Roman Nosek – Cestovatel.cz

Krásnou zimní krajinou Podkrkonoší

Pokud máte rádi běžky, stejně jako já, a rádi vyrazíte na zimní pláně,
možná ani nevíte, že krásné terény se člověku občas naskytnou doslova za
humny. A že někdy i za těmi humny mohou být běžecké tratě upraveny lépe
než kdejaké lyžařské stopy ve vyhlášených horských střediscích. A pokud
jste z Východních Čech, pak neváhejte a přijeďte se podívat na běžky do
okolí Hostinného…

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Pokud máte rádi běžky, stejně jako já, a rádi vyrazíte na zimní pláně, možná ani nevíte, že krásné terény se člověku občas naskytnou doslova za humny. A že někdy i za těmi humny mohou být běžecké tratě upraveny lépe než kdejaké lyžařské stopy ve vyhlášených horských střediscích. A pokud jste z Východních Čech, pak neváhejte a přijeďte se podívat na běžky do okolí Hostinného v Podkrkonoší.

Pokud jezdíte do Krkonoš, možná právě přes Hostinné projíždíte směrem na Vrchlabí. Okolí Hostinného je mírně zvlněné a vršky nejsou příliš strmé. Skvěle se proto hodí právě pro lyžařské běžecké tratě. A místní Klub českých turistů v Hostinném si toho je vědom a proto zakoupil na úpravu běžeckých tratí sněžný skútr, pomocí kterého upravují několik tratí v okolí Hostinného, obcí Dolní Lánov, Čistá, Rudník či Čermné až k Hoffmannovým boudám, odkud je to jen skok na Černou horu v Krkonoších.

Celkem je dostupných více než 70 kilometrů upravovaných tratí s mnoha kratšími odbočkami. Většina těchto tratí vede po hřbetech místní pahorkatiny a jen několik málo tras je skutečně prudkých. Jedná se většinou jen o krátké úseky v lese při sjezdu do obcí.

Lyžařské trasy se nacházejí v nadmořské výšce 400 – 600 m.n.m. (trasa vedoucí na Hoffmannovy boudy sahá až do nadmořské výšky 800 m.n.m., je proto nutno brát zřetel na to, že sníh se zde neudrží tak dlouho, jako v nedalekých Krkonoších. Ale přesto je zde často sněhu dostatek pro krásné výlety po okolí.

Stopy jsou většinou skvěle upravené, často vede několik souběžných stop a proto se zde jezdí opravdu dobře. Z vrcholků se pak za pěkného počasí otvírají krásné výhledy na panorama Krkonoš (Kotel, Liščí horu, Studničnou, Sněžku i majestátní Černou horu v popředí). Jednotlivé trasy se dají podle schopností dobře kombinovat od krátkých okruhů až po okruhy přes 40 kilometrů. Jelikož prudká stoupání a sjezdy jsou zde jen ojediněle, hodí se tyto trasy i pro začátečníky. Nebudete si tu připadat jako na Václaváku jako někde na hřebenech Krkonoš a krom toho krásná okolní příroda potěší i srdce milovníků přírody.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Tip na cyklovýlet Broumovskými stěnami

V posledních dvou letech se ve Východních Čechách objevila spousta nových vyznačených cyklostezek. Jedná se o první vlaštovky, které předcházejí zavedení sítě cyklostezek v celé republice. Zatím je však vyznačení těchto stezek velmi závislé na poloze. V určitých místech se s nimi roztrhl pytel, jinde byste je těžko hledali.

Jedním z míst, kde jsou tyto stezky již velmi dobře vyznačeny, je krásný kout Východních Čech – Broumovský výběžek. Dnes se chci zaměřit hlavně na samotné Broumovské stěny, kde vede dokonce 6 těchto cyklostezek. Cyklostezky jsou zde značeny pásovým značením, podobným značení pěších turistických značek. Od těch se však liší velikostí – jsou o něco větší, a zejména barvou krajních proužků, které jsou žluté (místo bílých u turistických značek). Už dnes jsou zde tyto cyklostezky opravdu velice dobře vyznačené a je těžké se na nich ztratit.

V rámci celorepublikového číslování cyklostezek mají tyto cyklostezky čísla 4000 až 4005, kde trasy 4000 a 4001 jsou středně obtížné okruhy. Cyklostezky č.4002 až 4005 jsou spíše spojky, které mohou zkrátit celkový okruh. Tyto spojky však vedou převážně po nezpevněných, či starých cestách, zpevňovaných velkými pískovcovými kvádry, po kterých se jezdí velmi obtížně. Pro silniční kola jsou tyto čtyři spojky skoro nesjízdné a pro jejich využití je zapotřebí velké zkušenosti, hlavně s ohledem na nebezpečí při cestě z kopce.

Abych však začal popořádku. Cyklostezka č.4000 je značená červeným pásovým značením. Zabíhá i na polskou stranu Stolových hor, kde je také mnoho krásných míst, které stojí za shlédnutí. Cyklostezka vede převážně po silnicích třetí kategorie a jen v malé části po zpevněných lesních cestách. Přesto je však tento okruh spíše středně obtížný, protože přece jenom vede dosti kopcovitou krajinou. Okruh je dlouhý zhruba 52,5 kilometrů. Pokud si ho však chcete projet celý, nezapomeňte si přibalit pas.

Trasa nezasahuje přímo až do nejvyšších partií Broumovských stěn. Poskytuje však nádherné výhledy nejen na samotné Broumovské stěny, ale i na stolové hory v okolí, jako je Ostaš a Bor na České straně a Hejšovina či Bledné skaly na straně polské.

