Tipy na zajímavé mapy na internetu – 2. díl

V dnešním druhém a závěrečném díle bych se rád věnoval
mapám historickým. Jejich praktické využití pro běžné
cestování a výlety je sice prakticky nulové, ale jsou ukázkou nádherné a
pečlivé práce našich předků.

Od prvního dílu „tipů“ uplynuly téměř dva měsíce. V dnešním druhém a závěrečném díle bych se rád věnoval mapám historickým. Jejich praktické využití pro běžné cestování a výlety je sice prakticky nulové, ale jsou ukázkou nádherné a pečlivé práce našich předků. Pokud vás zajímá, stejně jako mě, jak na mapách vydala vaše oblíbená místa, nemusíte plánovat návštěvu katastrálního úřadu či se objednávat do příslušného archívu. Stačí chvilka času a dobré připojení na internet.


Jakýmsi miniportálem či spíše rozcestníkem pro milovníky starých map je www.staremapy.cz . Zde naleznete např. odkaz na digitalizované staré mapy Moravy a města Brnawww.vilemwalter­.cz/mapy , mapovou sbírku Historického ústavu Akademie věd České republikywww.hiu.cas.cz/ma­py a odkaz na vybrané historické mapy u nás i v zahraničí v zahraničí – http://hismap­.wz.cz/ , kde se můžete i dozvědět jaký je rozdíl mezi starou a historickou mapou. A jaký že je? Historická mapa zachycuje historickou událost nebo období, např. politickou situaci států v Evropě před 150 lety. Stará mapa je mapa fyzicky stará, např. mapa vyrobená před 150 lety.


Díky projektu Laboratoře geoinformatiky UJEP a portálu Seznam.cz si dnes můžete prohlédnout území naší republiky v polovině 19.století. Na známé adrese www.mapy.cz je k vidění tzv. II. vojenské mapování z let 1842–1852 (Čechy) a 1836–1840 (Morava a Slezsko) k němuž dal podnět císař František II.

Zeměměřický úřad na adrese http://historic­kemapy.cuzk.cz/ zpřístupnil aplikaci, která umožňuje bezplatné prohlížení z postupně skenovaných císařských povinných otisků stabilního katastru Čech (1824–1843).

Výše zmíněná Laboratoř geoinformatiky UJEP prezentuje na webové adrese http://oldmap­s.geolab.cz/ stará mapová díla z území Čech, Moravy a Slezska. K vidění jsou mapy z I.– III. vojenského mapování, Müllerova mapa Čech z roku 1720 a Müllerova mapa Moravy z roku 1716 ve vydání z roku 1790.

A kde že jsou k vidění nejstarší mapy Čech a Moravy? Podívejte se na http://mujweb­.cz/www/mapy/ . Prohlédnout si můžete nejstarší mapu Čech, kterou jsem kdy viděl – Klaudyánovu mapu Čech z roku 1518.


Chybí vám v předchozím zhuštěném přehledu něco? Pište své tipy, doplnění a postřehy do diskuze pod článkem.

Tipy na zajímavé mapy na internetu – 1. díl

Mapy mám rád a rád je používám v praxi. Níže uvádím přehled
mých oblíbených map, které využívám při svých výletech, výpravách a
toulkách po vlastech českých.

tento článek není recenzí a ani si neklade za cíl vytvořit nějaký ucelený přehled map, které na internetu lze nalézt. Mapy mám rád a rád je používám v praxi. Níže uvádím přehled mých oblíbených map, které využívám při svých výletech, výpravách a toulkách po vlastech českých. Volil jsem ty méně známé, mapy na atlasu.cz či seznamu.cz zná asi opravdu každý.

Pokud cestujete převážně pěšky a využíváte hustou síť turistických tras, zavítejte na server www.turistika.cz. V levém menu „Digitální mapa ČR“ si můžete zvolit „Mapa 1:100000 turistická“.


Jedná se o mapu se zakreslenými turistickými trasami. Jinou podobnou, a volně dostupnou, mapu jsem na internetu dosud neobjevil.

