Connect with us

Hory a pohoří

Kilimanjaro – pohled z pětitisícovky

Výstup na nejvyšší horu černé Afriky se pro každého turistu
zaručeně stane nezapomenutelným a jedinečným zážitkem. Důležité je,
že na vrchol Kilimanjara – Kibo (5 895 m) lze vystoupit bez jakýchkoli
horolezeckých zkušeností, jedná se „pouze“ o vysokohorský trek,
který navíc vede čarokrásnou přírodou v pěti vegetačních pásmech
– pralesem, vřesovištěm, alpskou a sopečnou krajinou, ledem. Po
pětidenní trase Marangu tedy dobyla Kilimanjaro i naše dvoučlenná
skupina. Kilimanjaro, hakuna matata – Kilimanjaro, žádný problém!

Published

on

Výstup na Kilimanjaro, hakuna matata!

Výstup na nejvyšší horu černé Afriky se pro každého turistu zaručeně stane nezapomenutelným a jedinečným zážitkem. Důležité je, že na vrchol Kilimanjara – Kibo (5 895 m) lze vystoupit bez jakýchkoli horolezeckých zkušeností, jedná se „pouze“ o vysokohorský trek, který navíc vede čarokrásnou přírodou v pěti vegetačních pásmech – pralesem, vřesovištěm, alpskou a sopečnou krajinou, ledem. Po pětidenní trase Marangu tedy dobyla Kilimanjaro i naše dvoučlenná skupina. Kilimanjaro, hakuna matata – Kilimanjaro, žádný problém!


NP Kilimanjaro: Sopečný masiv Kilimanjaro je nejvyšším vrcholem Afriky, má tři hlavní kuželovité vrcholy a několik menších vrcholů sopečného původu. Na západě leží Šira 4 000 m, uprostřed je Kibo s 5 895 metry, tedy nejvyšší bod Afriky, a na východě se nachází Mavenzi o výšce 5 270 m. K typickým obyvatelům parku patří nosorožci, sloni, leopardi, antilopy, gazely, opičky Kilimanjaro Colobus, kočkodani a guarézy.

Vítejte na černém kontinentu

Let Airbusem A330–300 z Prahy do Nairobi byl klidný a pohodlný. Pro cestu na černý kontinent jsme si vybrali denní let s přistáním v Keni ve večerních hodinách, takže žádné nocování v letadle před zahájením vlastního programu. Většina turistů mířících do Tanzanie volí stejně jako my cestu letadlem do hlavního města Keni Nairobi a následující den pokračují busem do Tanzanie. Bus sice jede trasu Nairobi – Tanzanie asi 5 hodin, avšak tato varianta je levnější než přesun letadlem například na letiště Kilimanjaro nebo Arusha. Navíc samotná jízda uhrančivou keňskou krajinou, vesničkami a masajskými osadami je pro každého cestujícího atraktivní představení v přímém přenosu. Dálkový autobus je na africké poměry kupodivu pohodlný a celou cestu je co pozorovat.

Naše trasa pokračuje busem přes keňsko-tanzanskou hranici, kde si vyřizujeme vstupní vízum do Tanzanie, a pokračujeme přes město Arusha, vstupní bránu pro safari v Tanzanii, do Moshi ležící již na úpatí masivu Kilimanjaro.

Hop hop na Kilimanjaro

Druhý den ráno na nás u hotelu čeká terénní vůz, kterým se vydáváme malebnými domorodými vesničkami položenými v nižších polohách Kilimanjara ke vstupní bráně národního parku Marangu, 1 970 m. Naši dvoučlennou posádku doprovází kromě zkušeného horského průvodce i jeho asistent, kuchař a čtyři nosiči našich baťohů. Po necelé hodině jízdy klikatými horskými serpentinami podél rozlehlých kávových a čajových polí dorazíme k očekávané vstupní bráně, kde nás přivítají vojáci se samopaly, kteří střeží vstup do parku. Jejich přítomnost a vzezření působí militantně, ale jedná se o běžnou ochranu. Po vyřízení nezbytných formalit pokračujeme vlastním výstupem.


