administrator – 36. stránka

Šuby duby Amerika aneb Češi, co jsou „trochu crazy“

„Katuško, já chci jet do Ameriky! Pojedeš se mnou?“ zeptala se
mě kamarádka Zuzu a dnes sem jí za tenhle návrh velikánsky vděčná.
Protože ním to všecko začalo.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

„Katuško, já chci jet do Ameriky! Pojedeš se mnou?“ zeptala se mě kamarádka Zuzu a dnes sem jí za tenhle návrh velikánsky vděčná. Protože ním to všecko začalo.

V létě 2007 jsem strávila 3 měsíce ve Spojených státech amerických a byť vám to bude připadat jako klišé, byly to nejlepší prázdniny mého života. Možnost poznat jinou mentalitu, které se zpočátku musíte vysmívat, pak se usmíváte a nakonec se smějete společně s ní, protože si vás získá. To jsou Američani. Vstřícnost, přátelskost, snadná komunikace, ochota pomáhat druhým, bezbřehá spontánnost místy přecházející do čiré bláznivosti. I to jsou Američani. Civilizované metropole s do nebe vyčnívajícími mrakodrapy; opuštěné pláně, kde „zdechl pes“; pobřeží Atlantiku a na druhé straně bouřlivého Pacifiku; pouštní krajina; pláže plné surfařů; deštné pralesy; horské masivy s plachými zvířaty…to je pořád Amerika, obrovská země šesti časových pásem a úžasného cestovatelského potenciálu.

Po desíti pracovních týdnech strávených v jednom z početných dívčích táborů na východním pobřeží (tento „US camp“ však běžně čítá až 500 účastnic a dalších nejméně 200 lidí, kteří se starají buď o ně, nebo o hladký průběh tábora) se naše šestičlenná posádka vydala na cestování po západě, pobřeží na národní parky bohatší.

Dobrovolně si hrábnout na dno

V půjčeném autě Dodge jsme naši cestovatelskou šňůru začali ve státě Washington, na samotném severu západního pobřeží. Za 25 dní cestování jsme západ USA projeli od severu na jih a navštívili jsme následující národní parky: Olympic NP, Mt. Rainier NP, North Cascades NP, Glacier NP, Yellowstone NP, Grand Teton NP, Grand Canyon NP, Yosemite NP, dále Las Vegas, San Diego, mexickou Tijuanu a San Francisco. Docela slušný výčet na 25 dní, ale taky jsme si někdy i hrábli na dno. A to české je podle Američanů pěkně hluboko. Chcete příklad? Sestoupit do Grand Canyonu a v tentýž den ho také vyšlápnout nahoru v teplotě kolem 50°C nelze! Zemřete! Ne, my to přežili. Obejít velký horský okruh v Olympic National Park, čítající 33km v kratší době než 2–3 dny, jak je zvykem? Ano, za 9 hodin. Vyrazit si to do 10.000 stop za téměř nulové viditelnosti bez výbavy. Jistě, máme přece českou buzolu. Však si nás i fotografovali (možná proto, aby se pak mohli pochlubit snímky těch, v horách ztracených, mladých lidí z České republiky). Běžně jsme pak slýchali, že jsme opravdu „crazy“ (šílení).

S buzolou z ČR

Jeden z adrenalinových výletů jsme podnikli už v druhém národním parku, Mt. Rainieru, který nese jméno jeho nejvyšší hory sopečného původu (4.329m). Ta za svůj název zase vděčí tomu, že na ní pořád prší (ve vyšších polohách sněží), o čemž jsme se měli na vlastní kůži hned při první túře přesvědčit. V plánu bylo dobytí bez speciálního vybavení dostupného nejvyššího bodu Camp Muir ve výšce 10.188 stop (3.105m). My jsme totiž bez speciálního vybavení (když nepočítám jednu buzolu z ČR) opravdu byli. První čtvrtka cesty vedla po chodníčku v mírumilovné Krakonošově zahrádce s pobíhajícími plachými srnečkami a barevnou horskou květenou. Ale pak se místo kytek zjevily kameny a místo srnek svišti. A padla mlha jako v prádelně. Teď jsme se ukázali, my blázniví Češi. Ignorujíce tabuli Danger Zone (nebezpečná zóna), mlhu, velkou zimu, naši sporou „výbavu“ a už i padající sníh jsme se tvrdohlavě škrábali (někdy doslova) vzhůru. Značená cesta nám, díky husté mlze, zůstala utajena. Podle mapky a buzoly jsme si našli svoji vlastní. Překročili jsme asi 3 sněhové plochy a už se opravdu blížili udávané nadmořské výšce. Nakonec jsme se po demokratické poradě z bezpečnostních důvodů rozhodli z 9.000 stop vrátit zpět. Cestou dolů jsme potkávali výpravy s mačkami, lyžemi, holemi či další speciální výbavou a taky nevěřícím výrazem, kde se tu ta zmrzlá a ojíněná banda amatérů vzala.

Dobytí velkého kaňonu

Do paměti se vám navždy vryje Grand Canon. A určitě nezáleží na tom, jestli ho zdoláte během jednoho dne nebo s přespáním. Grand Canyon, rozprostírající se na 4.931 km2 ve státě Arizona, je při 1.829 m hloubky a až 30 m šířky třetím nejhlubším kaňonem na světě (po mexickém Both the Barmance del Cobre a idažském Hell´s Caynon). Za tento přírodní div vděčíme erozi, sněhu, dešti a řece Colorado tekoucí kaňonem ze Skalistých hor do Mexického zálivu v Kalifornii. Naše crazy posádka se rozhodla opět klasicky tvrdošíjně česky, že sestup a výstup zvládne v rozmezí 12 hodin. S doporučenou dávkou vody (4 litry na osobu / sestup), zásobou energie a pokrývkami hlavy jsme v 6.30 začali sestupovat po Bright Angel Trail do zamlženého kaňonu (v ranních hodinách je viditelnost značně limitována znečištěním vzduchu z nedaleké jaderné elektrárny). Nasadili jsme svižnější tempo, abychom měli dostatek času na zpáteční cestu nahoru. Samozřejmě jsme hodně fotili a užili si i dechu beroucích výhledů až na dno kaňonu z vyhlídky Plateau Point. Druhá půlka sestupu z Indiana Garden k řece Colorado byla mnohem příjemnější, vedoucí kolem malého říčního pramínku mezi zelení a kaktusy, paradoxně měně písečná a kamenitá, čím blíž horkému dnu kaňonu. Kakaová řeka Colorado protékající kaňonem je využívána na výlety na raftech a odvážlivci taky na koupání. My jsme si u ní odpočali asi ve 45°C ve stínu (bylo to na začátku září) a po hodině se vydali zpět. Cesta nahoru si samozřejmě vyžádala víc sil, ale při dodržování pravidelného pitného režimu a namáčení pokrývek hlavy jsme spokojeně dorazili nahoru už v 17 hodin odpoledne. Ani zdaleka tak vyčerpaní jako po jiných túrách v Glacier nebo Olympic NP, ale o to více plní dojmů a úžasných zážitků (mezi které patřilo například i osobní setkání s chřestýšem). Takže těchto 30 km při teplotě 30°C (nahoře kaňonu) a 45°C (na dně kaňonu) se opravdu dalo zvládnout za 6,5 hodin čistého času.

Sanfranciská rvačka dojmů

Nejen národní parky, ale i návštěvy amerických měst v nás zanechaly spoustu dojmů. Vzpomínám si, jak se ve mně praly v San Franciscu. Průzkum tohoto hippies proslaveného města jsme totiž začali trochu nešťastně. Nejen že jsme si vybrali pro nocleh trávníček u cesty vedoucí k vyhlídce na Golden Gate Bridge a tím pádem byli ráno seřváni drsnými US policisty, ale také jsme k začátku procházky městem zvolili podivínskou čtvrť u Market Street, před kterou varují i průvodci. Potkat bezdomovce, bláznivě mumlající stařenu, namaškařené podivíny, žebráky nebo i feťáky tu je na denním pořádku. Takže jsem hodně ostražitě sledovala, kdo se kolem mě mihne, ale k žádné nepříjemnosti naštěstí nedošlo. Nakonec to bylo zajímavé a poučné. Například upřímnost jednoho žebráka s cedulkou s nápisem „I need cash for alcohol research“ (Potřebuji peníze na alkoholový výzkum), nás i pobavila. Zbytek prohlídky San Francisca už byl kouzelný – uchvátila mě Čínská čtvrť největší svého druhu na světě a s největším počtem Číňanů žijících mimo území Číny, historické tramvajky (Cable Cars), klikatá ulička (Crooked Street), Molo 39 (Pier 39), kde se válí stovky lachtanů, nebo i výhled na Alcatraz. Výprava lodí i se vstupem vás přijde na $27 = 540 Kč, ale může se stát, jako nám, že bude klidně na celý den i dva vyprodáno – obzvlášť o víkendu. Tak snad se tam podíváme letos!

