Na Pali Coast
Na Pali – Útesy – nádherné útesové pobřeží severozápadní části ostrova Kauai je z velké části nepřístupné. Útesy se rozprostírají po délce 24 kilometrů podél pobřeží. Dosahují výšky až 1300 metrů a to na pouhých třech kilometrech od pobřeží. Vyskytují se zde často ojedinělé rostliny i živočichové.
Do parku vede podél pobřeží jediná stezka dlouhá 17 kilometrů – Kalalau Trail. Stezka byla vybudována na stezce původních obyvatel koelm 1800, částečně upravena v roce 1930. Havajci osídlili údolí a založili farmy již kolem r.1200. Toto na první pohled nehostinné území poskytuje vše základní k životu – pitnou vodu, úrodnou půdu v údolích a bohatství ryb. Poslední obyvatelé odešli v roce 1919. Dnes jsou v této oblasti četná archeologická naleziště. Na stezce existují dva kempy. Pro nocování je vyžadováno povolení. K vodopádům v Hanakoa Valley, Hanakapi’ali Valley a Kalalau Valley vedou odbočky. Stezka je náročnější a není horizontální ale kopcovitá. Nejvyšší místo na stezce je v 244 m. Ojediněle stezka klesá k hladině oceánu.
Na pobřeží je několik pláží. Kvůli nebezpečným proudům se ale koupání příliš nedoporučuje. Několik společností ale půjčuje kajaky či přímo organizuje projížďky. Na jachtách se pořádají párty při zapadajícím slunci.
Jde o nejmagičtější útesové pobřeží jaké jsem zatím spatřil. Bohužel pro nedostatek času zatím pouze z vyhlídek z Koke’e State Park. Člověka akorát moc netěší nad hlavou stále kroužící vyhlídkové helikoptéry. To se týká všech oblastí ostrova.
Waimea Canyon
Mark Twain nazval na kilometr hluboký kaňon „Grand Canyon of the Pacific“. Stěna dávného vulkánu se během geologického pohybu sesula a umožnila řece Waimea River během pěti miliónů let vytvořit dnešní na 16 kilometrů dlouhý a jeden kilometr široký kaňon. Voda na dně kaňonu je zbarvena do červena díky velkému obsahu železa a hlíny a lávy způsobené erozí.
Na dno vedou pouze dvě stezky. První začíná ve městečku Waimea. Prvních několik kilometrů má podobu polní cesty, později se přidá prudké stoupání a klesání. Asi po 12 kilometrech, u malé vodní elektrárny, se cesta proměňuje v úzkou pěšinku. Až k tomuto místu se musí celkem osmkrát přebrodit řeku protékající kaňonem. Není to ale velký problém, protože v řece není nikdy moc vody. Druhá stezka – Kukui je dlouhá pouze asi 4 kilometry ale představuje pokles 660m. Začíná na 12. kilometru silnice vedoucí po západním okraji kaňonu – Waimea Canyon Road.
V dalších dílech seriálu se dočtete o Haleakala National Park, Hawaii volcanos, sopka Mauna Loa, Diamond Head a nějaké informace o dopravě na Hawaii, takže vydržte
V kaňonu je několik primitivních kempů. Vyžaduje se povolení. Voda je pouze v potocích a řekách a nedoporučuje se příliš pít ani po úpravě. Podél 5,6 kilometrů dlouhé stezky Koai’e lze spatřit několik starodávných kamenných zdí. Stezka není moc užívaná a několikrát jsem si připadal jak „stopař“ objevující a ztrácející starodávné stezky. Převážnou dobu jste ve stínu husté vegetace. Nejlepší místo na kempování je až na konci stezky. Zde je v řece několik míst vhodných pro osvěžení. Za dva dny jsem na dně kaňonu potkal tři lidi. O víkendech a zvláštních sezónách je zde povoleno lovit.
Koke’e
Koke’e State Park se rozprostírá na ploše 4345 akrů v nadmořské výšce mezi 1056-1386m. Tento chladnější region byl stvořen před šesti milióny lety ohnivým splanutím Bohyně ohně Pele, která poté, co zde nenašla vhodné místo k usazení, opustila tento ostrov. Legenda tvrdí, že zanechala své stopy na Pu’u Ka Pele podél kaňunu Waimea Canyon. A ostěhovala se na sousední sotrov O’ahu.
Tento park nabízí při procházkách na některých z mnoha stezek prohlídku několika druhů stromů. Od redwoods a japosnkých sugi cedr zasazených C.C.C již v třicátých letech minulého století, tak původních maile a mokihana. Časné ranní procházky umožňují spatření některých z nepočetných původních ptáků. Kvalita a náročnost stezek se mění od snadných až po středně náročné. Některé vedou do olbastí s povoloným rybařením a lovením. V západní části vedou stezky k nádherným výhledům na pobřeží ostrova. Toto pobřeží je jinak težko dostupné. Severozápadní část tvoří vyhlášené Na Pali Coast.
Velmi ochotná paní v Koke’e Museu mi nejen sama nabídla pohlídání mého baťohu ale i doporučila nejzajímavější stezky a místa. A to i co se týče kempování v sousedním Waimea Canyon.
Tři stezky dlouhé celkem cca 16 kilometrů Nu’alolo Trail, Nu’alolo Cliff Trail a Awa’awapuhi Trail tvoří s částí silnice okruh s dvěma nádhernýma vyhlídkami na pobřeží. Po cestě nikde není možnost získat vodu. Směrem k pobřeží stezky klesají, k silnici stoupají. Rozdíl je asi 300m. Stezka začíná nedaleko již zmiňovaného musea.
Nejvíce stezek protíná tropický prales, některé s výhledem do severní části Waimea Canyon. Na stezky navazuje několik málo cest do oblasti Alaka’i Swamp – bažinaté oblasti ležící na lávovém základě. Nadmořská výška 1 300m zde zabraňuje moskytům šířit nemoci. Proto je oblast bohatá na ptactvo. Podivné klimatické podmínky umožnily jen několika málo druhům rostlin se tu usadit a přizpůsobit. Snaha o zpřístupnění oblasti vybudováním silnice ztroskotala. Východní okraj tvoří nejmokřejší místo na Zemi a zároveň nejvyšší hora na ostrově – Mt. Wai’ale’ale (1 730m).
