Autor: Veronika Moreira Tůmová

Pardubický perník, zámek a hospůdky pro nekuřáky!

Světově proslulý pardubický perník, nádherný renesanční zámek,
kostel sv. Bartoloměje, radnice na Pernštýnském náměstí a mnohé jiné.
Pokud vám vaše výlety po republice většinou znepříjemní zakouřené
restaurační místnosti při zastávce na oběd, pak ani toho se
v Pardubicích bát nemusíte. Obklopeni krásou historického města a
jeho veselou “živostí“, můžete odpočívat a vychutnávat to nejlepší
z jídelního lístku v podnicích, kde je pohodlí zákazníka
prvořadé a tím tedy i čistý vzduch.

RYCHLÁ REZERVACE LETU


Světově proslulý pardubický perník, nádherný renesanční zámek, kostel sv. Bartoloměje, radnice na Pernštýnském náměstí a mnohé jiné. Historie krajského města Pardubice sahá až do 12 století, není tedy nutno podotýkat, že milovníkům starých památek a zajímavostí nabízí víc než dost.

Pokud vám vaše výlety po republice většinou znepříjemní zakouřené restaurační místnosti při zastávce na oběd, pak ani toho se v Pardubicích bát nemusíte. Obklopeni krásou historického města a jeho veselou “živostí“, můžete odpočívat a vychutnávat to nejlepší z jídelního lístku v podnicích, kde je pohodlí zákazníka prvořadé a tím tedy i čistý vzduch.


Restaurace U Nouzů je nekuřácká, romantická restaurace s vlastním sklípkem archivních vín a Kamennou jeskyní pro posezení. Skvělá, vstřícná obsluha vám nabídne bohatý výběr jídel. Restaurace a penzion V zahradě se nachází asi 400 m od centra Pardubic. Nabízí nekuřácké prostory, letní zahrádku s grilem a nedaleko prochází cyklostezka, která vás zavede až ke Kunětické hoře. Sportovně založení hosté mají možnost využití tenisových kurtů. V Pardubicích najdete nekuřáckých podniků víc. Je to třeba Cukrárna a kavárna Senecio. senecio.eu , kde můžete příjemně posedět u kávy a vybrat si ze široké nabídky zákusků a luxusních dortů. Vinný bar Nálada www.nalada.cz přímo v centru v centru města láká příjemným posezením ve stylovém prostředí s romantikou při svíčkách, velkým výběrem vín z celého světa a nabídkou degustace. Kavárna a restaurace Evropa přímo v centru města se chlubí zákazníky významných jmen, jako je prezident Václav Klaus, nebo brankář Dominik Hašek. Podnik má oddělenou kuřáckou a nekuřáckou část, takže ani tady nemusíte být obtěžováni kouřem od sousedních stolů.

Cestovatel.cz podporuje provozovatele nekuřáckých restaurací.

Pokud na svých cestách po Česku potkáte zejména v menších městech a obcích nekuřáckou restauraci, nebo podobný podnik sami provozujete, dejte o ní vědět i ostatním. Více o našem projektu se dočtete v úvodním článku , kde najdete i odkazy na databáze nekuřáckých restaurací.

Po příjemném odpočinku si nenechte ujít další pardubické památky, jako je Zelená brána, 60 m vysoká dominanta města, nabízející krásný výhled do okolí, secesní Městské divadlo, kostel Zvěstování Panny Marie, Pardubický kostel a jiné. Jako pozornost a památku na Pardubice si nezapomeňte odvézt kousek unikátního, zdobeného perníku, kterým nás toto město proslavilo po celém světě. {{reklama()}} Pokud cestujete autem nebo na kole směrem na Prahu, můžete se zastavit v nedalekém odvěkém rivalovi Pardubic, Hradci Králové. Je to město bohaté historie a ukázek gotického, barokního a renesančního slohu. Ze zajímavostí jmenujme např. Klicperovo divadlo, Židovskou synagogu, nebo Měšťanské domy na náměstí. I tady najdete hned několik nekuřáckých hospod, restaurací i barů.

Cestou do Prahy potkáte ještě nejméně dvě města, ve kterých stojí za to se zastavit. Je to Kolín, mezi jehož památky patří starý a nový židovský hřbitov, gotická Zvonice, Regionální muzeum atd. Nekuřácké prostředí vám zde nabídne Café Restaurant & Pension Inspirace

Nedaleko Kolína najdete klenot české architektury a historie, Kutnou Horu , kde se můžete vždy koncem června zúčastnit tradičního Stříbření . I přes to, že je to město turisticky velice atraktivní, nenajdete zde čistě nekuřáckou restauraci. Nekuřácká místa nabízejí jen v části restaurace penzionu Barbora, nebo restaurace Dačický


Světově proslulý pardubický perník, nádherný renesanční zámek, kostel sv. Bartoloměje, radnice na Pernštýnském náměstí a mnohé jiné. Historie krajského města Pardubice sahá až do 12 století, není tedy nutno podotýkat, že milovníkům starých památek a zajímavostí nabízí víc než dost.

Pokud vám vaše výlety po republice většinou znepříjemní zakouřené restaurační místnosti při zastávce na oběd, pak ani toho se v Pardubicích bát nemusíte. Obklopeni krásou historického města a jeho veselou “živostí“, můžete odpočívat a vychutnávat to nejlepší z jídelního lístku v podnicích, kde je pohodlí zákazníka prvořadé a tím tedy i čistý vzduch.


Restaurace U Nouzů je nekuřácká, romantická restaurace s vlastním sklípkem archivních vín a Kamennou jeskyní pro posezení. Skvělá, vstřícná obsluha vám nabídne bohatý výběr jídel. Restaurace a penzion V zahradě se nachází asi 400 m od centra Pardubic. Nabízí nekuřácké prostory, letní zahrádku s grilem a nedaleko prochází cyklostezka, která vás zavede až ke Kunětické hoře. Sportovně založení hosté mají možnost využití tenisových kurtů. V Pardubicích najdete nekuřáckých podniků víc. Je to třeba Cukrárna a kavárna Senecio. senecio.eu , kde můžete příjemně posedět u kávy a vybrat si ze široké nabídky zákusků a luxusních dortů. Vinný bar Nálada www.nalada.cz přímo v centru v centru města láká příjemným posezením ve stylovém prostředí s romantikou při svíčkách, velkým výběrem vín z celého světa a nabídkou degustace. Kavárna a restaurace Evropa přímo v centru města se chlubí zákazníky významných jmen, jako je prezident Václav Klaus, nebo brankář Dominik Hašek. Podnik má oddělenou kuřáckou a nekuřáckou část, takže ani tady nemusíte být obtěžováni kouřem od sousedních stolů.

Cestovatel.cz podporuje provozovatele nekuřáckých restaurací.

Pokud na svých cestách po Česku potkáte zejména v menších městech a obcích nekuřáckou restauraci, nebo podobný podnik sami provozujete, dejte o ní vědět i ostatním. Více o našem projektu se dočtete v úvodním článku , kde najdete i odkazy na databáze nekuřáckých restaurací.

Po příjemném odpočinku si nenechte ujít další pardubické památky, jako je Zelená brána, 60 m vysoká dominanta města, nabízející krásný výhled do okolí, secesní Městské divadlo, kostel Zvěstování Panny Marie, Pardubický kostel a jiné. Jako pozornost a památku na Pardubice si nezapomeňte odvézt kousek unikátního, zdobeného perníku, kterým nás toto město proslavilo po celém světě. {{reklama()}} Pokud cestujete autem nebo na kole směrem na Prahu, můžete se zastavit v nedalekém odvěkém rivalovi Pardubic, Hradci Králové. Je to město bohaté historie a ukázek gotického, barokního a renesančního slohu. Ze zajímavostí jmenujme např. Klicperovo divadlo, Židovskou synagogu, nebo Měšťanské domy na náměstí. I tady najdete hned několik nekuřáckých hospod, restaurací i barů.

Cestou do Prahy potkáte ještě nejméně dvě města, ve kterých stojí za to se zastavit. Je to Kolín, mezi jehož památky patří starý a nový židovský hřbitov, gotická Zvonice, Regionální muzeum atd. Nekuřácké prostředí vám zde nabídne Café Restaurant & Pension Inspirace

Nedaleko Kolína najdete klenot české architektury a historie, Kutnou Horu , kde se můžete vždy koncem června zúčastnit tradičního Stříbření . I přes to, že je to město turisticky velice atraktivní, nenajdete zde čistě nekuřáckou restauraci. Nekuřácká místa nabízejí jen v části restaurace penzionu Barbora, nebo restaurace Dačický

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Zámek Nové Hrady – české Versailles

Zmocňuje-li se vás začátkem léta romantická nálada a rádi byste si
vyjeli na výlet někam do klidu, do odlehlejšího koutu země, právě za tou
romantikou, pak zámek Nové Hrady je mým vřelým doporučením právě pro
vás.


Zmocňuje-li se vás začátkem léta romantická nálada a rádi byste si vyjeli na výlet někam do klidu, do odlehlejšího koutu země, právě za tou romantikou, pak zámek Nové Hrady je mým vřelým doporučením právě pro vás.

Rokokový zámecký komplex byl vybudován v letech 1774 – 1777 ve stylu letních sídel francouzského dvora a právě proto si vysloužil krásnou přezdívku – české Versailles. Zámek sám na mne působí jako vymodelovaný z marcipánu a ozdobený cukrovou polevou. Jeho růžová barva je nádherným kontrastem zasazeným do okolní zeleně. Okolí zámku rozhodně nepůsobí jako lokalita vyhledávaná turisty, naopak. Když projíždíte opuštěnými silnicemi malých, jakoby bohem zapomenutých vesniček, náhlé zjevení zámku, jakoby z pohádky, vám vyrazí dech.

{{reklama()}}

Zámek je po kompletní rekonstrukci, ale jeho celková modernizace probíhá dodnes. Na předním nádvoří jsou dvě nádherné fontány dominující rokokové zahradě, veřejnosti je přístupná také užitková zahrada. Zámek, který je dnes v soukromém vlastnictví, se chlubí také farmou a rostoucím chovem koní, jelenů a daňků. Mezi největší zajímavosti patří také První české muzeum cyklistiky.

První české muzeum cyklistiky


Toto unikátní muzeum se nachází v nově zrekonstruovaném barokním špýcharu. Je zde umístěna soukromá sbírka velocipedů, závodních kol, expozice seznamující nás s vývojem cyklistiky od druhé pol. 19 století přes první a druhou světovou válku. K vidění je tu dokonce i původní prodejna z 30. let a ukázky, jak v této době probíhal prodej a opravy. Muzeum je v době sezóny, od dubna do října, otevřeno od 10 do 17hod, vstupné pro dospělé je 70Kč.

Zámecké stáje a chov koní

Zámecký komplex se díky rozsáhlé rekonstrukci mění v moderní rekreační centrum. V případě novohradských stájí, byla na počátku všeho rozsáhlá přestavba zchátralého ovčína z přelomu 19 a 20 století . V současnosti se tu budují moderní společenské místnosti, jezdecká klubovna a veškerá nutná zařízení. Chov se zaměřuje na teplokrevné ušlechtilé koně, určené pro výcvik, za účelem sportovním, i rekreačním. Zámecké stáje už nyní nabízejí návštěvníkům lekce jezdectví, spojené s vyjížďkami do terénu a možnost ustájení koní.

Milovníci tohoto sportu se tu mají v nejbližší době určitě na co těšit.


Historie, rekonstrukce, zámecká expozice

Z webových stránek zámku i ze samotné prohlídky krásných interiérů, se dozvíte vše o bohaté historii zámku, přestavovaném od 15 století, i o původních majitelích, kteří dostali zámek v restituci. Zároveň se však můžete seznámit s podrobnostmi zámecké rekonstrukce a uvidíte, v jakém stavu se nacházel před ní. Dozvíte se, k jakým neuvěřitelným účelům byly využívány prostory zámku v 50 letech, (výkrmna vepřů) a jak tato postupná devastace málem úplně zničila tento reprezentační klenot architektury, kterým je dnes. K opravám a “záchranným“ pracem docházelo velmi pomalu a teprve současní majitelé začali s rekonstrukcí, která přišla, jak se říká, za pět minut dvanáct.


Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze nabídlo své sbírky zámku Nové Hrady pro stálou expozici, jedná se o sbírky nábytkového umění, nazvané Umění nábytku v proměnách staletí – středoevropské nábytkové umění od baroka po secesi. V sezóně jsou prohlídky s průvodcem od 10 do 16hod, za 80Kč pro dospělé, dále jsou zvýhodněné ceny. Zámek má také vlastní kavárnu a restauraci. V kavárně probíhají sezonní výstavy fotografií interiérů a zahrad zámku, jak vypadaly v průběhu 20 století, otevřené v otvíracích hodinách kavárny, od 10 – 18hod.

Svatební den na zámku Nové Hrady


Z vlastní zkušenosti mohu doporučit svatební obřad a hostinu na zámku Nové Hrady těm, kteří touží po opravdové romantické svatbě jako z pohádky.

Zdejší majitelé dobře vědí, jak se vám v této jedinečné záležitosti věnovat, aby i zdárný průběh oslavy dokreslil atmosféru krásné lokality a svatební den byl prostě dokonalý.