Cyklistika zažívá v posledních letech doslova boom. Nakladatelství vydávající cyklomapy a cykloprůvodce mají doslova „žně“. Na internetu lze nalézt řadu mapových serverů s cyklomapami. Nejznámější je asi cykloserver.cz. Mě se nejvíce osvědčila mapa portálu iDNES. Na adrese http://mapy.id­nes.cz/cyklotu­ristika/ naléznete mapu, která obsahuje nejen čísla jednotlivých cykloturistických tras spolu s kilometráží a převýšením, ale i odkazy na zajímavá místa na trase a jejím okolí. Zobrazovaní objektů je volitelné (Hrady, zámky a zříceniny, rozhledny, technické památky, přírodní zajímavosti atd.). Klikněte na objekt v mapě a objeví se vám záložka obsahující stručné informace o objektu, včetně GPS souřadnic a odkazů na další zdroje informací. Vyzkoušejte to. Stojí to za to! Dodavatelem mapových podkladů není, pro mě překvapivě Shocart, ale PLANstudio.


Za vyzkoušení určitě stojí mapy na adrese http://mapy.crr­.cz . Kde jinde byste nalezli například nejpodrobnější topografickou mapu ČR 1:10 000 a další.

Na portálu vlády portal.gov.cz naleznete v menu odkaz na tématické a odborné mapy. Kdo chce jít na mapy přímo, zadá do svého oblíbeného prohlížeče http://geopor­tal.cenia.cz/ . Jaké mapy lze nalézt na tomto serveru? Například geologickou mapu ČR, Biosférické rezervace UNESCO, chráněná území a mnoho dalších. Každý si jistě vybere podle svého zájmu.

Na závěr jeden odkaz pro opravdové „mapové labužníky“ digitální atlas ČR přímo od vojenských kartografů z Dobrušky. Vyťukejte http://izgard­.cenia.cz/ a ponořte se do průzkumu terénu. detailní mapu takovéhoto rozsahu opravdu asi nenajdete – vedení vysokého napětí, čísla popisná!

Chyběly vám v tipech nějaké mapy? Můžete je napsat do diskuze pod článkem. Já i ostatní čtenáři Cestovatele si rádi rozšíříme „mapový obzor“.

Jak jsme vítali slunce

Věnováno všem roverům z družiny Rysů, kteří v srpnu 1995 pokořili horu Žalý (1015 m n.m.) bez použití kyslíkových přístrojů…

Motto: Věnováno všem roverům z družiny Rysů, kteří v srpnu 1995 pokořili horu Žalý (1015 m n.m.) bez použití kyslíkových přístrojů.

Jsou asi dvě hodiny po půlnoci, když mě někdo budí slovy: „Lubane vstávej, už je čas“. Kvapně vylézám ze spacáku a snažím se rozlepit oči. Ti, co nešli spát, jsou již připraveni k odchodu. Rychle na sebe navlékám oblečení a kontroluji, zda mám s sebou to nejdůležitější – foťák. Právě dorazil Sopťa. Jsme tedy všichni a můžeme vyrazit. Čeká nás pěkný kus cesty. Snad to bude stát za to.

Čím více se blížíme k vrcholu, tím je cesta obtížnější. Hledáme v sobě zbytky sil a zatínáme zuby. Konečně jsme nahoře. Většina z nás si vydechla. Rozhodujeme se pro krátký odpočinek a malé občerstvení. Myšlenka na to, že bychom ten tolik očekávaný okamžik propásli, nás však žene dopředu. Musíme najít to nejlepší místo, odkud bude vidět do kraje. „Zkusme Zadní Žalý“, navrhuje kdosi. Na nějaké přemýšlení není mnoho času, a tak je návrh bez vyjímky přijat. Stále sledujeme hodinky. Snad to stihneme. Vycházíme z lesa na rozlehlou mýtinu. Všem nám je jasné, že to je to pravé místo. Máme ještě nějaký čas, který většina z nás opět využívá ke krátkému odpočinku. Zkoumal se snaží „brejknout“ na ručce do rozhovoru na CB (kanál zvaný ranní budíček), který zachytil po cestě na Žalý.

