Dětenice

Znáte ten příběh z hlubokých divokých lesů první poloviny 11. století, kdy opuštěné děti bloudily lesem, plakaly a hledaly slunce a něčí dlaň, když tu se lesem přihnala družina přemyslovského knížete Oldřicha, muže dobrého srdce. Děti nejen že k sobě vzal ale hned obec v lesích jim postavit dal a na jejich počest Dětenicemi ji pojmenoval.

Dětenice jsou brány za bránu do Českého ráje, leží v jižní části okresu Jičín uprostřed lesů, pahorkatiny a rybníků. Už roku 1295 vznikla v Dětenicích gotická tvrz . Postavit ji nechal Beneš, nejstarší ze 4 synů Jaroslava z Hruštičce z rodu Markvarticů. Další známé české rody se zde střídaly po celé 15. a 16. století, Okořtí, Semečkové, Blektové, Valkounové, známí Černínové, mocný český rod Křineckých z Ronova.

Jiří Křinecký nechal roku 1619 postavit ohromnou věž, která zde stojí dodnes. Po bitvě na Bílé hoře roku 1621 byl Křineckým majetek zkonfiskován a dostal jej Albrecht z Valdštejna. A jak si někdy osud pohraje, ten v té době již zámek vyměnil za tři jiná panství a k srdci mu nepřirostl. Naštěstí ho získal příbuzný, Adam z Valdštejna a tak Valdštejnové stejně drželi zámek ve svých rukách 100 let až do doby, kdy je sňatkem s Adamovou dcerou získal hrabě z Kunburku. Jan Kristián Clam-Gallas nechal přebudovat renesanční zámek na pozdně barokní v letech 1762–1765 dle projektu stavitele Zachariáše Fiegerta. Téměř v této podobě se zámek zachoval.

Své sídlo zde měli i baron Jakub Wimmer z Wiemmersberku, roku 1808 koupil Dětenice baron Jan Filip Wessenberk z Ampringen významný rakouský diplomat, který nechal dostavět 2. patra obou křídel a roku 1820 původně francouzský park proměnil na přírodně krajinářský. Jeho éru zde na zámku ukončila sebevražda roku 1873, kdy byl obviněn z vlastizrady a jako Maltézský rytíř zámek odkázal tomuto nejstaršímu rytířskému řádu křesťanství, který zámek spravoval prostřednictvím svých velkopřevorů. Řád zámek prodal až roku 1903 velkoprů­myslníkovi Adolfu Blochovi, jehož syn Rudolf Bloch prohrál celé jejich jmění za jediný den na burze.

Roku 1927 koupil panství v dražbě stavitel ing. Emanuel Řehák, velký vlastenec, který místo pozvedl k prosperitě.Část zámku zpřístupnil veřejnosti už kdysi za 1. republiky. Roku 1948 byl Řehákův majetek znárodněn, Řehákovi vystěhováni a byl jim přidělen jednopokojový byt na Kladně, kde prý po roce oba zemřeli. Na zámku místo nich sídlila dívčí škola zahradnická, později zvláštní internátní chlapecká škola, sbírky byly rozebrány, budova zdevastována. V tomto stavu ji koupil roku 1998 pan Pavel Ondráček, který provedl náročnou, za to šetrnou rekonstrukci a zámek zpřístupnil veřejnosti.

Dnes v zámku zaujme unikátní sbírka zbraní maltézských rytířů stejně jako lovecká sbírka trofejí, které mají různé odchylky. Střílela se především zvířata zdegenerovaná, aby nebyla možnost přenosu vad na další generaci zvěře. Renesanční salonek vás okouzlí také odkrytými freskami. Jsou na nich vyobrazeni Křinečtí z Ronova o nichž se říká, že Jiří zakopal v tajných chodbách zámku své jmění, když prchal do Saska, protože měl být popraven mezi 27 českými pány na Staroměstském náměstí. Život si zachránil a poklad zřejmě ukryl tak dobře, že ho nikdy nikdo nenašel.

Zámecká kaple bývala zasvěcena Panně Marii, byly zde odkryty původní fresky Adam a Eva v ráji a další zbytky fresek, jen tam kde bylo okénko do kuchyně, když zde sídlila zvláštní chlapecká škola, je bílá zeď a oltářní obrázek .

Zajímavým prostorem je taneční sál, kde se odjakživa tančilo a koncertovalo. Tradice zůstala zachována dodnes. Místnost je charakteristická stropní freskou ,která připomíná spojení dvou rodů Clamů a Gallasů a překrásným lustrem z českého křišťálu, má 180 svíček a váží kolem 600 kilogramů.

