Autor: administrator

Trojský ostrov kdysi bývalo území v dnešní části ZOO Praha. Ta v pozůstatcích ramene kanálu vybudovala tůně pro vodní ptactvo a krásně jej využila. Území bývalo odděleno odpadním ramenem Trojského mlýna, který byl roku 1845 přestavěn na sýpku a dnes je v soukromých rukách.

Císařský ostrov (někdy nazývaný také Trojský) je nejsevernějším a tedy posledním pražským ostrovem a se svou rozlohou 29 hektarů také ostrovem největším. Najdeme ho mezi Bubenčí a Trójou. V minulosti se nazýval též Císařský a Purkrabský.

Mnoho lidí si plete ostrov Císařská louka (na jihu Prahy) a ostrov Císařský (na severu Prahy). Proto je stále častěji místo Císařský nazýván Trojský. Přesto na mapy.cz se Trojský ostrov nenajde. Jen ostrov Císařský, což je jeho oficiální pojmenování.

Pro nás Bubeňáky a Dejvičáky byl ostrov odjakživa jednoduše Troja a často býval výletním místem a také Stromovka – Královská obora , která se rozkládá hned za ním. Obzvlášť romantická místa byla zezadu od vody jak od Vltavy, tak od Malé říčky, slepého ramena. Ještě tady dodnes zbyly pozůstatky luk a palouků, kde bývalo za doby Rudolfa II. místo pro jeho rozlehlou bažantnici. Dodnes tam u Malé říčky stojí staré vrby a osiky, plave spousta kačen a dalších ptáků.

Kdysi tu byly rozsáhlé louky a palouky a v 17. století byl velký zájem o pronájem těchto pozemků. V té době byl ostrov rozparcelován, protože právě na něm se stýkaly majetky tří vrchností a měly zde své malé pozemky i další držitelé. V 18. století naproti ostrovu Troja voda naplavila další tři ostrovy s názvem Císařské Bubenečské ostrovy, které časem byly spojeny v jeden ostrov. Právě tento ostrov leží na nejkrásnějším místě Prahy. Sám je obestřen krajinou s kouzelnou přírodní scenérií. A jak by ne, když jižně leží rozsáhlá Královská obora a severně od ostrova Drahaň – Troja, chráněné území přírodního parku, na který za Klecany navazuje přírodní park Střední Povltaví. Přírodní park Drahaň-Troja leží na pravém břehu Vltavy od Pelc-Tyrolky v Troji až po Drahaňské údolí, na východě a severovýchodě jej bezprostředně ohraničují městské části Dolní Chabry, Čimice a Bohnice. Místo je cenné jak ekologicky, tak biologicky, geomorfologicky a z velké části také historicky. Z přírodních hodnot je to řada zvláště chráněných území: Zámky, Čimické údolí, Bohnické údolí, Podhoří, Salabka, Havránka, Velká skála, Trojská a Jabloňka chránící unikátní biotopy vzácných rostlin a živočichů.

Najdete nedaleko odtud Pražskou zoologickou zahradu, Botanickou zahradu v Troji a překrásný barokní zámek Troja s dokonalou zahradou a kapli sv. Kláry s rozlehlou vinicí. Místa, o kterých jsem tady na cestovateli v minulosti již psala. Dokážete si tedy už dobře představit jakým koloritem a čistou krásou je tato oblast Prahy opuncována. Korunu jí dává jižní špička ostrova, kde je umístěn Trojský jez, za nímž ostrov Vltava obtéká zprava. Na regulovaném toku u břehu je známá umělá vodní slalomová dráha jak pro tréninky slalomářů, tak pro závody. Zleva Vltava teče plavebním kanálem Podbaba, který pochází z let 1899 až 1902 a je zakončen zdymadlem.

V roce 1927 byl na ostrově vybudován parkurový stadion. Koně dodnes na ostrově jsou, i když povodeň roku 2002 přinesla mnoho problémů a proud odnesl mnoho postrojů, sedel… Koně naštěstí byly včas v bezpečí. Stáje pak musely projít velkou rekonstrukcí. Dnes mají ustájeno 18 koní, které se připravují na policejní akce. Nedaleko od policejních koní je další jezdecký areál TJ Žižka Praha, který byl po povodních také obnoven. Povodně vydržela také jezdecká hala IN-EXPO GROUP, kde bývají závody v parkuru i drezuře.

Počátkem 20. století na ostrově vznikla také rozsáhlá zahrádkářská kolonie. Ta dopadla při povodních 2002 nejhůře. Na tři sta chatiček vzala voda a pouhých deset, které vydržely nápor živlu muselo být stejně strženo pro narušenou statiku. Stejně tak do nenávratna zmizelo cvičiště pro psy a již nebylo obnoveno. Severní část ostrova je známa Ústřední čistírnou odpadních vod, která je od roku 1991 nemovitou kulturní památkou, ve které je umístěno Ekotechnické muzeum.