V Americe je blaze a ne draze

Máte-li rádi cestování a ještě jste se do Států nepodívali, tak neváhejte! Obzvlášť vy, studenti! Práce v kempu je příslibem snadno vydělaných peněz – aniž bychom se předřeli, získání nových přátelství – často mezinárodních, procvičení angličtiny v praxi, seznámení se s novou mentalitou. Za vydělané peníze (jedete-li ale s agenturou, připadne polovina mzdy jí) pak můžete podniknout minimálně čtyřtýdenní cestování, kam jen se vám zachce. A je z čeho vybírat! Půjčení auta na měsíc nás v roce 2007 přišlo na $2.200 = 44.000 Kč, nocovali jsme v kempech (nejvyšší cena za plácek – pro auto i 2 stany – se vyšplhala na $23 = 460 Kč/noc) nebo pod širákem, koupali se v jezerech, řekách, moři a stravovali se převážně fazolemi (do hor ideální). Co se týče vstupu do parků, vyplatí se si koupit tzv. America the Beautiful –Annual Pass (tehdy za $80 =1.600 Kč), který zaručí celé posádce osobního auta vstup do všech národních parků USA, včetně havajského, po dobu jednoho roku. Tím pádem ho můžete využít i následující rok, jestli se do USA vrátíte. A myslím, že vrátíte.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

FOR TRAVEL: Inspirace na cesty a cestovatelský festival

Cestujete s dětmi, hledáme poklidnou dovolenou, relax nebo se chcete
naopak vydat na pořádně divokou jízdu? Spoustu skvělých tipů a
především kontaktů získáte 5. až 8. března v Pražském
veletržním areálu Letňany , kde se bude konat veletrh cestovního ruchu FOR
TRAVEL. A pro velký úspěch ho bude i letos doprovázet
i Cestovatelský festival, který pořádá časopis Travel Digest a
Cestovatel.cz.

Cestujete s dětmi, hledáme poklidnou dovolenou, relax nebo se chcete naopak vydat na pořádně divokou jízdu? Spoustu skvělých tipů a především kontaktů získáte 5. až 8. března v Pražském veletržním areálu Letňany , kde se bude konat veletrh cestovního ruchu FOR TRAVEL. A pro velký úspěch ho bude i letos doprovázet i Cestovatelský festival, který pořádá časopis Travel Digest a Cestovatel.cz.

Tuzemské i zahraniční dovolenkové zájezdy, zajímavá místa a památky, wellness a relaxace, aktivní dovolená, zážitková dovolená, dovolená pro rodiny s dětmi či pro seniory… Zkrátka veškeré aktivity, na které si ve spojení s cestováním vzpomenete se představí na veletrhu cestovního ruchu FOR TRAVEL. Ten i letos spadá pod FOR FAMILY – soubor veletrhů pro rodinu, bydlení a volný čas, které pořádá společnost ABF.

A ačkoliv se jedná teprve o druhý ročník For Travelu, mezi návštěvníky i vystavovateli už získal na popularitě. O tom svědčí počet zařízení zaměřených na pohodové trávení volného času, které se přihlásili do soutěže Grand Prix. Vítězem, který si odnese hodnotnou cenu, bude nejlepší produkt či služba a vy při vyhlašování můžete načerpat skvělou inspiraci pro dovolenou na příští rok. Pestrou nabídku jistě poskytnou i sami vystavovatelé. Jen namátkou se můžete setkat například se zástupci Cestovní kanceláře 101 CK ZEMEK, HOŠKA – TOUR, CK EVA ŠULCOVÁ, DODO – Zbyněk Dokulil, společností INTERHOME, JAF – LIPNO, NOVASOL, ITALIEONLINE, Léčebných lázní Jáchymov a mnohých dalších. Nově se na veletrhu FOR TRAVEL představí cestovní kanceláře (např. AUTOTURIST, CK KONTAKT, KUDRNA, VICTORIA, SKALLA), hotely (např. FRANKŮV DVŮR, POUTNÍ HOTEL KŘEMEŠNÍK, BIEN VIVRE HOTELS) či realitní společnosti (např. LEO REALITY GROUP).

Obecné informace Datum a místo konání: 5. – 8. 3. března 2009, Pražský veletržní areál Letňany Otevírací doba: 10.00 – 18.00 (5. – 7. 3. 2009), 10.00 – 17.00 (8. 3. 2009)

www.for-travel.cz

Ceny vstupného: děti do 6 let: zdarma žáci, studenti, důchodci, ZTP: 60 Kč základní vstupné: 100 Kč rodinné (2 dospělí + 2 děti): 200 Kč

Cestovatelský festival

Rozhodně byste si neměli nechat uniknout ani doprovodný program, který letos ABF připravuje ve spolupráci s týmem časopisu Travel Digest. Obav spojených s cestováním vás zbaví přednášející na odborných přednáškách (vystoupí zde členové Asociace českých cestovních kanceláří a agentur a Asociace cestovních kanceláří České republiky). Jistě vám dají spoustu skvělých tipů a rad jak si spolehlivě vybrat zájezd a nenaletět cestovkám až po možnosti cestování pro seniory. Návštěvníci se mohou těšit na povídání o gastronomických specialitách z Holandska a Flander, které se budou navíc ochutnávat.

Program Cestovatelského festivalu 7. – 8. března 2009 PVA Letňany, Vstupní hala I, Konferenční centrum, sál 1

Sobota, 7. 3. 2009 – organizuje Travel Digest

10.00 – 10.40 Jirka Pilnáček, Turistika.cz, s.r.o. Prezentace unikátního projektu, kde lidé sdílí své zkušenosti z cest a výletů a dostávají za to peníze (!), akce je spojena se soutěží o turistické předměty.

11.00 – 11.40 Vladimír Plešinger, Kniha Konga Cestovatel okouzlený zejména střední Afrikou, povypráví o svém „pobytopisu“ – přesně tak totiž říká své dnes slavné publikaci Kniha Konga.

12.00 – 12.40 Ing. Roman Škrabánek, Soňa Brandeisová a Tomio Okamura z AČCKA V ryze praktickém semináři plném rad a tipů poradí posluchačům jak si spolehlivě vybrat zájezd, jak cestovkám nenaletět i jak řešit vzniklé problémy.

13.00 – 13.40 Jan Čepelka, FTonline s.r.o. Jak se nespálit při výběru ubytovacího zařízení, aneb jsou oficiální certifikace (značení hvězdičkami) dostatečnou zárukou spokojenosti?

14.00 – 14.40 Daniël Hagen, HTIK Ředitel Holandské a flanderské turistické centrály vás provede po gastronomických delikatesách obou zemí, a pozor: bude se také ochutnávat!!!

15.00 – 15.40 Petr Slavík, Divočinou s fotoaparátem Známý český fotograf divočiny vás vezme na expedice do míst, která jsou stále nedotčená civilizací. Dozvíte se, co cítí v blízkosti šedohřbetého gorilího samce. Jaké to je, když na auto zaútočí slon, a co prožívá jen pár metrů od lovící smečky lvů.

16.00 – 17.00 Daniel Balcar, Výprava ke stromovým lidem Slavný cestovatel vás na Papuu Novou Guineu, k domorodcům z kmene Dani, který dodnes praktikuje krvavý rituál sekání prstů na rukou a jehož muži jsou oděni pouze do vydlabané tykve zvané koteka.

