liší od krajiny ve středu Madeiry. Kdybychom bivakovali, museli bychom si pronajmout auto, abychom vše stihli. Přítel by musel řídit a tyto serpentiny jsou snad noční můrou každého řidiče. Ještě že tu mají ty autobusy.
Autobus nás vysadil, s klidným svědomím můžu říci, na konci světa. Je tam jenom palma, kolem které máte kruhový objezd a pak dál nic… nic, jenom pláň. Je to vážně nebe a dudy v porovnání s ostatním zbytkem Madeiry. Ale rozdíl je úchvatný. Pěšky jsme došli až na konec ostrova, dál se již jít nedalo.
Vystoupali jsme na nejkrajnější kopec Madeiry, udělali jsme pár fotek a pomalým krokem se vraceli k autobusu. Cestou nazpátek potkáváme skupinu dětí, které se kopou v oceánu. Nechtěli jsme se nechat zahanbit a tak hrdinsky sestupujeme k vodě a zkoušíme teplotu vody. Děti se koupají jako by nic. Nerozumíme tomu, asi stárneme. Ráno v autobusu jsme potkali několik turistů z Francie. Konec pohody. Doufali jsme, že na zpáteční cestu si vyberou jiný autobus než my, ale měli jsme smůlu. Večer jsme se rozhodli vyzkoušet některou z místních specialit.
Vybíráme velice hezkou hospůdku v hotelové části města. Vybrala jsem si rybí specialitu se jménem Espada a přítel si dává pravého, nekonzervovaného tuňáka. Jídlo je výborné a my jsme rádi, že kromě přírodních krás zkoušíme i krásy gastronomie. Jinak Espada je černá ryba s velikými zuby a hlavně s velikýma očima. Ty naštěstí na talíři neuvidíte. Hurá do postele.
Poslední den
Na poslední den jsme nevymysleli nic světoborného. Zjistili jsme, že je problém s četností autobusových spojů, tak dlouhé výlety nepřicházejí v úvahu. Ale každý víkend se zde koná velikánský trh s kytičkami, zeleninou a rybami. Neváhali jsme a šli jsme nasát atmosféru tržiště. Na začátku tržiště nás přivítaly babičky s kytičkami a následuje výběr ovoce. Byly tam samozřejmě plody, které jsme neznali. U každého stánku nabízí nám ovoce, aby jsme ochutnali. Samozřejmě nám to nedalo, přesto že víte, že vám to může způsobit nějaké nepříjemné střevní potíže. Zkusili jsme toho dost, ani nevíme jak se co jmenovalo. Domu jsme si odvezli plod podobný hrušce a cukrovou třtinu. O tu se chceme podělit s přáteli, snad jim bude chutnat. V zadní části tržiště se nacházeli prodejci ryb. Konečně jsme viděli jak doopravdy vypadá jejich specialita, Espada. Chlapi zde porcují ryby velikánskými noži tak razantně, že je dobré si udržovat od nich odstup. Když jsme se skončili, vyrazili jsme na malý výlet.
Začali jsme v našem oblíbeném malebném údolí Curral des Freiras. Chtěli jsme přejít přes sedlo Serra de Eira da Laje do města Jardim de Serra. Začalo stoupání, které nás vede přes jedno hluboké údolí. Přejít údolí nám trvalo asi dvě hodinky a odměnou nám bylo sedlo s hezkými výhledy. A tu začal opět náš problém s orientací. Bylo sice slunečno a viditelnost byla dobrá. Bohužel jsme viděli mnohem víc cest, než bylo vyznačeno na mapě. Stáli jsme před rozcestím a losovali, kterou cestou si vybereme. Příteli se líbila cesta vedoucí mírně doleva a já jelikož mám orientační nesmysl, jsem se jeho návrhu nebránila. Vydali jsme se cestou vedoucí mírně doleva, ale narazili jsme jen na další rozcestník. Nerozhodli jsme se že ho budeme ignorovat. Ale mému mužskému protějšku začalo vrtat hlavou, kde jsme. Vrátili jsme se na druhý rozcestník, abychom zjistili kam vede. Spletli jsme se a opět se vracíme. Snažili jsme se najít nějakou vesnici. Rozhodli jsme se využít vychozený chodník ale chyba lávky. Stáli jsme na svahu, který právě čistili místní obyvatelé. Po menších rozpacích nám ukázali, kudy se máme vydat. Krátce na to jsme se dostali na zastávku. Nasedli jsme se na autobus a začali jsme se děsit balení. Druhý den odlétáme ve čtyři hodiny ráno.
Na letišti jsme se dozvěděli, že naše letadlo bude mít zpoždění kvůli technické závadě. Zpoždění nakonec trvalo necelé tři hodiny. Cesta domů jinak proběhal bez komplikací.
Je to nádherná krajina, s rozmarným počasím a s milými lidmi
