Chrámová okna

0
568

Milý příteli, snad mi nebudeš míti za zlé, požádám-li Tě, abys dnešní rozhovor začal Ty. Poznali jsme spolu hodně zemí a pokud to bylo možné navštívili jsme mnohé chrámy a katedrály. Zajímalo by mne, jak na Tebe zapůsobila barevná okna chrámů a katedrál.

Musím se, můj pane, přiznat, že jsi mne touto otázkou trochu zaskočil. Ponech mi chvíli na rozmyšlenou.

Jakkoli přemýšlím nám dojem, že jsem dosud barevná okna chrámů neodděloval od celkového dojmu, jaký na mne chrámová stavba vykonala. Zejména při vstupu do zšeřelého nitra katedrál jsem byl upoután chrámovou lodí, vystřelující do výše gotické sloupy končící žebrovým klenby. Neoddělitelnou součástí jsou vysoká, barevná okna, bez nichž si nelze chrámy představit. Postavy světců, apoštolů a proroků pro mne ale nikdy nebyly rozhodující, většinou nepoznám, kdo je na nich zobrazen. Okna spíš vnímám jako celek, jejich barevnou plochu, umělecké působení a barevné ladění. Zda okna nepůsobí rušivě a jsou v souladu s architekturou. Zajímají mne kamenické detaily, gotická žebírka růžic, sférické trojúhelníky a lístky v klenbě oken. Čím vzdálenější jsou okna, tím více detaily ustupují, není již rozhodující postava, ale zda okna jsou v souladu s celkovou atmosférou.

Vzpomínám na velká čelní gotická okna v Anglii. Desítky barevných ploch s postavami, ze středu chrámu k nerozeznání. Pro historika jsou jistě jednotlivé postavy důležité, já jsem pouze vnímal, jak se tvůrce zhostil celé komposice, jak kladl jednotlivá barevná políčka vedle sebe, aby celek byl barevně sladěn a vyvážen.

Pod jiným úhlem pohledu považuji barevná chrámová okna za výraz náboženského cítění, ale i za důkaz blahobytu donátora, jehož jméno bývá dole uvedeno.

Jsem trochu na rozpacích, zda lze vždy tato okna označit za umělecké dílo. Současně ale vzpomínám, že některá okna Svatovítské katedrály jsou spojena s uměleckými osobnostmi. Přesto si pouze vzpomínám, že některé z nich je v sytě modrém tónu. Poznal jsem i okna, kterým jsem neporozuměl. Dvanáct Chagallových oken moderní synagoze v Jeruzálemě. S obtížemi jsem se pokoušel porozumět slovnímu výkladu o tom, co je z historie dvanáct izraelských kmenů na oknech znázorněno.

Přiznám se, že jsem se nesnažil zamýšlet se nad postavami a nesnažil se vybavit si jejich postavení v biblické historii. Mam-li si nyní tato okna představit, pak se mi vybavuje jakási neurčitá gotická stavba a jakási úzká, vysoká okna s neurčitou barevnou mozaikou, nic konkrétního. Nevěnoval jsem jim více pozornosti, než jako části historicky pozoruhodné památky, stavbě s okny, obrazy, s křížovou cestou, s bohatě zdobeným oltářem a sochami.

Je můj pane, možné, hledati v nich ještě něco jiného?

Pokusím se, můj milý příteli, zavést Tě nejdříve do minulosti.

Vraťme se o mnoho let zpět do doby, kdy náboženství a víra hrály v životě člověka významnou roli. Po celá staletí byla návštěva kostela pro mnohé potřebou, pro jiné společenskou nutností. Ať to byl návštěvník hluboce věřící, nebo jen ten, který šel na mši aby uspokojil veřejné mínění, každý vyslechl čtení evangelia ze života svatých, apoštolů a proroků. Pro mnoho věřících byla i četba bible čímsi zcela běžným, sahali po nich ve chvílích odpočinku hledali v ní odpovědi, posilu, poučení a možná i uspokojení s četby plné dějů. Domnívám se proto, že bylo mnoho těch, kteří při pohledu na postavy v chrámových oknech si vybavili historii života zobrazených svatých, apoštolů či proroků.

V té době jen zámožnější občané a šlechta mohli doma pohledět na rodinné portréty, obrazy nebo rytiny. Pro velikou část obyvatel to byl kostel místem, ve kterém se mohli setkat s výtvarným uměním, s obrazy, sochami a barevnými chrámovými okny. A zde se před duševním zrakem věřících, dle míry jejich znalostí bible, mohl rozvíjet děj, poznaný z četby nebo kázání.

Zde si, můj příteli, dovolím malé odbočení. Velikým obohacením byl vynález možnosti rozmnožovat obrazy, rytiny a dřevořezby. Představ si, jak asi podnítily představivost a fantazii lidí např. rytiny Lucas Cranacha a zejména Albrechta Dürera.Dnešní divák si již obtížně může představit, co pro tehdejšího pozorovatele znamenal každý detail grafického listu. Představ si středověkého člověka, který znal z bible např. Zjevení svatého Jana, sepsané ve vyhnanství na ostrově Patmos. Zjevení známé jako apokalypsa přeložil divákovi Albrecht Dürer na 16. grafických listech. Na těchto řezbách zobrazil děj o smrti a zničení jako trestu za hříchy. Bylo to víc, než umělecké dílo, bylo to pro diváky zdroj fantazie úžasně doplňující stránky textu.

Zdá se mi, že již začínáš chápat, kam směřuji. Ano, mám na mysli to ochuzení, které postihlo moderního člověka, hledí-li na chrámová okna, stará umělecká díla, obrazy v chrámech a galeriích, reprodukce grafických listů nejen Dürera a sochařská díla od antiky po středověk. Je mnoho těch, kteří nechápou, co je zobrazeno, ať se jedná o díla odvozená z bible či antické mytologie. Většinou ani štítek s názvem návštěvníkovi nic neříká.

Dáváš mi na vědomí netrpělivost, máš pocit že normalizuji. Snažil jsem se pouze dát Ti odpověď, co lze nalézt na barevných oknech chrámů a katedrál. Mohl by to být pro Tebe začátek průzkumu nepoznaných cest.

Přemýšlej, můj příteli, zda bys neměl vydat se na cestu hledání těchto tajemství. Byl bys bohatě odměněn.

Snad někdy opět na shledanou.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno