Česká Kanada

Přírodní park Česká Kanada se rozkládá na území mezi Jindřichovým
Hradcem, Novou Bystřicí, Slavonicemi, Českým Rudolcem a Kunžákem. Hluboké
lesy s osamocenými žulovými útvary, louky zpestřené borovicovými
remízky, nespočet rybníků, plno historických skvostů, čistého vzduchu a
mnoho dalšího, jí dává magické kouzlo, které vás zaručeně
uchvátí.


Přírodní park Česká Kanada se rozkládá na území mezi Jindřichovým Hradcem, Novou Bystřicí, Slavonicemi, Českým Rudolcem a Kunžákem. Hluboké lesy s osamocenými žulovými útvary, louky zpestřené borovicovými remízky, nespočet rybníků, plno historických skvostů, čistého vzduchu a mnoho dalšího, jí dává magické kouzlo, které vás zaručeně uchvátí.

I my jsme chtěli okusit její atmosféru, tak jsme se tam o velikonočních prázdninách vydali. Naše pouť začala nedaleko Nové Bystřice, odkud jsme pak dále pokračovali autobusem do Albeře. První atrakcí se pro většinu z nás stala místní hospoda, ve které jsme byli nuceni počkat na zbytek týmu. Nedaleko Albeře jsme se také na noc utábořili a ráno se už v plné sestavě vydali napříč Českou Kanadou směrem na Slavonice.

{{reklama()}}

Míjeli jsme Klášter, malou vísku ve které, jak název napovídá, stojí klášter, jenž byl postaven v 15. st. při pramenech, které byly považovány za léčivé. Tento klášter byl však zapálen a zničen, následně pak obnoven. Budovy kláštera byly odstraněny ve dvacátém století, zůstala zde jen tzv. Červená chodba, která přiléhá ke kostelíku, náležícímu ke klášteru.


Kromě kostela je veřejně přístupná i část původních podzemních chodeb. Dále nás uchvátily bunkry československého opevnění posázené kolem cest. Mnohé objekty jsou stále opuštěné. Část z nich je možné zhlédnout zevnitř a dozvědět se něco málo z jejich historie. Pozornosti nám neunikla ani ohrada se stádem bizonů v obci Veclov nedaleko Starého Města pod Landštejnem. A samozřejmě Landštejn, zřícenina středověkého hradu, jenž je považována za nejrozsáhlejší zříceninu románského hradu v české zemi.


V odpoledních hodinách jsme se dobelhali do Slavonic. V podzemí zde probíhají každodenní prohlídky. Tři kilometry odsud vzdálená víska Maříž, je proslulá svou ručně malovanou mařížskou keramikou. Ve Slavonicích je možnost si v obchodu s keramikou namalovat pestrobarevný a veselý hrnek, který si po pár strávených hodinách, můžete vypálený odnést domů. Po cestě dál můžete stejně jako my, navštívit zahradu plnou samorostů. Místní sběratel neustále doplňuje svojí sbírku o pozoruhodné skvosty, které stojí za shlédnutí. Už jsme měli v nohách pěkných 25 km, a tak jsme se rozhodli zalehnout.


Další den nás čekala spíše příroda České Kanady. Její kraj je málo osídlený, tu a tam menší vesnice či obec, ale jinak spíše zelenající se louky na jemně zvlněném terénu, který je vhodný také pro cyklistiku. No a tu bych doporučil asi nejvíc, chcete-li se sem vydat.

Cestami tohoto kraje jsme procházeli mnoha vesnicemi a městy (Český Rudolec, Matějovec, Heřmaneč,..). Také jsme občas v nějakém rybníku smočili unavené nohy. Během cesty se objevilo pár studánek, díky kterým jsme doplnili zásoby vody k pití. Jarní počasí při nás opravdu stálo, nepostihla nás ani kapka deště. V podzimních měsících se často tento kraj zahalí do mlhy. Díky ní si také oblast vysloužila přezdívku Kanada. Nám ale ukázala svůj příjemný sluneční jarní půvab. Díky krásné přírodě jsme měli v nohách o další tři desítky kilometrů více. Následující den nás čekala prohlídka krásné Telče, proto jsme se jí tento den snažili co nejvíce přiblížit.


Poslední den už nás od Telče dělilo pouhých pár kilometrů. Nejstarší dochovaná zmínka o Telči pochází ze 14.st. Nejen díky svému zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO je Telč cílem návštěvníků z celého světa. Je zde k vidění mnoho kostelů; radnice, navrhnuta italským stavitelem; a v neposlední řadě zámek, kterému sousedí nádherný přírodní park, ve kterém stojí už několik stovek let mohutný dutý strom. Celá Telč, včetně krásně zdobeného náměstí, stojí za návštěvu.