Cyklostezka začíná v Polici nad Metují. V Polici se například nachází správa CHKO, dále je zde muzeum, bývalý benediktínský klášter a nádherné náměstí. Odtud se vydáme do Suchého dolu, přímo k Brou-movským stěnám. Zde odbočíme doleva, přes Hlavňov, kde odbočíme na zpevněnou lesní cestu, po které dojedeme až na silnici z Police do Broumova. V Hlavňově si můžeme po neznačené odbočce zajet na turistickou chatu Hvězda na hřebenu Broumovských stěn s kaplí P.Marie Sněžné, která má půdorys hvězdy. Až k chatě vede asfaltová cesta, je sem však pěkné stoupání. Po silnici se vydáme doprava až na vrchol – tzv.Pasa. Odtud sjedeme pod Honský Špičák, kde opět zahneme doprava po zpevněné cestě, kolem kaple sv.Huberta a křížové cesty až na letovisko Amerika nad Křinicemi s možností občerstvení. Odtud sjedeme již po silnici do Křinic, které projedeme až k Broumovu, kde se vydáme opět doprava. Z křižovatky za Křinicemi je to však už jenom skok do Broumova – metropole Broumovského výběžku. Asi největší zajímavostí je broumovský Benediktínský klášter ze 14.století s klášterním kostelem sv.Vojtěcha. Z řady dalších zajímavostí stojí asi za zmínku Muzeum Broumovska umístěné v klášteře. Z křižovatky za Křinicemi pak můžeme pokračovat dále přes Martínkovice do Božanova, kde můžeme vidět barokní kostel. sv.Máří Magdalény, či Mariánskou studánkou s poutní kaplí P.Marie. Z Božanova pak pokračujeme přes kopec na hraniční přechod, odkud naše pouť bude pokračovat Polskem. Od hraničního přechodu sjedeme do Radkowa. V tomto polském městečku můžeme vidět například renesanční radnici či několik kostelů. Z Karlowa budeme opět stoupat, pěkně dlouhým kopcem až do Karlowa – turistické osady ve Stolových horách na úpatí Hejšoviny. Zde je nejlepší místo pro výstup na Hejšovinu. Přes nutnost nechat kola pod Hejšovinou, určitě doporučuji si na Hejšovinu zajít. Nahoře se nachází nádherné skalní město, odkud jsou při dobrém počasí překrásné výhledy na okolí. Z Karlowa již sjedeme na turistický hraniční přechod v Machovské Lhotě a přes Machovskou Lhotu budeme pokračovat do Machova. V Machově můžeme vidět barokní kostel, několik roubených domů nebo památný strom "Šrůtkova Lípa". Z Machova už přejedeme přes kopec přes obec Bělý a pak už přes menší kopeček sjedeme do Police nad Metují, kde tento okruh končí.

Další možností je projet si okruh přímo pod Broumovskými stěnami. Částečně vede po výše popsané cyklostezce č.4000. Okruh začíná v Suchém Dole, odkud vede po výše zmíněné červené cyklostezce. Po té projedeme až do Křinic. U výletní restaurace Amerika odbočíme z červené cyklostezky a dáme se po modré cyklostezce č.4001. Ta vede kousek po lesní cestě, kde navazuje horší asfaltka, která sjíždí do Martínkovic. Odtud trasa pokračuje po lesní cestě náročnějším stoupáním přes rozcestí Pod Velkou Kupou a rozcestí Pod Špičákem až na Pánův Kříž. Tento úsek cesty je asi nejobtížnější z celého okruhu, protože trasa dost stoupá a vede po horší cestě. Cestou je několik míst s krásným výhledem na Broumovský výběžek i na přilehlé skály. Mimo to občas můžeme narazit na odpočívadlo se stolem a lavicemi. Na rozcestí u Pánova kříže si můžeme oddechnout. I zde je upraveno krásné odpočívadlo dokonce i s malým altánem, kde se můžeme schovat při nepřízni počasí. Odtud je také možno projít si přilehlé skály. U Pánova kříže se nacházíme na hřbetu Broumovských skal, kde můžeme vidět mnoho krásných skalních útvarů. Od Pánova kříže nám už zbývá pouze sjet přes Slavný do Suchého Dolu. Nad Slavným můžeme vidět překrásné výhledy, tentokráte na západ – Ostaš, Krkonoše a další pohoří. Celý okruh je dlouhý 27 kilometrů. Samotná modrá cyklostezka měří 15,9 kilometrů.

Kromě těchto dvou hlavních cyklostezek vedou přes Broumovské stěny též další tři propojky. První – modrá cyklostezka č.4002 vede z Machova, odkud stoupá přes Řeřišný důl a rozcestí U Zabitého na Machovský kříž. Stoupání je dost obtížné i vzhledem ke špatné cestě. Z Pánova kříže pak vede dál prudkým klesáním po velkých pískovcových kostkách až na rozcestí U Božanova, odkud pokračuje až dolů do Božanova. Tato propojka se hodí pro zkrácení prvního okruhu, pokud se nám nechce přes Polsko. Tato cyklostezka je dlouhá 8 kilometrů. Další propojka – zelená cyklostezka č.4003 vede z Křinic (osady Amerika) přímo přes hřeben Broumovských stěn Kovářovou roklí a napojuje se na červenou cyklostezku mezi Hlavňovem a Suchým dolem. Toto je jedna z nejobtížnějších tras. Vede převážně prudce do kopce, takže je nutná velká opatrnost, hlavně při sjezdu. Kromě cesty od kravína k rozcestí U sv. Václava, vede trasa po nezpevněné cestě nebo po cestě zpevněné velkými pískovcovými kostkami, po které se jede velmi obtížně. Tuto stezku bych doporučil pouze zkušeným cyklistům, kteří mají horská kola. Stezka však prochází přímo srdcem skal, takže poskytuje krásné pohledy na okolní skály. V údolí u Hlavňova cesta projíždí kolem nádherného srubu se spoustou krásných totemů. Určitě také stojí za shlédnutí. Tato cyklostezka je dlouhá 3,8 kilometrů.

