Autor: Veronika Moreira Tůmová

Na pobřeží Rudého moře

Nedaleké horké minerální prameny, objevené v devadesátých letech,
daly název celé této oblasti a jsou zajištěním její prosperity,
návštěvníkům se tu však nabízí mnohem víc. Výlety do starobylých
klášterů v horách nebo na posvátnou horu Sinaj jsou požitkem pro
milovníky historie i dobrodružství.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Letovisko Ain Soukhna v Egyptě


Ain Soukhna je jedním z nejnovějších turistických letovisek na pobřeží Rudého moře, vzdálené asi 120 km od Káhiry a asi 60 km od Suezského průplavu. Díky své poloze by se dalo nazvat skutečnou oázou uprostřed pouště. Kromě průzračného moře lemovaného zlatým pískem soukromých pláží, nabízí i léčivou sílu horkých minerálních pramenů.

Právě díky tomu se stal z nepříliš vyhledávané oblasti rázem turistický cíl číslo jedna, přestože Egypťané sem jezdí z hlavního města trávit své “relax“ víkendy už dávno. Dnešní lázeňské atmosféře luxusních hotelových komplexů a úžasným podmínkám pro vodní a plážové sporty také není proč odolávat. V Ain Soukhna rozhodně neplatí tvrzení, že egyptský luxus většinou nedosáhne ani na evropský standard.

Resort Stella di Mare – „Hvězda Rudého moře“

Stella di Mare je jedním z mnoha místních hotelových komplexů a už z názvů jednotlivých hotelů vyplívá, že si tu přijdou na své i úplně odlišné typy turistů. Stella Grand Hotel je přirozeně největší a vyhledávaný rodinami s dětmi. Najdete tu soukromou pláž, obrovský přírodní bazén, Spa centrum, několik restaurací, ale i večerní bary, diskotéku a spoustu zábavných programů pro děti. Stella Golf Hotel nabízí k tomu všemu krásná golfová hřiště a kurzy, chlubí se navíc nádhernou podívanou přímo ve vstupní hale, která díky efektu slunečního světla na mramorový a alabastrový strop mění barvu v průběhu dne. Stella Sea Club Hotel nabízí ubytování v komplexu vilek s bazény, obklopených zahradami s úžasnou zelení. Několik dalších hotelů je stále ve výstavbě, protože díky oblibě a růstu návštěvnosti se celá oblast neustále rozrůstá.


Termální prameny v Ain Soukhna

Nedaleké horké minerální prameny, objevené v devadesátých letech, daly název celé této oblasti a jsou zajištěním její prosperity, návštěvníkům se tu však nabízí mnohem víc. Výlety do starobylých klášterů v horách nebo na posvátnou horu Sinaj jsou požitkem pro milovníky historie i dobrodružství. Kláštery sv. Antonína a sv. Pavla patří k nejstarším na světě a dodnes tu přežívají dávné rituály a přísná pravidla, nutná dodržovat i turisty. Pokud vám nebude vadit asi 1,5 hod trvající a celkem nezáživná cesta pouští, (většinou v klimatizovaných minibusech zajištěných cestovní agenturou), můžete se vypravit i do Káhiry. Tam si rozhodně nenechte ujít třeba Egyptské národní muzeum nebo Sfingu obklopující pyramidy v Gize.

Volný čas a zábava

Dalo by se říct, že v porovnání s egyptskými letovisky jako je Hurghada nebo Sharm El Sheikh, Ain Soukhna není ještě mezi českými turisty tak “profláknuté“. Přesto je nejlepší dorazit sem třeba jen pár týdnů před sezónou, kdy nejlépe oceníte zdejší pohodovou, téměř rodinnou atmosféru. Kdo chce jet do Egypta kvůli potápění nebo za noční zábavou, měl by se ovšem poohlédnout jinde. V tomto směru toho Ain Soukhna příliš nenabízí. V hotelu si sice můžete zaplatit potápěčské kurzy, organizované potápění ve vodním centru i výbavu pro šnorchlování, ale ideální podmínky na otevřeném moři nejsou. Oblíbenější jsou tu proto výlety na lodích s proskleným dnem nebo zdejší krásné vodní parky. Co se týče nočních radovánek, žádné bulváry, kde se večer rozzáří neony nočních klubů, tady nečekejte. Ain Soukhna je uzavřená a přísně zabezpečená oblast hotelů, kam jejich ostraha nepustí ani cizí taxík, veškerou dopravu si sjednávají sami spolu s vaším cestovním agentem, který je za vás po dobu pobytu zodpovědný a jakékoliv výlety a vyjížďky za zábavou vám zorganizuje.


Z prachu pouště do smogu Káhiry

Výlet do Káhiry byl pro nás při návštěvě Egypta samozřejmostí, i přes téměř dvouhodinovou cestu prachem pouště a během ní téměř ničím zajímavým k vidění. První mrakodrapy brzy ustoupily rozpadlým stavbám a špinavým “fast foodům“ a mě napadlo, že tohle asi v mnohém překoná moje představy, bohužel v negativním slova smyslu. Pyramidy v Gize určitě stojí za váš čas, ale jejich blízkost k přeplněným ulicím města (takřka přes ulici) uvádí trochu do rozpaků, stejně jako neodbytní trhovci a dokonce i policisté na velbloudech loudících “bakšiš“, tím nejdrzejším možným způsobem. Doprava prakticky bez silničních pravidel je kapitola sama o sobě a zácpám polorozpadlých, troubících vraků, ve kterých nejspíš strávíte půl dne, se dá vyhnout jen těžko. Uspěchaný jednodenní výlet v úmorném vedru a špíně “méně udržovaných“ čtvrtí egyptské metropole byl tak jedním z těch “méně okouzlujících“ zážitků, i když slavná mešita Al-Azhar a večerní jízda lodí po Nilu můj dojem trochu vylepšily. Investujte proto do slušného hotelu, připlaťte si za pohodlný způsob dopravy a nechte si na poznávání Káhiry aspoň dva až tři dny, ať je ta vaše zkušenost o něco příjemnější.

Sahara a písečná bouře

Ne, nemám osobní zkušenost s nefalšovanou písečnou bouří v její plné síle uprostřed Sahary a nejsem natolik dobrodružný typ, abych po něčem takovém toužila. (Přesto jsem si cestou po “matce pouští“ prostě musela několikrát vzpomenout na pouštní scény z filmu Anglický pacient a jeho děj z předválečného Egypta, přestože se tu ve skutečnosti nenatáčel.) Nejsou tu ani pověstné písečné duny úžasně souměrných tvarů, ani nekonečnost jemného písku, jak to známe z mnohých filmů. Sahara je prašná, většinou kamenitá, občas připomínající vyschlé zorané pole nebo řečiště, někdy se na jejím obzoru vynoří z prachu obrysy hor, skal a ztichlých vulkánů. Žádná romantika, jen nudné, až hrozivé osamění, smrtící síla žáru slunce a sem tam benzinová pumpa, vábící na přítomnost života, civilizace a na nehorázně předraženou vodu.

Menší písečná bouře nás zastihla jen okrajově a uprostřed noci, na cestě z výpravy na horu Sinaj. V bezpečí bytelného stavení zdejších obyvatel se mi ji podařilo celou zaspat. Následující tropické ráno a blankytně modrá obloha budily dojem, že se nám živel asi milosrdně vyhnul. Teprve návrat do hotelu, kde ještě vytahovali slunečníky a lehátka napadaná do bazénu a vymetali písek z balkonů, mě vyvedl z omylu.


Do lázní a wellness v Ain Soukhna

Ain Soukhna nabízí jedny z největších lázní a terapeutických center na Středním východě. Výběr vířivých bazénů, léčivých koupelí a masážních stylů je tu skutečně nekonečný. Většina kosmetických a dalších služeb je přizpůsobena evropským normám a poptávka po nich stoupá spíš díky atraktivním exotickým názvům, většinou se jmény egyptských bohů a králů. Za zkoušku ale určitě stojí oblíbené aromaterapeutické koupele, nebo masáže pomocí medu, vonných parfémů a bylin. Dámy bývají většinou zvědavé na tzv. Kleopatřinu lázeň – ta obsahuje mléko a ovocné šťávy a podle všeho je velmi osvěžující a blahodárná.

Proč se (ne)bát „faraónovy pomsty“?

Egypťané mají smysl pro humor a někdy si z nás, chudáků turistů, rádi tropí nemístné žerty. Zmiňují se například o hrozbě tzv. “Faraónovy pomsty“, která sužuje někdy i celé turistické skupiny a kdo se jí vyhne, může skutečně mluvit o štěstí. Nejedná se ovšem ani o písečnou bouři, ani o záhadnou ztrátu zavazadel, ale o těžší průběh střevních potíží, způsobených vlivem změny klimatu, stravováním ale i jinou úrovní hygienických norem. Není však nutné předem propadat panice a vézt s sebou kufr plný léků, stačí řídit se několika pravidly:

  • používat jen balenou vodu z lahví, na pití i pro osobní hygienu, nepít vodu z kohoutku nebo při sprchování,
  • nepřehánět to s konzumací mořských plodů a raději se vyhnout veškerému stravování na ulicích a v tržnicích,
  • včas se informovat o dostupnosti a úrovni lékařské péče ve vašem hotelu.


Suezský průplav

Suezský průplav spojující Středozemní a Rudé moře je vzdálený necelých 60 km od centra Ain Soukhn,a a proto se i sem můžete vypravit, když vás přestane bavit chytat bronz na pláži nebo u bazénu. Je důležitou tepnou lodní dopravy, umožňuje lodím cestovat mezi oběma moři bez nutnosti obeplouvání celého kontinentu. Šířka a ponor lodí však musí splňovat jistá omezení, kanál je příliš úzký a mělký například pro obrovské cisternové lodě (supertankery), které musí Afriku objíždět. Pod průplavem vede od roku 1995 nový silniční tunel postavený uvnitř původního, který prosakoval. Od roku 2001 vede přes průplav silniční i železniční most.

Současná situace v Egyptě a její vliv na cestovní ruch

Egypt byl v posledních letech jednou z nejoblíbenějších destinací českých turistů, snadná dostupnost exotiky cizího kontinentu (délka letu asi 3,5 – 4 hod) zlákala skoro 200 000 Čechů ročně. Nedávné vyostření politické situace budí samozřejmě obavy a nechuť k cestování do Egypta a bude mít rozhodně negativní dopad na zdejší turistiku, hlavně v letošní sezóně. Cestovní kanceláře nyní však znovu nabízejí zájezdy do nejznámějších přímořských letovisek, kde se dosud napjatá atmosféra podle všeho nijak znatelně neprojevuje. Krásy, památky a unikáty Egypta, které jinde na světě nenajdeme, by bylo určitě škoda do budoucna zavrhnout.

Letovisko Ain Soukhna v Egyptě


Ain Soukhna je jedním z nejnovějších turistických letovisek na pobřeží Rudého moře, vzdálené asi 120 km od Káhiry a asi 60 km od Suezského průplavu. Díky své poloze by se dalo nazvat skutečnou oázou uprostřed pouště. Kromě průzračného moře lemovaného zlatým pískem soukromých pláží, nabízí i léčivou sílu horkých minerálních pramenů.

Právě díky tomu se stal z nepříliš vyhledávané oblasti rázem turistický cíl číslo jedna, přestože Egypťané sem jezdí z hlavního města trávit své “relax“ víkendy už dávno. Dnešní lázeňské atmosféře luxusních hotelových komplexů a úžasným podmínkám pro vodní a plážové sporty také není proč odolávat. V Ain Soukhna rozhodně neplatí tvrzení, že egyptský luxus většinou nedosáhne ani na evropský standard.

Resort Stella di Mare – „Hvězda Rudého moře“

Stella di Mare je jedním z mnoha místních hotelových komplexů a už z názvů jednotlivých hotelů vyplívá, že si tu přijdou na své i úplně odlišné typy turistů. Stella Grand Hotel je přirozeně největší a vyhledávaný rodinami s dětmi. Najdete tu soukromou pláž, obrovský přírodní bazén, Spa centrum, několik restaurací, ale i večerní bary, diskotéku a spoustu zábavných programů pro děti. Stella Golf Hotel nabízí k tomu všemu krásná golfová hřiště a kurzy, chlubí se navíc nádhernou podívanou přímo ve vstupní hale, která díky efektu slunečního světla na mramorový a alabastrový strop mění barvu v průběhu dne. Stella Sea Club Hotel nabízí ubytování v komplexu vilek s bazény, obklopených zahradami s úžasnou zelení. Několik dalších hotelů je stále ve výstavbě, protože díky oblibě a růstu návštěvnosti se celá oblast neustále rozrůstá.


Termální prameny v Ain Soukhna

Nedaleké horké minerální prameny, objevené v devadesátých letech, daly název celé této oblasti a jsou zajištěním její prosperity, návštěvníkům se tu však nabízí mnohem víc. Výlety do starobylých klášterů v horách nebo na posvátnou horu Sinaj jsou požitkem pro milovníky historie i dobrodružství. Kláštery sv. Antonína a sv. Pavla patří k nejstarším na světě a dodnes tu přežívají dávné rituály a přísná pravidla, nutná dodržovat i turisty. Pokud vám nebude vadit asi 1,5 hod trvající a celkem nezáživná cesta pouští, (většinou v klimatizovaných minibusech zajištěných cestovní agenturou), můžete se vypravit i do Káhiry. Tam si rozhodně nenechte ujít třeba Egyptské národní muzeum nebo Sfingu obklopující pyramidy v Gize.

Volný čas a zábava

Dalo by se říct, že v porovnání s egyptskými letovisky jako je Hurghada nebo Sharm El Sheikh, Ain Soukhna není ještě mezi českými turisty tak “profláknuté“. Přesto je nejlepší dorazit sem třeba jen pár týdnů před sezónou, kdy nejlépe oceníte zdejší pohodovou, téměř rodinnou atmosféru. Kdo chce jet do Egypta kvůli potápění nebo za noční zábavou, měl by se ovšem poohlédnout jinde. V tomto směru toho Ain Soukhna příliš nenabízí. V hotelu si sice můžete zaplatit potápěčské kurzy, organizované potápění ve vodním centru i výbavu pro šnorchlování, ale ideální podmínky na otevřeném moři nejsou. Oblíbenější jsou tu proto výlety na lodích s proskleným dnem nebo zdejší krásné vodní parky. Co se týče nočních radovánek, žádné bulváry, kde se večer rozzáří neony nočních klubů, tady nečekejte. Ain Soukhna je uzavřená a přísně zabezpečená oblast hotelů, kam jejich ostraha nepustí ani cizí taxík, veškerou dopravu si sjednávají sami spolu s vaším cestovním agentem, který je za vás po dobu pobytu zodpovědný a jakékoliv výlety a vyjížďky za zábavou vám zorganizuje.


Z prachu pouště do smogu Káhiry

Výlet do Káhiry byl pro nás při návštěvě Egypta samozřejmostí, i přes téměř dvouhodinovou cestu prachem pouště a během ní téměř ničím zajímavým k vidění. První mrakodrapy brzy ustoupily rozpadlým stavbám a špinavým “fast foodům“ a mě napadlo, že tohle asi v mnohém překoná moje představy, bohužel v negativním slova smyslu. Pyramidy v Gize určitě stojí za váš čas, ale jejich blízkost k přeplněným ulicím města (takřka přes ulici) uvádí trochu do rozpaků, stejně jako neodbytní trhovci a dokonce i policisté na velbloudech loudících “bakšiš“, tím nejdrzejším možným způsobem. Doprava prakticky bez silničních pravidel je kapitola sama o sobě a zácpám polorozpadlých, troubících vraků, ve kterých nejspíš strávíte půl dne, se dá vyhnout jen těžko. Uspěchaný jednodenní výlet v úmorném vedru a špíně “méně udržovaných“ čtvrtí egyptské metropole byl tak jedním z těch “méně okouzlujících“ zážitků, i když slavná mešita Al-Azhar a večerní jízda lodí po Nilu můj dojem trochu vylepšily. Investujte proto do slušného hotelu, připlaťte si za pohodlný způsob dopravy a nechte si na poznávání Káhiry aspoň dva až tři dny, ať je ta vaše zkušenost o něco příjemnější.

