Sakina Haider – Cestovatel.cz

Magie

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Černá magie působí na lidi jako magnet. Vždy se o ni zajímali a jistojistě se zajímat budou. Magie se obecně dělí na magii černou, která má uškodit konkrétnímu člověku a magii bílou, která se zabývá spíše léčitelstvím. Dalším odvětvím magie a vlastně nejvíce žádaným u čarodějů a čarodějnic je takzvaná červená magie neboli magie lásky. Mnoho lidí na celém světě věří, že pomocí kouzel či lektvarů dokáží přivábit lásku svého srdce.

Asi nejznámější ve všech koutech světa je voodoo, které se praktikuje hlavně v zemích Benin, Togo, Ghana a Nigérie. Voodoo nejsou jen kouzla a magie, ale celkový způsob života, filozofie, hudba i medicína. Ve voodoo se používají byliny na léčbu nemocí i proti nepřátelům. Také se ovšem zneužívají. Často jsou součástí rituálů oběti. Hlavně ovce a kuřata a alkoholem se polévá země. Většinou se žádá o pomoc božstvo. Jedná se o pomoc v léčbě, nemoci, získání partnera, práce či miminka. Voodoo je spíše nechvalně známé pro poškozování a prokletí osob. Je vnímáno jako čarodějnictví ve špatném slova smyslu. Ale určitě voodoo nejsou jen panenky, které se propíchávají špendlíky, jak je známo u nás.

V Ghaně bylo mnoho žen zavrženo pro čarodějnictví a vypuzeno z domovů jejich rodinami. Některé z velmi absurdních důvodů jsou ty, že se ženy jen objevily někomu ve snu. V Ghaně se ví velmi málo o mentálních poruchách a proto z neznalosti posuzují nemocné jako posedlé ďáblem. Ženy žijí v táboře, který dnes čítá už stovky žen a dětí. Návrat domů je nemožný. Už navždy mají cejch čarodějnic a každá nehoda, problém nebo neštěstí by se připisovaly jim na vrub. Čarodějnice a čarodějové mají těžký život i v Keni. Čarují potají, míchají tzv. kagwiria lektvary, které mají přičarovat lásku manželů k jejich manželkám a nabízí mnoho dalších kouzel jako vyléčení nevyléčitelných nemocí, spojení rozhádaných rodin, nalezení práce či chycení zloděje, který vám něco ukradl. Vše se děje potají, protože jinak jim hrozí upálení. Minulý rok bylo v Mombase upáleno mnoho čarodějnic. Proto čarodějové inzerují své služby pod názvem „bylinkáři“ a „léčitelé“ a tím se chrání.

V Keni se často stávají podivuhodné příběhy. Zloději jsou začarováni jako zloděj mobilu, který začal po začarování jíst trávu. Jiný případ je nevěrný muž a žena, kteří zůstali v sobě při styku zaklíněni a museli být odděleni operativní cestou. Tyto zprávy se dostávají i do hlavních televizních zpráv. Nicméně čaroděje vyhledávají i politici, aby si kouzly zajistili vítězství ve volbách. Nebo fotbalové týmy, aby vyhrály.

Magie má v Keni i své hodně stinné stránky. Věří se, že krev a části těla albínů mají léčitelskou moc. Albíni jsou Afričané s poruchou pigmentu a bílou kůží a červenýma očima. Albíni se chrání a nejsou uváděni ani v telefonních seznamech. Často se stává, že albíni jsou zabíjeni a jejich těla prodávána do sousední Tanzánie tamním čarodějům. Nedávno se pokoušel dokonce otec prodat své dvouleté albínské dítě. Od roku 2007 je známo 59 případů zabití albínů za tímto účelem. Keňané věří na duchy a na to, že žijí v oceánu. Věří také, že duchové občas přijdou v podobě krásné ženy a po čase se promění.

Juju je populární v Beninu. Juju může zabít vaše nepřátele nebo jim připravit velmi pekelný život. Juju se používá pouze k negativním kouzlům. K rituálům se používají kosti mrtvých zvířat i lidí. Juju využívá stále více lidí v Nigérii, aby se stali bohatými a vymanili se ze spárů chudoby. Obecně je známé jako škodící druhým. Použití nadpřirozených sil je velmi běžné. Pokud chce někdo poškodit svého nepřítele, obvykle používá něco z jeho šatstva, měl by znát jeho jméno a detaily. Proto jsou někteří Afričané velmi opatrní ve sdělování svých pravých identit. Často se představují pod smyšlenými jmény a sdělují i falešné další údaje o sobě, aby je někdo nemohl zneužít.

V Togu najdete největší tržiště fetišů na světě. Právě tady lidé věří, že pomocí fetiše dokážete zabránit zlu, které by se vám jinak jistojistě dělo. Uvidíte tu různé části všelijakých zvířat jako netopýrů, hadů, ptáků, opic, gepardů, hrochů, slonů, antilop. Najde se i krokodýl. Prodavači nabízí zboží s radami, k čemu je která část dobrá. Na podporu erekce, na vyléčení, bezpečné cestování nebo i zastavení manželky před nevěrou.

Candomblé je náboženství v Brazílii, kde hraje největší roli tanec a hudba. Jsou to velmi poutavé rituály pro oko, bubínková rytmická hudba, bílá roucha i pokrývky hlavy, spousta korálků. Rituál spočívá v obětování dvounohého zvířete, které vykoná kněz. Většinou se jedná o slepici. Druhá fáze je obětování čtyřnohého zvířete, jako například kozy. Obřad se provádí vždy po ránu. Játra, křídla a hlava se obětují bohům. Celé odpoledne se vaří, pak se pokrm dělí mezi božstvo a všechny účastníky obřadu. Při západu slunce se zpívá u talíře s jídlem a sklenice s vodou, které se pak odnáší na křižovatku. Poté se vzývají bohové pomocí bubínků. Účastníci tančí a zpívají a někteří se dostávají do tranzu. Obřad je zakončen společným jídlem, které má zajistit soudržnost účastníků s božstvem.

Pákistán je velmi ovlivněný černou magií. Každý druhý dům si objednal někdy návštěvu čaroděje. Často magii používají závistiví příbuzní. Většinou jsou navenek sladcí, ale jsou posedlí tím, vám uškodit. Čarodějové mají mnoho zákazníků. Například jedna žena prosila čaroděje, aby jí přičaroval znovu lásku jejího manžela. Ten jí dal lektvar, který měla zředit s vodou a dát mu ho vypít. Za tři dny manžel zemřel. Lidé v Pákistánu jsou ochotni za kouzla zaplatit jmění. Velmi často se dožadují chlapeckého potomka, protože chlapci jsou preferováni. Jindy chtějí přičarovat bohatství nebo dostat životního partnera dle jejich výběru. Ženy často žádají kouzlo, které změní chování jejich manželů. Když některý z mužů více podléhá přáním své manželky, ostatní muži o něm vtipkují, že je ovlivněn právě těmito kouzly.

Velké množství se dožaduje přičarování nové práce nebo práce vůbec při obrovské nezaměstnanosti. Podnikající jedinci prosí o úspěch v byznysu. Když student, který se pilně učí ,stále nemá dobré výsledky, jeho rodina taktéž zaplatí čaroději, aby předčítal svatá slova a ovlivnil jeho studijní úspěchy. Čaroději se může platit čímkoliv. Obvykle nevyžaduje žádnou finanční odměnu, ale čeká, co mu kdo nabídne. Lidé platí penězi, ale i jídlem nebo ošacením. Kouzla většinou fungují tak, že čaroděj napíše svatá slova na papír, který má dotyčný vložit do láhve s vodou a denně z ní upít dva doušky. Další možností je uložit tento „magický papírek“ pod něco těžkého v domě a nechat ho tam. Jiná varianta je, že čaroděj prodá žádajícímu svatá slova vyrytá do kůže, kterou musí nosit na těle jako talisman a nesundávat jej. Pokud má někdo fyzickou bolest, která neustává, čaroděj předčítá svatá slova z Koránu a vyfukuje při tom svůj dech do úst nemocného. Valentýn znamená žně pro čaroděje. Talismany, které vám přivábí muže nebo ženu vašeho srdce jsou žhavým zbožím. Hodně se na svátek lásky prodávají prsteny, které vám zaručí, že potkáte svůj protějšek.

Čarodějem se většinou stává potomek čaroděje. Čarodějové většinou říkají, že jsou Sayed (z rodiny proroka Mohammada). Schovávají se za islám a chtějí tak udělat dojem na klienty. S islámem to samozřejmě nemá co dělat. Ale na kouzla věří všichni bez ohledu na jejich vzdělání.

Někdy si rodina najme čaroděje a žádá ho, aby zjistil, či je někdo neproklel, což je velmi častým jevem. Osobně znám případ, kdy čaroděj přišel, prošel celý dům a zahradu a žádal rodinu, aby začali kopat na jím určeném místě na zahradě. Po chvilce kopání se v zemi objevila igelitová taška, ve které byly schovány verše z Koránu a další propriety, které se používají k proklínaní osob. Rodině oznámil, že existuje žena, která je nenávidí a přeje jim zlo. Prokletí mělo zajistit, aby rodina strádala a všichni potomci měli problémy v manželství a postupně se rozváděli.

Čarodějové v Pákistánu se odebírají do hor, aby o samotě meditovali a honili duchy a víly. Když se jim podaří navázat kontakt a ducha „chytit“, pak po návratu do civilizace využívají jejich pomoci, rady a odpovědi na otázky, které jim pomohou předpovídat budoucnost nebo ovlivnit jakoukoliv situaci. Obvykle v horách zůstávají po 40 dní a někdy při těchto nesmírně náročných rituálech dochází i k jejich úmrtí.

Zajímavé je, že zatímco u nás máme strach venku po setmění hlavně z živých lidí (přepadení, okradení, zabití, znásilnění), v Pákistánu mají lidé strach hlavně z lidí zemřelých. Věří na duchy a na to, že jsou všude kolem nás. Hlavně, když někdo v okolí zemře, tak cítí úzkost a v noci se bojí, že je duch přijde strašit. Mnoho lidí tu má zkušenost s viděním duchů. V městečku Gilgit v pákistánských horách stojí strom, o kterém se traduje, že na něm bydlí žena se svými sedmi dětmi. Všichni zemřeli a jejich duchové se v noci zjevují kolemjdoucím. Gilgit je také známý tím, že hlavně muži si platí čaroděje, aby ovlivnil výsledky kriketových zápasů.

Ani Češi nezůstávají pozadu, i když většina věří spíše jen na věštění a předpovídání budoucnosti. Čteme rádi horoskopy, mnozí věří na numerologické výklady a někteří zajdou i ke kartářce. Magie může přinést mnoho pozitivního, pokud je i naše myšlení pozitivní. Ale jak říkají Afričané:na magii pozor, má velkou moc.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Jak to chodí na zakládce v Keni

Děti jsou i přes nedostatek vybavení a nevyhovující podmínky
šťastné a vděčné, že mohou vůbec do školy chodit. Jejich nadšení bylo
veliké, když se dozvěděly, že jejich fotky budou na českých stránkách.
Mnoho dětí stále nemá příležitost chodit do školy.