Obřady probíhají buď v reprezentačním rokokovém sále zámku, nebo v kapli Sv. Aloise – pro církevní, katolické svatby. V letních měsících můžete mít obřad i venku, v zahradním altánu, nebo v amfiteátru. Pro svatební hostinu si můžete pronajmout zámeckou vinárnu, nebo restauraci, pro velké svatby je k dispozici banketní sál. Nabízí se tu také krásný, zámecký apartmán pro svatební noc novomanželů. Pro ostatní svatebčany je nutné rezervovat hotely, kterých je dostatek v blízkosti zámku. Při organizování svatby vám budou nabídnuty různé doprovodné akce, jako je projížďka v kočáře s koňmi, muzikantské trio troubící fanfáry pro ženicha a nevěstu, ohňostroj a mnohé jiné.


Tip: Zámek Nové Hrady nyní nově prezentuje akce nadačního fondu OPEN DOOR, který se zabývá zajišťováním výměnných studentských pobytů mezi Českou republikou, USA a Japonskem. Více informací na stránkách zámku Nové Hrady.

Zámek Nové Hrady se nachází v Pardubickém kraji, blízká města – Chrudim, Vysoké Mýto, Litomyšl.

Více informací o zámku, expozicích a muzeu, svatební informace, provozní a otvírací doby, kontakty atd. najdete na www.nove-hrady.cz


Zmocňuje-li se vás začátkem léta romantická nálada a rádi byste si vyjeli na výlet někam do klidu, do odlehlejšího koutu země, právě za tou romantikou, pak zámek Nové Hrady je mým vřelým doporučením právě pro vás.

Rokokový zámecký komplex byl vybudován v letech 1774 – 1777 ve stylu letních sídel francouzského dvora a právě proto si vysloužil krásnou přezdívku – české Versailles. Zámek sám na mne působí jako vymodelovaný z marcipánu a ozdobený cukrovou polevou. Jeho růžová barva je nádherným kontrastem zasazeným do okolní zeleně. Okolí zámku rozhodně nepůsobí jako lokalita vyhledávaná turisty, naopak. Když projíždíte opuštěnými silnicemi malých, jakoby bohem zapomenutých vesniček, náhlé zjevení zámku, jakoby z pohádky, vám vyrazí dech.

{{reklama()}}

Zámek je po kompletní rekonstrukci, ale jeho celková modernizace probíhá dodnes. Na předním nádvoří jsou dvě nádherné fontány dominující rokokové zahradě, veřejnosti je přístupná také užitková zahrada. Zámek, který je dnes v soukromém vlastnictví, se chlubí také farmou a rostoucím chovem koní, jelenů a daňků. Mezi největší zajímavosti patří také První české muzeum cyklistiky.

První české muzeum cyklistiky


Toto unikátní muzeum se nachází v nově zrekonstruovaném barokním špýcharu. Je zde umístěna soukromá sbírka velocipedů, závodních kol, expozice seznamující nás s vývojem cyklistiky od druhé pol. 19 století přes první a druhou světovou válku. K vidění je tu dokonce i původní prodejna z 30. let a ukázky, jak v této době probíhal prodej a opravy. Muzeum je v době sezóny, od dubna do října, otevřeno od 10 do 17hod, vstupné pro dospělé je 70Kč.

Zámecké stáje a chov koní

Zámecký komplex se díky rozsáhlé rekonstrukci mění v moderní rekreační centrum. V případě novohradských stájí, byla na počátku všeho rozsáhlá přestavba zchátralého ovčína z přelomu 19 a 20 století . V současnosti se tu budují moderní společenské místnosti, jezdecká klubovna a veškerá nutná zařízení. Chov se zaměřuje na teplokrevné ušlechtilé koně, určené pro výcvik, za účelem sportovním, i rekreačním. Zámecké stáje už nyní nabízejí návštěvníkům lekce jezdectví, spojené s vyjížďkami do terénu a možnost ustájení koní.

Milovníci tohoto sportu se tu mají v nejbližší době určitě na co těšit.


Historie, rekonstrukce, zámecká expozice

Z webových stránek zámku i ze samotné prohlídky krásných interiérů, se dozvíte vše o bohaté historii zámku, přestavovaném od 15 století, i o původních majitelích, kteří dostali zámek v restituci. Zároveň se však můžete seznámit s podrobnostmi zámecké rekonstrukce a uvidíte, v jakém stavu se nacházel před ní. Dozvíte se, k jakým neuvěřitelným účelům byly využívány prostory zámku v 50 letech, (výkrmna vepřů) a jak tato postupná devastace málem úplně zničila tento reprezentační klenot architektury, kterým je dnes. K opravám a “záchranným“ pracem docházelo velmi pomalu a teprve současní majitelé začali s rekonstrukcí, která přišla, jak se říká, za pět minut dvanáct.


Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze nabídlo své sbírky zámku Nové Hrady pro stálou expozici, jedná se o sbírky nábytkového umění, nazvané Umění nábytku v proměnách staletí – středoevropské nábytkové umění od baroka po secesi. V sezóně jsou prohlídky s průvodcem od 10 do 16hod, za 80Kč pro dospělé, dále jsou zvýhodněné ceny. Zámek má také vlastní kavárnu a restauraci. V kavárně probíhají sezonní výstavy fotografií interiérů a zahrad zámku, jak vypadaly v průběhu 20 století, otevřené v otvíracích hodinách kavárny, od 10 – 18hod.

Svatební den na zámku Nové Hrady


Z vlastní zkušenosti mohu doporučit svatební obřad a hostinu na zámku Nové Hrady těm, kteří touží po opravdové romantické svatbě jako z pohádky.

Zdejší majitelé dobře vědí, jak se vám v této jedinečné záležitosti věnovat, aby i zdárný průběh oslavy dokreslil atmosféru krásné lokality a svatební den byl prostě dokonalý.

Obřady probíhají buď v reprezentačním rokokovém sále zámku, nebo v kapli Sv. Aloise – pro církevní, katolické svatby. V letních měsících můžete mít obřad i venku, v zahradním altánu, nebo v amfiteátru. Pro svatební hostinu si můžete pronajmout zámeckou vinárnu, nebo restauraci, pro velké svatby je k dispozici banketní sál. Nabízí se tu také krásný, zámecký apartmán pro svatební noc novomanželů. Pro ostatní svatebčany je nutné rezervovat hotely, kterých je dostatek v blízkosti zámku. Při organizování svatby vám budou nabídnuty různé doprovodné akce, jako je projížďka v kočáře s koňmi, muzikantské trio troubící fanfáry pro ženicha a nevěstu, ohňostroj a mnohé jiné.


Tip: Zámek Nové Hrady nyní nově prezentuje akce nadačního fondu OPEN DOOR, který se zabývá zajišťováním výměnných studentských pobytů mezi Českou republikou, USA a Japonskem. Více informací na stránkách zámku Nové Hrady.

Zámek Nové Hrady se nachází v Pardubickém kraji, blízká města – Chrudim, Vysoké Mýto, Litomyšl.

Více informací o zámku, expozicích a muzeu, svatební informace, provozní a otvírací doby, kontakty atd. najdete na www.nove-hrady.cz

Londýn – procházka britskou metropolí

Londýn – hlavní město Spojeného království, či chcete-li Velké
Británie, pýcha všech Angličanů, obdivovaný turisty a vyhledávaný
emigranty, město mnoha uskutečněných snů, bouřlivé historie, oslavující
moc králů, přihlížející jejich pádům.


Londýn – hlavní město Spojeného království, či chcete-li Velké Británie, pýcha všech Angličanů, obdivovaný turisty a vyhledávaný emigranty, město mnoha uskutečněných snů, bouřlivé historie, oslavující moc králů, přihlížející jejich pádům.

Londýn je veliké téma, inspirace umělců, obchodníků, hazardérů i bláznů, mnozí tu najdou slávu i úspěch v umění či v centru světové ekonomiky, jiní hledají jen sami sebe, v metropoli mnoha náboženství a etnických skupin. Londýn je město mnoha kultur, ale i životních úrovní, lidských snah a víření osudů.

Bylo o něm napsáno už mnoho a stále je a vždycky bude o čem psát, Londýn se neustále mění a rozrůstá, i jeho historie přichází se stále novými příběhy, ale přesto jsme se v našem článku pokusili zachytit alespoň některé londýnské divy a půvaby, pro inspiraci čtenářů. {{reklama()}}

BigBen ve svém 150. výročí!

Jeden z nejslavnějších symbolů města a celé Anglie byl letos obzvlášť středem pozornosti, poslední den v květnu totiž oslavil své 150 narozeniny. Tento londýnský monument, stojící přímo ve středu všeho dění, byl svědkem desítek a stovek událostí světového významu, mnoha slavných ceremonií, od samotných korunovací přes královské svatby, smuteční obřady králů a vysokých státníků, zkrátka při pohledu na tuto majestátní věž vám určitě bleskne hlavou – ten by mohl vyprávět…


Původní název – Věž sv. Štěpána (St. Stephen’s Tower), je mnohem méně známý, než slavná přezdívka BigBen, která se prý váže k největšímu z pěti zvonů uvnitř hodin a dále k siru Benjaminu Hallovi, hlavnímu staviteli.

BigBen je dále neodmyslitelnou součástí Westminsterského paláce a budov parlamentu. Přímo zde se také nachází Westminsterské opatství (Westminster Abbey), kde se návštěvníci, ohromení silou přítomnosti britské historie, doslova zastaví v čase. Jsou zde pohřbeni králové a královny ve svých honosných hrobkách, např. pro zajímavost Alžběta I. hned vedle své sestřenice, skotské královny, Mary Stuart, kterou dala popravit.

K Westminsteru se pojí legenda o pokusu vyhodit jej do povětří za pomoci střelného prachu. Guy Fawkes, jeden ze zločinců, kteří se tak pokusili zabít krále, byl vězněn a mučen v Toweru.


Londýnský „Tower“ a katedrála sv. Pavla


“Tower of London“ patří do správy britských královských paláců a sídel, přestože jde o stavbu sloužící dříve jako vězení. Ne však ledajaké, mezi studenými a temnými zdmi tu našli smrt ti, kdo se znelíbili králi, většinou vysoce postavení a mezi nimi i samotné královny, čímž je historie britských panovníků dobře známá. Vzpomeneme si na Annu Boleynovou, druhou manželku krále Jindřicha VIII., stejně tak jako jeho pátou ženu, Kateřinu Howardovou. Obě byly v Toweru vězněny a popraveny, slavná Anna Boleynová, žena, která byla jedním z důvodů pro náboženskou reformu, je tu i pohřbená. Jsou tu také uloženy korunovační klenoty, jejichž expozice je přístupná veřejnosti. Hned vedle Toweru je nepřehlédnutelný “Tower Bridge“, další slavná londýnská ikona.

Jako je Westminster Abbey posledním místem odpočinku mnoha britských monarchů, katedrála sv. Pavla je zasvěcena národním hrdinům a válečníkům, mužům, kterým Anglie vděčí za to, čím je dnes. Proto právě tady odpočívá i admirál Nelson.

Zde se konala také pohádková svatba korunního prince Charlese a princezny Diany, kterou sledoval celý svět a v nedávné době se tu konaly slavnostní mše u příležitosti 80. narozenin a zlaté svatby královny Alžběty II.


Buckinghamský palác

Oficiální rezidence královny a královské rodiny, kromě slavnostních recepcí a banketů se tu projednávají státní záležitosti, část paláce je každoročně v určité době přístupna veřejnosti.

Vyrážíte do Londýna? Zkontrolujte stránky Jazykové školy Elvis. Kurzy angličtiny by se Vám před cestou mohly hodit.

Buckinghamský palác má celkem 775 místností, z toho oficiálních místností přístupných veřejnosti je 19. Místnosti jsou vybaveny nábytkem, obrazy a dekorativními předměty nedozírné ceny, všechny většinou spadající do královských uměleckých sbírek. Palác by se dal sám o sobě považovat za výsostnou uměleckou galerii nebo muzeum. Portréty na stěnách v přízemní hale jsou stále ve stejném pořadí, jak je naaranžovali podle přání královny Viktorie.

Jiné atrakce a zajímavosti – obchodní dům Harrods

Harrods sice patří ke vzorům velkosvětské elegance, můžete tu při nákupu narazit na slavné osobnosti, můžete mít pocit, že si tu dává dostaveníčko“ horních deset tisíc“ a že to není nic pro vás. Omyl! Harrods je zvyklý na davy turistů, korzujících s poschodí do poschodí, obdivujících vystavené plody moře všech tvarů a velikostí, stejně jako šperky a oblečení v cenách sportovních automobilů apod. Je zvykem a tradicí odnést si z Harrods třeba jen nepatrný suvenýr, ale nemějte strach, Harrods myslel na všechno a k dostání jsou tu věcičky, cukrovinky a jiné suvenýry dostupné pro každou kapsu.


Kromě historických staveb a královských paláců nám Londýn nabízí k vidění mnoho i v oblasti moderní architektury, město, které je centrem obchodu, stejně jako největším finančním centrem, je samozřejmě plné skleněných “věžáků“ a jiných administrativních budov, hodných světové metropole.

London Eye – vyhlídkové kolo, je vidět přímo od BigBenu a můžete jeho návštěvu spojit s příjemnou procházkou po břehu řeky Temže. V této části Londýna je také velké množství galerií a uměleckých výstav pod širým nebem, známá je Tateova moderní galerie, přímo u “kola“ je také Londýnské akvárium.


Mezi historické zajímavosti Londýna patří již zmíněný pokus o atentát ve Westminsteru, jehož strůjci a organizátoři byli včas dopadeni a uvězněni. Na oslavu odvrácení nebezpečí se v Anglii každoročně konají během listopadu ohňostroje a oslavy.

