Kousek od mého domova je les. Jako malej jsem tam chodil si hrát a zažívat různá dobrodružství. Měl jsem na to speciální tričko se Sandokanem, jako malýmu mi to tam připadalo hrozně divoký. Měl jsem pozorovatelnu u skalky, tajné stezky a vůbec všechno co potřebuje Pán džungle. Byla tam místa, kam jsem se bál vkročit i místa, kde jsem byl rád.
Teď jsem vyrostl, les už mi nepřijde tak velkej, ani neprostupnej a divokej, ani strašidelnej, ale pořád se mi líbí a kromě toho připomíná mi dětství.
Teď ho kácí. Kousek po kousku. To se holt lesům stává, že je občas lidi vykácej a nadělaj z nich židle a stoly. Ale taky vysází nový stromky a les žije dál. Tenhle můj les prej chtěj zabít. Žádný nový stromky, žádnej novej les. Určitě má teďka jinýho Pána džungle, kterej se o něj stará, kterej tam má svý úkryty i místa, kterých se bojí.
Co sním, sakra, teď bude?