Mwiramwanki primary school je oficiální název základní školy ve východní Keni, v Meru. Je to škola státní, to v Keni znamená, že sem chodí hlavně chudší děti. Kdo si může dovolit školu soukromou, dá jí určitě přednost. Děti v této škole jsou závislé na sponzorské pomoci. Charita v Keni sponzoruje lavice a další nábytek a potřeby k učení, charita z Británie sponzoruje hygienické potřeby a soukromá osoba v Keni sponzoruje obědy pro děti a učitele. Rodiče dětí, kteří mohou finančně přispět, se podílejí například na vyslání učitelů na konference.

Výuka začíná stejně jako u nás v 8.00 hodin a končí okolo 17.00 hodin. Děti si nosí svačiny z domova, ty nejchudší někdy trpí hladem, protože třeba zrovna nemají doma nic, co by si mohly přinést. Ráno začíná nástupem všech tříd před školou. Děti zpívají, následuje modlitba a různá oznámení školy. V pondělí a v pátek se vyvěsí národní vlajka. V Keni se mluví swahili a anglicky. Tyto dva jazyky jsou úřední, ale existuje tu mnoho dalších kmenových jazyků.

Prázdniny má škola v dubnu a srpnu, ale ty velké dvouměsíční jsou v listopadu a prosinci kvůli období dešťů a špatné dostupnosti školy. Cesty jsou většinou rozmáčené a rozbahněné. Děti jsou i přes nedostatek vybavení a nevyhovující podmínky šťastné a vděčné, že mohou vůbec do školy chodit. Jejich nadšení bylo veliké, když se dozvěděly, že jejich fotky budou na českých stránkách. Mnoho dětí stále nemá příležitost chodit do školy.

Nedávno škola přijala dívku, které je 13 let. Je negramotná, takže musí začít úplně od začátku učit se číst, psát, počítat. Pochází z velmi chudé rodiny a její rodiče si nemohou dovolit koupit jí ani uniformu, takže se učitelský sbor složil a uniformu jí koupili. Uniformy se liší barvou podle různých škol. V posledních týdnech škola zavedla výuku pro hůře se učící děti. Bylo nutné otevřít samostatnou třídu, aby tyto děti nebrzdily další spolužáky ve výuce, protože sami potřebují speciální a individuální péči.

Ráda bych využila této příležitosti k tomu, aby se ozvali případní zájemci o malé dárky těmto dětem. Ať už by se jednalo o obnošené šatstvo nebo použité hračky, se kterými si už vaše děti nehrají. Kontakt na vedení školy: ikiara62 (at) gmail.com. Děkujeme předem.

Prodloužený víkend ve Švýcarsku

Po osmi hodinách jízdy s malou přestávkou kdesi v Německu na
občerstvení, jsme konečně dorazili do Švýcarska. Země nás uchvátila už
po přejetí hranic. Příroda se tu zdá jakoby vyčištěná. Až
nepřirozeně barevná a všude vás to nutí zastavovat a zachytit si tu
krásu.

Na cestu do Švýcarska jsem se velmi těšila. Už i proto, že jsem při studování cesty na mapě viděla tolik zajímavých míst. Jenže záhy přišlo zklamání. A to, když nás navigace vedla pouze po dálnicích a ze zajímavých míst jsme viděli jen směrovky. Každé odbočení a zastávka cestou by znamenaly zdržení a my jsme se museli držet časového harmonogramu, protože jsme na cestu měli pouhý prodloužený víkend. V plánu byl Zurich, Luzern, Interlaken a Rýnské vodopády. Po osmi hodinách jízdy s malou přestávkou kdesi v Německu na občerstvení, jsme konečně dorazili do Švýcarska. Země nás uchvátila už po přejetí hranic. Příroda se tu zdá jakoby vyčištěná. Až nepřirozeně barevná a všude vás to nutí zastavovat a zachytit si tu krásu fotoaparátem.

Švýcarsko mě překvapilo spoustou tunelů, kterými projíždíte po cestě. Jsou úplně všude a některé jsou velmi dlouhé. I několik kilometrů. Když jimi projíždíte, máte pocit, že snad nikdy nevyjedete ven. Můj subjektivní pocit byl velmi nepříjemný, až klaustrofobický. Konečně se kilometry na směrovkách s názvem Zurich začaly snižovat. Byli jsme trochu nervózní z toho, že ještě pořád nemáme dálniční známku. Ale žádné kontroly jsme po cestě nepotkali.

Poznávání Zurichu

Po příjezdu do Zurichu jsme snadno s pomocí GPS našli náš hotel a ihned po ubytování vyrazili na první obhlídku. Ubytování v Zurichu patří mezi nejdražší na světě, ale pokud si hotel objednáte s předstihem, dají se ceny srovnat s centrem Prahy. Doprava je v Zurichu na první pohled velmi složitá. Po městě jezdí tramvaje, trolejbusy, autobusy, rychlovlaky a vážně není snadné se vyznat ve směrech a jízdenkách. Po oslovení několika kolemjdoucích a požádání o radu jsem byla stále bezradnější. Hlavně skoro nikdo nemluvil anglicky. Buď šílenou švýcarskou němčinou nebo francouzsky či italsky. Možná to byla jen má smůla, že jsem narážela na lidi, kterým nerozumím a oni mně. Nicméně nakonec jsme do centra došli pěšky podle mapy. Musím říct, že to bylo dobré rozhodnutí, protože cesta byla velmi zajímavá a myslím, že nejlepší je pěší chůze pro poznání města. Co mě překvapilo, bylo, že všude můžete vidět „zaparkována“ jízdní kola. Před obchody, před obytnými domy, u parků i v centru. Kola si můžete zapůjčit zdarma a nechat je ve stojanech, které jsou po celém městě. To si v Čechách bohužel neumím představit.

Centrum je opravdu nádherné. Spousta kaváren, restaurací, obchodů a lidí. Měla jsem dojem, že se tu všichni velmi dobře baví. Ta atmosféra byla tak příjemná. Kolem jezera seděli lidé všech věkových kategorií. Většina si dělala piknik s krabičkou s obědem, či si prostě užívali oběd o pracovní pauze. Neuvěřitelné mi přišlo, když jsem viděla muže v obleku, jak si ho svlékl, šel si zaplavat, pak pojedl svůj oběd a znovu se oblékl do obleku a vyrazil zpátky do práce. Taková pohoda z toho všeho čišela. Po jezeře se můžete projet parníkem, což je opravdu skvělá vyjížďka za překvapivě nízké ceny. Protože jinak je v Zurichu celkem draho. Večeře v restauraci vám peněženku spolehlivě provětrá. Ale zase má své kouzlo dívat se z některé ze zahrádek po setmění na nádherné můstky, kterých je v centru několik a dost blízko u sebe. Vypadají skoro jako zmenšenina panoramatu pražských mostů.

Jídlo ve Švýcarsku je velmi specifické. Podává se hodně masa. Dostanete od telecích řízků po těstoviny. Oblíbené jsou rösti, což jsou smažené bramborové placičky opékané do křupava. Vyhlášené jsou tu grilované klobásky, domácí chléb a malé knedlíčky chnöpfli. Hodně populární jsou tu asijské restaurace.

Nakupování v Zurichu vás může přijít draho. Vyhlášená Bahnhoffstarsse je nejdražší a nejelegantnější nákupní ulicí. Ale najdou se tu samozřejmě i levnější nákupní centra. Potraviny nakoupíte v Coopu, kterých je tu obrovská síť. Jen trochu jinak zásobované než ty naše. Je adresou mnoha významných bank. Za vidění stojí také nádraží v Zurichu, které působí jako velké tržiště. Nezapomeňte si koupit švýcarskou čokoládu.

Malebné městečko Interlaken

Dalším cílem bylo turisticky vyhlášené městečko Interlaken. Kolikrát jsem si prohlížela úchvatné obrázky na netu a sjížděla videa na youtube. Z Zurichu je to asi 1,5 hodiny jízdy. Hotely tu jsou nehorázně drahé, ale dají se najít penziony nebo hostinské domy za normálnější ceny, i když levné se říct nedá. Všem hotelům vévodí Victoria hotel, který je opravdu ultra luxusní a stojí na nejlepším místě, odkud můžete obdivovat Jungfrau – nádherný horský masív. Interlaken je úžasné místo s výhledem na vrcholky hor, s čistými jezery, kde uvidíte mnoho zakotvených člunů. Městečko je poklidné. Je tu spousta luxusních obchůdků, ještě víc hotelů a restaurací. Centrum se hemží turisty nakupujícími některé z nepřeberné nabídky suvenýrů. Zábavu si tu najde každý. Pro klidnější povahy třeba návštěva zábavního parku, kde jsou jezírka, krásné rostliny a spousta míst k relaxaci. Pro aktivní jedince se tu nabízí spousta sportovního a adrenalinového vyžití jako bungee jumping, seskok padákem, rafting, paragliding s pilotem.

Luzern – město na jezeře

Na zpáteční cestě jsme využili toho, že jsme projížděli kolem Luzernu, kde jsme se také zastavili. Luzern je krásné město na jezeře s historickým centrem. Zajímavý je průchod Kapličkovým zastřešeným mostem, který je chloubou města a je hojně využívaný.

Rýnské vodopády

Ale nejvíc jsme se těšili na Rýnské vodopády, které jsou kousek od hranic s Německem a tedy velmi dostupné cestou zpátky. Můžete si zaplatit cestu lodí ke skále, od které je nejkrásnější výhled. Plavba lodí je také příjemný zážitek. Nádhera je to i od zámku Laufen. Mohutný proud vody řítící se z výšky 23 metrů je ohromující. Místo je na turisty připravené. Je tu restaurace i možnost nákupu mnoha krásných suvenýrů.

Prodloužený víkend na Švýcarsko stačí, i když nestihnete určitě všechna krásná a zajímavá místa. Je nutné se vrátit!

Rozhovor s Libanoncem Yaseenem

Libanon – je stát na Blízkém východě sousedící se Sýrií a Izraelem. V Libanonu žije okolo 4 miliónů obyvatel, ale neuvěřitelných 12 miliónů Libanonců žije v zahraničí. 95% obyvatel jsou Arabové, 4% Arménci a dále pak Palestinci, Turkmeni a další. Situace je velmi nepřehledná a je nemožné čísla upřesnit. Je to díky válkám a také přistěhovalcům, kteří nemají občanství ani pas. Více o Libanonu nám řekne pan Yaseen Ali žijící již 8 let v Čechách, nyní v Praze.

Co si představíš, když zavřeš oči a slyšíš slovo Libanon?

Tak, když zavřu oči a slyším Libanon, představím si jako první moji rodinu samozřejmě, dále krásu Libanonu, zelené údolí, vysoké hory se sněhem a lyžováním, moře, starou část města Bejrút, kde jsou úzké uličky, obchody z obou stran, kde se prodává vše možné libanonské výroby. Dále libanonské jídlo, to je nejlepší jídlo na světě. Například takové zvláštní palačinky se sýrem, s masem nebo různými směsmi, cizrna, vegetariánské jídlo, saláty…už teď mám hlad. Představuji si také moderní část Bejrútu i jiná křesťanská města, kde je klid a zeleň všude, domy s červenými střechami. Bohužel si také představuji moje staré město, které zažilo občanské války. Všechno staré, špatné služby, hnusné baráky. Ale lidé jsou v pořádku. Jsou sice chudí, ale v pořádku. Představuji si také, jak moc máme špatný politický systém. Vše se dělí podle náboženství. Jaký má být prezident, předseda vlády atd.