Zelená cyklostezka č.4004 začíná na rozcestí U Božanova. Vede krásnou přírodou, nejdříve kus po nezpevněné lesní cestě. Pak najíždí na zpevněnou cestu a vede kolem chaty pod Korunou až na rozcestí s modrou cyklostezkou Pod Velkou kupou. Až sem cesta jen mírně stoupá. Odtud cyklostezka pokračuje do velkého kopce až na hřbet Broumovských stěn. Výstup je obtížný, stejně jako u předchozí cyklostezky, kdy je obtížné nejen stoupání, ale i povrch. Cyklostezka nakonec ústí na asfaltku pod Pánovým křížem na rozcestí Pelovka. Propojka je dlouhá 6 kilometrů.

Poslední propojka je zelená cyklostezka č.4005. Ta spojuje Machovský kříž s modrou cyklostezkou č.4001 a je díky tomu dlouhá jen půl kilometru. Vede však kus po dlažbě, ale ještě větší kus po písčité cestě, která je opravdu velmi obtížně sjízdná.

Díky všem těmto cyklostezkám jsou Broumovské hory opravdu pěkně prošpikovány různými cyklostezkami. Určitě stojí za to projet si alespoň část těchto cyklostezek. Kromě krásné přírody, kterou tu můžeme potkat na každém kroku, můžeme na cestě potkat spoustu krásných ukázek lidové architektury, od vesnických statků po krásné venkovské roubené chalupy. Mimoto je Broumovský výběžek plný krásných kapliček a božích muk, které můžeme potkat skoro na každém kroku.

Kromě těchto cyklostezek vede celými Stolovými horami 126 kilometrů dlouhá cyklostezka č.4020 značená silničním značením. O této cyklostezce však zase někdy příště.

Hodně krásných zážitků v Broumovských horách a hlavně žádné nehody.

PS.: Po dopsání tohoto příspěvku jsem zjistil, že se v roce 2002 plánuje vyznačení několika dalších spojek v oblasti Broumovska, kdy jedna kupříkladu vede pod Ruprechtický Špičák. O těch však snad někdy jindy.

http://home.cestovatel.cz/netopyr/

Do Krkonoš na lyže

Okruh začíná u zdejšího bufetu, který je východiskem mnoha lyžařských okruhů. Naproti bufetu je umístěna přehledná mapka všech tras s podrobným rozpisem kilometráže. K dispozici je zde několik závodních tratí o různé délce, ale také několik delších turistických tras.

Někdo si možná říká „Už aby bylo zase jaro“, mnoho z nás se však už těší na letošní nadílku sněhu a doufá, že ho bude zase hodně. Pro milovníky zimních sportů, hlavně úzkých lyží zvaných běžky, zde mám malý návrh, kam se při dostatku sněhu vydat.

Pokud se v zimě vydáte do Horních Míseček, mohu vám doporučit krásný nenáročný výlet na běžkách.

Jedna z nejhezčích málo náročných tras vede po tzv. cestě Po plynovodu. Pokud se rozhodnete pro tuto trasu, vyjedete od bufetu vlevo podél modré turistické značky pod Harrachovu skálu, z níž je krásný výhled – na severozápadě se otvírá pohled na Kotel, Krakonoš s mohylou Hanče a Vrbaty, severně leží Medvědín, na severovýchodě lze spatřit Špindlerův Mlýn a Kozí Hřbety a na východě na Pláně.

Kousek za Harrachovou skálou se od modré turistické značky odpojíte a vydáte se dál vpravo po zimní značené cestě, která vede přes sjezdovku v Labské a po úbočí Černé Skály a Šeřínu až k Třídomí, kde se napojíte na zelenou turistickou značku, po níž dojdete až k Rovince. Cestou lze obdivovat množství krásných chalup s ukázkou typicky krkonošské architektury.

Rovinka je frekventovaná křižovatka jak letních, tak i zimních cest. Pro ty, kteří si zde chtějí odpočinout, je zde pěkný bufet, v němž jsou často k dostání i uzeniny přímo z udírny a další dobroty.

Zpět na Horní Mísečky se vydáte po tzv. cestě Po tratích. Nejdříve po žluté turistické značce a vpravo kolem chaty Myslivna. Po příchodu do lesa je důležité odbočit doprava nahoru pod Janovu horu. Cesta je naštěstí dobře značená. Milovníci koní si zde mohou zajít asi půl kilometrů po cestě vlevo dolů k farmě Hucul, která nabízí projížďky na huculech pro všechny návštěvníky. Pokud neholdujete pohledu na svět z koňského hřbetu, můžete se zde alespoň občerstvit. Z farmy se pak ovšem musíte vrátit zpět na lyžařskou cestu, po níž projedete kolem Janovy budky a dostanete se k lyžařským závodním tratím. Po nich se lze dostat až zpět k bufetu na Mísečkách.

Celá trasa měří asi 15 kilometrů, cesta k Rovince je převážně z kopce, jen cestou zpět se musí vystoupat pár menších kopečků (necelých 300 metrů). Celý okruh vede po široké cestě, která je po celou zimu pěkně udržovaná, s vyjetými běžeckými stopami. Malou výjimku představuje cesta z Rovinek na farmu Hucul, kde bývá stopa rozježděná od aut. Jinak se jedná o opravdu nenáročnou běžeckou trasu, kterou zdatnější turista zvládne v pohodě za tři až čtyři hodinky i se zastávkami. Cesta z Míseček na Rovinku se dá stihnout i za 50 minut ostřejší jízdy (jde zhruba 7,5 kilometrů).

Vydat se z Horních Míseček na Rovinky přímo po červené turistické značce zvané Bucharova stezka v zimním období doporučuji jen dobrodruhům. Vede totiž z kopce do kopce, většinou nemívá vyježděnou lyžařskou stopu a proto bývá daleko obtížnější než cesta Po plynovodu či Po tratích.