Neděle, 8. 3. 2009 – organizuje Cestovatel.cz

10.00 – 10.40 Michal Veber, tajemník Asociace cestovních kanceláří Možnosti cestování seniorů: Kdy cestují senioři a jaké jsou jejich nejoblíbenější destinace? Jak si nejlépe vybrat zájezd vhodný pro seniory a na co si při výběru dát pozor? Jak se správně pojistit? To vše a mnoho dalšího v semináři pro veřejnost…

10.40 – 11.10 Roman Hrůza, Dis. a Mgr. Bohumil Augusta, Klub železničních cestovatelů, o.s. Železniční nostalgie: Sekce klubová činnost, sběratelství, cestovatelské činnosti, podnikání v oboru železniční nostalgie a cestovní agentura, tipy na výlety motoráčky v okolí Prahy. Soutěž o volnou jízdenku na vybraný historický motoráček v okolí Prahy!

11.10 – 11.40 Jakub Turek, šéfredaktor Horydoly.cz Diashow: Divoká voda, skialpinismus, horolezectví, horská turistika, táboření – outdoorové aktivity, které vypadají nebezpečně, ale při dodržení základních pravidel se dají provozovat s malými i většími dětmi.

11.40 – 12.10 Jakub Turek, šéfredaktor Horydoly.cz Trendy v outdoorových aktivitách: Měnící se zájem je způsoben nejen rozšiřující se základnou, sporty dělícími se na mnoho disciplín, zlepšujícím se vybavením či snadnější dostupností.

12.10 – 12.40 Tomáš Peterka, Cestovatel.cz „Sex, drogy a reggaeton“: Povídání o Kolumbii, nejbezpečnější zemi Jižní Ameriky. Pláže, hory, džungle a nejlepší kafe na světě!

12.40 – 13.10 Milan Koláček, jachtař Sólo závod přes oceán na high-tech plachetnici: Český tým staví jednu z nejvyspělejších plachetnic za účelem pokořit Atlantický oceán ve světovém závodu.

13.10 – 13.40 Marek Audy, Cestovatel.cz Venezuela – Stolové hory zvnějšku i zevnitř: Fotografie objevitele rozsáhlých jeskynních systémů a autora knihy „Brány do ztraceného světa” + výstava fotografií z Venezuely.

13.40 – 14.10 Ondřej Mužík, Cestovatel.cz Expedice do Mongolska: prezentace připravované charitativní cesty s názvem CESTA DOMŮ připravené ve spolupráci s MPSV ČR.

14.10 – 14.40 Tomáš Peterka, Cestovatel.cz „Všechny barvy Altiplana“: Obrázková ochutnávka z přejezdu bolivijské náhorní plošiny. Plameňáci, kaktusy a spousta soli!

14.40 – 15.10 Martin Lejsal Cestovatel.cz Irán: Nahlédnutí do nitra Íránu, povídání o skutečném životě v této muslimské zemi.

15.10 – 15.40 Libor Malach, Cestovatel.cz Čína trochu jinak: Promítání 3D fotografií z cesty po Číně. Zkušenosti nezávislých cestovatelů a fotografie z epicentra zemětřesení z roku 2008.

15.40 – 16.10 Martin Loew, Promitani.cz Mé fotky z cest: Výběr z pořadů profesionálního cestovatele – Mongolsko, Petrohrad, Kalifornie, Havaj, Anglie, Patagonie, Maroko, Skotsko, Turecko, Ekvádor, Švýcarsko, Irsko

Změna programu vyhrazena.

Máme pro vás soutěž o vstupenky na veletrh a k tomu ještě soutěž o vstupenky na filmové představení Vítejte v KLDR, podívejte se na náš soutěžní článek

Výstavy v rámci Cestovatelského festivalu

Vstupní hala I

Domov objektivem cestovatelů, výstava fotosoutěže, finále 2008, Cestovatel, o.s.

Výstava fotografií z Venezuely, Marek Audy

Výstava velkoformátových obrazů novozélandské a australské přírody, Jiří Stránský Hala 2, sektor C

Kontakt:

Ing. Sandra Dangová, manažerka výstavy, dangova (at) abf.cz, 222 891 150, 739 003 168
Mgr. Markéta Macounová, PR manažerka, macounova (at) abf.cz, 225 291 138, 739 003 133

Monako – mrňavá a vtipná země

Když přijíždíte do Monaka vidíte jen samé paneláky a říkáte si, kdo to tady jen mohl postavit? Slibovali nám bohaté knížectví, daňový ráj a ne komunistickou enklávu v západní Evropě! Jedete po silnici, sleduje značení, Monako rovně, Nice rovně, Cannes rovně… Říkáte si, už by tu to Monako mělo být, snad není zase tak malé, abychom ho jen tak bez povšimnutí přejeli! A navíc na cedulích píší, že Monako je ještě před vámi. Chcete se podívat jak daleko to ještě má být, ale kolem silnice momentálně žádné cedule není. Rozhlížíte se, hledáte případný nápis „Welcome in Monaco!“, ale pak si vzpomenete, že tady se mluví francouzsky, tak raději hledáte „Bienvenue en Principatué de Monaco!“ a v tu ránu spatříte ceduli: Monte Carlo doleva, Monaco-ville a La Condamine rovně. Vzpomínáte si, že jste v průvodci četli, že Monako, ačkoli nemá ani dva kilometry čtvereční, rozděluje se na šest měst. Na té tabuli jsou napsány tři z nich. A v tu chvíli vás to trkne. Už jsme v Monaku! Hledáte nejbližší z dvaceti pěti parkovišť (přesněji podzemních garáží), abyste mohli zaparkovat a trochu se po této zemi poohlédnout.

K poohlédnutí velmi napomůže fakt, že při východu každého parkoviště (vlastně podzemní garáže) si můžete zdarma opatřit mapu celé země. Jsou na ní, kromě již zmíněných šesti částí, tři přístavy, spousty parků a museí a na druhé straně máte zakresleno i šest linek místních autobusů. Země je to sice malá, ale kdybychom chtěli navštívit všechna musea a parky a spočítat všechny hotely (to jsou právě ty paneláky, které jste viděli při příjezdu. Nejsou zdaleka tak nevkusné jako ty u nás, ale z dálky mi to opravdu připadalo jako jedno velké sídliště), zabralo by to určitě mnoho času. Navštivme tedy jen některá místa a to rovnou ta nejzajímavější a nejznámější. Konec konců, po jiných místech v Monaku vás ani provést nemohu, poněvadž jsem v jiných místech, než které vám ukážu, ani nebyl.

Hlavní město z několika uliček

Začněme rovnou hlavním městem Monaco-ville. Nevím jak vy, ale my jsme zaparkovali kousek od tohoto města. Hned přes ulici jsme spatřili veřejný výtah (další část monacké dopravy) a vyvezli jsme se jím nahoru (Monaco-ville je na kopci) a vystoupili ve dlouhém tunelu. Ten tunel nás dovedl do místního komerčního centra (kde mimochodem nechybí ani Mc Donald). Do hlavního města se stejně muselo jít dál pěšky. Část cesty však vede po eskalátorech a vedle ní potkáte poměrně velký park, zoologickou zahradu nebo třeba sochu medvěda. Jde to sice trochu do kopce, ale za to je tu krásný výhled na celou zemi.

Až vylezete nahoru, zjistíte, že ta země není tak úplně jen jedno velké ošklivé sídliště. Monaco-ville je nejen na kopci, ale také na poloostrově. Ze severní jeho strany je vidět Monte Carlo, přístav Port Hercule a město La Condamine. Z jeho jižní strany Fontvielle a přístav Port de Fontvielle. Ve Fontvielle jsou zase hotely a kromě nich i třeba heliport (to asi když se nějaký boháč začne nudit na své plachetnici plachtící na volném moři, aby nemusel čekat, až se loď vrátí do přístavu a mohl se vrátit domů co nejdřív), ale i stadion pro formule 1, na kterých se jezdí Velká cena Monte Carla. Takže celý tenhle závod je tak trochu podvod, protože se jezdí sice v zemi Monako, ale již ne ve městě Monte Carlo, ale ve městě Fontvielle, takže se vlastně jedná o Velkou cenu Fontvielle. Při pohledu na tuto zemi rychle poznáte, kde jsou její hranice, které jste při cestě sem tak trochu postrádali, a to velmi jednoduše, zkrátka tam končí zástavba, začíná holý kopec.