Na zámku je možno shlédnout i další skvosty, jako Hudební salonek, Rokokový salonek, Zlatý salonek, Stříbrný salonek, Lovecký salonek, Přijímací sál, Květinový salonek Emy Destinové či Rytířský sál. Jako žena bych zdůraznila Modrou jídelnu, ve které je na stole vidět překrásný 105 dílný servis ve stylu Delfské fajáns a nádoba uprostřed, která sloužila na mytí rukou .

Na tajemství všech těchto salónků se ale přijeďte podívat osobně. Návštěva Dětenic skutečně stojí za to a věřte, že tady prožijete celý den ani nebudete vědět jak ten čas běží… Určitě se zde projděte dvouhektarovým volně koncipovaným zámeckým parkem, ve kterém mimo jiné uvidíte ve výběhu koně nebo pštrosy v oboře.

Před budovou zámku můžete posedět v okolí kašny se sousoším Kentaura s nymfou od F. Rouse z roku 1860 nebo se projít cestami po zahradě mezi květinami a vysokými vzrostlými stromy. Jaro přineslo spousty různobarevných květů rododendronů, kterými je zahrada ve skupinkách protkána. Do budovy bývalého purkrabství je umístěna prodejna suvenýrů, oblečení, korálky, šperky, dětenické pivo a spousta dalších věcí.

Roku 1790 byla hrabětem Clam-Gallasem postavena vedle Starého sklepa nedaleko od parku zámku budova varny s ležáckými sklepy, spilkou a ledárnou. Poslední stavební úpravy převážně na sladovně byly koncem 19. století za maltézských rytířů a toto pivo bylo velmi oblíbeno. Pivovar byl znovu zprovozněn v polovině dubna 2003. Vaření piva probíhá na otevřeném ohni, scezuje se přes slámu, kvasí v dubových kádích a leží v dobových ležáckých sudech. Dětenické pivo si zachovalo prastarou chuť. Dnes chutná stejně jako kdysi chutnalo našim předkům. V budově pivovaru bylo i muzeum pivovarnictví. Součástí prohlídky pivovaru byla samozřejmě také ochutnávka piva. Říká se, že toto místní pivo dává nadlidskou chuť na sex. Místnímu červenému ležáku se proto říká Pivo lásky. Jako první si toto pivo zvyšující chuť na sex nechával vařit loupeživý a též sexu chtivý rytíř Artur mladými pannami, které byly jeho otrokyněmi. Aby neprozradily recept, nechal jim vždy vyříznout jazyk.

Dnes na příchozí středověk dýchá v historických sklepích, kde původně vznikla středověká krčma a kde stylově oděná obsluha oslovuje hosty jadrnou i peprnou staročeštinou. Dnes se dá posedět i venku v předzahrádce u dřevěných stolů a lavic. Večer se uvnitř krčmy dějí věci. Vystupují zde šermíři, kejklíři, tanečnice i fakír. Pro ohromný zájem z širého a dalekého okolí je krčma již v několika stylových místnostech. V jedné z nich dokonce visí u stropu klec s uvězněným „ vycpaným“ člověkem. Sedíte na dřevěných lavicích, kde se místy povalují teplé kožešiny, jíte za masivními dřevěnými stoly a u stropu visí železné lustry se svícemi. Na každém ze stolů hoří další mohutné svíce a drobné svíčky, které probleskují přítmím.

Báječnou baštu, samozřejmě především masitou a vynikající tamtéž pečený chléb můžete okusit právě tady, ve středověké krčmě, která se proslavila až za hranice a kde na vás pokřikuje úslužná obsluha“ Tak se nestyď a žer !“ a když si objednáte vodu, abyste zapili „flákotu mastnou“ okatý mladík se vás jemně optá: „ A chceš do ní naprdět?“ Kupodivu i malé děti pochopí, že jde o vodu s bublinkami či bez!!!

Dětenice, to je celodenní výlet s očima na vrch hlavy!!! Myslím, že tam určitě nezajedete jen jednou…O tom svědčí přeplněná parkoviště stejně jako štrůdly aut podél silnice… ‘Ženy jistě okouzlí zámek se zahradou, děti pštrosi a koně a muže uzené ovarové koleno, klobásky a dětenický ležák, ale abych jim nekřivdila, možná tanečnice na stolech, jemnější povahy při prohlídce zámku trofeje zvěře a milovníky zbraní sbírka různých zbraní Maltézských rytířů. No a na příjemně prožitou noc, si můžete nakoupit Pivo lásky v atraktivních lahvích s sebou.