I ti, kteří si říkají, že by zvládli delší trasu, zde mají spoustu možností, jak si tento okruh prodloužit.

První možností je vyjet z Rovinky po červené turistické značce na Přední Žalý, kde stojí krásná stará rozhledna s výhledem na celé Podkrkonoší. Za dobrého počasí je odtud vidět Orlické hory, Český ráj i mnoho dalších dominant východních Čech. Tato cesta je ovšem náročnější, zejména pro větší stoupání (okolo 300 metrů). Zpět se lze vrátit přes Benecko, a to tak, že z Předního Žalýho sjedete po červené turistické značce k hotelu Zlatá Vyhlídka, odkud se dostanete po modré do centra Benecka. Existuje několik možností, jak se z Benecka dostat zpět na Rovinky: kousek po žluté turistické značce a pak odbočením doleva se dostanete na zelenou turistickou značku, po níž se dá sjet přímo k Rovinkám, či pokračovat po modré dál do centra a poté se vydat po zelené turistické značce. Komu by se nechtělo do stoupání, může odbočit kousek nad hotelem Bellevue doleva po široké lyžařské cestě. Zelená totiž sjíždí k Rovinkám trochu prudčeji neupravenou stopou. Tento okruh měří asi 10 kilometrů s převýšením přibližně 400 m. Druhou možností je vyjet si z Horních Míseček na Vrbatovu Boudu. Až nahoru vede široká Masarykova silnice. Lze sice jít i po turistických značkách, ale po silnici je to s lyžemi asi nejpohodlnější – jen mírné stoupání, i když dost zdlouhavé. Odměnou je krásný výhled z Krakonoše a od mohyly Hanče a Vrbaty, a také nádherný sjezd zpět dolů. Ti lenivější se mohou nechat vytáhnout vlekem z Míseček na Medvědín a pokračovat na Vrbatovu boudu až z tohoto místa. Z Míseček je to k Vrbatově boudě asi 5,5 kilometrů se stoupáním kolem 400 metrů.

Ani ti, kteří jsou ubytovaní ve Špindlerově Mlýně, nebo z něj na své výpravy za dobrodružstvím vyrážejí, nemusejí přijít zkrátka. Na Rovinky vede ze Špindlerova mlýna zelená turistická značka od autobusového stanoviště. Tato zelená vede přes osadu Labská a vychází u Třídomí na již popisovaném okruhu. Ze Špindlerova Mlýna je to na Rovinku asi 8 kilometrů se stoupáním kolem 150 metrů. Zpět do Špindlerova Mlýna je zase pěkný sjezd z Horních Míseček po červené turistické značce, která však klesá až moc prudce – vede totiž po turistické sjezdovce. Tato cesta je dlouhá necelé tři kilometry. Těm, kteří nechtějí sjíždět do Špindlerova Mlýna přímo, doporučuji odbočit kousek od bufetu na Horních Mísečkách z červené doleva po lyžařské cestě. Ta sice ještě chvíli stoupá úbočím Medvědína, ale za odměnu se vám naskytnou pěkné výhledy na Labský důl a nakonec krásný mírnější sjezd do Špindlerova Mlýna. Tato cesta je dlouhá zhruba 7 kilometrů s převýšením asi 150 metrů.

Většina zde navržených tras vede po pravidelně udržovaných lyžařských cestách, které nejsou příliš náročné na jezdecké umění. Doufám, že se vám tyto trasy budou líbit. V celých Krkonoších je však ještě daleko více krásných tras vhodných na zimní turistiku.

Malý přehled tras, jejich délek a stoupání:

Všechny uvedené vzdálenosti a převýšení jsou pouze orientační. Vzdálenosti jsou zaokrouhlovány většinou k vyšším hodnotám. Přesnější kilometráž viz mapky a ukazatelé turistického značení.

Bohužel, jak už to bývá na horách, jsou v Krkonoších dost vysoké ceny skoro všude, kam přijdete. To se týká jak cen občerstvení, tak i cen služeb (například vleků). Do hor si proto vezměte i dostatečný obnos peněz. Ve Vrbatově boudě zaplatíte i v bufetu za třetinku piva dokonce 25 Kč a limonády zde mají ve stejných cenových relacích. Uvedený příklad se vztahuje i na ostatní občerstvení, i když většina je alespoň trochu levnějších. Zdejší provozovatelé si pravděpodobně myslí, že sem jezdí pouze němečtí turisté, kteří (podle nich) mají dost peněz na rozhazování. Mně se proto osvědčilo brát si do hor tolik jídla a pití, abych si sám vystačil a nemusel nic kupovat na místě. To se totiž většinou dost prodraží.

TRASA	KILOMETRÁŽ	PŘEVÝŠENÍ
Základní okruh Mísečky, Rovinka a zpět	15 km	300 m
Rovinka Žalý Benecko Rovinka	10 km	400 m
Mísečky Vrbatova Bouda Mísečky	11 km	400 m
Mísečky Rovinka Žalý Benecko Rovinka Mísečky	25 km	700 m
Mísečky Rovinka Mísečky Vrbatova BoudaMísečky	26 km	700 m
Špindlerův Mlýn Rovinka Mísečky Špindlerův mlýn (úbočím Medvědína)	23 km	600 m

