Connect with us

Historické památky a města

Víkend v Paříži

Paříž je jednou z nejkrásnějších evropských metropolí, každý
Pařížský bulvár má v sobě kus francouzské historie. Dějiny, které
hýbaly celou Evropou a politickým děním celého světa, nemohly zanechat
Paříž bez viditelných stop, které nám její slávu, velkolepost,
bohatství a moc monarchie připomínají dodnes.

Published

on

Ernest Hemingway prý řekl: „Měl-li jsi to štěstí žít v Paříži jako mladý, zůstane to v tobě po zbytek života, ať půjdeš kamkoliv.“

Zřejmě na tom něco pravdy bude. Paříž je jednou z nejkrásnějších evropských metropolí, každý Pařížský bulvár má v sobě kus francouzské historie. Dějiny, které hýbaly celou Evropou a politickým děním celého světa, nemohly zanechat Paříž bez viditelných stop, které nám její slávu, velkolepost, bohatství a moc monarchie připomínají dodnes.


Louvre a obraz té, co se záhadně usmívá

V Paříži, podobně jako např. v Londýně, můžeme snadno naplánovat prohlídku valné části nejznámějších památek, třeba jen na jediný víkend, protože nejsou od sebe příliš vzdálené a tak nemusíme mít ani velké problémy s dopravou. Louvre, světoznámá obrazárna, muzeum celosvětového umění a domov rozsáhlých exhibicí a uměleckých sbírek nevyčíslitelné hodnoty, se dá jen těžko vynechat při prohlídce města. Mona Lisa je pravděpodobně největším lákadlem pro většinu návštěvníků, je však jen jedním z mnoha slavných, mistrovských děl, která jsou zde k vidění. Kromě obrazů jsou tu sbírky starožitností ze všech koutů světa, sochy, muzeum Napoleona a v blízké době se můžeme těšit na novou fotografickou výstavu na téma – Louvre v období války.

Vstupné do Louvru se pohybuje od 9 do12 Eur za osobu a v době turistické sezóny se připravte na dlouhodobé fronty, které nám ostatně znepříjemňují každou poznávací dovolenou. Louvre však rozhodně stojí i za trochu toho nepohodlí.

Středověký Notre Dame


Ke katedrále Notre Dame se dostaneme od Louvru jen tím, že přejdeme most přes řeku. Na tuto gotickou “krásku“ jsou Francouzi náležitě pyšní, jak je vidět už z jejího názvu – Notre Dame de Paris – Naše pařížská dáma. Jde o jednu z prvních a zároveň nejkrásnějších gotických duchovních staveb na světě. V roce 1160 byla srovnána se zemí stará původní katedrála, aby uvolnila místo mnohem impozantnější stavbě. V roce 1163 byl zaznamenán počátek stavebních prací, ale do dnešní podoby se zdi a věže katedrály dostaly až v roce 1345.

Během francouzské revoluce kolem roku 1790 hrozilo katedrále zničení, díky vandalismu povstalců. Mnoho vzácností z interiérů katedrály bylo zničeno nebo rozkradeno. Panna Marie byla na mnoha oltářích nahrazena revolucionářskou sochou svobody. Katedrála sloužila také jako skladiště potravin a zvony unikly jen o vlásek roztavení. V roce 1802 byla katedrála znovu vysvěcena a v roce 1804 tu byl korunován na císaře Napoleon I. a jeho žena Josefína. Další zajímavostí je vyjmutí a uschování oken katedrály za 2. světové války, aby unikly zničení při bombardování.


Eiffelova věž – symbol města

Právě sem určitě vedly vaše kroky nejdřív, pokud jste už Paříž navštívili. Mohly vás odradit nekonečné fronty návštěvníků, stojících pod věží a čekajících na výstup nahoru. Ale dojem, kterým “Eiffelovka“ působí, se jistě vryl do paměti každého z nás bez rozdílu.

Stojíte pod čtyřmi nosníky věže a díváte se do té spleti kovu, do té neproniknutelné dokonalosti, monumentu velikosti a majestátu a mísí se ve vás různé pocity, od uchvácení přes obdiv ke konstrukčním schopnostem člověka, možná až po nepatrnou stopu závisti.


Před výstupem na věž musíte projít kontrolou zavazadel z bezpečnostních důvodů. Pro výstup můžete použít tři výtahy, nebo schodiště, minimálně jeden výtah však bývá zavřený z důvodů bezpečnosti nebo opravy. Po schodech můžete dojít až do druhého patra, které se nachází ve výšce 115 m, pro dosažení vrcholu věže ve výšce 276 m, použijete výtah z druhého patra. Tady si můžete vychutnat nezapomenutelný výhled na celou Paříž, někdy v trochu nepříjemných větrných podmínkách. Pod věží, stejně jako na obou poschodích se nabízí velký výběr občerstvení a nápojů.