Ještě je třeba vyzkoušet foťák. Avšak ouha! Foťák začal stávkovat. Asi vybitá baterie, napadá mne. Co teď? Naštěstí lze fotoaparát přepnout z automatiky do normálního režimu. Marně lovíme v hlavách, jakou nastavit clonu. Všichni jsme si zvykli, slušně řečeno, na přístroje pro ty méně chápavé. Nezbývá než zariskovat. Je to jako loterie. Buď to vyjde nebo ne. Už je nejvyšší čas. Všechno kolem nás jakoby strnulo. Vnímáme pouze tu nádhernou záři, která vystupuje nad protější Černou horou. Ten okamžik trval jen pár vteřin, ale stál za to. K naší radosti se umoudřila i baterie a foťák opět začal pracovat v režimu auto a já mohl konečně bez obav udělat naši společnou vrcholou fotku (vlastně diák).

Znaveni namáhavým výstupem, ale nesmírně šťastni, že se nám to povedlo, jsme vyrazily na zpáteční cestu.

Když jsme na konci roku hodnotili naše akce, drtivá většina z členů naší družiny se shodla na tom, že noční výstup na Žalý byl jednou z nejvydařenějších.

Krakonoš a …

Jistě si sami pohotově doplníte, kdo že tam patří. Děj tohoto zdařilého
filmu se odehrává u nás v Krkonoších. Tady se totiž ski, jak se lyže dříve
nazývaly, velice rychle uchytily a lidé si je oblíbili. Zásluhu na tom má
především náš tehdejší zámecký pán – hrabě Jan Harrach. Přivezl „ski“ ze
Skandinávie a zkusil jimi vybavit zdejší lesníky. To bylo pádů a modřin…

Jistě si sami pohotově doplníte, kdo že tam patří. Děj tohoto zdařilého filmu se odehrává u nás v Krkonoších. Tady se totiž ski, jak se lyže dříve nazývaly, velice rychle uchytily a lidé si je oblíbili. Zásluhu na tom má především náš tehdejší zámecký pán – hrabě Jan Harrach. Přivezl „ski“ ze Skandinávie a zkusil jimi vybavit zdejší lesníky. To bylo pádů a modřin. A vidíte nenechali jsme se odradit, lyže se uchytily a dnes na nich umí takřka každý a mnoho našich úspěšných lyžařů minulosti a dneška pochází z Jilemnice a okolí.

Až někdy zavítáte do Krkonoš, přijďte k nám do Jilemnice „pobejt“, jak se „kérkonošsky poudá“. Máme totiž u nás něco, co jinde hned tak nemají – Muzeum lyžování. To budete panečku koukat, na čem všem se dřív sjížděly meze a jezdily závody. Expozice je přístupná po celý rok a je umístěna v jilemnickém zámku. Samozřejmě si můžete prohlednou i ostatní expozice, které v muzeu jsou. Takový mechanický betlém Jáchyma Metelky je taky unikát. Muzeum je otevřeno od úterý do neděle vždy od 8,00-12,00 a od13,00-16,00. Je toho zkrátka docela dost k vidění.

Sportovní a kulturní možnosti v Jilemnici

Sport

upravené běžecké tratě (večerní lyžování možné za umělého osvětlení na místním stadionu) – sjezdovka (noční lyžování, vhodná spíše pro začátečníky a děti) – plavecký bazén se saunou (otevřeno je každý den, většinou do 22,00 hod.) – Kuželna (na Sokolovnou) – Sokolovna a tělocvičny na ZŠ (po dohodě je možno si je pronajmout) – minigolf – tenisové a volejbalové kurty – koupaliště – cykloturistika – atletický stadion

Kultura

  • Městské kulturní středisko (kino, divadlo)
  • Hudební klub ZIPP (každý víkend diskotéky)
  • Krkonošské muzeum v zámku (muzeum lyžování, expozice aj.)

Možnosti ubytování a stravování

  • Hotel Cedron
  • Hotel Česká bouda
  • Hotel ABX
  • Penzion Labuť
  • Penzion Na Kováně
  • Penzion v Jilmu
  • Sokolovna (vhodné pro méně nároční turisty, skauty apod., cena za lůžko 80,- Kč., více zde

Každý návštěvník Jilemnice může využít k občerstvení některou z malých hospůdek či restaurací. Přímo v centru města na náměstí je jich hned několik.