Z Hořic až na Zvičinu

Dnešní výlet začíná na nádraží v Hořicích. Odtud se dáme po neznačené silnici až na náměstí v Hořicích, kde už začínají značené turistické cesty. Zde se dáme po červené turistické značce do kopce až k bývalé hvězdárně. Již odtud jsou krásné výhledy do kraje. O kousek dále se dostaneme na rozcestí, na kterém se dáme po žluté turistické značce. Ten kdo se chce opravdu rozhlédnout po zdejším kraji, může si zajít asi půl kilometru na nově otevřenou rozhlednu nad Hořicemi. Po žluté sejdeme do Lukavce, za kterým se dáme mezi poli až ke kostelu sv. Petra a Pavla v Byšičkách. Vytrvalci si mohou zajít do Lázní Bělohrad. My jinak půjdeme po červené turistické značce hlubokými lesy do Červené Třemešné a dál pěknou alejí kolem Miletínské bažantnice až do Miletína. Z Miletína máme opět možnost výběru. Můžeme se dát po kratší zelené turistické značce, která však stoupá o něco prudčeji a vede méně po silnicích a více po polních a lesních cestách. Druhá možnost je jít po modré turistické značce. Tato cesta vede do kopce mírněji, ale pro změnu vede po silnicích. Tato trasa je o půl kilometru delší. Cesta na Zvičinu sice řádně stoupá, ale odměnou může být překrásný výhled na celé Podkrkonoší z vrcholu. Od turistické chaty na Zvičině stačí už jen seběhnout po červené turistické značce na nádraží v Bílé Třemešné.

Celá trasa měří 27 kilometrů. Pro vytrvalce, kteří si zajdou až do Lázní Bělohrad, je to 32 kilometrů. Trasa není příliš náročná, snad až na výstup na samotnou Zvičinu. Na celém výletu nastoupáme asi 550 metrů.

A co můžeme na tomto výletu vidět?

Hořice jsou nazývané také jako „město kamenné krásy“. Okolí Hořic bylo osídleno již v prehistorických dobách. Samotné město se připomíná od roku 1385 a osada poblíž se připomíná již okolo roku 1145. Současná výstavba centra je z 19. století. U Hořic na vrcholu Gothard byla svedena v roce 1423 bitva Žižkových vojsk s oddíly kališnické šlechty. Na náměstí můžeme vidět novogotickou radnici a barokní kostel Narození P.Marie z 18 století z dílny K.I.Dientzenhofera. Dále také muzeum v bývalé radnici. Nedaleko náměstí se nachází též jednopatrový barokní zámek, dnes nepřístupný. Na vrchu Gothard, trochu stranou naší cesty, můžeme navštívit kostel sv.Gotharda se starým hřbitovem okolo. Na úbočí tohoto vršku můžeme také navštívit Žižkův pomník a Riegrův obelisk nebo novou budovu Galerie plastik. Podél naší cesty si můžeme všimnout Věže samostatnosti na hřbetě Hořického chlumu na paměť bojovníků za svobodu, která dnes slouží i jako rozhledna, a opodál barokní Hlohovské kaple – postavená prý na odvrácení morové rány. Pokud však chceme hezčí výhled, zajdeme si trochu po červené až na novou rozhlednu, která stojí nalevo od naší cesty.

Byšičky původně ves zaniklá v třicetileté válce. Jediné co zde zůstalo je kostel sv. Petra a Pavla z první poloviny 13. století původně románský s gotickým presbytářem a lodí. K místu se váže Erbenova báseň Svatební košile. Byšičky stojí na vyvýšeném místě s pěkným výhledem na Bělohrad a Hořický chlum. Na hrázi rybníka stojí památný Erbenův dub s úctyhodným obvodem kmene 640 cm.

V Červené Třemešné si můžeme všimnout pozdně gotického kostela sv. Jakuba Většího. Miletínská bažantnice je přírodní rezervace která slouží na ochranu původní podkrkonošské vegetace. Můžeme si zde prohlédnout smíšený lesní porost, rybník Povolír a louky s osamocenými duby, které mají největší obvod kmene až 540 cm.

Miletín je obec vzniklá v podhradí vodního hradu. Na město byl povýšen v roce 1854. Na náměstí si můžeme všimnout gotického kostela Zvěstování P.Marie ze 13 století, který byl několikrát přestavován. U kostela se nachází též výrazná zvonice. Na místě vodního hradu byl postaven barokní zámek z přelomu 17. a 18. století, později empírově upraven. Kolem zámku je velký anglický park. Miletín je rodištěm básníka K.J.Erbena. Můžeme navštívit i jeho rodný domek s pamětní síní a podívat se na jeho pomník na náměstí. Nedaleko Miletína se nacházejí Miletínské lázně, dnes využívané pro rekreaci. V areálu se nachází barokní kaple a socha sv.Jana Nepomuckého. Nedaleko se nachází zajímavé tábořiště, s pěknými totemy v místě bývalého lomu.

Zvičina je výrazný vrch, nejvyšší vrchol Zvičinského hřbetu. Na vrcholu stojí Raisova turistická chata s rozhlednou postavenou v roce 1924. Bohužel ve zdejší restauraci je dosti draho. Hned vedle chaty stojí kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1706. Ze Zvičiny je překrásný výhled na celé okolí. Nejen na celé Krkonoše, ale i na Hořický chlum a další význačné body v okolí. Samotný vrchol je tvořen slabě metamorfovanými horninami, které vystupují z okolních usazených hornin. Zvičina je význačným východiskem turistických cest.

Kousek pod Zvičinou u červené turistické značky můžeme vidět též studánku s plastikou dračí hlavy z roku 1923. Pod kopcem se nacházejí Lázně pod Zvičinou při Mariánském prameni s kamennou kaplí. Dnes se zde nachází hotel. Cílem naší cesty je nádraží v Bílé Třemešné. Bílá Třemešná je obec připomínaná od roku 1370. Na jihovýchodním konci stával Černý zámeček, který byl rozbořen. V 17.století zde pobýval J.Á.Komenský, jeho pobyt je připomínán pomníkem na místě zámečku a v sousedství i jeho Památníkem. Ve vesnici se nachází také kostel sv. Jakuba, vzniklý přestavbou původně gotického kostela.

