Klenoty Podyjí

Hrad, zámek, zřícenina, přehrada, bohaté sportovní vyžití, řada
kempů a přírodních scenérií, které stojí zato poznat. To vše a ještě
mnohem více najdete v oblasti Podyjí a především v okolí města
Vranova nad Dyjí.


Hrad, zámek, zřícenina, přehrada, bohaté sportovní vyžití, řada kempů a přírodních scenérií, které stojí zato poznat. To vše a ještě mnohem více najdete v oblasti Podyjí a především v okolí města Vranova nad Dyjí. V této lokalitě si přijde na své nejen ten, kdo míří za kulturou. Pro milovníky přírody se nabízí poznávání Národního parku Podyjí, sportovci mohou využít místních cyklostezek nebo různých tras pro své procházky a ti z vás kteří jsou romantické povahy, mohou vyjet na prohlídku krajiny lodí. Jestli chcete třeba jenom lenošit a užívat si moravského Jadranu, jak je Vranovská přehrada často přezdívána, nic vám v tom nebude bránit.

Za skvosty jižní Moravy

Do Vranova nad Dyjí je možné vyrazit na jednodenní výlet, třeba za poznáním místního zámku. Z Brna trvá cesta něco málo přes hodinu a to především díky rychlostní silnici vedoucí směrem k Pohořelicím.


Ideální je vyrazit do těchto míst trávit vícedenní dovolenou. V okolí Vranova nad Dyjí se nachází několik kempů, či ubytovacích jednotek, které je možné využít. Například kemp Pláž, nacházející se u samotné Vranovské přehrady nabízí místa jak pro stany, tak karavany. Okolí je zde ideální k procházkám. Přímo v kempu obchůdky, restaurace a vodní atrakce. Jestli se chystáte trávit akční dovolenou, tak právě tady se můžete vyřádit na vodní trampolíně, skluzavce, zahrát si vodní fotbálek nebo vyzkoušet zorbing na vodě. Tato oblast se vyznačuje, jako jedna z nejteplejších v ČR. Určitě doporučuji milovníkům relaxování na sluníčku. Během letní sezóny probíhá v kempu řada akcí, tzv. Vranovské kulturní léto. V termínu od 29.7. – 30.7. 2011 bude probíhat například již třetí ročník Miss pláž. Na návštěvníky čeká nejen samotná soutěž miss, ale i bohatý doprovodný program, jak pro dospělé, tak pro děti.

Zámek Vranov nad Dyjí

Jen pár minut cesty autem z kempu přijedete do samotného Vranova nad Dyjí, kde se na kopci tyčí nádherný zámek v barokním stylu. Autem se nedá dojet až nahoru k zámku, ale parkuje se dole pod kopcem. Dál už každý musí šlapat po svých


. Na zámku lze podniknout několik prohlídkových okruhů – kaple, zámecké zahrady a interiér zámku. Který okruh si k prohlídce zvolíte je jen na vás. Interiér zámku si lze prohlédnout během přibližně hodinové prohlídky. Vstupné pro dospělou osobu činí 120 Kč. Pokud jste student, určitě si sebou vezměte ISIC kartu, nebo jiné potvrzení o studiu, prohlídka vás tak vyjde levněji o čtyřicet korun. Zvýhodněné jsou zde i rodinné vstupy nebo vstup pro seniory a děti. Otevřeno je během letních prázdnin od 9 do 18 hod. Jedna z hlavních dominant zámku je především místní keramika tzv. kamenina, jejíž ukázky zdobí interiér zámku.

Hrad Bítov

V oblasti Podyjí si vaši pozornost zaslouží také hrad Bítov. Z Vranova nad Dyjí se zde autem dostanete za dvacet minut. Ani v Bítově nebude problém najít ubytování, ať už v některém z místních hotelů, penzionů nebo třeba místním kempu Bítov Horka nabízející až 150 míst ke stanování.


Stejně jako k zámku Vranov, tak ani tady se nedostanete až přímo k hradu autem. Auto je nutné nechat odstavené na parkovišti a dojít k hradu vzdálenému zhruba půl kilometru pěšky. Cesta vede příjemnou lesní cestou. Další možností je doplavit se k hradu lodí. Zastavuje hned v blízkosti hradu, takže vám tato varianta může ušetřit vaše kroky. Hrad nabízí také hned několik různých okruhů prohlídek. Vstupné se pohybuje přibližně ve stejné cenové relaci jako u zámku. Uvnitř se nachází sbírky různých zvířat a to i exotických – vycpaná lvice, poník a bohaté zastoupení různých druhů ptáků. Každého milovníka nejvěrnějšího přítele člověka určitě zaujme početná sbírka vycpaných psů několika různých plemen.

V okolí se najde spousta míst, která stojí zato poznat. Hranice s Rakouskem jsou, co by kamen dohodil, je tedy možné vydat se i na návštěvu našich sousedů, nebo se jen tak toulat okolím.


Hrad, zámek, zřícenina, přehrada, bohaté sportovní vyžití, řada kempů a přírodních scenérií, které stojí zato poznat. To vše a ještě mnohem více najdete v oblasti Podyjí a především v okolí města Vranova nad Dyjí. V této lokalitě si přijde na své nejen ten, kdo míří za kulturou. Pro milovníky přírody se nabízí poznávání Národního parku Podyjí, sportovci mohou využít místních cyklostezek nebo různých tras pro své procházky a ti z vás kteří jsou romantické povahy, mohou vyjet na prohlídku krajiny lodí. Jestli chcete třeba jenom lenošit a užívat si moravského Jadranu, jak je Vranovská přehrada často přezdívána, nic vám v tom nebude bránit.

Za skvosty jižní Moravy

Do Vranova nad Dyjí je možné vyrazit na jednodenní výlet, třeba za poznáním místního zámku. Z Brna trvá cesta něco málo přes hodinu a to především díky rychlostní silnici vedoucí směrem k Pohořelicím.


Ideální je vyrazit do těchto míst trávit vícedenní dovolenou. V okolí Vranova nad Dyjí se nachází několik kempů, či ubytovacích jednotek, které je možné využít. Například kemp Pláž, nacházející se u samotné Vranovské přehrady nabízí místa jak pro stany, tak karavany. Okolí je zde ideální k procházkám. Přímo v kempu obchůdky, restaurace a vodní atrakce. Jestli se chystáte trávit akční dovolenou, tak právě tady se můžete vyřádit na vodní trampolíně, skluzavce, zahrát si vodní fotbálek nebo vyzkoušet zorbing na vodě. Tato oblast se vyznačuje, jako jedna z nejteplejších v ČR. Určitě doporučuji milovníkům relaxování na sluníčku. Během letní sezóny probíhá v kempu řada akcí, tzv. Vranovské kulturní léto. V termínu od 29.7. – 30.7. 2011 bude probíhat například již třetí ročník Miss pláž. Na návštěvníky čeká nejen samotná soutěž miss, ale i bohatý doprovodný program, jak pro dospělé, tak pro děti.

Zámek Vranov nad Dyjí

Jen pár minut cesty autem z kempu přijedete do samotného Vranova nad Dyjí, kde se na kopci tyčí nádherný zámek v barokním stylu. Autem se nedá dojet až nahoru k zámku, ale parkuje se dole pod kopcem. Dál už každý musí šlapat po svých


. Na zámku lze podniknout několik prohlídkových okruhů – kaple, zámecké zahrady a interiér zámku. Který okruh si k prohlídce zvolíte je jen na vás. Interiér zámku si lze prohlédnout během přibližně hodinové prohlídky. Vstupné pro dospělou osobu činí 120 Kč. Pokud jste student, určitě si sebou vezměte ISIC kartu, nebo jiné potvrzení o studiu, prohlídka vás tak vyjde levněji o čtyřicet korun. Zvýhodněné jsou zde i rodinné vstupy nebo vstup pro seniory a děti. Otevřeno je během letních prázdnin od 9 do 18 hod. Jedna z hlavních dominant zámku je především místní keramika tzv. kamenina, jejíž ukázky zdobí interiér zámku.