Jaká místa bys doporučil turistům navštívit?

Určitě Bejrút – mix moderního i tradičního libanonského života, Tripoli – staré, hodně staré město, jeho hrad, jeho staré zastřešené trhy, Jounieh City – prostě nádherné město s pláží a mořem, Baalbel – staré římské město plné památek a kde jsou také hory – ideální k návštěvě je hlavně na jaře, kdy se dá dopoledne lyžovat a odpoledne plavat v moři. Cesta od moře k horám trvá asi 2 hodiny. Dále údolí Beqaa, které je plné zeleně, moc krásné, Jeita Grotto – město s nádherou skálou.

Je v Libanonu bezpečno?

Ano. Libanon je nebezpečný jen, když je nějaká válka. Libanonská mentalita je trošku jiná než v ostatních arabských státech. Máme cca 50 % křesťanů žijících s muslimy už roky, takže žádný radikalismus jako v ostatních státech zde není. Jsou však místa, kde je to konzervativnější. V současné době je válka v Sýrii, takže nebezpečná místa jsou kolem hranic se Sýrií. Tam je to horké! Vůbec bych se nebál se jet do Libanonu podívat. Pohostinnost je super. Hlídky jsou na ulicích, hlavně v Bejrútu a momentálně i v Tripolisu, protože je blízko hranic se Sýrií. Policie funguje bezvadně a často zadrží nebezpečné hledané osoby. Tísňová linka funguje, ale nedá se na ni vždy spolehnout. Obecně se dá říct, že policie je na střední úrovni.

Jaká se nosí móda v ulicích Libanonu?

Bejrútu se říkalo Paříž Středního východu. A to ať už kvůli oblékání, nejmodernějším autům na světě atd. Ovšem Bejrút je rozdělen do oblastí podle náboženství. A to má samozřejmě vliv na způsob oblékání na ulicích. Casino je jiným životem pro Libanonce a pro turisty. Top služby, krásné místo, design. Na pláži uvidíš všechno od normálního oblečení po plavky. Dle typu lidí a jejich náboženství. Libanon má asi 8 televizních kanálů a podle toho, komu který kanál patří, se liší způsob oblékání moderátorů. Dá se říct, že Libanon je mix 18 různých náboženských směrů a podle toho se prezentují různé životní styly na ulicích a v televizi.

Jak funguje v Libanonu doprava?

Jak kde. Ve městech je hodně taxikářů, kteří s tebou pojedou kamkoliv a za rozumnou cenu. V Bejrútu je to dražší samozřejmě. Funguje tu autobusová doprava, vlaky nemáme. Čím dál od Bejrútu, tím je kvalita silnic horší. Doprava se řídí semafory nejvíc striktně v Bejrútu. Hlídky jsou na silnicích, kontrolují auta a řidiče a platí se vysoké pokuty. Kvalita vozů není moc vysoká mimo Bejrút. Po městě jezdí jen autobusy, minibusy a taxi. Žádná Bejrút opencard neexistuje. Dopravní zácpy jsou na denním pořádku.

Jaká je životní úroveň, co se týká platů a cen?

Libanon je na tom špatně, co se týká platů a životní úrovně. Bohatí žijí bez problémů, mohou si dovolit moderní auta, restaurace, dovolené atd. Bohužel většina lidí žije pod střední úrovní. Průměrná mzda se liší dle typu práce. Zaměstnanci státního podniku mají cca 800 USD. Dostanou víc, když se ožení a za každé dítě dostávají příspěvky, zdravotní pojištění. Ale i ti vojáci, co mají nejvyšší mzdu, jsou uprostřed měsíce skoro na nule. Všechno je drahé. Léky, maso, školy…začátek školy je pro rodiče noční můra. O benzínu ani nemluvě. Tohle vysvětluje, proč je tolik Libanonců mimo domov. Ti, kteří pracují v zahraničí, posílají svým rodinám prostředky. Příklady cen: litr benzínu cca 2 USD, oběd pro rodinu 5 lidí cca 100 USD, balík chleba (8–10 placek) cca 1 USD, internet měsíčně cca 15 USD.

Co nabízí libanonská kuchyně?

Libanonská kuchyně se považuje za nejlepší na východě. Lehké jídlo je například plněný lilek. Náplň může být pálivá, směs ořechů a papriky. Nakládá se do oleje a jí se po x týdnů po naložení. Velká nabídka je vegetariánských jídel. Různé saláty obsahující petržel, rajčata, jarní cibulku, burgul, koření, citron, sůl, olivový olej. Vinné listy se rolují a plní třeba rýží s mletým masem. Stejně tak se plní i zelí. Něco jako české karbanátky děláme z burgulu, plněné masem a ořechy. Cizrnový humus je super jídlo k snídani. Dělají se různé druhy palačinek, se sýrem, s mletým masem, se směsí koření a bylin. Jí se hlavně kuřecí a hovězí, vepřové jedí křesťané. Také hodně mořských ryb. Sladkostí je velký výběr od těsta plněného ořechy, tvarohem, baklava a mnoho dalších, které se dělají na svátky. Ve všech je hodně cukru. Zahraniční restaurace v Libanonu moc nejsou.

Jací jsou Libanonci?

Prostě nejlepší z nejlepších. Libanonci toho zažili hodně. Občanské války, války s nepřáteli, francouzskou kolonii kdysi dávno. V Libanonu je výuka od mateřské školy ve francouzštině, což má podle mě obrovský plus. Dá se říct, že všichni Libanonci mají francouzštinu jako druhý skoro mateřský jazyk plus angličtinu samozřejmě. Tím, že se v Libanonu mluví francouzsky od dětství, tak je bariéra mezi libanonskou a západní kulturou minimální. Z toho plyne, že Libanonci jsou svobodomyslnější a také vzdělanější. Jsou prostě jiní. Zejména ti, co žijí v zahraničí. Když někoho potkáš, hned poznáš, že je Libanonec. Nejsou tmaví, umí se oblékat elegantně (až na mě), umí mluvit s lidmi, mají talent na cizí jazyky, mluví bez přízvuku. Jsou velmi pohostinní a nápomocni turistům. Umí podnikat. Politici jsou na tom hůř. Ty bych spíš kritizoval.

Co je tabu? Jsou Libanonci pověrčiví?

V Libanonu raději nemluvit o politice, ani místní, ani zahraniční. Nemluvit o náboženství, jen velmi obecně. Mluvit o jídle, přírodě, sportu, hudbě.

Pověrčiví jsou. Ale spíš jen z tradice, ne že by úplně věřili. Když ti zvoní v levém uchu, někdo tě pomlouvá. Když v pravém uchu, někdo o tobě mluví krásně. Když sedí rodina doma a vidí motýlka v pokoji, přijdou hosté. Když ti skáče levé oko, stane se něco, co ti udělá radost. Když pravé, stane se něco smutného, možná budeš i brečet. Když si někdo pořídí auto nebo nový dům, nechá někoho z kostela nebo z mešity, aby mu ho požehnal. Když je někdo moc krásný nebo má krásné auto, dům cokoliv, tak když je nemocný, říká se, že ostatní na to koukali špatným okem. Stejně když se něco stane tomu autu nebo vyhoří dům. Znamená to, že mu to lidi nepřáli. Lidi nemají dobrý pocit ze sovy a z krkavce. Říkají, že přináší neštěstí. Libanonci věří, že když jsi nemocný a budeš číst svatou knihu (Bible, Korán), tak to pomůže.

Jak a kde se Libanonci baví? Udržují vztahy s rodinou a příbuznými?

Ano, sociální silné vztahy patří k orientální kultuře. Tady v Česku lidé víc vyráží ven. V Bejrútu jsou krásná místa, kde se můžeš sejít s ostatními, hezké sezení, výhled na moře. V jiných městech se scházejí spíše doma. Lidé se znají, vědí, co kdo dělá a kolik má dětí. Tady v Česku je to šílené! Znáš maximálně jednoho souseda, a to jen proto, že potřebuješ u něj nechat náhradní klíč. Co se týká sportu, není to srovnatelné. Možná je to tím, že lidé u nás mají možnost se více pohybovat, typy práce, lepší počasí. Tady občas zůstávám sedět za počítačem celý den.

Jaký byl příjezd do Čech?

Jiný, tvrdý, studený a těžký. Uměl jsem jen pár slov česky. První ročník na VŠ byl šílený. Před VŠ jsem měl kurz češtiny v Poděbradech, 6 měsíců. Pak jsem podal přihlášku na ČVUT v Praze a na ZCU v Plzni. Byl jsem přijat na obě školy, ale vybral jsem si Plzeň, kde bydlí můj strýc. Na kurzu jazyka tě učí spisovnou češtinu, ale na ulicích a přednáškách se mluví hovorově, takže si dokážeš představit, kolik jsem toho rozuměl. Doma jsem půlku času trávil se slovníky. Hodně jsem makal a zvládl jsem to. Vracet do Libanonu se budu, ale nevím ještě kdy. Už několik let pracuji v americké firmě jako software inženýr.

A teď srovnání české a libanonské společnosti?

Česká kultura je úplně jiná než naše. Přijel jsem do Česka, když mi bylo 19. Čerstvý chlap vychovaný svou kulturou. Zvykl jsem si a věci, které se mi nelíbily, už mi nijak nevadí, nevšímám si jich. Beru je jako samozřejmost. Nelíbí se mi rodinné vztahy. Vztah rodičů k dětem. Samozřejmě jsou výjimky, ale majorita je bohužel taková chladná. U nás je to jinak. Rodina je svatá. Rodiče mají největší úctu a respekt. My jako jejich děti děláme maximum, aby byli spokojeni. Abychom jim nějak pomohli, až budou potřebovat. Cítíš ten příjemný vztah k nim, i když je ti 50, tak tvá máma a táta se budou chovat, jako bys byl mimino. Nelíbí se mi ani sociální vztahy, ale to je důsledek rodinných vztahů. Když základ není v pořádku, potom ani společnost není. Je to vidět, když jedeš městskou dopravou. Máš pocit, že se lidi navzájem sebe bojí. Nikdo s nikým nemluví. Spíš jsou na sebe hnusní, když někdo někomu stojí v cestě, nepustí ho sednout. Viděl jsem hodně případů, kdy někdo na někoho volal a ten druhý ho totálně ignoroval. Bojí se otočit. Je zvyklý ignorovat, bojí se lidí kolem sebe. Viděl jsem jednou v metru, jak starší pán spadl ze sedadla na zem a všichni na něj začali divně koukat. Někteří jen koutkem oka a dělali, že nic neviděli a NIKDO mu nepomohl.

Když jsem byl v prvním ročníku na škole, tak jsem byl poctivý student. Seděl jsem v první řadě a vždy poslouchal přednášku. Jednou na přednášce z matiky přednášející něco řekl a já jsem neslyšel, protože studenti dělali hluk. Otočil jsem se na spolužáka, co seděl vedle mě a zeptal se ho:„Hele, já jsem neslyšel, co na konci řekl,“ a čekal naivně, že mi to řekne. Ale jeho reakce byla:„Ale já to slyšel.“ Pointa tady je, že my máme v sobě tu hodnotu pomáhat druhému, když můžeme a občas i když nemůžeme. Ale tady v Česku málokdo. Spíš lidé jsou uzavření a konzervativní v divném slova smyslu.

