„Pane Ježíši, spojuji své modlitby s mocnými modlitbami a oběťmi Tvé milované nevěsty Církve svaté a prosím, abys je vyslyšel a přijal a oslavil svou služebnici svatou Zdislavu, a pro její zásluhy a na její přímluvu splnil, oč Tě prosím, chce-li tak Tvoje nejsvětější vůle. Amen“. Takto a podobně se modlí naše české Podještědí, kraj Zdislavy, nejnovější světice českého národa, paní Zdislavy z Lemberka, která pomocí vody uzdravovala nemocné a léčila chudé z celého svého kraje. Proto je dnes patronkou Čech, ale hlavně Libereckého kraje. Byla svatořečena 21. května 1995 papežem Janem Pavlem II.
O paní Zdislavě se říká, že byla dítkem milosti, dcerou světla: svaté víry, naděje a lásky; a proto musí být moudrá, opatrná a prozíravá víc, než žena oddaná světu – to bylo její celoživotní rozhodnutí a motto podle kterého se řídila. Píše se, že jako prozíravá panna měla vždy zásobu oleje dobrých skutků, aby jím svítila a hřála nejen ve svém srdci, ale také druhým. Jako dívka a později jako matka rodiny si nepočínala lehkovážně a překotně jako mnohé jiné ženy, nýbrž vše uvážila rozumem ve světle víry a pak uskutečňovala. Denně se cvičila v této základní mravní ctnosti a Duch svatý její ctnost doplňoval a korunoval, aby vždy věděla, co má dělat a čeho se má vyvarovat a že je navýsost důležité pomáhat z celého srdce svým bližním, a to i těm nejvzdálenějším a úplně cizím, protože i ti jsou její bratři a sestry.
Dodnes ji místní lidé nosí v srdci jako matku, patronku rodin a léčitelku nemocných. Právě tady v zákoutí městečka Jablonné v Podještědí v Markvarticích lze dodnes najít pramen, jehož vody prý používala k léčení lidí a nese název Zdislavina studánka. Říká se, že voda z tohoto léčivého pramene byla léčivá a Zdislavě, ženě Havla z Lemberka, matce jeho 4 dětí, pomáhala navracet zrak slepým (jednalo se spíše o choroby očí jako záněty apod.), ale hlavně malomocným, lidem s kožními chorobami, chromým a jinak vážně nemocným, což tvrdí zápisy v Dalimilově kronice.
Ve skutečnosti je to takhle. Chemický rozbor vody ze studánky sv. Zdislavy v roce 1995, provedený pražskou laboratoří Inspekta prokázal, že voda splňuje požadavky normy ČSN na pitnou, pramenitou vodu s nižším obsahem vápníku. Podle některých průzkumů voda ve studánce obsahuje v nízké koncentraci borax (součást bórové vody, nebo léku Ophtal), který působí antibakteriálně. Což mohlo opravdu léčit, když s vodou Zdislava omývala oči nebo rány nemocných. Dále voda desítky let již nezamrzá. Léčivé účinky má prý i voda z potůčku protékajícím obcí Zdislava. Je doporučována na kožní nemoci, lupénku, střevní potíže, což dokazují zápisy lékařky v soukromé kronice ing. Tomáše Horníka ze Zdislavy.
Zdislava ale sama založila dominikánské kláštery v Turnově a Jablonném, kde byl souběžně i špitál pro chudé a právě ona tam o ně pomáhala pečovat ačkoli měla své čtyři děti (Havel zastával později vysoký úřad na královském dvoře, Markéta se provdala za rytíře Jiljího z Lípy, Jaroslav hájil svůj kraj proti útokům cizinců v braniborské době a Zdislav se jí narodil v pozdním věku; a byl pražským purkrabím a velmožem krále Václava II) a sama byla chatrného zdraví. Zemřela vysílením a vyčerpáním v Ježíšových 33 letech to roku 1252 v Lemberku. Některé prameny říkají, že zemřela na tuberkulózu.