Hrad Bítov

V oblasti Podyjí si vaši pozornost zaslouží také hrad Bítov. Z Vranova nad Dyjí se zde autem dostanete za dvacet minut. Ani v Bítově nebude problém najít ubytování, ať už v některém z místních hotelů, penzionů nebo třeba místním kempu Bítov Horka nabízející až 150 míst ke stanování.


Stejně jako k zámku Vranov, tak ani tady se nedostanete až přímo k hradu autem. Auto je nutné nechat odstavené na parkovišti a dojít k hradu vzdálenému zhruba půl kilometru pěšky. Cesta vede příjemnou lesní cestou. Další možností je doplavit se k hradu lodí. Zastavuje hned v blízkosti hradu, takže vám tato varianta může ušetřit vaše kroky. Hrad nabízí také hned několik různých okruhů prohlídek. Vstupné se pohybuje přibližně ve stejné cenové relaci jako u zámku. Uvnitř se nachází sbírky různých zvířat a to i exotických – vycpaná lvice, poník a bohaté zastoupení různých druhů ptáků. Každého milovníka nejvěrnějšího přítele člověka určitě zaujme početná sbírka vycpaných psů několika různých plemen.

V okolí se najde spousta míst, která stojí zato poznat. Hranice s Rakouskem jsou, co by kamen dohodil, je tedy možné vydat se i na návštěvu našich sousedů, nebo se jen tak toulat okolím.

Na skok k Lochneské příšeře

Až na severu Skotska, v oblasti horských velikánů a krajiny
několika se rozléhajících jezer má údajně žít proslulá Nessie. Často
nazývána jako Ness, Lochneská příšera či dokonce Lochneská nestvůra.
Byl by určitě obrovský hřích navštívit Skotsko a nevydat se po stopách
tajuplného stvoření. Nezbývá, než zamířit do oblasti Highlands, kde se
nachází nejen samotné jezero Loch Ness, ale i malebně se
rozprostírající horské masivy a údolí.

Až na severu Skotska, v oblasti horských velikánů a krajiny několika se rozléhajících jezer má údajně žít proslulá Nessie. Často nazývána jako Ness, Lochneská příšera či dokonce Lochneská nestvůra. Byl by určitě obrovský hřích navštívit Skotsko a nevydat se po stopách tajuplného stvoření. Nezbývá, než zamířit do oblasti Highlands, kde se nachází nejen samotné jezero Loch Ness, ale i malebně se rozprostírající horské masivy a údolí.

Skotský Robin Hood

Již od rána hustě prší. Nezmění to však nic na tom, že se snažím vypátrat Lochneskou příšeru. Cílem je národní park Trossachs, kde se nachází spousta příležitostí pro poznávání místní přírody. Jako první míří naše výprava do údolí Balquhidder, které se nachází kousek od městečka Callender. V tomto místě si přijdou na své zvláště vyznavači historie. Nachází se zde hrob Roba Roye, který bojoval proti Angličanům. Skotský národní hrdina může být mnohým známý především díky romanopisci Waltru Scottovi, který o něm pojednává ve svém historickém románu. Někdo Rob Roye nazývá místním Robinem Hoodem a to díky jeho hrdinským činům. Nesmíme ztrácet čas, jen se na okamžik skloníme nad hrobem Roba a hned poté vyrážíme za dalším poznáváním.


Mezi horskými velikány

Krajina v této oblasti má spíše zalesněný charakter a tím se odlišuje od typických rozlehlých, nezalesněných údolí s pasoucími se stády ovcí. Strmé vrcholky hor, z nichž stékají volně potůčky přebytečné dešťové vody, které hora není schopna pohltit, dotvářejí místu pravou atmosféru. Míříme dál na sever a v našem výhledu se táhne pohoří Three Sister, pod nímž se sklání údolí Glen Coe. Dokonce jsme poctěni pohledem na nejvyšší horu Ben Nevis. Se svými 1344 metry je dokonce nejvyšší horou Velké Británie. Touha uvidět Lochnesku je však větší než zdolat právě tuto horu a proto mi musí stačit jen pohled na ni. Zdolám pouze menší horu Ben Ann, na jejímž vrcholu je perfektní výhled na některá jezera.

Jazyková škola Elvis pořádá kvalitní kurzy angličtiny. Výuka angličtiny se Vám může hodit, ať už jedete do Skotska, Anglie, či jiné anglicky mluvící země.

Fort Augustus a jeho „nej“

A jelikož jsem zvědavá, zda na mě Nessie čeká, míříme do vesnice Fort Augustus, které je cílem turistů bažících se setkat s tajemným stvořením. V tomto městečku se naskýtá také zajímavá podívaná na soustavu zdymadel na Kaledonském kanále. Kaledonský kanál je nejdelším ve Skotsku. Pozorovat funkci zdymadel na tomto kanále je možné právě ve Fort Augustu. Pokochám se pohledem na plavidla zdolávající díky tomuto zařízení výškový rozdíl a po této podívané už mě snad nic nezabrání v tom porozhlédnout se po příšerce.


Tváří v tvář Lochnesce

Nasedám na loď a jsem připravena na plavbu po jezeru Loch Ness. Před touto cestou jsem si pokládala otázku kdo, nebo co to vlastně je Lochneská příšera. Při mém pátrání jsem narazila na několik názorů. Podle některých vědců se jedná o druh zvířete, přesněji řečeno hada. Jiní se domnívají, že to je dinosaurus, druh ryby nebo dokonce vodní řasy. Jisté však je, že v této oblasti je na tomto tajuplném stvoření postaven slušný business. Není snad ani jeden obchůdek, kde by se nenašel suvenýr s podobou Nessie.


Také na lodi nás obchází jeden člen posádky a snaží se všechny přesvědčit o tom, jak příšeru viděl na vlastní oči. Vytahuje svůj mobilní telefon a chlubí se pořízenou fotografií s neidentifiko­vatelným objektem, který údajně má být příšerka. Na lodi jsou také různé sonary, radary, nebo alespoň jejich věrohodné napodobeniny, které neustále ukazují, v jaké hloubce se nacházíme a mají nám ohlásit případný výskyt toho úžasného monstra. Atmosféra perfektní až na to, že stále prší. Přestávám věřit, že zrovna mě se Lochneska zjeví a trochu zklamaně odcházím do podpalubí. A tam přišla ta dlouho očekávaná chvíle. Ano, skutečně Nessie přímo na obzoru. Honem vytahuji fotoaparát a mačkám spoušť, jako o závod. Pokud jste tedy ještě nikdy neviděli Lochneskou příšeru na vlastní oči, je čas vyrazit směr Skotsko a nechat se povozit po místním Loch Nesském jezeře. A jestli vás toulky za záhadným zjevením nelákají, jistě nebudete litovat, když vyrazíte za poznáním některého z dalších jezer, na které v této oblasti narazíte.

Až na severu Skotska, v oblasti horských velikánů a krajiny několika se rozléhajících jezer má údajně žít proslulá Nessie. Často nazývána jako Ness, Lochneská příšera či dokonce Lochneská nestvůra. Byl by určitě obrovský hřích navštívit Skotsko a nevydat se po stopách tajuplného stvoření. Nezbývá, než zamířit do oblasti Highlands, kde se nachází nejen samotné jezero Loch Ness, ale i malebně se rozprostírající horské masivy a údolí.