To jsem se trochu zakecal o tom, co jest možno vidět z Monaco-ville, ale nic jsem vám neprozradil, co uvidíte v něm. Je tu několik uliček, ve kterých sídlí všechny státní úřady. Dále pak Museum oceánografie s akváriem. To je prý úžasné, ale to nemohu potvrdit, protože jsem ho viděl jen zvnějšku. Potom je tu několik parků tak slušných, že marně byste hledali špinavé zákoutí na vykonání potřeby. Není ani třeba, na každém druhém rohu najdete neplacené toalety. Kromě záchodů tu také doslova na každém rohu potkáte policajty (kdo není v Monaku milionář, je policajt, je jich tu opravdu strašně moc a místa, která nehlídají policajti, sledují bezpečnostní kamery). Pak je tady katedrála s hroby příslušníků vládnoucí knížecí rodiny a od ní je to už kousek na náměstí Place Princier. Zrovna ten den, co jsme tam byli se v oněch místech konal nějaký středověký trh a po náměstí se procházeli všelijací řemeslníci a ježibaby a baviči turistů (teda jen těm francouzsky rozumějícím, protože ti baviči cosi povídali, a potom se všichni smáli a já nevím proč).

Stráže byly nejvtipnější

Na Place Princier stojí knížecí palác. Vedle něj poskládané dělové koule, hezky připečené k sobě, aby se nerozkutálely, a před palácem prázdné prostranství pro hradní stráž. Snad vše, co jsme zatím z této zemi viděli a o ní slyšeli, mi přišlo vtipné. Šest měst a šest autobusových linek na dva kilometry čtvereční, veřejné výtahy i hranice zastavěné plochy odpovídající hranicím Monaka… Ale ty stráže byly ze všeho nejvtipnější. Po tom prázdném prostoru pochodoval vojenským rovnoměrným přímočarým krokem tam a zpátky jeden voják, a druhý byl ve stínu pohodlně opíral o zídku. V pravé poledne pak nastala výměna stráží. Před ní tam ale musel do strážní boudičky přijít ten druhý voják, jinak by tam chyběl do počtu. Samotná výměna stráží vypadala tak, že přišli asi čtyři vojáci, podle rozkazů se chvíli otáčeli sem a tam a pak zůstali stát v řade vedle sebe. Potom hráli nějakou hudbu a přišli další vojáci, strašně moc dalších vojáků, a stoupli si do řady naproti těm prvním čtyřem. Následoval dlouhý proces, při kterém vojáci zcela synchronizovaně chodili sem a tam, otáčeli se za řvaní nesrozumitelných rozkazů a bouchali pistolemi o zem. Nakonec zahrála hudba, vojáci odešli a zůstali tam zase jenom dva. To se ale nedá dobře popsat, to prostě musíte vidět.

Zvenčí jsme si palác prohlédli. Je hezký, ale zdaleka ne tolik, jako zevnitř. Když vejdete do paláce, obdržíte telefonoidní věc, která vám po zmáčknutí správných tlačítek začne vyprávět o tomto paláci, jeho obyvatelích a historii a vy procházíte krásnými salonky, oficiálními místy a audienčními prostory a už ani neposloucháte tu telefonu podobnou věc, ale jen se rozhlížíte a trochu litujete, že v těchto prostorách je zakázáno fotiti. Když projdete všechny místnosti, ta mluvící věc se s vámi rozloučí a jménem knížecí rodiny vám popřeje krásnou další procházku Monakem.

Kde sehnat monackou měnu?

Pojďme se tedy podívat do Monte Carla. Cesta vede přes La Condamine kolem přístavu Port Hercule. Když vidíte ty lodě v přístavu (žádné bárky smrdící rybinou, jen moderní luxusní jachty), si uvědomujete čím dál více, jak moc je Monako bohaté. Stejně tak při pohledu na místní turistické atrakce pouťového charakteru pochopíte, kde bere Monako stále tolik peněz. Nikoli v kasinu, ale v turistickém ruchu.

Na to kasino by však byla škoda zapomenout. Před je veliký park a parkoviště, kde parkují samá drahá auta. Také jsou tu ty nejdražší hotely v zemi. Třeba hotel Paříž, sousedící přes ulici s kasinem. Je tu spoustu lidí, bohatých lidí. V Monte Carlu jsou také hlavní statní turistické informace. V nich jsem se byl zeptat, kde by šlo sehnat místní monackou měnu, protože normálně se tu platí v eurech. Odkázali mě na jeden obchod na cestě k parkovišti a tak jsme se tam vydali.

Cestou jsme potkali most, pod kterým stojí kostel. Inu Monako je mrňavá země a musí se tu spořit místem. Kousek od kostela je socha sv. Jeanne Juan-patronky Monaka. Něco tam o ní ještě psali, ale psali to po francouzsku (i když prý existuje i monačtina), takže jsem si to nepřeložil. Než jsme došli k obchodu s penězi, stavili jsme se v trafice pro známku na pohled. Když jsem pak pohled házel do schránky, všiml jsem si toho, že je rozdělena na dvě části. Část pro dopisy do Monaka a část pro dopisy do ostatních částí světa. Teda nevím, kdo může posílat tolik dopisů po tak malé zemi, kde se dá všude dojít pěšky (nebo dojet autobusem), aby na to potřeboval polovinu tak velké poštovní schránky. Následně jsme potkali i zřejmě jediný autosalon v této zemi. Patřil značce Ferrari. Pak jsme konečně došli k obchodu, kde prý prodávají monacké peníze. Ale byla sobota a měli zavřeno. Monako má vlastní měnu, ale získáte ji jen (podle turistických informací v Monte Carlu) v jediném obchodě a jen od pondělí do pátku. Monako je prostě mrňavá a vtipná země.

Lístky na FOR TRAVEL a Vítejte v KLDR

Jak se někteří z vás dozvěděli z našeho informačního
emailu, stali jsme se mediálními partnery hned dvěma událostem.
A právě s tím dvě soutěže souvisí, neboť pro vás máme pár
lístků.

Jak se někteří z vás dozvěděli z našeho informačního emailu, stali jsme se mediálními partnery hned dvěma událostem. A právě s tím souvisí dvě soutěže, neboť pro vás máme pár lístků.

FOR TRAVEL (5. – 8. 3. 2009):

Veletrh FOR TRAVEL představí veškeré aktivity, na které si ve spojení s cestováním vzpomenete.

V diskuzi pod našim článkem máte tři otázky, které vás posunou do slosování.

VÍTEJTE V KLDR:

Dokument o turistickém zájezdu do KLDR. Většina z nás se tam hned tak nepodívá, takže film může být dobrá alternativa:

V diskuzi pod článkem máte úkol, za jehož splnění vás může čekat pár lístků.

Doufáme, že vás tyto malé soutěže potěší.

Kavčí kámen na Tolštejnském panství

Pokud se chcete pořádně rozhlédnout do kraje a pokochat se, je nejlépe
vylézt na mohutnou zříceninu bývalého hradu Tolštejn, dle které má celé
dnešní i bývalé panství jméno. Z nejvyššího místa skalisek,
které jsou přístupné po železném schodišti se zábradlím, je kouzelný
výhled na okolní vrcholy Lužických hor a do údolí na Jiřetín, Horní a
Dolní Podluží, Varnsdorf. Na obzoru za nimi je vidět Šluknovské
pahorkatiny a Lužice…

Nedávno mě v tisku zaujala poznámka jak v současné době opět vznikají nová království, spíše panství či monarchie nebo obdobné historické celky na území Čech. Představte si, že k dnešnímu dni jich je už dokonce osm. Mnozí z vás jistě znáte Valašské království a Podhorácké a Horácké knížectví. Někteří jste třeba něco zaslechli o Zemi děda Praděda, Prajském grofstvu, Družině knížete Václava či Republice Kraví hora. Netuším, zda znáte pojem Lašské markrabství a Tolštejnské panství. Většina z výše uvedených územních celků snad vzniká i proto, aby se v místě pěkně rozvíjel turistický ruch a jako určitý magnet přitáhl právě do těchto míst nejvíce zvědavců, cože ty názvy vlastně obnáší.

