Písek z Klokočských skal se dostane i do zavřené konzervy. Tvrdí to alespoň čeští trampové, kteří svého času uskutečnili pokus, za jehož provedení by se skoro nemusela stydět ani renomovaná vědecká laboratoř. Jestli tomu nevěříte, můžete si to vyzkoušet sami. Riskujete jen to, že zdejší jemný písek budete vyklepávat z těch nejnemožnějších míst, bude vám skřípat mezi zuby a nakonec se vám zadře do duše tak, jako mnohým před vámi.
Oblast Klokočských skal leží mezi Turnovem a nejvyšším vrcholem Českého ráje Kozákovem. Díky tomu, že jsou snadno dostupné a při tom nejsou tak na očích, jako Hruboskalsko, staly se svého času snad nejtrampštější oblastí v okolí. Určitě k tomu přispělo i to, že zdejší skály, ač nejsou tak mohutné, jako v jiných skalních městech, jsou bohaté na množství různých skrýší, převisů, skalních průchodů, puklin a jeskyněk. To podněcovalo fantazii romanticky založených lidí a ve zdejších skalách pak v jedné z jeskyněk vzniklo i symbolické indiánské pohřebiště podle některých věnované památce malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana. Dnes už je skalní dutina, kde bývalo, prázdná. V Klokočkách začalo být o víkendech přelidněno a trampové se stáhli. Zmizely osady a nocoviště pod převisy a osiřelo i velké pohřebiště, které začalo být příliš známé a přitahovalo nežádoucí pozornost. Ve skalách pak ještě nějakou dobu přežívaly utajované a pečlivě maskované svatyňky. Dnes už byste je asi marně hledali. Změnila se doba a ubylo lidí jezdících na víkend jen tak do přírody a mnozí z těch, kterým záliba zůstala, vyrazili za svými cestovatelskými sny do světa. Stále ještě se ale najde nemálo nadšenců, kteří ve zdejších skalách tráví volný čas a jsou ochotni pro ně i něco udělat.
Klokočské skály spolu s nedalekými Betlémskými skalami tvoří od roku 1985 základ přírodní rezervace. Skály jsou tvořeny prvohorními svrchnokřídovými pískovci o mocnosti až 60 m, které byly vyzdviženy do plošiny zakončené asi 1600 m dlouhou skalní stěnou. Kromě pro pískovcové oblasti typických skalních měst, která se vytvářejí na okrajích pískovcových masivů, se v této oblasti vytvářejí útvary, které jsou označovány jako pseudokras. Podobně jako ve vápencových a dolomitových oblastech zde dochází ke zkrasovatění, tedy vytváření jeskyní a dutin a s nimi spojených povrchových krasových jevů, jako jsou například závrty. Zatímco pravý kras vzniká chemickým rozpouštěním a případně usazováním hornin, pseudokrasové jevy vznikají hlavně mechanickým zvětráváním způsobeným fyzikálním rozrušováním horniny vlivem střídání teplot a zamrzání vody. Celkem je v Klokočských a Betlémských skalách registrováno okolo tří set pseudokrasových jeskyní.
Ve zdejších kaňonech a soutěskách se nachází i největší pseudokrasová jeskyně Českého ráje, jeskyně Postojna, někdy nazývaná Amerika. Za jejím nízkým vstupem je Velká síň o rozměrech 16×18 m. V zadní části pak přechází ve Spletitou chodbu. Hned u vchodu do jeskyně odbočuje Malá síň o rozměrech 8×4 m. Nejen, že tato jeskyně je jedna z největších v Českém ráji, ale je i jediná veřejnosti přístupná a navíc je to jedna z významných archeologických lokalit. Ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století zde byly nalezeny pozůstatky lužické kultury z období 12 až 9 tisíc let před naším letopočtem. Nejstarší osídlení v Českém ráji bylo nalezeno v Jíslově jeskyni, která se rovněž nachází v Klokočských skalách. Jedná se o nástroje z doby kamenné staré okolo padesáti tisíc let.
Významnou památkou zdejší oblasti je skalní hrad Rotštejn, ze kterého se nám do dnešní doby zachovala pouze zřícenina. Hrad byl založen v polovině 13. století na třech skaliskách šlechtici z rodu Markwarticů. Již v roce 1318 za doby Voka II. z Rotštejna, který měl spory s asi 150 šlechtici z okolí byl hrad dobyt a vypálen. Později byl obnoven a pravděpodobně přežil bez větší úhony i husitské války. V roce 1514 je ale hrad uváděn již jako pustý. Nové obyvatele získal hrad až za třicetileté války, kdy se sem stáhli obyvatelé okolních vesnic, kteří ve skalách pod hradem vybudovali provizorní příbytky. Postupně tu vzniklo pět usedlostí s chlévy, z nichž některé byly obývány ještě v 19. století. V první polovině dvacátého století pak došlo ke zřícení části hradního zdiva a kusu jedné ze skal. V průběhu druhé světové války, v roce 1941 byla skrz hrad vylámána turistická stezka a přímo do hradu bylo vytesáno schodiště. V osmdesátých letech se pak o záchranou hradu začalo zabývat místní trampské sdružení, které se v devadesátých letech změnilo na občanské sdružení Ochrana Klokočských skal a stará se o Rotštejn i jeho okolí ve spolupráci s památkáři, archeology a okolními obcemi dodnes.
K hrádku Rotštejnu i Klokočským skalám se váže i množství pověstí. Povídá se o pokladech ukrytých ve skalách, tajné chodbě vedoucí z Rotštejna do Postojny a mnoho dalších. I kdyby na nich nebylo ani zrnko pravdy, určitě stojí za to zajít se na Klokočky podívat. Na vrchol skalní stěny se dostanete z vesnice Klokočí po červené značce skrz 70 metrů dlouhou soutěsku Klokočské průchody. Ve středověku zde vedla stará kupecká slezská cesta a dodnes můžete ve skalách spatřit kupecké značky. Po červené se pak dostanete dál po okraji Betlémských skal přes vyhlídku na Zdenčině skále až do Turnova. Pokud se z rozcestí nad Klokočskými průchody vydáte po žluté značce, můžete dojít buď přes Zelený důl k jeskyni Postojna, nebo přes skály po můstcích a schodištích na skalní hrádek Rotštejn. V nedaleké osadě Rotštejn najdete ve skalním výklenku lidovou plastiku Jana Nepomuckého a kousek od ní i skalní kovárnu. Pokud dojdete po silnici až do vesnice Klokočí, najdete na jejím konci skalní kapli Československé církve husitské.
