Něco málo o zemi
Rozhodli jsme se, že se tento rok podíváme na ostrov ležící v Atlantickým oceánu. Madeira má na délku pouhých 20 km. Mnozí by si řekli, že těch pár kilometrů by mohla být velmi příjemná procházka. Tedy především ti, kteří mají velmi dobrou fyzickou kondici. My jsme však přijeli poznávat krásy této krajiny a tak jsme bohužel nestihli projít celý ostrov. O to víc jsme mohli čerpat z místních tradic a poznávat místní kulturu.
Celé naše cestování začalo tím, že jsme si nepůjčili auto. V tuto chvíli se cestovatel dostává do situace, kdy začne využívat místní hromadnou dopravu. Opravdu to stojí za to. Všude tam, kde jsou úzké cesty nebo kde se míjejí dva autobusy zavíráte oči, nebo se sázíte, které zpětné zrcátko to vydrží. Naproti tomu stojí krásná panoramata, kterým díky těmto cestám necestám nestojí nic co by bránilo ve výhledu. Ale já se vrátím zpět k tématu, proč jsme nestihli procestovat celý ostrov. Systém hromadné dopravy je spolehlivý, ale díky hornatému terénu a výškovým rozdílům až 1000 metrů to dost trvá. Styl jízdy řidičů je neopomenutelný. V ostrých zatáčkách se nebrzdí a klakson se používá častěji než spojka – možná to dokonce mají v pravidlech silničního provozu(). Autobus si to funí nahoru a dolu a vy celí vytřesení jste rádi, když se po pěti hodinách cesty dostanete na druhou stranu ostrova jen s mírným psychickým otřesem. O jejich autobusové dopravě se dají napsat litanie ale popíšu vám už jenom jeden malý detail o jejich jízdních řádech.
Takže za prvé: „dávejte si pozor jakou barvou autobusu pojedete“. Nevím, jestli znají jenom omezený počet číslic, ale každý autobus má tři barvy. Žlutá barva jede na sever, červená na západ a zelená jede na východ. A za druhé: „každá barva autobusu má stanoviště v jiné části města“. Nikdy nenajdete pohromadně rozličné barvy autobusů. No, na jedné straně je to určitě výhoda, ale zatím ještě nevím jaká. Nevýhodu to jistě má. Když se spletete, zaručeně nestihnete svůj spoj. Perlička na závěr: „Jízdní řády neobsahují časy“. To znamená, že jestli potřebujete do daného autobusu nastoupit někde během cesty, tak si musíte spočítat, kolik by mu to asi mohlo trvat z výchozího místa, kde časy uvedeny jsou, k vaší zastávce a ve vypočítaném čase se dostavit na místo. Když se seknete o pár minutek, prostě máte smůlu a počkáte si pár hodinek na další spoj. No co, jste přece na dovolené.
Přemýšlela jsem jakou formou mám popsat naše zážitky a nakonec vyhrála forma denníku
Přípravy na cestu a první den v cizině
Přišel den D, a my se chystáme na cestu. Nevím, jak ostatní cestovatelé, ale my ještě ani v den odletu nevíme, co tam chceme vidět. Nevíme, jak budeme cestovat, jestli budou více denní pochody, nebo se budeme každý den vracet. Prostě jsme si koupili mapu a vložili ji do ruksaku. No, abych nám nekřivdila. Přibalujeme si s sebou několik průvodců, každý v jiném jazyce. Jistota je jistota. Vše připraveno, jenom my ne. Ale co, baťohy na záda a vyrazili jsme. Však jsme mladí, flexibilní, tak uvidíme. Ale musím říct, že jsme měli štěstí a náš přístup se nám nevymstil.
Na cestu letadlem jsme se vysloveně těšili. Vychutnávali jsme si vzlétnutí a pak jsme se chtěli kochat výhledy, ale ty se nám povedlo zaspat. Asi se na nás podepsalo to ranní vstávání. Když jsme opustili Portugalsko, tak se letadlo začalo stáčet k africkému kontinentu. Nevím proč na všech mapách je Madeira nakreslena v úrovni Portugalska. Začala jsem panikařit, že piloti si určitě spletli let a letíme místo na Madeiru do Afriky. Když se můj spolucestovatel dozvěděl, co se mi honí hlavou, kouknul se na mě útrpným pohledem a vyjasnil mi, že chyba je někde jinde. Letiště v Funchalu, kde jsme přistáli, je od hlavního města vzdáleno ještě pár kilometrů, takže hned v první den jsem poznávali krásy ostrova prostřednictvím autobusu, který nás čekal před letištěm a dovezl nás v pohodlí přímo před hotel. A tu začalo naše vlastní cestování.
Levada Furado
Proč vlastně lidé cestují na Madeiru? Tento ostrov je známy svými Levadami. Levady jsou uměle vybudované kanály, v kterých teče voda a které kdysi sloužily k zavlažování políček. Jelikož na severní straně ostrova více prší, tak v minulosti byli lidé nuceni nějakým levným způsobem dopravit vodu na jižní stranu ostrova a proto vybudovali systém kanálů. Voda v nich teče samospádem a aby nezarůstaly trávou, tak kolem kanálu stavitelé vytvořili cestičky. Ty sloužily k čištění vody.
Řekli jsme si, že se na jednu z nich půjdem podívat. Vybrali jsem si levádu s výhledem nazvaným Balcoa. Leváda začíná v městečku Ribeiro Frio, ale ještě před ní jsme si odskočili podívat se na krásny výhled. Smířili jsme se s myšlenkou, že tam budou davy lidí. Samozřejmě, že tam ty davy byly, ale ten výhled nezklamal. Byl to nejhezčí výhled v ten den. Levada byla nekonečná, měřila jedenáct kilometrů, vedla neustále po rovině a byla po obou stranách zalesněná, takže výhledy veškeré žádné. Nic pro nás, ale vysvětluje to ty davy starších turistů My jsme dali přednost vrcholkům hor. Podél levády jsme se dostali do městečka Portela. Cestou se některým „šikovnějším“ povedlo v levádě vykoupat.. Aspoň vám můžu říci, že levády jsou hluboké tak po kotník a voda v nich není moc studená. A zároveň jsem pobavila kolemjdoucí.
Konečně město Portela. Koukli jsme na jízdní řád a začali počítat, kdy dorazí autobus. Pro jistotu jsme si to nechali potvrdit domácími. Když jsme konečně usedli do autobusu začali jsme probírat zítřejší výlety a výhledy, které by stály za to.