Významným datem je také rok 1666, kdy byla velká část Londýna zničena obrovským požárem. fotografie kreseb a informace je možné najít v galeriích.

Legendární postavou starého Londýna je známý Sherlock Holmes, který zde má své muzeum s příběhem o postrachu jménem Jack the Ripper (Jack Rozparovač). Patří mezi hrůzyplné londýnské atrakce, jeho legenda je však také úzce spjata s královskou rodinou.


Londýn je v nabídkách mnoha cestovních kanceláří za přijatelné ceny, vyplatí se využít např. Student Agency. Nejdražší je ubytování a vstup do velkých, královských paláců, do Toweru apod. Mnoho památek a atrakcí však stojí za to i bez toho, abyste museli chodit dovnitř. Umělecké galerie bývají naopak zdarma, včetně Národní galerie na náměstí Trafalgar. Ve vnitřních prostorách se většinou nesmí fotografovat, ale pohlednice s interiéry zámků, katedrál a jiných budov jsou vždy k dostání v příslušném obchodu se suvenýry.

Tip: O víkendech není na škodu si přivstat a vyrazit do ulic Londýna brzy ráno, mezi sedmou a osmou hodinou, abyste se vyhnuli neproniknutelným davům. Mnoho obchodů, atrakcí, či galerií sice otvírá kolem deváté, ale do té doby si můžete, bez problémů a mačkání se v tlačenici, prohlédnout a vyfotit z venku mnoho památek, jako je BigBen, Tower, nebo Tower Bridge a navíc atmosféra pomalu se probouzejícího města, těsně před návalem tisícových davů, má rozhodně něco do sebe.


Londýn – hlavní město Spojeného království, či chcete-li Velké Británie, pýcha všech Angličanů, obdivovaný turisty a vyhledávaný emigranty, město mnoha uskutečněných snů, bouřlivé historie, oslavující moc králů, přihlížející jejich pádům.

Londýn je veliké téma, inspirace umělců, obchodníků, hazardérů i bláznů, mnozí tu najdou slávu i úspěch v umění či v centru světové ekonomiky, jiní hledají jen sami sebe, v metropoli mnoha náboženství a etnických skupin. Londýn je město mnoha kultur, ale i životních úrovní, lidských snah a víření osudů.

Bylo o něm napsáno už mnoho a stále je a vždycky bude o čem psát, Londýn se neustále mění a rozrůstá, i jeho historie přichází se stále novými příběhy, ale přesto jsme se v našem článku pokusili zachytit alespoň některé londýnské divy a půvaby, pro inspiraci čtenářů. {{reklama()}}

BigBen ve svém 150. výročí!

Jeden z nejslavnějších symbolů města a celé Anglie byl letos obzvlášť středem pozornosti, poslední den v květnu totiž oslavil své 150 narozeniny. Tento londýnský monument, stojící přímo ve středu všeho dění, byl svědkem desítek a stovek událostí světového významu, mnoha slavných ceremonií, od samotných korunovací přes královské svatby, smuteční obřady králů a vysokých státníků, zkrátka při pohledu na tuto majestátní věž vám určitě bleskne hlavou – ten by mohl vyprávět…


Původní název – Věž sv. Štěpána (St. Stephen’s Tower), je mnohem méně známý, než slavná přezdívka BigBen, která se prý váže k největšímu z pěti zvonů uvnitř hodin a dále k siru Benjaminu Hallovi, hlavnímu staviteli.

BigBen je dále neodmyslitelnou součástí Westminsterského paláce a budov parlamentu. Přímo zde se také nachází Westminsterské opatství (Westminster Abbey), kde se návštěvníci, ohromení silou přítomnosti britské historie, doslova zastaví v čase. Jsou zde pohřbeni králové a královny ve svých honosných hrobkách, např. pro zajímavost Alžběta I. hned vedle své sestřenice, skotské královny, Mary Stuart, kterou dala popravit.

K Westminsteru se pojí legenda o pokusu vyhodit jej do povětří za pomoci střelného prachu. Guy Fawkes, jeden ze zločinců, kteří se tak pokusili zabít krále, byl vězněn a mučen v Toweru.


Londýnský „Tower“ a katedrála sv. Pavla


“Tower of London“ patří do správy britských královských paláců a sídel, přestože jde o stavbu sloužící dříve jako vězení. Ne však ledajaké, mezi studenými a temnými zdmi tu našli smrt ti, kdo se znelíbili králi, většinou vysoce postavení a mezi nimi i samotné královny, čímž je historie britských panovníků dobře známá. Vzpomeneme si na Annu Boleynovou, druhou manželku krále Jindřicha VIII., stejně tak jako jeho pátou ženu, Kateřinu Howardovou. Obě byly v Toweru vězněny a popraveny, slavná Anna Boleynová, žena, která byla jedním z důvodů pro náboženskou reformu, je tu i pohřbená. Jsou tu také uloženy korunovační klenoty, jejichž expozice je přístupná veřejnosti. Hned vedle Toweru je nepřehlédnutelný “Tower Bridge“, další slavná londýnská ikona.

Jako je Westminster Abbey posledním místem odpočinku mnoha britských monarchů, katedrála sv. Pavla je zasvěcena národním hrdinům a válečníkům, mužům, kterým Anglie vděčí za to, čím je dnes. Proto právě tady odpočívá i admirál Nelson.

Zde se konala také pohádková svatba korunního prince Charlese a princezny Diany, kterou sledoval celý svět a v nedávné době se tu konaly slavnostní mše u příležitosti 80. narozenin a zlaté svatby královny Alžběty II.


Buckinghamský palác

Oficiální rezidence královny a královské rodiny, kromě slavnostních recepcí a banketů se tu projednávají státní záležitosti, část paláce je každoročně v určité době přístupna veřejnosti.

Vyrážíte do Londýna? Zkontrolujte stránky Jazykové školy Elvis. Kurzy angličtiny by se Vám před cestou mohly hodit.

Buckinghamský palác má celkem 775 místností, z toho oficiálních místností přístupných veřejnosti je 19. Místnosti jsou vybaveny nábytkem, obrazy a dekorativními předměty nedozírné ceny, všechny většinou spadající do královských uměleckých sbírek. Palác by se dal sám o sobě považovat za výsostnou uměleckou galerii nebo muzeum. Portréty na stěnách v přízemní hale jsou stále ve stejném pořadí, jak je naaranžovali podle přání královny Viktorie.

Jiné atrakce a zajímavosti – obchodní dům Harrods

Harrods sice patří ke vzorům velkosvětské elegance, můžete tu při nákupu narazit na slavné osobnosti, můžete mít pocit, že si tu dává dostaveníčko“ horních deset tisíc“ a že to není nic pro vás. Omyl! Harrods je zvyklý na davy turistů, korzujících s poschodí do poschodí, obdivujících vystavené plody moře všech tvarů a velikostí, stejně jako šperky a oblečení v cenách sportovních automobilů apod. Je zvykem a tradicí odnést si z Harrods třeba jen nepatrný suvenýr, ale nemějte strach, Harrods myslel na všechno a k dostání jsou tu věcičky, cukrovinky a jiné suvenýry dostupné pro každou kapsu.


Kromě historických staveb a královských paláců nám Londýn nabízí k vidění mnoho i v oblasti moderní architektury, město, které je centrem obchodu, stejně jako největším finančním centrem, je samozřejmě plné skleněných “věžáků“ a jiných administrativních budov, hodných světové metropole.

London Eye – vyhlídkové kolo, je vidět přímo od BigBenu a můžete jeho návštěvu spojit s příjemnou procházkou po břehu řeky Temže. V této části Londýna je také velké množství galerií a uměleckých výstav pod širým nebem, známá je Tateova moderní galerie, přímo u “kola“ je také Londýnské akvárium.


Mezi historické zajímavosti Londýna patří již zmíněný pokus o atentát ve Westminsteru, jehož strůjci a organizátoři byli včas dopadeni a uvězněni. Na oslavu odvrácení nebezpečí se v Anglii každoročně konají během listopadu ohňostroje a oslavy.

Významným datem je také rok 1666, kdy byla velká část Londýna zničena obrovským požárem. fotografie kreseb a informace je možné najít v galeriích.

Legendární postavou starého Londýna je známý Sherlock Holmes, který zde má své muzeum s příběhem o postrachu jménem Jack the Ripper (Jack Rozparovač). Patří mezi hrůzyplné londýnské atrakce, jeho legenda je však také úzce spjata s královskou rodinou.


Londýn je v nabídkách mnoha cestovních kanceláří za přijatelné ceny, vyplatí se využít např. Student Agency. Nejdražší je ubytování a vstup do velkých, královských paláců, do Toweru apod. Mnoho památek a atrakcí však stojí za to i bez toho, abyste museli chodit dovnitř. Umělecké galerie bývají naopak zdarma, včetně Národní galerie na náměstí Trafalgar. Ve vnitřních prostorách se většinou nesmí fotografovat, ale pohlednice s interiéry zámků, katedrál a jiných budov jsou vždy k dostání v příslušném obchodu se suvenýry.

Tip: O víkendech není na škodu si přivstat a vyrazit do ulic Londýna brzy ráno, mezi sedmou a osmou hodinou, abyste se vyhnuli neproniknutelným davům. Mnoho obchodů, atrakcí, či galerií sice otvírá kolem deváté, ale do té doby si můžete, bez problémů a mačkání se v tlačenici, prohlédnout a vyfotit z venku mnoho památek, jako je BigBen, Tower, nebo Tower Bridge a navíc atmosféra pomalu se probouzejícího města, těsně před návalem tisícových davů, má rozhodně něco do sebe.

Na „fish and chips“ do Brightonu

Brighton, přímořské město na jižním pobřeží Anglie, je z mnoha
různých důvodů velmi oblíbené letovisko. Za hezkého počasí se tam
sjíždí Angličané i turisté ze všech koutů Spojeného království,
aby si tu užili prodloužený víkend, nebo jen jeden jediný den.

Brighton, přímořské město na jižním pobřeží Anglie, je z mnoha různých důvodů velmi oblíbené letovisko. Za hezkého počasí se tam sjíždí Angličané i turisté ze všech koutů Spojeného království, aby si tu užili prodloužený víkend, nebo jen jeden jediný den.

V poledne si můžete udělat romantický piknik na pláži, nebo vyrazit s rodinou na zábavní molo, kde na vás čeká spousta krkolomných atrakcí, herních automatů, krámků s cukrovou vatou a americkými koblihami. Dále je tu spousta malých obchůdků, kde vám od hlavy až k patě potetovaný mužík nabídne stejné ozdoby – piercing, běžná, a dokonce i smývatelná tetování.

{{reklama()}}

Večer se vám otevírá nevázanost nočního života v Brightonu a to v pravém slova smyslu. Brighton je proslavený množstvím klubů, barů, tanečních zábav a diskoték, hospod a restaurací, ale díky velké gay komunitě také speciálních nočních klubů a hospůdek pro tuto menšinu.

Do Brightonu je z Londýna velmi dobré vlakové spojení a autem trvá cesta asi hodinu. Problém může být s parkováním a s velkými zácpami na silnicích směrem k pobřeží, vyplatí se vyrazit brzy ráno. Pláže v Brightonu jsou pro obyvatele Londýna nejrychleji a nejlépe dostupné. Nelze se proto divit, že stačí jedna slibná předpověď počasí a všichni vyrážejí za sluncem a zábavou právě tam.

Brightonské molo

Zábavní park na Brightonském molu (Brighton Pier), je velkým lákadlem pro děti, ale i skvělou zábavou pro dospělé. Byl otevřen poprvé v roce 1899. Nedaleko od něj stojí druhé, opuštěné molo, jehož vyhořelé torzo je tu stále ponecháno na obdiv. Nynější molo je už třetí a má za sebou velký požár v roce 2003. Škody se však podařilo rychle opravit a molo bylo znovu otevřeno druhý den.

Díky pulsujícímu životu a pouťovým radovánkám se může zdát neuvěřitelné, že spousta návštěvníků si sem jezdí odpočinout, zaposlouchat se do šumivých zvuků moře, nechat se unášet romantikou přímořského města, posedět na pláži nebo na lavičkách, lemujících přístavní hráz, a dívat se na západ slunce.


Přímořská pochoutka – “Fish and Chips“

V překladu zní docela prostě – “ryba s hranolky.“ Jde však o lahůdku natolik tradiční, že při návštěvě Brightonu, nebo jakéhokoliv jiného města na pobřeží, bychom si ji rozhodně neměli nechat ujít.

Bude vám přinesena treska na způsob trojobalu, není to však náš známý trojobal, připomíná spíš strouhanku na kuřecích křídlech z KFC. K tomu velké hranolky, většinou ochucené solí a octem, popř. kečupem a tzv. hnědou omáčkou (brown sauce), dále si k tomu můžete dát okurku, nebo lisovaný hrášek. V těchto oblastech se k vám ryba dostane naprosto čerstvá, proto je lépe vychutnat si ji tady než v restauracích v centru Londýna.

Sedět na pláži, na patnících, nebo i na zemi a pojídat rybu s hranolky z mastného papíru, zapíjet ji pivem a odhánět dotěrné racky je typickým zakončením úžasného dne na pobřeží v Brightonu.