Úvodní trek pralesem trvá přibližně tři hodiny, než dorazíme k první zastávce, k chatě Mandara ve výšce 2 700 m. V táboře se ubytujeme v dřevěných chatkách a zbytek dne se kocháme pohledem na okolní podmanivou přírodu. Sošné tropické stromy s popínajícími se liánami skýtají ochranu pro mnoho divokých zvířat, dokonce i pro nádhernou a zvědavou opičku Kilimanjaro Colobus. Tyto roztomilé černé opice mají bílou „kapuci“ na hlavě a dlouhý bílý ocas.

Autor je průvodcem pro CK Arcadia Air – specialisté na safari Zážitky nabyl na zájezdu Výstup na Kilimanjaro.

Do barevného vřesoviště

Než začne druhý den žhnout ostré rovníkové slunce, vydáváme se znovu na cestu. Ledva dosáhneme výšky 3 000 m, prales postupně řídne a mění se v nižší křovinatý porost a vřesoviště s pestře barevnými květy. Výstup vřesovištěm trvá něco kolem pěti hodin i s přestávkou na oběd formou pikniku. Do chaty Horombo (3 720 m), která leží pod ohromnými rozeklanými vrcholky Mawenzi (5 151 m), dorazíme brzy odpoledne.

Uhuru před námi!

Třetí den výstupu se krajina výrazně mění v tmavočervený sopečný terén bez jakékoli známky vegetace, a velmi tak připomíná typickou „měsíční krajinu“. Vlevo před námi se majestátně tyčí hlavní masiv Kilimanjara – Uhuru, 5 895 m – a vpravo jeho druhý nejvyšší vrchol Mawenzi (5 151 m). Po přibližně pětihodinovém treku se dostaneme k chatě Kibo (4 703 m) umístěné v sedle kráteru Kibo. Zbytek dne trávíme přípravami na finální výstup a odpočíváme uvnitř v chatě, neboť v této výšce je venku už poměrně velká zima.


„Pole pole“

Čtvrtý den nás čeká poslední, nejstrmější a nejnáročnější část výstupu. Vstáváme o půlnoci, „snídáme“ čaj a sušenky a vyrážíme za světel čelovek k vrcholu. Nosiči baťohů už s námi nejdou, zůstávají s našimi zavazadly v posledním táboře. „Pole pole“ (svahilsky pomalu) a „cik-cak“ postupujeme za tmy a tajemného ticha po sypkých sopečných sutích až k okraji kráteru, na takzvaný Gillman‘s Point (5 685 m). Cesta trvá pět hodin. Tady odpočíváme a dosyta se kocháme východem slunce nad Mawenzi. Slunce vyšlo o půl šesté a díky pěknému počasí si užíváme opravdu úchvatný výhled, který doslova bere dech. Poté podnikáme tříhodinovou procházku kolem nejvyššího bodu Uhuru (5 896 m) s ledovci, které stále zabírají většinu vrcholu.

Sestup zpátky k chatě Kibo je překvapivě rychlý, trvá něco kolem tří hodin. Po krátkém občerstvení pokračujeme v sestupu k chatě Horombo, což obnáší další tříhodinový trek, a tam se ubytujeme v chatkách.

Oslava vítězství

Finální sestup, který trvá 5 hodin, vede rašeliništěm a vřesovištěm k chatě Mandara, poté pokračuje hustým pralesem až ke vstupní bráně národního parku Marangu, kde slavnostně obdržíme certifikát o úspěšném zdolání pětitisícovky. U vstupu do parku na nás opět čeká terénní vůz, kterým se vracíme stejnou cestou do Moshi. Ubytujeme se v hotelu a zaslouženě oslavujeme úspěšný výstup na Kilimanjaro.

Následující den Moshu opouštíme. Pro rychlejší, ale dražší odlet mohou turisté opět využít mezinárodní letiště Arusha a Kilimanjaro, leč většina z nich odlétá z Nairobi v Keni. My jsme však pokračovali na safari do národních parků v Tanzanii a Keni. Kilimanjaro, hakuna matata!

