Na tajuplný ostrov ledu a ohně ležící přímo na geologické hranici mezi Evropou a Amerikou jezdí návštěvníci odpočívat do čisté neponičené krajiny a pozorovat neobvyklé přírodní jevy jako gejzíry a sirné prameny vyrážející z nitra země v těsném sousedství největších evropských ledovců, roztodivné čedičové útvary, údolí a strže vymodelované divokými řekami a vodopády i ponurou měsíční krajinu tvořenou černými lávovými poli. Ačkoliv je Island jen o málo větší než Česká republika, vzdálenosti jsou tu obrovské a k jejich překonávání se nejvíce hodí autobus nebo automobil. Cestování po zdejších silnicích a stezkách vedených mnohdy extrémně náročným terénem patří k dalším lahůdkám dovolené v této nejzápadnější výspě Evropy.
Kam až se člověk se svým vozidlem dostane a jaké cíle se mu otevřou, záleží na terénních schopnostech a odolnosti vozidla stejně jako na šikovnosti a odvaze řidiče. Islanďané jsou v tomto ohledu extremisty bez pudu sebezáchovy. Láká vás taky překonávat autem dravé řeky nebo se vyhrabávat z jemného lávového popela?
Od Ringroadu po horské stezky
Na Islandu neexistují dálnice. Hlavní silnicí je tu tzv. Ringroad, okružní silnice číslo jedna vedoucí z většiny pobřežní oblastí ostrova. Celý okruh v délce necelých 1 500 km byl dokončen v roce 1974 a teprve před několika málo lety získala tato silnice asfaltový povrch po celé své délce. I když je to nejsilnější cesta v zemi, na některých jejích úsecích neprojede někdy žádné auto třeba i po několik hodin a v zimním období může být tu a tam i několik dní neprůjezdná kvůli čerstvé sněhové pokrývce.
Většina ostatních silnic v zemi má jen štěrkový povrch. Jednak není dost pracovních sil, jednak zimní mrazy, jarní bláto a občasné zemětřesení pravidelně silnice poškozují a tak je ekonomičtější silnici jen občas srovnat buldozerem. A pak zbývají horské stezky. To nejsou silnice, ale kdysi koňmi vyježděné cesty, které vedou skrz vnitrozemí různě náročným terénem. Tyto cesty jsou značené písmenem „F“ před svým číslem a stejně jako ostatní silnice mají každá svůj název. Sjízdné jsou jen v letním období a správně by po nich měla jezdit jen vozidla s pohonem na všechna čtyři kola. Ne vždy je v terénu jasné, kudy cesta vede a proto jsou značené kůly. Mimo tyto trasy je jízda terénem přísně zakázána, aby se zabránilo dalšímu poškozování povrchu země, která je tu extrémně náchylná k erozi.
Obecná pravidla provozu a zvláštnosti na Islandu
Řidičský průkaz vám tu stačí náš běžný evropský, rychlostní limity se nevymykají naším zvyklostem – v zastavěných oblastech 50 km/h, na asfaltovaných silnicích 90 km/h, na štěrkových 80 km/h, dálnice, jak už bylo řečeno, neexistují. Povinné je použití bezpečnostních pásů, rozsvícená světla po celý rok, alkohol není tolerován. Dopravní policisty lze vidět v podstatě jen v okolí větších měst a zaměřují se téměř výhradně na překročení rychlosti a požití alkoholu před jízdou. Jsou nesmlouvaví a pokuty astronomické.
Výhodou cestování autem je velice nízký provoz. Dopravní zácpy jsou výjimečné, s parkováním nikdy není problém. Na druhou stranu je třeba dávat si pozor na zdejší záludnosti. K těm patří jednoproudové mosty, kdy jedno z protijedoucích vozidel prostě musí počkat, až to rychlejší projede, dále časté slepé horizonty, na které je řidič upozorněn dopravními značkami stejně jako na konec asfaltované silnice. Častou pastí jsou nezpevněné krajnice, které se mohou utrhnout, pokud při míjení jiného vozu zajedete příliš ke kraji. Stejně tak nepříjemné jsou od protijedoucích aut odletující kamínky a štěrk, které rády rozbíjejí přední skla a světla.