Z historie se ví, že Zdislava měla dobré kontakty s dominikánským klášterem v Kolíně nad Rýnem, kde působil sv. Albert Veliký, který byl velkým znalcem lékařství a bylinkářství a využíval je ve prospěch nemocných a trpících, i odtud plynulo mnoho jejích znalostí, jak a co léčit.
U studánky byl postaven empírový gloriet, dnes s lavičkami, kde je možno si odpočinout. V něm je na připomínku paní Zdislavy její soška a vedle glorietu na cestě najdete panel s fotografiemi a popisem místa. Pramen je po nové výstavbě přepážky veden do místního potoka a je zpřístupněn po schodech dolů v půlkruhu.
Před mnoha sty lety byly pod zámkem Lemberk vysázeny lipové aleje, kterými dodnes procházíte a jsou přístupovými cestami k zámku. V minulých letech došlo k ořezu a fixování mnohých lip a velmi mnoho se jich podařilo zachránit pro ještě další generace. Vpravo od aleje lip se nachází Vrchnostenský ovocný sad a právě odtud je kouzelný výhled na nejvyšší horu Lužických hor Luž , vysokou 793 metrů.
Pod hradem také najdete vodárenskou věž z roku 1734, kdy byl majitelem panství Filip Josef Gallas a nechal ji postavit pražským mistrem Jakubem Schedlem.Věž je součástí budov vodovodního řádu. Pod Pivovarským rybníkem se nacházely další dvě budovy, vodojem a strojovna s trkačem. Odtud voda tekla samospádem vodovodním potrubím do Bredovského letohrádku a zahrad a na zámek Lemberk.
Dole na konci aleje lip je kaple Nejsvětější trojice, později známá jako kostelík Blahoslavené Zdislavy, v současné době není přístupný. Prý proto, že v minulosti byl častým cílem vandalů a hledačů pokladů. Byl založen koncem 14. století Haškem z Lemberka jako hřbitovní kaple a sem byl Hašek spolu s manželkou Marií po smrti pohřben. Jan z Donína nechal na kapli roku 1611 osadit zvon. Původně gotická kaple byla renesančně upravena. Od konce 18. století je chybně označována jako kaple Blahoslavené Zdislavy, i když nikdy její patrocinium nebylo změněno. Stěny kaple kdysi bývaly vyzdobeny cennými renesančními freskami, ale v 19. století již nebyly kontury patrné, nebyly tedy obnoveny.
Bredovský letohrádek, který se nachází asi 300 metrů od vstupní brány ke státnímu zámku Lemberk je stavba raně barokní, klasicistně upravená. Původně součást zámku Lemberk. V současné době je zpřístupněn. Při letohrádku najdeme velmi rozsáhlou travnatou zahradu s polorozpadlou sochařskou výzdobou a několikerým schodištěm. Pozor některé schody jsou rozlámané a propadlé. Z ochozu zahrady se rozevírá krásný výhled na Jablonné v Podještědí a právě pod tímto letohrádkem je výše jmenovaná Zdislavina studánka. V Bredovském zámečku najdeme stálou expozici „Lužické hory – člověk a příroda“ , která obsahuje geologii a hornictví, sklářství a tkalcovství tohoto kraje. Květen až září 2008 zde ještě najdete výstavu výtvarných prací Luční a lesní rostliny. V areálu pod zámkem se nachází také soubor hrázděných domků, které uvidíte cestou od Bredovského letohrádku do zámku.
