Connect with us

Cykloturistika

Baranec pro malé horaly

Píše se léto r. 2006. Tři bicykly, jedno závěsné kolo a jeden vozík
se valí českými a slovenskými horami a směřují do Polska. Jejich posádka
ve složení táta, máma a tři děti ve věku od 4 do 9 let během
dvou měsíců nakonec urazí 1901 km. A zažijí i mnohá
dobrodružství.

Published

on

Píše se léto r. 2006. Tři bicykly, jedno závěsné kolo a jeden vozík se valí českými a slovenskými horami a směřují do Polska. Jejich posádka ve složení táta, máma a tři děti ve věku od 4 do 9 let během dvou měsíců nakonec urazí 1901 km. A zažijí i mnohá dobrodružství.

{{reklama()}}

Jsme na cestách už více jak měsíc. Ukazatel tachometru našich kol se překulil přes tisícovku a my máme ve sbírce zatím jen trochu lezení na Ostaši, bouřkový výšlap na Jizeru, velkou jízdu na Velkou Deštnou a průchod hustou hradbou mraků na uslzenou Križnu (Velká Fatra). Počasí nám při našich výstupech doposud moc nepřálo a na výrazné zlepšení to v nejbližší době nevypadá. Náladu si tím ale v žádném případě kazit nenecháme. A když už se náhodou schyluje k náznakům trudnomyslnosti, naše tři děti chmury brzy zase zaplaší. Když je vidíte vískat a dovádět v potůčcích, které se zčistajasna hrnou dolů z hor tam, kde ještě před pár minutami zely smutné prašné jizvy, způsobené předchozími lijáky, všechny černé myšlenky rychle získají zpět barvy duhy. Už vás ani nenapadne myslet na to, kdy a kde to všechno zase usušíte a jestli cestu nezabalit, když vás vede od lijáku k lijáku.


Dnes to ale, zdá se, vypadá slibně. Dokonce se ukázalo sluníčko. Kola odpočívají, s laskavým svolením kluků a holek, kteří přijeli na dobrovolnou výpomoc do poničených Tater, pod dřevěným přístřeškem za plotem u paty hor. Podařilo se nám vstát a vyrazit brzy. Aspoň na naše poměry. Kolem deváté jsme po snídani a nalehko, jen s batůžkem s větrovkami a trochou jídla a pití, stoupáme po nejbližší turistické značce příkře vzhůru. Cestou sbíráme borůvky, což je příjemné, a odpadky, z čehož je nám smutno. Igelitce roste břicho o poznání rychleji než mě. (Zmínila jsem se, že budeme mít v zimě miminko?) Trochu jednotvárný postup vzhůru se těmito činnostmi výrazně zpestřuje a po dvou krátkých odpočinkových pauzách na svačinu už vidíme vrchol Barance (2185 m n. m.) – cíl naší dnešní etapy. Děti skotačí vpředu, za nimi Aleš, kochá se a fotí a hned v závěsu funím já. Posledních pár set metrů je náročnějších. Vítr nám strhává kšiltovky z hlavy a na řadu přišly větrovky. Čtyřletý Daník – zatím nejmladší člen „expedice“ – mi přichází oznámit: „Mami, jestli chceš, tak já bych ti dal ruku.“ Což já rozhodně vítám, neboť se mi dětské balancování po úzkém hřebeni v tak silném větru příliš nezamlouvá a nejradši bych k sobě připoutala i straší kluky. To jim ale nemohu udělat. A když vidím jejich hrdé zápisy ve vrcholové knize, jsem pyšná i já. Tak ještě společné foto a rychle dolů. Teploměr ve skříňce na betonovém rozcestníku ukazuje 11 stupňů, na to, že je srpen – nic moc. Tak ať tady nenastydneme.

Zpátky to bereme oklikou ještě kus po hřebeni. Fascinující horské výhledy si nemůžeme nechat ujít. Proti nám se vynořuje slovenský pár ve středním věku. Paní je očividně udivená přítomností dětí a ptá se: „A teho malého ako ste sem vytrepali?“ Pobaveně odpovídáme, že přeci vyšel sám a těšíme se do závětří kamenného bloku, kde chystáme ovesnou kaši. Už jsme měli pořádný hlad. Pod námi svítí v odpoledním slunci malá horská oka a šumí potůčky ubíhající do údolí. Je nám fajn.