I v liduprázdných končinách budete podél silnic potkávat volně se pasoucí ovce. Na ty pozor, mají vždy přednost. Pokud jsou všechny ovce na jedné straně od silnice, problém většinou nehrozí. Jestliže jsou ovšem jehňata na opačné straně od silnice než stará ovce, počítejte s tím, že jako kamikadze skočí před vámi na vozovku a poběží k mamince. Stejně tak je potřeba dávat si pozor na hejna mladých ptáků v hnízdních oblastech.
Velkým nepřítelem řidiče je špatné počasí – čerstvý sníh, bílá mlha či písečná bouře, která dokáže obalit celé auto včetně oken jemným písečkem. Pro případ nehody či jen nutnosti zastavit a počkat, až se situace zlepší, existují v obzvlášť nebezpečných úsecích tzv. záchranné chatky. Jsou natřené oranžovou barvou, aby byly dobře vidět i v mlze, a uvnitř může člověk v nouzi najít deku, kamna s palivem, zásobu jídla a vody a často taky vysílačku, kterou lze přivolat pomoc. Bohužel tradice záchranných chat skomírá kvůli cizincům, kteří tyto chatky často vykrádají či zneužívají k noclehu, aniž se skutečně ocitli v nouzi.
Autorkou článku je průvodkyně cestovní kanceláře Mundo, která pořádá poznávací zájezd na Island a také další turistické poznávací zájezdy.
Nástrahy na islandských cestách
Některé tyto prašné stezky zvládne projet i obyčejné auto či autobus, české Škodovky či Karosy dokážou Islanďany hodně překvapit. Nicméně je nutné mít na vědomí, že pokud se vám tu vůz bez úpravy 4×4 porouchá nebo dokonce způsobíte nehodu, zaplatíte obrovskou pokutu a než ji zaplatíte, policie vám zabaví pas a řidičský průkaz. Ta pokuta může jít do desítek i stovek tisíc českých korun. Stejně tak jako jakákoliv technická pomoc či odtah, protože v tom případě neplatí vaše pojistka.
Pomineme-li počasí a ostatní „běžné“ nástrahy, čekají tu na řidiče jako břitva ostré lávové kameny (jen jedna rezervní pneumatika může být málo), jemný lávový popel (bez lopaty se z toho budete těžko dostávat), místy strmé srázy, které v kombinaci s prudkým větrem, nezpevněnou krajnicí a nepřehlednými zatáčkami mohou být smrtící. Největší adrenalin ale čeká našince při brodění.
Větší brody jsou na mapách značené písmenem „V“, ty menší se nepočítají. Mohou to být jen hluboké louže ale taky třeba divoká řeka, jejíž vlny vám budou stříkat do oken. Někdy menší auto na pár okamžiků zmizí pod vodou. V každém případě překonávat brody je velmi riskantní a každý rok se na Islandu utopí mnoho aut i autobusů a to i těch domácích. Doporučuje se předem zjistit hloubku a charakter dna pěšky, to ale snad nikdo nedělá, jezdit by měla vždy alespoň dvě auta společně, aby si v případě problémů mohla pomoci, a mít s sebou lano s navijákem a umět je použít. Velké brody je lepší překonávat brzy ráno, kdy je nižší hladina vody a menší proud. S rostoucí teplotou během dne a tedy i rychlejším táním ledovců se podmínky v řece neuvěřitelně rychle mění
Adrenalinová jízda na Islandu
Oblíbené jsou na Islandu tzv. super – džípy. Jsou to speciálně upravené terénní vozy s vysokými podvozky a obrovskými koly, které působí jako něco mezi lunárním vozidlem a obojživelným tankem. S takovými Islanďané vyrážejí překonávat ledovcové trhliny či polozamrzlé řeky a vyjížďky v podobném duchu jsou místními turistickými agenturami nabízeny i návštěvníkům. Pokud jste odvážní a vyrazíte na vlastní pěst, mějte vždy v autě spacák, zásobu jídla a pití, náhradní díly a nářadí, lopatu, lano a dost rezervního paliva, protože spotřeba nafty v terénu je opravdu vysoká a nikdy nevíte, do jakého dobrodružství se dostanete.