Vstupné pro dospělé je v rozmezí zhruba od 6.40 do 13 Eur, 13 Euro zaplatíte při použití výtahu do nejvyššího patra. Provozní doba bývá do 23 h, někdy až do půlnoci a v záři světel a speciálního nasvícení se vám naskytne úžasná podívaná.

Moulin Rouge v rytmu kankánu

Nejstarší kabaret Paříže, slavný pro svá velkolepá show, možná však ještě slavnější díky stejnojmennému muzikálu, romantickému příběhu o krásné kurtizáně, který nám ukazuje Paříž a Francii ve víru nočního života, ve světlech šantánů a v hříšné atmosféře typické pro její bulváry a avenue.

Moulin Rouge – “Růžový Mlýn“, je jen kousek od stanice metra Blanche a nachází se ve čtvrti tanečních klubů, nočních barů a erotických obchodů, za denního světla září ve své růžové barvě, v noci je nasvícen do červena a rej divoké zábavy pulsuje všude kolem něj. Taneční show v Moulin Rouge se cenově pohybuje kolem 140 Eur, v ceně je láhev šampaňského a těšit se můžete na slavný kankán v podání krásných, spoře oděných tanečnic, světoznámých Doriss Girls a jejich kostýmy zdobené peřím.


Palác a zahrady ve Versailles – triumf krále Slunce

Versailles je asi 20 km jihozápadně od Paříže a lehce se tam dostanete městskou dopravou. Nádherné sídlo Ludvíka XIV., který začal s jeho přeměnou k dnešnímu monumentu krásy a blahobytu ve věku pouhých 23 let. Veškerá umělecká síla francouzského národa byla poslána v té době do Versailles, aby přední malíři, sochaři, architekti a jiní umělci přispěli k velkoleposti tohoto díla, k potěše krále a nyní všech návštěvníků.

Samotné zahrady si vyžádají několik hodin k úplnému prozkoumání, každá fontána či sousoší si zaslouží svůj čas k ocenění dokonalosti a krásy. Svůj zážitek můžete obohatit projížďkou v kočáře taženým koňmi, nebo na loďce po Grand Canalu, kam vás dopraví výletní vlak.

Zámek se může chlubit takovými skvosty, jako je Zrcadlová síň s množstvím křišťálových lustrů. Z oken je nádherný výhled do zahrad a Ludvík XIV. tudy denně procházel do kaple. Tato místnost byla také svědkem mnoha politických převratných událostí, včetně podpisu smlouvy, jež formálně ukončila 1. světovou válku. Za zmínku stojí také luxusní a honosná ložnice krále, ložnice královny, kde se dalo přihlížet narození mnoha následníků trůnu. Sál, kde jsou na zdech vyobrazeny všechny významné bitvy a státní apartmány, které jsou rovněž zdobeny portréty Ludvíka XIV., XV. a XVI., Marie Antoinetty a Napoleona.

Sacré- Coeur – bílá bazilika

Románská katolická bazilika z pískovcových bloků, které ji proslavily svou jasně bílou barvou, stojí a přehlíží celou Paříž z Montmartru, odkud se nabízí krásný panoramatický výhled na město.


Turisté využívají toto místo k odpočinku, k posezení na širokém bílém schodišti, odkud se dívají na Paříž pod nimi. Bazilika byla dostavěna až kolem roku 1914 a otevřena až těsně po skončení 1. světové války.

K této památce se dostanete metrem do stanice Anvers a poté spletí malebných uliček s obchůdky se suvenýry. Někdy tu bývá jarmark. K bazilice pak dojdete buď pěšky, nebo můžete použít lanovku, pro kterou platí stejné jízdenky, jako na metro.

Champs Elysées a Vítězný oblouk


Vítězný oblouk (Arc de Triomphe), dal postavit Napoleon Bonaparte v letech 1806 – 1836, jako symbol své moci. Oslavuje Napoleonova vítězství a stojí na náměstí Charlese de Gaulla, na konci nejslavnějšího pařížského bulváru Champs Elysées, uprostřed frekventovaného kruhového objezdu. V noci je oblouk krásně nasvícen a za malý poplatek, asi 3 Euro, máte opět možnost krásného výhledu na noční Paříž v tisících světel, zářící hlavní třídu Champs Elysées a celé její okolí v nejmodernějším pojetí.

Ernest Hemingway prý řekl: „Měl-li jsi to štěstí žít v Paříži jako mladý, zůstane to v tobě po zbytek života, ať půjdeš kamkoliv.“

Zřejmě na tom něco pravdy bude. Paříž je jednou z nejkrásnějších evropských metropolí, každý Pařížský bulvár má v sobě kus francouzské historie. Dějiny, které hýbaly celou Evropou a politickým děním celého světa, nemohly zanechat Paříž bez viditelných stop, které nám její slávu, velkolepost, bohatství a moc monarchie připomínají dodnes.