Jednou jsem se bavil ve škole s kolegy o hudbě. Nakonec jsem jednomu slíbil, že mu přinesu DVD s orientálními písničkami. Druhý den jdu do školy a řeknu mu:„To je pro tebe.“ A on:„Kolik za to chceš?“ Vytáhl z kapsy peněženku a já jsem jen koukal. Automaticky jsem to bral, že mu to dám jako dárek. Nemáte to v sobě (jsou výjimky) dávat a nic neočekávat za to od druhého. Jen udělat tomu druhému radost.

Na druhou stranu se mi líbí systém. Třeba na úřadech a v obchodech, jak lidé stojí ve frontách. Líbí se mi internet a to, že si vše pořídíš online. U nás tohle neexistuje. Infrastruktura se zlepšuje, ale ještě není na takové úrovni jako tady. Líbí se mi tu dopravní zákon.

Ještě jedna věc, co souvisí se sociálními vztahy. Lidé se tu málo dotýkají. U nás je normální, že když potkáš dobrého kamaráda, tak se líbáte na tvář. Tady je to příznakem homosexuality. Nebo když vidíš krásné miminko v metru, tak se na něj bojíš koukat mile, jen aby si ostatní nemysleli, že jsi pedofil. U nás je to víc než normální. Naopak je slušné a milé, když se na miminko usmíváš nebo ho pohladíš. Vůbec nikoho nenapadne, že jsi pedofil. Co tady dělám? Pojedu zpátky domů, abych tu nechytnul ty divné vlastnosti . Česká kultura je v některých oblastech nemocná a slabá. Jednou jsem měl rozhovor s jedním starším člověkem a řekl mi, že očekává sociální katastrofu tady v Čechách. Asi měl pravdu ten pán. S každou novou generací je to horší. Už skoro všichni žijí ve virtuálním světě. To dělá lidi chladnými. Odstraní v nich emoce.

To je druhý extrém tady. Rodiče a prarodiče říkají, že když tady byl komunismus, nemohli nic. Když to slyší mladí, tak chtějí jít do extrémů, aby ukázali svým rodičům, že naše generace je “lepší”. Není dobré, co vidíš občas v metru, jak se děti ze základní i střední školy mezi sebou baví a jak se chovají. Jednou oni sami budou vychovávat budoucí generace a nemyslím si, že to bude lepší.

Ovšem měli bychom být všichni optimisté. Nedávno jsem četl v Lidových novinách, že mladí Češi patří mezi nejpasivnější. Každopádně přeji České republice jen to nejlepší a musím říct, že za ty roky, co tady žiju, jsem nikdy neměl s nikým žádný konflikt. Musím to zaklepat. Mimochodem v Libanonu také klepeme na dřevo. Naopak mám super dobré kamarády a jsem rád za to, co mám a kde jsem. Držím palce všem Čechům, hlavně mladým.

Vřelá objetí Nigérie

Nejznámějším a turisty nejnavštěvovanějším místem je Obudu cattle
ranch. Uchvátí vás úžasný výhled ať už z předlouhé lanovky nebo
z některého z kopců, kterých je oblast plná. Koupíte tady ten
nejlepší med od místních včelařů a banány, na jejichž chuť budete
dlouho vzpomínat. Zkuste i visuté lávky nad pralesem.

Nigérie je země v západní Africe s více než 170 milióny obyvatel. Hlavním městem je Abuja. Největším městem je přístav Lagos, které bylo hlavním městem až do roku 1991. Na severu země jsou hlavně muslimové, jih obývají křesťané. Zbytek obyvatel, což je asi 10% jsou věřící ve svá místní náboženství a sekty. Věří v duchy, božstva a uctívají předky. V zemi je také velmi populární vúdú.

Žije tu kolem 250 etnických skupin s odlišnými tradicemi, historií a náboženstvím. Hlavní jsou Hausové, Jorubové, Ibové, Fulani. V Lagosu a Abuji žije mnoho Evropanů hlavně zaměstnaných v ropných společnostech. Úředním jazykem je angličtina, ale mluví se tu neuvěřitelnými 520 jazyky.

Moderní město Nigérie – to je Abuja

Abuja je moderní město s luxusními hotely. Panorama města působí velmi zajímavě v pozadí s 400 metrů vysokou skálou Zuma a Abuja národní mešitou se zlacenou kopulí a štíhlými minarety. Nádherná mešita je velmi prostorná s horním patrem pro modlitby žen. Uvnitř je obchůdek s prodejem islámského oblečení, datlí, islámskými knihami a medicínou. Je otevřená i turistům kromě časů určených k modlitbám. Mešita září ve slunci, ale nádherný pohled poskytuje i v noci.

Pokud se vydáte cca 45 minut jízdy od Abuji, můžete se pokochat krásou Usmanské přehrady. Úžasná krajina vás přímo naláká k pikniku a relaxaci. Jídlo si vezměte s sebou, není tu mnoho možností něco koupit. Kopcovitý terén vytváří spolu s vodou úchvatnou scenérii. Místo vhodné k fotografování.

Budete-li chtít nakoupit suvenýry nebo ručně vyráběné produkty, navštivte určitě Abuja village blízko Sheraton hotelu a mešity. Je to vlastně trh s přehlídkou řemesel a prodejem bubínků, oblečení, kůže, obrázků, bižuterie, klíčenek, masek atd. Užijete si smlouvání o cenách.

Lagos – jedno z největších afrických měst

Lagos je největším městem Nigérie. V 17. století ho založili Portugalci a název znamená laguna nebo také město na jezerech. Je to jedno z největších afrických měst a přitom bylo založeno jako malá rybářská osada. V 18. století se stalo významným přístavem a místem pro obchod s otroky. Město je přelidněné a plné aut, hluku a smogu. Nenechte si ujít Nike art galerii, kde vystavují místní umělci. Pokud budete mít štěstí se setkat s majitelkou galerie madam Nike, bude váš zážitek o to větší. Je to velice komunikativní žena, která má přehled a řekne vám o Nigérii a Nigerijcích to, co se nikde nedočtete.

Určitě se jděte podívat do Lekki centra. Uvidíte ochočené opičky, jak pobíhají a skáčou, kradou potravu v obchůdcích kolem. Pokud si koupíte prohlídku, trvá cca hodinu cesty podél dřevěných lávek přes bažinaté lesíky k savaně, kde jsou rybníčky. Budete chodit ve výšce na visutých lávkách, kam mají děti pod 14 let vstup zakázán. Nedoporučuji ani lidem se závratí. Budete se cítit jako v džungli. Uvidíte spousty pestrobarevných ptáků i motýlů. V Nigérii se daří tropickým motýlům, je tu nejvíce druhů na světě.

Lekki market je největší trh v Lagosu. Můžete tu smlouvat o cenách a dostat se až na polovinu nabízené cifry, nakoupit ručně vyráběné suvenýry, obrázky, skleněné korálky, masky, nábytek, sošky, ovoce, zeleninu, africké látky, tašky, sandálky, náramky, dekorace do bytu a mnoho dalších včetně jídla. Buďte opatrní v ukazování zájmu o cokoliv. Prodavači vás pak nenechají odejít.

Park svobody je místem, kam můžete jít relaxovat a pobavit se. Každý měsíc tu mají vystoupení různí umělci, jsou tu koncerty, recitace poezie, čtení knih, semináře a sympozia, vše kolem umění. Najdete tady restaurace a bary jako třeba čínské, vegetariánské, grill bary, barbeque. Velmi populární je tu palmové víno. Fontánky dotvářejí pohodovou atmosféru.

Nejznámějším a turisty nejnavštěvovanějším místem je Obudu cattle ranch. Je to turistický resort v Cross river státě v Nigérii. Uchvátí vás úžasný výhled ať už z předlouhé lanovky nebo z některého z kopců, kterých je oblast plná. Koupíte tady ten nejlepší med od místních včelařů a banány, na jejichž chuť budete dlouho vzpomínat. Zkuste i visuté lávky nad pralesem. Ubytování je tu velmi levné, ale nečekejte západní standard. Počasí se tu mění celkem rychle, a to i několikrát za den. Buďte připraveni na chlad i horko. Je tu spousta bazénů, kde si můžete zaplavat a dívat se přitom na hory. Uvidíte opice a koně, vodopády, klikaté cesty vedoucí ze svaté hory. Vesnička vedle vám nabídne k ochutnání místních specialit, ale i v resortu se dobře najíte například ve steak house. Tento resort je nebem na zemi.

Co dál navštívit v Nigérii?

Velkým zážitkem bude návštěva Osun Osogbo, což je posvátný les podél břehu řeky Osun za městem Osogbo. Je zapsán v UNESCO World heritage. Uvidíte úžasné sochy vyřezané ze stromů, které vás ohromí svou velikostí a detaily zpracování. Přiblížíte se tu více k přírodě a poznáte kulturu Yoruba etnika. Toto místo je ještě stále důležitou náboženskou svatyní pro toto etnikum. Lidé jsou tu velmi přátelští a milí. Yankari národní park je vyhledávaný pro několik horkých přírodních pramenů s léčivými účinky a hlavně mnoho tropických rostlin a spoustu zvířat. Můžete se tu ubytovat, zaplatit si okružní jízdu ve stylu safari a relaxovat pod tekoucími prameny. Pokud už se ubytujete, ujistěte se, že jste zavřeli okna. Mohl by vás navštívit pavián, což je tu poměrně časté. Protéká tu řeka, kterou využívají hlavně sloni. Kromě afrických slonů můžete vidět paviány, Patas opičky, Tantalus opičky, antilopy, lvy, buvoly, kozy, hrochy. Je tu kolem 350 druhů ptáků.

Kano je nejstarším městem v západní Africe. Bývalo důležitou křižovatkou ve středověku a důležitým centrem pro islámské učení. Kano má mnoho zajímavých památek, ale buďte v tomto městě nanejvýš opatrní, jedná se o zónu, kde je aktivní Boko Haram. Můžete vidět Emir´s palace, Kofar Dye Pits – historické místo pro obyvatele Kano a velmi vyhledávané místo turisty. Vyrábí se tady proslulé africké látky s různými designy, které jsou vloženy do materiálu před jeho obarvením. Po obarvení vzniká zářivá nebo decentní dekorace na látce.

V Nigérii je mnoho festivalů většinou spojených s nějakým náboženským svátkem, ať už muslimským nebo křesťanským. Asi nejznámější je Durbar festival, který se koná na muslimský Eid. Pokud se vám poštěstí festival vidět, budete nadšeni nádherným barevným průvodem včetně nastrojených koňů a jezdců v kostýmech. Svátek provází mnoho soutěží a vše je doprovázenou bubínkovou tradiční hudbou.

Nollywood

Nollywood je druhým největším filmovým průmyslem za indickým Bollywoodem. Vyprodujkuje týdně neuvěřitelných 200 nových filmů. Převládají nízkorozpočtové filmy hlavně určené na DVD o rodinných vztazích, romantice, okultismu, prostituci, HIV. Filmy se natočí během několika dnů či týdnů.

