Mapu někdy v životě použil snad každý z nás. Plastické mapy sem tam najdeme v nádražních halách, muzeích, informačních centrech nebo na vyhlídkových bodech. Plastická mapa o ploše sto deset metrů čtverečních je ale unikát. Můžete jej spatřit v Moravském kartografickém centru ve Velkých Opatovicích. Plastická mapa Moravy a části Slezska v měřítku 1:25000 je sestavená ze 79 desek a zobrazuje reliéf území zhruba od Jeseníku po Břeclav ve směru severojižním a od Polné (u Jihlavy) až po Jablunkov ve směru východozápadním.

Původně stála ve Velkých Opatovicích tvrz. Ta byla počátkem v roce 1757 přebudována na barokní zámek. Poslední přestavbu realizovali Herbersteinové. Ti se kvůli svému finančně náročnému životnímu stylu a podnikatelským neúspěchům dostali do potíží a zámek připadl od roku 1924 obci. Od té doby byl využíván jako obecní úřad a škola. V lednu 1973 zde došlo k požáru, kterému padlo za oběť jižní křídlo zámku. To bylo později nahrazeno novostavbou podle projektu místního architekta Zdeňka Fránka.. Ten navrhl elegantní organickou budovu s eliptickým sálem, jež jako by odkazovala k Santiniovským stavbám v okolí (Jaroměřice, Jesenec, Křenov). Dostavba pod názvem Fosili byla zahájena v roce 1990. Po roce výstavby však byla stavba z finančních důvodů zastavena. Po různých peripatií byla nakonec stavba v roce 2008 dokončena a bylo zde umístěno Moravské kartografické centrum. Jedná se o unikátní projekt nejen v celé ČR, ale i v Evropě. Expozice MKC je zaměřena na historický vývoj zobrazení zemského povrchu na mapách a na kartografické zpracování map na území ČR. MKC bylo slavnostně otevřeno 26.10.2007 a dne 26.11.2007 je navštívil i prezident republiky, pan Václav Klaus s manželkou.

V současné době se expozice zaměřuje na klasické analogové mapování. Celá výstava je rozdělena do několika tematicky souvisejících celků: zeměměřictví, geodézii, fotogrammetrii. V chodbách okolo hlavního sálu jsou pověšeny tisky digitálně vyčištěných a rekonstruovaných starých map počínaje rytinou na mamutím klu nalezenou pod Pálavou a konče ukázkou moderních map. První poschodí expozice je věnováno geodetickým a kartografickým pomůckám.

V hlavním sále se kromě plastické mapy nachází i pravděpodobně největší fotoaparát na našem území. Je to kartografická kamera Olymplux, která sloužila od roku 1955 sloužila k převodu měřítka map v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem. V roce 1992 byla kamera demontována odvezena do Národního technického muzea v Praze, odkud byla později zapůjčena Moravskému kartografickému centru. Původní konstrukce kamery včetně zavěšení vážila skoro 11 tun. Nedaleko najdete modernějšího tříapůltunového bratříčka, který dostal jméno Kristián podle technika, který jej montoval. Jedná se o dvouprostorovou kameru AHZ 78 K, která od roku 1980 pracovala na Katastrálním úřadu v Plzni. Ještě v roce 2008 byla kamera provozuschopná. Z Katastrálního úřadu putovala rovnou do muzea.

Sama plastická mapa je unikátním kartografickým dílem. Byla vyrobena jako štábní mapa a ejí topografický obsah vychází převážně z map tzv. třetího vojenského mapování z let 1876 – 1878. Mapa vznikala pravděpodobně po částech od konce 19. století a byla dokončena až v průběhu 30. až 40. let 20. století. Pozdější části mapy vycházejí již z aktualizovaných map třetího vojenského mapování. Hmotnost jednotlivých desek se pohybuje od 3 do 50 kg podle výšky zobrazeného reliéfu, který je tvořený z vrstev překližky polepených mapovými listy a vyřezaných podle jednotlivých vrstevnic. Na vytvoření každé výškové vrstvy byl tedy spotřebován jeden mapový list.

Plastická mapa byla v polovině 30. let vystavena na brněnském výstavišti. Po 2. světové válce byla až do roku 1989 v majetku armády. Krátkodobě byla vystavena v roce 2000 v Boskovicích a v roce 2004 v Praze. Po konzervaci je trvale vystavena ve Velkých Opatovicích.

Je možné, že do budoucna se expozice kartografického centra ještě rozšíří. Pokrok kráčí mílovými kroky vpřed i v kartografii a firmy zabývající se mapováním nabízejí muzeu vysloužilou mapovací techniku. Možná se dočkáme rozšíření expozice také o snímkování terénu a digitální zpracování map.