Plážové kamínky

Pláže v Brightonu nejsou písčité, jak by se dalo předpokládat, ale kamenité, plné oblázků, mušlí a jiných “pokladů“, jakoby připravené pro všechny malé průzkumníky. Děti se většinou baví tím, že hledají nejhezčí mušle nebo kamínky, někdy i malé ráčky. Kamenité pláže rozhodně neodrazují spoustu nadšenců, kteří si sem přicházejí zaplavat a to dokonce i v době dávno před nebo po sezóně.

Při procházce po pláži máte možnost obdivovat umělecká díla mnoha výtvarníků, kteří tu vystavují a prodávají svá díla, jsou tu krámky se suvenýry a mnoho plážových kavárniček, restaurací a klubů.

Směrem na východ, mezi přístavem a molem, je vyznačena jedna z mála nudistických pláží v dosud mírně “konzervativní“ Anglii. Ve městě jako je Brighton, které občas budí dojem, že se tu zastavilo období hippies, něco takového nemůže chybět.

Královský pavilon, Muzeum Brightonu a Galerie umění

Ani ve svobodomyslném a extravagantním Brightonu nám není dáno zapomenout, že jsme v zemi, které vládne monarchie.

Stavba, které se zde říká “Královský pavilon“, však nemá nic společného s anglickými královskými sídly, která můžeme vidět jinde. Kolem roku 1783 ho koupil mladý princ a následník trůnu pro svou milenku, se kterou se posléze v Londýně tajně oženil. Nelegální svazek s katoličkou ohrožoval princův nárok na trůn, a tak Brighton, tehdy malé, rybářské městečko bylo dokonalým místem k úkrytu před nelibostí dvora.

Když od roku 1811 převzal princ většinu panovnických povinností po svém otci a s nimi i volnost a moc, začal s přestavbou svého domu v Brightonu, do podoby orientálního paláce po vzoru architektury v Indii. Interiéry jsou zařízené jakousi svéráznou směsicí čínského a indického stylu. Palác byl dokončen v roce 1823. Jeho majitel, tehdy již král Georgie IV., zemřel v roce 1830 a po něm toto sídlo občas využíval král William IV. a královna Viktorie. Ta však dávala přednost jiným svým rezidencím a v roce 1850 prodala palác městu Brighton.


Při návštěvě můžete využít audio průvodce v mnoha jazycích, včetně angličtiny pro začátečníky a verze výkladu pro děti, rovněž v angličtině.

Vedle Královského pavilonu je budova Muzea a umělecké galerie, které nabízejí k vidění zajímavé sbírky dekorativního světového umění, kolekce kostýmů a sbírky týkající se místní historie.

“Duhový“ Brighton


Brighton je mimo jiné proslavený svou velmi početnou komunitou homosexuálů. Není proto divu, že se tu koná jeden z největších gay festivalů ve Velké Británii. Podniky, které se zaměřují na tuto skupinu klientů, se tu označují vlajkou v barvách duhy. Barů, hospod a nočních klubů s takovým označením je tu víc než dost. Festival s názvem “Brighton Pride“ začíná veselým průvodem duhových barev v ulicích města a pokračuje v jednom z městských parků.

Brighton však nabízí v sezóně festivalů mnohem víc a každý si tu jistě přijde na své. Koncerty všech hudebních žánrů a množství tanečních a divadelních vystoupení během jara a léta uspokojí každého. Navíc do většiny galerií a muzeí v Brightonu je vstup zdarma, jako ostatně i v jiných anglických městech včetně Londýna, což je, vzhledem k relativně drahým vstupenkám do historických objektů, jistě příjemné.

Brighton, přímořské město na jižním pobřeží Anglie, je z mnoha různých důvodů velmi oblíbené letovisko. Za hezkého počasí se tam sjíždí Angličané i turisté ze všech koutů Spojeného království, aby si tu užili prodloužený víkend, nebo jen jeden jediný den.

V poledne si můžete udělat romantický piknik na pláži, nebo vyrazit s rodinou na zábavní molo, kde na vás čeká spousta krkolomných atrakcí, herních automatů, krámků s cukrovou vatou a americkými koblihami. Dále je tu spousta malých obchůdků, kde vám od hlavy až k patě potetovaný mužík nabídne stejné ozdoby – piercing, běžná, a dokonce i smývatelná tetování.

{{reklama()}}

Večer se vám otevírá nevázanost nočního života v Brightonu a to v pravém slova smyslu. Brighton je proslavený množstvím klubů, barů, tanečních zábav a diskoték, hospod a restaurací, ale díky velké gay komunitě také speciálních nočních klubů a hospůdek pro tuto menšinu.

Do Brightonu je z Londýna velmi dobré vlakové spojení a autem trvá cesta asi hodinu. Problém může být s parkováním a s velkými zácpami na silnicích směrem k pobřeží, vyplatí se vyrazit brzy ráno. Pláže v Brightonu jsou pro obyvatele Londýna nejrychleji a nejlépe dostupné. Nelze se proto divit, že stačí jedna slibná předpověď počasí a všichni vyrážejí za sluncem a zábavou právě tam.

Brightonské molo

Zábavní park na Brightonském molu (Brighton Pier), je velkým lákadlem pro děti, ale i skvělou zábavou pro dospělé. Byl otevřen poprvé v roce 1899. Nedaleko od něj stojí druhé, opuštěné molo, jehož vyhořelé torzo je tu stále ponecháno na obdiv. Nynější molo je už třetí a má za sebou velký požár v roce 2003. Škody se však podařilo rychle opravit a molo bylo znovu otevřeno druhý den.

Díky pulsujícímu životu a pouťovým radovánkám se může zdát neuvěřitelné, že spousta návštěvníků si sem jezdí odpočinout, zaposlouchat se do šumivých zvuků moře, nechat se unášet romantikou přímořského města, posedět na pláži nebo na lavičkách, lemujících přístavní hráz, a dívat se na západ slunce.


Přímořská pochoutka – “Fish and Chips“

V překladu zní docela prostě – “ryba s hranolky.“ Jde však o lahůdku natolik tradiční, že při návštěvě Brightonu, nebo jakéhokoliv jiného města na pobřeží, bychom si ji rozhodně neměli nechat ujít.

Bude vám přinesena treska na způsob trojobalu, není to však náš známý trojobal, připomíná spíš strouhanku na kuřecích křídlech z KFC. K tomu velké hranolky, většinou ochucené solí a octem, popř. kečupem a tzv. hnědou omáčkou (brown sauce), dále si k tomu můžete dát okurku, nebo lisovaný hrášek. V těchto oblastech se k vám ryba dostane naprosto čerstvá, proto je lépe vychutnat si ji tady než v restauracích v centru Londýna.

Sedět na pláži, na patnících, nebo i na zemi a pojídat rybu s hranolky z mastného papíru, zapíjet ji pivem a odhánět dotěrné racky je typickým zakončením úžasného dne na pobřeží v Brightonu.


Plážové kamínky

Pláže v Brightonu nejsou písčité, jak by se dalo předpokládat, ale kamenité, plné oblázků, mušlí a jiných “pokladů“, jakoby připravené pro všechny malé průzkumníky. Děti se většinou baví tím, že hledají nejhezčí mušle nebo kamínky, někdy i malé ráčky. Kamenité pláže rozhodně neodrazují spoustu nadšenců, kteří si sem přicházejí zaplavat a to dokonce i v době dávno před nebo po sezóně.

Při procházce po pláži máte možnost obdivovat umělecká díla mnoha výtvarníků, kteří tu vystavují a prodávají svá díla, jsou tu krámky se suvenýry a mnoho plážových kavárniček, restaurací a klubů.

Směrem na východ, mezi přístavem a molem, je vyznačena jedna z mála nudistických pláží v dosud mírně “konzervativní“ Anglii. Ve městě jako je Brighton, které občas budí dojem, že se tu zastavilo období hippies, něco takového nemůže chybět.

Královský pavilon, Muzeum Brightonu a Galerie umění

Ani ve svobodomyslném a extravagantním Brightonu nám není dáno zapomenout, že jsme v zemi, které vládne monarchie.

Stavba, které se zde říká “Královský pavilon“, však nemá nic společného s anglickými královskými sídly, která můžeme vidět jinde. Kolem roku 1783 ho koupil mladý princ a následník trůnu pro svou milenku, se kterou se posléze v Londýně tajně oženil. Nelegální svazek s katoličkou ohrožoval princův nárok na trůn, a tak Brighton, tehdy malé, rybářské městečko bylo dokonalým místem k úkrytu před nelibostí dvora.

Když od roku 1811 převzal princ většinu panovnických povinností po svém otci a s nimi i volnost a moc, začal s přestavbou svého domu v Brightonu, do podoby orientálního paláce po vzoru architektury v Indii. Interiéry jsou zařízené jakousi svéráznou směsicí čínského a indického stylu. Palác byl dokončen v roce 1823. Jeho majitel, tehdy již král Georgie IV., zemřel v roce 1830 a po něm toto sídlo občas využíval král William IV. a královna Viktorie. Ta však dávala přednost jiným svým rezidencím a v roce 1850 prodala palác městu Brighton.


Při návštěvě můžete využít audio průvodce v mnoha jazycích, včetně angličtiny pro začátečníky a verze výkladu pro děti, rovněž v angličtině.

Vedle Královského pavilonu je budova Muzea a umělecké galerie, které nabízejí k vidění zajímavé sbírky dekorativního světového umění, kolekce kostýmů a sbírky týkající se místní historie.

“Duhový“ Brighton


Brighton je mimo jiné proslavený svou velmi početnou komunitou homosexuálů. Není proto divu, že se tu koná jeden z největších gay festivalů ve Velké Británii. Podniky, které se zaměřují na tuto skupinu klientů, se tu označují vlajkou v barvách duhy. Barů, hospod a nočních klubů s takovým označením je tu víc než dost. Festival s názvem “Brighton Pride“ začíná veselým průvodem duhových barev v ulicích města a pokračuje v jednom z městských parků.

Brighton však nabízí v sezóně festivalů mnohem víc a každý si tu jistě přijde na své. Koncerty všech hudebních žánrů a množství tanečních a divadelních vystoupení během jara a léta uspokojí každého. Navíc do většiny galerií a muzeí v Brightonu je vstup zdarma, jako ostatně i v jiných anglických městech včetně Londýna, což je, vzhledem k relativně drahým vstupenkám do historických objektů, jistě příjemné.

Výprava na Kolínsko a zámek Kačina

Zámek je nejvýznamnější a nejkvalitnější stavbou v empírovém
architektonickém slohu u nás. Najdete tu i muzeum prezentující
význam českého venkova, které je skutečně unikátní a svou odborností
podtrhuje nevšednost a výjimečnost celého zámku.

V České republice je dost národních kulturních památek, kterým se věnuje podstatně méně pozornosti než jiným. Třeba jen proto, že jsou v oblasti příliš vzdálené od známějších a vyhledávanějších míst, tak jsou neprávem přehlíženy a opomíjeny. Dal by se mezi ně zařadit i zámek Kačina na Kolínsku, mimo jiné i proto, že byl dlouho uzavřený veřejnosti.

Nyní je však tento mimořádný objekt znovu přístupný a přesto, že je vzdálen 90 km od Prahy, stojí za to se sem vypravit, protože význam tohoto zámku a jeho okolí je rozsáhlejší a zajímavější, než se může na první pohled zdát.


Empírová hraběcí rezidence

Zámek Kačina stojí na místě zaniklé středověké vesnice jménem Kačín. Nechal jej postavit Jan Rudolf Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého, s výraznou pomocí dvou významných architektů – Johanna Philippa Joendla z Čech a Christiana Franze Schurichta z Drážďan. Zámek je nejvýznamnější a nejkvalitnější stavbou v empírovém architektonickém slohu u nás. Stavební návrh, předložený zmíněným drážďanským architektem, byl návrhem jedné z nejhonosnějších rezidencí své doby. Stavba probíhala v letech 1802 – 1823. Kolem zámku byl vytvořen nádherný anglický park, na jehož vzniku se podílel významný vídeňský botanik Nikolaus Joseph Jacquine. Zámek patřil rodu Chotků do roku 1911. Poté došlo k několika stavebním úpravám během let 1927 – 1930 a během války došlo ke značnému poškození interiérů zámku. Zámek Kačina je ve státním vlastnictví od roku 1945.

Muzeum zemědělství a expozice českého venkova

Muzeum prezentující význam českého venkova je skutečně unikátní a svou odborností podtrhuje nevšednost a výjimečnost celého zámku. Expozice se zaměřuje na současnost i historii v oblasti zemědělství a potravinářství.


Tři samostatné prohlídkové okruhy mají více než 3000 m. První okruh nás seznamuje s pěstováním nejrůznějších druhů zemědělských plodin, chovem dobytka a koní a můžeme zde vidět ukázky nejrůznějších hospodářských řemesel od středověku po současnost. Tento okruh je možné projít samostatně bez průvodce, další dva už pouze s průvodcem. Druhý okruh je věnován zakladatelskému rodu Chotků a jeho historii, dozvíme se mnoho zajímavostí nejen o nich, ale i o pozoruhodném životě jiných předních českých šlechticů. Třetí okruh vás zavede do knihovny rodu Chotků a do zámeckého divadla a dále do zahrad a skleníků zahrnutých ve venkovní expozici, za pozornost stojí například zahrada léčivých bylin.

Akce a slavnosti na zámku Kačina

Každoročně se v areálu a zahradách zámku Kačina koná cukrářská pouť. Letos proběhla začátkem dubna a k vidění byla výroba mnoha druhů sladkostí, dortů, ale i květinových aranžmá a mnoho dalších atrakcí. Pokud jste tuto “sladkou“ pouť na Kačině nestihli, máte možnost si to vynahradit tradičními Chotkovskými slavnostmi, které se letos konají 24. května. Jedná se o slavnosti na počest stavitele a majitele zámku J. R. Chotka.