Skotský Robin Hood

Již od rána hustě prší. Nezmění to však nic na tom, že se snažím vypátrat Lochneskou příšeru. Cílem je národní park Trossachs, kde se nachází spousta příležitostí pro poznávání místní přírody. Jako první míří naše výprava do údolí Balquhidder, které se nachází kousek od městečka Callender. V tomto místě si přijdou na své zvláště vyznavači historie. Nachází se zde hrob Roba Roye, který bojoval proti Angličanům. Skotský národní hrdina může být mnohým známý především díky romanopisci Waltru Scottovi, který o něm pojednává ve svém historickém románu. Někdo Rob Roye nazývá místním Robinem Hoodem a to díky jeho hrdinským činům. Nesmíme ztrácet čas, jen se na okamžik skloníme nad hrobem Roba a hned poté vyrážíme za dalším poznáváním.


Mezi horskými velikány

Krajina v této oblasti má spíše zalesněný charakter a tím se odlišuje od typických rozlehlých, nezalesněných údolí s pasoucími se stády ovcí. Strmé vrcholky hor, z nichž stékají volně potůčky přebytečné dešťové vody, které hora není schopna pohltit, dotvářejí místu pravou atmosféru. Míříme dál na sever a v našem výhledu se táhne pohoří Three Sister, pod nímž se sklání údolí Glen Coe. Dokonce jsme poctěni pohledem na nejvyšší horu Ben Nevis. Se svými 1344 metry je dokonce nejvyšší horou Velké Británie. Touha uvidět Lochnesku je však větší než zdolat právě tuto horu a proto mi musí stačit jen pohled na ni. Zdolám pouze menší horu Ben Ann, na jejímž vrcholu je perfektní výhled na některá jezera.

Jazyková škola Elvis pořádá kvalitní kurzy angličtiny. Výuka angličtiny se Vám může hodit, ať už jedete do Skotska, Anglie, či jiné anglicky mluvící země.

Fort Augustus a jeho „nej“

A jelikož jsem zvědavá, zda na mě Nessie čeká, míříme do vesnice Fort Augustus, které je cílem turistů bažících se setkat s tajemným stvořením. V tomto městečku se naskýtá také zajímavá podívaná na soustavu zdymadel na Kaledonském kanále. Kaledonský kanál je nejdelším ve Skotsku. Pozorovat funkci zdymadel na tomto kanále je možné právě ve Fort Augustu. Pokochám se pohledem na plavidla zdolávající díky tomuto zařízení výškový rozdíl a po této podívané už mě snad nic nezabrání v tom porozhlédnout se po příšerce.


Tváří v tvář Lochnesce

Nasedám na loď a jsem připravena na plavbu po jezeru Loch Ness. Před touto cestou jsem si pokládala otázku kdo, nebo co to vlastně je Lochneská příšera. Při mém pátrání jsem narazila na několik názorů. Podle některých vědců se jedná o druh zvířete, přesněji řečeno hada. Jiní se domnívají, že to je dinosaurus, druh ryby nebo dokonce vodní řasy. Jisté však je, že v této oblasti je na tomto tajuplném stvoření postaven slušný business. Není snad ani jeden obchůdek, kde by se nenašel suvenýr s podobou Nessie.


Také na lodi nás obchází jeden člen posádky a snaží se všechny přesvědčit o tom, jak příšeru viděl na vlastní oči. Vytahuje svůj mobilní telefon a chlubí se pořízenou fotografií s neidentifiko­vatelným objektem, který údajně má být příšerka. Na lodi jsou také různé sonary, radary, nebo alespoň jejich věrohodné napodobeniny, které neustále ukazují, v jaké hloubce se nacházíme a mají nám ohlásit případný výskyt toho úžasného monstra. Atmosféra perfektní až na to, že stále prší. Přestávám věřit, že zrovna mě se Lochneska zjeví a trochu zklamaně odcházím do podpalubí. A tam přišla ta dlouho očekávaná chvíle. Ano, skutečně Nessie přímo na obzoru. Honem vytahuji fotoaparát a mačkám spoušť, jako o závod. Pokud jste tedy ještě nikdy neviděli Lochneskou příšeru na vlastní oči, je čas vyrazit směr Skotsko a nechat se povozit po místním Loch Nesském jezeře. A jestli vás toulky za záhadným zjevením nelákají, jistě nebudete litovat, když vyrazíte za poznáním některého z dalších jezer, na které v této oblasti narazíte.

Město na vápencovém útese – italské Vieste

Na samotném nejvýchodnějším výběžku italské boty se rozléhá
jadranským mořem omývaný poloostrov Gargáno. Na rozdíl od převážně
rovinaté oblasti na sever od Gargána, tady začínají mořské pobřeží
lemovat skaliska, jeskyně a zátoky. I přesto, že oblast bývá občas
zachvácena požáry a v okolí se rozléhá zvuk vrtulníků, které se
snaží zkrotit nebezpečné plameny z výšky, není čeho se bát.

Na samotném nejvýchodnějším výběžku italské boty se rozléhá jadranským mořem omývaný poloostrov Gargáno. Na rozdíl od převážně rovinaté oblasti na sever od Gargána, tady začínají mořské pobřeží lemovat skaliska, jeskyně a zátoky. I přesto, že oblast bývá občas zachvácena požáry a v okolí se rozléhá zvuk vrtulníků, které se snaží zkrotit nebezpečné plameny z výšky, není čeho se bát. Místní mají situaci pod kontrolou.

Středobod světa


Vzhůru k nebi vybíhající kamenný monolit Pizzomuno, označován často za středobod světa a po jeho levé straně se na bíle zářícím vápencovém útese nad mořem rozprostírající historické město Vieste. Místo, kde je cítit pravá jižanská atmosféra je vzdálené 1350 km od Mikulova.

Ubytování v této oblasti nabízí jak hotely, tak soukromé apartmány. Pro méně náročné jsou k dispozici kempy, které jsou většinou situovány mimo historické městečko. Nachází se v okrajové části vzdálené v průměru asi půl hodiny chůze od města. Většina kempů je od prostorné písečné pláže s pozvolným vstupem do vody vzdálena jen pár kroků. Po chodníku vedoucímu podél pobřeží a pomocí ukazatelů mířím směrem ke starému městu, jehož bílé domečky vystavěné na skále jsou vidět již zdáli. Cestou lze narazit na hrad, katedrálu, maják, ale především projít i ty nejmenší uličky a zákoutí a poznat tak skutečný život místních lidí, kteří neodešli do rozrůstajících se moderních měst, ale zůstali dál skromně žít v jejich Vieste. Tady pro mě teprve začíná pravá Itálie. Místní kavárničky a restaurace jsou ve večerních hodinách přeplněné lidmi užívajícími si noční život a ve vzduchu je cítit vůně pravé italské pizzy.

Na pláž výtahem


Toto místo je proslavené především spoustou jeskyní nacházejících se směrem dolů od Vieste. Neztrácíme čas a vydáváme se na výlet na moře. Podél pobřeží svištíme na motorové loďce jižně od Vieste. Díky italskému průvodci a delegátovi české cestovky, který slouží jako překladatel, se o okolí dozvíme řadu informací. Projíždíme kolem Testa del Gargano – Hlava Gargána, koupeme se na oblázkové pláži, která je po povalování na písečných plážích zpestřením, míjíme zátoku Baia di Campa (Zátoka polní), zátoku Portogreco až k zátoce Baia delle Zagare (Zátoka pomerančových květů), což je jedna z turistických částí městečka Mattinata. V průběhu cesty lze na několika místech vidět mezi skalisky malé romantické plážičky. Tyto pláže jsou obklopeny skálou a k přístupu k moři tady slouží především výtahy, vestavěné ve skále. Z lodě je jich možné zpozorovat.