Mapu někdy v životě použil snad každý z nás. Plastické mapy sem tam najdeme v nádražních halách, muzeích, informačních centrech nebo na vyhlídkových bodech. Plastická mapa o ploše sto deset metrů čtverečních je ale unikát. Můžete jej spatřit v Moravském kartografickém centru ve Velkých Opatovicích. Plastická mapa Moravy a části Slezska v měřítku 1:25000 je sestavená ze 79 desek a zobrazuje reliéf území zhruba od Jeseníku po Břeclav ve směru severojižním a od Polné (u Jihlavy) až po Jablunkov ve směru východozápadním.

Původně stála ve Velkých Opatovicích tvrz. Ta byla počátkem v roce 1757 přebudována na barokní zámek. Poslední přestavbu realizovali Herbersteinové. Ti se kvůli svému finančně náročnému životnímu stylu a podnikatelským neúspěchům dostali do potíží a zámek připadl od roku 1924 obci. Od té doby byl využíván jako obecní úřad a škola. V lednu 1973 zde došlo k požáru, kterému padlo za oběť jižní křídlo zámku. To bylo později nahrazeno novostavbou podle projektu místního architekta Zdeňka Fránka.. Ten navrhl elegantní organickou budovu s eliptickým sálem, jež jako by odkazovala k Santiniovským stavbám v okolí (Jaroměřice, Jesenec, Křenov). Dostavba pod názvem Fosili byla zahájena v roce 1990. Po roce výstavby však byla stavba z finančních důvodů zastavena. Po různých peripatií byla nakonec stavba v roce 2008 dokončena a bylo zde umístěno Moravské kartografické centrum. Jedná se o unikátní projekt nejen v celé ČR, ale i v Evropě. Expozice MKC je zaměřena na historický vývoj zobrazení zemského povrchu na mapách a na kartografické zpracování map na území ČR. MKC bylo slavnostně otevřeno 26.10.2007 a dne 26.11.2007 je navštívil i prezident republiky, pan Václav Klaus s manželkou.

V současné době se expozice zaměřuje na klasické analogové mapování. Celá výstava je rozdělena do několika tematicky souvisejících celků: zeměměřictví, geodézii, fotogrammetrii. V chodbách okolo hlavního sálu jsou pověšeny tisky digitálně vyčištěných a rekonstruovaných starých map počínaje rytinou na mamutím klu nalezenou pod Pálavou a konče ukázkou moderních map. První poschodí expozice je věnováno geodetickým a kartografickým pomůckám.

V hlavním sále se kromě plastické mapy nachází i pravděpodobně největší fotoaparát na našem území. Je to kartografická kamera Olymplux, která sloužila od roku 1955 sloužila k převodu měřítka map v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem. V roce 1992 byla kamera demontována odvezena do Národního technického muzea v Praze, odkud byla později zapůjčena Moravskému kartografickému centru. Původní konstrukce kamery včetně zavěšení vážila skoro 11 tun. Nedaleko najdete modernějšího tříapůltunového bratříčka, který dostal jméno Kristián podle technika, který jej montoval. Jedná se o dvouprostorovou kameru AHZ 78 K, která od roku 1980 pracovala na Katastrálním úřadu v Plzni. Ještě v roce 2008 byla kamera provozuschopná. Z Katastrálního úřadu putovala rovnou do muzea.

Sama plastická mapa je unikátním kartografickým dílem. Byla vyrobena jako štábní mapa a ejí topografický obsah vychází převážně z map tzv. třetího vojenského mapování z let 1876 – 1878. Mapa vznikala pravděpodobně po částech od konce 19. století a byla dokončena až v průběhu 30. až 40. let 20. století. Pozdější části mapy vycházejí již z aktualizovaných map třetího vojenského mapování. Hmotnost jednotlivých desek se pohybuje od 3 do 50 kg podle výšky zobrazeného reliéfu, který je tvořený z vrstev překližky polepených mapovými listy a vyřezaných podle jednotlivých vrstevnic. Na vytvoření každé výškové vrstvy byl tedy spotřebován jeden mapový list.

Plastická mapa byla v polovině 30. let vystavena na brněnském výstavišti. Po 2. světové válce byla až do roku 1989 v majetku armády. Krátkodobě byla vystavena v roce 2000 v Boskovicích a v roce 2004 v Praze. Po konzervaci je trvale vystavena ve Velkých Opatovicích.

Je možné, že do budoucna se expozice kartografického centra ještě rozšíří. Pokrok kráčí mílovými kroky vpřed i v kartografii a firmy zabývající se mapováním nabízejí muzeu vysloužilou mapovací techniku. Možná se dočkáme rozšíření expozice také o snímkování terénu a digitální zpracování map.