Na pozadí nádherného zámku a okolí, si můžete prohlédnout umění starodávných řemesel a zvyklostí v doprovodu dechovky, účastnit se mnoha soutěží a ochutnat výborné speciality staročeské kuchyně.

Ve dnech 1. 6. – 31. 10. se koná výstava s názvem “Mezi rančerem a kolchozníkem“, která prezentuje podrobný přehled evropského a světového zemědělství, nevyjímaje současnou situaci zemědělství českého.


Začátkem října probíhá také akce s názvem Hubertova jízda a slavnosti brambor, kterou provází ochutnávka likérů, výstava brambor a bramborové speciality. 13. prosince si pak můžete vychutnat tu pravou atmosféru venkovských Vánoc na Kačině – pečení vánoček, cukroví, domácího chleba a pečiva, čeká vás také výstava betlémů a pravá vesnická zabijačka.

Na zámku probíhala v nedávné době rekonstrukce, kvůli které musely být dočasně zrušeny tyto expozice – šlechtitelství a semenářství, lnářství, včelařství, potravinářství, cukrářství, venkovské stavby a řemesla. Nové expozice by měly být zpřístupněny znovu během letošního a příštího roku. Před návštěvou bude lepší podívat se přímo na webové stránky zámku, nebo se dotázat telefonicky, pro aktuální informace.

Venkovské sídlo Kačina – ráj filmařů i snoubenců

Bílý honosný zámek, stojící uprostřed nádherného parku, jehož půdorys je ve tvaru luku vyhnutého západním směrem, se svými čtvrtkruhovými kolonádami, iónskými a dórskými sloupy, mohl být jen těžko opomenut filmovými štáby a režiséry. Nejen pro tvorbu filmů a dokumentů, ale i pro natáčení komerčních snímků a reklam. Zámecké interiéry, zvláště pak přízemní kruhový sál, jsou skutečně reprezentační a připomínají spíše prostory paláce hodné královské rodiny, což zejména filmoví tvůrci mohou dobře využít.

Zámek, nanejvýš romantický, je samozřejmě k dispozici pro svatební obřady, jak v samotné kapli, nebo v tanečním sále, tak i v zámeckém parku, pro dokonalou atmosféru v hezkém počasí.


Jak, kudy a za kolik?

Zámek Kačina se nachází v obci Sv. Mikuláš a vede k němu červená turistická stezka z Kutné Hory přes Sedlec a Nové Dvory. Vlakem se vypravíte do Kutné Hory, hl. nádraží, na trati – Praha, Havlíčkův Brod, Brno. Z Kutné Hory pak vedou linkové autobusy přímo k zámku. Z Prahy je zámek Kačina vzdálen asi 90 km, přímo u zámku je velmi dobré parkování.

Vstupné do zámku je kolem 60 Kč, rodinné vstupné 150 Kč, děti a studenti 30 Kč. Otevřeno je většinou od 8.00 do 17.00, poslední prohlídka v 16.00, mimo státní svátky, více informací na webu zámku.

Jiné památky na Kolínsku

Kromě historické Kutné Hory, která je vzdálená jen několik kilometrů, je v okolí zámku Kačina i mnoho jiných památek, které stojí za pozornost. Přímo v Kolíně je k vidění např. radnice, chrám sv. Bartoloměje, kostel sv. Víta, mezi rarity patří úzkokolejná řepařská dráha, kostel sv. Václava v Nové Vsi, městské opevnění v Kouřimi, zámek Bečváry a mnohé jiné.

V České republice je dost národních kulturních památek, kterým se věnuje podstatně méně pozornosti než jiným. Třeba jen proto, že jsou v oblasti příliš vzdálené od známějších a vyhledávanějších míst, tak jsou neprávem přehlíženy a opomíjeny. Dal by se mezi ně zařadit i zámek Kačina na Kolínsku, mimo jiné i proto, že byl dlouho uzavřený veřejnosti.

Nyní je však tento mimořádný objekt znovu přístupný a přesto, že je vzdálen 90 km od Prahy, stojí za to se sem vypravit, protože význam tohoto zámku a jeho okolí je rozsáhlejší a zajímavější, než se může na první pohled zdát.


Empírová hraběcí rezidence

Zámek Kačina stojí na místě zaniklé středověké vesnice jménem Kačín. Nechal jej postavit Jan Rudolf Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého, s výraznou pomocí dvou významných architektů – Johanna Philippa Joendla z Čech a Christiana Franze Schurichta z Drážďan. Zámek je nejvýznamnější a nejkvalitnější stavbou v empírovém architektonickém slohu u nás. Stavební návrh, předložený zmíněným drážďanským architektem, byl návrhem jedné z nejhonosnějších rezidencí své doby. Stavba probíhala v letech 1802 – 1823. Kolem zámku byl vytvořen nádherný anglický park, na jehož vzniku se podílel významný vídeňský botanik Nikolaus Joseph Jacquine. Zámek patřil rodu Chotků do roku 1911. Poté došlo k několika stavebním úpravám během let 1927 – 1930 a během války došlo ke značnému poškození interiérů zámku. Zámek Kačina je ve státním vlastnictví od roku 1945.

Muzeum zemědělství a expozice českého venkova

Muzeum prezentující význam českého venkova je skutečně unikátní a svou odborností podtrhuje nevšednost a výjimečnost celého zámku. Expozice se zaměřuje na současnost i historii v oblasti zemědělství a potravinářství.


Tři samostatné prohlídkové okruhy mají více než 3000 m. První okruh nás seznamuje s pěstováním nejrůznějších druhů zemědělských plodin, chovem dobytka a koní a můžeme zde vidět ukázky nejrůznějších hospodářských řemesel od středověku po současnost. Tento okruh je možné projít samostatně bez průvodce, další dva už pouze s průvodcem. Druhý okruh je věnován zakladatelskému rodu Chotků a jeho historii, dozvíme se mnoho zajímavostí nejen o nich, ale i o pozoruhodném životě jiných předních českých šlechticů. Třetí okruh vás zavede do knihovny rodu Chotků a do zámeckého divadla a dále do zahrad a skleníků zahrnutých ve venkovní expozici, za pozornost stojí například zahrada léčivých bylin.

Akce a slavnosti na zámku Kačina

Každoročně se v areálu a zahradách zámku Kačina koná cukrářská pouť. Letos proběhla začátkem dubna a k vidění byla výroba mnoha druhů sladkostí, dortů, ale i květinových aranžmá a mnoho dalších atrakcí. Pokud jste tuto “sladkou“ pouť na Kačině nestihli, máte možnost si to vynahradit tradičními Chotkovskými slavnostmi, které se letos konají 24. května. Jedná se o slavnosti na počest stavitele a majitele zámku J. R. Chotka.

Na pozadí nádherného zámku a okolí, si můžete prohlédnout umění starodávných řemesel a zvyklostí v doprovodu dechovky, účastnit se mnoha soutěží a ochutnat výborné speciality staročeské kuchyně.

Ve dnech 1. 6. – 31. 10. se koná výstava s názvem “Mezi rančerem a kolchozníkem“, která prezentuje podrobný přehled evropského a světového zemědělství, nevyjímaje současnou situaci zemědělství českého.


Začátkem října probíhá také akce s názvem Hubertova jízda a slavnosti brambor, kterou provází ochutnávka likérů, výstava brambor a bramborové speciality. 13. prosince si pak můžete vychutnat tu pravou atmosféru venkovských Vánoc na Kačině – pečení vánoček, cukroví, domácího chleba a pečiva, čeká vás také výstava betlémů a pravá vesnická zabijačka.

Na zámku probíhala v nedávné době rekonstrukce, kvůli které musely být dočasně zrušeny tyto expozice – šlechtitelství a semenářství, lnářství, včelařství, potravinářství, cukrářství, venkovské stavby a řemesla. Nové expozice by měly být zpřístupněny znovu během letošního a příštího roku. Před návštěvou bude lepší podívat se přímo na webové stránky zámku, nebo se dotázat telefonicky, pro aktuální informace.

Venkovské sídlo Kačina – ráj filmařů i snoubenců

Bílý honosný zámek, stojící uprostřed nádherného parku, jehož půdorys je ve tvaru luku vyhnutého západním směrem, se svými čtvrtkruhovými kolonádami, iónskými a dórskými sloupy, mohl být jen těžko opomenut filmovými štáby a režiséry. Nejen pro tvorbu filmů a dokumentů, ale i pro natáčení komerčních snímků a reklam. Zámecké interiéry, zvláště pak přízemní kruhový sál, jsou skutečně reprezentační a připomínají spíše prostory paláce hodné královské rodiny, což zejména filmoví tvůrci mohou dobře využít.

Zámek, nanejvýš romantický, je samozřejmě k dispozici pro svatební obřady, jak v samotné kapli, nebo v tanečním sále, tak i v zámeckém parku, pro dokonalou atmosféru v hezkém počasí.


Jak, kudy a za kolik?

Zámek Kačina se nachází v obci Sv. Mikuláš a vede k němu červená turistická stezka z Kutné Hory přes Sedlec a Nové Dvory. Vlakem se vypravíte do Kutné Hory, hl. nádraží, na trati – Praha, Havlíčkův Brod, Brno. Z Kutné Hory pak vedou linkové autobusy přímo k zámku. Z Prahy je zámek Kačina vzdálen asi 90 km, přímo u zámku je velmi dobré parkování.

Vstupné do zámku je kolem 60 Kč, rodinné vstupné 150 Kč, děti a studenti 30 Kč. Otevřeno je většinou od 8.00 do 17.00, poslední prohlídka v 16.00, mimo státní svátky, více informací na webu zámku.

Jiné památky na Kolínsku

Kromě historické Kutné Hory, která je vzdálená jen několik kilometrů, je v okolí zámku Kačina i mnoho jiných památek, které stojí za pozornost. Přímo v Kolíně je k vidění např. radnice, chrám sv. Bartoloměje, kostel sv. Víta, mezi rarity patří úzkokolejná řepařská dráha, kostel sv. Václava v Nové Vsi, městské opevnění v Kouřimi, zámek Bečváry a mnohé jiné.

Víkend v Paříži

Paříž je jednou z nejkrásnějších evropských metropolí, každý
Pařížský bulvár má v sobě kus francouzské historie. Dějiny, které
hýbaly celou Evropou a politickým děním celého světa, nemohly zanechat
Paříž bez viditelných stop, které nám její slávu, velkolepost,
bohatství a moc monarchie připomínají dodnes.

Ernest Hemingway prý řekl: „Měl-li jsi to štěstí žít v Paříži jako mladý, zůstane to v tobě po zbytek života, ať půjdeš kamkoliv.“

Zřejmě na tom něco pravdy bude. Paříž je jednou z nejkrásnějších evropských metropolí, každý Pařížský bulvár má v sobě kus francouzské historie. Dějiny, které hýbaly celou Evropou a politickým děním celého světa, nemohly zanechat Paříž bez viditelných stop, které nám její slávu, velkolepost, bohatství a moc monarchie připomínají dodnes.


Louvre a obraz té, co se záhadně usmívá

V Paříži, podobně jako např. v Londýně, můžeme snadno naplánovat prohlídku valné části nejznámějších památek, třeba jen na jediný víkend, protože nejsou od sebe příliš vzdálené a tak nemusíme mít ani velké problémy s dopravou. Louvre, světoznámá obrazárna, muzeum celosvětového umění a domov rozsáhlých exhibicí a uměleckých sbírek nevyčíslitelné hodnoty, se dá jen těžko vynechat při prohlídce města. Mona Lisa je pravděpodobně největším lákadlem pro většinu návštěvníků, je však jen jedním z mnoha slavných, mistrovských děl, která jsou zde k vidění. Kromě obrazů jsou tu sbírky starožitností ze všech koutů světa, sochy, muzeum Napoleona a v blízké době se můžeme těšit na novou fotografickou výstavu na téma – Louvre v období války.

Vstupné do Louvru se pohybuje od 9 do12 Eur za osobu a v době turistické sezóny se připravte na dlouhodobé fronty, které nám ostatně znepříjemňují každou poznávací dovolenou. Louvre však rozhodně stojí i za trochu toho nepohodlí.

Středověký Notre Dame


Ke katedrále Notre Dame se dostaneme od Louvru jen tím, že přejdeme most přes řeku. Na tuto gotickou “krásku“ jsou Francouzi náležitě pyšní, jak je vidět už z jejího názvu – Notre Dame de Paris – Naše pařížská dáma. Jde o jednu z prvních a zároveň nejkrásnějších gotických duchovních staveb na světě. V roce 1160 byla srovnána se zemí stará původní katedrála, aby uvolnila místo mnohem impozantnější stavbě. V roce 1163 byl zaznamenán počátek stavebních prací, ale do dnešní podoby se zdi a věže katedrály dostaly až v roce 1345.

Během francouzské revoluce kolem roku 1790 hrozilo katedrále zničení, díky vandalismu povstalců. Mnoho vzácností z interiérů katedrály bylo zničeno nebo rozkradeno. Panna Marie byla na mnoha oltářích nahrazena revolucionářskou sochou svobody. Katedrála sloužila také jako skladiště potravin a zvony unikly jen o vlásek roztavení. V roce 1802 byla katedrála znovu vysvěcena a v roce 1804 tu byl korunován na císaře Napoleon I. a jeho žena Josefína. Další zajímavostí je vyjmutí a uschování oken katedrály za 2. světové války, aby unikly zničení při bombardování.