Dneska bychom si řekli něco o nejsevernějším místě české republiky, které zabírá celý Šluknovský výběžek. Abyste věděli úplně přesně, kde se budeme zeměpisně pohybovat jedná se o místa Dolního Podluží, Doubice, Horního Podluží, Chřibské, Jiřetína pod Jedlovou, Krásné Lípy, Rybniště a Varnsdorfu sloučených ve Svazku obcí Tolštejn za spoluúčasti Svazku obcí Sever, kam patří Dolní Poustevna, Jiříkov, Lipová, Lobendava, Mikulášovice, Staré Křečany, Šluknov, Velký Šenov, Vilémov a město Rumburk. Kdysi se právě tady v těchto místech skutečně nacházelo Tolštejnské panství.

V tomto půvabném kraji Čech vznikl netradiční projekt, jak místo propagovat. K tomuto projektu se připojilo více jak 60 hotelů, informačních center, restaurací ale i muzeí a za pomoci maskota, loupežníka Vildy všichni spojili své síly a stali se součástí tzv. Vandrování po Tolštejnsku. Na všech těchto místech si můžete říci o Vandrovní pas a vydat se nejen krásnou krajinou severních Čech, kterou mnozí mají mylně spojenou jen s průmyslem, ale naopak můžete cestovat skrz lesy Lužických hor po místních rozhlednách, muzeích i památkách nebo jen panenskou přírodou.

A pokud se chcete pořádně rozhlédnout do kraje a pokochat se, je nejlépe vylézt na mohutnou zříceninu bývalého hradu Tolštejn, dle které má celé dnešní i bývalé panství jméno. Jde totiž o dominantu celého kraje, která tady má své kořeny už od 13. století, kdy zde byl vybudován obranný hrad, který se již o sto let později stal nejdůležitějším místem celého kraje i panství. Původně prý měl bránit a ochraňovat tzv. obchodní Pražskou cestu, která spojovala vnitrozemí Čech s Lužicí. Zřícenina stojí 4 km jihozápadně od Varnsdorfu na výrazném znělcovém skalním suku ve výšce celých 670 m. Právě tato skála je další charakteristickou dominantou krajiny.

Z nejvyššího místa skalisek, které jsou přístupné po železném schodišti se zábradlím, je kouzelný výhled na okolní vrcholy Lužických hor a do údolí na Jiřetín, Horní a Dolní Podluží, Varnsdorf. Na obzoru za nimi je vidět Šluknovské pahorkatiny a Lužice. Na svazích pod hradem jsou známé rekreační osady Rozhled a Lesné, které patří k Jiřetínu pod Jedlovou. Je známo z historie, že v Míšeňském dole jihovýchodně pod hradem se za Šlejniců v 16. století pokusně dobývaly stříbrné a měděné rudy. Jihozápadně pod hradní skálou je možno spatřit rybníček, kde v tom správném období kvetou dokonce lekníny a kousek dál pod mohutnými stromy můžete dojít až ke studánce.

Původní německý název tohoto skalního útvaru byl Dohlenstein. To česky překládáme jako kavčí skála nebo kavčí kámen. Kdysi dávno rozsáhlé panenské državy na severu Čech postupně získávaly do svého vlastnictví dva mocné šlechtické rody, které zastávaly na královském dvoře Přemyslovců významné funkce. Zatímco Berkové z Dubé ovládali své državy z hradu Honštejna, pak vartemberská větev Markvarticů (vyprávěli jsme si o nich ve článku Krajem paní Zdislavy) vybudovala snad již v polovině 13.století jako své sídlo hrad Tolštejn. Co víme jistě je, že první historická zmínka o hradu pochází už z roku 1337, kdy Tolštejn dobylo vojsko hornolužických měst, protože zdejší posádka podnikala loupežné výpady na Žitavsko. Hrad drželi později Vartenberkové až do počátku 15. století, kdy jej získal Hynek Berka z Dubé, jeden z nejbohatších pánů v tehdejších Čechách, jehož rozsáhlé panství sahalo až na saský Hohnstein.

Od roku 1485 byl Tolštejn se Šluknovskem v majetku rodu Šlejniců, kteří pocházeli ze saské strany Krušných hor. Jindřich ze Šlejnic na počátku 16. století hrad dle záznamů opravil a rozšířil o severní bašty, které z něj znovu učinily pevnost. Zajímavé bylo, že využívali již dělostřelectva. Za autora změny hradu je pokládán zhořelecký stavitel Wendel Rosskopf, který se nejspíše inspiroval přestavbou hradu Rabí.

Roku 1528 převzal panství Jiří ze Šlejnic, o němž se ví, že podporoval v okolí těžbu stříbra a dalších kovů a pro saské horníky, které do míst pozval nechal založit roku 1554 městečko Jiřetín, dva kilometry od hradu. Sám ale v roce 1555 přesídlil z Tolštejna, který mu zdravotně nevyhovoval, na pohodlnější zámek v Rumburku. Ten není přístupný. Jeho přestavba v letech 1724 – 1726 odstranila většinu renesančních prvků, takže architektonicky není dnešní podoba nijak zajímavá. Cenné jsou pouze portály a štuková výzdoba některých místností. Budova proto brzy přestala sloužit reprezentativním účelům. Dříve zde sídlil soud, kde byli odsouzeni vůdci Rumburské vzpoury a dnes slouží potřebám školství. Podhradí nevyužívaného hradu bylo roku 1570 rozděleno na selské usedlosti. Šlejnicové se zde však už hospodářsky ani finančně neudrželi a jejich panství bylo rozprodáváno. Po roce 1587 se zde vystřídalo mnoho různých majitelů, mezi nimiž byl např. i Vilém Vchynský, zavražděný roku 1634 společně s Valdštejnem v Chebu.

Roku 1607 již hrad nesloužil svému účelu, ale ještě před třicetiletou válkou jej Radslav Vchynský stačil znovu opravit a dostavět. V roce 1642 byl hrad obsazen rakouským vojskem, které se odtud snažilo uzavřít cestu do nitra Čech Švédům. Ti hrad nejen oblehli a ohnivými střelami zapálili, ale i dobyli a zcela zničili. Vyhořelé torzo hradu už nikdy nebylo obnoveno. Od roku 1681 patřil hrad i s panstvím Lichtensteinům. Za Josefa Václava z Lichtensteina (1718–1771) se prý ve zříceninách hradu ukrývalo několik loupežníků, kteří se pokoušeli obnovit zašlou slávu středověkých loupeživých rytířů. Píše se, že naposled byl hrad vojensky využit rakouskou armádou v červenci 1757 při pronásledování ustupujících Prusů; v podhradí se bojovalo také v jedné ze šarvátek prusko-rakouské vojny roku 1778. V následujícím roce proto hrad při své inspekční cestě po severních Čechách navštívil i císař Josef II.

Zbytek hradního torza bral postupně za své i v 19. století, kdy místní odnášeli kamení a používali ho při stavbách. Jako by to nestačilo přidali se ještě hledači pokladů, kteří rozkopávali sklepy a bourali zbylé zdivo. Dělo se to proto, že se k této zřícenině vztahovala ta největší možná síla skazek a pověstí o bílé paní, loupežnících a hlavně o rozsáhlých pokladech, které by měly být schované v úkrytech ve zřícenině. Pověsti vyprávějí i o Vlaších, kteří v okolí hledali drahé kamení a stříbro, takže se dobrodruhů sjíždělo hojně. Samozřejmě existuje i pověst o tajné chodbě, která údajně vedla z hradu do jeskyně Míšeňského (Sýkořího) dolu, který nesl jméno podle míšeňských havířů, které sem v polovině 16. století povolal Jiří ze Šlejnic. Romantické a pověstmi opředené údolí se v 17. a 18. století vydávalo za naleziště drahokamů a staré štoly se zde skutečně našly. V říjnu 1886 jednu ze štol navštívilo několik varnsdorfských občanů, kteří pronikli až na konec chodby ve vzdálenosti 23 m, přitom ve druhé polovině chodby našli několikametrové hloubení, překryté starými kmeny. Kvůli bezpečnosti byly o století později štoly zasypány.