Několik rad a doporučení:

  • Na keňsko-tanzanských hranicích neprovádějte směnu peněz na ulici, okradou vás. Směnu peněz doporučujeme jen v bankách a směnárnách.
  • Na cestách a při přestupu ve městě Arusha se vždy držte pouze instrukcí doprovázejícího průvodce (do vaší cílové zastávky Moshi jede více různých busů).
  • Při treku na Kilimanjaro dodržujte pitný režim.
  • Při závěrečném výstupu na Uhuru doporučujeme nepodcenit oblečení (čím více, tím lépe – svléknout se můžete vždy).
  • Přibalit si do kapsy čokoládu nebo energetické tyčinky není na škodu.
  • … a nezapomeňte – „pole pole“.
Continue Reading

Hory a pohoří

Užijte si zimní dovolenou v Krkonoších se vším všudy

Published

on

Kam se v zimě vypravit na dovolenou, když chcete zkombinovat sportování s odpočinkem? Rozhodně do Krkonoš. Najdete zde totiž hotely a ubytování s luxusním wellness, a především široký výběr sjezdovek nebo tratí na běžkování. A podle čeho vybrat ten správný hotel? S tím vám pomůže následující článek.

Jaký typ dovolené si chcete užít?

Když hledáte ubytování v Krkonoších, je dobré zohlednit to, jaký typ dovolené si chcete užít. Kdo míří primárně na sportovní dovolenou, bude v jeho zájmu hlavně blízkost k lanovce nebo běžkařským tratím. Naopak pro ty, kdo si chtějí užít klidnější dovolenou plnou wellness, bude na prvním místě hlavně kvalita poskytovaných služeb v daném ubytovacím zařízení. Hotely v Krkonoších jsou naštěstí dostatečně pestré, takže si každý přijde na své. Jen si během hlavní sezóny dejte pozor na volné kapacity.

Výběr podle výletů v okolí

Pokud nechcete během dovolené popojíždět daleko autem, snažte se vybrat si takovou lokalitu, odkud to budete mít blízko na výlety. Oblíbené tak jsou například hotely v Harrachově, odkud můžete dojít například k Mumlavským vodopádům. Tento výlet bývá k dispozici i během zimního počasí a nejde o nijak složitou cestu. Jde také o lokalitu, kde nechybí několik obchodů a další rozcestníky s turistickými trasami.

Všímejte si hodnocení ubytování

Pro spokojenou dovolenou je důležité, aby ubytování splňovalo určitý standard. A to nejlépe ověříte s pomocí hodnocení lidí, kteří zde byli před vámi. Recenze na různé hotely, penziony i další ubytovací zařízení pohodlně najdete na jednom místě. Stačí, kdy si budete vybírat hotely a ubytování na Hotely.cz. S pomocí jednoduchého filtrování zúžíte nabídku přesně podle toho, co zrovna potřebujete. Zařídit si vysněnou dovolenou přesně podle vašich představ tak není nic složitého.

Continue Reading

Hory a pohoří

PILATUS – posvátná hora strážící švýcarský Luzern

Až budete ve švýcarském Luzernu, oko vám nejednou ulpí na
nepřehlédnutelném masivu posvátné hory Pilatus, mnoha mýty a legendami
opředeném gigantu, strážícím město z výšky přes dva tisíce
metrů.

Published

on

Exkurze do výšin posvátné dračí hory – s malou odbočkou do dávné historie a technických vymožeností dneška


Až budete ve švýcarském Luzernu, oko vám nejednou ulpí na nepřehlédnutelném masivu posvátné hory Pilatus, mnoha mýty a legendami opředeném gigantu, strážícím město z výšky přes dva tisíce metrů. A možná dostanete chuť uniknout těm hordám fotek chtivých asijských turistů v okolí Kapličkového mostu v centru města a zamířit tu všechnu krásu obhlédnout z poněkud větší vzdálenosti – na samotný vrchol.


