Chtěl jsem původně napsat článek osobních zážitků z let minulých o putování po Jeseníkách doprovázený současnýma fotkama. Namísto toho jsem nabídl téma, které se mě od mládí drží:
„Jaké by to bylo v Jeseníkách, kdyby nebyl narušen přirozený vývoj?“
Oblast, geograficky nazývána Východními Sudety, zahrnuje v sobě horopisné celky jako Rychlebské hory, Sněžník, Hrubý Jeseník, Hanušovickou vrchovinu, Mohelnickou brázdu, Zlatohorskou vrchovinu, Nízký Jeseník a Sudetské podhůří.
Původní osídlení bylo slovanské, o čem svědčí poloha českých osad v úrodnějších částí Mohelnické brázdy až po Šumperk. Rovněž názvy středně velkých řek Branná, Krupá, Desná atd. dokazují, že na Šumpersku mají prvenství Čechové a Němci převzali názvosloví. Potom nastala známá vnější německá kolonizace pohraničí, v této oblasti od severozápadu (z Kladska) a též od severovýchodu (ze Slezska). Vznikla souvislá síť vesnic zasahující až hluboko do hor. Česká kolonizace probíhala od jihu. Toto společenství lidí – českých Němců a Čechů, sedm století spolu žilo a vytvářelo krajinu Východních Sudet.
V posledním období na konci Rakouska – Uherska a dále pak v meziválečné době se venkovské stavební prostředí vytvářelo více s ohledem na turistiku a ochranu přírody především u atraktivních lokalit. Staví se rozhledny, turistické chodníky, vyhlídky, zájezdní hostince a další drobná architektura. Nabízí se rozptýlené ubytování, mapy, knižní a živí průvodci. Vyrábí se turistické hole, lyže, suvenýry a bylinné likéry. Vyhnání – odsun českých Němců završilo neblahý politický vývoj ze začátku minulého století. A to byla tragédie pro tento kraj. Sedm století žili Češi a čeští Němci v jednom státě, ale 1. republika jim nedala šanci. Zmizeli lidé, krajina byla postižena změnou vztahů lidí k přírodě, k obci, majetku. Zmizela krajina lidské práce, protože jsme neuměli tuto práci zhodnotit.
Dnes se obraz krajiny pozvolna obnovuje. Už samozřejmě nevznikne krajina drobných políček zasahujících až do hor, a také nikdo nevyčistí zarostlé louky a cesty od náletů křovin a stromů. Pozitivní drobné působení vesměs neziskových občanských sdružení je patrno na některých kulturních památkách. A samozřejmě práce těch nových vlastníků, kteří pochopili duši tohoto kraje.
Masiv Mravenečníku byl rozsáhlým územím absolutního ticha a nekonečných lesů. Nevedly tudy turistické značky ani lesní cesty a skoro nikdo sem nechodil. Hluboké hvozdy křižovaly jenom lovecké chodníky, které musel člověk znát, aby nezabloudil… Jaká je však ochrana před současnými megalomanskými návrhy údolních přehrad převzatými beze změny z komunistických let? Tato bezohledná socialistická megalomanie se některým dnešním Čechům líbí. Nenarušuje a „krásně“ zapadá do krajiny…
Chtěl jsem původně napsat článek osobních zážitků z let minulých o putování po Jeseníkách doprovázený současnýma fotkama. Namísto toho jsem nabídl téma, které se mě od mládí drží: „Jaké by to bylo v Jeseníkách, kdyby nebyl narušen přirozený vývoj?“ Žili by zde více lidé, kteří mají citlivý vztah k horám? Byla by zde např. péče o běžkaře a sport v přírodě. A nebo bychom ztratili současnou oázu klidu Rychlebských hor či Masivu Orlíku?
Volné pokračování tohoto textu je v komentářích u jednotlivých fotografií.
Do slezské oblasti je nejpohodlnější únik údolím Bělé, když po pravé straně míjíme Zlatohorskou vrchovinu. Budoucnost této krajiny byla v rozvoji turistiky. Po výměně 95% obyvatel Frývaldovska sem byl uměle nainstalován průmysl – Rudné doly. Zákonitě ve svobodném Česku zkrachoval a lidé musí navázat na odkaz německých Čechů.
Na místě vyhořelého kostelíka na Vřesové Studánce byl postaven kříž. V Německu dokonce existují dvě kopie původního kostelíka. Občanské sdružení Obnova kulturního dědictví údolí Desné má za cíl získat plány kaple a Vřesovou Studánku obnovit. Je to běh na dlouhou trať.