Když v Horním Smržově uvažovali o tom, co udělat se starým, notně zchátralým zemědělským skladem a zděnou stodolou, které hyzdily vjezd do obce, nabízelo se hned několik řešení. Nejjednodušší bylo nechat objekt samovolně rozpadnout, případně zbourat a na jeho místě nechat proluku, nebo postavit novou stavbu. Nakonec ale zvítězilo řešení mnohem náročnější. Místní se rozhodli starou roubenku se stodolou opravit a vybudovat zde muzeum zemědělské techniky související s obcí. Protože náklady mnohonásobně přesáhly rozpočet malé obce, bylo nutno využít dotace od Jihomoravského kraje a dotace Evropského fondu pro regionální rozvoj. I přes to by se bez velkého úsilí a nadšení smržovských nepodařilo celý projekt realizovat. Projektu věnovali nejen značné množství dřeva, ale v roce 2005 a 2006 zde odpracovali bez nároku na odměnu v dnešní době skoro neuvěřitelných osm tisíc brigádnických hodin. Z darů místních občanů pocházejí často i exponáty v muzeu. Pokud je to možné, zajišťují místní nadšenci vlastními silami i jejich restaurování a údržbu.

Povzbuzení úspěchem při realizaci projektu muzea, rozhodli se ve Smržově využít Program rozvoje venkova a v roce 2009 začal v horní části obce vznikat miniskanzen. V současné době je rekonstruovaná roubená stodola, kamenný sklep a byl sem přemístěn dřevěný včelín. V budoucnu by sem měly být postupně přesunuty další drobné roubené stavby.

Muzeum ve Smržově se skládá ze dvou částí. V roubené stavbě se nachází expozice venkovského bydlení z přelomu 19. a 20. století. V kuchyni je kromě běžného zařízení k vidění například i přístroj na pražení kávy, nebo strojek na vypeckovávání třešní. V ložnici je pak vystavený model vesnice z oblasti Lanškrounska. Předlohou byly skutečné stavby, z nichž mnohé jsou dnes zachovány pouze na fotografiích.

Zděná stodola je doslova nacpána různou zemědělskou i domácí technikou. Kromě velkých zemědělských strojů zde najdete i sbírku ručních praček, nebo kolekci odstředivek na mléko. Z méně obvyklých exponátů tady můžete vidět stroj na vázání povřísel, nebo pomůcku pro vykrmování hus, proti které by v dnešní době s chutí protestovali ochránci práv zvířat. V horním patře muzea je vystavený i model fiktivního zámku, který k zahnání nudy vyrobil za první světové války vojenský zběh ukrytý na půdě jedné smržovské chalupy.

Protože jednou z podmínek získání dotací bylo i vytvoření ubytovacích kapacit, nachází se v části roubené stavby pokoje s deseti lůžky s možností ubytování v turistickém standardu. V přízemí je možnost občerstvení. Obec leží v poměrně členitém terénu severně od Letovic na hranici okresů Blansko a Svitavy. Je součástí Mikroregionu Letovicko. Již v roce 2000 zde byly vyznačeny cyklistické trasy.

Když v Horním Smržově uvažovali o tom, co udělat se starým, notně zchátralým zemědělským skladem a zděnou stodolou, které hyzdily vjezd do obce, nabízelo se hned několik řešení. Nejjednodušší bylo nechat objekt samovolně rozpadnout, případně zbourat a na jeho místě nechat proluku, nebo postavit novou stavbu. Nakonec ale zvítězilo řešení mnohem náročnější. Místní se rozhodli starou roubenku se stodolou opravit a vybudovat zde muzeum zemědělské techniky související s obcí. Protože náklady mnohonásobně přesáhly rozpočet malé obce, bylo nutno využít dotace od Jihomoravského kraje a dotace Evropského fondu pro regionální rozvoj. I přes to by se bez velkého úsilí a nadšení smržovských nepodařilo celý projekt realizovat. Projektu věnovali nejen značné množství dřeva, ale v roce 2005 a 2006 zde odpracovali bez nároku na odměnu v dnešní době skoro neuvěřitelných osm tisíc brigádnických hodin. Z darů místních občanů pocházejí často i exponáty v muzeu. Pokud je to možné, zajišťují místní nadšenci vlastními silami i jejich restaurování a údržbu.

Povzbuzení úspěchem při realizaci projektu muzea, rozhodli se ve Smržově využít Program rozvoje venkova a v roce 2009 začal v horní části obce vznikat miniskanzen. V současné době je rekonstruovaná roubená stodola, kamenný sklep a byl sem přemístěn dřevěný včelín. V budoucnu by sem měly být postupně přesunuty další drobné roubené stavby.