V současnosti je ostrov využíván pro sportovní a rekreační účely a všechna místa na ostrově i v širokém okruhu kolem něj doporučuji od srdce navštívit. A nečekejte, že byste všechno dokázali stihnout za jediný den.

Nenechte se zmást sychravými fotografiemi místa, které je zachyceno za ranních mlh a končícího podzimu, kdy je všechno studené a syrové a nevzhledné a beze světla. Jaro a léto je tady naprosto kouzelné. Zkuste také někdy vyjít na skalní srázy nad údolím Vltavy. Z výšky okolo 200 metrů nad hladinou řeky jsou odtud okouzlující výhledy přímo na Trojský ostrov a na téměř celou Prahu.

Libeňský ostrov býval po mnohá století dokonce největším z deseti ostrovů mezi Libní a Holešovicemi. Při regulaci Vltavy ve 20. letech 20. století byl ale na jihu spojen s územím Libně a Karlína, na východě pak s Rohanským ostrovem. Na severu byl vytvořen poloostrov se slepým ramenem. Úzká kosa dříve označovaná jako Maniny je plná především skladišť.

Koncem 16. století zde stávaly dva mlýny a ostrov žil svým klasickým životem, jako jiné ostrovy. Bývaly i tady pily a barvírny. Přes ostrov se čas od času přelévaly povodně, po nichž se zdejší život vždy postupně obnovoval. Až roku 1890 zaplavila voda nejen celý Libeňský ostrov ale velkou část celé Libně. Zůstalo na 800 lidí bez domova, kterým obec dvakrát denně vařila a poskytla přístřeší. Velké ztráty utrpěly dva libeňské pivovary a ostatní továrny. Proto bylo rozhodnuto koryto Vltavy zasypat, aby už žádná další ničivá povodeň nezpůsobila škody tak obrovského rozsahu. Obec kvůli tomu vykoupila i ostrov Kubešův a během tří měsíců bylo vše hotovo. Libeň i Vysočany se po povodni nečekaně rozrůstaly a tak se započaly budovat Libeňský přístav (dokončen 1896) a Holešovický přístav. S přístavy byla vybudována nábřežní zeď, ochranná hráz a překladiště.

Od roku 1927 byl ostrov Pražany hojně užíván k rekreaci. I tady byly vodácké oddíly, tenisový a volejbalový oddíl, Dům dětí a mládeže a hned dvě organizace zahrádkářů. Spousty zahradních domků a malých pozemků jsou tady dodnes a vzpamatovaly se i z povodně v roce 2002. Dům dětí a mládeže tady provozuje lanové centrum, existuje tady Junák a Skaut. Nad ostrovem se klene dnes opět Libeňský most, dobudovaný a předaný k užívání 29. října 1928. Původně se jmenoval Libeňský, pak Baxův, opět Libeňský, později zase Baxův, pak dokonce Stalingradský a naše generace ho už zase zná pod svým původním názvem. Doufejme, že mu zůstane už na dobu co bude stát.

Dnes je existence Libeňského přístavu už historií. Od roku 1924 areál vlastnila Vltavsko labská společnost a měla tu opravnu plavidel a výrobu nových lodí. Dnes je většina budov pronajata různým společnostem jako skladiště. Najdeme tady velké množství autobazarů, autoopraven a prodejní haly se starým nábytkem. Ostrov je dost zubožený, nevyužitý, jen laguna je plná krásných malých lodí a zahrádkáři tady mají idylku.

Kolonie zahrádek je tady už od roku 1927. Tehdy byly uzavřeny nájemní smlouvy na velké množství parcel. V prvorepublikové době se stalo, že na Libeňském vznikla osada, v podstatě vesnice čítající dnes cca 500 přechodných obyvatel, kteří tu mají nejen své chaty a zahrádky, ale taky hospodu a hřiště pro děti. Stačí projít zeleně natřenou bránou a jste ve vesnici uprostřed velkoměsta, na místě, které si žije vlastním životem s typickým koloritem posezení u řeky, kde se prolínají všechny generace. Roční nájem za pozemek a chatičku tady činil 3000 Kč. Po povodni 2002 si své místečko nájemci obnovili úplně sami bez pomoci, ale stejně jim smlouvy nebyly obnoveny. Hlavně proto, že jsou v záplavové oblasti a že se městu toto využití místa prostě nevyplatí. Přesto je to tady jediné příjemné místo na celém ostrově. Dnešní doba je ale zcela jiná a uzavřená komunita chatiček na poloostrově uprostřed velkoměsta je bohužel již přežitkem. Staré dobré časy prostě odcházejí a místní tak typický kolorit bárek na řece a posezení u táboráků na zapomenutém ostrově bude brzy nahrazen exklusivním nábřežím 21. století.

