Autor: Dominik Losman

V roce 2019 uplyne 80 let od vypuknutí největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva. Během šesti let zemřelo na bojištích a v koncentračních táborech na 60 miliónů lidí. Aby se z válečných hrůz nestala jen nezáživná četba v učebnicích dějepisu, je třeba se do těchto míst vracet.  

Orlí hnízdo

Jen těžko se dá uvěřit tomu, že na tak nádherném místě, jakým jsou Bavorské Alpy, trávil svůj čas nacistický diktátor Adolf Hitler. Právě v panenské krajině, nedaleko města Berchtesgaden byl vydán rozkaz k zahájení 2. světové války. Velkým zážitkem je již samotná cesta, klikatící se strmou horskou silnicí. Absolvovat ji lze buď turistickým autobusem, jezdícím v pravidelných intervalech, nebo pěšky.

Do samotného Orlího hnízda vede tunel obložený mramorem, který měl vůdce ve velké oblibě. Dnes je z Hitlerova sídla, umístěném na vrcholu hory Kehlstein (1834 m.n.m.), oblíbená turistická atrakce. V okázalém interiéru horské chaty dominují mramorové stěny, velká okna s úchvatným výhledem do okolí, masívní krb i zajímavé dekorace. Součástí chaty je stylová restaurace s širokou nabídkou jídel tradiční bavorské kuchyně.  

Osvětim

Během prohlídky největšího německého vyhlazovacího tábora, v němž mezi lety 1940–1945 zahynulo 1,5 milionu nevinných lidí, se jen málokdo ubrání slzám dojetí. Atmosféra bezmoci koncentračního tábora v polské Osvětimi vás doslova pohltí.

Své zrůdné pokusy na vězních tu prováděl i nechvalně známý doktor Josef Mengele. Během procházky rozlehlým komplexem je možné spatřit nápis Arbeit macht frei, osobní věci zajatců, vagóny, ve kterých byli přiváženi do areálu, strohé ložnice, vězeňské zdi i vysoké komíny plynových komor.  

Mazurská jezera

V oblíbené výletní oblasti na severu Polska, nedaleko města Ketrzyn, jsou uprostřed lesů rozesety pozůstatky budov, které tu nechal postavit Adolf Hitler. V dokonale maskovaném a nepřehledném prostoru Mazurských jezer vyrostla kasárna, bunkry, letiště, obytné budovy i železnice. Právě zde došlo k rozhodnutí o využití vězňů v německém zbrojním průmyslu.

Mezi lety 1941 a 1944 zde strávil Hitler 800 dní a řídil odtud i mnohá válečné tažení. K nejznámějším z nich patří operace Barbarossa, kterou byl zahájen útok německých vojsk na Rusko. Otevřela se tak východní fronta 2. světové války. Boje trvaly od června do prosince 1941, kdy se zcela vyčerpaní a promrzlí němečtí vojáci, po bitvě o Moskvu dali na ústup.   Vlčí doupě, jak bylo přezdíváno vůdcovu hlavnímu stanu, bylo také cílem neúspěšného atentátu, známého pod krycím názvem Operace Valkýra. Součástí areálu je také muzeum.  

Koncentrační tábor Mauthausen

Dalším ze smutných svědků válečných hrůz je koncentrační tábor Mauthausen, ležící poblíž rakouského města Linz. Za jeho branami našlo smrt i několik tisíc Čechů.  Silné emoce vzbuzuje prohlídka desinfekční místnosti, plynové komory, mohutné vstupní brány i tabulí se jmény popravených. Známé je také mauthausenské schodiště, čítající 186 strmých schodů, po kterých museli zesláblí vězni nosit těžké žulové kvádry. Utrpení vojáků a statečnost obyčejných lidí by neměla být zapomenuta. Možná vám návštěva některé z památek 2. světové války nechá zapomenout na malicherné problémy a připomene vám, jak velkým štěstím je život v míru.