Muzeum ve Smržově se skládá ze dvou částí. V roubené stavbě se nachází expozice venkovského bydlení z přelomu 19. a 20. století. V kuchyni je kromě běžného zařízení k vidění například i přístroj na pražení kávy, nebo strojek na vypeckovávání třešní. V ložnici je pak vystavený model vesnice z oblasti Lanškrounska. Předlohou byly skutečné stavby, z nichž mnohé jsou dnes zachovány pouze na fotografiích.

Zděná stodola je doslova nacpána různou zemědělskou i domácí technikou. Kromě velkých zemědělských strojů zde najdete i sbírku ručních praček, nebo kolekci odstředivek na mléko. Z méně obvyklých exponátů tady můžete vidět stroj na vázání povřísel, nebo pomůcku pro vykrmování hus, proti které by v dnešní době s chutí protestovali ochránci práv zvířat. V horním patře muzea je vystavený i model fiktivního zámku, který k zahnání nudy vyrobil za první světové války vojenský zběh ukrytý na půdě jedné smržovské chalupy.

Protože jednou z podmínek získání dotací bylo i vytvoření ubytovacích kapacit, nachází se v části roubené stavby pokoje s deseti lůžky s možností ubytování v turistickém standardu. V přízemí je možnost občerstvení. Obec leží v poměrně členitém terénu severně od Letovic na hranici okresů Blansko a Svitavy. Je součástí Mikroregionu Letovicko. Již v roce 2000 zde byly vyznačeny cyklistické trasy.

Nizozemí je proslulé výrobou skvělých tvrdých sýrů, robustních dřeváků, bohatou sítí vodních kanálů, všudypřítomnými stády ovcí a černobílých krav a samozřejmě nekonečnými rovinami. Kromě těchto fenoménů se v Holandsku, podobně jako v České republice, nachází několik zajímavých skanzenů. Tři největší a nejznámější muzea lidových staveb a umění jsou situována poblíž měst Arnhem, Amsterdam a Enkhuizen. Navíc se v ,,zemi tulipánů“ nachází i některá menší muzea regionálního významu.

Je libo projížďka historickou tramvají?

Pro tentokrát začněme návštěvou zmíněného národopisného muzea obyčejů a architektury nacházejícího se v rámci aglomerace Arnhem ve východní části Holandska. Muzeum bylo založeno v roce 1912 a posléze se v roce 1942 transformovalo na národní muzeum. Skanzen Openluchtmuseum bylo v roce 2005 oceněno jako Evropské muzeum roku. Areál velký 44 ha nabízí ke zhlédnutí asi 80 historických budov zemědělského rázu, ale i ryze městského charakteru, továrnu na zpracování mléka, rozličné dílny řemeslníků, starobylé obchůdky potravin se sladkým i slaným pečivem, původní sklady zboží, vlakové nádraží a samozřejmě nemohou chybět ani tolik příznačné větrné mlýny. Návštěvník se zde může seznámit nejenom se zmíněnými skvosty někdejší architektury, ale i se způsobem života v posledních 250 letech na území Nizozemského království.

Během jednoho dne je možno zhlédnout výrobu sýrů, domácího pečiva a sladkostí, práci kováře, nahlédnout do tajů vyhotovení jablečného sirupu, zpracovaní lněného semínka na olej za pomoci koňského zápřahu, apod. Skanzen je otevřen po celý rok, což umožňuje seznámení s typickými činnostmi v jednotlivých ročních obdobích. Například přes vánoční svátky je pro návštěvníky připraveno zpestření v podobě ledové plochy určené k otestovaní bruslařských dovedností. V teplejším období je pro změnu velice populární výroba dekorací nebo jednoduchých hraček z přírodního materiálu v podobě chundelatých oveček, jízda na jednokolce či v dřevěné motokáře.

Muzeum se mimo jiné snaží návštěvníky seznámit s plemeny domácích zvířat, která jsou pro Holandsko tolik typická, avšak v současné době již patří spíše ke zřídka kdy chovaným. Na mnoha místech se můžete setkat s několika vzácnými plemeny skotu, ovcí i staro-holandskými plemeny králíků a drůbeže. Tato aktivita je atraktivní zejména pro děti. Milovníky rostlinné říše zas zaujme důmyslně provedená bylinná zahrada, která představuje nejběžněji používané druhy koření jako je šalvěj, kmín, rozmarýn, levandule, tymián, atd.