Nigerijská kuchyně

Nigerijské ženy rády vaří. Vaření a úklid se tu velmi cení a považují se více než jinde za vizitku ženy a dobré manželky. Kuchyně je velmi bohatá, protože každá etnická skupina vaří trošku jinak. Všechny používají hodně koření, bylinek, palmového oleje, arašídového oleje a chilli. Rýže je základní potravinou. Maso je používané ve většině pokrmů. Suya – grilované maso pokladené chilli papričkami. Připravuje se jako špíz. Je to velmi populární jídlo v celé Nigérii a dostanete ho všude. Polévky se připravují hodně zahuštěné. Jako příloha se jí hlavně fufu, což je hmota z mouky, kterou se nabírá pokrm včetně omáček. Jako dezert můžete ochutnat moin moin – fazolkový pudink rozmixovaný a podávaný v listech banánu.

Drinky se podávají hlavně chlazené, populární je zobo s krásnou červenou barvou z růžového džusu. Hodně oblíbené je palmové víno, které je bílé a sladké. Pokud ho necháte otevřené přes noc, je pak silnější. Chutné jsou i nápoje ze sójového mléka. V zemi je několik pivovarů, nejznámější je Star, Gulder a Harp.

Styl života Nigerijců

I když se většinou Nigerijci oblékají konzervativně, na ulicích uvidíte i velmi sexy modely. Zajímavé je, že za velmi sexy se u žen považuje větší pozadí. Ženy využívají rafinovaných střihů, aby tyto své přednosti zvýraznily. To vše pouze na jihu, sever země je muslimský, takže ženy chodí zahalené. Nigerijské ženy jsou stále upravené. Starají se o své vlasy, rády nosí spoustu šperků i třeba jen na nákup v tržnici.

V Nigérii se návštěvy neohlašují, ale prostě u vás zazvoní. Nigerijci si potrpí na pohostinnost a po vřelém přivítání hostů objetím jim okamžitě nabízí vodu a občerstvení. Pozdrav obvykle provází potřesení rukou a hlavně vřelý úsměv, který je velmi důležitý. Stejně jako v celé Africe je nezdvořilost pozdrav uspěchat. Měli byste se zeptat na zdraví pozdravené osoby i zdraví jeho rodiny. Blízcí přátelé a rodinní příslušníci se ještě obejmou a políbí. Pokud má někdo titul, oslovuje se jím. Pokud zdravíte někoho staršího, prokázání úcty je sklonit hlavu. Když jste pozváni k někomu na večeři, slušností je přinést dárek jako ovoce, oříšky nebo čokoládu. Dárek musí být podán pravou rukou. Měl by být zabalen. Většinou se neotvírají hned po předání.

Rodiny si vzájemně pomáhají se vším, děti vychovávají a starají se o mladší sourozence a je samozřejmostí se postarat o své stárnoucí rodiče, kteří se starali o své děti celý život. Takže povinností a zodpovědností je nenechat je svému osudu. Domov důchodců neexistuje.

V zemi je velká chudoba, i když ve městech to tak nevypadá. Mladí lidé se často stěhují do měst za lepšími pracovními příležitostmi, přijíždí dokonce i lidé z okolních zemí. Ve městech je lepší zázemí, i když například elektřina občas vypadne i na 24 hodin. Obvykle se to stává aspoň jednou měsíčně.

V Nigérii aktuálně operuje hnutí Boko Haram, což je islamistická skupina, která má za cíl vytvořit z Nigérie muslimský stát. Tato seskupení nabírají na síle. Jejich řady posilují mladí muži, kterým chybí vzdělání a práce. Hnutí jim nabídne dobré peníze i smysl života. Porodnost v Nigérii je tak vysoká, že největší část populace tvoří mladí lidé ve věku kolem 15–24 let, kteří čelí problému nezaměstnanosti a tedy životu v chudobě. Mladí lidé jsou ideálním cílem extrémistických skupin. Bohužel oběťmi se stávají už i děti, kterým jsou vymývány mozky a jsou nuceny k zabíjení či v případě dívek k sňatkům s vojáky. Jsou to velmi palčivé problémy dnešní Nigérie, ale jako turista je pravděpodobně ani nepocítíte.

Jih země je více vyspělý než sever. Nigerijci jsou velmi přátelští lidé, kteří se rádi baví, schází se v barech na drink nebo v restauraci na večeři. Na severu je alkohol zakázán, jelikož je to muslimská část. Cestovat po Nigérii je lepší letadlem nebo soukromými autobusy, které ale nejsou úplně bezpečné. Občas na cestě do daleké destinace může dojít k ozbrojené loupeži. Vlaky jsou ve špatném stavu, zastaralé a zanedbané a tudíž nelze doporučit.

Ulice v Nigérii jsou plné života a vždy a v každou denní a noční hodinu uvidíte venku plno lidí, aut. Přes den se v dopravních zácpách proplétá spousta pouličních prodavačů nabízejících své zboží všeho druhu, pití, papírové kapesníčky, čepice, ovoce, hodinky a mnoho dalších věcí, které by vás ani nenapadly. Lidé se tu snaží prodat své zboží úplně všude, dokonce i na vodě si můžete nakoupit z malých kánoí. Je to takový malý vodní trh, kdy se předává zboží a peníze z lodičky na lodičku. Nigerijci jsou většinou pyšní na svou zemi. Úcta ke starším je otázkou hierarchie, která tu vládne. Stejně tak k vyšší pozici. Starší lidé jsou ctěni a ve společnosti jsou pozdraveni a obslouženi jako první. Nejstarší osoba také rozhoduje a má poslední slovo. Věk je tu známkou moudrosti. Nigerijci velmi slušní, a pokud se stanete jejich přítelem, budete jako člen rodiny.

Co možná nevíme o muslimech

Ano, většina muslimek se zahaluje a v naprosté většině tak činí
zcela dobrovolně. Záleží, v jaké oblasti lidé žijí. Afghánistán
je proslulý svými modrými burkami jen s mřížkou pro oči.
V Saúdské Arábii se preferuje černá burka, ale obličej je většinou
odhalen. V zemích severní Afriky se ženy oblékají benevolentněji.
Často nosí evropské oblečení a k tomu šátek.

Islamofobie v Evropě zapříčinila, že slovo muslim se stalo synonymem pro slovo terorista. Na světě je okolo 1,6 miliardy muslimů. Mnozí se také mylně domnívají, že muslim je automaticky Arab. Také tomu tak není. Muslimové žijí všude na světě a největší muslimskou zemí je Indonésie, následuje Pákistán, Indie, Bangladéš, Egypt, Írán, Turecko, Nigérie. To jsou země s největším počtem muslimů, ale Islám je velmi rozšířen v mnoha dalších zemí severní Afriky, Blízkého východu a jižní Asie. V Evropě je zemí s největším počtem muslimů Francie.

Islám je náboženství založené na učení proroka Mohamada, který žil v 7. století. Muslimové věří, že Bůh Mohamadovi zjevil Korán, svatou knihu. Ne proto, aby založil nové náboženství, ale proto, aby zlepšil to stávající, které mělo být špatně interpretováno. Muslimové mají povinnost dodržovat 5 pilířů své víry: Věřit v jednoho Boha a v to, že Mohamad je jeho prorokem, modlit se 5× denně, postit se o Ramadánu, dávat almužnu chudým a vykonať pouť do Mekky zvanou hadž.

Mešity jsou nádherné stavby s minarety, odkud se svolávají věřící k modlitbám. Svolává je muezín, ale v dnešní době je jeho hlas většinou přenášen z nahrávky. Před mešitou se věřící musí zout, takže v časech modliteb před nimi uvidíte více bot než u Bati. U mešit jsou vždy umývárny pro rituální očistu před modlitbami. Mešity nejsou pouze pro modlitby, ale také pro odpočinek znavených cestovatelů, kteří mohou spočinout na pohodlných kobercích a rozjímat či meditovat. Vstup je povolen pouze pro muslimy, ale pokud mají turisté zájem podívat se dovnitř, zpravidla nejsou odmítnuti, musí se však dostatečně zahalit. Některé jsou skutečnými architektonickými skvosty, že i nevěřící přijíždějí si je prohlédnout.

Zahalování žen v muslimském světě

Asi dvě nejožehavější otázky, co dostávají muslimové, se týkají zahalování a polygamie. Ano, většina muslimek se zahaluje a v naprosté většině tak činí zcela dobrovolně. Záleží, v jaké oblasti lidé žijí. Afghánistán je proslulý svými modrými burkami jen s mřížkou pro oči. V Saúdské Arábii se preferuje černá burka, ale obličej je většinou odhalen. V zemích severní Afriky se ženy oblékají benevolentněji. Často nosí evropské oblečení a k tomu šátek. V jižní Asii nebo i v Malajsii se nosí pestrobarevné oblečení se sladěnými šálami či šátky. Zahalování záleží na každém jednotlivci, jeho výchově a prostředí, kde se pohybuje a v neposlední řadě na partnerovi. Pokud muž nemá problém s tím, že žena chodí prostovlasá, pak zahalení není nutné.

Polygamie u muslimů

Co se týká polygamie – v muslimském světě existuje dodnes. Muslim se může oženit až se čtyřmi ženami. Podmínkou zůstává, že musí zajistit všechny manželky stejným dílem, stejně tak jim věnovat svůj čas. Věno v podobě zlata ke svatbě musí mít pro každou z jeho manželek stejnou hodnotu. Důvody pro druhý či další sňatek mohou být různé. Někdy je to neplodnost první ženy, jindy si to prostě muž může dovolit.

V muslimském světě se stále ještě v hojné míře uzavírají domluvené sňatky. Rodiče a nejbližší příbuzní vybírají pro své děti budoucího partnera, který je většinou akceptován jejich dětmi, neboť rodiče jsou velkými autoritami a myslí to se svými dětmi nejlépe. Často se ženich s nevěstou poprvé setkávají až na svatbě. Někdy se sice vidí už před svatbou, ale za přítomnosti mnoha příbuzných, kdy si toho mnoho neřeknou. Ti šťastnější mají šanci poznat se lépe pomocí kontaktu na sociálních sítích. Největším „trhem“ pro výběr ženichů a nevěst bývají svatby. Rodičové svých ratolestí, které se dostaly do věku na vdávání či ženění, se tu pečlivě rozhlížejí a monitorují si výběr nejlepších „kandidátů“ na budoucí snachu či zetě. Muslimské svatby jsou obrovské a honosné. Hosté se počítají na stovky. Často si rodina nemůže velkou svatbu dovolit, ale pro dojem, který chce udělat, si peníze i půjčí. Většinou i na svatbách se baví ženy a muži zvlášť. Segregace začíná už od školy a pokračuje celým životem.

Halal a haram

Alkohol je v Islámu přísně zakázaný. Vše, co je zakázané, je haram. Naopak povolené je halal. Muslimové smí jíst pouze halal maso. V žádném případě to není vepřové, to je přísně zakázané, neboť prase je nečisté. Jenže ani jiné maso, které není halal, by neměl muslim jíst. Halal u masa znamená, že zvíře bylo zabito rituálně, což znamená podříznutím krčních tepen se slovy Allahu Akbar (Bůh je veliký). Tímto se potvrzuje, že zvíře je zabito s Božím souhlasem a určeno k obživě.