Podrobnou historii hradu Tolštejn a dalších skalních hradů najdete na stránkách http://jetrichovicko.euweb.cz/skalnihrady.htm

Ještě pár slov k Jiřetínu pod Jedlovou. Jak jsem se zmínila výše, byl založen roku 1548 jako hornické městečko, ve kterém byla těžena stříbrná ruda. Dodnes zbyla jedna štola, která je pro návštěvníky přístupná. Městečko je známé svou lidovou architekturou. Právě proto bylo roku 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Nejznámější je výjimečná křížová cesta s kaplí na Křížové hoře. Jednotlivé kapličky sestupují až k Božímu hrobu. Místním jeptiškám bylo líto, že křížová cesta chátrá, a tak započaly postavy svatých opravovat samy svépomocí. Nad jejich sice dobře myšleným dílem se památkáři zděsili a sestrám toto milosrdenství zakázali a donutili je svou již vykonanou práci pomocí kartáčků na zuby zase vrátit do původního stavu.

Drahokamem Tolštejnského panství je České Švýcarsko, náš úředně nejmladší národní park a jak místní ochránci přírody zdůrazňují, jediný vyhlášený zákonem. Tento známý ráj stromů a kapradin, který dokáže okouzlit členitými partiemi skalních a lesních komplexů je z 98% pokryt lesem. Ještě dnes zde žijí zvířata jako rys, vydra, sokol a tzv. černá zvěř. Na březích potoka Kamenice je vidět už málokde viditelný žlutý mech. Je to přímým důkazem toho, že je tady absolutně čisté prostředí. České Švýcarsko má rozlohu 79 km čtverečních a navazuje na sousední část v Německu.

Ze 14. století také pochází obec Chřibská, jedna z nejstarších tady, kde se nacházelo původně staré slovanské sídliště, později tato farní ves. Dnes zde najdeme dodnes v provozu nejstarší sklárnu v Evropě, která je funkční již od neuvěřitelného roku 1414.

Známým poutním místem Šluknovského výběžku je také Loreta v Rumburku. Tato nejseverněji položená Loreta v Evropě je věrnou kopií italského originálu Casa Santa. Nástup baroka v Čechách totiž znamenal především budování Loret právě podle vzoru „svaté chýše“ postavené v Loretu u Ancony v Itálii. Rumburskou Loretu dal postavit v letech 1704–1709 majitel rumburského panství kníže Antonín Florián Lichtenštejn, přední feudál habsburské říše. Loreta je vzácné umělecké dílo stavitele Jana Lukase Hildebrandta. Pokud si prohlédnete Anconskou i Rumburskou Loretu a zažijete jejich atmosféru, zbývá je zaposlouchat se do zvuku jejich varhan a cítíte se jako v ráji. Jako v ráji na zemi.

Další autorčiny fotky si můžete prohlédnout na stránkách www.ivanafilipova.ic.cz

Jiřenín pod Jedlovou – křížová cesta s výhledem do kraje

Loreta v Rumburku – detail sochařské výzdoby

Loreta v Rumburku – sochařská výzdoba vstupu

Tip na kino: Vítejte v KLDR

Vážení cestovatelé, vítejte na filmovém zájezdu do Severní Koreje!
V průběhu zájezdu, prosíme, dodržujte několik nařízení:

§ 1 – Do KLDR je zakázáno dovážet: mobilní telefony, přístroje
GPS, teleobjektivy větší než 150 mm, videokamery; § 2 –
Fotografování z vlaku nebo autobusu je striktně zakázáno; § 3 –
Není možné vzdálit se samostatně od skupiny; § 4 – Hotelové pokoje
mohou být odposlouchávány; § 5 – Za naši skupinu budou mít
zodpověnost tři místní průvodci; § 6 – Někteří
z přidělených průvodců mohou rozumět česky.

Vážení cestovatelé, vítejte na filmovém zájezdu do Severní Koreje! V průběhu zájezdu, prosíme, dodržujte několik nařízení:

§ 1 – Do KLDR je zakázáno dovážet: mobilní telefony, přístroje GPS, teleobjektivy větší než 150 mm, videokamery
§ 2 – Fotografování z vlaku nebo autobusu je striktně zakázáno.
§ 3 – Není možné vzdálit se samostatně od skupiny.
§ 4 – Hotelové pokoje mohou být odposlouchávány.
§ 5 – Za naši skupinu budou mít zodpověnost tři místní průvodci.
§ 6 – Někteří z přidělených průvodců mohou rozumět česky.

Stručně o filmu

Jedna z českých cestovních kanceláří nabízí ve svém katalogu „cestu do neznáma“ – poznávací zájezd do Severní Koreje. V roce 2008 to bylo podruhé od roku 1989, kdy do KLDR vstoupila obyčejná česká turistická skupina. Každý z turistů musel přistoupit na fakt, že bude po dobu zájezdu omezena jeho svoboda – nikdo ze skupiny například nemůže „neorganizovaně“ opustit hotel nebo dokonce oslovit nějakého „obyčejného“ Korejce. Kdo a proč se vydá na dovolenou do země, která je hrozbou pro bezpečnost celého světa?

Turisté z České republiky, kteří se rozhodli utratit cca šedesát tisíc korun za šest dní dovolené v KLDR, odevzdají už v Pekingu mobilní telefony, do země je zakázáno vozit také přístroje GPS nebo „závadné“ tiskoviny. V průběhu cesty se turisté několikrát klání sochám Velkého vůdce, poslouchají výklady o americkém imperialistickém zlu a s notnou dávkou ironie se obdivují monumentální stalinistické architektuře. Místní vládní turistická kancelář nechá turisty nahlédnout na předem určená místa v hlavním městě Pchjongjangu či v přilehlých oblastech a doveze je dokonce na jednu z nejstřeženějších hranic světa mezi Severní a Jižní Koreou. Ačkoliv (anebo právě proto), že je o české turisty postaráno jako o vládní delegaci, někteří přijímají tyto „atrakce“ rozpačitě a s pochybnostmi o vlastní morální zodpovědnosti. Čeští turisté a spolu s nimi filmový štáb se stávají součástí propracovaného systému, který turisty potřebuje pro svou vlastní propagaci. Severokorejská současnost navíc nápadně připomíná českou totalitní minulost. Je pro české cestovatele tento zájezd vzpomínkou na mládí prožité v komunismu, adrenalinovým zážitkem nebo jen neobvyklým způsobem utrácení peněz? Jak se člověk z demokratické země vyrovná s nařízeními a restrikcemi totalitního systému?

Oficiální stránky filmu najdete na adrese www.vitejtevkldr.cz nebo na stránkách české filmové distribuční společnosti Aerofilms, která vznikla rozšířením aktivit dvou největších pražských artových kin – Aero a Světozor.

Film byste si rozhodně neměli nechat ujít, už fotky z KLDR vypadají docela zajímavě. Dozvíte se, co je opakem nezávislého cestování. Registrovaní čtenáři budou mít navíc možnost pár lístků vyhrát.

Rozhovor s Lindou Jablonskou

Jaký byl pro vás hlavní impuls k návštěvě KLDR?

Loni na festivalu Jeden Svět byl na projekci filmu o KLDR jako host jeden severokorejský uprchlík. Zeptala jsem ho, co může udělat člověk ze střední Evropy, aby nějak pomohl Severokorejcům. Odpověděl, že nejdůležitější je pro ně neustávající mediální zájem, který snad také časem přispěje k pádu režimu. To byl pro mě výrazný impuls film udělat. A samozřejmě mě, stejně jako ostatní, lákala jistá specifičnost té země.

Do KLDR je zakázáno dovážet např. mobilní telefony, videokamery, přístroje GPS… Jak si vysvětlujete fakt, že jste do země provezli kamery a dokonce vyvezli natočený materiál?

My jsme to riskli. Před cestou jsem si zjistila, že kamery turistické velikosti nejspíš projdou, mikrofony a příslušenství jsme rozmontovali a rozdělili po zavazedlech. Nicméně první, na co se mě zeptali naši „průvodci“ když jsme osaměli, bylo, jestli jsem ta Linda, co tady chce točit film. A po celou dobu nás nechávali až podezřele na pokoji, občas mi dokonce radili, jak udělat lepší záběr. A cestou přes korejsko-čínskou hranici, když probíhala kontrola pohraničníků, my jsme byli snad jediní z celého vagónu, kterým neprohlíželi fotky, nic nevymazali a na nic se neptali. Takže předpokládám, že o vzniku filmu od počátku do konce věděli a rozhodli se natáčení umožnit. Proč, to netuším.

