Connect with us

Cykloturistika

Co si představit pod pojmem zkorumpovaní postsovětští policajti?

Ve stínu velkého stromu sedí chlapi v uniformách. Tuším
nepříjemnosti. Hergot, z Arisu jsem popojel teprve 25 km. Stopují
mě s úsměvy přes celý obličej. Tohle je „ekologická policie“.

„Odkudá?“ To se ví, že první otázka se nebude týkat peněz.

„Kudá?„

Ten časopis s článkem o cestě přes Sibiř a s mými
fotkami, kterej vozím s sebou a ukazuju domorodcům, abych získal jejich
sympatie, je ohromná vymoženost.

„Tady máš 25 tengi – na chleb.“

„Pánové, děkuju, jste mí sponzoři.“

Published

on


Myslím na rady do života, které nám dával expert na Rusko a okolí Ivoš Dokoupil ve vlaku, než jsme vystoupili do Kazachstánské reality: „Policajti jsou nebezpeční. Svlíknou tě, odhalí všechny skrýše, vymyslí si ňáké porušení předpisů, a zabaví pár peněz. Takže v peněžence mít jen část a hlavní zásobu dobře schovanou. U útlocitnějších milicioněrů někdy pomůže, když řekneš, žes už dnes platil.“

Slunce žhne jako v pekle. Každý závan větru zvedá oblak prachu. Ve stínu velkého stromu sedí chlapi v uniformách. Tuším nepříjemnosti. Hergot, z Arisu jsem popojel teprve 25 km. Stopují mě s úsměvy přes celý obličej. Tohle je „ekologická policie“. „Odkudá?„ To se ví, že první otázka se nebude týkat peněz. „Kudá?“ Ten časopis s článkem o cestě přes Sibiř a s mými fotkami, kterej vozím s sebou a ukazuju domorodcům, abych získal jejich sympatie, je ohromná vymoženost. „Tady máš 25 tengi – na chleb.“ (Tengi = místní peníze. 1 USD – 115 tengi.) „Pánové, děkuju, jste mí sponzoři.“

Další milicioněri mě pohostili čímsi jako syrovátkou s centimetrovými skvrnitými kuličkami. Snad to byly kousky sýra nebo nějaké plody či semena. Kozí bobky určitě ne. Ty by chutnaly jinak.

Stanice GAI (= gosudarsvenaja avtomobilnaja inspekcia = státní dopravní policie) je u každé větší vesnice nebo, důležité křižovatky. Cesta je tam ještě zúžena masivními závorami. Šoféři zpomalí na třicítku a bedlivě sledují černobíle pruhovanou kuželku v milicionářově ruce. Když se s ní nenápadně plácne do stehna, je to příkaz k zastavení. Gájové mě stopli ještě mnohokrát. Ne že by mě všichni krmili a dávali peníze, ale nikdy jsem neplatil. Až na pár desetníků, které jsem rozdal jako suvenýry.

Zase se vyplatilo nepodceňovat otázku vzhledu. Ošumělý úbor, vyhublé tělo, oduševnělý obličej. Velocipéd natřený na špinavě šedo-hnědo, jako bagáž starý pytel od brambor.

Pak jsem měl možnost poznat problém i z pozice šoféra. Na hlavní cestě z Almaty na západ u postu gájů jsem stopnul gruzovik. Tady musí zastavit každý. Konečně jeden prázdný. Vezme mě do Čimkentu. Každá stovka kiláků dobrá. Chlapi jsou Čečenci. „Každej se nás ptá, jestli vezeme zbraně“, říkají se smíchem.

Step je jedna nekonečná plantáž rozkvetlé divizny. Na těch necelých sto kilometrech je šest postů gájů. Na každém nás zastavili a šofér musí zaplatit 200 tengi = skoro 2 dolary. Nikdo si nedovolí se vzepřít. Jednoho by z toho trefil šlak!

A zahraniční auta berou policajti hákem ještě hůř. Ba jo. Nechtěl bych být automobilistou ve Společenství Nezávislých Států. Takhle vypadá test na alkohol: šofér dýchne do stakanu, gáj k němu čuchne, a když neucítí pálenku, je to v pořádku. Detekční trubičky jsou drahé a je jich málo.