Cesta ale ještě není u konce a čas utíká rychleji než bychom si přáli, takže po chvilce odpočinku opět zvedáme kotvy a zanedlouho už přeskakujeme po kamenech v suťovém poli a osvěžujeme se čerstvou vodou z pramínků a stružek, které teď máme přímo pod našimi nohami. Začínám se cítit opotřebovaně a zdá se mi až neskutečné, že děti si stále udržují značný náskok, bez sebemenší známky únavy. A když se konečně dostáváme z horské pěšinky na asfaltku, rozhodují se starší „chlapi“ Matěj a Šimon, že na nás už nebudou čekat. Nechali si vysvětlit cestu, která je dovede k našemu stanu a mizí v nedohlednu. Zbytek výpravy, díky mě, postupuje výrazně pomaleji, takže oproti dětskému předvoji ztrácíme a shledáváme se všichni opět až za hodinu a půl. Poslední dva kilometry zmohly i Daníka, takže jej Aleš nese na ramenou. Na základnu dorážíme s osmou hodinou večerní. Rychle chystám vydatnou polévku a společně s dětmi brzy zalézám do spacáku. Spánek na sebe nenechá dlouho čekat, jedenáctihodinová túra vykonala své. Aleš neodolal a ještě nějakou dobu zůstává vzhůru a baví se s ostatními při ohni pod hvězdami. Byl to nádherný den.

A ráno zas na kola, vstříc novým zážitkům. Naše putování pokračuje.

Tento článek připomíná Mezinárodní den dětí.

Společně s uskupením webů 1.Outdoorova.eu jsme připravili velké téma Děti.


Ostatní články:

www.Hiking.skUž sa začína to pravé dobrodružstvo Nesprístupnená jaskyňa dáva človeku zažiť nádherný pocit skutočného objavovania. Objavovania niečoho, čo neuvidí drvivá väčšina ostatných ľudí. Niečoho, kde nie je aspoň na chvíľku súčasťou sivej masy, niečoho, čo dá človeku len v skutočne absolútnej tme s kulisou padajúcich kvapiek pocit jedinečnosti, skutočného okamihu a dôkaz jeho bezvýznamnosti. A pokore. To hlavne. Toto všetko som chcel dopriať našej dcére v tom správnom veku, ktorý práve má.

www.SvetOutdo­oru.czRostou outdoorové děti Současná generace dětí má jako vůbec první možnost těšit se větší pozornosti outdoorových výrobců. Od roku 2007, kdy se dětské vybavení stalo ústředním tématem předního evropského veletrhu OutDoor, přibývají každým rokem další a další oblasti outdooru, které zahrnují speciální dětské výrobky. Připravili jsme přehled možností, které dnešním dětem outdoorové vybavení nabízí

www.Hydromaga­zin.czJak pustit děti k vodě? Říká se, že začátky jsou vždycky těžké. Jak to tedy udělat, aby se dětem na vodě líbilo, vybudovaly si k ní pozitivní vztah a jednou třeba samy, dobrovolně a rády, rozšířily vodáckou rodinu? Co radí vodácké kapacity

www.Hydromaga­zin.czNa vodě s dětmi Kdo jiný by patřil na vodu víc, než děti? Alespoň na tu nerozzlobenou vodu. Děti a voda jsou živly, které se shodnou. Vodáctví přináší spolupráci, zvládnutelné dobrodružství, soužití s přírodou, akceptování nepohodlí a přírodních rozmarů, schopnost se o sebe postarat. To jsou zkušenosti a návyky, které by se měly vyvažovat zlatem. A co se v mládí naučíš…

www.Hydromaga­zin.czYoungsters Camp České Vrbné 2010 České Vrbné se stalo o minulém víkendu dějištěm již třetího Youngsters Campu rodea na divoké vodě. Účastníků se tady sešlo přes tři desítky a pod svá křídla si je rozdělilo podle jejich dovedností několik zkušených padlerů a pádlerek.

A na Cestovateli si v tomto týdnu ještě připomeneme články:

S batoletem ve Zbrašovských aragonitových jeskyních

Štrádování po Štramberku

Baranec pro malé horaly

S miminkem na otočku na výlet k Baltu (z našich blogů)

Píše se léto r. 2006. Tři bicykly, jedno závěsné kolo a jeden vozík se valí českými a slovenskými horami a směřují do Polska. Jejich posádka ve složení táta, máma a tři děti ve věku od 4 do 9 let během dvou měsíců nakonec urazí 1901 km. A zažijí i mnohá dobrodružství.