Mimo zahrádkářskou osadu bych ale procházku po Libeňském ostrově dnes nikomu nedoporučila. Ostrov je plný kontrastů. V jedné jeho části najdete všude plno špíny, míjíte náklaďáky, které převážejí hlavně odpad a pořádně se tady nedá ani nadechnout. Na ostrově jsou stovky bazarových aut. Mezi hromadou odpadu vás jinde vytrhne ze zamyšlení třeba ten obří medvěd, kterého jsem zachytila na fotografii a kterého někdo z odpadků vylovil a posadil na židli, nebo stará zapomenutá figurína s brýlemi oblečená do moderního vyhozeného hávu. Projdete se kolem sběrny dřevěných palet, hromady igelitových pytlů s odpadem a také kolem hromad dřev a dřevotřísek. Celkem je to tam dnes jedna velká katastrofa. I tady zapracovaly na dnešním stavu povodně roku 2002, ale celkově byl ostrov kromě části zahrádkářů a dobře vedených a upravených autobazarů a tenisových kurtů vždy velmi zanedbaný a zneužívaný ke skládkám odpadů a podobně.

Dnes je již v provozu řídící systém protipovodňové technologie v Libeňském přístavu a tak se další povodně prý už není třeba obávat. Proto také může v bývalém přístavu v Libni vznikat nová zástavba – Libeňské doky, výstavba nových kancelářských budov. Prostory jsou pracovně rozděleny na JIH A, ulice Octářova a okolí, JIH B a lokalitu STŘED na poloostrově mezi loděničními bazény. Měl by tu vzniknout centrální park a domy k bydlení se střešními zahradami, v jejichž přízemí by byla nákupní zóna, stejně jako administrativní objekty. Nábřeží by měla lemovat nově vysazená zeleň a venkovní drobná architektura. Lokalita by měla být určena pro komfortní a rezidenční bydlení ve vila domech, průměrné velikosti bytů kolem 100 metrů čtverečních. Tak se nechejme překvapit příštím desetiletím a úplně novým Libeňským ostrovem. Jeho současný stav po takovéto změně doslova volá a všechno, co jsem tady viděla na vlastní oči dnes a co můžete vidět na fotografiích pod článkem bude velmi brzy historií.

Rohanský ostrov kdysi sahal od Těšnova až po dnešní Šaldovu ulici. Dnes je s rozlohou necelých 8 hektarů vymezen břehem Vltavy na severu, bytovým projektem River Diamond na západě, ulicí Šaldovou na východě a na jihu komunikací s názvem Rohanské nábřeží. Není ostrovem od období 1920 až 1930, kdy byl spojen s Libeňským ostrovem a oba pak z jedné strany napojeny na karlínské pobřeží a z druhé strany na Maniny. Nad rozhraním ostrovů Rohanský a Libeňský vede Libeňský most.

Ostrov vzniknul v polovině 16. století říčními nánosy. Jeho prvním majitelem byl mlynář Martin Šašek a jeho první jméno bylo po mlynáři, a to Šaškovský. Po jeho smrti byl obecní a to po celé 17 . století a část století 18. Jméno nesl po svém správci Primátorský staroměstský podle staroměstských primátorů, kteří se o něj starali.

Od 24. dubna 1774, kdy Staroměstská obec ostrov prodala za 4000 zlatých, byl v majetku Aloise Tochtermanna. Od roku 1777 jej vlastnila Gabriela Rottenhanová. Ostrov opět změnil jméno, tentokrát na Rottenhanský a nebylo to naposledy. Od roku 1830 byl ostrov pražského měšťana Jiřího Köppla a zákonitě se mu říkalo Köpplův. Přibližně kolem roku 1900 byl spojený s Jeruzalémským ostrovem.

Prvního května 1841 byl nedaleko strojírny Rustonka spuštěn na vodu první český parník s názvem Bohemia. Uvezl 140 cestujících a plul „závratnou rychlostí“ 12 km/h. Sice plul pomalu, ale bylo to rychleji než dostavník a uvnitř měl dva honosné salony s na tehdejší dobu naprosto luxusním vybavením. Jeho spouštění na vodu tenkrát s údivem sledovalo množství Pražanů jak z pevniny tak z ostrova. Jen škoda, že loď pak přepravovala cestující mezi Obřístvím a Drážďanami a plula pod rakouskou vlajkou.