Nikola Šuhaj – pro některé krajany obyčejný zloděj a vrah, pro jiné obdivovaný mstitel. A pro nás Čechy především hrdina z románu Ivana Olbrachta a filmové Balady pro banditu. To, že na Zakarpatské Ukrajině prý měla podobného zbojníka lecjaká ves, jen o něm nikdo nenapsal knihu, ponechme stranou. Vesnice Koločava, která to štěstí měla, láká nejen k výpravě po stopách svého rodáka, ale také za romantikou původního koloritu a nedotčenou přírodou.

Zapomenutý kraj

V době meziválečného Československa byla Podkarpatská Rus místem, kde dávaly lišky vlkům dobrou noc. Vládl tu prastarý, pohanský Bůh země, pán lesů a stád. Lidé ve svých hliněných chaloupkách se slaměnou střechou zápolili s nouzí, a zatímco církvi odváděli daně, museli nakupovat u bohatých Židů na dluh. Zdrojem obživy byla zejména práce se dřevem, výroba látek, obuvi a pracovních nástrojů. Nebyla tu možnost vzdělání ani zdravotnické péče. Místo zpráv o světě se mezi lidmi tradovaly tajuplné příběhy o nadpřirozených silách a čarodějnicích skrývajících se v neprostupných lesích. Husté hvozdy byly také jedinečným útočištěm pro válečné zběhy, kteří sem prchali před svým osudem a hledali svobodu a vzdor proti sociální nespravedlnosti. Jedním takovým byl i Nikola Šuhaj.

Olbrachtův hrdina

„Mykola Sjuhaj“ se narodil v roce 1898. Jako vojín za 1. světové války utekl z uherského pluku a skrýval se v okolí své rodné vesnice, aby mohl navštěvovat svou lásku Eržiku. Nejprve kradl jídlo ze salaší a zakrátko už zboží a peníze bohatým obchodníkům. Na jeho dopadení bylo vynaloženo mnoho prostředků a s neúspěchy četnictva rostla jeho legenda. Byla mu přisouzena kouzelná ratolístka chránící před kulkami i jeskyně s pokladem. Krajanům, kteří tiše snášeli příkoří vrchnosti, dodával víru ve spravedlnost. Vypsaná odměna za jeho dopadení však byla zbojníkovi osudná a v roce 1921 zemřel pod rukama svých „kamarádů“. Příběh o lásce, mstě a zradě byl knižně vydán 12 let po Šuhajově smrti a patří k vrcholům moderní české prózy. Jeho autor Ivan Olbracht se na Ukrajinu vydal na základě setkání s Rusínskými emigranty na východním Slovensku. Zakarpatská oblast se pro něj stala místem, kam se opakovaně vracel pro náměty svých uměleckých reportáží i prozaického díla. Během 30. let tak vykreslil autentický obraz o sociálních poměrech, tradičním způsobu života i mentalitě obyvatel. Mnoho času strávil v Koločavě, kde si ho dodnes velmi váží a věnovali mu muzeum a bustu před místní školou. Ve vesnici Koločava také najdeme hrob Nikoly Šuhaje a dvou českých četníků, které připravil o život. Na rozdíl od nich byl Nikola pohřben stranou od počestných občanů včetně jeho milé.