Sahara a písečná bouře

Ne, nemám osobní zkušenost s nefalšovanou písečnou bouří v její plné síle uprostřed Sahary a nejsem natolik dobrodružný typ, abych po něčem takovém toužila. (Přesto jsem si cestou po “matce pouští“ prostě musela několikrát vzpomenout na pouštní scény z filmu Anglický pacient a jeho děj z předválečného Egypta, přestože se tu ve skutečnosti nenatáčel.) Nejsou tu ani pověstné písečné duny úžasně souměrných tvarů, ani nekonečnost jemného písku, jak to známe z mnohých filmů. Sahara je prašná, většinou kamenitá, občas připomínající vyschlé zorané pole nebo řečiště, někdy se na jejím obzoru vynoří z prachu obrysy hor, skal a ztichlých vulkánů. Žádná romantika, jen nudné, až hrozivé osamění, smrtící síla žáru slunce a sem tam benzinová pumpa, vábící na přítomnost života, civilizace a na nehorázně předraženou vodu.

Menší písečná bouře nás zastihla jen okrajově a uprostřed noci, na cestě z výpravy na horu Sinaj. V bezpečí bytelného stavení zdejších obyvatel se mi ji podařilo celou zaspat. Následující tropické ráno a blankytně modrá obloha budily dojem, že se nám živel asi milosrdně vyhnul. Teprve návrat do hotelu, kde ještě vytahovali slunečníky a lehátka napadaná do bazénu a vymetali písek z balkonů, mě vyvedl z omylu.


Do lázní a wellness v Ain Soukhna

Ain Soukhna nabízí jedny z největších lázní a terapeutických center na Středním východě. Výběr vířivých bazénů, léčivých koupelí a masážních stylů je tu skutečně nekonečný. Většina kosmetických a dalších služeb je přizpůsobena evropským normám a poptávka po nich stoupá spíš díky atraktivním exotickým názvům, většinou se jmény egyptských bohů a králů. Za zkoušku ale určitě stojí oblíbené aromaterapeutické koupele, nebo masáže pomocí medu, vonných parfémů a bylin. Dámy bývají většinou zvědavé na tzv. Kleopatřinu lázeň – ta obsahuje mléko a ovocné šťávy a podle všeho je velmi osvěžující a blahodárná.

Proč se (ne)bát „faraónovy pomsty“?

Egypťané mají smysl pro humor a někdy si z nás, chudáků turistů, rádi tropí nemístné žerty. Zmiňují se například o hrozbě tzv. “Faraónovy pomsty“, která sužuje někdy i celé turistické skupiny a kdo se jí vyhne, může skutečně mluvit o štěstí. Nejedná se ovšem ani o písečnou bouři, ani o záhadnou ztrátu zavazadel, ale o těžší průběh střevních potíží, způsobených vlivem změny klimatu, stravováním ale i jinou úrovní hygienických norem. Není však nutné předem propadat panice a vézt s sebou kufr plný léků, stačí řídit se několika pravidly:

  • používat jen balenou vodu z lahví, na pití i pro osobní hygienu, nepít vodu z kohoutku nebo při sprchování,
  • nepřehánět to s konzumací mořských plodů a raději se vyhnout veškerému stravování na ulicích a v tržnicích,
  • včas se informovat o dostupnosti a úrovni lékařské péče ve vašem hotelu.


Suezský průplav

Suezský průplav spojující Středozemní a Rudé moře je vzdálený necelých 60 km od centra Ain Soukhn,a a proto se i sem můžete vypravit, když vás přestane bavit chytat bronz na pláži nebo u bazénu. Je důležitou tepnou lodní dopravy, umožňuje lodím cestovat mezi oběma moři bez nutnosti obeplouvání celého kontinentu. Šířka a ponor lodí však musí splňovat jistá omezení, kanál je příliš úzký a mělký například pro obrovské cisternové lodě (supertankery), které musí Afriku objíždět. Pod průplavem vede od roku 1995 nový silniční tunel postavený uvnitř původního, který prosakoval. Od roku 2001 vede přes průplav silniční i železniční most.

Současná situace v Egyptě a její vliv na cestovní ruch

Egypt byl v posledních letech jednou z nejoblíbenějších destinací českých turistů, snadná dostupnost exotiky cizího kontinentu (délka letu asi 3,5 – 4 hod) zlákala skoro 200 000 Čechů ročně. Nedávné vyostření politické situace budí samozřejmě obavy a nechuť k cestování do Egypta a bude mít rozhodně negativní dopad na zdejší turistiku, hlavně v letošní sezóně. Cestovní kanceláře nyní však znovu nabízejí zájezdy do nejznámějších přímořských letovisek, kde se dosud napjatá atmosféra podle všeho nijak znatelně neprojevuje. Krásy, památky a unikáty Egypta, které jinde na světě nenajdeme, by bylo určitě škoda do budoucna zavrhnout.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Na výlet do pražské zoo

Výlet do zoo nemusí být jen procházka s dětmi a se psem, rodinné
focení u ledních medvědů nebo tygrů a nakonec párek v rohlíku.
Pražská zoologická zahrada nabízí celou řadu úžasných zážitkových
programů, cestovatelských setkání, soutěží, kurzů a dalších akcí.

Kam na první jarní výlet? Do pražské zoo!

I když to zatím ještě tak nevypadá, jaro se blíží a s ním i první teplé a slunečné dny, které nás nutí utíkat z města do přírody. Utíkat ale nemusíme daleko, dokonce ani nemusíme vyjet z hlavního města. Dokonalý jarní výlet pro milovníky zvířat, přírody a exotiky nás totiž čeká v pražské zoo. Výlet do zoo nemusí být ovšem jen procházka s dětmi a se psem, rodinné focení u ledních medvědů nebo tygrů a nakonec párek v rohlíku. Pražská zoologická zahrada nabízí celou řadu úžasných zážitkových programů, cestovatelských setkání, soutěží, kurzů a dalších akcí.


Události a novinky 2010 – 2011

K největším novinkám letošního roku patří narození sedmdesátého žirafího mláděte. Malá samička se narodila 23. ledna 2011 v pavilonu Africký dům, kde je nyní už také k vidění. Jedná se o druh žirafy Rothschildovy. K dalším zajímavostem patří chov leguánů modravých, kteří jsou nyní k vidění v teráriu v Pavilonu velkých kočkovitých šelem. Pražská zoo je jediná v Evropě, která se může pochlubit chovem těchto býložravých ještěrů. Napínavé ale úspěšné bylo také novoroční líhnutí plazů, nebo silvestrovské páření goril.

V květnu loňského roku byla zahájena největší stavba v historii pražské zoo a tou je nový areál pro slony, hrochy a antilopy. Zahájení sezóny 2013, kdy by měl být projekt dokončen, tak bude určitě o něco slavnostnější.


Do pražské zoo s dětmi

Jednou z největších senzací pro děti je tu bezpochyby Dětská zoo nebo taky farma. Najdete ji v jižní části zoo, kde se děti mohou volně pohybovat mezi domácími zvířaty, pohladit si je a dokonce je i krmit speciálním krmením zakoupeným v automatech. Děti se mohou také svézt dětskou tramvají nebo oblíbeným vláčkem, povozit se na ponících. Pro ty starší je tu lanovka nebo rozhledna Obora.

Cestovatelská setkání a přednášky

Ve vzdělávacím centru se tu každé úterý od ledna do března setkáváme s cestovateli, horolezci, umělci a dalšími zajímavými lidmi, kteří pro nás a s námi objevují svět. V březnu se tu můžete těšit na přednášky o Zambii, Zimbabwe a Etiopii, taky se tu setkáte s ředitelkou Zoo v Hradci Králové a s jejím projektem Zachraňme nosorožce. Pokud se vám tato setkání zalíbí, můžete v nich pokračovat a účastnit se programu Cestovatelské středy v Národním muzeu. Jsou společnou akcí Zoo Praha, Národního muzea, Botanické zahrady Praha a cestovní kanceláře Livingstone a mimo jiné se tu nabízí i ukázky z exotické gastronomie a jejich degustace.

Chovatelem na jeden den a jiné zážitky


Budete mít narozeniny? Řekněte si o zážitkový dárek! Můžete si vybrat z individuálně připravených prohlídkových tras s průvodcem, nebo z několika programů kontaktu se zvířetem, nebo se stát na jeden den chovatelem ve vybraném pavilonu. V ceně jsou dárkové předměty, tričko s logem, fotodokumentace, odborná asistence, rodinná vstupenka a spousta dalších lákadel. Z dalších akcí, které si můžete v zoo objednat je třeba narozeninový den pro děti nebo dokonce i svatební obřad.

Povodeň v Zoo Praha v roce 2002

Ničivá povodeň v roce 2002 se nevyhnula ani pražské zoo a její následky byly skutečně devastující. Zemřelo při ní 136 zvířat, včetně slona a hroší samice, kteří museli být utraceni. Příběh uprchlých lachtanů a jejich putování v čele s Gastonem je známo snad každému a vyšel dokonce i knižně. Mnoho zvířat našlo dočasný azyl v olomoucké a plzeňské zoo a na odklízení škod se podílely desítky dobrovolníků.

Pražská zoo je dnes po rekonstrukci mnohem krásnější a její návštěvnost je nesrovnatelně vyšší než v době před povodní. Magazín Forbes ji dokonce označil jako sedmou nejlepší zoo světa. Před ní se umístily zoologické zahrady v Orlandu, ve Francii, v Německu, ve Švýcarsku, v New Yorku a v Anglii, ale za sebou nechala například Japonsko, Kanadu, Austrálii nebo Jihoafrickou republiku.


Vše co chcete a potřebujete vědět

Veškeré informace o akcích a speciálních programech v pražské zoo, včetně otvírací doby a ceny za vstup, ale i o možnosti adopcí zvířat, o trase parníkem, o poslání a úsilí zdejších chovatelů a pracovníků a o tom, jak jim můžete pomoct i vy sami, to všechno a mnohem víc najdete na webových stránkách www.zoopraha.cz.

Kam na první jarní výlet? Do pražské zoo!

I když to zatím ještě tak nevypadá, jaro se blíží a s ním i první teplé a slunečné dny, které nás nutí utíkat z města do přírody. Utíkat ale nemusíme daleko, dokonce ani nemusíme vyjet z hlavního města. Dokonalý jarní výlet pro milovníky zvířat, přírody a exotiky nás totiž čeká v pražské zoo. Výlet do zoo nemusí být ovšem jen procházka s dětmi a se psem, rodinné focení u ledních medvědů nebo tygrů a nakonec párek v rohlíku. Pražská zoologická zahrada nabízí celou řadu úžasných zážitkových programů, cestovatelských setkání, soutěží, kurzů a dalších akcí.


Události a novinky 2010 – 2011

K největším novinkám letošního roku patří narození sedmdesátého žirafího mláděte. Malá samička se narodila 23. ledna 2011 v pavilonu Africký dům, kde je nyní už také k vidění. Jedná se o druh žirafy Rothschildovy. K dalším zajímavostem patří chov leguánů modravých, kteří jsou nyní k vidění v teráriu v Pavilonu velkých kočkovitých šelem. Pražská zoo je jediná v Evropě, která se může pochlubit chovem těchto býložravých ještěrů. Napínavé ale úspěšné bylo také novoroční líhnutí plazů, nebo silvestrovské páření goril.

V květnu loňského roku byla zahájena největší stavba v historii pražské zoo a tou je nový areál pro slony, hrochy a antilopy. Zahájení sezóny 2013, kdy by měl být projekt dokončen, tak bude určitě o něco slavnostnější.


Do pražské zoo s dětmi

Jednou z největších senzací pro děti je tu bezpochyby Dětská zoo nebo taky farma. Najdete ji v jižní části zoo, kde se děti mohou volně pohybovat mezi domácími zvířaty, pohladit si je a dokonce je i krmit speciálním krmením zakoupeným v automatech. Děti se mohou také svézt dětskou tramvají nebo oblíbeným vláčkem, povozit se na ponících. Pro ty starší je tu lanovka nebo rozhledna Obora.

Cestovatelská setkání a přednášky

Ve vzdělávacím centru se tu každé úterý od ledna do března setkáváme s cestovateli, horolezci, umělci a dalšími zajímavými lidmi, kteří pro nás a s námi objevují svět. V březnu se tu můžete těšit na přednášky o Zambii, Zimbabwe a Etiopii, taky se tu setkáte s ředitelkou Zoo v Hradci Králové a s jejím projektem Zachraňme nosorožce. Pokud se vám tato setkání zalíbí, můžete v nich pokračovat a účastnit se programu Cestovatelské středy v Národním muzeu. Jsou společnou akcí Zoo Praha, Národního muzea, Botanické zahrady Praha a cestovní kanceláře Livingstone a mimo jiné se tu nabízí i ukázky z exotické gastronomie a jejich degustace.

Chovatelem na jeden den a jiné zážitky


Budete mít narozeniny? Řekněte si o zážitkový dárek! Můžete si vybrat z individuálně připravených prohlídkových tras s průvodcem, nebo z několika programů kontaktu se zvířetem, nebo se stát na jeden den chovatelem ve vybraném pavilonu. V ceně jsou dárkové předměty, tričko s logem, fotodokumentace, odborná asistence, rodinná vstupenka a spousta dalších lákadel. Z dalších akcí, které si můžete v zoo objednat je třeba narozeninový den pro děti nebo dokonce i svatební obřad.

Povodeň v Zoo Praha v roce 2002

Ničivá povodeň v roce 2002 se nevyhnula ani pražské zoo a její následky byly skutečně devastující. Zemřelo při ní 136 zvířat, včetně slona a hroší samice, kteří museli být utraceni. Příběh uprchlých lachtanů a jejich putování v čele s Gastonem je známo snad každému a vyšel dokonce i knižně. Mnoho zvířat našlo dočasný azyl v olomoucké a plzeňské zoo a na odklízení škod se podílely desítky dobrovolníků.

Pražská zoo je dnes po rekonstrukci mnohem krásnější a její návštěvnost je nesrovnatelně vyšší než v době před povodní. Magazín Forbes ji dokonce označil jako sedmou nejlepší zoo světa. Před ní se umístily zoologické zahrady v Orlandu, ve Francii, v Německu, ve Švýcarsku, v New Yorku a v Anglii, ale za sebou nechala například Japonsko, Kanadu, Austrálii nebo Jihoafrickou republiku.


Vše co chcete a potřebujete vědět

Veškeré informace o akcích a speciálních programech v pražské zoo, včetně otvírací doby a ceny za vstup, ale i o možnosti adopcí zvířat, o trase parníkem, o poslání a úsilí zdejších chovatelů a pracovníků a o tom, jak jim můžete pomoct i vy sami, to všechno a mnohem víc najdete na webových stránkách www.zoopraha.cz.

Velká Amerika

Na částečně zatopené vápencové lomy Amerika můžete narazit docela
náhodou a to v Českém krasu nedaleko Karlštejna. Nevedou sem žádné
velké, těžko přehlédnutelné ukazatele, takže tuhle podívanou můžete
snadno minout. Leží u obce Mořina, vstup je sem oficiálně zakázán,
ale je tu několik přístupových cest a od krkolomného sestupu dolů
neodrazují ani výstražné cedule hrozící pokutou.

Vápencová Amerika

Mluvilo se o ní vždycky ve spojení se zakázaným trampováním, vyhledávaným místem nudistů a na schůdnějších místech snad i úkrytem bezdomovců.

Na částečně zatopené vápencové lomy Amerika můžete narazit docela náhodou a to v Českém krasu nedaleko Karlštejna. Nevedou sem žádné velké, těžko přehlédnutelné ukazatele, takže tuhle podívanou můžete snadno minout. Leží u obce Mořina, vstup je sem oficiálně zakázán, ale je tu několik přístupových cest a od krkolomného sestupu dolů neodrazují ani výstražné cedule hrozící pokutou.


Z parkoviště u silnice, které na první pohled nenabízí nic než odpadky a křoví a sem tam řidiče, který si sem jen “odskočil“. Najednou vás ohromí takový výhled, který by tu asi vůbec nikdo nečekal. V jeskyních uprostřed hladkých a příkrých skal můžete zahlédnout i jasné pozůstatky lidské přítomnosti, např. křeslo a musíte jen nevěřícně kroutit hlavou při představě zdolávání tak strmé stěny po laně s krosnou na zádech. Kousek od vás se navíc krčí smutný náhrobek s dřevěným křížkem, pomníček beze jména, varovná připomínka nebezpečí dalšího kroku.


Velká a Malá Amerika

Opuštěné a částečně zatopené lomy Velká a Malá Amerika patří mezi nejznámější. Ten větší z nich – Velká Amerika nebo také Východní lom je asi 70 – 80 m hluboký, na západě navazuje na lom U Kozolup, který je chráněnou přírodní památkou a místem paleontologických výzkumů.