Doufám, že se vám dnešní tip na výlet bude líbit, pokud si jednou zkusíte tuto trasu projít. Přeji vám pěkné počasí a suchou stezku. Vyvarujte se však procházet tuto trasu v době, kdy se v Hořicích konají motoristické závody, protože v této době je centrum města takřka nedostupné a musí se složitě obcházet.

Polským pohraničím na lyžích

Na tento výlet si budete muset vzít pas, vede totiž po území Polska. Ve Východočeském kraji je
dost přechodů do Polska pro pěší, lyžaře a cyklisty, kterými se můžeme dostat do sousední země, kde
se však nachází mnoho krásných turistických partií. Vhodná doba pro návštěvu polského pomezí je
například v zimě. Jsou zde nádherné lyžařské terény a to jak na našem území u Náchoda, tak v Polsku.

Na tento výlet si budete muset vzít pas, vede totiž po území Polska. Ve Východočeském kraji je dost přechodů do Polska pro pěší, lyžaře a cyklisty, kterými se můžeme dostat do sousední země, kde se však nachází mnoho krásných turistických partií. Vhodná doba pro návštěvu polského pomezí je například v zimě. Jsou zde nádherné lyžařské terény a to jak na našem území u Náchoda, tak v Polsku.

Výlet je pro svou délku trochu náročnější a proto je vhodný spíše pro ty zdatnější turisty. Ty nejzdatnější se mohou podívat například i na Hejšovinu, kam je však výstup v zimě trochu nebezpečný.

Tento výlet začíná na nádraží v Polici nad Metují, kde přestoupíme na autobus, který nás doveze až do Machovské Lhoty. Ti nejzdatnější si mohou dojít i tento úsek pěšky, ale celkem to je skoro 10 kilometrů. V Machovské Lhotě můžeme vidět bývalou tzv. Kubičkovu evangelickou faru (dům čp.54 s patrovou komorou na sloupech). Nachází se zde také známý hostinec „U Lindmanů“. Samotný výlet vlastně začíná až zde, kde po vystoupení z autobusu půjdeme po modré turistické značce až na hraniční přechod, kde se dostaneme do Polska.

Za hranicemi, kde se dříve nacházela polská vesnice, se dáme cestou doleva po zelené turistické značce do velkého kopce, kde je skoro lepší lyže sundat a kousek nést. Po této značce se dostaneme do vesničky Pasterka. Cestou půjdeme kolem Pasterske Góry, vrcholem se skupinkou malebných skal. Do jeho úbočí se zařezává skalní soutěska Pieklo. Tato vesnice byla založena v 13.-14. stol. českými kolonisty. Na kraji vesnice se nachází centrum PTTK – turistická chata. Nachází se zde také barokní kostel sv. Jana Křtitele z roku 1786 s barokním oltářem, kazatelnou a varhanami.

Odtud se můžeme dát dál po žluté turistické značce, která vede do sedla pod Hejšovinou a odtud po modré turistické značce až na chatu na Hejšovině (Polsky nazývané Szczeliniec). Cesta sem je opět náročná a dokonce na stromě je jakýsi polský nápis, nejspíše zakazující vstup na Hejšovinu v zimním období (ovšem kdo tomu má rozumět, že?). Samozřejmě nahoru se po skalách těžko vyšplháme s lyžemi na nohou a je lepší je zde sundat. Odměnou za výstup nám však bude krásný výhled z vyhlídky u zdejší polské chaty, a poté také vyhlídkový okruh skalním městem, které naskýtá pohledy na krásné skalní útvary.

Hejšovina je se svým nejvyšším vrchem (919 m.n.m), nejatraktivnější částí Stolových hor. Je tvořena skalní plošinou 600×300 metrů. Skoro ze všech stran je ohraničena až 60-ti metrovou skalní stěnou. Na západě vystupuje též Malá Hejšovina. Na samotnou Hejšovinu vede 665 schodů, které ústí u chaty PTTK, vybudované jako turistickou atrakci již roku 1846 (od roku 1815 zde stál altán). Hejšovinu navštívili dokonce i pruský král Bedřich Vilém II. nebo J.W.Goethe, který zde má i pamětní desku. Podle popisu v mapě se zde platí vstupné a samotný okruh je přístupný po značené trase. Ovšem v zimě se určitě nic neplatí, dokonce když jsem navštívil tento vrchol na konci roku 1999 byla tato chata opuštěná a část dokonce otevřená a vyrabovaná (mimochodem dalo by se zde spát, zbylo zde vevnitř i několik postelí).

Z Hejšoviny sejdeme prudkým a namáhavým sestupem až do Karlowa. Samozřejmě ti méně zdatní lyžaři mohou Hejšovinu objet z Pasterky po zelené turistické značce, ovšem ochudí se o krásný zážitek. Karlow je turistickým centrem Stolových hor. Byl založen v roce 1730. Z Karlowa se dáme po červené turistické značce, která jde nejdříve trochu do kopce, ale potom mírně klesá až na zadní konec Blednych Skal.

Bledne skaly (česky Bludné) si nic nezadají se svým jménem. Je to přírodní rezervace, která chrání nádherné skalní město, ukrývající labyrint rozsedlin o hloubce 6-8 metrů mezi mohutnými skalními bloky. Tyto bloky tvoří téměř pravidelnou síť částečně klenutých průchodů. Toto skalní město je dost odlišné od těch, které známe z naší strany hranic. Nedoporučuji však jeho návštěvu těm obéznějším, kteří by radši měli skalní město obejít po zelené turistické značce, protože jinak by zde mohli ostatním zatarasit cestu, možná že navždy, neboť některé průřezy jsou zde opravdu uzoulinké.