Eiffelova věž – symbol města

Právě sem určitě vedly vaše kroky nejdřív, pokud jste už Paříž navštívili. Mohly vás odradit nekonečné fronty návštěvníků, stojících pod věží a čekajících na výstup nahoru. Ale dojem, kterým “Eiffelovka“ působí, se jistě vryl do paměti každého z nás bez rozdílu.

Stojíte pod čtyřmi nosníky věže a díváte se do té spleti kovu, do té neproniknutelné dokonalosti, monumentu velikosti a majestátu a mísí se ve vás různé pocity, od uchvácení přes obdiv ke konstrukčním schopnostem člověka, možná až po nepatrnou stopu závisti.


Před výstupem na věž musíte projít kontrolou zavazadel z bezpečnostních důvodů. Pro výstup můžete použít tři výtahy, nebo schodiště, minimálně jeden výtah však bývá zavřený z důvodů bezpečnosti nebo opravy. Po schodech můžete dojít až do druhého patra, které se nachází ve výšce 115 m, pro dosažení vrcholu věže ve výšce 276 m, použijete výtah z druhého patra. Tady si můžete vychutnat nezapomenutelný výhled na celou Paříž, někdy v trochu nepříjemných větrných podmínkách. Pod věží, stejně jako na obou poschodích se nabízí velký výběr občerstvení a nápojů.

Vstupné pro dospělé je v rozmezí zhruba od 6.40 do 13 Eur, 13 Euro zaplatíte při použití výtahu do nejvyššího patra. Provozní doba bývá do 23 h, někdy až do půlnoci a v záři světel a speciálního nasvícení se vám naskytne úžasná podívaná.

Moulin Rouge v rytmu kankánu

Nejstarší kabaret Paříže, slavný pro svá velkolepá show, možná však ještě slavnější díky stejnojmennému muzikálu, romantickému příběhu o krásné kurtizáně, který nám ukazuje Paříž a Francii ve víru nočního života, ve světlech šantánů a v hříšné atmosféře typické pro její bulváry a avenue.

Moulin Rouge – “Růžový Mlýn“, je jen kousek od stanice metra Blanche a nachází se ve čtvrti tanečních klubů, nočních barů a erotických obchodů, za denního světla září ve své růžové barvě, v noci je nasvícen do červena a rej divoké zábavy pulsuje všude kolem něj. Taneční show v Moulin Rouge se cenově pohybuje kolem 140 Eur, v ceně je láhev šampaňského a těšit se můžete na slavný kankán v podání krásných, spoře oděných tanečnic, světoznámých Doriss Girls a jejich kostýmy zdobené peřím.


Palác a zahrady ve Versailles – triumf krále Slunce

Versailles je asi 20 km jihozápadně od Paříže a lehce se tam dostanete městskou dopravou. Nádherné sídlo Ludvíka XIV., který začal s jeho přeměnou k dnešnímu monumentu krásy a blahobytu ve věku pouhých 23 let. Veškerá umělecká síla francouzského národa byla poslána v té době do Versailles, aby přední malíři, sochaři, architekti a jiní umělci přispěli k velkoleposti tohoto díla, k potěše krále a nyní všech návštěvníků.

Samotné zahrady si vyžádají několik hodin k úplnému prozkoumání, každá fontána či sousoší si zaslouží svůj čas k ocenění dokonalosti a krásy. Svůj zážitek můžete obohatit projížďkou v kočáře taženým koňmi, nebo na loďce po Grand Canalu, kam vás dopraví výletní vlak.

Zámek se může chlubit takovými skvosty, jako je Zrcadlová síň s množstvím křišťálových lustrů. Z oken je nádherný výhled do zahrad a Ludvík XIV. tudy denně procházel do kaple. Tato místnost byla také svědkem mnoha politických převratných událostí, včetně podpisu smlouvy, jež formálně ukončila 1. světovou válku. Za zmínku stojí také luxusní a honosná ložnice krále, ložnice královny, kde se dalo přihlížet narození mnoha následníků trůnu. Sál, kde jsou na zdech vyobrazeny všechny významné bitvy a státní apartmány, které jsou rovněž zdobeny portréty Ludvíka XIV., XV. a XVI., Marie Antoinetty a Napoleona.

Sacré- Coeur – bílá bazilika

Románská katolická bazilika z pískovcových bloků, které ji proslavily svou jasně bílou barvou, stojí a přehlíží celou Paříž z Montmartru, odkud se nabízí krásný panoramatický výhled na město.


Turisté využívají toto místo k odpočinku, k posezení na širokém bílém schodišti, odkud se dívají na Paříž pod nimi. Bazilika byla dostavěna až kolem roku 1914 a otevřena až těsně po skončení 1. světové války.

K této památce se dostanete metrem do stanice Anvers a poté spletí malebných uliček s obchůdky se suvenýry. Někdy tu bývá jarmark. K bazilice pak dojdete buď pěšky, nebo můžete použít lanovku, pro kterou platí stejné jízdenky, jako na metro.

Champs Elysées a Vítězný oblouk


Vítězný oblouk (Arc de Triomphe), dal postavit Napoleon Bonaparte v letech 1806 – 1836, jako symbol své moci. Oslavuje Napoleonova vítězství a stojí na náměstí Charlese de Gaulla, na konci nejslavnějšího pařížského bulváru Champs Elysées, uprostřed frekventovaného kruhového objezdu. V noci je oblouk krásně nasvícen a za malý poplatek, asi 3 Euro, máte opět možnost krásného výhledu na noční Paříž v tisících světel, zářící hlavní třídu Champs Elysées a celé její okolí v nejmodernějším pojetí.

Ernest Hemingway prý řekl: „Měl-li jsi to štěstí žít v Paříži jako mladý, zůstane to v tobě po zbytek života, ať půjdeš kamkoliv.“

Zřejmě na tom něco pravdy bude. Paříž je jednou z nejkrásnějších evropských metropolí, každý Pařížský bulvár má v sobě kus francouzské historie. Dějiny, které hýbaly celou Evropou a politickým děním celého světa, nemohly zanechat Paříž bez viditelných stop, které nám její slávu, velkolepost, bohatství a moc monarchie připomínají dodnes.


Louvre a obraz té, co se záhadně usmívá

V Paříži, podobně jako např. v Londýně, můžeme snadno naplánovat prohlídku valné části nejznámějších památek, třeba jen na jediný víkend, protože nejsou od sebe příliš vzdálené a tak nemusíme mít ani velké problémy s dopravou. Louvre, světoznámá obrazárna, muzeum celosvětového umění a domov rozsáhlých exhibicí a uměleckých sbírek nevyčíslitelné hodnoty, se dá jen těžko vynechat při prohlídce města. Mona Lisa je pravděpodobně největším lákadlem pro většinu návštěvníků, je však jen jedním z mnoha slavných, mistrovských děl, která jsou zde k vidění. Kromě obrazů jsou tu sbírky starožitností ze všech koutů světa, sochy, muzeum Napoleona a v blízké době se můžeme těšit na novou fotografickou výstavu na téma – Louvre v období války.

Vstupné do Louvru se pohybuje od 9 do12 Eur za osobu a v době turistické sezóny se připravte na dlouhodobé fronty, které nám ostatně znepříjemňují každou poznávací dovolenou. Louvre však rozhodně stojí i za trochu toho nepohodlí.

Středověký Notre Dame


Ke katedrále Notre Dame se dostaneme od Louvru jen tím, že přejdeme most přes řeku. Na tuto gotickou “krásku“ jsou Francouzi náležitě pyšní, jak je vidět už z jejího názvu – Notre Dame de Paris – Naše pařížská dáma. Jde o jednu z prvních a zároveň nejkrásnějších gotických duchovních staveb na světě. V roce 1160 byla srovnána se zemí stará původní katedrála, aby uvolnila místo mnohem impozantnější stavbě. V roce 1163 byl zaznamenán počátek stavebních prací, ale do dnešní podoby se zdi a věže katedrály dostaly až v roce 1345.

Během francouzské revoluce kolem roku 1790 hrozilo katedrále zničení, díky vandalismu povstalců. Mnoho vzácností z interiérů katedrály bylo zničeno nebo rozkradeno. Panna Marie byla na mnoha oltářích nahrazena revolucionářskou sochou svobody. Katedrála sloužila také jako skladiště potravin a zvony unikly jen o vlásek roztavení. V roce 1802 byla katedrála znovu vysvěcena a v roce 1804 tu byl korunován na císaře Napoleon I. a jeho žena Josefína. Další zajímavostí je vyjmutí a uschování oken katedrály za 2. světové války, aby unikly zničení při bombardování.


Eiffelova věž – symbol města

Právě sem určitě vedly vaše kroky nejdřív, pokud jste už Paříž navštívili. Mohly vás odradit nekonečné fronty návštěvníků, stojících pod věží a čekajících na výstup nahoru. Ale dojem, kterým “Eiffelovka“ působí, se jistě vryl do paměti každého z nás bez rozdílu.

Stojíte pod čtyřmi nosníky věže a díváte se do té spleti kovu, do té neproniknutelné dokonalosti, monumentu velikosti a majestátu a mísí se ve vás různé pocity, od uchvácení přes obdiv ke konstrukčním schopnostem člověka, možná až po nepatrnou stopu závisti.


Před výstupem na věž musíte projít kontrolou zavazadel z bezpečnostních důvodů. Pro výstup můžete použít tři výtahy, nebo schodiště, minimálně jeden výtah však bývá zavřený z důvodů bezpečnosti nebo opravy. Po schodech můžete dojít až do druhého patra, které se nachází ve výšce 115 m, pro dosažení vrcholu věže ve výšce 276 m, použijete výtah z druhého patra. Tady si můžete vychutnat nezapomenutelný výhled na celou Paříž, někdy v trochu nepříjemných větrných podmínkách. Pod věží, stejně jako na obou poschodích se nabízí velký výběr občerstvení a nápojů.

Vstupné pro dospělé je v rozmezí zhruba od 6.40 do 13 Eur, 13 Euro zaplatíte při použití výtahu do nejvyššího patra. Provozní doba bývá do 23 h, někdy až do půlnoci a v záři světel a speciálního nasvícení se vám naskytne úžasná podívaná.

Moulin Rouge v rytmu kankánu

Nejstarší kabaret Paříže, slavný pro svá velkolepá show, možná však ještě slavnější díky stejnojmennému muzikálu, romantickému příběhu o krásné kurtizáně, který nám ukazuje Paříž a Francii ve víru nočního života, ve světlech šantánů a v hříšné atmosféře typické pro její bulváry a avenue.

Moulin Rouge – “Růžový Mlýn“, je jen kousek od stanice metra Blanche a nachází se ve čtvrti tanečních klubů, nočních barů a erotických obchodů, za denního světla září ve své růžové barvě, v noci je nasvícen do červena a rej divoké zábavy pulsuje všude kolem něj. Taneční show v Moulin Rouge se cenově pohybuje kolem 140 Eur, v ceně je láhev šampaňského a těšit se můžete na slavný kankán v podání krásných, spoře oděných tanečnic, světoznámých Doriss Girls a jejich kostýmy zdobené peřím.


Palác a zahrady ve Versailles – triumf krále Slunce

Versailles je asi 20 km jihozápadně od Paříže a lehce se tam dostanete městskou dopravou. Nádherné sídlo Ludvíka XIV., který začal s jeho přeměnou k dnešnímu monumentu krásy a blahobytu ve věku pouhých 23 let. Veškerá umělecká síla francouzského národa byla poslána v té době do Versailles, aby přední malíři, sochaři, architekti a jiní umělci přispěli k velkoleposti tohoto díla, k potěše krále a nyní všech návštěvníků.

Samotné zahrady si vyžádají několik hodin k úplnému prozkoumání, každá fontána či sousoší si zaslouží svůj čas k ocenění dokonalosti a krásy. Svůj zážitek můžete obohatit projížďkou v kočáře taženým koňmi, nebo na loďce po Grand Canalu, kam vás dopraví výletní vlak.

Zámek se může chlubit takovými skvosty, jako je Zrcadlová síň s množstvím křišťálových lustrů. Z oken je nádherný výhled do zahrad a Ludvík XIV. tudy denně procházel do kaple. Tato místnost byla také svědkem mnoha politických převratných událostí, včetně podpisu smlouvy, jež formálně ukončila 1. světovou válku. Za zmínku stojí také luxusní a honosná ložnice krále, ložnice královny, kde se dalo přihlížet narození mnoha následníků trůnu. Sál, kde jsou na zdech vyobrazeny všechny významné bitvy a státní apartmány, které jsou rovněž zdobeny portréty Ludvíka XIV., XV. a XVI., Marie Antoinetty a Napoleona.

Sacré- Coeur – bílá bazilika

Románská katolická bazilika z pískovcových bloků, které ji proslavily svou jasně bílou barvou, stojí a přehlíží celou Paříž z Montmartru, odkud se nabízí krásný panoramatický výhled na město.


Turisté využívají toto místo k odpočinku, k posezení na širokém bílém schodišti, odkud se dívají na Paříž pod nimi. Bazilika byla dostavěna až kolem roku 1914 a otevřena až těsně po skončení 1. světové války.

K této památce se dostanete metrem do stanice Anvers a poté spletí malebných uliček s obchůdky se suvenýry. Někdy tu bývá jarmark. K bazilice pak dojdete buď pěšky, nebo můžete použít lanovku, pro kterou platí stejné jízdenky, jako na metro.

