První doušek Vám málem utrhne pusu. V létě osvěží, v zimě zahřeje. Sdružuje lidi. Příjemně naladí. Krásná zlatá barva dozdobená čerstvou bylinnou snítkou. Podává se nejlépe v ulepené skleničce, pokud možno ještě zabalené v papíře, abyste se nespálili. Takový je nápoj typický pro Marocké království – berberská whisky aneb zelený čaj s čerstvou mátou.
Ať chcete nebo nechcete, zaručeně to bude první věc (nanejvýš druhá – pomeranče jsou dost velká konkurence, ale zas ty každý zná), kterou v Maroku ochutnáte. S prvními doušky čaje do Vás začne vnikat i místní atmosféra a naladí se Váš zvídavý cestovatelský duch. Jste připraveni poznávat všechny stránky Maroka.
Navštívit zmíněnou africkou zemi v zimě je vhodné nejen pro lidi utíkající za sluníčkem a teplem, ale jak jsme se sami přesvědčili i pro lidi, kteří rádi zimu zasněženou. A kdyby náhodou sníh nebyl, lyžovat se dá i na písečných dunách. Tuto možnost máte například v severním cípu Západní Sahary zasahujícím do Maroka – v Erg Chebbi [Šibi]. (erg – písečná poušť)
Písečné poušti předchází asi deset kilometrů široký pás kamenné pouště (hamady). Je to obrovská šedivá placka, sem tam, hodně sem tam, strom (většinou jeden ze stálezelených dubů) či křovitá tráva, jež se tváří dost suše. Ačkoliv je hamada kamenitá poušť, nedá se po ní rallye jezdit všude. Bezpečnější je držet se na cestách vyznačených balvany a patníky. Jednak se tu člověk snadno ztratí, a když takový ztracený někde zapadne, pomoci se nedovolá. Dále do pouště se začínají objevovat menší domky z hliněných, pouze na sluníčku vysušených cihel, z nichž trčí sláma a jsou zaplácnuté bahenní omítkou, a ve kterých opravdu žijí lidé – berbeři. Osídlení je řídké a krajina zde vypadá velmi opuštěně. Avšak když se na chvíli zastavíte, během okamžiku se kolem Vás vytvoří houf dětí, které hned začnou vybalovat z nejrůznějších tašek a pytlíků hadrové panáčky, velbloudy, korálky atd. s tím, že si něco jako máte koupit. Kromě rozesmátých dětí a zvídavých obyvatel tu můžete také nalézt třeba mrtvého velblouda. Pošel, tak ho tam prostě nechali ležet. Naštěstí mnohem častěji potkáte zvířata živá.
Jednotlivé domky v blízkosti už písečné pouště vystřídají velké osady – oázy. Ty jsou vybudovány hlavně pro turisty. Vypadají tak trochu jako statky. Z velké části jsou taktéž postavené z hliněných nevypálených cihel, ale hlavní či nosné zdi jsou již z vepřovek. Vše je ale pečlivě schováno pod bahenní omítkou, která je někdy zdobená štukováním. Ve většině osad byly nedávno instalovány solární panely, které jim teď v zimně ohřívají vodu a dodávají proud a vůbec se snaží zařídit osady evropsky. Každá z těchto osad má svou zahradu. Překvapilo nás, jak je v nich vše šťavnatě zelené. Pěstují zde mrkev, cibuli, brambory, datlové palmy…a to s takovou produkcí, že zahrádka uživí jak osadníky, tak hosty. Velké záhony jsou rozděleny na menší políčka sítí zavlažovacích kanálů. A kde se v poušti vzala voda? Při procházce po okolí jsme nedaleko od osady narazili na místo, kde se nacházelo několik jednoduchých studen z betonových skruží. Překvapující bylo, že hladina vody se pohybovala pouze o kolo třech metrů pod povrchem! Zda je voda ze studen pitná, to nevím. V osadách pijí vodu balenou, ale berbeři žijící v jednotlivých domcích nejspíš jinou vodu nemají než studniční. Bylo vidět, že si tu vody váží. Opodál je mělké údolíčko s vádí, které bylo znatelně zelenější, než mrtvé okolí, tudíž tu musí být vysoká hladina podzemní vody. Toto místo bylo dokonce lehce oploceno. Stejně jak se u nás označuje ochranné vodní pásmo. Akorát podle stop plot málo koho zastavil. (Taky jak u nás.) U naší oázy byla dokonce prohlubeň zaplněná vodou. Takový menší rybníček. Od místních jsme se dozvěděli, že ačkoliv žijí na poušti, v posledních letech je zde sužují dvakrát do roka záplavy. Přívalové deště vyprahlá zem vsakuje pomalu. Všude stojí voda. „To much water!“, jak nám bylo sděleno. Tyto deště a následný povrchový odtok bourají a rozpouští chatrná hliněná stavení. Vzaly si i oběti na životech. Všechno je pryč…Až voda opadne, lidé si znova vystaví své hliněné příbytky. O vydatnosti povodně svědčí již zmíněná vysoká zásoba podzemní vody. Uživí i takovou rostlinu, jako je vodní meloun. Je to sice divoká odrůda pro člověka nepoživatelná, slouží jako krmivo pro velbloudy. Ale velbloudům prý moc nechutná. Dokonce jsme našli studny s odčerpáváním vody poháněným solárními panely relativně daleko v písečné poušti! Ohromné vrstvy písku jsou nejspíš dobrým izolantem proti zahřívání země a zvýšenému výparu. Erg Chebbi je poušť na vodě.