Koločava a Siněvirský národní park

Koločava leží v údolí řeky Terebly, v jižním cípu Siněvirského národního parku. Zvedají se z ní pastviny, které pokračují v bukové lesy a ty zase v travnaté horské hřebeny. Není těžké si tu představit, jak náš románový hrdina odpočíval na poloninách, koupal se v potůčkách a hodoval na salaších. Překrásná zvlněná krajina je přímo zaslíbená toulání v horách. Národní park o ploše 43 hektarů spadá do západní části pohoří Horhany a zahrnuje hřbety s poloninami Piškoňa, Kamjonka nebo Žalopka, kde Nikola nakonec podlehl. Nad poloninami se tyčí nejvyšší vrcholy Strymba a Nehrovec, které lehce přesahují 1 700 m. Jako ztracená perla pak leží v zalesněných svazích jeden ze sedmi přírodních divů Ukrajiny – průzračné Siněvirské jezero. Tím by ale výčet půvabů tohoto kraje zdaleka nekončil. Objevovat tu můžete také vodopády, vzácné rostlinky, minerální prameny, malebné kostelíky nebo třeba medvědí stopy.
Od časů Nikoly Šuhaje uběhlo století, ale čas tu stále běží tak nějak pomaleji. Pastevci se starají o svá stáda a bábušky sklízí skromnou úrodu. Vyrostly tu sice novostavby, lékárny i školy, ale chybí tu práce, peníze na opravu silnic i odpadové hospodářství. I proto jsou tu turisti vřele vítáni. Utratí pár hřiven a připomenou místním jedinečné krásy jejich kraje. Přidáte se k nim? Autor: Karolína Chmelařová – píše pro CK Mundo, která mimo jiné pořádá zájezdy na Zakarpatskou Ukrajinu  

Jeseníky patří k oblíbeným lyžařským lokalitám v České republice nejen pro svou krásnou přírodu, ale také díky kvalitním službám místních středisek. Jestli hledáte lyžařský areál, který vám poskytne příjemné sjezdovky a kvalitní hotelovou péči, měli byste navštívit tento horský ráj. Pokud však nejste zrovna fanoušci sjezdového lyžování, nevadí. Jeseníky jsou jako stvořené pro dlouhé romantické procházky. Zejména milovníci běžkařského sportu si je zamilují.

Úchvatná jesenická magistrála

Na běžky v Jeseníkách vyjíždí každoročně mnoho turistů. Můžou za to dohromady více než tři sta kilometrů dlouhé lyžařské běžecké trasy. Pokud se vydáte po tzv. jesenické lyžařské magistrále, můžete se dostat třeba až na sousední Rychlebské hory nebo na Kralický Sněžník. A tomu už se říká výzva! V případě, že nemáte takovou fyzičku na to, abyste tuto trasu zvládli během jediného dne, ale přesto byste si po magistrále rádi udělali výlet, žádný strach. Vydáte-li se po stopě této lyžařské tepny, potkáte cestou mnoho ubytovacích zařízení, kde je možné složit hlavu a nabrat síly. Jedním z nich je například hotel Kamzík. Kromě komfortních pokojů a restaurace, kde vám naservírují jídlo z domácí jesenické kuchyně, můžete zregenerovat rozlámané tělo ve vířivce, sauně nebo na masáži. Proč si tedy s rodinou nenaplánovat několikadenní dovolenou a nepokusit se zdolat jednu z nejoblíbenějších běžkařských tratí?

Sjezdovky, kam se podíváte

Pakliže vás běžky nelákají a baví vás více sjezdové lyžování, čeká tu na vás celá řada lyžařských středisek. K největším v této oblasti patří Ski aréna Karlov, která svou velikostí, kapacitou lanovek a kouzelným večerním lyžováním láká české i zahraniční lyžaře. Nejznámějším a turisticky nejnavštěvovanějším místem ale zůstává lyžařské středisko Praděd – Ovčárna. Není se čemu divit, když se zde nachází nejvyšší hora Moravy. Málokterý milovník zimních sportů by si během své dovolené v Jeseníkách nechal ujít výlet na Praděd.

Valletta je městem, které ještě neoslavilo pětisté narozeniny, má italského ducha a o jeho založení se postaral udatný voják Jean de La Valette, johanitský velmistr. Nenechte si ujít barokní chrám svatého Vavřince, pevnost St. Elmo či botanickou zahradu Argotti, za zmínku stojí jistě i zdejší Národní muzeum a nákupní centrum se světoznámými módními značkami.
Město, jemuž ještě není ani pět století. Nezapře svůj italský původ, nakonec je pravdou, že Sicílie je vlastně nedaleko. Dnes má něco přes šest tisíc obyvatel a nabídne nejen barokní architekturu, ale také moderní nákupní třídu. Na své si tu tedy přijdou nejen turisté, kteří rádi obdivují památky. Nakonec, samotná Valletta, nejjižněji položená metropole Evropy, je již od roku 1980 zapsána na seznam UNESCO.