Na tajuplný ostrov ledu a ohně ležící přímo na geologické hranici mezi Evropou a Amerikou jezdí návštěvníci odpočívat do čisté neponičené krajiny a pozorovat neobvyklé přírodní jevy jako gejzíry a sirné prameny vyrážející z nitra země v těsném sousedství největších evropských ledovců, roztodivné čedičové útvary, údolí a strže vymodelované divokými řekami a vodopády i ponurou měsíční krajinu tvořenou černými lávovými poli. Ačkoliv je Island jen o málo větší než Česká republika, vzdálenosti jsou tu obrovské a k jejich překonávání se nejvíce hodí autobus nebo automobil. Cestování po zdejších silnicích a stezkách vedených mnohdy extrémně náročným terénem patří k dalším lahůdkám dovolené v této nejzápadnější výspě Evropy.
Kam až se člověk se svým vozidlem dostane a jaké cíle se mu otevřou, záleží na terénních schopnostech a odolnosti vozidla stejně jako na šikovnosti a odvaze řidiče. Islanďané jsou v tomto ohledu extremisty bez pudu sebezáchovy. Láká vás taky překonávat autem dravé řeky nebo se vyhrabávat z jemného lávového popela?
Od Ringroadu po horské stezky
Na Islandu neexistují dálnice. Hlavní silnicí je tu tzv. Ringroad, okružní silnice číslo jedna vedoucí z většiny pobřežní oblastí ostrova. Celý okruh v délce necelých 1 500 km byl dokončen v roce 1974 a teprve před několika málo lety získala tato silnice asfaltový povrch po celé své délce. I když je to nejsilnější cesta v zemi, na některých jejích úsecích neprojede někdy žádné auto třeba i po několik hodin a v zimním období může být tu a tam i několik dní neprůjezdná kvůli čerstvé sněhové pokrývce.
Většina ostatních silnic v zemi má jen štěrkový povrch. Jednak není dost pracovních sil, jednak zimní mrazy, jarní bláto a občasné zemětřesení pravidelně silnice poškozují a tak je ekonomičtější silnici jen občas srovnat buldozerem. A pak zbývají horské stezky. To nejsou silnice, ale kdysi koňmi vyježděné cesty, které vedou skrz vnitrozemí různě náročným terénem. Tyto cesty jsou značené písmenem „F“ před svým číslem a stejně jako ostatní silnice mají každá svůj název. Sjízdné jsou jen v letním období a správně by po nich měla jezdit jen vozidla s pohonem na všechna čtyři kola. Ne vždy je v terénu jasné, kudy cesta vede a proto jsou značené kůly. Mimo tyto trasy je jízda terénem přísně zakázána, aby se zabránilo dalšímu poškozování povrchu země, která je tu extrémně náchylná k erozi.
Obecná pravidla provozu a zvláštnosti na Islandu
Řidičský průkaz vám tu stačí náš běžný evropský, rychlostní limity se nevymykají naším zvyklostem – v zastavěných oblastech 50 km/h, na asfaltovaných silnicích 90 km/h, na štěrkových 80 km/h, dálnice, jak už bylo řečeno, neexistují. Povinné je použití bezpečnostních pásů, rozsvícená světla po celý rok, alkohol není tolerován. Dopravní policisty lze vidět v podstatě jen v okolí větších měst a zaměřují se téměř výhradně na překročení rychlosti a požití alkoholu před jízdou. Jsou nesmlouvaví a pokuty astronomické.
Výhodou cestování autem je velice nízký provoz. Dopravní zácpy jsou výjimečné, s parkováním nikdy není problém. Na druhou stranu je třeba dávat si pozor na zdejší záludnosti. K těm patří jednoproudové mosty, kdy jedno z protijedoucích vozidel prostě musí počkat, až to rychlejší projede, dále časté slepé horizonty, na které je řidič upozorněn dopravními značkami stejně jako na konec asfaltované silnice. Častou pastí jsou nezpevněné krajnice, které se mohou utrhnout, pokud při míjení jiného vozu zajedete příliš ke kraji. Stejně tak nepříjemné jsou od protijedoucích aut odletující kamínky a štěrk, které rády rozbíjejí přední skla a světla.