Z Blednych skal se můžeme vrátit po zelené zpět k přechodu v Machovské Lhotě a odtud po červené do Hronova na zastávku. Tento tip však vede z parkoviště u vstupu do skal po zelené příkrým svahem do osady Bukowina Klodzka, původně česká osada, odkud je pěkný výhled na Čechy (stojí zde i jakýsi vyhlídkový altán). Pokud nechcete jít z prudkého kopce radši pěšky, doporučuji objet na lyžích prudké klesání po silnici, která je v zimě zasněžená. Po zelené budeme pokračovat dále až do Pstražne (založena opět českými osadníky ve 14. nebo 15. století) a odtud dále z kopce, až narazíme na silnici, podél které zelená vede. Jedno z prvních stavení (čp.172) po pravé straně cesty v sobě ukrývá nádherný pohyblivý betlém, usazený v krásné místnosti s krásnou výzdobou (hlavně v době vánoc) a dřevěnými varhany. Tento betlém vyrobil kdysi předek dnešních obyvatelů, který byl Čech. Pokud si zde řeknete, místní vás jistě pustí na tento betlém podívat. Vstupné je dobrovolné.

Nyní ještě projdeme krajem Czermne, původně českou vsí s novodobě upraveným kostelem sv. Bartoloměje s proslulou kostnicí z roku 1776. U kostela se nachází také zděná zvonice z roku 1603 se bedněným patrem. Při cestě je též mnoho kapliček. Pokud jste z blízkého okolí hranic, můžete použít hraniční přechod pro malý pohraniční styk v Čermné, odkud je to jen kousek do Poříčí. Ostatní musí jít přes Kudowu Zdroj vesničku Slone až na přechod v Bělovsi. Doporučuji zde jít právě přes vesničku Slone, abychom se vyhnuli rušné silnici, která vede přímo na přechod. Pokud bude dost sněhu, můžeme to vzít mimo všechny cesty rovnou přes pole a louky.

Kudowa Zdroj je lázeňské město s minerálními prameny (9 zřídel). Léčí se zde nemoci krevního oběhu, látkové výměny a neurózy. Již v 15. stol. tu byla česká vesnice. Z dalších pamětihodností je zde také evangelický kostel Ježíše Krista z roku 1798, dřevěná zvonice z poloviny 19. stol. V centru je mnoho krásných lázeňských domů.

Tato trasa je dlouhá celkem asi 30 kilometrů, ovšem to se může dosti zkrátit, pokud nenavštívíme Hejšovinu, ale i prodloužit, když pár prudkých srázů raději objedeme. Přesto si myslím, že trasa není až tak náročná, na to, kolik krásných míst můžeme navštívit. Náročnější je opravdu jen pár výstupů do skal, o kterých jsem se již zmiňoval (např. výstup na Hejšovinu).

Je zajímavé srovnat české a polské pomezí. Nevím, zda to je opravdu jen můj pocit, ale připadá mi, že si to nemyslím jen já. Domy v polských vesnicích se mi zdály daleko zanedbanější než u nás. Pouze v okolí Kudowy Zdroje jsou vidět upravené domy, mimo pár světlých vyjímek. Jinak návštěvu Hejšoviny a Bledných skal opravdu doporučuji, neboť obojí jsou nádherné skály. Určitě však stojí za shlédnutí i v letních měsících, kdy nejsou přikryté sněhem, ovšem to už asi bude něco stát návštěva vyhlídkových okruhů.

Přeji krásné počasí a hodně sněhu, abyste si mohli vychutnat krásu přírody.

V zimě do skal

Adršpašsko Teplické skály jsou nejznámější skalní město ve Východních Čechách. Mnozí z vás zde jistě již byli, ale nejspíše pouze v létě. Málokdo však ví, jak krásně je ve skalách v zimě, když zde leží sněhová pokrývka. V zimě bývá ve skalách opravdu nádherně. Zvláště když se vyvede pěkný slunný den s pěti či deseti centimetry sněhu…

Adršpašsko – Teplické skály jsou nejznámější skalní město ve Východních Čechách. Mnozí z vás zde jistě již byli, ale nejspíše pouze v létě. Málokdo však ví, jak krásně je ve skalách v zimě, když zde leží sněhová pokrývka. V zimě bývá ve skalách opravdu nádherně. Zvláště když se vyvede pěkný slunný den s pěti či deseti centimetry sněhu.

Výpravy do zimních skal jsou však dost nebezpečné. Skály mohou být namrzlé, a pokud na tom leží sníh, člověk se smekne, ani neví jak. Přitom i při samotném sněhu je chůze po zasněžených skalách dosti náročná. Proto tento typ výletu doporučuji pouze zdatnějším turistům, kteří mají se zimní turistikou nějaké zkušenosti.

K Adršpašsko – Teplickým skalám je asi nejlepší spojení vlakem buď přes Náchod (vlak jede přímo do Teplic na nádraží, zde je nutno dále na Adršpach většinou přestoupit), nebo z Trutnova.

Tento tip na výlet začíná v Teplicích nad Metují, odkud se můžeme dát po zelené turistické značce přes Lokomotivu, údolí Tří Mušketýrů a Teplickým údolím až na nejvyšší vrchol skal # Čáp. Tato část trasy je asi nejobtížnější z celé cesty. Hlavně začátek při výstupu na Lokomotivu, odkud je krásná vyhlídka na východ, a dále kus nad Lokomotivou, kde se prolézá uzoučkou cestičkou skalami. Dál cesta vede většinou po lesních cestách, po kterých se jde už trochu lépe. Další obtížná část cesty je necelý kilometr před vrchem Čáp, kam cesta prudce stoupá. Čáp je nejvyšší vrchol celých skal s výhledy s 786 m.n.m. Je odtud kruhový výhled na celé skalní město, Javoří hory, Broumovské stěny, Hejšovinu, Bor, Krkonoše, Vraní hory a další pohoří.