Louvre a obraz té, co se záhadně usmívá

V Paříži, podobně jako např. v Londýně, můžeme snadno naplánovat prohlídku valné části nejznámějších památek, třeba jen na jediný víkend, protože nejsou od sebe příliš vzdálené a tak nemusíme mít ani velké problémy s dopravou. Louvre, světoznámá obrazárna, muzeum celosvětového umění a domov rozsáhlých exhibicí a uměleckých sbírek nevyčíslitelné hodnoty, se dá jen těžko vynechat při prohlídce města. Mona Lisa je pravděpodobně největším lákadlem pro většinu návštěvníků, je však jen jedním z mnoha slavných, mistrovských děl, která jsou zde k vidění. Kromě obrazů jsou tu sbírky starožitností ze všech koutů světa, sochy, muzeum Napoleona a v blízké době se můžeme těšit na novou fotografickou výstavu na téma – Louvre v období války.

Vstupné do Louvru se pohybuje od 9 do12 Eur za osobu a v době turistické sezóny se připravte na dlouhodobé fronty, které nám ostatně znepříjemňují každou poznávací dovolenou. Louvre však rozhodně stojí i za trochu toho nepohodlí.

Středověký Notre Dame


Ke katedrále Notre Dame se dostaneme od Louvru jen tím, že přejdeme most přes řeku. Na tuto gotickou “krásku“ jsou Francouzi náležitě pyšní, jak je vidět už z jejího názvu – Notre Dame de Paris – Naše pařížská dáma. Jde o jednu z prvních a zároveň nejkrásnějších gotických duchovních staveb na světě. V roce 1160 byla srovnána se zemí stará původní katedrála, aby uvolnila místo mnohem impozantnější stavbě. V roce 1163 byl zaznamenán počátek stavebních prací, ale do dnešní podoby se zdi a věže katedrály dostaly až v roce 1345.

Během francouzské revoluce kolem roku 1790 hrozilo katedrále zničení, díky vandalismu povstalců. Mnoho vzácností z interiérů katedrály bylo zničeno nebo rozkradeno. Panna Marie byla na mnoha oltářích nahrazena revolucionářskou sochou svobody. Katedrála sloužila také jako skladiště potravin a zvony unikly jen o vlásek roztavení. V roce 1802 byla katedrála znovu vysvěcena a v roce 1804 tu byl korunován na císaře Napoleon I. a jeho žena Josefína. Další zajímavostí je vyjmutí a uschování oken katedrály za 2. světové války, aby unikly zničení při bombardování.


Eiffelova věž – symbol města

Právě sem určitě vedly vaše kroky nejdřív, pokud jste už Paříž navštívili. Mohly vás odradit nekonečné fronty návštěvníků, stojících pod věží a čekajících na výstup nahoru. Ale dojem, kterým “Eiffelovka“ působí, se jistě vryl do paměti každého z nás bez rozdílu.

Stojíte pod čtyřmi nosníky věže a díváte se do té spleti kovu, do té neproniknutelné dokonalosti, monumentu velikosti a majestátu a mísí se ve vás různé pocity, od uchvácení přes obdiv ke konstrukčním schopnostem člověka, možná až po nepatrnou stopu závisti.


Před výstupem na věž musíte projít kontrolou zavazadel z bezpečnostních důvodů. Pro výstup můžete použít tři výtahy, nebo schodiště, minimálně jeden výtah však bývá zavřený z důvodů bezpečnosti nebo opravy. Po schodech můžete dojít až do druhého patra, které se nachází ve výšce 115 m, pro dosažení vrcholu věže ve výšce 276 m, použijete výtah z druhého patra. Tady si můžete vychutnat nezapomenutelný výhled na celou Paříž, někdy v trochu nepříjemných větrných podmínkách. Pod věží, stejně jako na obou poschodích se nabízí velký výběr občerstvení a nápojů.

Vstupné pro dospělé je v rozmezí zhruba od 6.40 do 13 Eur, 13 Euro zaplatíte při použití výtahu do nejvyššího patra. Provozní doba bývá do 23 h, někdy až do půlnoci a v záři světel a speciálního nasvícení se vám naskytne úžasná podívaná.

Moulin Rouge v rytmu kankánu

Nejstarší kabaret Paříže, slavný pro svá velkolepá show, možná však ještě slavnější díky stejnojmennému muzikálu, romantickému příběhu o krásné kurtizáně, který nám ukazuje Paříž a Francii ve víru nočního života, ve světlech šantánů a v hříšné atmosféře typické pro její bulváry a avenue.