Pohádkovou oblast tvoří především jeskyně různých tvarů tzv. grotty. Každá má své jméno – Rajčatová jeskyně, Velký zvon, Probořená, Malířova paleta, Jeskyně snů a spousty dalších. Ke svému jménu přicházejí většinou podle toho, co je specifikuje nebo čemu se podobají (např. Jeskyně dvou očí – podle otvorů, připomínajících oči). Úzkými skulinami, kde propluje stěží jedna loďka, se dostáváme až do samotného nitra jeskyně. Je tu krásně. Gargáno má zkrátka co nabídnout.


Jak se dostat do Vieste?

Naše trasa z ČR vedla z Mikulova směrem na Vídeň, dále pak na Klagenfurt, Tarvisio, Rimini, Anconu, Pescaru až do Vieste. Nejlepší je do této oblasti zvolit cestu autem, nebo pokud si netroufáte řídit sami, tak autobusem. Pobytové zájezdy do této oblasti pořádá poměrně hodně cestovních kanceláří. V srpnu má hodně Italů dovolenou, takže je zde docela přelidněno, rušno a dochází ke zdražování cen služeb, neboť Italové tráví dovolenou také v přímořských oblastech. Některé cestovní kanceláře dokonce srpnové termíny nemají ve své nabídce. Proto je lepší na dovolenou vyrazit v červnu, červenci nebo září.

Na samotném nejvýchodnějším výběžku italské boty se rozléhá jadranským mořem omývaný poloostrov Gargáno. Na rozdíl od převážně rovinaté oblasti na sever od Gargána, tady začínají mořské pobřeží lemovat skaliska, jeskyně a zátoky. I přesto, že oblast bývá občas zachvácena požáry a v okolí se rozléhá zvuk vrtulníků, které se snaží zkrotit nebezpečné plameny z výšky, není čeho se bát. Místní mají situaci pod kontrolou.

Středobod světa


Vzhůru k nebi vybíhající kamenný monolit Pizzomuno, označován často za středobod světa a po jeho levé straně se na bíle zářícím vápencovém útese nad mořem rozprostírající historické město Vieste. Místo, kde je cítit pravá jižanská atmosféra je vzdálené 1350 km od Mikulova.

Ubytování v této oblasti nabízí jak hotely, tak soukromé apartmány. Pro méně náročné jsou k dispozici kempy, které jsou většinou situovány mimo historické městečko. Nachází se v okrajové části vzdálené v průměru asi půl hodiny chůze od města. Většina kempů je od prostorné písečné pláže s pozvolným vstupem do vody vzdálena jen pár kroků. Po chodníku vedoucímu podél pobřeží a pomocí ukazatelů mířím směrem ke starému městu, jehož bílé domečky vystavěné na skále jsou vidět již zdáli. Cestou lze narazit na hrad, katedrálu, maják, ale především projít i ty nejmenší uličky a zákoutí a poznat tak skutečný život místních lidí, kteří neodešli do rozrůstajících se moderních měst, ale zůstali dál skromně žít v jejich Vieste. Tady pro mě teprve začíná pravá Itálie. Místní kavárničky a restaurace jsou ve večerních hodinách přeplněné lidmi užívajícími si noční život a ve vzduchu je cítit vůně pravé italské pizzy.

Na pláž výtahem


Toto místo je proslavené především spoustou jeskyní nacházejících se směrem dolů od Vieste. Neztrácíme čas a vydáváme se na výlet na moře. Podél pobřeží svištíme na motorové loďce jižně od Vieste. Díky italskému průvodci a delegátovi české cestovky, který slouží jako překladatel, se o okolí dozvíme řadu informací. Projíždíme kolem Testa del Gargano – Hlava Gargána, koupeme se na oblázkové pláži, která je po povalování na písečných plážích zpestřením, míjíme zátoku Baia di Campa (Zátoka polní), zátoku Portogreco až k zátoce Baia delle Zagare (Zátoka pomerančových květů), což je jedna z turistických částí městečka Mattinata. V průběhu cesty lze na několika místech vidět mezi skalisky malé romantické plážičky. Tyto pláže jsou obklopeny skálou a k přístupu k moři tady slouží především výtahy, vestavěné ve skále. Z lodě je jich možné zpozorovat.

Pohádkovou oblast tvoří především jeskyně různých tvarů tzv. grotty. Každá má své jméno – Rajčatová jeskyně, Velký zvon, Probořená, Malířova paleta, Jeskyně snů a spousty dalších. Ke svému jménu přicházejí většinou podle toho, co je specifikuje nebo čemu se podobají (např. Jeskyně dvou očí – podle otvorů, připomínajících oči). Úzkými skulinami, kde propluje stěží jedna loďka, se dostáváme až do samotného nitra jeskyně. Je tu krásně. Gargáno má zkrátka co nabídnout.


Jak se dostat do Vieste?

Naše trasa z ČR vedla z Mikulova směrem na Vídeň, dále pak na Klagenfurt, Tarvisio, Rimini, Anconu, Pescaru až do Vieste. Nejlepší je do této oblasti zvolit cestu autem, nebo pokud si netroufáte řídit sami, tak autobusem. Pobytové zájezdy do této oblasti pořádá poměrně hodně cestovních kanceláří. V srpnu má hodně Italů dovolenou, takže je zde docela přelidněno, rušno a dochází ke zdražování cen služeb, neboť Italové tráví dovolenou také v přímořských oblastech. Některé cestovní kanceláře dokonce srpnové termíny nemají ve své nabídce. Proto je lepší na dovolenou vyrazit v červnu, červenci nebo září.

Benátská slavnost gondol

Každý první zářijový týden ovládne Benátky Regata Storica. Tato
slavnost je svátkem gondoliérů a nabízí úžasnou podívanou všem
návštěvníkům Benátek. Historie slavnosti regat sahá až do roku 1315, kdy
se údajně konala poprvé. Překrásně nazdobené plavidla a jejich posádky
v různých kostýmech se předvádí svému publiku.

Regata Storica

Možná se už spousta z vás připravuje na karneval do Benátek. Já bych vám však chtěla představit neméně zajímavou událost, která se každoročně odehrává na benátském kanálu. A pro ty, co upřednostňují dovolenou spíše v teplejších měsících než je únor, bude zářijová slavnost gondol a gondoliérů to pravé.

Každý první zářijový týden ovládne Benátky Regata Storica. Tato slavnost je svátkem gondoliérů a nabízí úžasnou podívanou všem návštěvníkům Benátek. Historie slavnosti regat sahá až do roku 1315, kdy se údajně konala poprvé. Překrásně nazdobené plavidla a jejich posádky v různých kostýmech se předvádí svému publiku. Součástí slavnosti je i několik veslařských závodů, které se v tento den konají.


Davy zvědavců


Břehy kanálu Grande, obléhají nejen místní obyvatelé, pro které je tato událost velkým svátkem, ale i početné hloučky cizinců. Ti, kteří se zde nahromadili v dostatečném předstihu, samozřejmě zaujali lepší pozice. Bohužel do první řady jsem se nedostala i přesto, že jsem k mostu Rialto, odkud má být údajně dobrá pozice k pozorování nazdobených gondol, dorazila asi s hodinovým předstihem. Nakonec se mně povedlo zaujmout celkem dobré místo, problém byl jen s focením. Přes hlouček lidí se jen obtížně fotografovalo, takže fotky nejsou moc zdařilé. Závidět, šlo snad jen turistům ubytovaným v hotelích s výhledem na kanál, kteří se vykláněli z oken a pozorovali místní dění. Po zdlouhavém přešlapování na místě, konečně začala přehlídka gondol. Každá z nich byla řízena několikačlenným týmem. Poutavé byly nejen různobarevné kostýmy účastníků, či jejich bílé cylindry, barevné klobouky, barety, sportovní trikoty, ale především rozmanitá plavidla. Na každé z gondol šlo pozorovat jedinečné motivy. Některé gondoly, vezly na své přídi sochy, zobrazují draky chrlící oheň, jiné divoké koně, okřídlené lvi či delfíny. Mnohé zdobily květiny a bohaté ornamenty.