Pokud se do České Kanady chcete vydat v letních měsících, máte možnost se svést unikátní úzkokolejkou na tratích: Jindřichův Hradec – Obrataň či Jindřichův Hradec – Nová Bystřice. Z dalších zajímavostí: např. zámek Červená Lhota či město Dačice, kde jistý pan Kryštof Rad začal poprvé vyrábět kostky cukru namísto tehdejších homolí.


Přírodní park Česká Kanada se rozkládá na území mezi Jindřichovým Hradcem, Novou Bystřicí, Slavonicemi, Českým Rudolcem a Kunžákem. Hluboké lesy s osamocenými žulovými útvary, louky zpestřené borovicovými remízky, nespočet rybníků, plno historických skvostů, čistého vzduchu a mnoho dalšího, jí dává magické kouzlo, které vás zaručeně uchvátí.

I my jsme chtěli okusit její atmosféru, tak jsme se tam o velikonočních prázdninách vydali. Naše pouť začala nedaleko Nové Bystřice, odkud jsme pak dále pokračovali autobusem do Albeře. První atrakcí se pro většinu z nás stala místní hospoda, ve které jsme byli nuceni počkat na zbytek týmu. Nedaleko Albeře jsme se také na noc utábořili a ráno se už v plné sestavě vydali napříč Českou Kanadou směrem na Slavonice.

{{reklama()}}

Míjeli jsme Klášter, malou vísku ve které, jak název napovídá, stojí klášter, jenž byl postaven v 15. st. při pramenech, které byly považovány za léčivé. Tento klášter byl však zapálen a zničen, následně pak obnoven. Budovy kláštera byly odstraněny ve dvacátém století, zůstala zde jen tzv. Červená chodba, která přiléhá ke kostelíku, náležícímu ke klášteru.


Kromě kostela je veřejně přístupná i část původních podzemních chodeb. Dále nás uchvátily bunkry československého opevnění posázené kolem cest. Mnohé objekty jsou stále opuštěné. Část z nich je možné zhlédnout zevnitř a dozvědět se něco málo z jejich historie. Pozornosti nám neunikla ani ohrada se stádem bizonů v obci Veclov nedaleko Starého Města pod Landštejnem. A samozřejmě Landštejn, zřícenina středověkého hradu, jenž je považována za nejrozsáhlejší zříceninu románského hradu v české zemi.


V odpoledních hodinách jsme se dobelhali do Slavonic. V podzemí zde probíhají každodenní prohlídky. Tři kilometry odsud vzdálená víska Maříž, je proslulá svou ručně malovanou mařížskou keramikou. Ve Slavonicích je možnost si v obchodu s keramikou namalovat pestrobarevný a veselý hrnek, který si po pár strávených hodinách, můžete vypálený odnést domů. Po cestě dál můžete stejně jako my, navštívit zahradu plnou samorostů. Místní sběratel neustále doplňuje svojí sbírku o pozoruhodné skvosty, které stojí za shlédnutí. Už jsme měli v nohách pěkných 25 km, a tak jsme se rozhodli zalehnout.


Další den nás čekala spíše příroda České Kanady. Její kraj je málo osídlený, tu a tam menší vesnice či obec, ale jinak spíše zelenající se louky na jemně zvlněném terénu, který je vhodný také pro cyklistiku. No a tu bych doporučil asi nejvíc, chcete-li se sem vydat.

Cestami tohoto kraje jsme procházeli mnoha vesnicemi a městy (Český Rudolec, Matějovec, Heřmaneč,..). Také jsme občas v nějakém rybníku smočili unavené nohy. Během cesty se objevilo pár studánek, díky kterým jsme doplnili zásoby vody k pití. Jarní počasí při nás opravdu stálo, nepostihla nás ani kapka deště. V podzimních měsících se často tento kraj zahalí do mlhy. Díky ní si také oblast vysloužila přezdívku Kanada. Nám ale ukázala svůj příjemný sluneční jarní půvab. Díky krásné přírodě jsme měli v nohách o další tři desítky kilometrů více. Následující den nás čekala prohlídka krásné Telče, proto jsme se jí tento den snažili co nejvíce přiblížit.


Poslední den už nás od Telče dělilo pouhých pár kilometrů. Nejstarší dochovaná zmínka o Telči pochází ze 14.st. Nejen díky svému zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO je Telč cílem návštěvníků z celého světa. Je zde k vidění mnoho kostelů; radnice, navrhnuta italským stavitelem; a v neposlední řadě zámek, kterému sousedí nádherný přírodní park, ve kterém stojí už několik stovek let mohutný dutý strom. Celá Telč, včetně krásně zdobeného náměstí, stojí za návštěvu.