Na posledním postu jsem kámošům půjčil, protože fíra už nemá drobné. Doprčic, a já nemám zpátky na tisícovku a rozměnit není kde. Teda – mám, ale další tengi jsou mezi dolary v tajné kapse na bříšku trenýrek. Sakra, tak jo. Chlapi nevypadají na podrazáky. Vytahuju ten balík a Čečenci kulí očka. „Prodej mi jednodolarovku,“ říká ten mladší. Co by ne. „Budu potřebovat moře peněz na vlak domů„, povídám, aby řeč nestála. „Nikomu ty prachy neukazuj,“ kladou mi chlapi na srdce. „Bez obav. To je mně jasný.“

Přidám pár historek, co mně vyprávěl šofér rozchrastané LIAZky Dědek, když mě vezl 4000 km z Ufy do Brna-Bystrce. Byl to nejdelší stop mého života. „Do CCCP jsem začal jezdit už dávno. U gájů mě nemůže nic překvapit. Kontroloval mně papíry. V zrcátku vidím, jak mně děcka kradou jídlo ze skříněk nad koly. Hrnul jsem se je zahnat, ale gáj mně v tom bránil. „Teď jednáme spolu“, říkal. Ty moje konzervy jsem pak uviděl u něj v šuplíku a prej, máme demokracii a jsme demokrati. Jídlo můžeš koupit. Jedno lečo mně dal, aby předvedl, jakej je dobrák.“


Autor má na svém kontě cestopisné knihy Vandry s bejkem, Tenkrát na východě, Těžký život cyklotrempa. Článek popisuje část cesty zmíněné v další z autorových knih, Ze života cyklotrempa.

„Když tě zastaví a ty dáš najevo, že spěcháš, že nemáš čas, má tě v hrsti. Tyhle záležitosti jsou děsně časově náročný. Jeden takovej mně tvrdil, že jsem jel moc rychle, a chtěl 40 mařen. Podle mýho kolečka jsem rychlost zdaleka nepřekročil. Naštval jsem se a chtěl, aby zavolal náčelníka. To se mu nehodilo, tak snížil taxu na 20. Stál jsem na svým, že neodjedu, dokud ho nezavolá. Jak mu měla končit směna, začal být nervózní, a že vyřešíme to napomenutím. To už říkal proto, aby neztratil tvář. Ale nepovolil jsem. Nakonec mně vnutil 20 marek a já vítězně odjel.“

„Chachá, máš bezva pestrej život, to je vono!“ Celé moje nitro se vzpírá tomu uvěřit, ale fajn se to poslouchá.

Jak to bylo dál, se dočtete v mé knížce „Ze života cyklotrempa“

Continue Reading

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Hradec Králové 23.-24.1.2016)

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání
o „cyklocestování“ a cykloturistice­.O zážitky nebude
nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu,
Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa,
Michaela Heclová vás zavede do Kambodži a tak dále.

Published

on

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání o „cyklocestování“ a cykloturistice. Tato nevšední akce je určena nejen pro všechny „cyklocestovatele“, kteří vyrážejí na své cesty po světě s kolem, ale i pro všechny příznivce nenáročné cykloturistiky, cestování a pohybu v přírodě. Letos opět v konferenčním sále Úřadu práce na Wonkově ulici a to v termínu 23.-24.1.2016. V programu je plno nových tváří a tak se můžeme těšit na další dobrodružství, sportovní výkony a spoustu krásných fotografií. Samozřejmostí je fajn nálada a různé doprovodné programy.


Hlavním tahákem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu, Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa, Michaela Heclová vás zavede do Kambodži, Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … uvidíte také první besedu v historii festivalu prezentovanou malými dětmi – Vojtou a Šárkou Zigáčkovými. To si opravdu nenechte ujít.