Dopravní šílenství

V průběhu přehlídky je uzavřen most Rialto a okolí kanálu střeží policie. Také je zastaven lodní provoz, takže turisté by si měli dobře rozmyslet, zda zde zůstanou po dobu závodu. Obrovský problém v dopravě nastal právě po skončení závodu. Většina turistů opouští Benátky a snaží se dostat do Punta Sabionni, což je zastávka, od které je asi 5 minut cesty vzdálené parkoviště pro auta a autobusy, neboť do Benátek se tyto dopravní prostředky nedostanou. Lodě jsou po skončení slavnosti doslova přeplněné. Velká část cestujících postává bez nároku na sedadlo. Spoje z náměstí Sv. Marka do Punta Sabionni, jezdí v pravidelných odstupech. Cesta trvá přibližně 45 minut. Je nutné si předem zakoupit lodní jízdenku. Výhodná je jízdenka za 18 eur, která platí po celý den a je přestupná. Jak jsem později zjistila, po slavnosti byly lodní spoje posíleny, takže tlačit se na první loď je zbytečné.

K dopravě po Benátkách se dále používají gondoly a lodní taxi tzv. vaporetto, které vyjdou pro přepravu asi nejlevněji. Projížďka na gondole je určitě skvělý zážitek, ale už méně skvělý pro vaši peněženku. Cena takové projížďky se pohybuje kolem sto eur.

Kam se podívat

A pokud budete v Benátkách alespoň jeden den, je dobré se ráno zastavit u některých památek a odpoledne pak věnovat Regatě Storice. Pokud přijedete autem a využijete již zmíněný spoj z Punta Sabionni, doporučuji vystoupit na zastávce Sv. Marka, kde jste už jen pár kroků od Náměstí Sv.Marka tzv. Piazza. Kromě kulturních skvostů, zde upoutají pozornost také mraky holubů, kteří se slétají na drobky jídla, které jim turisté házejí. Dále se pak můžete vydat k prohlídce Kampanily, Dóžecího paláce, několika muzeí a dojít až k mostu Rialto.


Do Regaty Storici zbývá sice ještě víc jak půl roku. Pokud ale budete chtít využít nabídky nějaké cestovní kanceláře, která pořádá zájezd na tuto událost, je dobré si jej zarezervovat s předstihem, neboť jak jsem se sama přesvědčila, dva měsíce před odjezdem už je obtížné sehnat volné místo.

Regata Storica

Možná se už spousta z vás připravuje na karneval do Benátek. Já bych vám však chtěla představit neméně zajímavou událost, která se každoročně odehrává na benátském kanálu. A pro ty, co upřednostňují dovolenou spíše v teplejších měsících než je únor, bude zářijová slavnost gondol a gondoliérů to pravé.

Každý první zářijový týden ovládne Benátky Regata Storica. Tato slavnost je svátkem gondoliérů a nabízí úžasnou podívanou všem návštěvníkům Benátek. Historie slavnosti regat sahá až do roku 1315, kdy se údajně konala poprvé. Překrásně nazdobené plavidla a jejich posádky v různých kostýmech se předvádí svému publiku. Součástí slavnosti je i několik veslařských závodů, které se v tento den konají.


Davy zvědavců


Břehy kanálu Grande, obléhají nejen místní obyvatelé, pro které je tato událost velkým svátkem, ale i početné hloučky cizinců. Ti, kteří se zde nahromadili v dostatečném předstihu, samozřejmě zaujali lepší pozice. Bohužel do první řady jsem se nedostala i přesto, že jsem k mostu Rialto, odkud má být údajně dobrá pozice k pozorování nazdobených gondol, dorazila asi s hodinovým předstihem. Nakonec se mně povedlo zaujmout celkem dobré místo, problém byl jen s focením. Přes hlouček lidí se jen obtížně fotografovalo, takže fotky nejsou moc zdařilé. Závidět, šlo snad jen turistům ubytovaným v hotelích s výhledem na kanál, kteří se vykláněli z oken a pozorovali místní dění. Po zdlouhavém přešlapování na místě, konečně začala přehlídka gondol. Každá z nich byla řízena několikačlenným týmem. Poutavé byly nejen různobarevné kostýmy účastníků, či jejich bílé cylindry, barevné klobouky, barety, sportovní trikoty, ale především rozmanitá plavidla. Na každé z gondol šlo pozorovat jedinečné motivy. Některé gondoly, vezly na své přídi sochy, zobrazují draky chrlící oheň, jiné divoké koně, okřídlené lvi či delfíny. Mnohé zdobily květiny a bohaté ornamenty.


Dopravní šílenství

V průběhu přehlídky je uzavřen most Rialto a okolí kanálu střeží policie. Také je zastaven lodní provoz, takže turisté by si měli dobře rozmyslet, zda zde zůstanou po dobu závodu. Obrovský problém v dopravě nastal právě po skončení závodu. Většina turistů opouští Benátky a snaží se dostat do Punta Sabionni, což je zastávka, od které je asi 5 minut cesty vzdálené parkoviště pro auta a autobusy, neboť do Benátek se tyto dopravní prostředky nedostanou. Lodě jsou po skončení slavnosti doslova přeplněné. Velká část cestujících postává bez nároku na sedadlo. Spoje z náměstí Sv. Marka do Punta Sabionni, jezdí v pravidelných odstupech. Cesta trvá přibližně 45 minut. Je nutné si předem zakoupit lodní jízdenku. Výhodná je jízdenka za 18 eur, která platí po celý den a je přestupná. Jak jsem později zjistila, po slavnosti byly lodní spoje posíleny, takže tlačit se na první loď je zbytečné.

K dopravě po Benátkách se dále používají gondoly a lodní taxi tzv. vaporetto, které vyjdou pro přepravu asi nejlevněji. Projížďka na gondole je určitě skvělý zážitek, ale už méně skvělý pro vaši peněženku. Cena takové projížďky se pohybuje kolem sto eur.

Kam se podívat

A pokud budete v Benátkách alespoň jeden den, je dobré se ráno zastavit u některých památek a odpoledne pak věnovat Regatě Storice. Pokud přijedete autem a využijete již zmíněný spoj z Punta Sabionni, doporučuji vystoupit na zastávce Sv. Marka, kde jste už jen pár kroků od Náměstí Sv.Marka tzv. Piazza. Kromě kulturních skvostů, zde upoutají pozornost také mraky holubů, kteří se slétají na drobky jídla, které jim turisté házejí. Dále se pak můžete vydat k prohlídce Kampanily, Dóžecího paláce, několika muzeí a dojít až k mostu Rialto.


Do Regaty Storici zbývá sice ještě víc jak půl roku. Pokud ale budete chtít využít nabídky nějaké cestovní kanceláře, která pořádá zájezd na tuto událost, je dobré si jej zarezervovat s předstihem, neboť jak jsem se sama přesvědčila, dva měsíce před odjezdem už je obtížné sehnat volné místo.

Benátské ostrovy

Hlavní centrum Benátek už máme prohlédnuté, tak proč si nevyjet na
další z ostrůvků. Jako dopravní prostředek využijeme místní lodní
autobus. Míjeli jsme nejen spoustu vodních taxi, hasičů na motorovém člunu
nebo vodní ambulanci, ale také svatebčany, což byla opravdu zajímavá
podívaná.

Cestovní kanceláře při plánování poznávacích zájezdů do Benátek většinou sází na klasiku a nabízejí objevování těch turisticky nejznámějších míst jako je náměstí Sv. Marka, Dóžecí palác apod. Benátky se však rozprostírají na 118 ostrůvcích a na každém ostrůvku na nás dýchá jiná atmosféra. Proto je dobré se z centra Benátek vypravit i na okolní ostrovy. Mezi ty nejznámější patří ostrov Murano, Burano a Torcello.