Středem tohoto svérázného regionu je Hrubý Jeseník s Kamencem, jako nejjižnějším vrcholem. Z něj se jihovýchodním směrem nabízí pohled na Nízký Jeseník. Zřetelné jsou Dobřečovské meze
Součást Hrubého Jeseníku na východě je Medvědská hornatina, označovaná jako masiv Orlíku. Je to rozsáhlá zalesněná oblast, kde v zimě potkáte jen ty, kteří sem patří.
Na sever do Vidnavsko-Javornické oblasti se nejlépe dostaneme přes sedlo Na Pomezí. Původně to byl bohatý kraj chráněný od západu (Kladska) Rychlebskými horami. Půvab a atmosféru horských vesniček Zálesí, Vilémovic, či Travné můžeme vycítit dodnes. Chata Jiřího na Šeráku je dědictví z doby rozvoje turistiky na Frývaldovsku.
Směrem severozápadním je jesenická oblast ukončena důstojným masivem Sněžníku.
Z Hrubého Jeseníku je úchvatný pohled do povodí Moravy s Přítoky Krupé a Branné. Na západě je tato oblast ukončena již českým Lanškrounskem.
Na jih je Hrubý Jeseník otevřen na Šumpersko.
Ve východosudetské oblasti se vytvořila národnostní hranice. Vedla od Úsovska směrem na Šumperk. Například Králec Königsgrund byl z části německý, zatímco jižnější Dolní Studénky již byly čistě české.
Jazyková hranice pak vedla přes Hrabenov až k Raškovu, u Štědrákovy Lhoty, jejíž louky jsou vidět vlevo, se hranice stáčela na jih k Janoušovu.
Od Janoušova vedla hranice mezi německým a českým osídlením kolem Šilperka (dnes Štítů) směrem na jih Zábřežskou vrchovinou.
Západní část oblasti, Hřebečsko, byla osídlená českými Němci.
Letošní zima (2006/2007) je prapodivná. Nepamatuji si, kdy se sem nedalo již v listopadu vyrazit na běžky. V okolí Kurzovní chaty a Švýcárny měli vždy první soustředění lyžařští běžci až do té doby, než to bylo kvůli ochraně přírody zakázáno. Jaké by to bylo, kdyby zde nebyl narušen původní vývoj z první poloviny dvacátého století? Byly by zde běžecké tratě šetrné vůči přírodě, nebo by zvítězila sjezdařská lobby na Petrových kamenech?
Když má člověk chuť vyrazit na běžky, vezme si patřičné vybavení a hledá upravené tratě. Takových míst je ve Východních Sudetech pomálu. Nezbývá než závidět Vysočině a dalším českým horám. Paprsek v Rychlebských horách je naše slunce na duši.
Oblast Jeseníků je ideální k romanticko dobrodružným vyjížďkám mimo upravenou stopu.
V oblasti Mrtvého muže na jihovýchodě Jeseníků v Hraběšické hornatině nenarazíte na stopu …
Letos (2006/2007) je zima mizerná i v Jeseníkách. Zprava: jižní úbočí Mravenečníku, údolí Podesní, vrchol Tří kamenů a masiv Černé hory
Západní strana hlavního hřebenu. Na konci roku 2006 je nejvíce sněhu zde …
Břidličná. Když je normální zima, není kosodřevina pod sněhem vidět.
Údolí Merty. Jedno z míst méně dotčených turistikou.
Jelení studánka poskytuje nouzový úkryt a pramen vody. Je cílem výletů a tůr z mnohých směrů. Kamenná bouda slouží v nezměněné podobě už mnohá desetiletí.
Jizva na krajině Jeseníků.
Červená hora a Keprník
Rozmanité výhledy z Vozky
Jeden z nejúžasnějších pohledů v Jeseníkách je z masivu větrného Keprníku
Na Praděd je krásný pohled i ze skalisek Žalostné
Pohled z úbočí Červené hory do údolí Bělé
Vřesová Studánka se už dočkala malých oprav a má naději znovu ožít. Na tomto místě navštěvovaném již ve 14. století byl i kostelík a turistická chata.
O Jeseníkách se tvrdí, že mají mystickou sílu. Před posledním odsunem německých obyvatel z Podesní se v roce 1946 konala poslední mše v kostelíku na Vřesové Studánce. Po odchodu posledního německého Čecha následkem zásahu blesku kostelík vyhořel.
Františkova myslivna přežila těžké poválečné období lépe než jiná místa díky loveckému chtíči lidí u moci a možnosti lovit v přírodní rezervaci, do které vede i zpevněná cesta… Za to nad jejím okolím by se bývalý majitel zhrozil.
Je stále co objevovat v tomto kraji s drsnými přírodními podmínkami. Návštěva Jeseníků by měla být naším splynutím s duší kraje tak, jak prostoupila duše těchto hor bývalými pečovateli.