Moulin Rouge – “Růžový Mlýn“, je jen kousek od stanice metra Blanche a nachází se ve čtvrti tanečních klubů, nočních barů a erotických obchodů, za denního světla září ve své růžové barvě, v noci je nasvícen do červena a rej divoké zábavy pulsuje všude kolem něj. Taneční show v Moulin Rouge se cenově pohybuje kolem 140 Eur, v ceně je láhev šampaňského a těšit se můžete na slavný kankán v podání krásných, spoře oděných tanečnic, světoznámých Doriss Girls a jejich kostýmy zdobené peřím.


Palác a zahrady ve Versailles – triumf krále Slunce

Versailles je asi 20 km jihozápadně od Paříže a lehce se tam dostanete městskou dopravou. Nádherné sídlo Ludvíka XIV., který začal s jeho přeměnou k dnešnímu monumentu krásy a blahobytu ve věku pouhých 23 let. Veškerá umělecká síla francouzského národa byla poslána v té době do Versailles, aby přední malíři, sochaři, architekti a jiní umělci přispěli k velkoleposti tohoto díla, k potěše krále a nyní všech návštěvníků.

Samotné zahrady si vyžádají několik hodin k úplnému prozkoumání, každá fontána či sousoší si zaslouží svůj čas k ocenění dokonalosti a krásy. Svůj zážitek můžete obohatit projížďkou v kočáře taženým koňmi, nebo na loďce po Grand Canalu, kam vás dopraví výletní vlak.

Zámek se může chlubit takovými skvosty, jako je Zrcadlová síň s množstvím křišťálových lustrů. Z oken je nádherný výhled do zahrad a Ludvík XIV. tudy denně procházel do kaple. Tato místnost byla také svědkem mnoha politických převratných událostí, včetně podpisu smlouvy, jež formálně ukončila 1. světovou válku. Za zmínku stojí také luxusní a honosná ložnice krále, ložnice královny, kde se dalo přihlížet narození mnoha následníků trůnu. Sál, kde jsou na zdech vyobrazeny všechny významné bitvy a státní apartmány, které jsou rovněž zdobeny portréty Ludvíka XIV., XV. a XVI., Marie Antoinetty a Napoleona.

Sacré- Coeur – bílá bazilika

Románská katolická bazilika z pískovcových bloků, které ji proslavily svou jasně bílou barvou, stojí a přehlíží celou Paříž z Montmartru, odkud se nabízí krásný panoramatický výhled na město.


Turisté využívají toto místo k odpočinku, k posezení na širokém bílém schodišti, odkud se dívají na Paříž pod nimi. Bazilika byla dostavěna až kolem roku 1914 a otevřena až těsně po skončení 1. světové války.

K této památce se dostanete metrem do stanice Anvers a poté spletí malebných uliček s obchůdky se suvenýry. Někdy tu bývá jarmark. K bazilice pak dojdete buď pěšky, nebo můžete použít lanovku, pro kterou platí stejné jízdenky, jako na metro.

Champs Elysées a Vítězný oblouk


Vítězný oblouk (Arc de Triomphe), dal postavit Napoleon Bonaparte v letech 1806 – 1836, jako symbol své moci. Oslavuje Napoleonova vítězství a stojí na náměstí Charlese de Gaulla, na konci nejslavnějšího pařížského bulváru Champs Elysées, uprostřed frekventovaného kruhového objezdu. V noci je oblouk krásně nasvícen a za malý poplatek, asi 3 Euro, máte opět možnost krásného výhledu na noční Paříž v tisících světel, zářící hlavní třídu Champs Elysées a celé její okolí v nejmodernějším pojetí.

Continue Reading

Historické památky a města

Barcelona – kopec Montjuïc a fontána Font Màgica

Barcelona je hlavním městem Katalánska a hned po Madridu druhým
největším španělským městem. Leží na pobřeží Středozemního moře
na severovýchodě Španělska. Kousek nad barcelonským přístavem se tyčí
do výšky 213 metrů kopec Montjuic, který kdysi sloužil jako obranná
pevnost přístavuDnes je protkán botanickými zahradami plnými květin.
Zahrady lze vidět i při jízdě lanovkou Teleféric de Montjuïc. Jezdí
od konečné stanice pozemní dráhy Montjuïc Funicular a má tři zastávky
Parc de Montjuïc, Mirador a Castell. Na vršku kopce stojí hrad Castell de
Montjuïc s nádhernými zahradami Jardins del Mirador, odkud je zajímavý
výhled na přístav, moře i město.