Champs Elysées a Vítězný oblouk


Vítězný oblouk (Arc de Triomphe), dal postavit Napoleon Bonaparte v letech 1806 – 1836, jako symbol své moci. Oslavuje Napoleonova vítězství a stojí na náměstí Charlese de Gaulla, na konci nejslavnějšího pařížského bulváru Champs Elysées, uprostřed frekventovaného kruhového objezdu. V noci je oblouk krásně nasvícen a za malý poplatek, asi 3 Euro, máte opět možnost krásného výhledu na noční Paříž v tisících světel, zářící hlavní třídu Champs Elysées a celé její okolí v nejmodernějším pojetí.

Stříbrné Kutnohorsko – triumf architektury

Přehlídka historických klenotů, jako je Chrám sv. Barbory, Vlašský
dvůr nebo unikátní kaple Kostnice, se nám tu nabízí jako na dlani ve své
velkoleposti. Stačí jen krátká procházka po náměstí, aby na nás vší
silou dýchla bohatá a nevšední historie tohoto města, korunovaná
každoročními oslavami “Královského stříbření“ a široce obsáhlá
v mnoha podobách slohů architektury v rozmezí deseti století.

Kutná Hora – nevelké městečko, ležící asi 50 km východně od Prahy, má svým návštěvníkům rozhodně co nabídnout. Náhodného turistu může až překvapit, kolik různorodých architektonických skvostů se nachází ve spleti malebných uliček tohoto královského města, právem patřícího k památkám na seznamu UNESCO. Přehlídka historických klenotů, jako je Chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr nebo unikátní kaple Kostnice, se nám tu nabízí jako na dlani ve své velkoleposti. Stačí jen krátká procházka po náměstí, aby na nás vší silou dýchla bohatá a nevšední historie tohoto města, korunovaná každoročními oslavami “Královského stříbření“ a široce obsáhlá v mnoha podobách slohů architektury v rozmezí deseti století.


Procházkou do historie

Právě díky bohatství a různorodosti své historie, stejně jako ekonomické prosperitě díky těžbě stříbra, se město Kutná Hora mohlo právem považovat za silného konkurenta pro naše hlavní město. V zimě je město tiché a ospalé, stále však láká k posezení ve svých romantických hospůdkách, v letních měsících se hemží turisty a cizinci lačnícími po středoevropské kultuře, zosobněné v našich památkách.

Do románské doby můžeme zavítat návštěvou kostela sv. Jakuba, či kostela sv. Štěpána, který je nejstarší stavbou na Kutnohorsku. Jeho románské jádro pochází z 12. století. Zde se nachází i barokní kaple – Kostnice, velmi vyhledávaná zvláště cizími návštěvníky pro svůj unikátní exteriér, vytvořený z lidských kostí.


Gotickým příkladem je slavný chrám sv. Barbory, pětilodní katedrála, zasvěcená patronce havířů sv. Barboře. Po chrámu sv. Víta v Praze, pravděpodobně druhý nejvýznamnější u nás. Z barokních památek jmenujme kromě výše zmíněné Kostnice ještě kostel sv. Jana Nepomuckého, Jezuitskou kolej – založenou císařem Ferdinandem II. , nebo sedmnáctimetrový morový sloup. Z období renesance zde nalezneme budovu arciděkanství.

Kostnice – vznešená i morbidní

Tato hřbitovní kaple z konce 14. století je vskutku ojedinělým skvostem Kutnohorské architektury a nelze se o ní nezmínit samostatně.

Její vnitřek tvoří kosterní pozůstatky obětí války a hlavně morových epidemií. Dominantou celé kaple je obrovský lustr, celý sestavený z kostí ve všech velikostech – od nejmenších až po ty, které tvoří ramena lustru. Na některých exponátech jsou dokonce vidět zranění, která způsobila smrt oběti, ale i neuvěřitelná zranění lebky, která bylo možno přežít. Obdivuhodným výtvorem je také erb rodu Schwarzenbergů, také složený z kostí, stejně jako svícny, kříž, kalichy a mnoho dalšího. Kaple je mimo jiné plně funkční, nejen jako toto unikátní muzeum tvořící připomínku smrti a pomíjivost života, ale slouží se tu také mši a bohoslužby.


Kutnohorské stříbro – sláva Českého království

Masivní rozvoj peněžnictví v Kutné Hoře se datuje kolem druhé poloviny 13. století, přestože počátky těžby stříbrné rudy jsou z doby mnohem starší. Kutná Hora byla v době své největší slávy považována za pokladnici, či klenotnici českého království, právě proto stála ve své významnosti hned za majestátem města Prahy. Vlašský dvůr byl původně skladištěm stříbrné rudy a poté dokonce státní mincovnou. Ukázky starodávného způsobu výroby stříbrných mincí – denárů, můžeme při návštěvě Vlašského dvora vidět i dnes.


Stříbření

Římský a český král Václav IV. přijíždí se svou družinou a celým královským dvorem, aby slavnostně zahájil období bujarých oslav a vzdal hold královskému městu stříbra a všem havířům.

Kutná Hora se ocitne znovu v 15. století, Vlašský Dvůr se rozzáří Svatojánskými ohni, vypuknou rytířská klání. V chrámu sv. Barbory se rozezvučí fanfáry, město se oblékne do dobových kostýmů, v ulicích zavládne jarmark a pouťová atmosféra. Držte si klobouky, začíná každoroční gotická slavnost k zahájení nové sezóny a oslavující bohatství a prosperitu města.

Letošní oslavy si můžete vychutnat ve dnech 20. – 21. června 2009 a kromě nezapomenutelné podívané plné dokonalé choreografie, přehlídky kostýmů a kutnohorských tradic se vám nabízí také jedinečná příležitost k návštěvě výše zmíněných historických památek.

Kutná Hora – nevelké městečko, ležící asi 50 km východně od Prahy, má svým návštěvníkům rozhodně co nabídnout. Náhodného turistu může až překvapit, kolik různorodých architektonických skvostů se nachází ve spleti malebných uliček tohoto královského města, právem patřícího k památkám na seznamu UNESCO. Přehlídka historických klenotů, jako je Chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr nebo unikátní kaple Kostnice, se nám tu nabízí jako na dlani ve své velkoleposti. Stačí jen krátká procházka po náměstí, aby na nás vší silou dýchla bohatá a nevšední historie tohoto města, korunovaná každoročními oslavami “Královského stříbření“ a široce obsáhlá v mnoha podobách slohů architektury v rozmezí deseti století.


Procházkou do historie

Právě díky bohatství a různorodosti své historie, stejně jako ekonomické prosperitě díky těžbě stříbra, se město Kutná Hora mohlo právem považovat za silného konkurenta pro naše hlavní město. V zimě je město tiché a ospalé, stále však láká k posezení ve svých romantických hospůdkách, v letních měsících se hemží turisty a cizinci lačnícími po středoevropské kultuře, zosobněné v našich památkách.

Do románské doby můžeme zavítat návštěvou kostela sv. Jakuba, či kostela sv. Štěpána, který je nejstarší stavbou na Kutnohorsku. Jeho románské jádro pochází z 12. století. Zde se nachází i barokní kaple – Kostnice, velmi vyhledávaná zvláště cizími návštěvníky pro svůj unikátní exteriér, vytvořený z lidských kostí.


Gotickým příkladem je slavný chrám sv. Barbory, pětilodní katedrála, zasvěcená patronce havířů sv. Barboře. Po chrámu sv. Víta v Praze, pravděpodobně druhý nejvýznamnější u nás. Z barokních památek jmenujme kromě výše zmíněné Kostnice ještě kostel sv. Jana Nepomuckého, Jezuitskou kolej – založenou císařem Ferdinandem II. , nebo sedmnáctimetrový morový sloup. Z období renesance zde nalezneme budovu arciděkanství.

Kostnice – vznešená i morbidní

Tato hřbitovní kaple z konce 14. století je vskutku ojedinělým skvostem Kutnohorské architektury a nelze se o ní nezmínit samostatně.

Její vnitřek tvoří kosterní pozůstatky obětí války a hlavně morových epidemií. Dominantou celé kaple je obrovský lustr, celý sestavený z kostí ve všech velikostech – od nejmenších až po ty, které tvoří ramena lustru. Na některých exponátech jsou dokonce vidět zranění, která způsobila smrt oběti, ale i neuvěřitelná zranění lebky, která bylo možno přežít. Obdivuhodným výtvorem je také erb rodu Schwarzenbergů, také složený z kostí, stejně jako svícny, kříž, kalichy a mnoho dalšího. Kaple je mimo jiné plně funkční, nejen jako toto unikátní muzeum tvořící připomínku smrti a pomíjivost života, ale slouží se tu také mši a bohoslužby.


Kutnohorské stříbro – sláva Českého království

Masivní rozvoj peněžnictví v Kutné Hoře se datuje kolem druhé poloviny 13. století, přestože počátky těžby stříbrné rudy jsou z doby mnohem starší. Kutná Hora byla v době své největší slávy považována za pokladnici, či klenotnici českého království, právě proto stála ve své významnosti hned za majestátem města Prahy. Vlašský dvůr byl původně skladištěm stříbrné rudy a poté dokonce státní mincovnou. Ukázky starodávného způsobu výroby stříbrných mincí – denárů, můžeme při návštěvě Vlašského dvora vidět i dnes.


Stříbření

Římský a český král Václav IV. přijíždí se svou družinou a celým královským dvorem, aby slavnostně zahájil období bujarých oslav a vzdal hold královskému městu stříbra a všem havířům.

Kutná Hora se ocitne znovu v 15. století, Vlašský Dvůr se rozzáří Svatojánskými ohni, vypuknou rytířská klání. V chrámu sv. Barbory se rozezvučí fanfáry, město se oblékne do dobových kostýmů, v ulicích zavládne jarmark a pouťová atmosféra. Držte si klobouky, začíná každoroční gotická slavnost k zahájení nové sezóny a oslavující bohatství a prosperitu města.

Letošní oslavy si můžete vychutnat ve dnech 20. – 21. června 2009 a kromě nezapomenutelné podívané plné dokonalé choreografie, přehlídky kostýmů a kutnohorských tradic se vám nabízí také jedinečná příležitost k návštěvě výše zmíněných historických památek.

Legendy, mýty a tisíce let historie – Cornwall

Cornwall, nejjižnější cíp Britských ostrovů, je sice díky své poloze
a tím teplejšímu klimatu, nedotčené přírodě a unikátním památkám
neméně oblíbenou destinací, přesto však budí dojem tajemné
„neprobádanosti“, krajiny skryté a zapomenuté a tím nanejvýš
záhadné a pozoruhodné.

Londýnský Big Ben, náměstí Trafalgar, či katedrála sv. Pavla, to všechno jistě stojí za pozornost a patří mezi oblíbená lákadla cestovních kanceláří, ale co takhle zkusit to z jiného konce, vzít batoh na záda a vyrazit za poznáním na vlastní pěst. Anglie zdaleka není jen o Londýnu a jeho památkách či atrakcích, které každoročně odolávají tisícům turistů a o kterých jsme už všichni tolikrát slyšeli.


Cornwall, nejjižnější cíp Britských ostrovů, je sice díky své poloze a tím teplejšímu klimatu, nedotčené přírodě a unikátním památkám neméně oblíbenou destinací, přesto však budí dojem tajemné „neprobádanosti“, krajiny skryté a zapomenuté a tím nanejvýš záhadné a pozoruhodné. Říká se, že Cornwall byl bezpochyby domovem krále Artuše a tím i místem zrodu jeho nesmrtelné legendy, je proto příslibem mnoha nevšedních objevů a zážitků. První osídlení této bezmála samostatné části Velké Británie sahá až do doby bronzové. Podobně jako Wales nebo Skotsko, se ještě v nedávné minulosti nepovažovala za podřízenou anglické koruně.

Cornwall byl ještě donedávna poměrně chudou hospodářskou oblastí, lidé zde žili a doposud žijí převážně z rybolovu a zemědělství. Nemalým přínosem v současné době je jistě i cestovní ruch a turistika. Právě ta neuvěřitelná rozlehlost a zeleň krajiny, výhled na moře z nádherných útesů, písčité pláže, lesy a nekonečná pole ve všech zelenavých odstínech, to všechno je najednou kolem vás. Výhled je dechberoucí a vy si připadáte najednou mnohem menší, před vším tím prostorem, který se vám tu jako na dlani nabízí.

A na každém z těch kopců či v údolích jsou zasazena stavení s břidlicovými střechami, jako by se tu objevila z nějaké pohádky a kolem se pasou pestrobarevná stáda krav a ovcí. A vy to všechno sledujete tiše, se zatajeným dechem a myslíte si, jak je možné, že jsem tady dnes poprvé.

Ztracené zahrady Heliganské a Projekt Eden


Heliganské panství patřilo rodině Tremayneových, která je dříve spravovala. První zápis o vzniku Heliganských zahrad se datuje do roku 1603. V 18. století, přesněji kolem roku 1780, bylo celé prostranství zvětšeno do zhruba dnešních rozměrů a doba Viktoriánská byla dobou rozkvětu celého projektu.

Ve 20. století, od roku 1914 do roku 1991, však došlo k úpadku a celé místo bylo téměř opuštěno a zapomenuto. Vzácné dřeviny, traviny, stromy a kilometry cest byly zavaleny porostem křovin a pohřbeny pod tunami plevele a tlejících větví.