Doprava na vodě

I přesto, že už je září, počasí nám přeje. Svítí sluníčko, nebe je bez mráčků. Hlavní centrum Benátek už máme prohlédnuté, tak proč si nevyjet na další z ostrůvků. Jako dopravní prostředek využijeme místní lodní autobus. Unavení horkým počasím, čekáme ukrytí pod střechou místní zastávky, což je žluto-bílá „krabice“ na vodě, takže pokud přijde vlnka, zhoupne se celá tato bouda a já se cítím skoro jako bych už byla na lodi. Nejdřív jsem se rozhodla navštívit ostrov Murano. Kanály jsou zde opravdu hlavní dopravní tepnou, o čemž se člověk přesvědčí hned pár minut strávených na loďce. Míjeli jsme nejen spoustu vodních taxi, hasičů na motorovém člunu nebo vodní ambulanci, ale také svatebčany, což byla opravdu zajímavá podívaná.

Murano


Murano bývá často nazýván jako ostrov sklářů. Výroba skla má na tomto místě bohatou tradici. Různé výrobky a suvenýry ze skla se tady rozhodně nedají přehlédnout. Také krásná benátská zrcadla pocházejí právě z tohoto ostrova. Hned jak opustíme lodní autobus, rozprostírá se před námi první stánek se skleněnými předměty. Naše kroky však vedou do místní dílny, kde lze shlédnout práci sklářů. Ti během chvilky, před zraky skupinky zvědavých turistů, za pomoci rozžhavené pece, sklářské píšťaly a několika dalších pomůcek vyrobí sklenici. Podstatné je, že tento zážitek vás nic nestojí, neboť za exkurzi v dílně nepožadují žádné vstupné. Dokonce se zde dá bez problému celý proces výroby skla natáčet nebo fotografovat. Na památku si lze odvést třeba bižuterii vyrobenou přímo na tomto ostrůvku nebo postavičky zvířátek vytvarovaných ze skla, kterých se zde prodává obrovské množství hned v několika obchůdcích.


Torcello

Druhým celkem známým ostrůvkem je Torcello. Oproti turisty zahlcenému centru Benátek nebo Muranu, jsem se tady cítila jako v oáze klidu. Turistů se zde pohybovalo opravdu méně než na předešlých místech. Dříve bylo však právě Torcello hlavním centrem Benátek a veškerý ruch se soustředil převážně na tomto místě. Od zastávky vaporetta (lodní autobus, v překladu z italštiny malý parníček) vede kanál, podél něhož se line cesta až k místní katedrále Santa Maria dell Assunta. Doporučuji nahlédnout dovnitř katedrály, jsou zde opravdu krásné staré mozaiky. Tato katedrála je asi největším skvostem Torcella spolu s kostelem Santa Fosca. Před katedrálou se každý může vyfotit na Attilově trůnu, na němž prý sedával samotný bojovník Attila. Za zmínku stojí také nakupování. Na Torcellu se dají pořídit suvenýry o něco levnější než v centru Benátek. Proto je výhodné si zde nakoupit alespoň pohlednice nebo typické karnevalové masky.

Burano

Trojici námi navštívených ostrovů doplňuje Burano. Tento ostrůvek si mě získal asi nejvíce. Již z dálky, kdy připlouváme k Buranu, mě zaujaly krásné pestré barvy fasád domů. Najde se tu snad celá paleta barev a to od sytě modré až po rudě červenou. I tento ostrůvek má svá specifika. Je považován za ostrov rybářů a krajek. Jestli-že jsme na Muranu snad na každém kroku naráželi na výrobky ze skla, tak na Buranu nás pronásledovaly všude krajky. Mnohé zvědavce také láká podívaná na místní šikmou věž. Ta je vidět již z dálky, bohužel jsem se k této věži kostela nedostala, protože času bylo málo a cestou jsem nějak zabloudila. Tak snad příště.


San Michele

Na závěr zmíním ještě jeden z ostrovů, kolem kterého jsme několikrát proplouvali a který mě utkvěl v paměti a to San Michele. Neboť tento ostrov patří celý mrtvým. Zjednodušeně by se dalo říct, že je to hřbitov. Mrtví Benátčané jsou přepraveni právě na toto místo, kde jsou i pohřbeni. Z dálky je San Michele nápadný oranžovou zdí, kterou je dokola obehnán. Zahlédnout lze také velké hrobky, které zde stojí. Klid ke svému poslednímu odpočinku tady prý našlo i několik slavných osobností.

Cestovní kanceláře při plánování poznávacích zájezdů do Benátek většinou sází na klasiku a nabízejí objevování těch turisticky nejznámějších míst jako je náměstí Sv. Marka, Dóžecí palác apod. Benátky se však rozprostírají na 118 ostrůvcích a na každém ostrůvku na nás dýchá jiná atmosféra. Proto je dobré se z centra Benátek vypravit i na okolní ostrovy. Mezi ty nejznámější patří ostrov Murano, Burano a Torcello.


Doprava na vodě

I přesto, že už je září, počasí nám přeje. Svítí sluníčko, nebe je bez mráčků. Hlavní centrum Benátek už máme prohlédnuté, tak proč si nevyjet na další z ostrůvků. Jako dopravní prostředek využijeme místní lodní autobus. Unavení horkým počasím, čekáme ukrytí pod střechou místní zastávky, což je žluto-bílá „krabice“ na vodě, takže pokud přijde vlnka, zhoupne se celá tato bouda a já se cítím skoro jako bych už byla na lodi. Nejdřív jsem se rozhodla navštívit ostrov Murano. Kanály jsou zde opravdu hlavní dopravní tepnou, o čemž se člověk přesvědčí hned pár minut strávených na loďce. Míjeli jsme nejen spoustu vodních taxi, hasičů na motorovém člunu nebo vodní ambulanci, ale také svatebčany, což byla opravdu zajímavá podívaná.

Murano


Murano bývá často nazýván jako ostrov sklářů. Výroba skla má na tomto místě bohatou tradici. Různé výrobky a suvenýry ze skla se tady rozhodně nedají přehlédnout. Také krásná benátská zrcadla pocházejí právě z tohoto ostrova. Hned jak opustíme lodní autobus, rozprostírá se před námi první stánek se skleněnými předměty. Naše kroky však vedou do místní dílny, kde lze shlédnout práci sklářů. Ti během chvilky, před zraky skupinky zvědavých turistů, za pomoci rozžhavené pece, sklářské píšťaly a několika dalších pomůcek vyrobí sklenici. Podstatné je, že tento zážitek vás nic nestojí, neboť za exkurzi v dílně nepožadují žádné vstupné. Dokonce se zde dá bez problému celý proces výroby skla natáčet nebo fotografovat. Na památku si lze odvést třeba bižuterii vyrobenou přímo na tomto ostrůvku nebo postavičky zvířátek vytvarovaných ze skla, kterých se zde prodává obrovské množství hned v několika obchůdcích.


Torcello

Druhým celkem známým ostrůvkem je Torcello. Oproti turisty zahlcenému centru Benátek nebo Muranu, jsem se tady cítila jako v oáze klidu. Turistů se zde pohybovalo opravdu méně než na předešlých místech. Dříve bylo však právě Torcello hlavním centrem Benátek a veškerý ruch se soustředil převážně na tomto místě. Od zastávky vaporetta (lodní autobus, v překladu z italštiny malý parníček) vede kanál, podél něhož se line cesta až k místní katedrále Santa Maria dell Assunta. Doporučuji nahlédnout dovnitř katedrály, jsou zde opravdu krásné staré mozaiky. Tato katedrála je asi největším skvostem Torcella spolu s kostelem Santa Fosca. Před katedrálou se každý může vyfotit na Attilově trůnu, na němž prý sedával samotný bojovník Attila. Za zmínku stojí také nakupování. Na Torcellu se dají pořídit suvenýry o něco levnější než v centru Benátek. Proto je výhodné si zde nakoupit alespoň pohlednice nebo typické karnevalové masky.