Také pro muže je zde připraveno dostatečně účinné lákadlo v podobě muzea piva a pivovarnictví nazvané příznačně ,,Pivo je nápoj pro všechny“. Tato permanentní expozice byla otevřena v roce 1996 a kromě ukázky nástrojů a nádob spojených s výrobou piva, prezentuje historickou výrobu tohoto kvašeného moku v oblasti Brabantska, na jihu Holandska. Výstava je pojata lehce humorně, ale o tom vám už nebudu více prozrazovat, nechte se překvapit.

Vnitřní expozice muzea je zaměřena zejména na způsob odívání v jednotlivých dějinných obdobích a krajích. Například je možné spatřit kolekci originálních krajek, kovových ozdob a čepců, které bývaly běžně užívány na území někdejšího Holandska. Po vstupu do jednoho z moderněji vypadajících výstavních pavilonů je okamžitě patrné, jak kuriózní výstavu můžeme očekávat. Výstava soukromých sbírek zvaná ,,Sběratelův ráj“, nahlíží do duše každému z nás, takže můžete spatřit sbírku lístků na nákup, krucifixů, sádrových trpaslíků, plyšových medvídků, papírových pytlíků, které jsou užívány v případě nevolnosti v letadlech, apod.

Asi největší atrakcí Openluchtmusea je projížďka historickou tramvají z předválečné doby, která projíždí skanzenem na trase o délce 1750 m a míjí nejvýznamnější body areálu. Umožňuje tak prvotní seznámení s jednotlivými objekty muzea, stejně jako způsob pohybu po rozsáhlém prostoru.

Nekonečná řada mlýnů, výroba sýrů a klapajících dřeváků

Zaanse Schans muzeum dokumentuje historii jedné z nejstarších průmyslových oblastí Evropy v období mezi 17. až 18. stoletím. Jedná se o restaurovanou historickou vesnici obytných a hospodářských staveb v oblasti provincie Severní Holandsko v nepříliš velké vzdálenosti od Amsterdamu. Dříve byli lidé obývající tuto oblast nuceni žít z toho, co jim umožnil vítr, který v této rovinaté krajině fouká téměř neustále. V 18. století se konkrétně poblíž města Zaanstad vyskytovalo dokonce až 1000 větrných mlýnů, které sloužily ke zpracování zemědělských produktů, dřeva, nerostů a také k výrobě elektrické energie. Společně s rozmachem průmyslu začaly vznikat i rodinné obchodní podniky. Zaanský region si tak časem vysloužil přezdívku ,,Spižírna Holandska“. S obnovou Zaanse Schans se započalo po roce 1945.

V současné době je na břehu poklidně tekoucí řeky Zaan situováno 6 historických větrných mlýnů, které jsou přístupné veřejnosti. Unikátní větrné mlýny představují zvídavým návštěvníkům technologii zpracovaní olejnin na olej a pokrutiny, výrobu hořčice, pilu anebo také výrobu přírodních barviv. Navíc na sousedních pastvinách lze kromě všude přítomného domácího zvířectva, zahlednout několik menších větrných mlýnů sloužících k drenáži vodních kanálů. Pozoruhodností Zaanse Schans je jeden z větrných mlýnů sloužící k řezání dřeva, který byl dokončen v roce 2007 jako replika starodávné pily zhotovené na základě původních technických údajů a tradičních postupů. S detaily poměrně komplikované výstavby je možné se blíže seznámit v suterénu budovy samotného mlýna. Kromě mlýnů se ve vesničce vyskytuje nejenom soubor zelených dřevěných domů obyčejných venkovanů, ale i domů bohatých obchodníků všelijak propojených malými mosty a můstky a to vše doplněné okouzlujícími zahrádkami narcisů, hyacintů a tulipánu.

Výroba tradičních holandských produktů jako jsou tvrdé sýry, hořčice, dřeváky nebo cín je součástí každodenní demonstrační ukázky. Tak třeba výroba dřeváků je situována v domě z roku 1780 a vyjma samotného předvedení manufakturní výroby dřeváků z dřeva topolu, je možné spatřit značné množství historických dřeváků určených pro rozličné příležitosti každodenního života, počínaje prací na statku, svatbou a konče například velkou holandskou vášní bruslením. Dřeváky pro každodenní nošení bývaly obvykle pouze hladké dřevěné, naopak dřeváky určené pro slavnostní příležitosti bývaly bohatě malované přírodními vzory či motivy větrných mlýnů anebo dokonce ručně vyřezávané. Bezpochyby velkou výhodou dřeváků je to, že v teplých letních dnech dostatečně větrají a není v nich horko, na druhou stranu v zimě a ve vlhku chrání nohy před chladem a mokrem. To je i jeden z důvodů, proč je tato obuv u holanďanů stále populární.