O vznik a rozkvět města se zasloužili johanité

Na konci léta roku 1565 slavil Řád maltézských rytířů velký úspěch. S dalšími křesťanskými spojenci dokázal od Malty odrazit mohutný úder Osmanů. Přesile muslimů vzdoroval i sám velmistr řádu Jean de La Valette. A právě tento muž následující rok založil město, které dodnes nese jeho jméno. Řada památek na Maltě tak odkazuje na johanity. Jistě není žádný div, že chrám svatého Vavřince tu vznikl symbolicky na místě, kde nechal křesťanskou svatyni vybudovat už normanský dobyvatel Roger I. Sicilský. Barokní stavba s mohutnou kopulí jen udává architektonický ráz města, kromě samotného baroka je tu k vidění i novoklasicistní sloh a pár staveb, které tu vyrostly teprve nedávno.

Další architektonické památky Valletty jsou samozřejmě nasnadě, je to třeba Palác Velmistrů, odkud řídili chod města místní vládci. V šestnáctém století pak byla vystavěna katedrála svatého Jana, o níž se zasloužil proslulý italský architekt Girolamo Cassar. Do interiérů katedrály můžete nahlédnout každý všední den mezi půl desátou ráno a půl pátou odpoledne, v sobotu pak od půl desáté do půl jedné. V neděli a ve svátek je pak zavřeno.

Procházka po návštěvě památek? Lákají k ní zelené zahrady

Každé větší město v Evropě má svůj park nebo alespoň trochu veřejné zeleně a nejinak je tomu i v případě Valletty. Botanická zahrada Argotti nabídne odpočinek a pastvu pro oči v jednom, pro veřejnost je tu už od začátku devatenáctého století. Jde dokonce o třetí nejstarší botanickou zahradu v rámci zemí Commonwealthu.

Turecké nebezpečí trvalo po celé šestnácté století a s nějakým dalším vojenským ohrožením se muselo přirozeně počítat, protože Malta byla terčem dobyvatelů napříč staletími nejen pro svou strategickou polohu. Právě proto tu můžeme dnes obdivovat pevnost St. Elmo, která vznikla ještě dřív než samotné město, konkrétně už v roce 1551. Stavěla se ne kvalitně, jako spíš rychle, protože Osmanům se na moři i na souši poměrně dařilo a nikdo nechtěl, aby Malta padla do rukou mohutné muslimské říše. Bastionová pevnost se v historii dočkala řady rekonstrukcí, zaujímá plochu více než 50 tisíc čtverečních metrů a co platná byla i během druhé světové války, kdy ji využívaly britské jednotky.

Nenechte si ujít ani návštěvu Národního muzea

Když už jednou ve Vallettě budete, byla by škoda nezavítat do Národního muzea ostrova, které ukáže historii malého národa v běhu staletí. Totiž, nejde jen o barokní památky, pevnosti a parky, dějiny Malty se začaly psát ještě dávno předtím, než vznikl antický Řím nebo Alexandr Veliký proháněl Dahajce nebo Peršany. Megalitické chrámy jako je třeba Hagar Qim mají za sebou tisíciletou historii a je pravdou, že ani moderní archeologie ještě neodhalila všechna jejich tajemství. Právě na Maltě nesmí chybět ani Námořní muzeum, které má rovněž sídlo v hlavním městě. Není přece žádným tajemstvím, že když se uvažovalo o natočení hrané verze Pepka Námořníka, přidala v úvahu i malá zátoka na tomto středomořském ostrově. Bavit se zde budou především děti.