Burano

Trojici námi navštívených ostrovů doplňuje Burano. Tento ostrůvek si mě získal asi nejvíce. Již z dálky, kdy připlouváme k Buranu, mě zaujaly krásné pestré barvy fasád domů. Najde se tu snad celá paleta barev a to od sytě modré až po rudě červenou. I tento ostrůvek má svá specifika. Je považován za ostrov rybářů a krajek. Jestli-že jsme na Muranu snad na každém kroku naráželi na výrobky ze skla, tak na Buranu nás pronásledovaly všude krajky. Mnohé zvědavce také láká podívaná na místní šikmou věž. Ta je vidět již z dálky, bohužel jsem se k této věži kostela nedostala, protože času bylo málo a cestou jsem nějak zabloudila. Tak snad příště.


San Michele

Na závěr zmíním ještě jeden z ostrovů, kolem kterého jsme několikrát proplouvali a který mě utkvěl v paměti a to San Michele. Neboť tento ostrov patří celý mrtvým. Zjednodušeně by se dalo říct, že je to hřbitov. Mrtví Benátčané jsou přepraveni právě na toto místo, kde jsou i pohřbeni. Z dálky je San Michele nápadný oranžovou zdí, kterou je dokola obehnán. Zahlédnout lze také velké hrobky, které zde stojí. Klid ke svému poslednímu odpočinku tady prý našlo i několik slavných osobností.

Biokovo – ráj na zemi

Každý rok míří do Chorvatska trávit letní dovolenou obrovský počet
Čechů. Ani já nedokážu odolat a vyrážím k Jadranu na Makarskou
riviéru. Povalování na pláži a vystavování těla slunečním paprskům
musím ale pokaždé doplnit akčnějším programem. A tak se čtvrtý den
pobytu v Podgoře rozhodnu vypravit na výlet do hor.

Každý rok míří do Chorvatska trávit letní dovolenou obrovský počet Čechů. Ani já nedokážu odolat a vyrážím k Jadranu na Makarskou riviéru. Povalování na pláži a vystavování těla slunečním paprskům musím ale pokaždé doplnit akčnějším programem. A tak se čtvrtý den pobytu v Podgoře rozhodnu vypravit na výlet do hor.

Brána Biokova

Jednoho úterního červencového rána sedím společně s dvanáctičlennou skupinkou turistů, složenou s Čechů a Slováků, v mikrobusu a s napjetím očekávám, jaké zážitky nám výlet, díky němuž jsem se stala o několik kun lehčí, přichystá. Z Podgory ujedeme pár kilometrů a už se před námi objevuje ukazatel s nápisem Park prirode Biokovo. To se před námi otevírá „brána“ do Národního parku Biokovo. Pokračujeme serpentinovou cestičkou dál a mnohdy se nám tají dech, když projíždíme místy, kde vede cesta hned vedle obrovského srázu. Svodidla na těchto místech byly asi místními vyhodnoceny jako velký přepych, a tak musím věřit našemu řidiči, že jeho řidičské schopnosti budou natolik dobré, aby mikrobus udržely na cestě. Serpentinové cesty nejsou sice pro Chorvatsko netypické, ale tady, aby toho nebylo málo, se nevejdou vedle sebe ani dvě auta. Když proti nám míří auto, nezbývá než počkat na rozšířeném místě u silnice až auto přejede. Dokonce jsme se nevyhnuli ani couvání. Náš řidič, však působil profesionálně, což obavy o můj život poměrně zklidnilo.


Pohled jako na obrázku

První zastávka ve výšce zhruba 400 metrů nad mořem, nevypadala zpočátku moc dobře. Valící se bílé mraky byly téměř všude a výhled žádný. Za okamžik se však valící oblaka rozplynula a pod námi se otevřel naprosto nezapomenutelný obraz. Širé, nekončící moře se skloubilo s blankytně modrým nebem a vytvořilo nezapomenutelnou scenérii. Pod námi se rozprostíral pohled snad na celou Makarskou riviéru. Celý ten nádherný obraz ještě dotvořily plachetnice plující po mořské hladině, které vypadaly jako by se ztrácely v tom nekončícím blankytu.

Biokovská flóra a fauna

Jen co se krajinou pokocháme a všechno nafotíme, pokračujeme dál, abychom se zas o něco přiblížili samotnému vrcholu Biokova. Cestou se od průvodce dovídáme spoustu zajímavostí o tomto národním parku. Roste zde obrovské množství rostlin, některé snad nerostou ani nikde jinde na světě, jako například zvonek biokovský. Své zázemí tady má také řada různých druhů zvířat, ať už jsou to ptáci, za všechny jmenuji orla, různé druhy hadů, nebo netopýři, kamzíci či koně. Vodu, nezbytnou k životu tady zvířata a rostliny, získávají z puklin a prohlubní v kamenech, do nichž se voda vsakuje a zachycuje po dešti. Celé pohoří funguje jako jedna velká nasáklá houba.


Život v horách

Opět opouštíme minibus a jdeme se podívat po okolí. Naprosto úžasná jsou políčka umístěná na dně obrovských prohlubní. Opravdu zarážející podívaná, když se člověk zamyslí nad tím, kolik to musí dát práce se dostat až na dno propasti a pěstovat zde plodiny. Cílem naší zastávky je prohlídka polorozbořeného kamenného „domu“. Domeček jako z pohádky, vedle něj už však stojí novostavba. V horách už dnes nikdo nežije. Místní se po velkém zemětřesení odstěhovali na pobřeží a domy v horách si dnes staví spíše pro rekreaci. Postavit si zde dům však podléhá přísným normám. Musí se dbát na to, aby nové stavby nenarušovaly krásu přírodního parku. Proto musí být třeba okna pouze zelené barvy a na střechu nesmí používat žádné moderní krytiny. Od průvodce dostane každý štamprličku místní pálenky travarice a jedeme dál.

Falešný kamzík

Míříme k nejvyššímu vrcholu Biokova – Sveti Jure, na němž se tyčí televizní vysílač. Každý z naší skupiny pozoruje místní vrcholky kopců a doufá, že spatří nějakého kamzíka na obzoru. Bohužel asi nám nebude přáno. Poplach spustila sice jedna ze slovenských turistek, která zakřičela, že vidí kamzíka. Po chvíli, ale situaci přehodnotila a prohlásila, že je to zelená kravička. Vypadá to, že té travarice vypila asi víc, než je zdrávo anebo fialová kravička Milka už ztratila na oblibě, tak místní začali chovat krávy zelené. Kdo, ví.

Na vrcholu

Po zdolání posledních serpentin stojíme na samém vrcholu Biokova. Vrchol Sv. Jure se svými 1762 metry nad mořem umožňuje naprosto perfektní podívanou. Tentokrát vidíme v dáli rozprostírající se Bosnu a Hercegovinu, ale i nově vybudovanou chorvatskou dálnici, která vypadá z výšky jako úzká táhnoucí se nitka. Tady nahoře si člověk uvědomí, jak je malý. Pod nohama nám leží celý svět a nad hlavou pluje nekonečná nebeská modř. Najednou jako bych se ocitla ve středu země. No prostě ráj na zemi.