{{reklama()}}

Jsme na cestách už více jak měsíc. Ukazatel tachometru našich kol se překulil přes tisícovku a my máme ve sbírce zatím jen trochu lezení na Ostaši, bouřkový výšlap na Jizeru, velkou jízdu na Velkou Deštnou a průchod hustou hradbou mraků na uslzenou Križnu (Velká Fatra). Počasí nám při našich výstupech doposud moc nepřálo a na výrazné zlepšení to v nejbližší době nevypadá. Náladu si tím ale v žádném případě kazit nenecháme. A když už se náhodou schyluje k náznakům trudnomyslnosti, naše tři děti chmury brzy zase zaplaší. Když je vidíte vískat a dovádět v potůčcích, které se zčistajasna hrnou dolů z hor tam, kde ještě před pár minutami zely smutné prašné jizvy, způsobené předchozími lijáky, všechny černé myšlenky rychle získají zpět barvy duhy. Už vás ani nenapadne myslet na to, kdy a kde to všechno zase usušíte a jestli cestu nezabalit, když vás vede od lijáku k lijáku.


Dnes to ale, zdá se, vypadá slibně. Dokonce se ukázalo sluníčko. Kola odpočívají, s laskavým svolením kluků a holek, kteří přijeli na dobrovolnou výpomoc do poničených Tater, pod dřevěným přístřeškem za plotem u paty hor. Podařilo se nám vstát a vyrazit brzy. Aspoň na naše poměry. Kolem deváté jsme po snídani a nalehko, jen s batůžkem s větrovkami a trochou jídla a pití, stoupáme po nejbližší turistické značce příkře vzhůru. Cestou sbíráme borůvky, což je příjemné, a odpadky, z čehož je nám smutno. Igelitce roste břicho o poznání rychleji než mě. (Zmínila jsem se, že budeme mít v zimě miminko?) Trochu jednotvárný postup vzhůru se těmito činnostmi výrazně zpestřuje a po dvou krátkých odpočinkových pauzách na svačinu už vidíme vrchol Barance (2185 m n. m.) – cíl naší dnešní etapy. Děti skotačí vpředu, za nimi Aleš, kochá se a fotí a hned v závěsu funím já. Posledních pár set metrů je náročnějších. Vítr nám strhává kšiltovky z hlavy a na řadu přišly větrovky. Čtyřletý Daník – zatím nejmladší člen „expedice“ – mi přichází oznámit: „Mami, jestli chceš, tak já bych ti dal ruku.“ Což já rozhodně vítám, neboť se mi dětské balancování po úzkém hřebeni v tak silném větru příliš nezamlouvá a nejradši bych k sobě připoutala i straší kluky. To jim ale nemohu udělat. A když vidím jejich hrdé zápisy ve vrcholové knize, jsem pyšná i já. Tak ještě společné foto a rychle dolů. Teploměr ve skříňce na betonovém rozcestníku ukazuje 11 stupňů, na to, že je srpen – nic moc. Tak ať tady nenastydneme.

Zpátky to bereme oklikou ještě kus po hřebeni. Fascinující horské výhledy si nemůžeme nechat ujít. Proti nám se vynořuje slovenský pár ve středním věku. Paní je očividně udivená přítomností dětí a ptá se: „A teho malého ako ste sem vytrepali?“ Pobaveně odpovídáme, že přeci vyšel sám a těšíme se do závětří kamenného bloku, kde chystáme ovesnou kaši. Už jsme měli pořádný hlad. Pod námi svítí v odpoledním slunci malá horská oka a šumí potůčky ubíhající do údolí. Je nám fajn.


Cesta ale ještě není u konce a čas utíká rychleji než bychom si přáli, takže po chvilce odpočinku opět zvedáme kotvy a zanedlouho už přeskakujeme po kamenech v suťovém poli a osvěžujeme se čerstvou vodou z pramínků a stružek, které teď máme přímo pod našimi nohami. Začínám se cítit opotřebovaně a zdá se mi až neskutečné, že děti si stále udržují značný náskok, bez sebemenší známky únavy. A když se konečně dostáváme z horské pěšinky na asfaltku, rozhodují se starší „chlapi“ Matěj a Šimon, že na nás už nebudou čekat. Nechali si vysvětlit cestu, která je dovede k našemu stanu a mizí v nedohlednu. Zbytek výpravy, díky mě, postupuje výrazně pomaleji, takže oproti dětskému předvoji ztrácíme a shledáváme se všichni opět až za hodinu a půl. Poslední dva kilometry zmohly i Daníka, takže jej Aleš nese na ramenou. Na základnu dorážíme s osmou hodinou večerní. Rychle chystám vydatnou polévku a společně s dětmi brzy zalézám do spacáku. Spánek na sebe nenechá dlouho čekat, jedenáctihodinová túra vykonala své. Aleš neodolal a ještě nějakou dobu zůstává vzhůru a baví se s ostatními při ohni pod hvězdami. Byl to nádherný den.