Valletta, to je ale i divadlo Manoel nebo zahrady Barrakka Gardens, nacházející se v bezprostřední blízkosti pevnosti St. Elmo. Právě zde totiž můžete v centru plném zeleně zakončit svou procházku dějinami malebného ostrova…  

Sbalit se na dovolenou je určitě lepší, než po příjezdu vybalovat, ale i tak si to člověk chce co nejvíce usnadnit. Často je ale také potřeba sbalit se celkem úsporně. Zvláště, když sledujete dnešní trend, cestovat na kratší dobu pouze s příručním zavazadlem. A proto je tu pár tipů, jak místo v zavazadle ušetřit a přitom mít s sebou vše, co pro kvalitní čištění zubů potřebujete.

Nikdo nechce mít plnou cestovní tašku pomůckami pro čištění zubů. Někomu sice stačí kartáček a zubní pasta, ale kdo se o svoje zuby stará poctivěji, tak potřebuje ještě mezizubní kartáček a ještě ústní vodu. A velké balení může zabrat více místa v zavazadle, než je žádoucí.

Kompaktní zubní kartáček

Pokud používáte elektrický kartáček, tak víte, že cestování s ním není zrovna nenáročné na prostor, a když už si na elektrický kartáček zvyknete, tak se ho často nechcete zříkat ani na cestách. Proto jsou dostupné na trhu i cestovní elektrické kartáčky, které jsou navrženy tak, aby byly kompaktní. Abyste s sebou ani nevozili nabíječky, tak kartáčky pohání tužkové baterie.

Fandové manuálních kartáčků to mají o mnoho snazší. I klasický manuální kartáček je poměrně malý a dá se pohodlně sbalit, ale můžete mít dokonce i něco menšího – skládací cestovní zubní kartáček. Na výběr máte u značek GUM nebo Curaprox, přičemž u Curaproxu dostanete kartáček v celé sadě s malou zubní pastou v pouzdře.

Na co celá pasta nebo ústní voda

Na týden, ani 14 dní rozhodně nepotřebujete celých 75 ml zubní pasty nebo čtvrt litru ústní vody. Proto výrobci myslí i na tohle a dnes není problém sehnat zubní pastu v balení od 12 do 30 ml. U ústních vod se dostanete také k menším balením, která mají 95 nebo 100 ml a díky tomu můžete ústní vodu vozit i v příručním zavazadle v letadle.

Řešení pro mezizubní čištění

Zubní nitě jsou na prostor poměrně nenáročné, ale pro cesty můžete sáhnout po pohodlnějším řešení, kterými jsou párátka se zubní nití (flosspick). Pokud používáte mezizubní kartáček, tak víte, že je poměrně křehký. Ideální proto je pořídit pro cestování pouzdro na mezizubní kartáčky, kde už nehrozí, že by se vám drátek ohnul.