SOBOTA 23.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok A: 09:30 – 10:30 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 10:45 – 12:00 Ivo Janeček – „Na kole do Finska a zpět“

Blok B: 12:30 – 12:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu 13:00 – 14:15 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok C: 15:30 – 16:45 Jan Ždánský – „Na lehotříkolce v zimě přes Bajkal“ 17:00 – 18:00 R+M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok D: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 24.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok E: 09:00 – 10:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 10:20 – 11:00 Jarda Král – „Na živo o cestě na kole kolem světa“ 11:15 – 12:00 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP

Blok F: 12:30 – 13:45 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:00 – 15:00 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“

Blok G: 15:30 – 16:15 Víťa&Šárka Zigáčkovi & rodiče – „Na kole z Těchonína do Benátek a zpět“ 16:30 – 17:30 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocesto­vani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Continue Reading

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Frýdek-Místek 15.-17.1.2016)

Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který
objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých
62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

Published

on

Tradiční a originální cestovatelský festival Cyklocestování ve Frýdku-Místku má významné jubileum. Už podesáté se uskuteční na plátně a v prostorách Nové scény Vlast. Prostřednictvím besed, promítání, filmů a workshopů se můžete vydat s cestovateli na kolech do různých koutů světa.


Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru dokumentárního filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Michaely Heclové o dámské sólojízdě po Asii, frýdeckomístečtí cykloturisté Markéta a Standa Ubíkovi vás budou inspirovat na Tauerskou cyklostezku, výborně se zasmějete při povídání Petra Bartoše, Čechorakušan Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … .

Festival pořádá Občanské sdružení Cyklocestovatelé za významné podpory příspěvkové organizace Národní dům Frýdek-Místek, která je spolupořadatelem akce. ** PÁTEK 15.1. 2016**, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok A: 18:00 – 19:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 19:30 – 20:45 Jan Evják – „Norskem na kole“

SOBOTA 16.1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok B: 10:00 – 11:15 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“ 11:30 – 11:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu

Blok C: 12:30 – 13:15 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP 13:25 – 14:20 M&S Ubíkovi – Tauerská cyklostezka s cyklovozíkem 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok D: 15:30 – 16:45 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 17:00 – 18:00 R&M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok E: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 17. 1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok F: 10:00 – 11:00 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 11:15 – 12:30 Michal Gordiak – „Bicyklom za 100 Eur z Bratislavy do Lisabonu“

Blok G: 13:00 – 14:15 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:30 – 15:30 Broňa Nágel – „80 dní naležato kolem vod Rýna a Labe“

Blok H: 16:00 – 16:30 Žilinský cyklo(k)raj – prezentace regionu 16:45 – 17:45 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocesto­vani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Continue Reading

Cykloturistika

Moračská planina – dosud neobjevený kout Černé Hory

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo
sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný
kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na
všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě
všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou.

Published

on

Zdá se vám Černá Hora turisticky profláklá? Pak jste asi navštívili ta nesprávná místa. V Durmitoru se mluví česky a pro všechny ty nadšené horaly skoro není kde lehnout do trávy. U moře se mluví Rusky a na místo na pláži se stojí fronty. Za pivko vypláznete dvě eura a hospodský před vás postaví umrněnou třetinku. Jak někde na západě. Jenže omyl. Tohleto není skutečná Černá Hora. Tentokrát pomineme notoricky známá místa a vyrazíme do míst neznámých, odměna bude sladká.


Pohádkový kaňon řeky Mrtvice

Do hor vyrážím ze silnice Kolašin – Podgorica proti proudu tyrkysové Mrtvice. Řeka se dle místní legendy každé jaro rozvodní a nemilosrdně sebou odnáší vše, co jí přijde do cesty, včetně pohřbených nebožtíků, proto název Mrtvice. Pod starým kamenným mostem slezu k tůni a zkouším teplotu vody. Hned mě napadá další důvod tohoto povzbudivého pojmenování. Stejně neodolám, rychlá koupačka v ledové vodě náramně osvěží. Hned za starým mostem se údolí zužuje a stezka se zařezává do kaňonu, který je místy až 1.100 m hluboký. Vlhké mikroklima svědčí bujné a husté vegetaci, žijí zde nejrůznější hadi, mloci a čolci. Člověk si připadá jak v pohádce z mechu a kapradí. Zlatým hřebem túry je Danilov put, úzká cestička dramaticky zaříznutá přímo ve svislé skalní stěně. Před půl stoletím ji zbudovali vojáci generála jugoslávské armády Danila Jaukoviće, který pocházel z tohoto kraje. Po překonání exponovaného úseku pokračuje cesta pohodově až nakonec vyústí v malé vesničce Velje Duboko pod horským systémem Moračská planina. Máte pocit, jako byste došli na konec světa, ale výlet do hor tady teprve začíná.