Muzeum, do kterého vás odveze loď

Národopisné muzeum nazvané Zuiderzeemuseum je z přilehlého parkoviště přístupné sympatickou lodní vyjížďkou, vzdálené ne více jak 15 minut. Muzeum bylo založeno v poválečné době v roce 1948 a prezentuje holandské umění, kulturu a zvyky na pozadí severo-holandské krajiny s četnými vodními plochami a nezbytnými poldry. Nadto klade důraz na dobu před rokem 1932, kdy byla dovršena velkolepá stavba 32 km dlouhé hráze Afsluitdijk, která v současnosti rozděluje záliv Zuiderzee a vytváří jezero IJseelmeer.

Historické domy a interiéry, nábytek, keramika, sklo, obrazy, ozdoby, dobové fotografie, oblečení, textilie a mnohé další předměty si může návštěvník prohlédnout v tomto znamenitém skanzenu nedaleko města Enkhuizen. Muzeum dovoluje nahlédnout do dávných dob a seznamuje, jak lidé žili a pracovali v oblasti provincie Zuiderzee. Tak kupříkladu mnohé jistě zaujme dům bankéře, řeznictví, voňavý obchod pekaře, kovárna, fotografický ateliér, brusířství, dům holiče doplněný všemi potřebnými pomůckami nebo starobylá lékárna se soškami, které byly používány k zahnání zlých duchů. Celá expozice je podána velmi informativně v typicky holandském realistickém pojetí. Zuiderzeemuseum je živoucí vesnice, takže tu není opomenuto ani na školu, poštu či protestantský kostel.

Součástí skanzenu je dokonce i starý přístav Marken z 19. století. Rybáři tu přímo na místě zhotovují nejenom sušené či uzené rybí pochoutky, ale i rybářské sítě jako v časech dávno minulých. V muzeu je dán prostor i obyčejným lidem, kteří si mohou vyzkoušet svoje dovednosti v oblasti spřádání sítí nebo se jen tak obdivovat lodím a rybářským chatrčím z oblasti Markenu, Volendamu a Monnickendamu.

Děti najdou v Zuiderzeemuseu zalíbení v projížďce plachetnicí po areálu skanzenu nebo vlastnoruční stavbě pirátské lodičky. Pravděpodobně velkým zážitkem bude možnost obléknout se do původního holandského kroje. Pro děvčata je připravena červeno-modro-bílá proužkovaná sukně a bílá blůzka s bohatým zdobením, pro kluky pak černé vlněné kalhoty s vestičkou a pro všechny společné dřeváky neboli ,,Klompen“.

Návštěva tolikeré kultury může jednoho zdolat, a tak je pamatováno i na relaxaci v přilehlém přírodním parku nacházejícím se na blízkém poloostrově, kde je možná procházka lesní vegetací nebo dokonce uspořádání příjemného pikniku.

Projížďka historickou tramvají v Openluchtmuseu, nezapomenutelné panorama větrných mlýnů v Zaanse Schans nebo ukázka tradičních lidových dovedností v Zuiderseemuseu, to jsou jen tři namátkou vybrané zajímavosti, jenž v sobě skýtá letmý pohled do bohatého kulturního dědictví Nizozemského království. O těch dalších podrobněji zase třeba někdy příště.

Nizozemí je proslulé výrobou skvělých tvrdých sýrů, robustních dřeváků, bohatou sítí vodních kanálů, všudypřítomnými stády ovcí a černobílých krav a samozřejmě nekonečnými rovinami. Kromě těchto fenoménů se v Holandsku, podobně jako v České republice, nachází několik zajímavých skanzenů. Tři největší a nejznámější muzea lidových staveb a umění jsou situována poblíž měst Arnhem, Amsterdam a Enkhuizen. Navíc se v ,,zemi tulipánů“ nachází i některá menší muzea regionálního významu.

Je libo projížďka historickou tramvají?

Pro tentokrát začněme návštěvou zmíněného národopisného muzea obyčejů a architektury nacházejícího se v rámci aglomerace Arnhem ve východní části Holandska. Muzeum bylo založeno v roce 1912 a posléze se v roce 1942 transformovalo na národní muzeum. Skanzen Openluchtmuseum bylo v roce 2005 oceněno jako Evropské muzeum roku. Areál velký 44 ha nabízí ke zhlédnutí asi 80 historických budov zemědělského rázu, ale i ryze městského charakteru, továrnu na zpracování mléka, rozličné dílny řemeslníků, starobylé obchůdky potravin se sladkým i slaným pečivem, původní sklady zboží, vlakové nádraží a samozřejmě nemohou chybět ani tolik příznačné větrné mlýny. Návštěvník se zde může seznámit nejenom se zmíněnými skvosty někdejší architektury, ale i se způsobem života v posledních 250 letech na území Nizozemského království.