Published

on

Barcelona je hlavním městem Katalánska a hned po Madridu druhým největším španělským městem. Leží na pobřeží Středozemního moře na severovýchodě Španělska. Kousek nad barcelonským přístavem se tyčí do výšky 213 metrů kopec Montjuic, který kdysi sloužil jako obranná pevnost přístavuDnes je protkán botanickými zahradami plnými květin. Zahrady lze vidět i při jízdě lanovkou Teleféric de Montjuïc. Jezdí od konečné stanice pozemní dráhy Montjuïc Funicular a má tři zastávky Parc de Montjuïc, Mirador a Castell. Na vršku kopce stojí hrad Castell de Montjuïc s nádhernými zahradami Jardins del Mirador, odkud je zajímavý výhled na přístav, moře i město.

Tip: Pokud jste dobrodružnější povahy a rádi cestujete ve větší skupině, tak do Španělska se dá dojet i autem. Cesta po německých dálnicích je pro osobní vozy zdarma a po cestě přes Německo i Francii je hodně odpočívadel, restaurací i ubytovacích zařízení.

Na kopci můžete navštívit i galerii Joana Miró nebo Národní muzeum umění (Museu Nacional d‘Art de Catalunya nebo MNAC), které bylo zprovozněno roku 1990. Na místě je k vidění nejlepší sbírka románských nástěnných maleb na světě. Jsou tu umístěny i některé skutečné skvosty z oblasti Pyrenejí. Zajímavá je sbírka gotických maleb ze 14. a 15. století, které pocházejí z katalánské umělecké školy i od umělců z jiných regionů Španělska a Evropy. Velmi zajímavé je prohlédnout si sbírku moderního umění ve Fundació Joan Miró a zároveň stejný den i jednoduché a konkrétní nástěnné malby . Budete tak moci porovnat staré a současné malířské umění, jednoduchost pohledu dávných “výtvarníků” narozdíl od značně komplikovaných výtvorů doby současné. {{reklama()}}

Nejen obsah staveb ale i architektura samotná jistě upoutá vaši pozornost. Palau Montjuic, palác, ve kterém nyní sídlí sbírky Národního muzea katalánského umění je stavba velmi pozoruhodná a monstrózní, velmi podobná Národnímu muzeu v Praze. Od něj je možný výhled na panorama města. Nedaleko od Palau Nacional se rozkládá také skanzen španělské vesnice Poble Espanyol s kopiemi nejrůznějších budov z celého Španělska. Nejpozoruhodnější stavbou široko daleko, která dokáže vyprodukovat běžně nevídanou show, je fontána Font Màgica na Španělském náměstí. Nasvícená tryskající fontána hraje za tmy pestrými neonově zářícími barvami a doprovázená hudbou klasickou i moderní láká stovky turistů, kteří posedávají po schodech jak v několika patrech na kopci, tak v jejím bezprostředním okolí. Její program „Hudba a světlo“ začíná večer v sezoně každých 30 minut. Pokud chcete fotit se stativem je třeba najít si své místo opravdu včas, nejlépe na některé z centrálních teras na středu. Tam je navíc nad fontánou ještě další vodní nádrž s malými fontánkami a schodišti vedoucími po obou stranách, které v záběru umocňují obrovský prostor a mocný výhled z ptačího pohledu.


Doporučuji scházet po patrech postupně dolů, protože z každého z nich je ojedinělý výhled jak na město a hrající fontánu ale i na množství dalších malých vodních nádrží, kde také tryská žlutě nasvícená voda. Dolů se dostanete postupně schodištěm nebo eskalátory. Krásný pohled je nejen směrem dolů na fontánu a město, ale od poloviny kopce i směrem vzhůru na velkou vodní kaskádu. Jde o ojedinělý až magický zážitek s pohádkovou atmosférou. Nespěchejte a zvolna vnímejte krásu a harmonii zvuků, barev a tryskající vody od malých nízkých pramínků až po závratnou výši. Nejen hra barev zaujme svou krásou. O přestávkách , tryská voda ve své přirozené barevnosti tvořící bílou něhu večera. Za úplné tmy kolem 23 hodiny lze skrze čistě bílou vodu vidět prozařující neony nočního města a okolní osvětlenou architekturu.

Jakási fontána Font Magica byla původně postavena v parku Ciutadella u příležitosti Světové výstavy roku 1888. Neměla ale takový úspěch, jak se čekalo. Možná to bylo i díky místu, kde se nacházela. Stejná myšlenka přišla na svět i na Světové výstavě EXPO roku 1929. Tehdy byla postavena dnešní fontána u kopce Montjuïc, která uspěla a má po celém světě tisíce obdivovatelů. Pražanům připomene Křižíkovu fontánu na Výstavišti.