Autor: Nazuby.cz

Sbalit se na dovolenou je určitě lepší, než po příjezdu vybalovat, ale i tak si to člověk chce co nejvíce usnadnit. Často je ale také potřeba sbalit se celkem úsporně. Zvláště, když sledujete dnešní trend, cestovat na kratší dobu pouze s příručním zavazadlem. A proto je tu pár tipů, jak místo v zavazadle ušetřit a přitom mít s sebou vše, co pro kvalitní čištění zubů potřebujete. Nikdo nechce mít plnou cestovní tašku pomůckami pro čištění zubů. Někomu sice stačí kartáček a zubní pasta, ale kdo se o svoje zuby stará poctivěji, tak potřebuje ještě mezizubní kartáček a ještě ústní vodu. A velké balení může zabrat více místa v zavazadle, než je žádoucí. Kompaktní zubní kartáček Pokud používáte elektrický kartáček, tak víte, že cestování s ním není zrovna nenáročné na prostor, a když už si na elektrický kartáček zvyknete, tak se ho často nechcete zříkat ani na cestách. Proto jsou dostupné na trhu i cestovní elektrické kartáčky, které jsou navrženy tak, aby byly kompaktní. Abyste s sebou ani nevozili nabíječky, tak kartáčky pohání tužkové baterie. Fandové manuálních kartáčků to mají o mnoho snazší. I klasický manuální kartáček je poměrně malý a dá se pohodlně sbalit, ale můžete mít dokonce i něco menšího – skládací cestovní zubní kartáček. Na výběr máte u značek GUM nebo Curaprox, přičemž u Curaproxu dostanete kartáček v celé sadě s malou zubní pastou v pouzdře. Na co celá pasta nebo ústní voda Na týden, ani 14 dní rozhodně nepotřebujete celých 75 ml zubní pasty nebo čtvrt litru ústní vody. Proto výrobci myslí i na tohle a dnes není problém sehnat zubní pastu v balení od 12 do 30 ml. U ústních vod se dostanete také k menším balením, která mají 95 nebo 100 ml a díky tomu můžete ústní vodu vozit i v příručním zavazadle v letadle. Řešení pro mezizubní čištění Zubní nitě jsou na prostor poměrně nenáročné, ale pro cesty můžete sáhnout po pohodlnějším řešení, kterými jsou párátka se zubní nití (flosspick). Pokud používáte mezizubní kartáček, tak víte, že je poměrně křehký. Ideální proto je pořídit pro cestování pouzdro na mezizubní kartáčky, kde už nehrozí, že by se vám drátek ohnul.

Nastal den D. Dneska započne naše dlouhá a nesmírně dobrodružná cesta, na kterou jsme se tak dlouho připravovali. Vyrážíme směr Černá Hora. Autem, jak jinak. Přestože nejde o bůhvíjakou dálku, rozhodli jsme se pro tu delší, avšak horší cestu. Ostatně tak, jako v jedné známé české komedii. Na poslední chvíli kontrolujeme občanky i pasy, dostatek vody a hotovost. Zdá se, že všechno máme a tak vyrážíme. Cesta bude dlouhá, odměnou nám ale budou krásné a téměř liduprázdné pláže, stejně jako nedotknutelná černohorská příroda.

Tankodrom jménem D1

 

Naše cesta začíná na oblíbené „déjedničce“, která svou povrchovou úpravou připomíná tankodrom. Kdyby se tady přeci jen někomu chtělo spát, nemá sebemenší šanci zabrat. Zastavujeme kousek před Brnem a dopřáváme si nezdravou snídani v jednom z rychlých občerstvení. Přeci jen potřebujeme na cestu nabrat dostatek energie. Tak kde jinde, než právě tady? Naše cesta směřuje ke slovenským hranicím a dál směr Bratislava. Rozhodli jsme se směřovat do cíle přes Maďarsko z jednoho prostého důvodu. Mýtné tady není tak vysoké, jako například v oblíbeném Rakousku, přes které k moři lidé nejčastěji míří. Měli jsme strach z názvů maďarských měst a vesniček a taky jazykové bariéry, což se v průběhu cesty ukázalo jako zcela oprávněné. Zamotali jsme se totiž nedaleko města Szombathely a několik hodin bloudili v kruhu. Navigace zkrátka zklamala, což jsme jí ale neměli za zlé. Měli jsme být zkrátka lépe připravení.

Szombathely všude, kam se podíváš

  Našimi styčnými body bylo kromě Szombathel, Csorna, Körmend a poté Čakovec a Varaždin. Ani jsme se nenadáli a už jsme projížděli chorvatskými hranicemi. Udělali jsme si povinnou přestávku, natankovali a směřovali na Zadar a Split. Projeli jsme kouskem Bosny a Hercegoviny a pak se vrátili zpět na chorvatskou dálnici. V praxi jsme si mohli vyzkoušet systém mýtného, který je tady dosti povedený. Jednoduše si vyzvednete papírek, ten u sjezdu nebo další brány odevzdáte, a zaplatíte za použití dálnice. Jak jednoduché, že?