Zdislava z Lemberka se pro svoji zbožnou lásku stala legendou již za svého života, který prožila z části na Moravě, kde se narodila Přibyslavu z Křižanova a Sibyle, a na hradě Lemberku, kam se dostala po provdání za Havla z Jablonného, syna Markvarta II. a Hostilky, jehož rod měl rozsáhlý majetek v severních a severovýchodních Čechách.. Havel z významného severočeského rodu Markvarticů zde založil ve 13. století hrad, který sloužil k ochraně obchodní a vojenské stezky z Čech do Lužice.Dnes tady najdeme raně barokní zámek. Markvarticové drželi hrad až do konce 14. století, poté byl ve vlastnictví Vartenberků. Roku 1427 byl za nich husity zpustošen. V roce 1518 kupuje hrad Vilém z Illburka, za něhož sem jezdil i známý český kronikář Václav Hájek z Libočan. 16. století přineslo tomuto panství období klidu a hospodářského rozmachu. Za Jindřicha Kurzpacha z Trachenberka byl původně gotický hrad přestavěn na renesanční zámek. Na počátku 17. století přicházejí Páni z Donína, za nichž tu kolem roku 1610 byl v hlavním renesančním paláci vytvořen kazetový strop s 77 výjevy Ezopových bajek. Ten mě nejvíce zaujal při prohlídce a slečna průvodkyně dokonce tři bajky vyprávěla. První byla Myš a škeble o přejídání. Na stropě byl vyobrazen výjev jak má myš hlavu ve škebli a průpovídka byla. Myš se chtěla tak dlouho dostat do škeble a sníst ji až jí uvízla hlava uvnitř a škeble se sevřela. Poučení: Nikdo se nemá přejídat.
Ještě zajímavější byla ta o psu, který šel s kusem masa ve tlamě k řece a tam uviděl svůj odraz. Myslel si, že je to jiný pes s větším kusem masa a tak chtěl ten větší kus a napřáhl se pro něj, čímž upustil své maso a to mu uplulo po řece. Poučení: Kdo chce víc nemá nic. A takových obrazců tam je plný strop. Po bitvě na Bílé hoře byl Donínům majetek zkonfiskován a zámek získává císařský generál a vévoda frýdlantský Albrecht z Valdštejna. Říká se, že na Lemberku ale příliš nepobýval a propůjčoval ho jako léno svým důstojníkům. Po Valdštejnově zavraždění v roce 1634 získal jeden z jeho důstojníků Jan Rudolf Breda zámek natrvalo. Bredové toužili vytvořit zde své reprezentativní sídlo a podle návrhů italského stavitele Nicolase Sebregondiho přestavěli zámek do dnešní barokní podoby. Přistavěli také severní a východní křídlo a zámek nechali opevnit hrotitými bastiony. Od té doby je také hlavní dominantou věž s cibulovou bání a sloupkovým ochozem. Tam se za vstupné dá vyjít pěšky po dřevěném schodišti, které čítá celých 119 dřevěných schodů a pět úvodních schodů dole z kamene. Je zde výhled do celého kraje i na rybníky pod hradem a na nádvoří hradu. Interiéry tehdejšího zámku byly vybaveny bohatým štukem a z této doby pochází také tzv Zdislavina světnička připomínající právě manželku zakladatele hradu sv. Zdislavu z Lemberka. V roce 1726 kupují panství Gallasové, později Clam-Gallasové. A protože oni prodlévali většinu svého času v Praze nebo na Frýdlantě, tady už žádné stavební úpravy neprováděli a tak zámek zůstal ve své raně barokní podobě dodnes. Poslední šlechtickou majitelkou byla princezna Gabriela Auesperková (rozená Clam-Gallasová), které byl v roce 1945 zámek zestátněn.
Dnes si na zámku Lemberk můžete prohlédnout tři okruhy. Jednak zámek sám, jehož prohlídka trvá zhruba 50 minut a uvidíte historii majitelů a jejich renesanční a barokní pokoje. Nebo můžete navštívit muzeum Svaté Zdislavy, kde jsou obrazy ze života svaté Zdislavy a její světnička. Projdete to s průvodkyní za 20 minut.
Mě ale asi nejvíce ze všeho zde zaujala úžasná a velmi rozsáhlá výstava, která je na celém horním patře a to stálá výstava moderního sklářského umění Crystalexu, naprosto nevídaná kolekce moderního sklářského umění z Nového Boru. Tyto exponáty prý byly vytvořeny pro celosvětové umělecké setkání sklářů a výtvarníků IGS. Můžete se pokochat fotografiemi z expozice pod článkem. Plné vstupné na prohlídku je pro dospělého za 60 kč a platí i pro patro se sklářskou expozicí. Ta je bez průvodce a neomezeně dlouhá.
