Vlastimil Hanuš Na první pohled jedno z mnoha míst svázaných s historií Velké Moravy a cyrilometodějskou tradicí, jakých je v horách kolem Buchlova i v nížinách kolem Uherského Hradiště plno. Přece jen je ale něčím zvláštní. Skoro by se chtělo napsat, že přibližně v půli cesty mezi Osvětimany a Koryčany je Hora svatého Klimenta bokem od ruchu známých turistických cílů nacházejících se nedaleko asfaltových tras a zahlcených parkovišť pro autobusy nekonečných davů poutníků, místem klidu a tichého rozjímání.
Místo dávného hradiště leží v lesích nedaleko kroutící se silničky, která se šplhá z jedné strany Chřibů na druhou. Kdo se sem chce dostat, musí jít buď pěšky lesními cestami, z Osvětiman, nebo nedalekého hradu Cimburka, nebo musí auto odstavit na křižovatce silnice s lesní cestou a na vrchol vystoupat. Nebýt velkých informačních tabulí u silnice, snadno by se toto místo dalo minout. Kdo sem dojde, najde na návrší v terénu dodnes patrné zbytky valů a příkopů z dávného opevnění významného sídla a na samém vršku je pak nízkou zídkou vyznačený půdorys kostela pamatujícího snad Cyrila a Metoděje, dřevěná kaplička, řada symbolických hrobů světců a nejmladší stavba, zvonice svatého Gorazda.
Zvonice nesoucí jméno po jednom z předních žáků soluňských bratří, sv. Gorazdovi, kterého sv Metoděj vybral za svého nástupce ve vedení moravské církve, pochází z roku 1985 a je to stavbička velice zajímavá. Jednu její část tvoří klasická dřevěná zvonička, podobná těm, jaké je možné ještě dodnes najít v zapadlých vesnicích. Druhou její část tvoří jednoduchá zastřešená dřevěná konstrukce, na které jsou zavěšené trubkové ozvučnice, jako by se autor nechal inspirovat kdysi populárními Tubular bells Mika Oldfielda. Ty jsou naladěny a poskládány tak, že kdokoli, kdo vezme do ruky dřevěnou hůl a rozezní zvony postupně zleva doprava, zahraje první dva takty velkomoravského chorálu Hospodine pomiluj ny. Každý, bez rozdílu talentu a vyznání tedy může odeslat své přání či poselství k nebesům způsobem vycházejícím z dávných tradic a historie tohoto místa. Připomnělo mi to modlitební mlýnky donekonečna roztáčené věřícími i náhodnými turisty v buddhistických chrámech v zemích daleké a dnes tolik módní Asie. Vlastně mi to přišlo sympatické a jako šité na míru středoevropské zemi, kde většina obyvatel možná není přímo nevěřící, ale určitě se nehlásí k žádnému konkrétnímu náboženství ani církvi.
Počátky osídlení temena kopce sv. Klimenta sahají pravděpodobně někam do doby bronzové. Osídlení travlejšího charakteru pak spadá do 9. století, kdy zde nad obchodní stezkou mezi Pomoravím a Brněnskem bylo založeno hradisko. Při archeologickém průzkumu zde byla mimo jiné nalezena kovolitecká dílna a bylo prokázáno i místní zpracování železa. Obydlí stála v řadě asi 50 metrů od kostela. V 9. století stála na tomto místě nějaká z kamene zděná stavba omítnutá vápennou maltou. Podle pozdější tradice zde měl stát kostel, ve kterém měly být dočasně uloženy ostatky svatého Klimenta a prý zde stála i církevní škola vedená samotným Metodějem. Podle dochovaných zpráv na nejvyšším místě hradiska kostel dozajista stál. Po roce 1358 zde pak brněnští Augustiniáni prováděli stavební úpravy. V roce 1421 byl konvent zničen husity a posléze opuštěn. Hradisko pak zpustlo v průběhu 16. století. Od 18. století se pak o trosky staveb a mohutné valy zajímají hledači pokladů a později archeologové.
Více o historii hradiště i přístupu na toto pozoruhodné místo, se můžete dočíst třeba na stránkách olomouckého arcibiskupství..