Během jednoho dne je možno zhlédnout výrobu sýrů, domácího pečiva a sladkostí, práci kováře, nahlédnout do tajů vyhotovení jablečného sirupu, zpracovaní lněného semínka na olej za pomoci koňského zápřahu, apod. Skanzen je otevřen po celý rok, což umožňuje seznámení s typickými činnostmi v jednotlivých ročních obdobích. Například přes vánoční svátky je pro návštěvníky připraveno zpestření v podobě ledové plochy určené k otestovaní bruslařských dovedností. V teplejším období je pro změnu velice populární výroba dekorací nebo jednoduchých hraček z přírodního materiálu v podobě chundelatých oveček, jízda na jednokolce či v dřevěné motokáře.

Muzeum se mimo jiné snaží návštěvníky seznámit s plemeny domácích zvířat, která jsou pro Holandsko tolik typická, avšak v současné době již patří spíše ke zřídka kdy chovaným. Na mnoha místech se můžete setkat s několika vzácnými plemeny skotu, ovcí i staro-holandskými plemeny králíků a drůbeže. Tato aktivita je atraktivní zejména pro děti. Milovníky rostlinné říše zas zaujme důmyslně provedená bylinná zahrada, která představuje nejběžněji používané druhy koření jako je šalvěj, kmín, rozmarýn, levandule, tymián, atd.

Také pro muže je zde připraveno dostatečně účinné lákadlo v podobě muzea piva a pivovarnictví nazvané příznačně ,,Pivo je nápoj pro všechny“. Tato permanentní expozice byla otevřena v roce 1996 a kromě ukázky nástrojů a nádob spojených s výrobou piva, prezentuje historickou výrobu tohoto kvašeného moku v oblasti Brabantska, na jihu Holandska. Výstava je pojata lehce humorně, ale o tom vám už nebudu více prozrazovat, nechte se překvapit.

Vnitřní expozice muzea je zaměřena zejména na způsob odívání v jednotlivých dějinných obdobích a krajích. Například je možné spatřit kolekci originálních krajek, kovových ozdob a čepců, které bývaly běžně užívány na území někdejšího Holandska. Po vstupu do jednoho z moderněji vypadajících výstavních pavilonů je okamžitě patrné, jak kuriózní výstavu můžeme očekávat. Výstava soukromých sbírek zvaná ,,Sběratelův ráj“, nahlíží do duše každému z nás, takže můžete spatřit sbírku lístků na nákup, krucifixů, sádrových trpaslíků, plyšových medvídků, papírových pytlíků, které jsou užívány v případě nevolnosti v letadlech, apod.

Asi největší atrakcí Openluchtmusea je projížďka historickou tramvají z předválečné doby, která projíždí skanzenem na trase o délce 1750 m a míjí nejvýznamnější body areálu. Umožňuje tak prvotní seznámení s jednotlivými objekty muzea, stejně jako způsob pohybu po rozsáhlém prostoru.

Nekonečná řada mlýnů, výroba sýrů a klapajících dřeváků

Zaanse Schans muzeum dokumentuje historii jedné z nejstarších průmyslových oblastí Evropy v období mezi 17. až 18. stoletím. Jedná se o restaurovanou historickou vesnici obytných a hospodářských staveb v oblasti provincie Severní Holandsko v nepříliš velké vzdálenosti od Amsterdamu. Dříve byli lidé obývající tuto oblast nuceni žít z toho, co jim umožnil vítr, který v této rovinaté krajině fouká téměř neustále. V 18. století se konkrétně poblíž města Zaanstad vyskytovalo dokonce až 1000 větrných mlýnů, které sloužily ke zpracování zemědělských produktů, dřeva, nerostů a také k výrobě elektrické energie. Společně s rozmachem průmyslu začaly vznikat i rodinné obchodní podniky. Zaanský region si tak časem vysloužil přezdívku ,,Spižírna Holandska“. S obnovou Zaanse Schans se započalo po roce 1945.

V současné době je na břehu poklidně tekoucí řeky Zaan situováno 6 historických větrných mlýnů, které jsou přístupné veřejnosti. Unikátní větrné mlýny představují zvídavým návštěvníkům technologii zpracovaní olejnin na olej a pokrutiny, výrobu hořčice, pilu anebo také výrobu přírodních barviv. Navíc na sousedních pastvinách lze kromě všude přítomného domácího zvířectva, zahlednout několik menších větrných mlýnů sloužících k drenáži vodních kanálů. Pozoruhodností Zaanse Schans je jeden z větrných mlýnů sloužící k řezání dřeva, který byl dokončen v roce 2007 jako replika starodávné pily zhotovené na základě původních technických údajů a tradičních postupů. S detaily poměrně komplikované výstavby je možné se blíže seznámit v suterénu budovy samotného mlýna. Kromě mlýnů se ve vesničce vyskytuje nejenom soubor zelených dřevěných domů obyčejných venkovanů, ale i domů bohatých obchodníků všelijak propojených malými mosty a můstky a to vše doplněné okouzlujícími zahrádkami narcisů, hyacintů a tulipánu.