Kousek dále na kopci Montjuic najdeme olympijský stadion Estadi Olímpic Lluís Companys (pojmenovaný po katalánském premiérovi z období občanské války), známý též jako Estadi Olímpic de Montjuïc. Přední část stadionu byla vyzdobena sochami Vicenç Navarra a na hlavním vchodu můžete vidět sochařskou zručnost Pau Gargalla. Zde proběhla otevírací ceremonie Olympiády 1992, kdy lukostřelec Antonio Rebollo šípem zapálil olympijský oheň. Dodnes má stavba pozitivní ohlasy a spousty obdivovatelů a sportovních nadšenců. Pro dobré zabezpečení přenosů z olympiády byla v Olympijském parku Montjuïc postavena 136 metrů vysoká Telecommunications Tower, známá i pod jmény Torre Telefónica či Torre Calatrava. Je to jedna z nejslavnějších telekomunikačních věží v celém městě, která úplně změnila vzhled kopce Montjuïc i celkové panorama Barcelony.

Krásný pohled na město je také z protější strany , kde daleko za obytnými čtvrtěmi, dominuje Barceloně hora Tibidabo. Na jejím vrcholu je sto let starý poutní kostel Nejsvětějšího srdce. Je vidět téměř z celé Barcelony, nejlépe z kopce Montjuïc .

Barcelona je hlavním městem Katalánska a hned po Madridu druhým největším španělským městem. Leží na pobřeží Středozemního moře na severovýchodě Španělska. Kousek nad barcelonským přístavem se tyčí do výšky 213 metrů kopec Montjuic, který kdysi sloužil jako obranná pevnost přístavuDnes je protkán botanickými zahradami plnými květin. Zahrady lze vidět i při jízdě lanovkou Teleféric de Montjuïc. Jezdí od konečné stanice pozemní dráhy Montjuïc Funicular a má tři zastávky Parc de Montjuïc, Mirador a Castell. Na vršku kopce stojí hrad Castell de Montjuïc s nádhernými zahradami Jardins del Mirador, odkud je zajímavý výhled na přístav, moře i město.


Na kopci můžete navštívit i galerii Joana Miró nebo Národní muzeum umění (Museu Nacional d‘Art de Catalunya nebo MNAC), které bylo zprovozněno roku 1990. Na místě je k vidění nejlepší sbírka románských nástěnných maleb na světě. Jsou tu umístěny i některé skutečné skvosty z oblasti Pyrenejí. Zajímavá je sbírka gotických maleb ze 14. a 15. století, které pocházejí z katalánské umělecké školy i od umělců z jiných regionů Španělska a Evropy. Velmi zajímavé je prohlédnout si sbírku moderního umění ve Fundació Joan Miró a zároveň stejný den i jednoduché a konkrétní nástěnné malby . Budete tak moci porovnat staré a současné malířské umění, jednoduchost pohledu dávných “výtvarníků” narozdíl od značně komplikovaných výtvorů doby současné. {{reklama()}}

Nejen obsah staveb ale i architektura samotná jistě upoutá vaši pozornost. Palau Montjuic, palác, ve kterém nyní sídlí sbírky Národního muzea katalánského umění je stavba velmi pozoruhodná a monstrózní, velmi podobná Národnímu muzeu v Praze. Od něj je možný výhled na panorama města. Nedaleko od Palau Nacional se rozkládá také skanzen španělské vesnice Poble Espanyol s kopiemi nejrůznějších budov z celého Španělska. Nejpozoruhodnější stavbou široko daleko, která dokáže vyprodukovat běžně nevídanou show, je fontána Font Màgica na Španělském náměstí. Nasvícená tryskající fontána hraje za tmy pestrými neonově zářícími barvami a doprovázená hudbou klasickou i moderní láká stovky turistů, kteří posedávají po schodech jak v několika patrech na kopci, tak v jejím bezprostředním okolí. Její program „Hudba a světlo“ začíná večer v sezoně každých 30 minut. Pokud chcete fotit se stativem je třeba najít si své místo opravdu včas, nejlépe na některé z centrálních teras na středu. Tam je navíc nad fontánou ještě další vodní nádrž s malými fontánkami a schodišti vedoucími po obou stranách, které v záběru umocňují obrovský prostor a mocný výhled z ptačího pohledu.


Doporučuji scházet po patrech postupně dolů, protože z každého z nich je ojedinělý výhled jak na město a hrající fontánu ale i na množství dalších malých vodních nádrží, kde také tryská žlutě nasvícená voda. Dolů se dostanete postupně schodištěm nebo eskalátory. Krásný pohled je nejen směrem dolů na fontánu a město, ale od poloviny kopce i směrem vzhůru na velkou vodní kaskádu. Jde o ojedinělý až magický zážitek s pohádkovou atmosférou. Nespěchejte a zvolna vnímejte krásu a harmonii zvuků, barev a tryskající vody od malých nízkých pramínků až po závratnou výši. Nejen hra barev zaujme svou krásou. O přestávkách , tryská voda ve své přirozené barevnosti tvořící bílou něhu večera. Za úplné tmy kolem 23 hodiny lze skrze čistě bílou vodu vidět prozařující neony nočního města a okolní osvětlenou architekturu.

