Přírodní park Česká Kanada se rozkládá na území mezi Jindřichovým Hradcem, Novou Bystřicí, Slavonicemi, Českým Rudolcem a Kunžákem. Hluboké lesy s osamocenými žulovými útvary, louky zpestřené borovicovými remízky, nespočet rybníků, plno historických skvostů, čistého vzduchu a mnoho dalšího, jí dává magické kouzlo, které vás zaručeně uchvátí.
I my jsme chtěli okusit její atmosféru, tak jsme se tam o velikonočních prázdninách vydali. Naše pouť začala nedaleko Nové Bystřice, odkud jsme pak dále pokračovali autobusem do Albeře. První atrakcí se pro většinu z nás stala místní hospoda, ve které jsme byli nuceni počkat na zbytek týmu. Nedaleko Albeře jsme se také na noc utábořili a ráno se už v plné sestavě vydali napříč Českou Kanadou směrem na Slavonice.
{{reklama()}}
Míjeli jsme Klášter, malou vísku ve které, jak název napovídá, stojí klášter, jenž byl postaven v 15. st. při pramenech, které byly považovány za léčivé. Tento klášter byl však zapálen a zničen, následně pak obnoven. Budovy kláštera byly odstraněny ve dvacátém století, zůstala zde jen tzv. Červená chodba, která přiléhá ke kostelíku, náležícímu ke klášteru.
Kromě kostela je veřejně přístupná i část původních podzemních chodeb. Dále nás uchvátily bunkry československého opevnění posázené kolem cest. Mnohé objekty jsou stále opuštěné. Část z nich je možné zhlédnout zevnitř a dozvědět se něco málo z jejich historie. Pozornosti nám neunikla ani ohrada se stádem bizonů v obci Veclov nedaleko Starého Města pod Landštejnem. A samozřejmě Landštejn, zřícenina středověkého hradu, jenž je považována za nejrozsáhlejší zříceninu románského hradu v české zemi.
V odpoledních hodinách jsme se dobelhali do Slavonic. V podzemí zde probíhají každodenní prohlídky. Tři kilometry odsud vzdálená víska Maříž, je proslulá svou ručně malovanou mařížskou keramikou. Ve Slavonicích je možnost si v obchodu s keramikou namalovat pestrobarevný a veselý hrnek, který si po pár strávených hodinách, můžete vypálený odnést domů. Po cestě dál můžete stejně jako my, navštívit zahradu plnou samorostů. Místní sběratel neustále doplňuje svojí sbírku o pozoruhodné skvosty, které stojí za shlédnutí. Už jsme měli v nohách pěkných 25 km, a tak jsme se rozhodli zalehnout.
Další den nás čekala spíše příroda České Kanady. Její kraj je málo osídlený, tu a tam menší vesnice či obec, ale jinak spíše zelenající se louky na jemně zvlněném terénu, který je vhodný také pro cyklistiku. No a tu bych doporučil asi nejvíc, chcete-li se sem vydat.
Cestami tohoto kraje jsme procházeli mnoha vesnicemi a městy (Český Rudolec, Matějovec, Heřmaneč,..). Také jsme občas v nějakém rybníku smočili unavené nohy. Během cesty se objevilo pár studánek, díky kterým jsme doplnili zásoby vody k pití. Jarní počasí při nás opravdu stálo, nepostihla nás ani kapka deště. V podzimních měsících se často tento kraj zahalí do mlhy. Díky ní si také oblast vysloužila přezdívku Kanada. Nám ale ukázala svůj příjemný sluneční jarní půvab. Díky krásné přírodě jsme měli v nohách o další tři desítky kilometrů více. Následující den nás čekala prohlídka krásné Telče, proto jsme se jí tento den snažili co nejvíce přiblížit.
Poslední den už nás od Telče dělilo pouhých pár kilometrů. Nejstarší dochovaná zmínka o Telči pochází ze 14.st. Nejen díky svému zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO je Telč cílem návštěvníků z celého světa. Je zde k vidění mnoho kostelů; radnice, navrhnuta italským stavitelem; a v neposlední řadě zámek, kterému sousedí nádherný přírodní park, ve kterém stojí už několik stovek let mohutný dutý strom. Celá Telč, včetně krásně zdobeného náměstí, stojí za návštěvu.
Pokud se do České Kanady chcete vydat v letních měsících, máte možnost se svést unikátní úzkokolejkou na tratích: Jindřichův Hradec – Obrataň či Jindřichův Hradec – Nová Bystřice. Z dalších zajímavostí: např. zámek Červená Lhota či město Dačice, kde jistý pan Kryštof Rad začal poprvé vyrábět kostky cukru namísto tehdejších homolí.