Teprve poté došlo na pokus vrátit Heliganské zahrady světu a začalo se s největším zahradnickým a restauračním projektem v Evropě. Tuny odpadu a spadaných křovin byly odvezeny a původní vzácné rostlinstvo se mohlo pomalu znovu obracet ke světlu. Restaurační práce trvají vlastně dodnes a již znovu velkolepé dílo se neustále vylepšuje a modernizuje.


Veřejnost dnes může obdivovat skleníky, italskou zahradu, vinohrady, subtropickou džungli a její samostatný fascinující svět, farmářské prostory a jeskyně. Bylo zasazeno přes pět tisíc nových stromů. Velkolepý a hodný obdivu je také konzervační projekt, kterým se chlubí zdejší provozovatelé a který slouží k ochraně divoké přírody a nutnosti jejího zachování. Vzhled Heliganských zahrad se od doby jejich vzniku liší jen nepatně – můžeme tedy obdivovat jejich původní podobu, jako ti, co stáli u jejich zrodu. Heliganské zahrady reprezentují umění botaniky a zahradnictví 19. století a jsou tedy zároveň jakousi živoucí a nevšední historickou památkou.

A byly to právě ztracené zahrady Heliganské, které inspirovaly a daly podnět ke vzniku jiného projektu, k naprosto unikátnímu a ve světě ojedinělému monumentu, jakémusi „vzdání holdu“ světu botaniky – Projektu Eden.

Projekt Eden je botanické veledílo, má vlastní výzkumný a vzdělávací biologický program. Ve třech skleníkových kopulích se můžete kochat exotickým rostlinstvem, na vlastní kůži okusit subtropické klima, můžete se tu dokonce dozvědět, jak se z tropických květů stávají parfémy. Uvidíte, jak žijí domorodé kmeny a za zmínku jistě stojí i mnohá malířská a sochařská díla moderních umělců, zdobící toto ojedinělé místo spolu s uměle vytvořenými vodopády. Projekt Eden je prý jedním z důvodů, proč jsou zdejší obyvatelé tolik pyšní na to, že patří právě sem.

Tintagel – kde se narodil král Artuš a legenda o Excalibru?


Ke Cornwallu, přesněji řečeno k místu zvanému Tintagel, se vztahuje většina příběhů a legend o králi Artušovi a jeho rytířích. Místní lidé prý věří, že král Artuš stále dlí v jedné z jeskyní a čeká, až ho jeho země bude potřebovat.

Hrad krále Artuše je dnes již v ruinách a rozvalinách, přesto nebo možná právě proto, má své kouzlo, půvab dávných věků. Místo se nachází na vrcholku útesu, samo o sobě tajemné, nehostinné, snad i trochu strašidelné. Pod ním se nabízí pohled na ostrá skaliska, o která se rozbíjí vlny tmavého, rozbouřeného moře, hnané silným větrem.

Legenda vypráví, že právě takové vlny vyhodily na břeh malého krále Artuše, před Merlinovou jeskyní. Existence krále Atuše je samozřejmě těžko prokazatelná a vše co o něm víme, se vztahuje k legendám a mýtům. Je jisté, že v té době žil na západoanglickém pobřeží velký bojovník, a podle vykopávek zde byl hrad již v pátém století. Tintagel je dnes ve správě Britského národního dědictví a hrad krále Artuše patří současným vévodům z Cornwallu.

Lydfordská rokle a tajemství břidlicových jeskyní

Lydfordská rokle už vlastně patří Devonu, oblasti těsně hraničící s Cornwallem. Nabízí se vám tu cca 6km dlouhá stezka, vroubená stržemi, propastmi s vřící vodou, vodopády, srázy a to vše víceméně na vlastní nebezpečí, s kovovým zábradlím zaraženým do skály. Zážitek z Lydfordské rokle je neopakovatelný. Neustálé vědomí blízkého nebezpečí dodává příchuť adrenalinových sportů, na druhé straně bublavá vřídla, měnící se v klidné, průzračné potůčky, vodou omílané skály, ohlušující vodopády a to všechno uprostřed pralesní zeleně, zanechá každého v tichém ohromení.


Cornwallské břidlicové jeskyně vypovídají o způsobu a tvrdých podmínkách života zdejších obyvatel před mnoha lety. Nyní představují něco jako muzeum. Dostane se vám i výkladu, ukázek výrobků, ale naprosto nezapomenutelná jsou jeskynní jezera, zrcadlově čistá a nebezpečně hluboká, která v tom tichu a temnotě podzemního světa působí nadmíru velkolepě.

Zahrady kolem vchodu do jeskyní jsou obohaceny soškami bronzových skřítků, nepochybně strážců jeskyně. Okřídlené postavičky jsou, od nejmenších až po ty v životní velikosti, k dostání i jako suvenýry. A pokud máte slabost pro cokoli nevšedního, nebo i výstředního, můžete mít přímo tady, obklopeni krásou břidlicové jeskyně, dokonce i svatbu.

Kudy za Cornwallským dobrodružstvím?

Cornwall je vzdálen asi 430 km od Londýna a cesta autem trvá přibližně pět hodin. Letecky budete na místě asi za 1 hodinu a 45 minut. Cenově je Cornwall rozhodně přijatelný, v porovnání s cenami v okolí Londýna, nebo jiných větších měst. A navíc, ke všem už tolik lákavým atrakcím, pirožky z Cornwallu vám určitě zůstanou v paměti!


Londýnský Big Ben, náměstí Trafalgar, či katedrála sv. Pavla, to všechno jistě stojí za pozornost a patří mezi oblíbená lákadla cestovních kanceláří, ale co takhle zkusit to z jiného konce, vzít batoh na záda a vyrazit za poznáním na vlastní pěst. Anglie zdaleka není jen o Londýnu a jeho památkách či atrakcích, které každoročně odolávají tisícům turistů a o kterých jsme už všichni tolikrát slyšeli.


Cornwall, nejjižnější cíp Britských ostrovů, je sice díky své poloze a tím teplejšímu klimatu, nedotčené přírodě a unikátním památkám neméně oblíbenou destinací, přesto však budí dojem tajemné „neprobádanosti“, krajiny skryté a zapomenuté a tím nanejvýš záhadné a pozoruhodné. Říká se, že Cornwall byl bezpochyby domovem krále Artuše a tím i místem zrodu jeho nesmrtelné legendy, je proto příslibem mnoha nevšedních objevů a zážitků. První osídlení této bezmála samostatné části Velké Británie sahá až do doby bronzové. Podobně jako Wales nebo Skotsko, se ještě v nedávné minulosti nepovažovala za podřízenou anglické koruně.

Cornwall byl ještě donedávna poměrně chudou hospodářskou oblastí, lidé zde žili a doposud žijí převážně z rybolovu a zemědělství. Nemalým přínosem v současné době je jistě i cestovní ruch a turistika. Právě ta neuvěřitelná rozlehlost a zeleň krajiny, výhled na moře z nádherných útesů, písčité pláže, lesy a nekonečná pole ve všech zelenavých odstínech, to všechno je najednou kolem vás. Výhled je dechberoucí a vy si připadáte najednou mnohem menší, před vším tím prostorem, který se vám tu jako na dlani nabízí.

A na každém z těch kopců či v údolích jsou zasazena stavení s břidlicovými střechami, jako by se tu objevila z nějaké pohádky a kolem se pasou pestrobarevná stáda krav a ovcí. A vy to všechno sledujete tiše, se zatajeným dechem a myslíte si, jak je možné, že jsem tady dnes poprvé.

Ztracené zahrady Heliganské a Projekt Eden


Heliganské panství patřilo rodině Tremayneových, která je dříve spravovala. První zápis o vzniku Heliganských zahrad se datuje do roku 1603. V 18. století, přesněji kolem roku 1780, bylo celé prostranství zvětšeno do zhruba dnešních rozměrů a doba Viktoriánská byla dobou rozkvětu celého projektu.

Ve 20. století, od roku 1914 do roku 1991, však došlo k úpadku a celé místo bylo téměř opuštěno a zapomenuto. Vzácné dřeviny, traviny, stromy a kilometry cest byly zavaleny porostem křovin a pohřbeny pod tunami plevele a tlejících větví.

Teprve poté došlo na pokus vrátit Heliganské zahrady světu a začalo se s největším zahradnickým a restauračním projektem v Evropě. Tuny odpadu a spadaných křovin byly odvezeny a původní vzácné rostlinstvo se mohlo pomalu znovu obracet ke světlu. Restaurační práce trvají vlastně dodnes a již znovu velkolepé dílo se neustále vylepšuje a modernizuje.


Veřejnost dnes může obdivovat skleníky, italskou zahradu, vinohrady, subtropickou džungli a její samostatný fascinující svět, farmářské prostory a jeskyně. Bylo zasazeno přes pět tisíc nových stromů. Velkolepý a hodný obdivu je také konzervační projekt, kterým se chlubí zdejší provozovatelé a který slouží k ochraně divoké přírody a nutnosti jejího zachování. Vzhled Heliganských zahrad se od doby jejich vzniku liší jen nepatně – můžeme tedy obdivovat jejich původní podobu, jako ti, co stáli u jejich zrodu. Heliganské zahrady reprezentují umění botaniky a zahradnictví 19. století a jsou tedy zároveň jakousi živoucí a nevšední historickou památkou.

A byly to právě ztracené zahrady Heliganské, které inspirovaly a daly podnět ke vzniku jiného projektu, k naprosto unikátnímu a ve světě ojedinělému monumentu, jakémusi „vzdání holdu“ světu botaniky – Projektu Eden.

Projekt Eden je botanické veledílo, má vlastní výzkumný a vzdělávací biologický program. Ve třech skleníkových kopulích se můžete kochat exotickým rostlinstvem, na vlastní kůži okusit subtropické klima, můžete se tu dokonce dozvědět, jak se z tropických květů stávají parfémy. Uvidíte, jak žijí domorodé kmeny a za zmínku jistě stojí i mnohá malířská a sochařská díla moderních umělců, zdobící toto ojedinělé místo spolu s uměle vytvořenými vodopády. Projekt Eden je prý jedním z důvodů, proč jsou zdejší obyvatelé tolik pyšní na to, že patří právě sem.

Tintagel – kde se narodil král Artuš a legenda o Excalibru?


Ke Cornwallu, přesněji řečeno k místu zvanému Tintagel, se vztahuje většina příběhů a legend o králi Artušovi a jeho rytířích. Místní lidé prý věří, že král Artuš stále dlí v jedné z jeskyní a čeká, až ho jeho země bude potřebovat.

Hrad krále Artuše je dnes již v ruinách a rozvalinách, přesto nebo možná právě proto, má své kouzlo, půvab dávných věků. Místo se nachází na vrcholku útesu, samo o sobě tajemné, nehostinné, snad i trochu strašidelné. Pod ním se nabízí pohled na ostrá skaliska, o která se rozbíjí vlny tmavého, rozbouřeného moře, hnané silným větrem.

Legenda vypráví, že právě takové vlny vyhodily na břeh malého krále Artuše, před Merlinovou jeskyní. Existence krále Atuše je samozřejmě těžko prokazatelná a vše co o něm víme, se vztahuje k legendám a mýtům. Je jisté, že v té době žil na západoanglickém pobřeží velký bojovník, a podle vykopávek zde byl hrad již v pátém století. Tintagel je dnes ve správě Britského národního dědictví a hrad krále Artuše patří současným vévodům z Cornwallu.

Lydfordská rokle a tajemství břidlicových jeskyní

Lydfordská rokle už vlastně patří Devonu, oblasti těsně hraničící s Cornwallem. Nabízí se vám tu cca 6km dlouhá stezka, vroubená stržemi, propastmi s vřící vodou, vodopády, srázy a to vše víceméně na vlastní nebezpečí, s kovovým zábradlím zaraženým do skály. Zážitek z Lydfordské rokle je neopakovatelný. Neustálé vědomí blízkého nebezpečí dodává příchuť adrenalinových sportů, na druhé straně bublavá vřídla, měnící se v klidné, průzračné potůčky, vodou omílané skály, ohlušující vodopády a to všechno uprostřed pralesní zeleně, zanechá každého v tichém ohromení.


Cornwallské břidlicové jeskyně vypovídají o způsobu a tvrdých podmínkách života zdejších obyvatel před mnoha lety. Nyní představují něco jako muzeum. Dostane se vám i výkladu, ukázek výrobků, ale naprosto nezapomenutelná jsou jeskynní jezera, zrcadlově čistá a nebezpečně hluboká, která v tom tichu a temnotě podzemního světa působí nadmíru velkolepě.

Zahrady kolem vchodu do jeskyní jsou obohaceny soškami bronzových skřítků, nepochybně strážců jeskyně. Okřídlené postavičky jsou, od nejmenších až po ty v životní velikosti, k dostání i jako suvenýry. A pokud máte slabost pro cokoli nevšedního, nebo i výstředního, můžete mít přímo tady, obklopeni krásou břidlicové jeskyně, dokonce i svatbu.

Kudy za Cornwallským dobrodružstvím?

Cornwall je vzdálen asi 430 km od Londýna a cesta autem trvá přibližně pět hodin. Letecky budete na místě asi za 1 hodinu a 45 minut. Cenově je Cornwall rozhodně přijatelný, v porovnání s cenami v okolí Londýna, nebo jiných větších měst. A navíc, ke všem už tolik lákavým atrakcím, pirožky z Cornwallu vám určitě zůstanou v paměti!