I v liduprázdných končinách budete podél silnic potkávat volně se pasoucí ovce. Na ty pozor, mají vždy přednost. Pokud jsou všechny ovce na jedné straně od silnice, problém většinou nehrozí. Jestliže jsou ovšem jehňata na opačné straně od silnice než stará ovce, počítejte s tím, že jako kamikadze skočí před vámi na vozovku a poběží k mamince. Stejně tak je potřeba dávat si pozor na hejna mladých ptáků v hnízdních oblastech.
Velkým nepřítelem řidiče je špatné počasí – čerstvý sníh, bílá mlha či písečná bouře, která dokáže obalit celé auto včetně oken jemným písečkem. Pro případ nehody či jen nutnosti zastavit a počkat, až se situace zlepší, existují v obzvlášť nebezpečných úsecích tzv. záchranné chatky. Jsou natřené oranžovou barvou, aby byly dobře vidět i v mlze, a uvnitř může člověk v nouzi najít deku, kamna s palivem, zásobu jídla a vody a často taky vysílačku, kterou lze přivolat pomoc. Bohužel tradice záchranných chat skomírá kvůli cizincům, kteří tyto chatky často vykrádají či zneužívají k noclehu, aniž se skutečně ocitli v nouzi.
Autorkou článku je průvodkyně cestovní kanceláře Mundo, která pořádá poznávací zájezd na Island a také další turistické poznávací zájezdy.
Nástrahy na islandských cestách
Některé tyto prašné stezky zvládne projet i obyčejné auto či autobus, české Škodovky či Karosy dokážou Islanďany hodně překvapit. Nicméně je nutné mít na vědomí, že pokud se vám tu vůz bez úpravy 4×4 porouchá nebo dokonce způsobíte nehodu, zaplatíte obrovskou pokutu a než ji zaplatíte, policie vám zabaví pas a řidičský průkaz. Ta pokuta může jít do desítek i stovek tisíc českých korun. Stejně tak jako jakákoliv technická pomoc či odtah, protože v tom případě neplatí vaše pojistka.
Pomineme-li počasí a ostatní „běžné“ nástrahy, čekají tu na řidiče jako břitva ostré lávové kameny (jen jedna rezervní pneumatika může být málo), jemný lávový popel (bez lopaty se z toho budete těžko dostávat), místy strmé srázy, které v kombinaci s prudkým větrem, nezpevněnou krajnicí a nepřehlednými zatáčkami mohou být smrtící. Největší adrenalin ale čeká našince při brodění.
Větší brody jsou na mapách značené písmenem „V“, ty menší se nepočítají. Mohou to být jen hluboké louže ale taky třeba divoká řeka, jejíž vlny vám budou stříkat do oken. Někdy menší auto na pár okamžiků zmizí pod vodou. V každém případě překonávat brody je velmi riskantní a každý rok se na Islandu utopí mnoho aut i autobusů a to i těch domácích. Doporučuje se předem zjistit hloubku a charakter dna pěšky, to ale snad nikdo nedělá, jezdit by měla vždy alespoň dvě auta společně, aby si v případě problémů mohla pomoci, a mít s sebou lano s navijákem a umět je použít. Velké brody je lepší překonávat brzy ráno, kdy je nižší hladina vody a menší proud. S rostoucí teplotou během dne a tedy i rychlejším táním ledovců se podmínky v řece neuvěřitelně rychle mění
Adrenalinová jízda na Islandu
Oblíbené jsou na Islandu tzv. super – džípy. Jsou to speciálně upravené terénní vozy s vysokými podvozky a obrovskými koly, které působí jako něco mezi lunárním vozidlem a obojživelným tankem. S takovými Islanďané vyrážejí překonávat ledovcové trhliny či polozamrzlé řeky a vyjížďky v podobném duchu jsou místními turistickými agenturami nabízeny i návštěvníkům. Pokud jste odvážní a vyrazíte na vlastní pěst, mějte vždy v autě spacák, zásobu jídla a pití, náhradní díly a nářadí, lopatu, lano a dost rezervního paliva, protože spotřeba nafty v terénu je opravdu vysoká a nikdy nevíte, do jakého dobrodružství se dostanete.