Na ten se dá dostat několika způsoby a různě je kombinovat. Lanovkou, zubačkou z jiné strany, nebo pěšky. My zvolili pěší variantu, i značených stezek na vrchol je celá řada a vedou ze všech světových stran. Z Pilatusu se stal během několikaletého pobytu ve Švýcarsku náš tradiční každoroční cíl výletu. Zvolili jsme výstup z dobře přístupné vesničky Eighental, zhruba půl hodinky cesty autobusem z centra Luzernu.

Po úvodní pasáži, kdy lesy střídají malebné typicky alpské pastviny, začíná stezka strmě stoupat v místy značně exponovaných serpentinách. Však taky nejeden křížek lemující značenou pěšinu důsledně varuje před nepozorností a uklouznutím. Zvuk kravských zvonců pomalu slábne, jak nabíráme výšku. Kanceláří „vycvičení“ kamarádi poněkud brzy, již po dvou hodinách chůze, naznačují, že oněch dnešních plánovaných 7 hodin na nohou bude poněkud moc. To zrovna stojíme před strmým finálovým výšvihem, kdy se zdá, že hora z této severní strany nemá slabinu a stěna nepůjde prostoupit. Ale zhruba v polovině oněch sedmi hodin již stojíme v nejvyšším bodě dnešní výpravy a utíráme pot.



Na vrcholu může být díky přítomnosti dvou „ulehčovacích“ prostředků (lanovka a zubačka) docela rušno a pravděpodobně vám tam zkříží cestu i pár turistů v džínech či na vysokých podpatcích, ale to je jen daň za to, že Švýcaři pomocí moderních stavitelských technologií rádi zpřístupňují jinak těžce dosažitelná místa všem lidem bez rozdílu věku či fyzičky. Tedy všem majetným lidem. Naštěstí na úplném vrcholu, což je ještě několik minut chůze a dalších desítek výškových metrů nad restaurací a koncem lanovky, je větší klid – sem už dojde jenom hrstka lidí a právě odsud lze naplno vydechnout nad tou nádherou, otevírající se pod námi jakoby z letadla. Z vrcholu, geografického centra Švýcarska, se otevírají úchvatné pohledy z ptačí perspektivy jak na ty z nejvyšších vrcholů centrálních Alp, tak na život pod vámi v okolí města Luzern – na sytě zelené pahorky a malebné louky. A taky směrem k důležitému místu ve švýcarské historii, nedaleké louce Rütli, na které v roce 1291 zástupci 3 kantonů uzavřeli pakt o společné obraně proti Habsburkům. Vznikl tak spolek, který byl počátkem dnešní konfederace. Nepřehlédnutelné Luzernské jezero – německy Vierwaldstättersee – znamená v překladu jezero čtyř lesních kantonů, které s jezerem sousedí. A právě tři z těchto čtyř kantonů byly ony lesní osady na počátků švýcarské historie na louce Rütli.

My pokračujeme strmým sestupem jinou stezkou na vlak, vstříc jezeru a vesničce Hergiswil na jeho březích. Cestou na nás v nejstrmějších pasážích dohlížejí kozorožci, kteří v prudkém suťovém terénu dále od stezky mistrně manévrují, aniž by jim od nohou padal, na rozdíl od nás, jediný kamínek. V pozdním odpoledni, již na dohled naší cílové stanici a jezeru, přibývá zemědělských příbytků a civilizace a my křižujeme ještě poslední na zeleno nabarvené pastviny.



Švýcarsko během své historie zkoncentrovalo mnoho lidí, kteří na světlo světa přinesli nejen na svou, ale i na dnešní dobu neskutečně ambiciózní projekty. Jedním z nich je právě na Pilatus vedoucí zubačka – nejstrmější ozubnicová dráha světa! Člověk by myslel, že s tímhle titulem doplněným o fungující lanovku, se tahle hora spokojí. V téhle zemi ale snad ani neumí zahálet a tak investice 18 miliónů franků do modernizace posledního úseku lanovky na Pilatus přinese v roce 2015 další dech beroucí vylepšení. Nové kabinky lanovky budou konstruovány s designovými prvky letadlového kokpitu a s pomocí velkých oken mají cestujícím přivodit dojem létání. No, není to rozhodně první příklad, kdy jsou v téhle zemi vynaloženy nemalé prostředky (tedy lépe řečeno horentní sumy) na mírné vylepšení něčeho, co i tak dost dobře fungovalo. Jak švýcarské!