Přírodní park Česká Kanada se rozkládá na území mezi Jindřichovým Hradcem, Novou Bystřicí, Slavonicemi, Českým Rudolcem a Kunžákem. Hluboké lesy s osamocenými žulovými útvary, louky zpestřené borovicovými remízky, nespočet rybníků, plno historických skvostů, čistého vzduchu a mnoho dalšího, jí dává magické kouzlo, které vás zaručeně uchvátí.
I my jsme chtěli okusit její atmosféru, tak jsme se tam o velikonočních prázdninách vydali. Naše pouť začala nedaleko Nové Bystřice, odkud jsme pak dále pokračovali autobusem do Albeře. První atrakcí se pro většinu z nás stala místní hospoda, ve které jsme byli nuceni počkat na zbytek týmu. Nedaleko Albeře jsme se také na noc utábořili a ráno se už v plné sestavě vydali napříč Českou Kanadou směrem na Slavonice.
{{reklama()}}
Míjeli jsme Klášter, malou vísku ve které, jak název napovídá, stojí klášter, jenž byl postaven v 15. st. při pramenech, které byly považovány za léčivé. Tento klášter byl však zapálen a zničen, následně pak obnoven. Budovy kláštera byly odstraněny ve dvacátém století, zůstala zde jen tzv. Červená chodba, která přiléhá ke kostelíku, náležícímu ke klášteru.
Kromě kostela je veřejně přístupná i část původních podzemních chodeb. Dále nás uchvátily bunkry československého opevnění posázené kolem cest. Mnohé objekty jsou stále opuštěné. Část z nich je možné zhlédnout zevnitř a dozvědět se něco málo z jejich historie. Pozornosti nám neunikla ani ohrada se stádem bizonů v obci Veclov nedaleko Starého Města pod Landštejnem. A samozřejmě Landštejn, zřícenina středověkého hradu, jenž je považována za nejrozsáhlejší zříceninu románského hradu v české zemi.
V odpoledních hodinách jsme se dobelhali do Slavonic. V podzemí zde probíhají každodenní prohlídky. Tři kilometry odsud vzdálená víska Maříž, je proslulá svou ručně malovanou mařížskou keramikou. Ve Slavonicích je možnost si v obchodu s keramikou namalovat pestrobarevný a veselý hrnek, který si po pár strávených hodinách, můžete vypálený odnést domů. Po cestě dál můžete stejně jako my, navštívit zahradu plnou samorostů. Místní sběratel neustále doplňuje svojí sbírku o pozoruhodné skvosty, které stojí za shlédnutí. Už jsme měli v nohách pěkných 25 km, a tak jsme se rozhodli zalehnout.
Další den nás čekala spíše příroda České Kanady. Její kraj je málo osídlený, tu a tam menší vesnice či obec, ale jinak spíše zelenající se louky na jemně zvlněném terénu, který je vhodný také pro cyklistiku. No a tu bych doporučil asi nejvíc, chcete-li se sem vydat.
Cestami tohoto kraje jsme procházeli mnoha vesnicemi a městy (Český Rudolec, Matějovec, Heřmaneč,..). Také jsme občas v nějakém rybníku smočili unavené nohy. Během cesty se objevilo pár studánek, díky kterým jsme doplnili zásoby vody k pití. Jarní počasí při nás opravdu stálo, nepostihla nás ani kapka deště. V podzimních měsících se často tento kraj zahalí do mlhy. Díky ní si také oblast vysloužila přezdívku Kanada. Nám ale ukázala svůj příjemný sluneční jarní půvab. Díky krásné přírodě jsme měli v nohách o další tři desítky kilometrů více. Následující den nás čekala prohlídka krásné Telče, proto jsme se jí tento den snažili co nejvíce přiblížit.
Poslední den už nás od Telče dělilo pouhých pár kilometrů. Nejstarší dochovaná zmínka o Telči pochází ze 14.st. Nejen díky svému zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO je Telč cílem návštěvníků z celého světa. Je zde k vidění mnoho kostelů; radnice, navrhnuta italským stavitelem; a v neposlední řadě zámek, kterému sousedí nádherný přírodní park, ve kterém stojí už několik stovek let mohutný dutý strom. Celá Telč, včetně krásně zdobeného náměstí, stojí za návštěvu.
Pokud se do České Kanady chcete vydat v letních měsících, máte možnost se svést unikátní úzkokolejkou na tratích: Jindřichův Hradec – Obrataň či Jindřichův Hradec – Nová Bystřice. Z dalších zajímavostí: např. zámek Červená Lhota či město Dačice, kde jistý pan Kryštof Rad začal poprvé vyrábět kostky cukru namísto tehdejších homolí.