A ráno zas na kola, vstříc novým zážitkům. Naše putování pokračuje.

Tento článek připomíná Mezinárodní den dětí.

Společně s uskupením webů 1.Outdoorova.eu jsme připravili velké téma Děti.


Ostatní články:

www.Hiking.skUž sa začína to pravé dobrodružstvo Nesprístupnená jaskyňa dáva človeku zažiť nádherný pocit skutočného objavovania. Objavovania niečoho, čo neuvidí drvivá väčšina ostatných ľudí. Niečoho, kde nie je aspoň na chvíľku súčasťou sivej masy, niečoho, čo dá človeku len v skutočne absolútnej tme s kulisou padajúcich kvapiek pocit jedinečnosti, skutočného okamihu a dôkaz jeho bezvýznamnosti. A pokore. To hlavne. Toto všetko som chcel dopriať našej dcére v tom správnom veku, ktorý práve má.

www.SvetOutdo­oru.czRostou outdoorové děti Současná generace dětí má jako vůbec první možnost těšit se větší pozornosti outdoorových výrobců. Od roku 2007, kdy se dětské vybavení stalo ústředním tématem předního evropského veletrhu OutDoor, přibývají každým rokem další a další oblasti outdooru, které zahrnují speciální dětské výrobky. Připravili jsme přehled možností, které dnešním dětem outdoorové vybavení nabízí

www.Hydromaga­zin.czJak pustit děti k vodě? Říká se, že začátky jsou vždycky těžké. Jak to tedy udělat, aby se dětem na vodě líbilo, vybudovaly si k ní pozitivní vztah a jednou třeba samy, dobrovolně a rády, rozšířily vodáckou rodinu? Co radí vodácké kapacity

www.Hydromaga­zin.czNa vodě s dětmi Kdo jiný by patřil na vodu víc, než děti? Alespoň na tu nerozzlobenou vodu. Děti a voda jsou živly, které se shodnou. Vodáctví přináší spolupráci, zvládnutelné dobrodružství, soužití s přírodou, akceptování nepohodlí a přírodních rozmarů, schopnost se o sebe postarat. To jsou zkušenosti a návyky, které by se měly vyvažovat zlatem. A co se v mládí naučíš…

www.Hydromaga­zin.czYoungsters Camp České Vrbné 2010 České Vrbné se stalo o minulém víkendu dějištěm již třetího Youngsters Campu rodea na divoké vodě. Účastníků se tady sešlo přes tři desítky a pod svá křídla si je rozdělilo podle jejich dovedností několik zkušených padlerů a pádlerek.

A na Cestovateli si v tomto týdnu ještě připomeneme články:

S batoletem ve Zbrašovských aragonitových jeskyních

Štrádování po Štramberku

Baranec pro malé horaly

S miminkem na otočku na výlet k Baltu (z našich blogů)

Continue Reading

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Hradec Králové 23.-24.1.2016)

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání
o „cyklocestování“ a cykloturistice­.O zážitky nebude
nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu,
Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa,
Michaela Heclová vás zavede do Kambodži a tak dále.

Published

on

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání o „cyklocestování“ a cykloturistice. Tato nevšední akce je určena nejen pro všechny „cyklocestovatele“, kteří vyrážejí na své cesty po světě s kolem, ale i pro všechny příznivce nenáročné cykloturistiky, cestování a pohybu v přírodě. Letos opět v konferenčním sále Úřadu práce na Wonkově ulici a to v termínu 23.-24.1.2016. V programu je plno nových tváří a tak se můžeme těšit na další dobrodružství, sportovní výkony a spoustu krásných fotografií. Samozřejmostí je fajn nálada a různé doprovodné programy.