Autor: Jan Kostura, píše pro CK Mundo, která pořádá poznávací zájezdy do Švýcarska.

Continue Reading

Hory a pohoří

Trek v Prokletije – nejvyšších hor Kosova

Prokletije neboli Prokleté hory jsou obvykle spojovány s Černou Horou
a severní Albánií. Víte, že část tohoto rozlehlého pohoří zasahuje
také do Kosova? Že je jedním ze dvou kosovských národních parků?
A že rozhodně stojí za návštěvu dříve, než zde majetní místní
vybudují lyžařská střediska? Jeďte se přesvědčit.

Published

on

Prokletije neboli Prokleté hory jsou obvykle spojovány s Černou Horou a severní Albánií. Víte, že část tohoto rozlehlého pohoří zasahuje také do Kosova? Že je jedním ze dvou kosovských národních parků? A že rozhodně stojí za návštěvu dříve, než zde majetní místní vybudují lyžařská střediska? Jeďte se přesvědčit.


První pocity z Kosova

Kosovo je nejmladším státem Evropy, který vznikl jednostranným vyhlášením nezávislosti na sousedním Srbsku v roce 2008. Uznala jej většina členů Evropské unie, některé země jako třeba Srbsko, Slovensko, Španělsko a Rusko se postavily radikálně proti a část světa zůstala neutrální. První dojmy z návštěvy Kosova jsou rozporuplné, země je oproti balkánským sousedům hustě osídlená. Albánský chaos a slušně řečeno nepořádek doprovází budování obludných staveb ve stylu balkánského baroka. Do toho sochy pistolníků z UCK, Bill Clinton, socha Svobody a všudy přítomné nápisy „Jo negociata!“ „Žádné vyjednávání!“ Zkrátka, i když jsem Balkánem již mnohokrát políbená, v Kosovu se jako doma zrovna necítím. Vyjednávání se mi nedaří zvláště při autostopu. Řidič ochotně zastaví, proběhne trocha zdvořilostní komunikace, no a když se chcete rozloučit, je z vozidla rázem taxík a výlet se nečekaně prodraží. Za to chuť opustit civilizaci a vyrazit konečně do hor roste.



Pravoslavná duchovní zastávka v údolí Dečani

V podhůří Prokletije v údolí říčky Dečani stojí jeden z nejznámějších pravoslavných klášterů na území Kosova s rozsáhlou sbírkou zachovalých fresek. Zamíříte-li do těchto končit, rozhodně jej neopomeňte. Klášter Visoki Dečani založil v roce 1327 Štěpán Uroš Dušan, po jeho smrti se místo stalo posvátným. Místo s údajně léčivými účinky uctívali pravoslavní a římskokatoličtí křesťané, ale také Muslimové. Tato největší sakrální stavba středověkého Srbska postavená v románském a raně gotickém stylu je dnes zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Na přelomu tisíciletí byl klášter několikrát vypálen, dnes jej bedlivě střeží příslušníci mírových sil KFOR. Vojáci vás bez problémů pustí dovnitř, je třeba jen odevzdat cestovní pas a ukázat, že v kapsách nenosíte zápalky.

Prokleté hory – střecha Kosova

Prokletije, albánsky Bjeshkët e Nemuna se zdvihá na pomezí Černé Hory, Albánie a Kosova. Vápencový skalnatý labyrint je nejvyšší částí Dinárských hor. Na území Kosova se nachází skupina Djeravica se stejnojmenným vrcholem, který se tyčí do výšky 2.656 m. Djeravica je dosažitelná hned z několika světových stran. My jsme se do Prokletých hor vydali z východu a dolů scházeli krásnou hřebenovkou přes vrchol Rupa až do údolí řeky Dečani.