Jakási fontána Font Magica byla původně postavena v parku Ciutadella u příležitosti Světové výstavy roku 1888. Neměla ale takový úspěch, jak se čekalo. Možná to bylo i díky místu, kde se nacházela. Stejná myšlenka přišla na svět i na Světové výstavě EXPO roku 1929. Tehdy byla postavena dnešní fontána u kopce Montjuïc, která uspěla a má po celém světě tisíce obdivovatelů. Pražanům připomene Křižíkovu fontánu na Výstavišti.


Kousek dále na kopci Montjuic najdeme olympijský stadion Estadi Olímpic Lluís Companys (pojmenovaný po katalánském premiérovi z období občanské války), známý též jako Estadi Olímpic de Montjuïc. Přední část stadionu byla vyzdobena sochami Vicenç Navarra a na hlavním vchodu můžete vidět sochařskou zručnost Pau Gargalla. Zde proběhla otevírací ceremonie Olympiády 1992, kdy lukostřelec Antonio Rebollo šípem zapálil olympijský oheň. Dodnes má stavba pozitivní ohlasy a spousty obdivovatelů a sportovních nadšenců. Pro dobré zabezpečení přenosů z olympiády byla v Olympijském parku Montjuïc postavena 136 metrů vysoká Telecommunications Tower, známá i pod jmény Torre Telefónica či Torre Calatrava. Je to jedna z nejslavnějších telekomunikačních věží v celém městě, která úplně změnila vzhled kopce Montjuïc i celkové panorama Barcelony.

Krásný pohled na město je také z protější strany , kde daleko za obytnými čtvrtěmi, dominuje Barceloně hora Tibidabo. Na jejím vrcholu je sto let starý poutní kostel Nejsvětějšího srdce. Je vidět téměř z celé Barcelony, nejlépe z kopce Montjuïc .

Continue Reading

Historické památky a města

Rodinná klasika: Pustevny – Rožnov pod Radhoštěm

Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací
pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro
spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.

Published

on

Zima je sice v plném proudu, ale budiž náš letní výlet inspirací pro další sezónu. Radhoštěm sice neobjevujeme Ameriku, ale Beskydy jsou pro spoustu Čechů natolik odlehlým koutem, že trocha opakování neuškodí.

Ideální pro rodinu s dětmi

Celá trasa je dlouhá 13 km a od Radhoště se až do Rožnova klesá, takže to v pohodě zvládnou i malé děti. Navíc, socha Radegasta dokáže děcka dovést k naprostému úžasu. Vyrazte autobusem na Pustevny, pak přes hřeben zpět do Rožnova. Na Pustevnách si nenechte ujít unikátní secesní budovy.


Radhošť 1125 m n. m.

Na vrchol vede pohodlná, nepříliš příkrá cesta po hřebeni, která je v zimě velmi oblíbená u běžkařů. Míjet budete již zmíněného Radegasta, obří sochu, kterou zná každý i jen trochu občasný pivař.


Na vrcholku Radhoště je kaple Cyrila a Metoděje, kříž a vysílač. Dřív tu bůh Radegast sídlil, ale dnes už je asi na nějakém klidnějším místě. Dodnes se ale na vrcholek konají poutě několika tisícovek lidí.



Sestup do dřevěného městečka

Cesta z vrcholku hory do Rožnova pěkně utíká a než se člověk naděje, stojí před vstupem do dřevěného městečka Valašského muzea v přírodě. To je, s rokem založení 1925, jedno z nejstarších v Evropě.


Pro panelákové děti je to naprosto unikátní zážitek, představa dřívějšího způsobu života nemůže být zprostředkována lépe.

Dřevěné městečko a Mlýnská dolina jsou pouze dvě části muzea, my navštívili i Valašskou dědinu s větrným mlýnem.



Cesta z (velko)města do Radhoště?

Ideálně je to na víkend, s dětmi spíš prodloužený. Nejblíž je to samozřejmě z Ostravy, což je samo o sobě skvělá základna pro objevování severomoravského kraje. Pojedete šedesát kilometrů, asi hodinku. Hůře na tom jsou obě hlavní města, z Prahy je to 350 km a více než tři a půl hodiny autem. Z Bratislavy je to lehce pod tři. Z jihomoravské metropole se to dá zvládnout za necelé dvě hodinky.