Vztah ke zvířatům je u muslimů hlavně užitkový. Domácí mazlíčci to rozhodně nejsou. Neměli by se chovat doma, ale pouze na farmách či zahradách. Pozitivní vztah mají muslimové k ptákům, kteří se berou jako cesta k Bohu. Stejně tak včely.

Muslimové – rodinné vztahy a pohostinnost

Muslimové si zakládají na rodinných vztazích. Rodina se udržuje neustále v kontaktu, a to nejen ta nejbližší, ale veškeré široké příbuzenstvo. Často se navštěvují a dům příbuzných je jejich útočištěm kdykoliv a v kteroukoliv denní či noční dobu. Velká úcta se prokazuje starším lidem. Jsou ctěni a jejich názor má vždy velkou váhu. Mužští členové rodin jsou zodpovědní za ženské členy. Čest žen je čest rodiny a pro rodinu je tím nejdůležitějším, co mají. Ženy a dívky se hlídají, aby nepřišly do řečí a díky nim i celá rodina.

Pohostinnost muslimů vás může přivést až do rozpaků. Pokud navštívíte muslima, pohostí vás těmi nejvybranějšími lahůdkami, napojí vás a nabídne vám i nocleh. Vy budete tím, kdo dostane ty nejvybranější lahůdky, i kdyby se na hostitele nemělo dostat. Pokud vás pozve do restaurace, zcela jistě vás nenechá zaplatit. Bude se s vámi i hádat, aby mohl zaplatit.

Ramadán a Eid – nejdůležitější muslimské svátky

Pro muslimy je velmi důležitý jejich vzhled a dojem, jaký dělají na ostatní. Dbají na to, aby byli dobře oblečeni a upraveni. Často a rádi nakupují oblečení. Hlavně na společenské události jako svatby. Tam se každý přijde „blýsknout“. Ženy navštěvují salóny, kde se nechají nalíčit, učesat, případně depilovat. Šaty se nechávají šít dlouho dopředu nebo se kupují v buticích. Nesmějí chybět šperky, které jsou většinou mohutné a čím jich je víc, tím lépe. Dobrým důvodem pro nákupní šílenství, kdy obchodní centra nestačí pobírat zákazníky, jsou muslimské svátky. Hlavním je Eid, který ukončuje postní měsíc Ramadán a trvá po tři dny. Muslimové se navštěvují, hodují spolu, obdarovávají se. Tradicí je, že každý si pro tuto příležitost musí koupit nové šaty. Dětem se rozdávají peníze, tzv. Eidi. Vánoce, jakožto křesťanský svátek, muslimové neslaví.

Reklama:

Navštivte Turecko a poznejte tuto muslimskou zemi všemi smysly!

Další zajimavosti ze života muslimů

Muslimská kuchyně je velmi rozmanitá, protože muslimský svět je opravdu rozmístěn do každého kontinentu. Jedno mají však všechny státy společné. Jejich jídla jsou velmi kořeněná. Koření je pro arabskou a všeobecně muslimskou kuchyni velmi specifické. Koření se prodává vážené na trzích nebo již předem připravené směsi na konkrétní pokrmy.

Smlouvání patří ke každodennímu životu. Pro nás, co jsme zvyklí na pevné ceny, je to možná někdy trochu nepříjemné a zpočátku překonáváme ostych. Většinou však převládne radost z usmlouvané slevy a přijde chuť zkusit to znovu a jít ještě níž. Zásadou číslo jedna je neprojevit o věc zájem, pokud ji skutečně nechcete. Prodavač vás nenechá odejít.

Muslimové jsou hodně pověrčiví. Věří na uhranutí a také černou magii a džiny. Často si pořizují různé amulety, které je mají ochránit od všeho zlého. Uvazují se kolem krku nebo paže. Jsou většinou z kůže a je na nich napsán verš z Koránu. Za nejšťastnější den je považován pátek.

Když budete mít to štěstí a stanete se přítelem muslima, budete mít přítele na celý život, který vás bude brát jako člena rodiny. Vždyť i arabské přísloví, které říká: „Měj s přáteli raději trpělivost, než abys je ztratil,“ říká, že přátelství je velmi ceněno.

Co návštěvníkům nabízí Keňa?

Nádherné pláže Indického oceánu, luxusní hotely, romantické večery
v exkluzivních restauracích, výlety na safari – tak to je Keňa.
Veliká bída, jeden z největších chudinských slumů na světě,
neustálé výpadky proudu, dopravní zácpy – tak to je také Keňa.

Co vás při návštěvě Keni čeká?

Cokoliv si přejete, a to doslova. Dáváte-li přednost dovolené s relaxací u moře, Keňa vám nabídne úžasné počasí po celý rok a nádherné romantické pláže podél Indického oceánu.

Nádherné pláže Indického oceánu, luxusní hotely, romantické večery v exkluzivních restauracích, výlety na safari – tak to je Keňa. Veliká bída, jeden z největších chudinských slumů na světě, neustálé výpadky proudu, dopravní zácpy – tak to je také Keňa.

Bělostná pláž Diane

Nejznámější a nejkrásnější je dle mínění místních i turistů Diane beach, kterou najdete asi hodinku jízdy jižně od Mombasy. Vybavte si obrázky pláží cestovních kanceláří, kde je bělostný písek, nádherné palmy lemují pobřeží. Tak přesně taková je Diane beach. Je to ráj na zemi, kde můžete relaxovat pod deštníky, upíjet osvěžující drinky nebo si vyjet do okolí na velbloudovi či si zakoupit jeden z výletů na safari. Pláž Diane je základnou pro mnoho agentur nabízejících safari. Dají se tu pronajmout i kola na vyjížďky do okolních vesnic. Pokud se rozhodnete zůstat na pár dnů nebo i celý pobyt, je vám k dispozici velký výběr ubytování ve svahilském stylu ve velmi přijatelných cenách. Jediné, co vás může lehce iritovat v tomto ráji na zemi, jsou místní „plážoví hoši“, kteří se vás budou snažit donutit koupit zboží všeho možného a myslitelného druhu. Jsou všudypřítomní a v mimosezóně, kdy je na pláži méně turistů otravují o to více. Když nejste dostatečně důrazní v odmítnutí, jsou schopni za vámi jít i několik kilometrů. Každou chvíli uslyšíte jambo, jambo…což znamená ahoj.

Safari v Keni

Safari je jistě neopakovatelný zážitek pro ty z nás, kdo je absolvují poprvé. Je to velmi vzrušující výprava, která se s návštěvou zoo opravdu nedá srovnávat. Můžete si zakoupit jednodenní výlet nebo i dvou a vícedenní s pobytem v kempech. Řidič je zároveň průvodce, který vám cestou vysvětlí „zákony džungle“ a sdělí své neuvěřitelné zážitky. Budete se cítit v bezpečí. Tito lidé mají bohaté zkušenosti a opravdu ví, co dělat v případě ohrožení. Před samotnou cestou dostanete instrukce, co si vzít s sebou a jak se obléknout. Jízda je velmi pohodlná i přes velmi nesouvislý terén. Připravte se na podívanou jako z dokumentárního filmu o zvířatech. Uvidíte lvy, slony, muflony, hrochy, zebry, gazely, žirafy, leopardy…Nejlepší čas je vyjet ráno, protože kolem poledne a v časech, kdy je velké horko, zvířata zalézají do chladu a uvidíte jich jen velmi málo.

Největším zážitkem je však migrace zvířat za zelenými pastvinami od července do října. Nikdy se nedá přesně určit, kdy migrace proběhne, záleží na počasí. Hlavně neproběhne v jediný den, protože se jedná opravdu o statisíce kusů zvířat. Jsou to sloni, žirafy, zebry, gazely, antilopy…Přecházejí řeku Mara, zdroj vody a okolí Serengeti využívají k pastvinám. Zpátky na jih se vrací v listopadu, kdy začíná období dešťů.

Další možností je vodní safari, které učaruje všem milovníkům podmořského světa. Tradiční dřevěná loď s posádkou vás doplaví do míst, kde můžete plavat s delfíny, šnorchlovat, pozorovat úžasně barevné ryby, mořské hvězdice, krásné korály. V ceně výletu je jídlo a pití, kterého je opravdu hodně a velký výběr. Na oběd se zajíždí do rybářské vesnice, kde se najíte pod útesy na úžasně prostřených stolech dekorovaných místními květinami. Místní ženy připravují mnoho druhů ryb, kraby, saláty, omáčky, kokosové ořechy, ovocné dezerty a to vše lákavě nazdobené, že prostě chcete ochutnat.

Masajové a jejich vesnice

Masajské vesnice jsou jistě největší turistickou atrakcí. Masajové jsou pastevci, kteří žijí stále stylem života jako před staletími. Nebudete věřit tomu, co uvidíte. Chatrče ze slámy, větví a kravího trusu nemají okna. Na noc se Masajové přikrývají kůžemi a látkami. Přes den je v nich příjemně chladno oproti venkovním teplotám. Masajové jsou oblečeni do jednoho kusu látky, kde převládá červená barva. Zdobí se spoustou korálků. Pijí kozí krev s mlékem a jedí maso ze svých stád krav a koz. Ženy si vyholují vlasy, je to symbol jejich krásy. Nosí korálkové čelenky a límce a těžké náušnice. Muži si naopak pěstují dlouhé vlasy, které si zaplétají do copánků. Většinou je uvidíte s oštěpem v ruce. Masajové mohou mít více žen, ale každá musí mít svoji chatrč. Mužovo postavení určuje velikost stáda a množství dětí. Turisté mají o jejich život velký zájem, tak si mnozí z nich vydělávají svými rituálními tanci v hotelích pro turisty, či nechávají turisty nahlédnout do svých obydlích a prodávají jim svoje korálky jako suvenýry.

Na zastávce v Mombase

Až se nasytíte dobrodružstvím na souši i vodě, určitě musíte navštívit Mombasu. Je to město z části na ostrově, který je spojen s pevninou několika mosty. Je tu obrovský přístav, největší ve východní Africe, který je velkým centrem byznysu už po staletí. Centrum města vás uvítá bránou z obrovských sloních klů. Mombasa bývala portugalskou kolonií a hlavní turistickou atrakcí, co tu po Portugalcích zůstala je pevnost Fort Jesus ve Starém městě. Tato část města se postupem času a přívalem turistů proměnila v obchůdky se suvenýry a restaurace. Mtwapa Creek vám ukáže tropickou vegetaci, ptáky i rostliny. Mtwapa je vyhlášené místo svým nočním životem a mnoha kluby. Haller park je místem, které je tak trochu ZOO a safari v jednom. Je tady hlavně spousta opiček, které jsou velmi přátelské. Jako suvenýr si můžete dovézt foto s nimi.

Pokud chcete zažít nádherný den, navštivte určitě Shimba Hills národní park s krásnými vodopády, slony, antilopami a pralesem. Je to úžasné místo na fotografování.

Co je dále dobré vědět o Mombase a Keni?

Prostituce v Mombase je asi nejrozšířenější v zemi, jelikož je zde koncentrace turistů a v zemi veliká chudoba. Velmi mladé dívky se tu nabízejí na plážích a tančí polonahé v hotelích.