Přes koberce narcisů

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou. Bělostné skalní hřebeny a oblé travnaté vrcholy nabízejí nádhernou podívanou. Nejvyšším vrcholem je Kapa Moračka 2.226 m a to bychom nebyli na Balkáně, kdyby se z jejich svahů zrovna nehnalo stádo ovcí.

Kapetanovo jezero a bar Vagon

Cíl dnešní túry je ledovcové jezero ležící v nadmořské výšce 1.672 m. Stojí zde pár „vikendic“ – chatek Černohorců z nedalekého Nikšiče. Pro většinu majitelů je ještě brzy na letní radovánky, a tak většina budek zeje prázdnotou. Blížím se k boudě, která lehce připomíná vagón černohorského rychlíku, pan majitel bude zřejmě zaměstnán na dráze. K mé radosti vychází usměvavá žena a hned ze dveří volá, zda si dám kafe nabo rakiji. Uvítám oboje. Srkám oblíbenou balkánskou dvojkombinaci a povídám si s majiteli Draganem a Zoricou. Postesknou si, jak je na Kapetanově jezeře málo turistů, prý všichni jezdí jen do Durmitoru, Prokletije a Komovi a přitom je Moračská planina tak krásná. Slíbím, že sem pošlu své známé a že se sem určitě ještě podívám. Seznámení stvrdíme dalším panákem rakije a příslibem přátelství na facebooku. Balkánská klasika.



Údolím pod Žurimem

Ráno mě budí déšť bubnující na plachtu stanu, všude kolem jezera se válí hustá mlha. Moračská planina jakoby zmizela v bílé tmě. Dobývat vrcholy se mi v tomhle nečase nechce, a tak jdu údolní variantou dál. Vyrážím směr osada Gvozd širokým údolím plným pastvin. Odpoledne se mraky rozhání a já se mohu opět kochat. Procházím kolem Malého a Velkého Žurimu, skalnaté štíty jakoby nade mnou držely stráž. Potkávám další prázdné vikendice, ale i salaše, do nichž se teď na jaře stěhují pastýři se svými stády. Pozdravení se s domácími a prohození pár zdvořilostních frází se opět neobejde bez panáka rakije do jedné i do druhé nohy. Odpoledne už salaše obcházím obloukem, přece jen chci dnes doputovat do civilizace.



Doporučení na cestu po Moračské planině

Moračská planina je horský systém tvořený několika horskými masivy v centrální Černé Hoře. Pro výlety na vršky je ideální výchozí bod Kapetanovo jezero, ke kterému se dá dojít za 1–2 dny přes kaňon řeky Mrtvice anebo dojet terénním autem, na motorce či na kole ze staré silnice spojující Nikšič a Šavnik. Vyrazíte-li pěšky, doporučuji minimálně 3–4 dny. Moračská planina je výborná také pro horská kola. S tábořením ve volné přírodě zde není žádný problém. V letní sezóně funguje u Kapetanova jezera hospůdka a mini krámek, uvaří vám zde kávu, čaj i něco malého k jídlu. Doporučuji domácí sýr, pršut a vajíčka. S paní domácí se dá domluvit i nocleh ve spoře zařízené chatce 3 eura/os. Ideální období na návštěvu Moračské planiny je červen. Na vršcích sice ještě leží zbytky sněhu, ale rozkvetlé louky pod kopci vám vyrazí dech. V červenci a srpnu je u jezera trochu živo, obyvatelé z nedalekého Nikšiče zde rádi tráví víkendy, v horách však málokdy narazíte na živou nohu. Tak pokud na Moračskou planinu vyrazíte, pozdravujte v kafé baru Vagon :-).

Continue Reading

Nové články

Copyright © 2024 Cestovatel.cz