Rádi objevujete města? Potřebujete-li ubytování v Praze, zkuste hotel Ibis Praha, základnu pro objevování severomoravského kraje můžete založit v hotelu Mercure Ostrava a vydáte-li se do hlavního města našich sousedů, budete potřebovat ubytování v Bratislavě.

Continue Reading

Historické památky a města

Marakéš – město mnoha tváří

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých
okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás,
nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.

Published

on


Marrakesh – turisty nejvíce navštěvované město v Maroku vás uchvátí. Marrakesh je někdy nazýván červeným městem podle červených zdí ohraničujících medinu. Slovo „marrakesh“ pochází z berberského sousloví „země boha“. Téměř celý rok tu svítí slunce, lidé se více usmívají, v ulicích je neustále rušno, všude kolem pestrá nabídka čerstvého ovoce a zeleniny, prodavači vám před očima připraví bezkonkurenční pomerančový fresh džus, který nastartuje vaši imunitu ze stresující Evropy.

Na ulicích potkáte povozy tažené osly s nejrůznějším nákladem, kočáry tažené koňmi, a to vše v kontrastu s nejnovějšími modely luxusních aut. Tržiště překypující zbožím a usměvavými prodavači nabízejícími od potravin, bylinek, koření, sušeného ovoce, datlí, fíků, oříšků, meruněk, přírodních parfémů, koberců, látek, šperků po suvenýry a oblečení. To vše obklopené nádhernými palmami a hotely, které vypadají jako královské paláce.


Místa, která v Marakéši nevynechat

Mešita Kotoubia – 70 metrů vysoký minaret, který je chloubou celého města a jeho dominantou. Je nejstarší a nejzachovalejší na světě.

Jemaa El Fnaa (v překladu „sněm mrtvých“) – náměstí v centru města s tržišti a mnoha atrakcemi pro turisty jako jsou zaklínači hadů nebo akrobaté. Většinou tu můžete slyšet velmi příjemnou rytmickou berberskou hudbu.

Královské zahrady – ty nebývají otevřené po celý rok, ale pokud budete mít štěstí, stojí za nádhernou procházku v magickém světě, který vytvořily ruce šikovných zahradníků.

Menara zahrady – tady můžete uniknout ruchu centra, zaprášeným ulicím nebo i velkému horku. Můžete si vydechnout pod palmami. Uvidíte mnoho žen, které se přišli napít ze zdejšího potůčku. Místní věří, že tato voda přináší štěstí. Mnoho rodin sem jezdí na pikniky.


Marocká kuchyně

Maročané si potrpí na dobré jídlo. Jejich kuchyně je hodně kořeněná, ale ne vysloveně pálivá. Hojně se využívají olivy, citrony a pomeranče, kterým se tu velmi daří. Snídaně se většinou skládá z marockého chleba s olivovým olejem, marocké tradiční bílé zahuštěné polévky harira, do které se přidává olivový olej a samozřejmostí je bylinkový čaj hodně slazený a káva. Klasický oběd je kuskus s kuřecím nebo hovězím masem a dušenou zeleninou. Odpolední čaj se podává se sladkostmi podobným našim koblihám, dále palačinkami, sezamovými sušenkami, pečenými řezy nebo chlebem. Večeři pak završí ryba, tajine maso, což je dušené maso připravované v kameninových nádobách např. dušené jehněčí, hovězí, kuřecí a zelenina, brambory.

Reklama:

Užíjte si Maroko a ochutnejte výborný berberský čaj!



Poznatky z Marakéše

Na ulicích si přijdou na své ženy, které se mohou kochat módou všech možných barev a stylů. Uvidíte muže i ženy v evropském oblečení, ale i tradičním muslimském dlouhém až na zem. Dívky často chodí oblečené po evropsku, ale přidají k tomu aspoň šátek, aby bylo vidět, že jde o muslimku. Jako by se tady protínaly dva světy. Oblečení se dá koupit hotové, ale stále ještě mnoho Maročanů, hlavně střední a starší generace dává přednost ušití u krejčího na míru.

Po městě se dá snadno pohybovat autobusem, ale lidé často využívají taxi, když jich jede víc, třeba 3, potom cena vyjde téměř na stejno. Bezpečnost je možná vyšší než u nás, policii potkáte na každé křižovatce, u velkých hotelů i na mnoha místech po celém městě. Turisté převládají hlavně z Francie, domluvíte se tu francouzsky a arabsky. Ale většina lidí rozumí i anglicky. Nádherné pláže Atlantiku jsou veřejné a přístupné zdarma.


Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.

Co vás však nadchne ze všeho nejvíce, jsou sami Maročané. Za každých okolností usměvaví, příjemní, projevující skutečný zájem o Vás, nikdy nikam nespěchají a ochotně poradí, pokud potřebujete.

Continue Reading

Nové články