Connect with us

Historické památky a města

Když se řekne Zlín

Kdybych měl Zlín, město na jihovýchodní Moravě, charakterizovat ne přídavnými jmény (jak je obvyklé), ale podstatnými jmény (jak je už méně obvyklé), pak by slovo, které by mě napadlo jako první, bylo zcela jistě podnikatel. Druhé slovo – mobil, třetí – Baťa, a tak bych ve výčtu mohl pokračovat do nekonečna.

Published

on

Kdybych měl Zlín, město na jihovýchodní Moravě, charakterizovat ne přídavnými jmény (jak je obvyklé), ale podstatnými jmény (jak je už méně obvyklé), pak by slovo, které by mě napadlo jako první, bylo zcela jistě podnikatel. Druhé slovo – mobil, třetí – Baťa, a tak bych ve výčtu mohl pokračovat do nekonečna. Jo, jasně že taky hokej („berani, berani“), pan ředitel na místní stavební průmyslovce Sládeček apod., ale to jsou takové sezónní výrazy. V hokeji berani udělají „duc“, pan ředitel bude odvolán, ale jména, která jsou opravdu podstatná zůstanou. A v tom je právě ten vtip! Zlín je prostě město stále mobilních podnikatelů s černými brýlemi a kufříky, kteří mají k Baťovi většinou mnohem dál než já k prezidentské funkci. A že to už je teda co říct!

Pokud mám ale vážně napsat, co je ve Zlíně k vidění, tak toho moc nebude. Návštěvník může klidně zajít do muzea obuvi, podívat se, jaké že boty se to vlastně vyráběly nebo jakou že to měl pan Antonín Baťa vlastně kancelář (mimochodem – opravdu stojí za to!). Může jít obdivovat výstavu pánů Zikmunda a Hanzelky do „zámečku“, která oslovila nejen mě, ale i spoustu dalších. Ale Praha to holt není. Od Zlína se nedá čekat, že Vás naplní krásou barokních soch a chrámů, že to bude město stověžaté nebo, že to, kde právě jste, je přímo „die Perle der Europa“, jak s oblibou říkával o Praze můj spolužák a přítel Pavel R.. Tak to opravdu není. Ale přece se na něm dá najít něco zvláštního a přitažlivého.

Podle mého názoru Zlín především vyniká svou osobitou architekturou. U přijímacích zkoušek na naší školu (pro nevědoucí je to Institut reklamní tvorby a marketingových komunikací sídlící tady ve Zlíně, obor marketingové komunikace, ročník první, číslo studijní skupiny 12, rodné číslo neřeknu), jsem měl otázku, jaký styl architektury je pro Zlín typický. Tehdy jsem odpověděl špatně, protože já se s ničím podobným v životě nesetkal. Dnes už to vím naprosto bezpečně. Je to funkcionalismus. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Baťa, kterému se tady podařilo za pár let postavit neuvěřitelné množství továrních hal, rodinných domků pro zaměstnance a mnoho dalších budov, jako je dnes např. PRIOR nebo HOTEL MOSKVA. Zlínská architektura je opravdu velice zajímavá a svérázná, a stojí za to ji shlédnout.

Z kulturního hlediska snad Zlín není ničím vyjímečný. Najdete tu stálý divadelní soubor, který produkuje 6 – 8 premiér ročně, pár muzeí, Velké kino, Malou scénu a ještě jedno kino ve zlínské čtvrti Malenovice. S kluby to není o moc lepší. Je tu klub Golem, pravidelně každou středu hojně navštěvovaný především z řad studentů (pojem studenti – tyn. kromě nás z IRTMK je tu ještě Fakulta technologická a Fakulta managementu a ekonomiky), klub A, klub Z a možná něco navíc. Ale každopádně na to, že ve Zlíně žije asi 80 000 lidí a ještě jsou tady studenti, je to až žalostně málo. Co však přičíst Zlínu k lepšímu je ten fakt, že tu jsou tři (!!!) regionální rádia – Rádio Zlín, Hit Rádio Publikum a AZ Rádio. Bohužel ani jedno z nich nedosahuje podle mého soudu takové kvality, aby se dala poslouchat více než 5 minut denně. To je příklad toho, že kvantita ještě nutně nemusí znamenat kvalitu. Postupně se tu také zabydluje i regionální televize Emurfilm.

Když už jsem zmínil AZ Rádio, pak bych Vám asi měl přiblížit, co tato „značka“ vlastně znamená. Kromě počátečního a koncového písmene abecedy tanto symbol zkracuje název filmových ateliérů, které tady za svojí „vlády“ založili Tomáš a Antoním Baťové. Přesný název je: Ateliéry Zlín a dodnes tyto ateliéry tvoří nedílnou součást československého, později českého animovaného filmu. Pracovali zde takoví velikáni jako například Karel Zeman nebo Jiří Trnka, točily se filmy „Cesta do pravěku“ nebo „Vynález zkázy“ a veliká spousta ještě dnes vysílaných večerníčků.