Teplice vznikly původně jako osada pod hradem Střmen. První zmínka o nich je roku 1362. Jsou pojmenovány podle silných vodních pramenů, které nikdy nezamrzají. Roku 1972 byly povýšeny na město. Ve městě jsou kostely Sv. Vavřince (barokní, dostavěn v roce 1724 na místě původního dřevěného kostela, s bohatou vyřezávanou barokní výzdobou) a kostel P. Marie Pomocné (na Kamenci z roku 1754 opět s barokní výzdobou). Nachází se zde také renesanční Horní zámek z roku 1599, dnes městský úřad, a barokní Dolní Zámek z roku 1664, v kterém je dnes domov důchodců. V zámecké zdi je také 7 rokokových plastik asi z 1750.

Z vrchu Čáp sejdeme na rozcestí Pod Čápem, kde se můžeme dát doprava po žluté turistické značce. Sem se můžeme dostat také kratší cestou z Teplic po žluté turistické značce na Skály a odtud po žluté až na tato rozcestí. Tato trasa je asi o 4 kilometry kratší. Zdatnější turisté si mohou z tohoto rozcestí zajít na hrad Skály asi půl kilometru od tohoto rozcestí. Po žluté odtud dojdeme na rozcestí Pod Strážným vrchem a odtud po zelené kolem Volské studánky až na horní stranu Teplického skalního města (okruhu).

Zde se dáme po modré turistické značce vpravo údolím Skalního potoka Anenským údolím až pod Střmen, kam se můžeme také podívat (zacházka asi půl kilometru), a odtud kousek dál je rozcestí se žlutou, po které se dáme doleva Vlčí roklí, až nad Adršpašské skalní jezírko, kde se můžeme podívat na vrchní konec jezírka (asi půlkilometrová zacházka). Odtud dále po žluté přes dva větší kopce až na okruh Adršpašským skalním městem. Tato cesta je opět trochu náročnější. Cesta Vlčí roklí je opět trochu obtížnější, hlavně část cesty, kde jsou hatě dosti rozbité, a také závěrečná část přechodu okolo Adršpašského jezírka, kde se překonává několik skalních hřebenů.

Anenskému údolí se také říká jinak také Sibiř, protože hlubokými skalními údolími se moc světla až na dno nedostane a to hlavně v zimě, kdy i v poledne jsou osvětleny pouze vrcholky skal. Samozřejmě se zde můžete kochat pohledy na bizardní skalní útvary, okolo hlavního okruhu. I zde si můžete projít i druhou část okruhu skalním městem. Odměnou za výstup na hrad Střmen je pro změnu nádherný výhled na celé panorama Teplických skal a na Vlčí rokli. Výstup na hrad je opět obtížný (překonává se rozdíl asi 80 metrů). Ze začátku se jde po novém schodišti, které není ani v zimě zasypán sněhem. Nebezpečnější je až konečný výstup po starých schodech, které mohou být zasněžené a zledovatělé.

Cesta vlčí roklí je také pěkná. Nejhezčí je vrcholová část, kde se jde opět úzkým skalním korytem po hatích. Takto dojdeme až k odbočce k Adršpašskému jezírku. Pokud sem přijdete opravdu v zimě, můžete se podívat po vypuštěném zamrzlém jezírku skoro po celém jezírku. Je zde ale potřeba dávat dobrý pozor, aby se pod námi led neprolomil. Poté co přijdeme přes dva hřbety na samotný okruh Adršpaskými skalami, můžeme se podívat na zamrzlý velký vodopád, který je zamrzlý opravdu překrásný.

Skalním okruhem již dojdeme podél Metuje až ke vchodu do Adršpašských skal, u kterých je jediný otevřený hotel v zimním období (alespoň v období před vánocemi). I zde můžeme obdivovat skalní útvary podél okruhu. Ty jsou popsané v každém dobrém průvodci, protože zde na to místo bohužel nemám. Odtud to je už jen kousek na nádraží v Adršpachu.

Tato trasa má ještě jednu výhodu, kterou jsem na začátku nezmínil # u vstupu do skal nevybírají mimo sezónu vstupné, jako normálně v létě. Trasa je náročnější i svou délkou. Celkem je celkem dlouhá asi 25 kilometrů (zkratkou z Teplic na Skály asi o 4 kilometry kratší, ale zelená skalami přes Lokomotivu je opravdu pěkná).

Adršpašsko # Teplické skály jsou jedním z největších maloplošných chráněných území České republiky. Jejich ochrana se datuje od roku 1933. Během geologických dob, po ústupu křídového moře, vlivem tektonické a erozivní činnosti a zvětrávání se vytvořila v původně souvislé pískovcové tabuli seskupení skal. Jednotlivé skalní města (Teplické a Adršpašské) jsou oddělená hlubokou Vlčí roklí. Celá oblast je vyjímečná nejen svou geomorfologií, ale i výskytem celé řady chráněných rostlin a živočichů. Na skalách se vyskytují společenstva reliktních (starých) rostlin.

Teplické skály se vyznačují spíše souvislejšími skalními stěnami. Dělí se na Skalský hřeben (s hradem Skály), hřeben Čápu, Supích skal a Kraví hory. Také jsou zde rozsáhlé oblasti skalních plošin Bludiště a Rokliny. V údolí Skalního potoka se rozkládá Teplické skalní město, kde se na hlavním okruhu nachází přes 70 bizardních útvarů.

Adršpašské skály jsou od východu rozděleny na větši plošinu Bučiny a na menší, ale hlubokými roklemi členěnou plošinu, vrcholící na severozápadě Starozámeckým vrchem s Adršpašským hradem. Mezi těmito dvěmi částmi skal je samotný prohlídkový okruh, kterým protéká řeka Metuje, pramenící na západním okraji skalního města a protékající Vlčí roklí až do Adršpašského jezírka.