Vstup Itálie do války v roce 1915 na straně Trojdohody, byl příslibem brzkého ukončení války, ale změnil se v dlouhou a vyčerpávající zákopovou válku, která na rozdíl od západní fronty procházela po Alpských hřebenech mnohdy vyšších než 3000 m.
Před válkou byla Itálie spolu s Rakouskem a Německem členem tzv. Trojspolku – obranného uskupení. Podmínkou ovšem bylo, že Rakousko bude konzultovat s Itálií své kroky na Balkáně, což v okamžiku vyhlášení války Srbsku ze strategických důvodů neudělalo. Proto se Itálie cítila z Trojspolku vyvázána. Zpočátku zachovávala neutralitu, ale stále pomýšlela na možnost zisku jihorakouských provincií a města Terst. Přes diplomatickou snahu Rakouska a Německa vstupuje nepřipravená Itálie 23. května 1915 do války na straně Trojdohody.
Přes drtivou početní převahu se italským jednotkám nepodařilo dosáhnout rozhodujícího průlomu a provizorní fronta se stabilizuje na linii hřebenů Dolomit. Začíná zdlouhavá válka a každé sedlo a vrchol. Ve specifických podmínkách přichází na řadu nové způsoby boje, jako ražení minových štol a následné vyhození protivníkova postavení do povětří, budování kasáren a chodeb v ledovci (Marmolada) a nasazení speciálních horských jednotek, které dokázaly s plnou polní předvádět hrozivě vypadající horolezecké kousky.
Zvláště těžké boje probíhaly na jinak bezvýznamné vyvýšenině Monte Piana kolem které vedly přístupové cesty z Cortiny do jihorakouského Pustertalu. Na vrcholu se dnes nachází horský kanón vyrobený ve Škodových závodech a mnoho do skalního povrchu vysekaných postavení
O zdlouhavosti války svědčí i Italská postavení ukrytá před nepřátelskou palbou na Monte Cristalu. V zimním období umíralo více vojáků na následky zimy než vinou nepřítele. Nejvýznamnější minové chodby se nachází v blízkosti průsmyku passo Falzarego dlouhé více než 1 km.
Na jižní (italské) frontě proběhlo celkem 15 vojenských ofenziv z toho 12 italských. Válka v Dolomitech končí na podzim roku 1917, kdy Italové opouští svá postavení v důsledku pro ně se nepříznivě vyvíjející ofenzivy na řece Isonzo.
Konec války přichází až o rok později, kdy v důsledku naprostého hospodářského vyčerpání a vnitřního rozpadu kapituluje Rakousko – Uhersko. Jen pro zajímavost, průměrná váha rakouského vojáka na podzim 1918 byla méně než 50 kg.
V současné době je velké množství původních vojenských postavení zpřístupněno pomocí zajištěných cest (něm. Klettersteig) a mnoho z nich je přeměněno ve volně přístupná muzea Cesty jsou různé délky a obtížnosti, proto si zde každý může přijít na své.
Další informace:
- Milan Čepelka: FRONTA V DOLOMITECH 1915 – 1917
- První světová válka na webu (anglicky)