Na korbě, na traktoru nebo s Enverem

Vydáte li se do hor stejně jako my z městečka Junik, čeká vás patnácti kilometrový pochod po šotolinové cestě. Mávejte na vše, co pojede kolem, ať je to traktor, náklaďák s pískem nebo třeba zánovní džíp s americkou značkou. Někdo určitě zastaví a nezáživné štrádování vám zkrátí. Třeba to bude zrovna Enver, majitel sítě kasín na Karlovarsku, který nám před pár lety připravil horké chvilky, když polovinu výpravy odvezl na druhý konec pohoří. „Unesená“ skupinka se měla blaze, byla nakrmena, ubytována pod střechou, vybavena vizitkami a pozvána do západočeských heren. Skupina druhá běhala po kopcích, lovila telefonní signál a strachovala se o orgány skupiny první. V horách s bídným mobilním pokrytím se deset lidí nahání těžko, ještě že cíl – nejvyšší vrchol Djeravica je jen jeden.

Království Prokletých hor

Když tedy překonáte úvodní šotolinovou etapu a nástrahy kosovských řidičů, otevře se před vámi horské království. Nad hranicí lesa se tyčí skalnaté vrcholy, z hor stéká množství potůčků s čistou vodou a všude kolem se pasou stáda ovcí. V kopcích je nečekaně živo. Kosovské rodiny, které odešly za prací na západ, berou alespoň na pár týdnů roha ze zlatých dolů západní Evropy a vrací se zpět do svých rodných hor. V každé osadě se s námi dá pár místních do řeči. Anglicky a německy tady mluví skoro každý a nezřídka se setkáte i s češtinou a slovenštinou. Příběhy se opakují jako přes kopírák. V Kosovu je bída a korupce, zemi šéfuje mafie, nejlepší je sbalit kufry a odjet do Rakouska, Německa či Švýcarska a domů se vracet jen na léto. Takové hory jako v Kosovu na západě nemají a čistý vzduch a dobrou vodu také ne. Jenže uživit se v horách je dřina a na zánovního volkswagena si zde člověk za celý život nevydělá. Nezbývá než souhlasit, vypít dva panáky albánského koňaku, odmítnout třetího a stoupat dál.



Ptačí výhledy z Djeravice

Výstup na nejvyšší vrchol Kosova je poměrně pohodový. Z východní strany vede značená cesta, ale za dobrého počasí ani není nutné držet se značky. Šplhat se dá svahem stylem „superdiretissima“, který funguje stejně dobře jako vyšlapaná pěšina. Exponovanější cesta vede z jihozápadu po skalnatém hřebínku. Terén je sice ostřejší, ale výhledy na Velké a Malé jezero stojí za tu dřinu. Samotný vrchol vás odmění nádhernými leteckými pohledy na kosovskou placku a na záplavu prokletých vrcholů v sousední Černé Hoře a Albánii. Nespěchejte do údolí. Toulejte se dál po trojmezí, navštivte muslimské salaše, ochutnejte místní domácí sýr a užívejte divočiny, dokud tu ještě je. Možná že Enver a jemu podobní splní své sny a na úpatí Djeravice vybudují největší balkánské lyžařské středisko.



Užitečné rady při cestě do Kosova

Cestování po Kosovu rozhodně není nuda, připravte se na intenzivní zážitky všeho druhu. Zajímavé chvilky nastávají na hranici se Srbskem. V současné době (2015) je pro vstup do Kosova nutný cestovní pas. Ideální je mít sebou pas i občanku. Pokud do Kosova vstoupíte z jiné země než-li ze Srbska, snažte se z něj také vycestovat jinam než do Srbska. Jedete-li přes Srbsko a chcete se tam z Kosova opět vrátit, dbejte na to, aby vám v pase zářilo srbské vstupní razítko. Jinak vás s velkou pravděpodobností zpátky přes čáru nepustí a Kosovo budete muset opustit jinudy. Před cestou navštivte webové stránky MZV a zjistěte si aktuální situaci.

Continue Reading