Znáte ten příběh z hlubokých divokých lesů první poloviny 11. století, kdy opuštěné děti bloudily lesem, plakaly a hledaly slunce a něčí dlaň, když tu se lesem přihnala družina přemyslovského knížete Oldřicha, muže dobrého srdce. Děti nejen že k sobě vzal ale hned obec v lesích jim postavit dal a na jejich počest Dětenicemi ji pojmenoval.

Dětenice jsou brány za bránu do Českého ráje, leží v jižní části okresu Jičín uprostřed lesů, pahorkatiny a rybníků. Už roku 1295 vznikla v Dětenicích gotická tvrz . Postavit ji nechal Beneš, nejstarší ze 4 synů Jaroslava z Hruštičce z rodu Markvarticů. Další známé české rody se zde střídaly po celé 15. a 16. století, Okořtí, Semečkové, Blektové, Valkounové, známí Černínové, mocný český rod Křineckých z Ronova.

Jiří Křinecký nechal roku 1619 postavit ohromnou věž, která zde stojí dodnes. Po bitvě na Bílé hoře roku 1621 byl Křineckým majetek zkonfiskován a dostal jej Albrecht z Valdštejna. A jak si někdy osud pohraje, ten v té době již zámek vyměnil za tři jiná panství a k srdci mu nepřirostl. Naštěstí ho získal příbuzný, Adam z Valdštejna a tak Valdštejnové stejně drželi zámek ve svých rukách 100 let až do doby, kdy je sňatkem s Adamovou dcerou získal hrabě z Kunburku. Jan Kristián Clam-Gallas nechal přebudovat renesanční zámek na pozdně barokní v letech 1762–1765 dle projektu stavitele Zachariáše Fiegerta. Téměř v této podobě se zámek zachoval.

Své sídlo zde měli i baron Jakub Wimmer z Wiemmersberku, roku 1808 koupil Dětenice baron Jan Filip Wessenberk z Ampringen významný rakouský diplomat, který nechal dostavět 2. patra obou křídel a roku 1820 původně francouzský park proměnil na přírodně krajinářský. Jeho éru zde na zámku ukončila sebevražda roku 1873, kdy byl obviněn z vlastizrady a jako Maltézský rytíř zámek odkázal tomuto nejstaršímu rytířskému řádu křesťanství, který zámek spravoval prostřednictvím svých velkopřevorů. Řád zámek prodal až roku 1903 velkoprů­myslníkovi Adolfu Blochovi, jehož syn Rudolf Bloch prohrál celé jejich jmění za jediný den na burze.

Roku 1927 koupil panství v dražbě stavitel ing. Emanuel Řehák, velký vlastenec, který místo pozvedl k prosperitě.Část zámku zpřístupnil veřejnosti už kdysi za 1. republiky. Roku 1948 byl Řehákův majetek znárodněn, Řehákovi vystěhováni a byl jim přidělen jednopokojový byt na Kladně, kde prý po roce oba zemřeli. Na zámku místo nich sídlila dívčí škola zahradnická, později zvláštní internátní chlapecká škola, sbírky byly rozebrány, budova zdevastována. V tomto stavu ji koupil roku 1998 pan Pavel Ondráček, který provedl náročnou, za to šetrnou rekonstrukci a zámek zpřístupnil veřejnosti.

Dnes v zámku zaujme unikátní sbírka zbraní maltézských rytířů stejně jako lovecká sbírka trofejí, které mají různé odchylky. Střílela se především zvířata zdegenerovaná, aby nebyla možnost přenosu vad na další generaci zvěře. Renesanční salonek vás okouzlí také odkrytými freskami. Jsou na nich vyobrazeni Křinečtí z Ronova o nichž se říká, že Jiří zakopal v tajných chodbách zámku své jmění, když prchal do Saska, protože měl být popraven mezi 27 českými pány na Staroměstském náměstí. Život si zachránil a poklad zřejmě ukryl tak dobře, že ho nikdy nikdo nenašel.

Zámecká kaple bývala zasvěcena Panně Marii, byly zde odkryty původní fresky Adam a Eva v ráji a další zbytky fresek, jen tam kde bylo okénko do kuchyně, když zde sídlila zvláštní chlapecká škola, je bílá zeď a oltářní obrázek .

Zajímavým prostorem je taneční sál, kde se odjakživa tančilo a koncertovalo. Tradice zůstala zachována dodnes. Místnost je charakteristická stropní freskou ,která připomíná spojení dvou rodů Clamů a Gallasů a překrásným lustrem z českého křišťálu, má 180 svíček a váží kolem 600 kilogramů.