Hlavním tahákem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu, Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa, Michaela Heclová vás zavede do Kambodži, Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … uvidíte také první besedu v historii festivalu prezentovanou malými dětmi – Vojtou a Šárkou Zigáčkovými. To si opravdu nenechte ujít.

SOBOTA 23.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok A: 09:30 – 10:30 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 10:45 – 12:00 Ivo Janeček – „Na kole do Finska a zpět“

Blok B: 12:30 – 12:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu 13:00 – 14:15 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok C: 15:30 – 16:45 Jan Ždánský – „Na lehotříkolce v zimě přes Bajkal“ 17:00 – 18:00 R+M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok D: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 24.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok E: 09:00 – 10:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 10:20 – 11:00 Jarda Král – „Na živo o cestě na kole kolem světa“ 11:15 – 12:00 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP

Blok F: 12:30 – 13:45 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:00 – 15:00 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“

Blok G: 15:30 – 16:15 Víťa&Šárka Zigáčkovi & rodiče – „Na kole z Těchonína do Benátek a zpět“ 16:30 – 17:30 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocesto­vani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Continue Reading

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Frýdek-Místek 15.-17.1.2016)

Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který
objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých
62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

Published

on

Tradiční a originální cestovatelský festival Cyklocestování ve Frýdku-Místku má významné jubileum. Už podesáté se uskuteční na plátně a v prostorách Nové scény Vlast. Prostřednictvím besed, promítání, filmů a workshopů se můžete vydat s cestovateli na kolech do různých koutů světa.


Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru dokumentárního filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Michaely Heclové o dámské sólojízdě po Asii, frýdeckomístečtí cykloturisté Markéta a Standa Ubíkovi vás budou inspirovat na Tauerskou cyklostezku, výborně se zasmějete při povídání Petra Bartoše, Čechorakušan Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … .

Festival pořádá Občanské sdružení Cyklocestovatelé za významné podpory příspěvkové organizace Národní dům Frýdek-Místek, která je spolupořadatelem akce. ** PÁTEK 15.1. 2016**, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok A: 18:00 – 19:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 19:30 – 20:45 Jan Evják – „Norskem na kole“

SOBOTA 16.1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok B: 10:00 – 11:15 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“ 11:30 – 11:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu

Blok C: 12:30 – 13:15 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP 13:25 – 14:20 M&S Ubíkovi – Tauerská cyklostezka s cyklovozíkem 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok D: 15:30 – 16:45 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 17:00 – 18:00 R&M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok E: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 17. 1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok F: 10:00 – 11:00 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 11:15 – 12:30 Michal Gordiak – „Bicyklom za 100 Eur z Bratislavy do Lisabonu“

Blok G: 13:00 – 14:15 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:30 – 15:30 Broňa Nágel – „80 dní naležato kolem vod Rýna a Labe“

Blok H: 16:00 – 16:30 Žilinský cyklo(k)raj – prezentace regionu 16:45 – 17:45 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocesto­vani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Continue Reading

Cykloturistika

Moračská planina – dosud neobjevený kout Černé Hory

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo
sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný
kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na
všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě
všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou.

Published

on

Zdá se vám Černá Hora turisticky profláklá? Pak jste asi navštívili ta nesprávná místa. V Durmitoru se mluví česky a pro všechny ty nadšené horaly skoro není kde lehnout do trávy. U moře se mluví Rusky a na místo na pláži se stojí fronty. Za pivko vypláznete dvě eura a hospodský před vás postaví umrněnou třetinku. Jak někde na západě. Jenže omyl. Tohleto není skutečná Černá Hora. Tentokrát pomineme notoricky známá místa a vyrazíme do míst neznámých, odměna bude sladká.


Pohádkový kaňon řeky Mrtvice

Do hor vyrážím ze silnice Kolašin – Podgorica proti proudu tyrkysové Mrtvice. Řeka se dle místní legendy každé jaro rozvodní a nemilosrdně sebou odnáší vše, co jí přijde do cesty, včetně pohřbených nebožtíků, proto název Mrtvice. Pod starým kamenným mostem slezu k tůni a zkouším teplotu vody. Hned mě napadá další důvod tohoto povzbudivého pojmenování. Stejně neodolám, rychlá koupačka v ledové vodě náramně osvěží. Hned za starým mostem se údolí zužuje a stezka se zařezává do kaňonu, který je místy až 1.100 m hluboký. Vlhké mikroklima svědčí bujné a husté vegetaci, žijí zde nejrůznější hadi, mloci a čolci. Člověk si připadá jak v pohádce z mechu a kapradí. Zlatým hřebem túry je Danilov put, úzká cestička dramaticky zaříznutá přímo ve svislé skalní stěně. Před půl stoletím ji zbudovali vojáci generála jugoslávské armády Danila Jaukoviće, který pocházel z tohoto kraje. Po překonání exponovaného úseku pokračuje cesta pohodově až nakonec vyústí v malé vesničce Velje Duboko pod horským systémem Moračská planina. Máte pocit, jako byste došli na konec světa, ale výlet do hor tady teprve začíná.