Jako suvenýry si můžete koupit mombasské sandály ručně vyrobené z kůže nebo starých pneumatik. Jsou velmi módní a originální v mnoha různých provedeních, barvách a mnohdy zdobené korálky. Mombasské látky jsou také vyhlášené, nosí je svahilské ženy. Prodávají se většinou po dvou. Lesos jsou potištěné látky na tělo a kikois jsou látky nošené jako šály.

V Keni se vyvarujte pití z kohoutku, stejně tak jako ledu v nápojích. Ovoce raději oloupejte před požitím.

Místa, která vás přenesou během vaší návštěvy Keni do jiného světa, určitě uchvátí vaše smysly, ale nejvíce se vám vtisknou do paměti lidé. Keňané jsou velmi pohostinní, milí lidé, kteří budou mít vždycky čas a náladu se s vámi dát do řeči. Mnozí Keňané nabízejí turistům za obnos mnohem nižší, než zaplatíte v hotelu, ubytování ve svých domovech. Zážitek je tak mnohem více autentický a mnohdy získáte přátele na celý život. Jsou pořád veselí a mají skutečný zájem dozvědět se o vás, vaší zemi. Stejně tak jako děti. Budou vděčni za váš čas, za to, že mohou s vámi jen promluvit. Jsou šťastné, i když žijí a učí se ve velmi nuzných podmínkách. Ve škole nosí uniformy a chození do školy si velmi považují. Chvilka s nimi rozsvítí váš den.

Neodolatelný luxus Dubaje

Dubaj – jeden z arabských emirátů

Dubaj je jeden z nejznámějších arabských emirátů. Dubaj je také jeho hlavním městem. Městem superlativů. Název znamená „místo srazu“. Nabídne vám k vidění největší a nejdražší stavby na světě jako například známý nejluxusnější hotel světa Burj Al Arab ve tvaru plachetnice. Ten se jako jediný na světě pyšní sedmi hvězdičkami. Co je na něm tak zvláštního? Můžete přistát na jeho střeše s vrtulníkem, můžete se najíst v restauraci pod vodní hladinou a zajít si na drink do baru Skyview na střeše hotelu, odkud je neuvěřitelný výhled na celé zářící město. Bez rezervace není možné zajít si ani na oběd či večeři. Nachází se v nejluxusnější pobřežní rezidenční čtvrti Jumeira, což je nejoblíbenější turistické místo s mnoha nádhernými hotely a gigantickým projektem, který zná celý svět z obrázků, jsou umělé ostrovy ve tvaru palmy se sedmnácti vějíři. Všude kolem jsou písčité pláže.

Už po příletu zjistíte, že v Dubaji je všechno velkolepé. Největší letiště na světě je velmi dobře značené, takže nemusíte mít strach, že byste nenašli správný směr, ať už se chcete dostat kamkoliv. Venku budete mít možnost vybrat si z taxíků připravených odvést vás do hotelu. Řidiči jsou většinou Pákistánci a ženy řidičky z Filipín. Ty nosí růžové uniformy a jsou žádány hlavně ženami, aby nebyly obtěžovány muži. Jsou jen poněkud dražší než jejich mužští kolegové. I tak vás cesta nevyjde draho, protože v zemi, která žije především z ropného bohatství, se ceny pohonných hmot pohybují na velmi nízké úrovni.

Při ubytování, nakupování a pohybu po městě zjistíte, že tady pracují hlavně cizinci z Indie, Pákistánu, Filipín, Bangladéše. Obyvatele Emirátů uvidíte stěží pracovat. Vykonávají jen ty nejvyšší pozice a často nepracují vůbec, pouze pronajímají své jméno jako povolení cizincům k podnikání v zemi. Cizinci v zemi podnikat nesmí, takže místní mají velmi výnosný obchod. Ve městě uvidíte projíždět velmi drahá auta s Araby v tradičních dašdašách, což jsou dlouhé košile většinou v bílé, ale i šedé, khaki a dalších decentních odstínech. Všude potkáte velmi početné rodiny – v nákupních střediscích, v parcích a na ulicích. Zajímavé je, že přistěhovalců je okolo 85%. Občané SAE jsou tedy menšinou ve své vlastní zemi. Pouze jedna čtvrtina obyvatel jsou ženy. Občanství není možné získat, musíte mít to štěstí a v Emirátech se narodit.

Největší nákupní centrum světa

V Dubaji si užijete nakupování. Je tu největší shopping centre na světě se svými 1200 obchody, obřím akváriem, kde plavou žraloci a můžete se projít žraločím tunelem, kde stěny jsou prosklené a vy máte možnost vidět podvodní život jen kousek od vás. Nákupní centrum se pyšní také největší cukrárnou, obrovskou zpívající světelnou fontánou a dokonce ski areálem, kde si můžete zalyžovat na umělém sněhu a prožít si „zimu“ v tropech. Centrum nabízí zboží všech světových značek, spoustu restaurací a kaváren, hotelů, kin, 1400 parkovacích míst. Hlavní vchod je naprosto úchvatný, lemovaný palmami, které jsou po setmění osvětlené a vy máte pocit, že jste v pohádce.

Burj Khalifa – nejvyšší věž světa

Burj Khalifa je největší věží na světě, která měří neuvěřitelných 629 metrů. Uchvátí vás už jen z dohledu, ale můžete si zakoupit vstupenku a podívat se do 124. patra, kde je vyhlídková plošina pro návštěvníky. V budově je hotel Armani, 700 luxusních bytů, plavecký bazén a kanceláře. Výhled určitě stojí za to. Budete se cítit, jako když se díváte z nebes.

Metro bez řidiče v Dubaji

Doprava v Dubaji je velmi promyšlená. Supermoderní metro začalo jezdit teprve v roce 2009 a je zajímavé tím, že je řízeno automaticky, nemá řidiče. Autobusová doprava má také celkem rozšířenou síť po celém městě a potěší vás, že všechny zastávky jsou klimatizované vzhledem k horkému podnebí. Kuriozitou je, že v Dubaji není tak snadné jen tak si mávnout na taxík. Je jich zdánlivě méně než zájemců o svezení, kteří stojí u krajnic a často dlouho čekají, až na ně přijde řada.

Jelikož jsou Emiráty muslimskou zemí, v zemi je přísně zakázána konzumace alkoholu. Alkohol nikde nekoupíte. Dostanete ho pouze v pětihvězdičkových hotelích, konkrétně na barech těchto hotelů, kde je obvykle program v podobě břišních tanců, velmi hlasité hudby a alkohol je velmi předražený. Břišní tanečnice většinou pochází z některé ruské země. V barech se zdržují ženy, které posedávají v provokativních oděvech u stolečků a čekají, až si někdo přisedne a bude žádat jejich společnost. Prostituce je zde velkým byznysem, i když všichni předstírají, že neexistuje.

Výlety z Dubaje a prohldíka města

V Dubaji si můžete zakoupit některý z výletů, které se prodávají na recepci v každém hotelu. Nabídka je široká od celodenního výletu do hlavního města Abu Dhabi přes safari a noc beduínů v poušti až po plavbu lodí s večeří, kdy můžete obdivovat z paluby noční osvětlenou Dubaj.

Okružní jízda městem také stojí za to. Zastavíte se v muzeu, kde je velmi příjemně a kromě historie si tu můžete zakoupit i pěkné suvenýry. Další zastávkou je galerie, kde je vystaveno množství nádherných uměleckých kousků, které si můžete i zakoupit. Jedná se o obrazy, sošky, perské koberce. Nakupuje tady i královská rodina, protože je tu k mání exkluzívní nábytek a jednotlivé předměty jsou z drahých kovů. Výjimkou není soška velblouda z ryzího zlata v ceně nového automobilu. Zlato je v Dubaji nádherně vypracované a jsou ho k dostání tuny. Zlatý souk je plný obchůdků jen se zlatem a drahými kameny. Ceny se dají mnohdy usmlouvat. Zlato je velmi kvalitní 24karátové.

Okružní jízda pokračuje do čtvrti, kde sídlí královská rodina. Celé silnice jsou pod kamerami a je tady nulová kriminalita. Cesta vede podél pobřeží a nádherných hotelů jako Atlantis, který je nejznámější mezi turisty pro svou polohu a krásný design. Turisté z celé Dubaje se tu hemží, aby si udělali fotku na památku. Každý kdo byl v Dubaji, musí mít fotku s hotelem Atlantis. Ani si neuvědomíte, že jste vlastně na umělém ostrůvku ve tvaru palmy. Tam, kde jste si vždy přáli být, když jste viděli obrázky.

Jumeirah pláž je jednou z nejkrásnějších a nejznámějších v Dubaji. Chodí sem místní i turisté. Cedule vás upozorní na pravidla pro návštěvníky. Je zakázáno fotit ženy a pobývat nedostatečně oblečen. Přístup je povolen pouze do 18. hodin, pak můžete být vykázáni ochrankou.

Kdy navštívit Dubaj?

Turisté létají do Dubaje hlavně v zimě za teplem. Jestli vám nevadí horko, zaleťte si sem třeba v červnu. Letadla jsou prázdnější, což je velmi příjemné a hotely jsou na cenových minimech. Můžete si tak dopřát buď více luxusu nebo delší pobyt.

A co si z Dubaje přivézt? Suvenýr ve tvaru hotelu Burj Al Arab, olejový parfém, zlato, exotické koření z místních súků, vodní dýmku a tabáky do ní, arabské tradiční oblečení nebo skleněné lahvičky s pískem s obrázky.

Mekka – svaté město

Miliony poutníků se každoročně vydávají na pouť do Mekky zvanou
hadž. Hadž je jedním z pěti pilířů Islámu a každý muslim by ho
měl aspoň jednou za život vykonat. Mekka je rodištěm proroka Mohameda. Po
vykonání pouti hadž se smývají všechny hříchy, které muslim až do té
doby spáchal. Mekka samotná je tím známa po celém světě. Ale jak to
vlastně vypadá v samotném městě?

Pouť muslimů do svatého města

Miliony poutníků se každoročně vydávají na pouť do Mekky zvanou hadž. Hadž je jedním z pěti pilířů Islámu a každý muslim by ho měl aspoň jednou za život vykonat. Mekka je rodištěm proroka Mohameda. Po vykonání pouti hadž se smývají všechny hříchy, které muslim až do té doby spáchal. Mekka samotná je tím známa po celém světě. Ale jak to vlastně vypadá v samotném městě?

Pravdou je, že jako celá Saúdská Arábie je Mekka velmi horkým místem na zemi. Obyvatelé, pracovníci z jiných zemí i samotní poutníci proto většinu času tráví v klimatizovaných domech, hotelích, autech. Teploty kolem 45 stupňů jsou tu na denním pořádku. Saúdská Arábie není turisty příliš navštěvována pro svá velmi přísná islámská pravidla.

Vstup pouze pro muslimy

Při příjezdu do města vás uvítá obrovský nápis „vjezd povolen pouze pro muslimy“ a šipka k objezdu města vpravo pro nemuslimy. V samotném městě vyrostla spousta nových hotelů, aby mohly pojmout všechny poutníky, kteří se sem sjíždějí z celého světa. Podle oficiálních údajů jich je každoročně okolo třech milionů.