Rovněž 19. století přineslo vybudování říčního přístavu a do domu čp. 242 dokonce celnici. Existovalo zde spojení až do Hamburku a díky tomu i místní zájezdní hostinec dostal jméno U Města Hamburku. Je to krásná empírová stavba a existuje dodnes. A i když byl přístav v letech 1891 až 1893 rekonstruován, rozšířen a opatřen nábřežní zdí po regulaci Manin stejně zaniknul a byl nahrazen . Za své vzaly i zájezdní hostince a skladové prostory, jen restaurace Hamburk vydržela. Karlínský přístav byl postupně zasypáván a vznikla tady dvě škvárová fotbalová hřiště.

Současný název místa je odvozen od jména pražského radního a tesařského mistra Josefa Rohana, který si toto území koupil v polovině 19. století . V podstatě jde o pravý břeh Vltavy od Hlávkova mostu, kde ale už stojí, respektive buduje se Prague River City společnosti Europolis se známými budovami Danube House a Nile House, až k Palmovce a Libeňskému mostu. Jde o pozemky v blízkosti dynamicky se vyvíjející městské čtvrti Karlín. Tato čtvrť, dříve zaměřena spíše na průmysl, se v nedávné době stala cílem silných investic. To je zřejmé zejména při pohledu na proměnu mnoha starých továrenských budov ve stylové bytové a kancelářské výstavby. Město poučeno z povodní 2002, věnovalo značnou pozornost instalaci protipovodňových zábran.

Dvacáté století ostrovu přineslo černou skládku. Později sem byly při výstavbě pražského metra deponovány výkopy i odpadní materiály. Až konec 20. století zajistil počínající revitalizaci a odklízení nahromaděného nepořádku. Roku 2007 pak bylo zahájeno výběrové řízení na developerskou firmu, která přinese projekt na využití ostrova. Současně byly vykoupeny pozemky. Jednání byla nelehká, plány na využití z mnoha stran kritizovány a tak byl zadán další úkol a to do března 2008, zpracovat vše v trojrozměrných modelech pro lepší představivost. Jedná se i o obnově říčního ramene a vybudování protipovodňové hráze. Pouze vybagrování ramene Vltavy, zasypaného v 19. století, zaplatí stát. Rohan tak bude opět skutečným ostrovem a rameno navíc podle odborníků zlepší chování řeky při eventuální povodni.

O využití ostrova se původně ucházelo s projektem sedmnáct společností, které měly zájem o přestavbu povodněmi poničeného Rohanského ostrova z místa, kde byly zbytky zahrádkářské kolonie a přespávali tam lidé bez domova, ve smysluplný projekt s byty, kancelářemi, ale také sportovišti a zelenými plochami. Proti zástavbě Rohanského ostrova bojovali po celý rok 2008 hlavně Zelení, kteří si představovali, že by bylo místo nejlépe využít jako centrální městský park se sportovním zázemím, který naváže na Thomayerovy sady.

Jedná se o nejlukrativnější pozemek celé republiky o rozloze 200 tisíc metrů čtverečních. Cena pozemku na Rohanském ostrově je 8 567 Kč/m2. Ve výběrovém řízení díky nabídce 1,69 miliard Kč zvítězila firma Sekyra Group. Podle plánů vítězné společnosti Sekyra group vzniknou na Rohanském ostrově nové kanceláře a byty, hotely i oblasti zeleně, v plánu je dokonce i výstavba umělých vodopádů. Díky navrhovaným změnám se navíc Rohanský ostrov stane opět skutečným ostrovem, což je již odsouhlaseno. Postranní vltavské koryto, které oblast původně oddělovalo od pevniny a které bylo zasypáno v 19. století, by se totiž mělo brzy dočkat obnovy a navrátit tak oblasti status ostrova. Měl by vzniknout Rohanský a Maninský ostrov. S přispěním evropských fondů se za 182 milionů korun upravují pozemky a likvidují se některé staré zástavby. Projekt je jak v rámci Prahy, tak celé České republiky výjimečný. „Rohanský ostrov patří v Praze k pěti největším rozvojovým územím, která během následujících deseti až patnácti let změní svoji tvář. Počítá se, že investice se vyšplhají na 15 miliard korun.

Tiskem prošly zprávy, že v oblasti ostrova vzniknou z 55 procent byty, zbytek území pak zaberou kanceláře a zeleň. „Rohanský ostrov vytvoří nové centrum Prahy 8. Bydlet by tu mělo 1200 až 1300 rodin. Pohybovat se tu ale bude až 10 nebo 15 tisíc lidí denně,“ odhadl výkonný ředitel pro development Leoš Anderle. Na internetu byly zveřejněny fotografie, jak by měl ostrov vypadat za 10 let

Dnes se můžete projít pod Libeňským mostem nebo si jít zahrát golf ve východní části Rohanského ostrova nebo si tady zajezdit na kole na cyklistické stezce podél Vltavy. Hráči Hanspaulské ligy tady mají k využití celkem sedm hřišť pro malou kopanou. Všechno ostatní ukáže budoucnost.