Pokud se do České Kanady chcete vydat v letních měsících, máte možnost se svést unikátní úzkokolejkou na tratích: Jindřichův Hradec – Obrataň či Jindřichův Hradec – Nová Bystřice. Z dalších zajímavostí: např. zámek Červená Lhota či město Dačice, kde jistý pan Kryštof Rad začal poprvé vyrábět kostky cukru namísto tehdejších homolí.

Pravěk versus Kralický Sněžník

Psal se rok 2008, když jsme se 20. prosince vydali na Kralický Sněžník.
Nebyl to ale jen tak ledajaký výstup. Já a pár mých přátel jsme měli na
sobě pouze pravěké oblečení. Chtěli jsme otestovat, jestli vydrží
i v kruté zimě, která tady na Kraličáku panuje.


Psal se rok 2008, když jsme se 20. prosince vydali na Kralický Sněžník. Nebyl to ale jen tak ledajaký výstup. Já a pár mých přátel jsme měli na sobě pouze pravěké oblečení. Chtěli jsme otestovat, jestli vydrží i v kruté zimě, která tady na Kraličáku panuje.

Okolo 12:00 jsme dorazili autem na Dolní Moravu na parkoviště (695 m.n.m.). Vystoupili z auta a začali se oblékat do pravěkých šatů, z celé expedice se oblékli pouze čtyři lidé, ostatní ale šli s námi, aby mohli fotit a pečovat o nás v případě nezdaru. Musím podotknout, že všechny věci jsme si sami ručně ušili. Například místo ponožek jsme měli králičí kůže omotané onucemi a pevnost boty nahradily takové volné nazouváky vyrobené z tvrdé kraví kůže. Další části těla měl už každý zakryté individuálně. Mimo trenek jsme neměli na sobě nic, co by nezapadalo do období pravěku.

Po asi půl hodinovém usilovném oblékání jsme se konečně vydali na cestu. Hned z počátku se na nás s úsměvem a podivem dívalo několik kolemjdoucích, ale tuto reakci jsme čekali. Šli jsme lesní cestou po žluté. Já jsem se hned zpotil, protože mé kalhoty z králíka byli absolutně neprodyšné. Pravěk je hold pravěk, lepší vedro než zima!

Pár slov ke Kralickému Sněžníku

A teď pár slov ke Kralickému Sněžníku. Leží na hranici České republiky a Polska. Se svými 1424 m.n.m. je nejvyšším vrcholem stejnojmenného pohoří Kralický Sněžník. Přezdívá se mu Střecha Evropy. Je to díky tomu, že zde pramení tři řeky, jejichž voda odtéká do tří moří: Kladská Nisa do Baltského, Tichá orlice do Severního a Morava do Černého moře.

Cesta utíkala docela rychle, ačkoliv jsem se každým krokem posunul tak o deset centimetrů dozadu, protože pravěké boty nemají vzorek na podrážce. Ale pravěk není pohádka!!! I přes to jsem byl potěšen, protože jsem necítil žádnou zimu na chodidla.


Co nevidět jsme se asi po 7 km objevili na konci lesa, kde byl nádherný výhled do okolí. Chvilku jsme se kochali a pak šli zase dál. Míjeli jsme pramen již zmíněné řeky Moravy ve výšce 1380 m.n.m.

Proč zrovna slon???

Těsně pod vrcholem jsme narazili na symbol Kraličáku, slona. Stojí tu již 75 let. Zásluhu na něm má spolek mladých Němců, kteří zde konali své schůzky v první polovině 19. století. Proč zde ale postavili slona? Je to díky tomu, že počátečním místem jejich schůzek byl Ještěd, kde si začali říkat „Jescher“, později se stal jejich cílem Kralický Sněžník, ale chtěli si zachovat jméno. Všimli si, že když slon kýchá, vydává „ješšš“. Pojmenování jim zůstalo, ale odvozovali ho od kýchání slona. V roce 1932 postavil tento spolek na vrcholu žulovou plastiku slona a my jsme právě stáli u ní. Slon se nedal moc rozpoznat, byl celý zasněžený a zledovatělý po neustálém fičáku, který ho má na mušce. Ani my jsme zde nebyli ochuzeni o nějaký ten větřík. Párkrát jsme se vyfotografovali, aby nám doma věřili, že jsme tu byli a pokračovali dál.


A už jsme konečně na vrcholu

Okolo 16:00 jsme konečně dorazili na vrchol, tady foukalo úctyhodně. Můžu s jistotou říci, že veškeré moje pravěké oblečení obstálo výstup. Hlavně naše boty, od kterých jsem čekal nedostatky, ani v nejmenším nezradily. Možná jen to podkluzování jim ubíralo na dokonalosti, ale to časem vyřešíme.