Na zámku je možno shlédnout i další skvosty, jako Hudební salonek, Rokokový salonek, Zlatý salonek, Stříbrný salonek, Lovecký salonek, Přijímací sál, Květinový salonek Emy Destinové či Rytířský sál. Jako žena bych zdůraznila Modrou jídelnu, ve které je na stole vidět překrásný 105 dílný servis ve stylu Delfské fajáns a nádoba uprostřed, která sloužila na mytí rukou .

Na tajemství všech těchto salónků se ale přijeďte podívat osobně. Návštěva Dětenic skutečně stojí za to a věřte, že tady prožijete celý den ani nebudete vědět jak ten čas běží… Určitě se zde projděte dvouhektarovým volně koncipovaným zámeckým parkem, ve kterém mimo jiné uvidíte ve výběhu koně nebo pštrosy v oboře.

Před budovou zámku můžete posedět v okolí kašny se sousoším Kentaura s nymfou od F. Rouse z roku 1860 nebo se projít cestami po zahradě mezi květinami a vysokými vzrostlými stromy. Jaro přineslo spousty různobarevných květů rododendronů, kterými je zahrada ve skupinkách protkána. Do budovy bývalého purkrabství je umístěna prodejna suvenýrů, oblečení, korálky, šperky, dětenické pivo a spousta dalších věcí.

Roku 1790 byla hrabětem Clam-Gallasem postavena vedle Starého sklepa nedaleko od parku zámku budova varny s ležáckými sklepy, spilkou a ledárnou. Poslední stavební úpravy převážně na sladovně byly koncem 19. století za maltézských rytířů a toto pivo bylo velmi oblíbeno. Pivovar byl znovu zprovozněn v polovině dubna 2003. Vaření piva probíhá na otevřeném ohni, scezuje se přes slámu, kvasí v dubových kádích a leží v dobových ležáckých sudech. Dětenické pivo si zachovalo prastarou chuť. Dnes chutná stejně jako kdysi chutnalo našim předkům. V budově pivovaru bylo i muzeum pivovarnictví. Součástí prohlídky pivovaru byla samozřejmě také ochutnávka piva. Říká se, že toto místní pivo dává nadlidskou chuť na sex. Místnímu červenému ležáku se proto říká Pivo lásky. Jako první si toto pivo zvyšující chuť na sex nechával vařit loupeživý a též sexu chtivý rytíř Artur mladými pannami, které byly jeho otrokyněmi. Aby neprozradily recept, nechal jim vždy vyříznout jazyk.

Dnes na příchozí středověk dýchá v historických sklepích, kde původně vznikla středověká krčma a kde stylově oděná obsluha oslovuje hosty jadrnou i peprnou staročeštinou. Dnes se dá posedět i venku v předzahrádce u dřevěných stolů a lavic. Večer se uvnitř krčmy dějí věci. Vystupují zde šermíři, kejklíři, tanečnice i fakír. Pro ohromný zájem z širého a dalekého okolí je krčma již v několika stylových místnostech. V jedné z nich dokonce visí u stropu klec s uvězněným „ vycpaným“ člověkem. Sedíte na dřevěných lavicích, kde se místy povalují teplé kožešiny, jíte za masivními dřevěnými stoly a u stropu visí železné lustry se svícemi. Na každém ze stolů hoří další mohutné svíce a drobné svíčky, které probleskují přítmím.

Báječnou baštu, samozřejmě především masitou a vynikající tamtéž pečený chléb můžete okusit právě tady, ve středověké krčmě, která se proslavila až za hranice a kde na vás pokřikuje úslužná obsluha“ Tak se nestyď a žer !“ a když si objednáte vodu, abyste zapili „flákotu mastnou“ okatý mladík se vás jemně optá: „ A chceš do ní naprdět?“ Kupodivu i malé děti pochopí, že jde o vodu s bublinkami či bez!!!

Dětenice, to je celodenní výlet s očima na vrch hlavy!!! Myslím, že tam určitě nezajedete jen jednou…O tom svědčí přeplněná parkoviště stejně jako štrůdly aut podél silnice… ‘Ženy jistě okouzlí zámek se zahradou, děti pštrosi a koně a muže uzené ovarové koleno, klobásky a dětenický ležák, ale abych jim nekřivdila, možná tanečnice na stolech, jemnější povahy při prohlídce zámku trofeje zvěře a milovníky zbraní sbírka různých zbraní Maltézských rytířů. No a na příjemně prožitou noc, si můžete nakoupit Pivo lásky v atraktivních lahvích s sebou.