Návrat z hor

Nahoře můžeme být jen 15 minut a pak musíme odjet. Tím se snaží předejít tomu, aby se zde nenahromadilo velké množství aut a mikrobusů, které by si nemohly vyhnout při cestě zpět. Čas je neúprosný, a tak se naposled rozhlédnu a nastupuji do našeho dopravního prostředku. Teď už cesta bez zastávky zpět do Podgory. Když se ozve opět výkřik jedné z turistek, že vidí kamzíka, nechává mě to celkem v klidu, neboť čekám zase nějaký přelud. A co myslíte, byl tam? No to víte, že byl. Poskakoval po vápencových kamenech. Spatřit na vlastní oči kamzíka bylo příjemným zpestřením na závěr výletu.

Jak se do hor dostat

Tak až budete trávit dovolenou v oblasti Makarské riviéry, určitě nezapomeňte, na skok zavítat do hor. Park je autům přístupný pouze přes den. V noci by cesta klikatou cestou mohla být nebezpečná. Pokud nemáte zrovna své auto, jistě vám zážitek zprostředkují místní, kteří umožňují tento zážitek absolvovat minibusem. Zakázaná není ani pěší turistika nebo cyklistika, ale myslím, že těchto možností by měli využít spíše trénovanější jedinci. Co pro vás bude nejlepší, to už posuďte sami.

Tento článek přinaší/sponzoruje: Ubytovanivchor­vatsku.cz


Každý rok míří do Chorvatska trávit letní dovolenou obrovský počet Čechů. Ani já nedokážu odolat a vyrážím k Jadranu na Makarskou riviéru. Povalování na pláži a vystavování těla slunečním paprskům musím ale pokaždé doplnit akčnějším programem. A tak se čtvrtý den pobytu v Podgoře rozhodnu vypravit na výlet do hor.

Brána Biokova

Jednoho úterního červencového rána sedím společně s dvanáctičlennou skupinkou turistů, složenou s Čechů a Slováků, v mikrobusu a s napjetím očekávám, jaké zážitky nám výlet, díky němuž jsem se stala o několik kun lehčí, přichystá. Z Podgory ujedeme pár kilometrů a už se před námi objevuje ukazatel s nápisem Park prirode Biokovo. To se před námi otevírá „brána“ do Národního parku Biokovo. Pokračujeme serpentinovou cestičkou dál a mnohdy se nám tají dech, když projíždíme místy, kde vede cesta hned vedle obrovského srázu. Svodidla na těchto místech byly asi místními vyhodnoceny jako velký přepych, a tak musím věřit našemu řidiči, že jeho řidičské schopnosti budou natolik dobré, aby mikrobus udržely na cestě. Serpentinové cesty nejsou sice pro Chorvatsko netypické, ale tady, aby toho nebylo málo, se nevejdou vedle sebe ani dvě auta. Když proti nám míří auto, nezbývá než počkat na rozšířeném místě u silnice až auto přejede. Dokonce jsme se nevyhnuli ani couvání. Náš řidič, však působil profesionálně, což obavy o můj život poměrně zklidnilo.


Pohled jako na obrázku

První zastávka ve výšce zhruba 400 metrů nad mořem, nevypadala zpočátku moc dobře. Valící se bílé mraky byly téměř všude a výhled žádný. Za okamžik se však valící oblaka rozplynula a pod námi se otevřel naprosto nezapomenutelný obraz. Širé, nekončící moře se skloubilo s blankytně modrým nebem a vytvořilo nezapomenutelnou scenérii. Pod námi se rozprostíral pohled snad na celou Makarskou riviéru. Celý ten nádherný obraz ještě dotvořily plachetnice plující po mořské hladině, které vypadaly jako by se ztrácely v tom nekončícím blankytu.

Biokovská flóra a fauna

Jen co se krajinou pokocháme a všechno nafotíme, pokračujeme dál, abychom se zas o něco přiblížili samotnému vrcholu Biokova. Cestou se od průvodce dovídáme spoustu zajímavostí o tomto národním parku. Roste zde obrovské množství rostlin, některé snad nerostou ani nikde jinde na světě, jako například zvonek biokovský. Své zázemí tady má také řada různých druhů zvířat, ať už jsou to ptáci, za všechny jmenuji orla, různé druhy hadů, nebo netopýři, kamzíci či koně. Vodu, nezbytnou k životu tady zvířata a rostliny, získávají z puklin a prohlubní v kamenech, do nichž se voda vsakuje a zachycuje po dešti. Celé pohoří funguje jako jedna velká nasáklá houba.


Život v horách

Opět opouštíme minibus a jdeme se podívat po okolí. Naprosto úžasná jsou políčka umístěná na dně obrovských prohlubní. Opravdu zarážející podívaná, když se člověk zamyslí nad tím, kolik to musí dát práce se dostat až na dno propasti a pěstovat zde plodiny. Cílem naší zastávky je prohlídka polorozbořeného kamenného „domu“. Domeček jako z pohádky, vedle něj už však stojí novostavba. V horách už dnes nikdo nežije. Místní se po velkém zemětřesení odstěhovali na pobřeží a domy v horách si dnes staví spíše pro rekreaci. Postavit si zde dům však podléhá přísným normám. Musí se dbát na to, aby nové stavby nenarušovaly krásu přírodního parku. Proto musí být třeba okna pouze zelené barvy a na střechu nesmí používat žádné moderní krytiny. Od průvodce dostane každý štamprličku místní pálenky travarice a jedeme dál.

Falešný kamzík

Míříme k nejvyššímu vrcholu Biokova – Sveti Jure, na němž se tyčí televizní vysílač. Každý z naší skupiny pozoruje místní vrcholky kopců a doufá, že spatří nějakého kamzíka na obzoru. Bohužel asi nám nebude přáno. Poplach spustila sice jedna ze slovenských turistek, která zakřičela, že vidí kamzíka. Po chvíli, ale situaci přehodnotila a prohlásila, že je to zelená kravička. Vypadá to, že té travarice vypila asi víc, než je zdrávo anebo fialová kravička Milka už ztratila na oblibě, tak místní začali chovat krávy zelené. Kdo, ví.

Na vrcholu

Po zdolání posledních serpentin stojíme na samém vrcholu Biokova. Vrchol Sv. Jure se svými 1762 metry nad mořem umožňuje naprosto perfektní podívanou. Tentokrát vidíme v dáli rozprostírající se Bosnu a Hercegovinu, ale i nově vybudovanou chorvatskou dálnici, která vypadá z výšky jako úzká táhnoucí se nitka. Tady nahoře si člověk uvědomí, jak je malý. Pod nohama nám leží celý svět a nad hlavou pluje nekonečná nebeská modř. Najednou jako bych se ocitla ve středu země. No prostě ráj na zemi.


Návrat z hor

Nahoře můžeme být jen 15 minut a pak musíme odjet. Tím se snaží předejít tomu, aby se zde nenahromadilo velké množství aut a mikrobusů, které by si nemohly vyhnout při cestě zpět. Čas je neúprosný, a tak se naposled rozhlédnu a nastupuji do našeho dopravního prostředku. Teď už cesta bez zastávky zpět do Podgory. Když se ozve opět výkřik jedné z turistek, že vidí kamzíka, nechává mě to celkem v klidu, neboť čekám zase nějaký přelud. A co myslíte, byl tam? No to víte, že byl. Poskakoval po vápencových kamenech. Spatřit na vlastní oči kamzíka bylo příjemným zpestřením na závěr výletu.

Jak se do hor dostat

Tak až budete trávit dovolenou v oblasti Makarské riviéry, určitě nezapomeňte, na skok zavítat do hor. Park je autům přístupný pouze přes den. V noci by cesta klikatou cestou mohla být nebezpečná. Pokud nemáte zrovna své auto, jistě vám zážitek zprostředkují místní, kteří umožňují tento zážitek absolvovat minibusem. Zakázaná není ani pěší turistika nebo cyklistika, ale myslím, že těchto možností by měli využít spíše trénovanější jedinci. Co pro vás bude nejlepší, to už posuďte sami.

Tento článek přinaší/sponzoruje: Ubytovanivchor­vatsku.cz