Stejnou cestou jsme se vrátili i dolů k autu, protože se už začínalo stmívat a do noci jsme bloudit opravdu nechtěli. K autu jsme se dostali okolo 19:00, dolů to šlo o mnoho rychleji. Boty bez podrážky byly cestou nahoru nevýhodou, ale dolů nádherně klouzaly! V autě jsme už jen vzpomínali na to, jak jsme to Králičáku natřeli, a to dokonce v pouhopouhém pravěkém oblečení!!!

Jednodenní výstup na Praděd

Praděd je se svými 1490 m.n.m nejvyšší horou Jeseníků ba dokonce
i celé Moravy. Nachází se na území Hrubého Jeseníku, na jih od
města Jeseník a na východ od Vrbna pod Pradědem. Je ideální jak pro
letní, tak i zimní výstup.

Praděd je se svými 1490 m.n.m nejvyšší horou Jeseníků ba dokonce i celé Moravy. Nachází se na území Hrubého Jeseníku, na jih od města Jeseník a na východ od Vrbna pod Pradědem. Je ideální jak pro letní, tak i zimní výstup.

Já jsem zvolil tentokrát zimní a kamarád se obětoval a jel se mnou. Pro jednodenní výlet doporučuji výstup z Karlovy Studánky, malebné lázeňské městečko, do kterého dojedete pouze autobusem (z Bruntálu za 32 Kč) či vlastním vozidlem.


Vzhůru nahoru

Pokud pojedete autobusem, vystupte na stanici Hubertus, odkud se vydáte po modré, směrem na Rezervaci Bílé Opavy. Po asi 300 metrech chůze po silnici narazíte na ceduli Naučné stezky Bílá Opava. Odtud pokračujte stále po modré, která jde souběžně se žlutou značkou. Je to lesní cesta plná krásné přírody a čerstvého vzduchu, samozřejmě horského!

Po zhruba 1,5 km se objevíte na rozcestníku, kde se rozděluje již zmíněná modrá se žlutou značkou. Vy se vydáte do kopce po modré. Ze začátku se možná zadýcháte menším stoupáním, po chvíli prudkého stoupání se ale začne cesta zmírňovat. Občas musíte na cestě překonat nějaký ten vyvrácený kmen stromu, ale jinak je to celkem pohoda Pokračujte stále po modré až k penzionu Barborka.

Už zbývá jen necelý kilometr k vrcholu, tentokrát se ale vydáte podél sjezdovky přímo nahoru k telekomunikační věži, která zde byla vybudována v letech 1970–1980 na místě původní kamenné rozhledny z počátku 20. století. Je 146m vysoká a její součástí je meteorologická stanice, restaurace a vyhlídka (za 60 Kč).

Výhled je tu opravdu nádherný. Jeseníky jako na dlani! Za příznivého počasí spatříte dokonce i Vysoké Tatry a Krkonoše!

Dole v přízemí se můžete ohřát a naobědvat z vlastních zásob stejně jako my. Pokud však chcete, můžete navštívit zdejší restauraci.

Vyšli jsme okolo 10:00 a jsme tady již ve 12:30. Od začátku cesty v Karlově Studánce je to sem na vrchol okolo 7 km. Poseděli jsme zde asi půl hodiny a tentokrát se vydali směr Petrovy kameny, přírodní dominanta na vrcholku vedlejšího kopce, kde podle pověstí bylo místo sletu čarodějnických sabatů.


Na Petrovy kameny

Je zapotřebí se pouze dostat na cestu pod sjezdovkou, po které se vydáte směr horská chata Ovčárna. Dojdete k Ovčárně a odtud přímo do prudkého kopce k cíli, který určitě zahlédnete. Stojí to za to, z Petrových kamenů totiž uvidíte zase Praděd v celé své kráse.

Okolo 16:00 nám jel autobus, tak jsme pouze nafotili pár fotek a mazali zpátky dolu k Ovčárně. Tentokrát jsme šli do Karlovy Studánky po žluté. Cesta vede údolím Bílé Opavy okolo krásných zmrzlých rampouchů na potůčku a na stranách stezky, kde vytékají menší pramínky. Je to opravdu nádhera, to můžete vidět pouze v zimě. Občas zažijete trochu vzrušení na dřevěných mostcích, ale pokud dáváte pozor, abyste neuklouzli, tak nehrozí žádné nebezpečí.

Cesta uteče jako voda. Napojíte se na modrou, přesně tam, kde se při výstupu tyto značky rozdělovali a pokračujete přímo do Karlovy Studánky, kde už cestu znáte.

Šťastnou cestu!

TIP: Už zbývá jen necelý kilometr k vrcholu, tentokrát se ale vydáte podél sjezdovky pro lyžaře a snowboardisty přímo nahoru k telekomunikační věži, která zde byla vybudována v letech 1970–1980 na místě původní kamenné rozhledny z počátku 20. století.