Měla jste předem konkrétní představu, jak bude vypadat finální tvar filmu?

Představ bylo hodně. Od varianty, že se nám vůbec nepodaří dostat se do KLDR s kamerami, přes možnost, že se to podaří, ale nepodaří se nic natočit, až k variantě, že se s námi nikdo ze zájezdu nebude chtít bavit… Možnosti natáčení byly samozřejmě dost omezené, byli jsme pod neustálým dohledem a cesta byla perfektně zorganizovaná, takže z „pravé Koreje“ jsme samozřejmě viděli minimum. To jsme ale očekávali. Proto jsem se už v Praze rozhodla, že hlavní téma filmu bude pohled turistů na iluzi, představovanou nám Severokorejci. A turismus jako zajímavý fenomén dnešní doby.

KLDR působí pošmourně, stísněně, připomíná dobu v ČR nedávno minulou. Dolehla na vás nějakým způsobem ta hutná kýčovitá propagandistická atmosféra?

Velice silně. Totální šeď a pro mě do té doby neznámá tíseň byla umocněná jistým pocitem nepatřičnosti. My, západní turisté trávíme v zemi šest dnů a stěžujeme si na depresivní atmosféru kolem, lidé, které potkáváme ale v tomto prostředí tráví celý svůj život.

Co na vás z atmosféry v KLDR nejvíce zapůsobilo v negativním a pozitivním slova smyslu?

Svým způsobem fascinující bylo vidět, jak jeden člověk ovládá celou zemi, jako režisér svoje loutky. Propracovaný systém propagandy se může zdát směšný, rozhodně je ale velice nebezpečný. Dost depresivně působil venkov – obdělaný byl každý nepatrný kousek půdy, i mezi nefunkčními kolejemi bylo cosi zaseto. Evidentní byla absence rozvodu vody i časté výpadky elektřiny. Ti lidé rozhodně nevypadají šťastně a spokojeně, jak se snaží oficiální rétorika světu namluvit. Billboardy a sochy Velkého a Drahého vůdce byly ale vždy v perfektním stavu a výrazně osvětleny. Pozitivně na nás působili naši průvodci – v našich původních představách to měla být taková naše soukromá jednotka StB – nakonec se ukázalo, že to jsou velice milí a sympatičtí lidé. Ovšem i jejich „sympatičnost“ mohla být součástí propracovaného systému.

Dalším z nařízení je například, že není možné vzdálit se samostatně od skupiny. Porušil někdo z účastníků zájezdu toto pravidlo?

Ještě před cestou nám bylo řečeno, že za jakékoli porušení pravidel zájezdu nebudeme postihnuti ani tak my, jako spíše naši „průvodci“. Nikdo z nás tedy nechtěl poslat do koncentračního tábora jednoho z těch milých, přátelských Korejců, co se o nás starali. A navíc – i kdyby se někdo vzdálil, kam by šel? Co by tam dělal? Stejně by s s nikým nedomluvil a jako běloch by byl okamžitě rozpoznán….

Jak se chovali průvodci, pokud jste jim položila otázku na zrůdnost jejich politického systému?

Naši „průvodci“ byli samozřejmě velice dobře vzděláni jak se k cizincům chovat a co jim říkat. Tito lidé jako jedni z mála ovládají angličtinu, styk s cizincem je v KLDR něco zcela mimořádného. Říkali nám, že mají prostorné byty a jsou šťastni. Žijí v Pchjongjangu, který je něco jako výkladní skříň země, město, kde bydlí jen ti zasloužilí a privilegovaní.

Kdo a proč se na takovou dovolenou podle vás vydá?

To je v podstatě jedno z hlavních témat filmu. Otázka proč má člověk touhu nechat se na týden zavřít do jednoho velkého koncentráku, ocitnout se v pozici návštěvníka unikátní zoologické zahrady. Někdo tam jede, protože už všude jinde byl, někdo protože chce být jediný ze svého města, kdo se může pochlubit takovou zkušeností, někdo si zase libuje v temných stránkách lidstva. Někdo si chtěl zavzpomínat na minulost, někdo je tou zemí zkrátka fascinován.

Překvapily vás nějakým způsobem reakce účastníků zájezdu v průběhu pobytu?

Bylo zajímavé sledovat, jak se lišily reakce účastníků vzhledem k jejich věku i profesi. Ti starší se dělili s mladšími o své zkušenosti s našim bývalým režimem, stavaři komentovali specifické severokorejské stavební postupy, citlivější duše se hrozily nad neutěšeným stavem venkovského obyvatelstva…

Kdybyste měla možnost se znovu podívat do KLDR , využila byste toho?

Určitě bych se neúčastnila jako turistka. Do Severní Koreje bych jela pouze v případě, že má činnost tam by měla nějaký význam – například humanitární. Severní Korea (KLDR)

Severní Korea, oficiálně Korejská lidově demokratická republika je stát ve východní Asii na severní části Korejského poloostrva. V KLDR panuje jeden z posledních komunistických režimů na světě. Více třeba na stránkách Wikipedie

Linda Jablonská se narodila v roce 1979 v Praze. Studium na FAMU zakončila dokumentárním filmem Kupředu levá, kupředu pravá, který byl uveden v české kinodistribuci. Pracuje především pro ČT jako režisérka dokumentárních filmů a publicistických cyklů. O Lindě více na stránkách o filmu

Muzejní týden – pojeďte do Londýna

Londýn je největší metropolí západní Evropy. Někdo ho zatracuje a pro
jiného je to zase jedno z nejkrásnějších měst na světě. Snad
nejzajímavější jsou muzea a galerie, kterými je Londýn proslulý.
I vstupy zdarma do většiny z nich nejsou k zahození. Napadlo
nás proto uspořádat v Londýně muzejní týden.

Londýn je největší metropolí západní Evropy. Někdo ho zatracuje a pro jiného je to zase jedno z nejkrásnějších měst na světě. Já patřím k těm druhým. Jen tak si tam na pár dní zaletět, nasát atmosféru, užít si památek, míst známých i turisty většinou neprobádaných a také zavítat do dalších míst zvoucích k objevování. Člověk by tam mohl jet třeba stokrát a stejně by tam stále bylo co objevovat. To je také jeden z důvodů, proč se do Londýna s nadšením vracím a nakonec mohu i říci, že ho už přeci jen trochu znám. To, co mám ale nejraději, jsou asi muzea a galerie, kterými je Londýn proslulý. I vstupy zdarma do většiny z nich nejsou k zahození. Napadlo nás proto uspořádat v Londýně muzejní týden.

Pro zájemce pořádá Cestovatel.cz Muzejní týden v Londýně. Přibližný program bude následující:

Den první Do Londýna přiletíme ve čtvrtek, protože to je den, kdy jsou nejlevnější letenky. Ubytujeme se ve slušném ale levném hotelu, pravděpodobně to bude hotel „Sleeping beauty“. A odpoledne vyrazíme na procházku do města. Omrkneme Big Ben, nábřeží Temže, svezeme se na ruském kole jménem London Eye a tak. Prostě první seznámení se s městem.

Den druhý Vyrazíme do Science Muzea. Tam lze vidět opravdu všelicos. Třeba skutečné kosmické rakety. Anebo jakousi divnou laminátovou kapsli ve které bych si netroufl plout ani po klidné hladině rybníka někde na vesnici. A ona to je to orbitální stanice Sojuz, ono se v tom lítá vesmírem… Divná představa… To muzeum je obrovské a je plné nejrůznějších pozoruhodností. Od balonů až po historii medicíny. Až nás muzeum přestane bavit tak vyrazíme pěšky do Hyde Parku, ten je tam poblíž.

Den třetí je sobota. Takže je nutné zajít na Oxford street a vidět víkendovou nákupní horečku. Až se prodereme nákupů chtivým davem tak zajdeme dorazit Science Muzeum, protože jeden den na toto muzeum určitě nestačí. Pak navštívíme některý další ze slavných londýnských parků, pokud bude ještě nálada někam jít.