Malá Amerika je zatopená a přístupná jen po vodě nebo horolezecky. Voda v zatopených částech lomů je průzračně modrá a hluboká, láká sem otužilce k potápění, hledače starých podzemních štol a jeskyní, i milovníky romantiky a fotografy, kteří sem přijdou objevovat tajemství kaňonů Divokého Západu, i když jsou jen pár kilometrů od Prahy.

Potápění a turistika

Oficiálně značená turistická stezka je tu někdy z doby kolem roku 2000. Je dlouhá asi 5 km, začíná asi 1 km od Karlštejna od Dubu sedmi bratří, který je jakousi křižovatkou dalších turistických tras a končí v obci Mořina.


Výpravy horolezců, potápěčů a trampů, a jakákoliv rekreační činnost byla a dodnes je považována za nelegální, i když boj proti ní je marný a nekonečný, a tak se celá oblast začíná v posledních letech turistům přizpůsobovat. Důvodem k neustálým zásahům byly rozpory s památkáři, ochránci přírody a jinými úřady, ale také velké množství těžkých zranění a smrtelných nehod při amatérském sestupování, do kterého se spousta výletníků stále ještě neohroženě pouští.

Vandalové si navíc zřídkakdy nechají ujít novou příležitost ke svému řádění. V přírodních jeskyních Ameriky zapalovali ohně, rušili přezimující netopýry, znečišťovali okolí a snažili se prolézat nebezpečnými důlními štolami, což skončilo nejedním vážným úrazem.

K potápění láká průzračně čistá a azurově modrá voda zatopených lomů, hlavně lomu Velká Amerika. Potápěči prozkoumávali zatopené vstupy do podzemních štol, jeskyně a vraky, a v prosinci se tu dokonce scházeli k uzavírání potápěčské sezóny.

Mexiko

Mexiko je známé také pod názvem Trestanecký lom a jeho minulost připomíná dvoumetrový kamenný pomník, vztyčený na počest politických vězňů, kteří si tu kdysi za nelidských podmínek odpykávali trest.

Lom Mexiko se nachází v oblasti lomu Velká Amerika a je součástí zmíněné turistické stezky, která je společným dílem společnosti Lomy Mořina, Klubu českých turistů a správy Chráněné krajinné oblasti Český kras. Lom Mexiko je hluboký asi 80 m a protože je neustále ponořený ve stínu, tak se mu lidově říká také Dešťový lom nebo lom „Shniloušák“.

Přírodní scenérie pro český western

Krásný přírodní kaňon Amerika samozřejmě přitahuje pozornost nadšených fotografů, ale také filmových tvůrců. Natáčela se tu naše slavná westernová parodie Limonádový Joe, ale také film Malá mořská víla. Nejen lomy Amerika, ale celé Berounsko a Český kras jsou oblíbenou lokalitou českých i zahraničních filmařů, v loňském roce tu německá televize natáčela dokument o místech proslulých geologickými a paleontologickými výzkumy.


Pověsti a legendy

Tajemné lomy jsou podle hrůzostrašných pověstí plné strašidel a duchů. Lidé sepisují desítky a stovky příběhů, popisují své zážitky z průzkumů, objevování jeskyní a táboření – slast zakázaného ovoce. Příběhy většinou končí strašlivou, záhadnou a nevysvětlitelnou smrtí někoho z účastníků výpravy. Plíživé kroky okovaných bot, zvláštní zvuky a jiné záhady jsou většinou spojovány s nejznámějším přízrakem lomů Amerika – Hagenem. Jde o nacistického vojáka, který se tu prý po válce dlouho ukrýval a okrádal a vraždil trampy.

Informace o Americe

Na těchto odkazech lomy_amerika.cz a stezka.cz se dozvíte mnoho dalších zajímavostí a přehledných podrobností o historii této oblasti, americkém způsobu těžby vápence, dále tu najdete také technické informace. Dozvíte se něco více o současných aktivitách a plánované budoucnosti oblasti lomů Amerika. Přečtěte si hrůzu nahánějící historky spojené s tímto tajemným místem a zážitky lidí, kteří svá dobrodružství sepsali, nafotili a věnovali lomům Amerika své vlastní weby.

Vápencová Amerika

Mluvilo se o ní vždycky ve spojení se zakázaným trampováním, vyhledávaným místem nudistů a na schůdnějších místech snad i úkrytem bezdomovců.

Na částečně zatopené vápencové lomy Amerika můžete narazit docela náhodou a to v Českém krasu nedaleko Karlštejna. Nevedou sem žádné velké, těžko přehlédnutelné ukazatele, takže tuhle podívanou můžete snadno minout. Leží u obce Mořina, vstup je sem oficiálně zakázán, ale je tu několik přístupových cest a od krkolomného sestupu dolů neodrazují ani výstražné cedule hrozící pokutou.


Z parkoviště u silnice, které na první pohled nenabízí nic než odpadky a křoví a sem tam řidiče, který si sem jen “odskočil“. Najednou vás ohromí takový výhled, který by tu asi vůbec nikdo nečekal. V jeskyních uprostřed hladkých a příkrých skal můžete zahlédnout i jasné pozůstatky lidské přítomnosti, např. křeslo a musíte jen nevěřícně kroutit hlavou při představě zdolávání tak strmé stěny po laně s krosnou na zádech. Kousek od vás se navíc krčí smutný náhrobek s dřevěným křížkem, pomníček beze jména, varovná připomínka nebezpečí dalšího kroku.


Velká a Malá Amerika

Opuštěné a částečně zatopené lomy Velká a Malá Amerika patří mezi nejznámější. Ten větší z nich – Velká Amerika nebo také Východní lom je asi 70 – 80 m hluboký, na západě navazuje na lom U Kozolup, který je chráněnou přírodní památkou a místem paleontologických výzkumů.

Malá Amerika je zatopená a přístupná jen po vodě nebo horolezecky. Voda v zatopených částech lomů je průzračně modrá a hluboká, láká sem otužilce k potápění, hledače starých podzemních štol a jeskyní, i milovníky romantiky a fotografy, kteří sem přijdou objevovat tajemství kaňonů Divokého Západu, i když jsou jen pár kilometrů od Prahy.

Potápění a turistika

Oficiálně značená turistická stezka je tu někdy z doby kolem roku 2000. Je dlouhá asi 5 km, začíná asi 1 km od Karlštejna od Dubu sedmi bratří, který je jakousi křižovatkou dalších turistických tras a končí v obci Mořina.


Výpravy horolezců, potápěčů a trampů, a jakákoliv rekreační činnost byla a dodnes je považována za nelegální, i když boj proti ní je marný a nekonečný, a tak se celá oblast začíná v posledních letech turistům přizpůsobovat. Důvodem k neustálým zásahům byly rozpory s památkáři, ochránci přírody a jinými úřady, ale také velké množství těžkých zranění a smrtelných nehod při amatérském sestupování, do kterého se spousta výletníků stále ještě neohroženě pouští.

Vandalové si navíc zřídkakdy nechají ujít novou příležitost ke svému řádění. V přírodních jeskyních Ameriky zapalovali ohně, rušili přezimující netopýry, znečišťovali okolí a snažili se prolézat nebezpečnými důlními štolami, což skončilo nejedním vážným úrazem.

K potápění láká průzračně čistá a azurově modrá voda zatopených lomů, hlavně lomu Velká Amerika. Potápěči prozkoumávali zatopené vstupy do podzemních štol, jeskyně a vraky, a v prosinci se tu dokonce scházeli k uzavírání potápěčské sezóny.

Mexiko

Mexiko je známé také pod názvem Trestanecký lom a jeho minulost připomíná dvoumetrový kamenný pomník, vztyčený na počest politických vězňů, kteří si tu kdysi za nelidských podmínek odpykávali trest.

Lom Mexiko se nachází v oblasti lomu Velká Amerika a je součástí zmíněné turistické stezky, která je společným dílem společnosti Lomy Mořina, Klubu českých turistů a správy Chráněné krajinné oblasti Český kras. Lom Mexiko je hluboký asi 80 m a protože je neustále ponořený ve stínu, tak se mu lidově říká také Dešťový lom nebo lom „Shniloušák“.

Přírodní scenérie pro český western

Krásný přírodní kaňon Amerika samozřejmě přitahuje pozornost nadšených fotografů, ale také filmových tvůrců. Natáčela se tu naše slavná westernová parodie Limonádový Joe, ale také film Malá mořská víla. Nejen lomy Amerika, ale celé Berounsko a Český kras jsou oblíbenou lokalitou českých i zahraničních filmařů, v loňském roce tu německá televize natáčela dokument o místech proslulých geologickými a paleontologickými výzkumy.


Pověsti a legendy

Tajemné lomy jsou podle hrůzostrašných pověstí plné strašidel a duchů. Lidé sepisují desítky a stovky příběhů, popisují své zážitky z průzkumů, objevování jeskyní a táboření – slast zakázaného ovoce. Příběhy většinou končí strašlivou, záhadnou a nevysvětlitelnou smrtí někoho z účastníků výpravy. Plíživé kroky okovaných bot, zvláštní zvuky a jiné záhady jsou většinou spojovány s nejznámějším přízrakem lomů Amerika – Hagenem. Jde o nacistického vojáka, který se tu prý po válce dlouho ukrýval a okrádal a vraždil trampy.

Informace o Americe

Na těchto odkazech lomy_amerika.cz a stezka.cz se dozvíte mnoho dalších zajímavostí a přehledných podrobností o historii této oblasti, americkém způsobu těžby vápence, dále tu najdete také technické informace. Dozvíte se něco více o současných aktivitách a plánované budoucnosti oblasti lomů Amerika. Přečtěte si hrůzu nahánějící historky spojené s tímto tajemným místem a zážitky lidí, kteří svá dobrodružství sepsali, nafotili a věnovali lomům Amerika své vlastní weby.

Za romantikou na Petřín

V krásném přírodním okolí Petřína a přitom v centru Prahy,
je vyhledávaná turisty, studenty, školáky i zamilovanými páry. Je
prostě jedním ze symbolů hlavního města a oblíbeným místem snad všech
Pražanů. Výhled přes malostranské střechy na celou okolní Prahu je
nezapomenutelný, když máte štěstí na počasí. Kromě českého
středohoří a Řípu můžete vidět i Krkonoše a Sněžku.

Petřín a česká Eiffelovka


Se svou výškou šedesáti metrů sice nepatří k nejvyšším, je spíš známá jako zmenšená verze pařížské Eiffelovky, ale už proto, že stojí v nadmořské výšce 324 m. V krásném přírodním okolí Petřína a přitom v centru Prahy, je vyhledávaná turisty, studenty, školáky i zamilovanými páry. Je prostě jedním ze symbolů hlavního města a oblíbeným místem snad všech Pražanů. Výhled přes malostranské střechy na celou okolní Prahu je nezapomenutelný, když máte štěstí na počasí. Kromě českého středohoří a Řípu můžete vidět i Krkonoše a Sněžku, vzdálenou 150 km od Petřína.

Rozhledna byla postavena u příležitosti Zemské jubilejní výstavy v roce 1891, podle plánu inženýrů Františka Prášila a Julia Součka. Ocelová konstrukce je volnou kopií Eiffeovy věže v Paříži a váží 175 tun. Jsou tu dvě točitá schodiště, jedno pro výstup nahoru a druhé pro sestup dolů – 299 schodů, výtah pro osoby se sníženou pohyblivostí a dvě vyhlídkové plochy, vyšší je 55 m nad zemí.

Jára Cimrman

V podzemních prostorách Petřínské rozhledny je malá, zajímavá výstava o životě a díle fiktivního českého génia Járy Cimrmana, známého hlavně ze Svěrákových a Smoljakových her. K vidění jsou tu kuriózní Cimrmanovy vynálezy a jiné zajímavosti. Je tu také stálá expozice Klubu českých turistů a výstava exponátů ke 150 výročí založení Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy.

Zrcadlové bludiště


Je atrakcí, která se při návštěvě Petřínské rozhledny nedá vynechat. Stejně jako ona je i Zrcadlové bludiště projektem Klubu českých turistů. Do síně smíchu se zakřivenými zrcadly se táhnou davy turistů, odcházejí uslzení od smíchu, rozpačití, možná i uražení. Připravte se na ojedinělou a bláznivou přehlídku svých vlastních karikatur!

Protože se na Petříně konají i svatby, můžete tu potkat i čerstvě oddaný pár, se smíchem pózující pro své nanejvýš originální svatební fotografie. Za východem z bludiště je vyobrazen výjev z konce třicetileté války, kdy byla Praha dobývána Švédy. Vyobrazením v životní velikosti vtahuje návštěvníky přímo do středu krvavé bitvy. Zrcadlové bludiště je v provozu celoročně, nejlépe se k němu dostanete pěšky od tramvaje z Malostranského náměstí nebo lanovkou.

Lanovkou na Petřín

Petřínská lanovka je oblíbenou atrakcí pro děti, (právě kvůli jízdě lanovkou můžete děti snadno zlákat k výletu na Petřín), ale i pro dospělé, kteří se prostě jen nechtějí šplhat do vysokého kopce. Lanovka je součástí městské hromadné dopravy a proto nebudete potřebovat žádné zvláštní jízdenky, jsou tu platné stejné lístky jako na metro a tramvaj.


Lanovka je dlouhá 510.4 m a byla vybudována ve stejné době a stejnými zakladateli a staviteli jako Petřínská rozhledna. Na lanovce probíhají každoročně několikatýdenní kontroly a případné opravy, jinak bývá v provozu denně od 9.00 do cca 23.30 hod.

Hladová zeď

Masívní hradba na Petříně, zvaná Hladová nebo taky Zubatá zeď, měla v letech 1360 – 1362 posílit opevnění Pražského hradu a Malé strany. V roce 1361, kdy v zemi vypukl hladomor, poskytla údajně stavba zdi obživu těm nejchudším a právě v té době si získala své jméno.

Zeď byla původně asi 4.5 m vysoká a 1.8 m široká. Prošla mnoha úpravami, v době Marie Terezie i dostavbami a rozšiřováním, v pozdější době bylo probouráno a zase zazděno několik průchodů skrz hradbu. Nechal ji postavit král Karel IV., existuje dokonce legenda, že se sám osobně podílel na stavbě jako dělník.

Jak napsal Bohuslav Balbín: „Karel proto tak činil, aby milované město rodné před úkladem nepřátel ochránil a též proto, aby lidu pražskému, hladem právě strádajícímu, výživy poskytl. Císař nazýval dělníky na stavbě zaměstnané svou vřele milovanou rodinou. Každodenně k lidu na Petříně pracujícímu sám docházel. Oblékna pak haleny dělnické sám, Karel při stavbě pracoval po několik hodin denně.”


Štefánikova hvězdárna

Hvězdárna byla založena Českou astronomickou společností v roce 1928. V sedmdesátých letech prošla rekonstrukcí a od roku 1979 je součástí organizace Hvězdárny a Planetária hl. m.Prahy. Jsou tu dokonce i uloženy ostatky astronomů Štycha a Anděla, kteří se na vzniku hvězdárny podíleli.

Hvězdárna pořádá nejrůznější přednášky a výstavy pro veřejnost, je tu možné absolvovat i astronomický kurs. V některých obdobích v roce se tu můžete věnovat pozorování Slunce, planet na noční obloze a objevovat zajímavosti nekonečného světa nad námi.

Romantická oáza uprostřed metropole

V šedesátých letech si Petřín užil své jako symbol volné lásky a všech, kdo ji vyznávali. Právě touto svou symbolikou se tolik proslavil a je dodnes vyhledáván mladými lidmi a mileneckými páry.


I socha K. H. Máchy podtrhuje poetickou atmosféru Petřína. Přestože je tu zvěčněn jako zosobnění nesmělosti a romantické cudnosti, tak jak působí i jeho literární tvorba, právě on byl ve svém osobním životě ukázkou nevázanosti a výstřednosti. V každém případě sem neodmyslitelně patří a je zasněným strážcem všech, kdo se kolem něho ruku v ruce procházejí. Na 1. máje pak mnozí z nich přijdou položit kytičku k nohám bohémského básníka a zahájit tak další “milostnou sezónu“ na Petříně.

Zasněžený Petřín

Do jara je daleko, ale Petřín stojí za procházku i v zimě. Po zablácených vánocích se možná začátkem příštího roku dočkáme nějaké sněhové nadílky, a když aspoň pár dnů vydrží, posilněte se voňavým svařákem, zahřejte se výstupem k rozhledně a pak si dopřejte krásný výhled na zasněženou Prahu.