Uprostřed města je velká mešita al-Masjid al-Haram se sedmi minarety, která je tím nejdůležitějším místem. Působí opravdu skvostně. Uprostřed této mešity se nachází krychlovitá stavba Kaaba, nejposvátnější stavba postavená Abrahamem. V ní se nachází černý kámen-meteorit. Podle tradičního islámského práva nesmí žádný nevěřící vstoupit na půdu Mekky a ani se zdržovat v její blízkosti po dobu delší než tři dny. Porušení tohoto se trestá smrtí.

Očista před cestou

Věřící se na cestu dlouho připravují. Měli by před ní očistit své tělo i mysl. Rituál posvátné pouti je daný a neměnný po celá staletí. Každý muslim musí sedmkrát Kaabu obejít, dotýkat se jejích zdí, líbat její kameny, rituálně postát na planině Arafát, kamenovat satana v Mina, obětovat ovci nebo kozu. Přitom by měl mít na sobě bílé roucho skládající se ze dvou kusů nesešité látky. Žádný make up ani parfém není povolen. Islám nevyžaduje, aby se poutníkem stal člověk bez prostředků nebo nemocný. Nemocní lidé mohou za sebe poslat prostředníka, pokud si to mohou dovolit.

Autorka článku Sakina Haider nedávno vydala svoji knihu Hotýlek v centru Prahy. Hotýlek odkrývá svá tajemství. Skutečné příběhy, které se staly za zdmi turisty vyhledávaného hotelu na Praze 1. Občas humorné, často dramatické a skoro vždy nečekaně překvapivé. Personál hotýlku Vás vítá a zve k příjemnému pobytu na stránkách této knihy. Více informací na stahuj-knihy.cz.

Cestování po Saudské Arábii

Pokud se do Saúdské Arábie přece jen z jakéhokoliv důvodu vypravíte, dávejte pozor na úpal, dehydrataci či spálení kůže. Služby jsou na velmi dobré úrovni, ale nečekejte nic levného. Alkohol je v zemi přísně zakázán. K pití dostanete většinou ovocné drinky a velmi silnou arabskou kávu. Ve 14. století se právě tady začala pít káva dovážená z Jemenu. Vznikaly tu první kavárny. Slovo káva pochází z arabsko-tureckého názvu kahve, což znamená omamný nápoj.

Nejčastěji se tu jí jehněčí a kuřecí maso, hovězí je spíše výjimkou. Vepřové je přísně zakázané. Kuchyně je velmi kořeněná. Ke každému jídlu se podává arabský chléb pitta. Nejznámějším jídlem je hummus, který se skládá z rýže, čočky a kuřecího masa.

Pokud budete řídit vůz, buďte velmi opatrní. Pro dopravní nehodu můžete skončit ve vězení. Autobusová doprava není moc rozšířená, ale neustále se zdokonaluje. V autobusech jsou sekce pouze pro ženy, aby nebyly obtěžovány muži. Když se rozhodnete vzít si taxi, je dobré si cenu předem domluvit. Taxi jsou předražené a nemají taxametry. Bezpečnost je velmi vysoká. Kriminalita téměř neexistuje.

Na ulicích je skritně vyžadováno oblečení, které zahalí celou postavu. Ženy nosí abayi, ke které se automaticky prodává šátek ve stejném stylu a ladící k šatům. V obchodních domech se však prodává evropské oblečení a ženy nakupují v obchodech zvučných jmen jako Prada, Gucci, Yves St. Laurent, Hugo Boss. Dají se koupit i levnější značky jako Gap, HM, American Eagle, Zara. Toto oblečení nosí pouze doma za pečlivě zavřenými dveřmi veřejnosti. Pokud do domu vstoupí cizí muž, žena se zahalí stejně jako na ulici.

Ramadán v arabské zemi

Během postního měsíce ramadánu je v Saúdské Arábii všechno vzhůru nohama. Den se mění v noc a město je téměř vylidněné a poklidné, jak se každý, kdo může, snaží spát. Opakem je noc, kdy všechno ožívá. Po setmění si Saúdové dopřávají a hodují, protože po celý den hladověli. Obchody jsou otevřené do 3,00 ráno. Pracovní doba je po tento celý měsíc zkrácena a přizpůsobena tomu, aby lidé měli možnost ramadán držet. Ve dne se o ramadánu nesmí nic jíst ani pít, ani provozovat sex. Půst o ramadánu má muslimům přiblížit pocity hladovějících a přimět je nezůstat lhostejnými a rozdávat almužny. Všichni jsou v tom čase velmi štědří a nikdo nehladoví. Bohatí lidé pořádají velkolepé hostiny pro celé mešity, kam se scházejí chudí lidé.

Saúdové jsou většinou velmi milí, slušní a mají velmi vytříbený smysl pro humor. Existují tu ovšem jistá specifika známá z arabských států jako, že nikdo nechodí včas na schůzky, čas je relativní a co není urgentní se odkládá, zítra je taky den. Lidé pracují, aby zabezpečili své rodiny, ale práce je tu jaksi pozvolnější. Nikdo příliš nespěchá, nestresuje se. Životní styl zdá se být rozumější než v uspěchané Evropě, kde jsou všichni neustále pod tlakem a ve spěchu i jí.

Accra – město slunce v Ghaně

„Dámy a pánové, právě jsme přistáli na mezinárodním letišti Kotoka v Accře. První pocit po opuštění letištní haly bude vlhkost. Tropické vlhké podnebí vás bude provázet po celý pobyt. Nejlepší měsíce, kdy navštívit Ghanu jsou od listopadu do dubna. To je počasí o něco příjemnější. I když Accra není typickou turistickou destinací, pokud už se jednou dostanete do Ghany, bylo by velkou chybou ji nenavštívit. Jako hlavní město je to spíše komerční centrum země, ale určitě má co nabídnout každému cestovateli.“

Accra je považována za jedno z nejbezpečnějších měst celé Afriky. Policie pracuje dobře, potíž je pouze v tom, že nereaguje na každé zavolání tak, jak jsme zvyklí z Evropy. Policejní pohotovost má číslo 191, ale někdy ho nikdo ani nezvedne. Hlídky jsou však vidět na mnoha místech a v noci taktéž vyjíždí na kontroly. Po setmění je lepší se vyhnout některým místům, pokud jste sami. Místa jako Circle, Tema community 1, některým částem Nimy, Sodoma Gomora, Jamestown.

Moderní budovy a chatrče působí velmi kontrastně. Představte si krásný slunečný den, protože takové jsou tady všechny. Krásné pláže, sympatické a neustále se smějící Ghaňany, rušné ulice, všude spousta barev, pestrobarevné oblečení, velmi hustý provoz v ulicích a všudypřítomná vůně. Centrum města vás může zdržet i hodiny, pokud se chcete někam rychle přemístit. Všichni tady spoléhají a doufají v zlepšení situace po dostavění a rozšíření hlavní tepny Kwame Nkrumah. Po městě se dostanete kamkoliv taxíky nebo tzv. tro tro minibusy. Tro tro jsou soukromé minibusy, které mají pevné ceny, ale rozjedou se většinou, až když jsou plné. Zastavují na svých pravidelných zastávkách, ale i na požádání. Pouze s navigací mohou být problémy, ulice tu totiž nemají jména. Když požádáte Ghaňany o adresu, dostanete spíš emailovu než tu poštovní.

Turismus v Ghaně

Turisté tady převládají hlavně z Ameriky, dále pak Velké Británie, Kanady, Jihoafrické republiky, Austrálie a Francie. Ubytování naleznete celkem snadno, protože hotelů je tady opravdu mnoho. Od velkých zvučných jmen jako La Palm Beach, Golden Tulip, Mövenpick až po ty menší, kde se dá přespat od deseti dolarů za noc. K vidění je toho spousta. Accra vám otevře jiný svět, i když je hodně kosmopolitní. Určitě stojí za to vidět Národní muzeum, kde si uděláte obrázek o kultuře a historii Ghany včetně obchodu s otroky a království Ashanti. Ale i přes mnohdy vyčerpávající cestování nejsou lidé naštvaní. Mají prostě v povaze být šťastní a to ihned přenesou i na vás. Většina obyvatel je věřících a jejich víra se velmi pozitivně promítá do každodenního života, prostě věří v dobro a to, že Bůh jim pomůže, ať už s čímkoliv.

Co v ghanské Accře navštívit

Makola tržiště najdete v centru města. Je velmi rušné, plné slunečníků a všelijakých vůní. Můžete tu koupit doslova cokoliv. Prodávajícími jsou tady hlavně ženy. Nefoťte je bez jejich požádání, nemají to rády. Tržiště je velmi přeplněné a prodejci se snaží vás nutit něco koupit. Nakoupíte od jídla po oblečení, boty, mobily i náhradní díly na auta. Je lepší jít ráno, kdy ovoce, zelenina a maso jsou čerstvé. Vůbec nejlepší je jít s někým místním, kdo vás tím labyrintem provede.

Labadi pláž je nejznámější a nejživější pláž. Hosté z hotelů kolem mají vstup zdarma, jinak se platí poplatek. O víkendy pláž nabízí hudební programy jako reggae, hiplife, tradiční bubínky a tanec. Bojo pláž je další pláží, kde můžete relaxovat či si půjčit kanoe. Není zde povoleno nosit si vlastní jídlo a pití.

Jamestown je nejstarší a nejchudší částí Accry, ale také nejživější. Dominuje mu maják, který uvidíte zdálky. Místo pro rybaření.

West gate mall a Accra mall jsou dvě největší a nejlepší obchodní centra, kde si můžete odpočinout od celodenního horka v plně klimatizovaných obchodech a restauracích.

Christianborg je další místo, které můžete navštívit. Je to nádherný hrad na pobřeží Atlantského oceánu.

Móda v Ghaně

Ghaňané se oblékají dost konzervativně. Na ulicích můžete vidět hlavně spoustu barev. Ať už se jedná o evropské modely nebo africké pestře potištěné látky. Ženy nosí veselé šaty často se stejným vzorem na pokrývce hlavy. Tradiční oblečení, které se skládá z látky omotané kolem těla, se nosí na slavnostní příležitosti jako svatba. Svatby jsou tu veliké a hodně nákladné. Mnohem nákladnější jsou však pohřby, na které se sjedou příbuzní a známí nebožtíka z celé země a je třeba je nakrmit a napojit.

Ghanská kuchyně

Kuchyně je naprosto fantastická a pro Evropany velmi exotická. Můžete ochutnávat dobroty na ulicích, kde jsou k dostání u nesčetného množství stánků za velmi příznivé ceny. Pokud navštívíte místní v jejich domovech, můžete se těšit na velmi vydatné hody. K snídani očekávejte Lipton čaj s mlékem nebo čaj z milo kakaového prášku. K jídlu se podává rýže a dušené maso. Na ulici můžete ochutnat hausa kooko – kořeněná ovesná kaše, koose – fazolové koláčky, waakye – mix rýže a fazolí. Odpoledne se tady jí většinou fufu – hmota vytvořená z mouky, která se používá jako příloha s lehkou polévkou nebo speciální polévkou z palmových nebo arašídových oříšků. Dále také banku – pokrm z kukuřičného těsta s okro stew nebo tuo zaafi – pokrm z kukuřičné mouky a listů z juty.

A nakonec jedno ghanské přísloví: „Jenom dítě, které nikdy necestovalo, říká, že jeho matka vaří nejlépe.“