Přes koberce narcisů

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou. Bělostné skalní hřebeny a oblé travnaté vrcholy nabízejí nádhernou podívanou. Nejvyšším vrcholem je Kapa Moračka 2.226 m a to bychom nebyli na Balkáně, kdyby se z jejich svahů zrovna nehnalo stádo ovcí.

Kapetanovo jezero a bar Vagon

Cíl dnešní túry je ledovcové jezero ležící v nadmořské výšce 1.672 m. Stojí zde pár „vikendic“ – chatek Černohorců z nedalekého Nikšiče. Pro většinu majitelů je ještě brzy na letní radovánky, a tak většina budek zeje prázdnotou. Blížím se k boudě, která lehce připomíná vagón černohorského rychlíku, pan majitel bude zřejmě zaměstnán na dráze. K mé radosti vychází usměvavá žena a hned ze dveří volá, zda si dám kafe nabo rakiji. Uvítám oboje. Srkám oblíbenou balkánskou dvojkombinaci a povídám si s majiteli Draganem a Zoricou. Postesknou si, jak je na Kapetanově jezeře málo turistů, prý všichni jezdí jen do Durmitoru, Prokletije a Komovi a přitom je Moračská planina tak krásná. Slíbím, že sem pošlu své známé a že se sem určitě ještě podívám. Seznámení stvrdíme dalším panákem rakije a příslibem přátelství na facebooku. Balkánská klasika.



Údolím pod Žurimem

Ráno mě budí déšť bubnující na plachtu stanu, všude kolem jezera se válí hustá mlha. Moračská planina jakoby zmizela v bílé tmě. Dobývat vrcholy se mi v tomhle nečase nechce, a tak jdu údolní variantou dál. Vyrážím směr osada Gvozd širokým údolím plným pastvin. Odpoledne se mraky rozhání a já se mohu opět kochat. Procházím kolem Malého a Velkého Žurimu, skalnaté štíty jakoby nade mnou držely stráž. Potkávám další prázdné vikendice, ale i salaše, do nichž se teď na jaře stěhují pastýři se svými stády. Pozdravení se s domácími a prohození pár zdvořilostních frází se opět neobejde bez panáka rakije do jedné i do druhé nohy. Odpoledne už salaše obcházím obloukem, přece jen chci dnes doputovat do civilizace.



Doporučení na cestu po Moračské planině

Moračská planina je horský systém tvořený několika horskými masivy v centrální Černé Hoře. Pro výlety na vršky je ideální výchozí bod Kapetanovo jezero, ke kterému se dá dojít za 1–2 dny přes kaňon řeky Mrtvice anebo dojet terénním autem, na motorce či na kole ze staré silnice spojující Nikšič a Šavnik. Vyrazíte-li pěšky, doporučuji minimálně 3–4 dny. Moračská planina je výborná také pro horská kola. S tábořením ve volné přírodě zde není žádný problém. V letní sezóně funguje u Kapetanova jezera hospůdka a mini krámek, uvaří vám zde kávu, čaj i něco malého k jídlu. Doporučuji domácí sýr, pršut a vajíčka. S paní domácí se dá domluvit i nocleh ve spoře zařízené chatce 3 eura/os. Ideální období na návštěvu Moračské planiny je červen. Na vršcích sice ještě leží zbytky sněhu, ale rozkvetlé louky pod kopci vám vyrazí dech. V červenci a srpnu je u jezera trochu živo, obyvatelé z nedalekého Nikšiče zde rádi tráví víkendy, v horách však málokdy narazíte na živou nohu. Tak pokud na Moračskou planinu vyrazíte, pozdravujte v kafé baru Vagon :-).

Continue Reading

Nové články

Copyright © 2024 Cestovatel.cz