Petřín a česká Eiffelovka


Se svou výškou šedesáti metrů sice nepatří k nejvyšším, je spíš známá jako zmenšená verze pařížské Eiffelovky, ale už proto, že stojí v nadmořské výšce 324 m. V krásném přírodním okolí Petřína a přitom v centru Prahy, je vyhledávaná turisty, studenty, školáky i zamilovanými páry. Je prostě jedním ze symbolů hlavního města a oblíbeným místem snad všech Pražanů. Výhled přes malostranské střechy na celou okolní Prahu je nezapomenutelný, když máte štěstí na počasí. Kromě českého středohoří a Řípu můžete vidět i Krkonoše a Sněžku, vzdálenou 150 km od Petřína.

Rozhledna byla postavena u příležitosti Zemské jubilejní výstavy v roce 1891, podle plánu inženýrů Františka Prášila a Julia Součka. Ocelová konstrukce je volnou kopií Eiffeovy věže v Paříži a váží 175 tun. Jsou tu dvě točitá schodiště, jedno pro výstup nahoru a druhé pro sestup dolů – 299 schodů, výtah pro osoby se sníženou pohyblivostí a dvě vyhlídkové plochy, vyšší je 55 m nad zemí.

Jára Cimrman

V podzemních prostorách Petřínské rozhledny je malá, zajímavá výstava o životě a díle fiktivního českého génia Járy Cimrmana, známého hlavně ze Svěrákových a Smoljakových her. K vidění jsou tu kuriózní Cimrmanovy vynálezy a jiné zajímavosti. Je tu také stálá expozice Klubu českých turistů a výstava exponátů ke 150 výročí založení Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy.

Zrcadlové bludiště


Je atrakcí, která se při návštěvě Petřínské rozhledny nedá vynechat. Stejně jako ona je i Zrcadlové bludiště projektem Klubu českých turistů. Do síně smíchu se zakřivenými zrcadly se táhnou davy turistů, odcházejí uslzení od smíchu, rozpačití, možná i uražení. Připravte se na ojedinělou a bláznivou přehlídku svých vlastních karikatur!

Protože se na Petříně konají i svatby, můžete tu potkat i čerstvě oddaný pár, se smíchem pózující pro své nanejvýš originální svatební fotografie. Za východem z bludiště je vyobrazen výjev z konce třicetileté války, kdy byla Praha dobývána Švédy. Vyobrazením v životní velikosti vtahuje návštěvníky přímo do středu krvavé bitvy. Zrcadlové bludiště je v provozu celoročně, nejlépe se k němu dostanete pěšky od tramvaje z Malostranského náměstí nebo lanovkou.

Lanovkou na Petřín

Petřínská lanovka je oblíbenou atrakcí pro děti, (právě kvůli jízdě lanovkou můžete děti snadno zlákat k výletu na Petřín), ale i pro dospělé, kteří se prostě jen nechtějí šplhat do vysokého kopce. Lanovka je součástí městské hromadné dopravy a proto nebudete potřebovat žádné zvláštní jízdenky, jsou tu platné stejné lístky jako na metro a tramvaj.


Lanovka je dlouhá 510.4 m a byla vybudována ve stejné době a stejnými zakladateli a staviteli jako Petřínská rozhledna. Na lanovce probíhají každoročně několikatýdenní kontroly a případné opravy, jinak bývá v provozu denně od 9.00 do cca 23.30 hod.

Hladová zeď

Masívní hradba na Petříně, zvaná Hladová nebo taky Zubatá zeď, měla v letech 1360 – 1362 posílit opevnění Pražského hradu a Malé strany. V roce 1361, kdy v zemi vypukl hladomor, poskytla údajně stavba zdi obživu těm nejchudším a právě v té době si získala své jméno.

Zeď byla původně asi 4.5 m vysoká a 1.8 m široká. Prošla mnoha úpravami, v době Marie Terezie i dostavbami a rozšiřováním, v pozdější době bylo probouráno a zase zazděno několik průchodů skrz hradbu. Nechal ji postavit král Karel IV., existuje dokonce legenda, že se sám osobně podílel na stavbě jako dělník.

Jak napsal Bohuslav Balbín: „Karel proto tak činil, aby milované město rodné před úkladem nepřátel ochránil a též proto, aby lidu pražskému, hladem právě strádajícímu, výživy poskytl. Císař nazýval dělníky na stavbě zaměstnané svou vřele milovanou rodinou. Každodenně k lidu na Petříně pracujícímu sám docházel. Oblékna pak haleny dělnické sám, Karel při stavbě pracoval po několik hodin denně.”


Štefánikova hvězdárna

Hvězdárna byla založena Českou astronomickou společností v roce 1928. V sedmdesátých letech prošla rekonstrukcí a od roku 1979 je součástí organizace Hvězdárny a Planetária hl. m.Prahy. Jsou tu dokonce i uloženy ostatky astronomů Štycha a Anděla, kteří se na vzniku hvězdárny podíleli.

Hvězdárna pořádá nejrůznější přednášky a výstavy pro veřejnost, je tu možné absolvovat i astronomický kurs. V některých obdobích v roce se tu můžete věnovat pozorování Slunce, planet na noční obloze a objevovat zajímavosti nekonečného světa nad námi.

Romantická oáza uprostřed metropole

V šedesátých letech si Petřín užil své jako symbol volné lásky a všech, kdo ji vyznávali. Právě touto svou symbolikou se tolik proslavil a je dodnes vyhledáván mladými lidmi a mileneckými páry.


I socha K. H. Máchy podtrhuje poetickou atmosféru Petřína. Přestože je tu zvěčněn jako zosobnění nesmělosti a romantické cudnosti, tak jak působí i jeho literární tvorba, právě on byl ve svém osobním životě ukázkou nevázanosti a výstřednosti. V každém případě sem neodmyslitelně patří a je zasněným strážcem všech, kdo se kolem něho ruku v ruce procházejí. Na 1. máje pak mnozí z nich přijdou položit kytičku k nohám bohémského básníka a zahájit tak další “milostnou sezónu“ na Petříně.

Zasněžený Petřín

Do jara je daleko, ale Petřín stojí za procházku i v zimě. Po zablácených vánocích se možná začátkem příštího roku dočkáme nějaké sněhové nadílky, a když aspoň pár dnů vydrží, posilněte se voňavým svařákem, zahřejte se výstupem k rozhledně a pak si dopřejte krásný výhled na zasněženou Prahu.

Novoroční radovánky a ohňostroje

Máte rádi nejrůznější (nejen silvestrovské) akce, kde se pořádají
ohňostroje a možná se je také s oblibou pokoušíte zvěčnit?
Silvestrem to rozhodně nekončí, a jestli jste třeba v loňském roce
tuhle akcičku propásli, letos si ji nenechte ujít. Na Nový rok kolem šesté
hodiny večer se tradičně spouští velkolepý Novoroční ohňostroj
v Praze na Letné a noční nebe nad hlavním městem se tak podruhé
rozzáří tisíci barevných světel a ornamentů.

Zůstáváte letos na Silvestra v Praze? Máte rádi nejrůznější (nejen silvestrovské) akce, kde se pořádají ohňostroje a možná se je také s oblibou pokoušíte zvěčnit? Silvestrem to rozhodně nekončí, a jestli jste třeba v loňském roce tuhle akcičku propásli, letos si ji nenechte ujít. Na Nový rok kolem šesté hodiny večer se tradičně spouští velkolepý Novoroční ohňostroj v Praze na Letné a noční nebe nad hlavním městem se tak podruhé rozzáří tisíci barevných světel a ornamentů.

Kam raději nejít na Silvestra


K vánoční a novoroční atmosféře patří také prodírání se v davech a dost těžko se tomu dá vyhnout. Pokud budete letos slavit někde v centru Prahy a chcete, aby vše proběhlo v klidu a bez konfliktů, vyhněte se hodně frekventovaným místům, např. nejbližšímu okolí Karlova mostu. Právě sem totiž těsně před půlnocí spěchají davy oslavujících z nejbližších klubů, restaurací, hospod a diskoték, samozřejmě už náležitě “pod vlivem“, aby odtud sledovali a fotili ohňostroj. Karlův most tak každoročně doslova praská ve švech, a jestli se vám sem podaří dostat, připravte se na neprodyšnou tlačenici, petardy, rozbušky a slzný plyn házený do davu a nepříjemné chování nezřízeně opilých turistů. Může se vám také stát, že odejdete nejen nepříjemně rozladění, pomačkaní a polití pivem nebo bůhví čím, ale také bez peněženky nebo bez mobilu.

Jste-li ovšem obvykle natolik uneseni Silvestrovskou atmosférou a něco podobného považujete za běžné adrenalinové kousky patřící k novoročnímu veselí, nic proti vašemu gustu.

Ohňostroj z nábřeží

Nejvíc lidí se každoročně schází na nábřeží, odkud je podívaná na tradiční ohňostroj ještě umocněna odrazy světel ve Vltavě. Chystáte-li se sem letos poprvé, přijměte dobře míněnou radu. Ti z vás, kdo jsou pravidelnými účastníky, už o tom asi víte své.

Snažte se vyrazit z domova co nejdřív, ne těsně před šestou, chcete-li se vyhnout těm největším davům a neskutečně přeplněným tramvajím. Sejděte se třeba někde v kavárně poblíž nábřeží už v pět hodin nebo i dřív, ušetříte si nepříjemné strkanice.


Jak se fotí ohňostroj?

Správně a dokonale nafotit ohňostroj bývá každoroční výzvou (nejen) pro amatérské fotografy. Možná vás napadne, jakápak výzva s dnešním “superfunkčním digitálem?“ Ten toho opravdu zvládne spoustu za vás a nemusíte mít ani žádné velké schopnosti a talent, ale když je právě ten talent, nadšení a trocha schopností, nemusíte mít ten nejdražší a nejnovější foťák, abyste byli pyšní na to, co a jak vyfotíte. Především se ujistěte, že svůj fotoaparát dokonale ovládáte. Ohňostroj trvá většinou kolem 15 minut, nebude tedy příliš mnoho času ale ani světla na hledání a zkoumání, kde a jak se to vlastně zapíná, zaostřuje a podobně.

Vyberte si včas místo, odkud budete mít dobrý výhled, kde vám v něm nebudou bránit větve stromů, pouliční lampy nebo spousta lidí, obvykle mnohem vyšších než vy. Velmi vhodné bude použít stativ, pokud máte tuhle možnost, dávejte pozor, aby stál pevně, rovně a aby nestál tam, kde ho může někdo snadno porazit. Pokud máte zrcadlovku, budete určitě ve výhodě – typ zaostření na nekonečno, středně zaclonit, co nejnižší citlivost a dlouhý, pokud možno flexibilní čas. Bez zrcadlovky stačí alespoň možnost zaostření na nekonečno, autofocus není nutný. Výhodná je nastavitelná funkce přímo pro focení ohňostroje, kterou nabízejí některé typy digitálů, ale je dobré si ji předem vyzkoušet.


Jak už řečeno, citlivost nastavte pokud možno co nejnižší, stačí 100 – 50 ISO, záleží také na rychlosti závěrky – režim “B“. Někdy se doporučuje čas asi od tří až pěti sekund, je také možnost použití kabelové spouště, závěrku tak máte otevřenou a čekáte jen na vhodný okamžik.

Na objektivu zvolte co nejkratší zoom, abyste zachytili co největší prostor a fotografujte pokud možno v nejvyšším rozlišení. Snažte se nafotit co nejvíc obrázků, ať máte větší šanci získat dostatek těch povedených. Nepoužívejte blesk. Pokud fotografie nakonec přece jen nevyjdou podle vašich představ, nezoufejte. Digitální fotografie nabízí možnost dodatečných úprav přes počítač, a tak se dají různé nedostatky, včetně sytosti barev a celkové ostrosti snadno vylepšit.

Ohňostroje v Anglii

V Anglii se příchod nového roku sice také slaví ohňostrojem, ale tyhle noční radovánky si tu mnohem víc užívají už 5. listopadu, při příležitosti pokusu o vyhození do povětří budovu anglického parlamentu v roce 1605. Guy Fawkes, muž, který se tímto zločinem proslavil, je tak každoročně v tento den znovu a znovu symbolicky upalován (přestože skutečný způsob jeho popravy byl ještě strašnější) a po celé zemi burácejí ohňostroje a rachejtle, jako připomínka této plánované katastrofy, kterou se podařilo včas odvrátit.

Zábavní pyrotechnika


A na závěr pár malých rad, jak přežít Silvestra a Nový rok ve zdraví a bez úrazu. Špejle na raketách nezkracujte ani je neodstraňujte, špejli nezapichujte, slouží jako stabilizátor, aby raketa letěla vzhůru. Neodpalujte rachejtle z balkónu, vyberte si raději dostatečně velký a odlehlý prostor. Dodržujte postup zacházení předepsaný na výrobcích a udržujte odstup alespoň pěti metrů od zapálené rachejtle.

A pokud vám jde o opravdu krásné světelné efekty, připravujete větší akci a chcete profesionálně zapůsobit, zapomeňte na rakety a kupte třeba směs kompaktních baterií nebo kulových pum. Zapůsobit můžete také tzv. římskými svícemi a fontánami (gejzíry). V každém případě se poraďte s odborníkem a nekupujte neznámé produkty na vlastní pěst. V bytě nepoužívejte klasické “stromečkové“ prskavky! Odstrašující případy shořelých stromků a vyhořelých bytů jsou bohužel skutečné a hovoří za vše.

PF 2010

Přeji všem čtenářům a cestovatelům co nejvíc nových zážitků a dobrodružství v celém příštím roce a častá setkání na stránkách Cestovatele.

Zůstáváte letos na Silvestra v Praze? Máte rádi nejrůznější (nejen silvestrovské) akce, kde se pořádají ohňostroje a možná se je také s oblibou pokoušíte zvěčnit? Silvestrem to rozhodně nekončí, a jestli jste třeba v loňském roce tuhle akcičku propásli, letos si ji nenechte ujít. Na Nový rok kolem šesté hodiny večer se tradičně spouští velkolepý Novoroční ohňostroj v Praze na Letné a noční nebe nad hlavním městem se tak podruhé rozzáří tisíci barevných světel a ornamentů.

Kam raději nejít na Silvestra


K vánoční a novoroční atmosféře patří také prodírání se v davech a dost těžko se tomu dá vyhnout. Pokud budete letos slavit někde v centru Prahy a chcete, aby vše proběhlo v klidu a bez konfliktů, vyhněte se hodně frekventovaným místům, např. nejbližšímu okolí Karlova mostu. Právě sem totiž těsně před půlnocí spěchají davy oslavujících z nejbližších klubů, restaurací, hospod a diskoték, samozřejmě už náležitě “pod vlivem“, aby odtud sledovali a fotili ohňostroj. Karlův most tak každoročně doslova praská ve švech, a jestli se vám sem podaří dostat, připravte se na neprodyšnou tlačenici, petardy, rozbušky a slzný plyn házený do davu a nepříjemné chování nezřízeně opilých turistů. Může se vám také stát, že odejdete nejen nepříjemně rozladění, pomačkaní a polití pivem nebo bůhví čím, ale také bez peněženky nebo bez mobilu.

Jste-li ovšem obvykle natolik uneseni Silvestrovskou atmosférou a něco podobného považujete za běžné adrenalinové kousky patřící k novoročnímu veselí, nic proti vašemu gustu.

Ohňostroj z nábřeží

Nejvíc lidí se každoročně schází na nábřeží, odkud je podívaná na tradiční ohňostroj ještě umocněna odrazy světel ve Vltavě. Chystáte-li se sem letos poprvé, přijměte dobře míněnou radu. Ti z vás, kdo jsou pravidelnými účastníky, už o tom asi víte své.

Snažte se vyrazit z domova co nejdřív, ne těsně před šestou, chcete-li se vyhnout těm největším davům a neskutečně přeplněným tramvajím. Sejděte se třeba někde v kavárně poblíž nábřeží už v pět hodin nebo i dřív, ušetříte si nepříjemné strkanice.


Jak se fotí ohňostroj?

Správně a dokonale nafotit ohňostroj bývá každoroční výzvou (nejen) pro amatérské fotografy. Možná vás napadne, jakápak výzva s dnešním “superfunkčním digitálem?“ Ten toho opravdu zvládne spoustu za vás a nemusíte mít ani žádné velké schopnosti a talent, ale když je právě ten talent, nadšení a trocha schopností, nemusíte mít ten nejdražší a nejnovější foťák, abyste byli pyšní na to, co a jak vyfotíte. Především se ujistěte, že svůj fotoaparát dokonale ovládáte. Ohňostroj trvá většinou kolem 15 minut, nebude tedy příliš mnoho času ale ani světla na hledání a zkoumání, kde a jak se to vlastně zapíná, zaostřuje a podobně.

Vyberte si včas místo, odkud budete mít dobrý výhled, kde vám v něm nebudou bránit větve stromů, pouliční lampy nebo spousta lidí, obvykle mnohem vyšších než vy. Velmi vhodné bude použít stativ, pokud máte tuhle možnost, dávejte pozor, aby stál pevně, rovně a aby nestál tam, kde ho může někdo snadno porazit. Pokud máte zrcadlovku, budete určitě ve výhodě – typ zaostření na nekonečno, středně zaclonit, co nejnižší citlivost a dlouhý, pokud možno flexibilní čas. Bez zrcadlovky stačí alespoň možnost zaostření na nekonečno, autofocus není nutný. Výhodná je nastavitelná funkce přímo pro focení ohňostroje, kterou nabízejí některé typy digitálů, ale je dobré si ji předem vyzkoušet.


Jak už řečeno, citlivost nastavte pokud možno co nejnižší, stačí 100 – 50 ISO, záleží také na rychlosti závěrky – režim “B“. Někdy se doporučuje čas asi od tří až pěti sekund, je také možnost použití kabelové spouště, závěrku tak máte otevřenou a čekáte jen na vhodný okamžik.

Na objektivu zvolte co nejkratší zoom, abyste zachytili co největší prostor a fotografujte pokud možno v nejvyšším rozlišení. Snažte se nafotit co nejvíc obrázků, ať máte větší šanci získat dostatek těch povedených. Nepoužívejte blesk. Pokud fotografie nakonec přece jen nevyjdou podle vašich představ, nezoufejte. Digitální fotografie nabízí možnost dodatečných úprav přes počítač, a tak se dají různé nedostatky, včetně sytosti barev a celkové ostrosti snadno vylepšit.

Ohňostroje v Anglii

V Anglii se příchod nového roku sice také slaví ohňostrojem, ale tyhle noční radovánky si tu mnohem víc užívají už 5. listopadu, při příležitosti pokusu o vyhození do povětří budovu anglického parlamentu v roce 1605. Guy Fawkes, muž, který se tímto zločinem proslavil, je tak každoročně v tento den znovu a znovu symbolicky upalován (přestože skutečný způsob jeho popravy byl ještě strašnější) a po celé zemi burácejí ohňostroje a rachejtle, jako připomínka této plánované katastrofy, kterou se podařilo včas odvrátit.

Zábavní pyrotechnika


A na závěr pár malých rad, jak přežít Silvestra a Nový rok ve zdraví a bez úrazu. Špejle na raketách nezkracujte ani je neodstraňujte, špejli nezapichujte, slouží jako stabilizátor, aby raketa letěla vzhůru. Neodpalujte rachejtle z balkónu, vyberte si raději dostatečně velký a odlehlý prostor. Dodržujte postup zacházení předepsaný na výrobcích a udržujte odstup alespoň pěti metrů od zapálené rachejtle.

A pokud vám jde o opravdu krásné světelné efekty, připravujete větší akci a chcete profesionálně zapůsobit, zapomeňte na rakety a kupte třeba směs kompaktních baterií nebo kulových pum. Zapůsobit můžete také tzv. římskými svícemi a fontánami (gejzíry). V každém případě se poraďte s odborníkem a nekupujte neznámé produkty na vlastní pěst. V bytě nepoužívejte klasické “stromečkové“ prskavky! Odstrašující případy shořelých stromků a vyhořelých bytů jsou bohužel skutečné a hovoří za vše.

PF 2010

Přeji všem čtenářům a cestovatelům co nejvíc nových zážitků a dobrodružství v celém příštím roce a častá setkání na stránkách Cestovatele.

Na kole přes Oxford

Město osídlené a zmíněné v Anglosaské kronice už v 8.
století, dnes kosmopolitní a prestižní centrum vzdělanosti, vědy a
techniky, stejně jako perla architektury a nesmrtelné historie. Vyhlášené
studium na Oxfordské univerzitě láká do Oxfordu stovky studentů
z celého světa. Město je prostoupené duchem studentského života a
jeho bohémskou lehkostí, stejně jako vážnou seriózností ambiciózních
lidí.

Oxford – město spících věží


Město osídlené a zmíněné v Anglosaské kronice už v 8. století, dnes kosmopolitní a prestižní centrum vzdělanosti, vědy a techniky, stejně jako perla architektury a nesmrtelné historie.

Zeměpisně spadá do hrabství Oxfordshire a má asi 150 tisíc obyvatel. Pro svou ojedinělost architektury a nostalgické starobylé nálady v ulicích mezi budovami, které jsou součástí některé z univerzit, si říká spící či snivé.

Vyhlášené studium na Oxfordské univerzitě láká do Oxfordu stovky studentů z celého světa. Město je prostoupené duchem studentského života a jeho bohémskou lehkostí, stejně jako vážnou seriózností ambiciózních lidí.

{{reklama()}}

Univerzita (nejen) významných osobností

Oxfordská univerzita je jedna z nejstarších na světě a má postavení přední světové instituce akademického vzdělávání. Velký rozkvět zaznamenala od roku 1167, kdy král Jindřich II. zakázal Angličanům studium na univerzitě v Paříži.

Akademický rok trvá od října do června a je rozdělen do tří semestrů. V současnosti tu studuje asi 22 tisíc studentů ze všech koutů světa. Jednotlivé koleje Oxfordské univerzity (colleges) jsou kromě studentů otevřené i turistům a snaží se zapojit co nejvíc návštěvníků do nejrůznějších činností a aktivit, kterým se věnují spolu s představiteli města. Rektorem a tedy oficiální hlavou univerzity je v současnosti anglický politik Lord Chris Patten. Za její existence tu studovali významné korunované hlavy, světem hýbající politici i vysocí církevní představitelé.


Oxford versus Cambridge

Univerzitu v Cambridge založili prý podle legendy právě bývalí profesoři z Oxfordu, když odtud po neshodách ve zlém odešli. Od té doby existuje mezi Oxfordem a Cambridge jistá rivalita. Přesto obě univerzity úzce spolupracují a jsou označovány spojující zkratkou – Oxbridge.

Slavnými studenty university v Cambridge byli například Newton nebo Darwin. Jejím kancléřem je prince Philip, vévoda z Edinburghu, manžel královny Alžběty II.

Z důvodů velkého zájmu a počtu přihlášek si studenti mohou ve stejném roce podat žádost jen na jednu z obou univerzit.

Na kolech mezi “double-deckery“

I když je tu na silnicích přinejmenším stejný “šrumec“ jako v každém jiném velkoměstě, “kolařů“ je tu nesrovnatelně víc než kdekoliv jinde. Kola jsou opřená po desítkách o ploty a zdi, uvázaná k čemukoliv, co nikdo neodnese. Studenti na kolech kličkující mezi troubícími auty a autobusy, to není nic, nad čím by tu někdo kroutil hlavou. Jste přece v Oxfordu. Dokonce ani řidiči se nezdají být vyvedeni z míry, když musí jet centrem města krokem a každou chvíli zastavit před projíždějící kolonou cyklistů. Solidarita, která se na silnici vidí málokdy, se tu považuje za samozřejmou a oceňuje se na obou stranách.


Architektura, cestovní ruch, film a průmysl

Jedna z nejstarších evropských knihoven “Bodleian Library“, Muzeum historie vědy, Galerie moderního umění, Oxfordská botanická zahrada, Katedrála křesťanství nebo kostel Panny Marie, to všechno a mnohem víc jsou přední turistické atrakce v Oxfordu. V průvodcích se můžete dozvědět, že málokterá budova nepatří k některé ze zdejších “colleges“, s průvodcem po nich můžete pátrat i v těch nejzapadlejších uličkách a koutech města třeba z vyhlídkového červeného autobusu, který projíždí mezi památkami tak jako v Londýně po rušných hlavních třídách.

Oxfordská architektura sem láká nejen turisty, ale i filmaře a má už na kontě pěkných pár “trháků“. Inspirovali se tu tvůrci Pána prstenů, točil se tu film Zlatý kompas, Sherlock Holmes, Inspektor Morse a samozřejmě i Harry Potter.


Stejně jako na filmovou a divadelní tvorbu Oxford měl a má vliv na světovou literaturu, ale také sport a ekonomiku. Dlouhou historii tu má například automobilový průmysl. V Cowley, průmyslové části Oxfordu, vyráběla společnost “British Motor Corporation“ proslulé modely značky Mini. Od roku 2000 ji vlastní společnost BMW.

Studentské akce

Málokdy se může stát, že při návštěvě Oxfordu nebude zrovna probíhat nějaká zajímavá událost. Město i univerzita mají bohatý celoroční program nejrůznějších akcí a většinou se na nich podílejí společně. Letos začátkem listopadu tu proběhlo slavnostní setkání představitelů Oxfordu a univerzity v Berkeley, ale také velká protestní akce před budovou Muzea historie vědy, kde studenti s velkými transparenty protestovali proti pokusům na zvířatech. Na programu jsou dále koncerty, festivaly, výtvarné exhibice, divadelní představení, sportovní akce a mnoho dalšího.


Vánoce v Blenheimském paláci, Oxfordshire

Kdo odchází nadšený z návštěvy v Oxfordu, ten si nesmí nechat ujít Blenheimský palác, vzdálený jen asi 20 km od centra. Žilo tu ve své době 11 vévodů a vévodkyň z Marlboroughu a mimochodem, je to místo, kde se narodil Sir Winston Churchill. Palác v anglickém baroku, s nástěnnými malbami a unikátními sbírkami porcelánu, uprostřed zahrad a parků s fontánami, vytvořených samozřejmě s pomocí francouzských architektů a tak připomínajících Versailles, musí okouzlit každého.

Koho baví cestování i v zimních měsících a kdo rád poznává vánoční folklor a tradice jiných zemí, určitě by měl zavítat právě sem, protože právě o Vánocích se tu pořádá tzv. „Vánoční nostalgie“ ve dnech od 14. 11. – 13. 12. 2009. Celý palác se rozzáří světly vánočních stromků a parky ožijí trhy se starobylou vánoční tématikou.

Oxford – město spících věží


Město osídlené a zmíněné v Anglosaské kronice už v 8. století, dnes kosmopolitní a prestižní centrum vzdělanosti, vědy a techniky, stejně jako perla architektury a nesmrtelné historie.

Zeměpisně spadá do hrabství Oxfordshire a má asi 150 tisíc obyvatel. Pro svou ojedinělost architektury a nostalgické starobylé nálady v ulicích mezi budovami, které jsou součástí některé z univerzit, si říká spící či snivé.

Vyhlášené studium na Oxfordské univerzitě láká do Oxfordu stovky studentů z celého světa. Město je prostoupené duchem studentského života a jeho bohémskou lehkostí, stejně jako vážnou seriózností ambiciózních lidí.

{{reklama()}}

Univerzita (nejen) významných osobností

Oxfordská univerzita je jedna z nejstarších na světě a má postavení přední světové instituce akademického vzdělávání. Velký rozkvět zaznamenala od roku 1167, kdy král Jindřich II. zakázal Angličanům studium na univerzitě v Paříži.

Akademický rok trvá od října do června a je rozdělen do tří semestrů. V současnosti tu studuje asi 22 tisíc studentů ze všech koutů světa. Jednotlivé koleje Oxfordské univerzity (colleges) jsou kromě studentů otevřené i turistům a snaží se zapojit co nejvíc návštěvníků do nejrůznějších činností a aktivit, kterým se věnují spolu s představiteli města. Rektorem a tedy oficiální hlavou univerzity je v současnosti anglický politik Lord Chris Patten. Za její existence tu studovali významné korunované hlavy, světem hýbající politici i vysocí církevní představitelé.


Oxford versus Cambridge

Univerzitu v Cambridge založili prý podle legendy právě bývalí profesoři z Oxfordu, když odtud po neshodách ve zlém odešli. Od té doby existuje mezi Oxfordem a Cambridge jistá rivalita. Přesto obě univerzity úzce spolupracují a jsou označovány spojující zkratkou – Oxbridge.

Slavnými studenty university v Cambridge byli například Newton nebo Darwin. Jejím kancléřem je prince Philip, vévoda z Edinburghu, manžel královny Alžběty II.

Z důvodů velkého zájmu a počtu přihlášek si studenti mohou ve stejném roce podat žádost jen na jednu z obou univerzit.

Na kolech mezi “double-deckery“

I když je tu na silnicích přinejmenším stejný “šrumec“ jako v každém jiném velkoměstě, “kolařů“ je tu nesrovnatelně víc než kdekoliv jinde. Kola jsou opřená po desítkách o ploty a zdi, uvázaná k čemukoliv, co nikdo neodnese. Studenti na kolech kličkující mezi troubícími auty a autobusy, to není nic, nad čím by tu někdo kroutil hlavou. Jste přece v Oxfordu. Dokonce ani řidiči se nezdají být vyvedeni z míry, když musí jet centrem města krokem a každou chvíli zastavit před projíždějící kolonou cyklistů. Solidarita, která se na silnici vidí málokdy, se tu považuje za samozřejmou a oceňuje se na obou stranách.


Architektura, cestovní ruch, film a průmysl

Jedna z nejstarších evropských knihoven “Bodleian Library“, Muzeum historie vědy, Galerie moderního umění, Oxfordská botanická zahrada, Katedrála křesťanství nebo kostel Panny Marie, to všechno a mnohem víc jsou přední turistické atrakce v Oxfordu. V průvodcích se můžete dozvědět, že málokterá budova nepatří k některé ze zdejších “colleges“, s průvodcem po nich můžete pátrat i v těch nejzapadlejších uličkách a koutech města třeba z vyhlídkového červeného autobusu, který projíždí mezi památkami tak jako v Londýně po rušných hlavních třídách.

Oxfordská architektura sem láká nejen turisty, ale i filmaře a má už na kontě pěkných pár “trháků“. Inspirovali se tu tvůrci Pána prstenů, točil se tu film Zlatý kompas, Sherlock Holmes, Inspektor Morse a samozřejmě i Harry Potter.


Stejně jako na filmovou a divadelní tvorbu Oxford měl a má vliv na světovou literaturu, ale také sport a ekonomiku. Dlouhou historii tu má například automobilový průmysl. V Cowley, průmyslové části Oxfordu, vyráběla společnost “British Motor Corporation“ proslulé modely značky Mini. Od roku 2000 ji vlastní společnost BMW.

Studentské akce

Málokdy se může stát, že při návštěvě Oxfordu nebude zrovna probíhat nějaká zajímavá událost. Město i univerzita mají bohatý celoroční program nejrůznějších akcí a většinou se na nich podílejí společně. Letos začátkem listopadu tu proběhlo slavnostní setkání představitelů Oxfordu a univerzity v Berkeley, ale také velká protestní akce před budovou Muzea historie vědy, kde studenti s velkými transparenty protestovali proti pokusům na zvířatech. Na programu jsou dále koncerty, festivaly, výtvarné exhibice, divadelní představení, sportovní akce a mnoho dalšího.


Vánoce v Blenheimském paláci, Oxfordshire

Kdo odchází nadšený z návštěvy v Oxfordu, ten si nesmí nechat ujít Blenheimský palác, vzdálený jen asi 20 km od centra. Žilo tu ve své době 11 vévodů a vévodkyň z Marlboroughu a mimochodem, je to místo, kde se narodil Sir Winston Churchill. Palác v anglickém baroku, s nástěnnými malbami a unikátními sbírkami porcelánu, uprostřed zahrad a parků s fontánami, vytvořených samozřejmě s pomocí francouzských architektů a tak připomínajících Versailles, musí okouzlit každého.

Koho baví cestování i v zimních měsících a kdo rád poznává vánoční folklor a tradice jiných zemí, určitě by měl zavítat právě sem, protože právě o Vánocích se tu pořádá tzv. „Vánoční nostalgie“ ve dnech od 14. 11. – 13. 12. 2009. Celý palác se rozzáří světly vánočních stromků a parky ožijí trhy se starobylou vánoční tématikou.

Pýcha Čechů, ráj golfistů – Karlštejn

Nedaleko od Prahy, v dostupné blízkosti mnoha dalších památek a
zajímavostí – “…bleskly mi věže karlštejnské…,“ jak se
praví ve Vrchlického muzikálové komedii. Film Noc na Karlštejně,
který všichni dobře známe, se tu vybaví asi každému. Ze všech zdí a
z každého koutu se tu na své návštěvníky dívá česká
historie.


Nedaleko od Prahy, v dostupné blízkosti mnoha dalších památek a zajímavostí – “…bleskly mi věže karlštejnské…,“ jak se praví ve Vrchlického muzikálové komedii. Film Noc na Karlštejně, který všichni dobře známe, se tu vybaví asi každému. Ze všech zdí a z každého koutu se tu na své návštěvníky dívá česká historie.

Karlštejn byl založen českým králem a římským císařem Karlem IV., vystavěn byl v letech 1348 – 1355,(dostavba a vysvěcení Kaple sv. Kříže – 1365). Za nedobytnými hradbami tu byly uloženy korunovační klenoty a jiné poklady, královské i církevní, cenné listiny a dokumenty.

Zřejmě nejlákavějším skvostem je Kaple sv. Kříže a v ní největší galerie českých panovníků. Ještě před vstupem do hradu se můžete pokochat jedinečným výhledem z hradeb, nevynechejte ani Studniční věž s hradní studnou, hlubokou neuvěřitelných 78 m.

Prohlídkové trasy

Karlštejn je přístupný veřejnosti ve dvou prohlídkových trasách, první trasa zahrnuje interiéry dvou pater Císařského paláce a Mariánskou věž. Impozantní jsou prostory Královského sálu předků, Karlovy ložnice s kaplí sv. Václava, Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, Hodovní a Audienční síň, hradní pokladnice a klenotnice, nebo interiéry děkanství z období renesance.


Pro druhou trasu je nutná rezervace po telefonu nebo přes internet. V letošním roce jsou prostory druhé trasy přístupné od června do listopadu. Tento prohlídkový okruh nabízí nejcennější historické interiéry hradu, hradní obrazárny a knihovnu, bývalou sakristii, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kapli sv. Kříže, lapidárium aj.

Obě trasy jsou s průvodcem, záleží trochu na štěstí, který zrovna přijde na řadu pro vaši skupinu. Kromě studentů, kteří si tu tímto způsobem přivydělávají, můžete totiž narazit i na vysloužilého profesora, kterému není příliš rozumět a který tráví většinu vámi placeného času napomínáním nejmladších účastníků, zívajících a věnujících se svým mobilům, místo aby sledovali jeho nezáživný projev.

První okruh trvá asi hodinu, výklad je v českém jazyce a vstupné stojí 150 Kč, s cizojazyčným výkladem 250 Kč.

Druhý okruh, včetně unikátní Kaple sv. Kříže stojí 300 Kč za osobu a trvá asi 1 hod 40 min.

Milovníkům suvenýrů

Ještě než vystoupáte k té gotické dominantě, vyčnívající z okolních lesů, možná vás zaujme život pod ní. Na první pohled je vidět, že tahle velkolepá turistická atrakce zajišťuje příjem celé obce. Na hlavní trase vedoucí k hradu jsou docela obyčejné rodinné domky přeměněné v malebné obchůdky se suvenýry, českým sklem, krajkami, obrázky a samozřejmě rychlým občerstvením. Mezi nimi je na výběr ze spousty restaurací s nefalšovanou českou kuchyní, zkrátka zase jeden ráj pro turisty, který my Češi, dokážeme vybudovat úplně všude. A aby toho nebylo málo, ani tady nechybí hned několik koňských spřežení, která vás dovezou z parkoviště až na nádvoří.


Ražení mincí

Podívanou na ukázku drobných kovářských výrobků a ražení mincí si můžete dopřát na hradním nádvoří. Minci si můžete odnést na památku i jako skvělý suvenýr pro sběratele upomínek z cest, z informačního centra nebo z automatu u pošty.

Akce a slavnosti na Karlštejně v nejbližších dnech

29. listopadu 2009, v den výročí úmrtí Karla IV., se v kapli sv. Mikuláše koná zádušní mše. Začátek je ve 14.00 hod. a vstup je volný.

Adventní slavnosti začínají na Karlštejně 29. listopadu 2009. V prosinci, kromě pěveckých a tanečních vystoupeních v obci se na Karlštejně v Rytířském sále koná Česká mše vánoční (20. prosince 2009) a Vánoční koncert (27. prosince 2009).

Karlštejn a golf

Karlštejn je zvyklý i na nájezdy sportuchtivých turistů. Rozlehlé golfové hřiště na kopci s úžasnou vyhlídkou na hrad a okolní lesy je oblíbeným exkluzivním a nanejvýš atraktivním rezortem milovníků golfu. Stejně jako sám hrad Karlštejn, i karlštejnské golfové hřiště je považováno za “nejprofláknu­tější“. K turnajům se tu scházejí i celebrity, které více či méně propadly téhle zálibě. Zkrátka, kdo chce proniknout do světa golfu, neměl by chybět na akcích golfového klubu Karlštejn. Uvítacím logem na webových stránkách klubu je řečeno téměř vše – „The wonder has a name – Golf Resort Karlštejn.“

Svatby na Karlštejně

Karlštejn samozřejmě nemůže chybět v dlouhé řadě českých hradů a zámků, mezi jejichž služby patří i svatební servis. Ceny za sňatek na Karlštejně se pohybují od 9 do 12 tisíc korun. Obřady mimo prostory Purkrabství, ve vybraných částech hradu, stojí 20 tisíc korun. Více informací najdete na oficiálních webových stránkách hradu Karlštejn.


V blízkém okolí

Výlet na Karlštejn můžete rozšířit o nejednu zajímavou památku v jeho okolí. Nejblíže jsou hrady Žebrák a Točník, nedaleko je proslulé Konopiště, Koněpruské jeskyně a další historický klenot – hrad Křivoklát.

Info: V interiérech Karlštejna se nesmí fotografovat ani natáčet na videokameru. Asi 2 km od hradu je placené parkoviště, není tu autobusová doprava, vlakové nádraží Karlštejn je přibližně 2 km od hradu. Karlštejn v současnosti nezajišťuje bezbariérový přístup.


Nedaleko od Prahy, v dostupné blízkosti mnoha dalších památek a zajímavostí – “…bleskly mi věže karlštejnské…,“ jak se praví ve Vrchlického muzikálové komedii. Film Noc na Karlštejně, který všichni dobře známe, se tu vybaví asi každému. Ze všech zdí a z každého koutu se tu na své návštěvníky dívá česká historie.

Karlštejn byl založen českým králem a římským císařem Karlem IV., vystavěn byl v letech 1348 – 1355,(dostavba a vysvěcení Kaple sv. Kříže – 1365). Za nedobytnými hradbami tu byly uloženy korunovační klenoty a jiné poklady, královské i církevní, cenné listiny a dokumenty.

Zřejmě nejlákavějším skvostem je Kaple sv. Kříže a v ní největší galerie českých panovníků. Ještě před vstupem do hradu se můžete pokochat jedinečným výhledem z hradeb, nevynechejte ani Studniční věž s hradní studnou, hlubokou neuvěřitelných 78 m.

Prohlídkové trasy

Karlštejn je přístupný veřejnosti ve dvou prohlídkových trasách, první trasa zahrnuje interiéry dvou pater Císařského paláce a Mariánskou věž. Impozantní jsou prostory Královského sálu předků, Karlovy ložnice s kaplí sv. Václava, Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, Hodovní a Audienční síň, hradní pokladnice a klenotnice, nebo interiéry děkanství z období renesance.


Pro druhou trasu je nutná rezervace po telefonu nebo přes internet. V letošním roce jsou prostory druhé trasy přístupné od června do listopadu. Tento prohlídkový okruh nabízí nejcennější historické interiéry hradu, hradní obrazárny a knihovnu, bývalou sakristii, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kapli sv. Kříže, lapidárium aj.

Obě trasy jsou s průvodcem, záleží trochu na štěstí, který zrovna přijde na řadu pro vaši skupinu. Kromě studentů, kteří si tu tímto způsobem přivydělávají, můžete totiž narazit i na vysloužilého profesora, kterému není příliš rozumět a který tráví většinu vámi placeného času napomínáním nejmladších účastníků, zívajících a věnujících se svým mobilům, místo aby sledovali jeho nezáživný projev.

První okruh trvá asi hodinu, výklad je v českém jazyce a vstupné stojí 150 Kč, s cizojazyčným výkladem 250 Kč.

Druhý okruh, včetně unikátní Kaple sv. Kříže stojí 300 Kč za osobu a trvá asi 1 hod 40 min.

Milovníkům suvenýrů

Ještě než vystoupáte k té gotické dominantě, vyčnívající z okolních lesů, možná vás zaujme život pod ní. Na první pohled je vidět, že tahle velkolepá turistická atrakce zajišťuje příjem celé obce. Na hlavní trase vedoucí k hradu jsou docela obyčejné rodinné domky přeměněné v malebné obchůdky se suvenýry, českým sklem, krajkami, obrázky a samozřejmě rychlým občerstvením. Mezi nimi je na výběr ze spousty restaurací s nefalšovanou českou kuchyní, zkrátka zase jeden ráj pro turisty, který my Češi, dokážeme vybudovat úplně všude. A aby toho nebylo málo, ani tady nechybí hned několik koňských spřežení, která vás dovezou z parkoviště až na nádvoří.


Ražení mincí

Podívanou na ukázku drobných kovářských výrobků a ražení mincí si můžete dopřát na hradním nádvoří. Minci si můžete odnést na památku i jako skvělý suvenýr pro sběratele upomínek z cest, z informačního centra nebo z automatu u pošty.

Akce a slavnosti na Karlštejně v nejbližších dnech

29. listopadu 2009, v den výročí úmrtí Karla IV., se v kapli sv. Mikuláše koná zádušní mše. Začátek je ve 14.00 hod. a vstup je volný.

Adventní slavnosti začínají na Karlštejně 29. listopadu 2009. V prosinci, kromě pěveckých a tanečních vystoupeních v obci se na Karlštejně v Rytířském sále koná Česká mše vánoční (20. prosince 2009) a Vánoční koncert (27. prosince 2009).

Karlštejn a golf

Karlštejn je zvyklý i na nájezdy sportuchtivých turistů. Rozlehlé golfové hřiště na kopci s úžasnou vyhlídkou na hrad a okolní lesy je oblíbeným exkluzivním a nanejvýš atraktivním rezortem milovníků golfu. Stejně jako sám hrad Karlštejn, i karlštejnské golfové hřiště je považováno za “nejprofláknu­tější“. K turnajům se tu scházejí i celebrity, které více či méně propadly téhle zálibě. Zkrátka, kdo chce proniknout do světa golfu, neměl by chybět na akcích golfového klubu Karlštejn. Uvítacím logem na webových stránkách klubu je řečeno téměř vše – „The wonder has a name – Golf Resort Karlštejn.“

Svatby na Karlštejně

Karlštejn samozřejmě nemůže chybět v dlouhé řadě českých hradů a zámků, mezi jejichž služby patří i svatební servis. Ceny za sňatek na Karlštejně se pohybují od 9 do 12 tisíc korun. Obřady mimo prostory Purkrabství, ve vybraných částech hradu, stojí 20 tisíc korun. Více informací najdete na oficiálních webových stránkách hradu Karlštejn.


V blízkém okolí

Výlet na Karlštejn můžete rozšířit o nejednu zajímavou památku v jeho okolí. Nejblíže jsou hrady Žebrák a Točník, nedaleko je proslulé Konopiště, Koněpruské jeskyně a další historický klenot – hrad Křivoklát.

Info: V interiérech Karlštejna se nesmí fotografovat ani natáčet na videokameru. Asi 2 km od hradu je placené parkoviště, není tu autobusová doprava, vlakové nádraží Karlštejn je přibližně 2 km od hradu. Karlštejn v současnosti nezajišťuje bezbariérový přístup.

Inverness – po stopách skotských Highlanderů

Z fotografií, které jsem si kdysi přivezla ze Skotska, je ještě
teď cítit ten nepříjemný, vlezlý chlad a atmosféra dnů
v nekonečných deštích a poryvech větru, pod hrozivou tíhou stínů
hor a skal. Přesto mě vždycky zahřejí na duši a na tváři vyloudí
úsměv. Byli jsme čtyři, dva páry lidí znuděných městským životem,
prahnoucích po dobrodružství, a náš malý karavan, naleštěný a zvyklý
neopouštět příliš často prostor naší garáže.

Z fotografií, které jsem si kdysi přivezla ze Skotska, je ještě teď cítit ten nepříjemný, vlezlý chlad a atmosféra dnů v nekonečných deštích a poryvech větru, pod hrozivou tíhou stínů hor a skal. Přesto mě vždycky zahřejí na duši a na tváři vyloudí úsměv. Byli jsme čtyři, dva páry lidí znuděných městským životem, prahnoucích po dobrodružství, a náš malý karavan, naleštěný a zvyklý neopouštět příliš často prostor naší garáže.

Z Edinburghu jsme vyrazili brzy ráno, počasí bylo slunečné a tak přispělo k naší neotřesitelně dobré náladě, byli jsme (teoreticky) připraveni na všechno. Když se vám podaří při návštěvě Skotska chytit jeden den hezkého počasí z týdne, dá se mluvit o štěstí. Právě v takový den jsme vyjeli. Nekonečnost krajiny, čerstvé a šťavnaté zeleně typické pro tento kraj, rozlehlost a pestrost země, kterou jsme míjeli, nás naprosto okouzlila. Stáda ovcí, koz a krav se bezstarostně potulovala všude kolem, jako by je někdo namaloval na ten či onen kopec a tak se stala jeho součástí. Našim cílem bylo jezero Loch Ness, kam jezdí stovky turistů, aby zahlédli tu legendární příšeru, o jejíž existenci se tady nikdo neodváží pochybovat.


Vyrazili jsme po sezóně. Okolní lesy, jezera a drsné skály působí kouzlem nedotčené divoké přírody, u jednoho z nich jsme zastavili a rozhodli se přenocovat. Losovali jsme, kdo bude spát v karavanu a kdo venku ve stanu. Počasí se zhoršilo už odpoledne, od jezera se navíc zvednul silný vítr a tak jsme u ohně na pláži nevydrželi moc dlouho, i když jsme si libovali nad romantikou a tajuplností odlehlého místa. Trvalo dost dlouho, než jsme našli vhodné místo, kde postavit stan. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že každý centimetr travnaté země je pokryt ovčím a kozím trusem, který nám klouzal pod nohama a lepil se na boty.

Spadly první kapky deště a my jsme konečně zatloukli poslední kolík. Stan stál, ale celý se třásl a ohýbal v sílícím větru a my dva, kdo jsme si vylosovali, že v něm strávíme první noc, jsme dostali nepříjemný pocit, že se asi moc klidně nevyspíme. Neměli jsme tušení, jaká nefalšovaná noc hrůzy nás čeká, nezamhouřili jsme oko až do rána. Bez pohnutí a v němém strachu jsme sledovali třesoucí se konstrukci, která se nám lámala nad hlavou, čekali jsme, že každou chvíli se celá plachta zvedne a poletí směrem k vodě, kde ji v noci nebude mít cenu hledat. Déšť zesílil během několika minut a já jsem si přísahala, že jestli ten uragán přežijeme, bude to můj první a poslední pokus o camping.


Nevím už, jak dlouho celý ten noční běs trval, k ránu nejspíš bouře polevila a nám se podařilo usnout, protože mě najednou probudil strašný a jakoby přidušený ryk. Dlouho jsem si lámala hlavu s tím, co to může být. Znělo to, jako by někde blízko někoho škrtili, za žádnou cenu jsem to nehodlala jít zkoumat ven a když jsme byli po chvíli vzhůru oba, usoudili jsme, že to je ovce. Nikdy by mě nenapadlo, že ovce může vydávat takové zvuky, poděšené bečení spojené s jakýmsi dusivým, přímo tuberáckým kašlem. Ráno se jich několik páslo v blízkosti stanu a kolem karavanu, žádná ani nehlesla. Pobavilo mě jejich zbarvení, černé hlavy a nohy, zbytek těla tmavě hnědý, jakoby ohořelý. Vypadaly, jako kdyby utekly z hořící stodoly.


Nebe bylo čisté, ale vzduch zůstal mrazivě studený a vlhký. My dva jsme se vypotáceli s napuchlými obličeji a očima zarudlýma z nevyspání, ale naši spolucestovatelé nevypadali o moc líp. Vítr vyrazil okénka a do karavanu foukalo ze všech stran, napršelo do všech lůžkovin a do spacáků a nebylo jak je vysušit. Převlékli jsme se aspoň z mokrého do vlhkého, jiná možnost nebyla a přestože jsme chtěli udržet výlohy na minimu, všichni jsme se shodli v tom, že příští noc přespíme v hotelu.

Náš karavan dávno ztratil lesk a cosi varovně skřípalo v motoru, přesto nás ve zdraví dovezl k jezeru Loch Ness, kde jsme strávili úžasný a nezapomenutelný den. Ruiny hradu Urquhart a tajemné jezero, které ho obklopuje, vzbuzuje opravdu zvláštní pocit. Urquhart patří nejen ve Skotsku, ale v celé Anglii k takovým monumentům, jako je Stonehenge nebo londýnský Big Ben. Když pomalu sledujete pohledem tu vlnící se, klidnou hladinu jezera, přistihnete se při očekávání – vynoří se?


K večeru jsme se snažili najít nocleh v nejbližším okolí. Bylo po sezóně a bylo to znát. Všechny hotely zavřené, byla vypnutá dokonce i pouliční světla. Všude naprostá tma a opuštěnost, bezútěšnost města bez života. Nakonec jsme narazili na malý penzion, otevřela nám stará paní, nejdřív trochu nedůvěřivě, ale pak s typickou vstřícností skotských a irských domorodců. Ukázala nám pokojíčky jako z domečku pro panenky, vymalované žlutě, zeleně, růžově a modře, v každém bylo povlečení, závěsy a dekorace ve stejných barvách jako barva stěn. Ráno jsme posnídali toasty se šunkou a vejci a nezapomenutelné domácí koblihy s malinovým džemem, na které opravdu dodnes vzpomínám. Povídala nám o sobě a o životě v drsných horách, připadala nám stejně kouzelná jako celý její příbytek a malý stařičký pes, na jedno oko slepý, kterého chovala na klíně a který jí vděčil za záchranu života. Ráno jsme se rozloučili a rozhodli se vyrazit civilizovanějším směrem. Nějakou dobu jsem se pak nemohla zbavit pocitu, že ta stařenka, její penzionek a pes, zmizeli stejně nečekaně po našem odjezdu z povrchu zemského, jako se v tu noc objevili. Toto místo, jezero Loch Ness a jeho okolí má svoji legendu a kouzelnou atmosféru, a jestli se tam někdy vrátím, bude na mě určitě působit stejně úchvatným a i trochu strašidelným dojmem.

Z fotografií, které jsem si kdysi přivezla ze Skotska, je ještě teď cítit ten nepříjemný, vlezlý chlad a atmosféra dnů v nekonečných deštích a poryvech větru, pod hrozivou tíhou stínů hor a skal. Přesto mě vždycky zahřejí na duši a na tváři vyloudí úsměv. Byli jsme čtyři, dva páry lidí znuděných městským životem, prahnoucích po dobrodružství, a náš malý karavan, naleštěný a zvyklý neopouštět příliš často prostor naší garáže.

Z Edinburghu jsme vyrazili brzy ráno, počasí bylo slunečné a tak přispělo k naší neotřesitelně dobré náladě, byli jsme (teoreticky) připraveni na všechno. Když se vám podaří při návštěvě Skotska chytit jeden den hezkého počasí z týdne, dá se mluvit o štěstí. Právě v takový den jsme vyjeli. Nekonečnost krajiny, čerstvé a šťavnaté zeleně typické pro tento kraj, rozlehlost a pestrost země, kterou jsme míjeli, nás naprosto okouzlila. Stáda ovcí, koz a krav se bezstarostně potulovala všude kolem, jako by je někdo namaloval na ten či onen kopec a tak se stala jeho součástí. Našim cílem bylo jezero Loch Ness, kam jezdí stovky turistů, aby zahlédli tu legendární příšeru, o jejíž existenci se tady nikdo neodváží pochybovat.


Vyrazili jsme po sezóně. Okolní lesy, jezera a drsné skály působí kouzlem nedotčené divoké přírody, u jednoho z nich jsme zastavili a rozhodli se přenocovat. Losovali jsme, kdo bude spát v karavanu a kdo venku ve stanu. Počasí se zhoršilo už odpoledne, od jezera se navíc zvednul silný vítr a tak jsme u ohně na pláži nevydrželi moc dlouho, i když jsme si libovali nad romantikou a tajuplností odlehlého místa. Trvalo dost dlouho, než jsme našli vhodné místo, kde postavit stan. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že každý centimetr travnaté země je pokryt ovčím a kozím trusem, který nám klouzal pod nohama a lepil se na boty.

Spadly první kapky deště a my jsme konečně zatloukli poslední kolík. Stan stál, ale celý se třásl a ohýbal v sílícím větru a my dva, kdo jsme si vylosovali, že v něm strávíme první noc, jsme dostali nepříjemný pocit, že se asi moc klidně nevyspíme. Neměli jsme tušení, jaká nefalšovaná noc hrůzy nás čeká, nezamhouřili jsme oko až do rána. Bez pohnutí a v němém strachu jsme sledovali třesoucí se konstrukci, která se nám lámala nad hlavou, čekali jsme, že každou chvíli se celá plachta zvedne a poletí směrem k vodě, kde ji v noci nebude mít cenu hledat. Déšť zesílil během několika minut a já jsem si přísahala, že jestli ten uragán přežijeme, bude to můj první a poslední pokus o camping.


Nevím už, jak dlouho celý ten noční běs trval, k ránu nejspíš bouře polevila a nám se podařilo usnout, protože mě najednou probudil strašný a jakoby přidušený ryk. Dlouho jsem si lámala hlavu s tím, co to může být. Znělo to, jako by někde blízko někoho škrtili, za žádnou cenu jsem to nehodlala jít zkoumat ven a když jsme byli po chvíli vzhůru oba, usoudili jsme, že to je ovce. Nikdy by mě nenapadlo, že ovce může vydávat takové zvuky, poděšené bečení spojené s jakýmsi dusivým, přímo tuberáckým kašlem. Ráno se jich několik páslo v blízkosti stanu a kolem karavanu, žádná ani nehlesla. Pobavilo mě jejich zbarvení, černé hlavy a nohy, zbytek těla tmavě hnědý, jakoby ohořelý. Vypadaly, jako kdyby utekly z hořící stodoly.


Nebe bylo čisté, ale vzduch zůstal mrazivě studený a vlhký. My dva jsme se vypotáceli s napuchlými obličeji a očima zarudlýma z nevyspání, ale naši spolucestovatelé nevypadali o moc líp. Vítr vyrazil okénka a do karavanu foukalo ze všech stran, napršelo do všech lůžkovin a do spacáků a nebylo jak je vysušit. Převlékli jsme se aspoň z mokrého do vlhkého, jiná možnost nebyla a přestože jsme chtěli udržet výlohy na minimu, všichni jsme se shodli v tom, že příští noc přespíme v hotelu.

Náš karavan dávno ztratil lesk a cosi varovně skřípalo v motoru, přesto nás ve zdraví dovezl k jezeru Loch Ness, kde jsme strávili úžasný a nezapomenutelný den. Ruiny hradu Urquhart a tajemné jezero, které ho obklopuje, vzbuzuje opravdu zvláštní pocit. Urquhart patří nejen ve Skotsku, ale v celé Anglii k takovým monumentům, jako je Stonehenge nebo londýnský Big Ben. Když pomalu sledujete pohledem tu vlnící se, klidnou hladinu jezera, přistihnete se při očekávání – vynoří se?


K večeru jsme se snažili najít nocleh v nejbližším okolí. Bylo po sezóně a bylo to znát. Všechny hotely zavřené, byla vypnutá dokonce i pouliční světla. Všude naprostá tma a opuštěnost, bezútěšnost města bez života. Nakonec jsme narazili na malý penzion, otevřela nám stará paní, nejdřív trochu nedůvěřivě, ale pak s typickou vstřícností skotských a irských domorodců. Ukázala nám pokojíčky jako z domečku pro panenky, vymalované žlutě, zeleně, růžově a modře, v každém bylo povlečení, závěsy a dekorace ve stejných barvách jako barva stěn. Ráno jsme posnídali toasty se šunkou a vejci a nezapomenutelné domácí koblihy s malinovým džemem, na které opravdu dodnes vzpomínám. Povídala nám o sobě a o životě v drsných horách, připadala nám stejně kouzelná jako celý její příbytek a malý stařičký pes, na jedno oko slepý, kterého chovala na klíně a který jí vděčil za záchranu života. Ráno jsme se rozloučili a rozhodli se vyrazit civilizovanějším směrem. Nějakou dobu jsem se pak nemohla zbavit pocitu, že ta stařenka, její penzionek a pes, zmizeli stejně nečekaně po našem odjezdu z povrchu zemského, jako se v tu noc objevili. Toto místo, jezero Loch Ness a jeho okolí má svoji legendu a kouzelnou atmosféru, a jestli se tam někdy vrátím, bude na mě určitě působit stejně úchvatným a i trochu strašidelným dojmem.

Concordem na druhý konec světa!

První motocykly, veteráni v závodním provedení, kočáry, bicykly,
dokonce i předchůdci dnešní Formule 1 a v neposlední řadě
letadla, která ve své době ohromila svět a jsou součástí letecké
historie. Tím vším nás ohromují muzea motorismu a letectví, jako
například britské Brooklands muzeum. Právě tady je přechováván jeden
z letounů, který neztratil nic ze své unikátnosti a šarmu –
Concorde.


První motocykly, veteráni v závodním provedení, kočáry, bicykly, dokonce i předchůdci dnešní Formule 1 a v neposlední řadě letadla, která ve své době obletěla svět a jsou součástí letecké historie. Tím vším nás ohromují muzea motorismu a letectví, a jedním z nich je také britské Brooklands muzeum, kde je přechováván jeden z letounů, který neztratil nic ze své unikátnosti a šarmu – Concorde.

Protože se rádi zabýváme cestováním a vším, co s ním souvisí, měli bychom vzdát malý hold i dopravním prostředkům, především těm, které už lidstvu dosloužily a můžeme se s nimi setkat už jen v muzeích, nebo na přehlídkách sběratelů.

Vysloužilý, ale nezapomenutý

Dalo by se říct, že Concorde ve své dokonalosti předběhl dobu, a možná i proto byl předurčen ke krátké kariéře. Byl společným projektem dvou předních leteckých společností – AirFrance a British Airways a jako takový byl označován za jeden ze symbolů spojení těchto odjakživa znepřátelených mocností.

První zkušební let se uskutečnil v roce 1969, Concorde vstoupil do plného nasazení v letecké dopravě v roce 1976 a působil v ní 27 let. Létal na pravidelné lince Londýn (Heathrow), Paříž, New York za méně než polovinu času pro běžný let – rekordní čas typu G-BBDG – cca 3 hod.

Jediná, ale velmi vážná havárie letounu Concorde, se stala 25. července v roce 2000 (let společnosti AirFrance), při které zahynulo všech 100 pasažérů, devět členů posádky a čtyři lidé na zemi.

Tato havárie, dále nezapomenutelná událost z 11. září 2001 a stále rostoucí provozní náklady, sice pomalu ale jistě ukončili provoz Concordu v roce 2003.


Z Heathrow do Brooklands

Ještě nedávno se britské letiště Heathrow, úzce spjaté s historií Concordu a nejrušnější letiště na světě, pyšnilo modelem Concordu na kruhovém objezdu před hlavním terminálem. V březnu roku 2007 byl model přemístěn právě do muzea v Brooklands. Model o velikosti 40 % reálné velikosti letounu byl rozebrán a odvezen z místa, kde stál jako památník a úctyhodný strážce letiště. Důvod byl prostý – vypršela doba pronájmu plochy, na které model stál, a jeho uchování na stejném místě se stalo příliš nákladným pro rozpočet letiště. Smutný konec letounu, který by si od svého domovského letiště jistě zasloužil víc úcty. V muzeu Brooklands se skupina nadšenců a dobrovolníků, techniků a inženýrů postarala o jeho sestavení a jeho zachování se stalo hlavní prioritou pro zachování národního dědictví v oboru letecké technologie.

Brooklands muzeum

Brooklands je kolébkou britského motorismu a letectví, a proto tu vzniklo muzeum, na které je pyšná celá jihovýchodní Anglie. Říká se také, že právě tady je britský Concorde “doma“. Nadzvukový letoun typu G-BBDG je třetím Concordem vyrobeným v Anglii, jeho interiér je přístupný veřejnosti a návštěvníci tu mají možnost zažít skvělou atmosféru virtuálního letu. Během celé exhibice máte možnost dozvědět se spoustu zajímavostí o historii a stavbě konstrukce Concordu, jeho spojení s Brooklands a jeho využití od roku 1974. Letoun G-BBDG, známý také jako “Delta Golf“ byl nejrychlejším typem v produkci Concorde a v roce 1974 se stal prvním strojem, který na své palubě nesl sto pasažérů rychlostí dvakrát rychlejší než zvuk.

Brooklands však nabízí mnohem víc – motorismus a vše, co k němu patří z doby 1907–1914, začátky a rekordy v závodech do roku 1939, letectví předválečné doby, přes obě světové války po současnost, Mercedes Benz a jeho vliv na automobilový průmysl a jiné.


Concorde a Filton muzeum

Ve Filtonu, nedaleko Bristolu, je další muzeum, kam se po svém posledním letu odebral Concorde typu Alfa Foxtrot 216 v listopadu roku 2003. Stejně jako v Brooklands je tady Concorde a jeho příběh otevřen veřejnosti. Nahlédnete do kabiny pilota, posadíte se do původních sedadel Concordu jako ti, kteří si unikátní, obdivuhodný a dnes už neopakovatelný let mohli dovolit.

Na památku si, stejně jako z Brooklands, odnesete úžasný pocit ohromení z vývoje technologie, možná i trochu smutku a nostalgie, a také suvenýr – palubní vstupenky v původním provedení.

Vítejte na palubě!


Exhibice Concorde ve Filtonu je složená ze tří prohlídkových tras s průvodcem a každá trvá 100 minut. Lístky stojí 12.50 liber pro dospělé, 10 liber pro studenty a 7 liber pro děti do 14 let.

V Brooklands zaplatíte 10 liber za vstup do muzea, 4 libry pro dospělé za vstup na Concorde a 2 libry pro děti do 16 let. Během roku se můžete v Brooklands zúčastnit i mnoha sezónních akcí – vstup pro děti na palubu Concorde zdarma v době letních prázdnin, přehlídku autobusů, Mustangů a motocyklů, festival vědy a techniky, rozhovor s bývalým pilotem Concordu a mnoho jiných zajímavostí.


První motocykly, veteráni v závodním provedení, kočáry, bicykly, dokonce i předchůdci dnešní Formule 1 a v neposlední řadě letadla, která ve své době obletěla svět a jsou součástí letecké historie. Tím vším nás ohromují muzea motorismu a letectví, a jedním z nich je také britské Brooklands muzeum, kde je přechováván jeden z letounů, který neztratil nic ze své unikátnosti a šarmu – Concorde.

Protože se rádi zabýváme cestováním a vším, co s ním souvisí, měli bychom vzdát malý hold i dopravním prostředkům, především těm, které už lidstvu dosloužily a můžeme se s nimi setkat už jen v muzeích, nebo na přehlídkách sběratelů.

Vysloužilý, ale nezapomenutý

Dalo by se říct, že Concorde ve své dokonalosti předběhl dobu, a možná i proto byl předurčen ke krátké kariéře. Byl společným projektem dvou předních leteckých společností – AirFrance a British Airways a jako takový byl označován za jeden ze symbolů spojení těchto odjakživa znepřátelených mocností.

První zkušební let se uskutečnil v roce 1969, Concorde vstoupil do plného nasazení v letecké dopravě v roce 1976 a působil v ní 27 let. Létal na pravidelné lince Londýn (Heathrow), Paříž, New York za méně než polovinu času pro běžný let – rekordní čas typu G-BBDG – cca 3 hod.

Jediná, ale velmi vážná havárie letounu Concorde, se stala 25. července v roce 2000 (let společnosti AirFrance), při které zahynulo všech 100 pasažérů, devět členů posádky a čtyři lidé na zemi.

Tato havárie, dále nezapomenutelná událost z 11. září 2001 a stále rostoucí provozní náklady, sice pomalu ale jistě ukončili provoz Concordu v roce 2003.


Z Heathrow do Brooklands

Ještě nedávno se britské letiště Heathrow, úzce spjaté s historií Concordu a nejrušnější letiště na světě, pyšnilo modelem Concordu na kruhovém objezdu před hlavním terminálem. V březnu roku 2007 byl model přemístěn právě do muzea v Brooklands. Model o velikosti 40 % reálné velikosti letounu byl rozebrán a odvezen z místa, kde stál jako památník a úctyhodný strážce letiště. Důvod byl prostý – vypršela doba pronájmu plochy, na které model stál, a jeho uchování na stejném místě se stalo příliš nákladným pro rozpočet letiště. Smutný konec letounu, který by si od svého domovského letiště jistě zasloužil víc úcty. V muzeu Brooklands se skupina nadšenců a dobrovolníků, techniků a inženýrů postarala o jeho sestavení a jeho zachování se stalo hlavní prioritou pro zachování národního dědictví v oboru letecké technologie.

Brooklands muzeum

Brooklands je kolébkou britského motorismu a letectví, a proto tu vzniklo muzeum, na které je pyšná celá jihovýchodní Anglie. Říká se také, že právě tady je britský Concorde “doma“. Nadzvukový letoun typu G-BBDG je třetím Concordem vyrobeným v Anglii, jeho interiér je přístupný veřejnosti a návštěvníci tu mají možnost zažít skvělou atmosféru virtuálního letu. Během celé exhibice máte možnost dozvědět se spoustu zajímavostí o historii a stavbě konstrukce Concordu, jeho spojení s Brooklands a jeho využití od roku 1974. Letoun G-BBDG, známý také jako “Delta Golf“ byl nejrychlejším typem v produkci Concorde a v roce 1974 se stal prvním strojem, který na své palubě nesl sto pasažérů rychlostí dvakrát rychlejší než zvuk.

Brooklands však nabízí mnohem víc – motorismus a vše, co k němu patří z doby 1907–1914, začátky a rekordy v závodech do roku 1939, letectví předválečné doby, přes obě světové války po současnost, Mercedes Benz a jeho vliv na automobilový průmysl a jiné.


Concorde a Filton muzeum

Ve Filtonu, nedaleko Bristolu, je další muzeum, kam se po svém posledním letu odebral Concorde typu Alfa Foxtrot 216 v listopadu roku 2003. Stejně jako v Brooklands je tady Concorde a jeho příběh otevřen veřejnosti. Nahlédnete do kabiny pilota, posadíte se do původních sedadel Concordu jako ti, kteří si unikátní, obdivuhodný a dnes už neopakovatelný let mohli dovolit.

Na památku si, stejně jako z Brooklands, odnesete úžasný pocit ohromení z vývoje technologie, možná i trochu smutku a nostalgie, a také suvenýr – palubní vstupenky v původním provedení.

Vítejte na palubě!


Exhibice Concorde ve Filtonu je složená ze tří prohlídkových tras s průvodcem a každá trvá 100 minut. Lístky stojí 12.50 liber pro dospělé, 10 liber pro studenty a 7 liber pro děti do 14 let.

V Brooklands zaplatíte 10 liber za vstup do muzea, 4 libry pro dospělé za vstup na Concorde a 2 libry pro děti do 16 let. Během roku se můžete v Brooklands zúčastnit i mnoha sezónních akcí – vstup pro děti na palubu Concorde zdarma v době letních prázdnin, přehlídku autobusů, Mustangů a motocyklů, festival vědy a techniky, rozhovor s bývalým pilotem Concordu a mnoho jiných zajímavostí.

Kde se rodí Portské?

Kde jinde než v Portugalsku, přesněji řečeno v Portu, jednoho
z nejstarších měst v Evropě, jež je původcem jména tohoto
unikátního, světově proslulého moku.


Kde jinde než v Portugalsku, přesněji řečeno v Portu, jednoho z nejstarších měst v Evropě, jež je původcem jména tohoto unikátního, světově proslulého moku. Porto, ležící na severu Portugalska a druhé největší město v zemi, se chlubí výrobou a distribucí pětatřiceti druhů Portského vína a vším, co je spojené s jeho vznikem až po současnost. Posedět v jedné z místních hospůdek na břehu úchvatné řeky Douro, sledovat dřevěné bárky s pestrobarevnými plachtami, vychutnávat vůni léta a toto silné, dobré víno – to je město Porto a jeho kouzelná atmosféra, příjemně klidná, i uprostřed turistické sezóny.

{{reklama()}}

Údolí Douro – vinné regiony

Portské je často podáváno jako dezertní víno, nebo i aperitiv, suché, polosuché, v červené i bílé variantě. Vinice obklopující řeku Douro a její údolí se dělí do třech hlavních regionů, Baixo Corgo – nejzápadnější region po proudu řeky Corgo, zároveň nejvlhčí a nejchladnější, produkuje levnější odrůdy vína, rubínové a zlatohnědé barvy. Cima Corgo – region sušší a teplejší, produkuje víno vyšší kvality a pro pozdní sběr. Douro Superior – rozléhá se velmi blízko u hranice se Španělskem, patří k nejméně obdělávaným, díky obtížné navigaci na řece v těchto místech a celkové poloze se využívá spíše pro mechanizaci výroby.


Barcos Rabelos

Barcos Rabelos je portugalský název pro malé, dřevěné loďky, plachetnice, používané zhruba do šedesátých let jako transport pro převoz vína k dalšímu zpracování a poté k uskladnění. Od té doby došlo samozřejmě k modernizaci a dnes se k tomuto účelu používají speciální tankery. Barcos Rabelos jsou však stále naprosto neodmyslitelnou součástí Porta, jejich majitelé se o ně starají jako jiní o nablýskaná auta. Křižují řeku v hojném počtu a pyšně ukazují své barevné plachty, pořádají se závody. Vidět na nich můžete samozřejmě i původní dřevěné soudky, barely, v kterých bylo víno převáženo a tak jsou krásnou, nostalgickou připomínkou historie a tradic, na které jsou tu právem pyšní.


Porto – město průmyslu, historie a vína

Porto, jako hlavní město celé severní oblasti Portugalska, tu samozřejmě ovládá veškerou jeho politiku a ekonomiku, a je zároveň srdcem kultury.

Historické centrum Porta je na seznamu památek Unesco od roku 1996. Bohatá obchodní a průmyslová tradice zasahuje až do 15 století, dovoz zlata a dřeva z Brazílie podpořil prosperitu města.

Jasně červené střechy domů, hustě poskládaných vzestupně na obou březích řeky, úzké uličky s dlouhými schodišti, domy s otlučenou omítkou a prádlem pověšeným ven z oken, vůně opékaných ryb. Typické keramické obklady, krámky se suvenýry a stolky nabízejícími posezení u sklenky Portského vína, majestátní mosty spojující oba břehy a nesoucí svou vlastní historii. Porto a celý Portský okres je nejprůmyslovějším okresem v Portugalsku, na poli ekonomiky je stálým rivalem hlavního města – Lisabonu.


Architektura

Historické centrum Porta je architektonickým kulturním dědictvím a právě mosty v Portu nejspíš upoutají pozornost nejdřív. Kovový železniční most Dona Maria Pía, byl vybudován technikou Gustava Eiffela v roce 1877, most Doma Luíse I. spojuje město s Vila Nova de Gaia, městem, v jehož sklepech zraje portské víno, nejnovější je most Puente da Arrábida, který byl dokončen v roce 1963 a který nabízí nádherný výhled na město i oceán.


Portská katedrála – Sé do Porto – je jedním z nejstarších monumentů města a zároveň jedním z nejdůležitějších v románském slohu. Episkopální Portský palác – je rezidencí zdejších biskupů, důležitá ukázka portugalského pozdního baroka a rokoka. Palác da Bolsa – komerční palác vybudovaný v 19 století v neoklasicistním stylu, je jednou z hlavních turistických památek. Mezi další významné zajímavosti patří zahrady paláce de Cristal a barokní kostel Clérigos, ke kterému patří monumentální věž, dominanta a symbol města.

Portugalský folklór a tradice

Mezi každoroční tradice patří festival sv. Jana – 23 a 24 června, okna se zdobí vázami s bazalkou a večeří se čerstvé sardinky, vařené brambory a pije se červené víno. V ulicích se tančí a pořádají se různé přehlídky a sportovní aktivity.

Vinný festival – oslavuje se doba sklizně, poslední týden v srpnu, koná se velká degustace. Colombo festival – příchod Kolumba do Portugalska se oslavuje v třetím zářijovém týdnu, ulice oživí průvody, trhy a ohňostroje.

Přímo v Portu se např. v březnu koná Keltský hudební festival, jedním z nejvýznamnějších je tzv. Svatý týden – koná se v březnu nebo v dubnu – do ulic vyrazí obyvatelé v náboženském procesí, nesoucím kříž.


Náboženství

Portugalci jsou z více než 80% katolíci. Křest, svatba v kostele a poslední pomazání jsou zde samozřejmostí pro většinu obyvatel.

Patronkou země je sv. Fátima. Portugalci si potrpí na různé oslavy na počest svých svatých, kromě samotného náboženství jsou zastánci nejrůznějších pověr a mýtů. Portugalci mají velmi milou a vstřícnou povahu, jsou ochotní si s každým a o všem popovídat, nebo nabídnout pomoc. OBR.15

Lahůdky Portské kuchyně

Z Porta pochází mnoho delikates, kterými se pyšní Portugalská kuchyně. Tripas na Portský způsob – telecí dršťky, kuřecí a hovězí maso uvařené s mrkví a cibulí na sádle. Francesinha – velmi oblíbený snack, sendvič plněný několika druhy masa, zapečený se sýrem a přelitý zvláštní omáčkou ochucenou pivem. Mezi nejoblíbenější skvosty portugalské kuchyně patří také Bacalhau – sušená a nasolená treska, která se dá upravit dle portugalských znalců 1001 způsoby!


Při cestování do Porta není nutné letět nejprve do Lisabonu, Porto má své vlastní letiště – Francisco de Sá Carneiro, známé také jako Aeroporto do Porto, kam odlétají pravidelné linky z Prahy – Ruzyně, je však nutné počítat s jedním přestupem. Více informací najdete na – www.flylowcos­tairlines.org


Kde jinde než v Portugalsku, přesněji řečeno v Portu, jednoho z nejstarších měst v Evropě, jež je původcem jména tohoto unikátního, světově proslulého moku. Porto, ležící na severu Portugalska a druhé největší město v zemi, se chlubí výrobou a distribucí pětatřiceti druhů Portského vína a vším, co je spojené s jeho vznikem až po současnost. Posedět v jedné z místních hospůdek na břehu úchvatné řeky Douro, sledovat dřevěné bárky s pestrobarevnými plachtami, vychutnávat vůni léta a toto silné, dobré víno – to je město Porto a jeho kouzelná atmosféra, příjemně klidná, i uprostřed turistické sezóny.

{{reklama()}}

Údolí Douro – vinné regiony

Portské je často podáváno jako dezertní víno, nebo i aperitiv, suché, polosuché, v červené i bílé variantě. Vinice obklopující řeku Douro a její údolí se dělí do třech hlavních regionů, Baixo Corgo – nejzápadnější region po proudu řeky Corgo, zároveň nejvlhčí a nejchladnější, produkuje levnější odrůdy vína, rubínové a zlatohnědé barvy. Cima Corgo – region sušší a teplejší, produkuje víno vyšší kvality a pro pozdní sběr. Douro Superior – rozléhá se velmi blízko u hranice se Španělskem, patří k nejméně obdělávaným, díky obtížné navigaci na řece v těchto místech a celkové poloze se využívá spíše pro mechanizaci výroby.


Barcos Rabelos

Barcos Rabelos je portugalský název pro malé, dřevěné loďky, plachetnice, používané zhruba do šedesátých let jako transport pro převoz vína k dalšímu zpracování a poté k uskladnění. Od té doby došlo samozřejmě k modernizaci a dnes se k tomuto účelu používají speciální tankery. Barcos Rabelos jsou však stále naprosto neodmyslitelnou součástí Porta, jejich majitelé se o ně starají jako jiní o nablýskaná auta. Křižují řeku v hojném počtu a pyšně ukazují své barevné plachty, pořádají se závody. Vidět na nich můžete samozřejmě i původní dřevěné soudky, barely, v kterých bylo víno převáženo a tak jsou krásnou, nostalgickou připomínkou historie a tradic, na které jsou tu právem pyšní.


Porto – město průmyslu, historie a vína

Porto, jako hlavní město celé severní oblasti Portugalska, tu samozřejmě ovládá veškerou jeho politiku a ekonomiku, a je zároveň srdcem kultury.

Historické centrum Porta je na seznamu památek Unesco od roku 1996. Bohatá obchodní a průmyslová tradice zasahuje až do 15 století, dovoz zlata a dřeva z Brazílie podpořil prosperitu města.

Jasně červené střechy domů, hustě poskládaných vzestupně na obou březích řeky, úzké uličky s dlouhými schodišti, domy s otlučenou omítkou a prádlem pověšeným ven z oken, vůně opékaných ryb. Typické keramické obklady, krámky se suvenýry a stolky nabízejícími posezení u sklenky Portského vína, majestátní mosty spojující oba břehy a nesoucí svou vlastní historii. Porto a celý Portský okres je nejprůmyslovějším okresem v Portugalsku, na poli ekonomiky je stálým rivalem hlavního města – Lisabonu.


Architektura

Historické centrum Porta je architektonickým kulturním dědictvím a právě mosty v Portu nejspíš upoutají pozornost nejdřív. Kovový železniční most Dona Maria Pía, byl vybudován technikou Gustava Eiffela v roce 1877, most Doma Luíse I. spojuje město s Vila Nova de Gaia, městem, v jehož sklepech zraje portské víno, nejnovější je most Puente da Arrábida, který byl dokončen v roce 1963 a který nabízí nádherný výhled na město i oceán.


Portská katedrála – Sé do Porto – je jedním z nejstarších monumentů města a zároveň jedním z nejdůležitějších v románském slohu. Episkopální Portský palác – je rezidencí zdejších biskupů, důležitá ukázka portugalského pozdního baroka a rokoka. Palác da Bolsa – komerční palác vybudovaný v 19 století v neoklasicistním stylu, je jednou z hlavních turistických památek. Mezi další významné zajímavosti patří zahrady paláce de Cristal a barokní kostel Clérigos, ke kterému patří monumentální věž, dominanta a symbol města.

Portugalský folklór a tradice

Mezi každoroční tradice patří festival sv. Jana – 23 a 24 června, okna se zdobí vázami s bazalkou a večeří se čerstvé sardinky, vařené brambory a pije se červené víno. V ulicích se tančí a pořádají se různé přehlídky a sportovní aktivity.

Vinný festival – oslavuje se doba sklizně, poslední týden v srpnu, koná se velká degustace. Colombo festival – příchod Kolumba do Portugalska se oslavuje v třetím zářijovém týdnu, ulice oživí průvody, trhy a ohňostroje.

Přímo v Portu se např. v březnu koná Keltský hudební festival, jedním z nejvýznamnějších je tzv. Svatý týden – koná se v březnu nebo v dubnu – do ulic vyrazí obyvatelé v náboženském procesí, nesoucím kříž.


Náboženství

Portugalci jsou z více než 80% katolíci. Křest, svatba v kostele a poslední pomazání jsou zde samozřejmostí pro většinu obyvatel.

Patronkou země je sv. Fátima. Portugalci si potrpí na různé oslavy na počest svých svatých, kromě samotného náboženství jsou zastánci nejrůznějších pověr a mýtů. Portugalci mají velmi milou a vstřícnou povahu, jsou ochotní si s každým a o všem popovídat, nebo nabídnout pomoc. OBR.15

Lahůdky Portské kuchyně

Z Porta pochází mnoho delikates, kterými se pyšní Portugalská kuchyně. Tripas na Portský způsob – telecí dršťky, kuřecí a hovězí maso uvařené s mrkví a cibulí na sádle. Francesinha – velmi oblíbený snack, sendvič plněný několika druhy masa, zapečený se sýrem a přelitý zvláštní omáčkou ochucenou pivem. Mezi nejoblíbenější skvosty portugalské kuchyně patří také Bacalhau – sušená a nasolená treska, která se dá upravit dle portugalských znalců 1001 způsoby!


Při cestování do Porta není nutné letět nejprve do Lisabonu, Porto má své vlastní letiště – Francisco de Sá Carneiro, známé také jako Aeroporto do Porto, kam odlétají pravidelné linky z Prahy – Ruzyně, je však nutné počítat s jedním přestupem. Více informací najdete na – www.flylowcos­tairlines.org