Zkrátka, jak je vidno, Zlín není až zas tak malé či bezvýznamné město. Nakonec, posuďte sami! Přijeďte se podívat! Pokud nemáte auto, nevadí. Použijte zlínskou hromadnou dopravu! Co že ta zlínská hromadná doprava je? No především trolejbusy (v nářečí trajfly), které stojí buď 6Kč, nebo 8Kč, podle toho, kam chcete a jak dlouho se chcete povozit, anebo vlak, který stojí obdobně, ale drncá. Rozhodně se ale rozhodněte sami. (Pozor, revizoři chodí poměrně často, proto mějte u sebe alespoň o 200Kč navíc!!!) Pokud auto máte a je to ošuntělá Škodovka 120, pak stejně raději zvolte MHD. Ve Zlíně byste s ní mezi „meďákama“ a „BMWákama“ moc nepochodili.

No, to je už o Zlíně skoro úplně všechno. Jídlo si raději přivezte s sebou (řízky apod.- jste přece Češi), protože fast food není zrovna nejlevnější. Jinak se mějte moc krásně, přeji Vám, aby se Vám Zlín líbil alespoň jako mně, a celou tuto malou „recenzi“ zakončuji opravdu originálními a zřídkakdy slýchanými slovy zlínského primátora: „Těšíme se na Vaši návštěvu!“

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Historické památky a města

Rodinná klasika: Pustevny – Rožnov pod Radhoštěm

Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací
pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro
spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.

Published

on

Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.

Ideální pro rodinu s dětmi

Celá trasa je dlouhá 13 km a od Radhoště se až do Rožnova klesá, takže to v pohodě zvládnou i malé děti. Navíc, socha Radegasta dokáže děcka dovést k naprostému úžasu. Vyrazte autobusem na Pustevny, pak přes hřeben zpět do Rožnova. Na Pustevnách si nenechte ujít unikátní secesní budovy.


Radhošť 1125 m n. m.

Na vrchol vede pohodlná, nepříliš příkrá cesta po hřebeni, která je v zimě velmi oblíbená u běžkařů. Míjet budete již zmíněného Radegasta, obří sochu, kterou zná každý i jen trochu občasný pivař.


Na vrcholku Radhoště je kaple Cyrila a Metoděje, kříž a vysílač. Dřív tu bůh Radegast sídlil, ale dnes už je asi na nějakém klidnějším místě. Dodnes se ale na vrcholek konají poutě několika tisícovek lidí.



Sestup do dřevěného městečka

Cesta z vrcholku hory do Rožnova pěkně utíká a než se člověk naděje, stojí před vstupem do dřevěného městečka Valašského muzea v přírodě. To je, s rokem založení 1925, jedno z nejstarších v Evropě.


Pro panelákové děti je to naprosto unikátní zážitek, představa dřívějšího způsobu života nemůže být zprostředkována lépe.

Dřevěné městečko a Mlýnská dolina jsou pouze dvě části muzea, my navštívili i Valašskou dědinu s větrným mlýnem.



Cesta z (velko)města do Radhoště?

Ideálně je to na víkend, s dětmi spíš prodloužený. Nejblíž je to samozřejmě z Ostravy, což je samo o sobě skvělá základna pro objevování severomoravského kraje. Pojedete šedesát kilometrů, asi hodinku. Hůře na tom jsou obě hlavní města, z Prahy je to 350 km a více než tři a půl hodiny autem. Z Bratislavy je to lehce pod tři. Z jihomoravské metropole se to dá zvládnout za necelé dvě hodinky.

Rádi objevujete města? Potřebujete-li ubytování v Praze, zkuste hotel Ibis Praha, základnu pro objevování severomoravského kraje můžete založit v hotelu Mercure Ostrava a vydáte-li se do hlavního města našich sousedů, budete potřebovat ubytování v Bratislavě.

Continue Reading

Historické památky a města

Marakéš – město mnoha tváří

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých
okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás,
nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.

Published

on


Marrakesh – turisty nejvíce navštěvované město v Maroku vás uchvátí. Marrakesh je někdy nazýván červeným městem podle červených zdí ohraničujících medinu. Slovo „marrakesh“ pochází z berberského sousloví „země boha“. Téměř celý rok tu svítí slunce, lidé se více usmívají, v ulicích je neustále rušno, všude kolem pestrá nabídka čerstvého ovoce a zeleniny, prodavači vám před očima připraví bezkonkurenční pomerančový fresh džus, který nastartuje vaši imunitu ze stresující Evropy.

Na ulicích potkáte povozy tažené osly s nejrůznějším nákladem, kočáry tažené koňmi, a to vše v kontrastu s nejnovějšími modely luxusních aut. Tržiště překypující zbožím a usměvavými prodavači nabízejícími od potravin, bylinek, koření, sušeného ovoce, datlí, fíků, oříšků, meruněk, přírodních parfémů, koberců, látek, šperků po suvenýry a oblečení. To vše obklopené nádhernými palmami a hotely, které vypadají jako královské paláce.


Místa, která v Marakéši nevynechat

Mešita Kotoubia – 70 metrů vysoký minaret, který je chloubou celého města a jeho dominantou. Je nejstarší a nejzachovalejší na světě.

Jemaa El Fnaa (v překladu „sněm mrtvých“) – náměstí v centru města s tržišti a mnoha atrakcemi pro turisty jako jsou zaklínači hadů nebo akrobaté. Většinou tu můžete slyšet velmi příjemnou rytmickou berberskou hudbu.

Královské zahrady – ty nebývají otevřené po celý rok, ale pokud budete mít štěstí, stojí za nádhernou procházku v magickém světě, který vytvořily ruce šikovných zahradníků.

Menara zahrady – tady můžete uniknout ruchu centra, zaprášeným ulicím nebo i velkému horku. Můžete si vydechnout pod palmami. Uvidíte mnoho žen, které se přišli napít ze zdejšího potůčku. Místní věří, že tato voda přináší štěstí. Mnoho rodin sem jezdí na pikniky.


Marocká kuchyně

Maročané si potrpí na dobré jídlo. Jejich kuchyně je hodně kořeněná, ale ne vysloveně pálivá. Hojně se využívají olivy, citrony a pomeranče, kterým se tu velmi daří. Snídaně se většinou skládá z marockého chleba s olivovým olejem, marocké tradiční bílé zahuštěné polévky harira, do které se přidává olivový olej a samozřejmostí je bylinkový čaj hodně slazený a káva. Klasický oběd je kuskus s kuřecím nebo hovězím masem a dušenou zeleninou. Odpolední čaj se podává se sladkostmi podobným našim koblihám, dále palačinkami, sezamovými sušenkami, pečenými řezy nebo chlebem. Večeři pak završí ryba, tajine maso, což je dušené maso připravované v kameninových nádobách např. dušené jehněčí, hovězí, kuřecí a zelenina, brambory.

Reklama:

Užíjte si Maroko a ochutnejte výborný berberský čaj!



Poznatky z Marakéše

Na ulicích si přijdou na své ženy, které se mohou kochat módou všech možných barev a stylů. Uvidíte muže i ženy v evropském oblečení, ale i tradičním muslimském dlouhém až na zem. Dívky často chodí oblečené po evropsku, ale přidají k tomu aspoň šátek, aby bylo vidět, že jde o muslimku. Jako by se tady protínaly dva světy. Oblečení se dá koupit hotové, ale stále ještě mnoho Maročanů, hlavně střední a starší generace dává přednost ušití u krejčího na míru.

Po městě se dá snadno pohybovat autobusem, ale lidé často využívají taxi, když jich jede víc, třeba 3, potom cena vyjde téměř na stejno. Bezpečnost je možná vyšší než u nás, policii potkáte na každé křižovatce, u velkých hotelů i na mnoha místech po celém městě. Turisté převládají hlavně z Francie, domluvíte se tu francouzsky a arabsky. Ale většina lidí rozumí i anglicky. Nádherné pláže Atlantiku jsou veřejné a přístupné zdarma.


Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás, nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.

Continue Reading

Historické památky a města

Indonésie – Jáva

Jáva je i přes velký počet obyvatel stále velice pěkné místo
s krásnými přírodními scenériemi a historickými místy. Jelikož
leží v zóně atlantického zlomu, dost často se zde příroda ukazuje
v nejhorší podobě. Zemětřesení a následné tsunami jsou zde častým
jevem. I já sám jsem měl možnost během dvou měsíců jedno
zemětřesení zažít.

Published

on

Jakarta, hlavní město 240 milionové Indonésie, je místem s obrovským sociálním kontrastem bohatství a chudoby, megalomanských projektů a jejich nezdárné realizace. Centrum moderní metropole je vázané na tři ulice, propojené do trojúhelníku, zvaného „Golden triangle“ a okolí památníku „Monas“. Historická Batávie ovládaná Holanďany již od 16. Století je spíše centrem pro turisty.


Ve Zlatém trojúhelníku jsou zastoupeny asi všechny významné společnosti podnikající v Indonésii, hotely a luxusní rezidence. Kolem Monasu, obrovském, 134 metrů vysokém památníku s rozhlednou na vrcholu jsou rozloženy vládní budovy. Monas nechal postavit ve své éře panování Soharto, nechvalně proslulý skandály s korupcí a úplatky. Konec jeho funkčního období je znát i na městě, kde jsou vidět nedostavěné mrakodrapy, které on, nebo jeho rodinní příslušníci nechali budovat.

Kolem těchto luxusních staveb se rozprostírá jiná Jakarta. Jakarta chudoby a každodenního shonu obyčejných lidí za prací. I přímo na plotech a jen pár metrů od mrakodrapů může člověk na méně frekventované ulici vidět malé přístřešky z igelitů, fólií nebo prken, ve kterých se tísní lidé.

I díky těmto kontrastům je zájezd na ostrov Jáva velmi zajímavou volbou a nevšedním zážitkem. Kontrast mezi chudobou a relativním bohatstvím je vskutku fascinující.

Policie se však snaží tyto lidi z ulice vytlačovat, takže se spíše shrocují na okraji města ve slumech. Tito lidé přijíždějí do Jakarty z celé Indonésie s vidinou práce a lepšího života. Realita je však jiná a dík

Continue Reading

Nové články

Copyright © 2024 Cestovatel.cz