Cítili jsme, že cíl je na dosah. Bohužel osud tomu chtěl a vše se nečekaně zkomplikovalo. Nejmladšího člena našeho vozu postihla zákeřná střevní viróza. Původně jsme si mysleli, že něco špatného snědl, bohužel příznaky byly neúprosné. Došlo tak k neplánovaným přestávkám, které jsme trávili střídavě na benzinových pumpách a při krajnici. Nedalo se svítit, do cíle jsme prostě museli dojet. A když nebylo kam zastavit, muselo pomoci okénko. Když jsme přistavovali na černohorských hranicích, jeden z celníků shodou okolností právě konzumoval sendvič. Když viděl náš automobil „ozdobený“ zbytky obsahu žaludku, polknul naprázdno a rukou ukazoval, ať se co nejdřív ztratíme. K nějaké prohlídce automobilu anebo kontrole dokladů vůbec nedošlo. Prostě tradiční jižanský přístup a shoda náhod.

Vše zlé je k něčemu dobré

  Naše cesta končila v místě zvaném jako Boka Kotorská, která si získala jméno podle města Kotor. Největší přírodní záliv na jihu Černé Hory se dělí ještě na čtyři menší zálivy. Abychom ušetřili dlouhé hodiny jízdy, nechali jsme převézt trajektem. Pak už jsme si to šinuli směr Budva a naše dovolená mohla konečně začít v plné parádě. A to i přes prvotní komplikace, na které zcela jistě jen tak nezapomeneme. Po nějaké době se jim ale upřímně smějeme.

Vždy, když se někam chystáme, tak se snažíme sbalit se nejúsporněji a zároveň mít s sebou všechno, co potřebujeme. Mezi základní výbavu patří i potřeby pro holení. Ať už ženy nebo muži mají na výběr z několika strojků, kterými vousy nebo chloupky odstraňovat, a proto Vám ukážeme, co všechno si sebou můžete sbalit.

Je pravda, že muži holení na cestách zrovna moc neřeší. Zkrátka si nechají vousy narůst a neřeší to. Nicméně jsou i muži, kteří cestují například za byznysem, a je potřeba vypadat upraveně. Naopak ženy, ať už cestují kamkoliv, tak je pro ně hladká a oholená pokožka velmi důležitá.

Upravené vousy za každých okolností

Pokud se holíte žiletkou, tak máte systém balení velmi snadný. Zkrátka sbalíte žiletkový strojek a k tomu pořídíte malé balení gelu na holení. V případě, že se holíte elektrickým holicím strojkem, tak máte na výběr z nabíjecích holicích strojků nebo základních strojků na tužkové baterie. V tomhle případě netaháte s sebou žádnou kosmetiku navíc ani nabíjecí kabely. Sbalíte strojek a jedete. To platí i v případě, že si budete potřebovat na cestách udržovat strniště. V tomto ohledu nejkompaktnější řešení nabízí Philips OneBlade, který je také nabíjecí a jeho výdrž na jedno nabití je až 45 minut, tak poslouží dobře.

Bez hladké pokožky ani krok

Když ženy podstupují dlouhodobé odstraňování chloupků, pak nemusí řešit, který strojek si sbalí na dovolenou. Ostatní ženy toto ale řešit musí, protože si hladkou pokožku neodpustí za žádných okolností. Nejčastěji si na cesty ženy vozí stejně jako muži žiletkový strojek a nějaké úspornější balení holícího gelu, který lze ale nahradit běžným kondicionérem na vlasy. Jestli používáte epilátor, tak ten na krátkou dovolenou tahat nemusíte. Pokud ale jedete na delší dobu, tak i epilátor je potřeba přibalit. Ideální jsou pak epilátory nabíjecí, které zabalíte a napájecí kabel s sebou neberete. To samé platí o dámských holicích strojcích, které jsou buď na nabíjecí akumulátor anebo na tužkové baterie. Vše zabere poměrně málo místa v zavazadle a máte vystaráno.