Výroba tradičních holandských produktů jako jsou tvrdé sýry, hořčice, dřeváky nebo cín je součástí každodenní demonstrační ukázky. Tak třeba výroba dřeváků je situována v domě z roku 1780 a vyjma samotného předvedení manufakturní výroby dřeváků z dřeva topolu, je možné spatřit značné množství historických dřeváků určených pro rozličné příležitosti každodenního života, počínaje prací na statku, svatbou a konče například velkou holandskou vášní bruslením. Dřeváky pro každodenní nošení bývaly obvykle pouze hladké dřevěné, naopak dřeváky určené pro slavnostní příležitosti bývaly bohatě malované přírodními vzory či motivy větrných mlýnů anebo dokonce ručně vyřezávané. Bezpochyby velkou výhodou dřeváků je to, že v teplých letních dnech dostatečně větrají a není v nich horko, na druhou stranu v zimě a ve vlhku chrání nohy před chladem a mokrem. To je i jeden z důvodů, proč je tato obuv u holanďanů stále populární.

Muzeum, do kterého vás odveze loď

Národopisné muzeum nazvané Zuiderzeemuseum je z přilehlého parkoviště přístupné sympatickou lodní vyjížďkou, vzdálené ne více jak 15 minut. Muzeum bylo založeno v poválečné době v roce 1948 a prezentuje holandské umění, kulturu a zvyky na pozadí severo-holandské krajiny s četnými vodními plochami a nezbytnými poldry. Nadto klade důraz na dobu před rokem 1932, kdy byla dovršena velkolepá stavba 32 km dlouhé hráze Afsluitdijk, která v současnosti rozděluje záliv Zuiderzee a vytváří jezero IJseelmeer.

Historické domy a interiéry, nábytek, keramika, sklo, obrazy, ozdoby, dobové fotografie, oblečení, textilie a mnohé další předměty si může návštěvník prohlédnout v tomto znamenitém skanzenu nedaleko města Enkhuizen. Muzeum dovoluje nahlédnout do dávných dob a seznamuje, jak lidé žili a pracovali v oblasti provincie Zuiderzee. Tak kupříkladu mnohé jistě zaujme dům bankéře, řeznictví, voňavý obchod pekaře, kovárna, fotografický ateliér, brusířství, dům holiče doplněný všemi potřebnými pomůckami nebo starobylá lékárna se soškami, které byly používány k zahnání zlých duchů. Celá expozice je podána velmi informativně v typicky holandském realistickém pojetí. Zuiderzeemuseum je živoucí vesnice, takže tu není opomenuto ani na školu, poštu či protestantský kostel.

Součástí skanzenu je dokonce i starý přístav Marken z 19. století. Rybáři tu přímo na místě zhotovují nejenom sušené či uzené rybí pochoutky, ale i rybářské sítě jako v časech dávno minulých. V muzeu je dán prostor i obyčejným lidem, kteří si mohou vyzkoušet svoje dovednosti v oblasti spřádání sítí nebo se jen tak obdivovat lodím a rybářským chatrčím z oblasti Markenu, Volendamu a Monnickendamu.

Děti najdou v Zuiderzeemuseu zalíbení v projížďce plachetnicí po areálu skanzenu nebo vlastnoruční stavbě pirátské lodičky. Pravděpodobně velkým zážitkem bude možnost obléknout se do původního holandského kroje. Pro děvčata je připravena červeno-modro-bílá proužkovaná sukně a bílá blůzka s bohatým zdobením, pro kluky pak černé vlněné kalhoty s vestičkou a pro všechny společné dřeváky neboli ,,Klompen“.

Návštěva tolikeré kultury může jednoho zdolat, a tak je pamatováno i na relaxaci v přilehlém přírodním parku nacházejícím se na blízkém poloostrově, kde je možná procházka lesní vegetací nebo dokonce uspořádání příjemného pikniku.

Projížďka historickou tramvají v Openluchtmuseu, nezapomenutelné panorama větrných mlýnů v Zaanse Schans nebo ukázka tradičních lidových dovedností v Zuiderseemuseu, to jsou jen tři namátkou vybrané zajímavosti, jenž v sobě skýtá letmý pohled do bohatého kulturního dědictví Nizozemského království. O těch dalších podrobněji zase třeba někdy příště.