Den třetí je neděle. Ideální den na to nepodnikat nic organizovaného. Prostě se rozprchneme po městě a každý si ho užije jak uzná za vhodné. Odvážnější povahy můžou navštívit třeba tržnici v Camdenu, říká se jí londýnský Amsterdam. V něděli tam lze potkat fakt zajímavé týpky.

Den čtvrtý zajdeme do Greenwiche. Navštívíme Muzeum námořnictví a přilehlé kulturní expozice. Potom vylezeme nahoru na kopec a projdeme si slavnou hvězdárnu Greenwiche kterou prochází nultý poledník. Je to zvláštní pocit stát jednou nohou na východní polokouli a druhou nohou na západní polokouli… Ti kdo budou mít v kapse GPSku ale užasnou, že jim na nultém poledníku ukazuje něco jiného než nulu. Takže se pak klidně můžeme jít projít na místo kde je nultý poledník dle GPS – je to taková nenápadná čárka namalovaná barvou na obrubníku vedle chodníku. A cestou můžeme pokecat o příčinách této nesrovnalosti.

Den pátý Zajdeme do Docklandu. To je bankovní londýnská čtvrt sestavená z mrakodrapů. Bude-li nálada tak potom odpoledne zajdeme i do Národní galerie anebo do Natural history muzea. Tohle muzeum obsahuje věci jako třeba kámen přivezený z Měsíce a tak. Taky zajímavé muzeum.

Den šestý letíme zpět domů…

Na muzejní týden 21.-26.5. 2009 je možné přihlásit se mailem autorovi článku hdelectronic (at) gmail.com. Uveďte jméno, příjmení adresu, mailové a telefonické spojení.

Předpokládaná výše účastnického příspěvku je 11.800,– Kč, pokud vydrží dnešní skvělý kurs libry vůdči koruně. Protože Muzejní týden je akce nezisková, bude tato částka vyúčtována podle skutečně vynaložených nákladů.

Účastnický příspěvek pokryje náklady na

dopravu, čili letenku, jízdenky po Londýně a transfer mezi Londýnem a letištěm.
ubytování v hotelu, včetně snídaně.
průvodce který dokáže hodně říct zejména k vědecko-technickým věcem co jsou jich plná ta muzea. Samozřejmě česky.

V účastnickém příspěvku není:

cestovní pojištění
Jídlo s vyjimkou snídaně v hotelu

V úsporném režimu na jídlo a pití v pohodě bude stačit 5 liber na den. Těm, kteří se rozšoupnou, by mělo stačit zhruba 10 nebo 20 liber na den

Vstup na placené atrakce. Ale nemáme v úmyslu navštívit příliš mnoho placených atrakcí pokud vůbec nějakou. Vstup do většiny muzeí je totiž zadarmo.

Výše uvedený program a náklady jsou pouze orientační, může se na místě změnit podle dohody účastníků akce nebo v závislosti na okolnostech, které lze jen obtížně předvídat. Výše účastnického příspěvku může kolísat v závislosti na vývoji kurzu měny, cenách letenek a dalších okolnostech. Účastnický příspěvek je splatný ve dvou splátkách na účet Cestovatel, o.s. První splátka bude použita k uhrazení letenky. V případě zrušení účasti bude příspěvek vrácen po odečtení vynaložených nákladů.

Galerií a muzeí je tu na výběr opravdu mnoho. Například The National Gallery. Spatříte zde krásná originální plátna malířů zvučných jmen z celého světa. Kdo by neznal Donatela, Raffaela či Slunečnice od Vincenta van Gogha. Můžete se tu procházet snad donekonečna a kochat se a kochat a kochat. Pokud to tedy vaše nohy vydrží. Ten, kdo je „vědečtěji“ zaměřený, může zamířit do The Science Museum. Vejdete do expozice létání a před sebou spatříte vývoj letectví od jeho počátků, kdy se nad zemí vznášely balóny Mongolfiéry plněné horkým vzduchem, přes pár slepených a plátnem potažených „párátek“, na kterých už létali první šílenci, až po dnešek, kdy se v oblacích vznášejí stroje neuvěřitelných rozměrů dosahujících nepředstavitelných rychlostí. Nezbývá než žasnout, do čeho že to vlastně vstupujeme a čemu to tak bezmezně věříme, když se rozhodneme takovým letadlem cestovat… Neméně zajímavé jsou expozice o vesmíru a o moderních výdobytcích civilizace, kde můžete vedle raket spatřit Stephensonovu parní lokomotivu nebo třeba přistávací modul kosmické lodi Apollo.

Koho zajímá vývoj Země a života na ní, nemusí chodit daleko a hned vedle Science Museum může navštívit The Natural History Museum s expozicemi zabývajícími se botanikou, zoologií, geologií nebo třeba brouky. Najdete tu 70 miliónů exponátů, takže projít ho celé by vám zabralo několik opravdu dlouhých dnů. Ale nebojte, nikdo vás nebude nudit dlouhými popisy. Naopak si můžete na modelu vyzkoušet, jak funguje sopka, užasnout nad kouskem kamene přivezeným až z dalekého Měsíce, uleknout se řevu koster dinosaura nebo prozkoumat zvětšeniny roztodivných rostlin a živočichů.

Londýn ale nejsou jen samá muzea. Když se vydáte z City směrem na východ kolem Temže, budete mít možnost spatřit Tower Bridge, důstojného velikána, dlouhého 268 metrů a vysokého 43 metrů, kterého proslavily především jeho dvě mohutné věže a fakt, že se jedná o most zvedací. Ve druhé polovině 19. století se totiž ve východní části Londýna začal rozvíjet průmysl, ale nebylo zde možné postavit tradiční typ mostu, protože by znemožnil lodní dopravu do londýnského přístavu, který se nacházel mezi mostem London Bridge a Towerem. Proto byla ustavena Komise pro zvláštní most nebo tunel, aby se pokusila najít řešení této dopravní hádanky. Návrhů se sešlo asi 50 a ten vítězný už dnes známe. Dnes je pravda Tower Bridge důležitější pro řidiče, kterých zde projede denně asi 38 tisíc, ale ani dnes ozubená kola, jež zvedají ramena mostu, úplně nezahálejí a zvednou se asi 500krát do roka. Přestože je to mnohem méně, než v dobách dřívějších, stále má lodní doprava přednost před dopravou silniční. Tato skutečnost téměř způsobila diplomatický incident, když prezident USA Bill Clinton se svou kolonou zůstal stát před mostem, který se neočekáváně zvedl.

Až vás všechno to chození unaví, můžete třeba na Greenwichi navštívit Royal Observatory a pak si užívat zeleného ticha okolo se rozprostírajících rozlehlých parků s výborně udržovanými trávníky. V observatoři si můžete stoupnout rozkročmo přes nultý poledník, jednu nohu na jedné polokouli, druhou na druhé, abyste pak zjistili, že nultá zeměpisná délka se ve skutečnosti nachází někde úplně jinde, a to o dobré dvě stovky metrů dál, kde ji označuje jen drobná čára na chodníku.

Obrázky v galerii pocházejí z Wikipedie a jsou použity na základě licence Attribution ShareAlike 2.0

Vyrazte na FOR TRAVEL!

Cestujete s dětmi, hledáme poklidnou dovolenou, relax nebo se chcete
naopak vydat na pořádně divokou jízdu? Spoustu skvělých tipů a
především kontaktů získáte 5. až 8. března v Pražském
veletržním areálu Letňany, kde se bude konat veletrh cestování FOR TRAVEL.
A pro velký úspěch ho bude i letos doprovázet
i Cestovatelský festival, který pořádá i časopis Travel
Digest!

Cestujete s dětmi, hledáme poklidnou dovolenou, relax nebo se chcete naopak vydat na pořádně divokou jízdu? Spoustu skvělých tipů a především kontaktů získáte 5. až 8. března v Pražském veletržním areálu Letňany, kde se bude konat veletrh cestování FOR TRAVEL. A pro velký úspěch ho bude i letos doprovázet i Cestovatelský festival, který pořádá i časopis Travel Digest!

Hledáte inspiraci na cesty? Vyrazte na FOR TRAVEL!

Tuzemské i zahraniční dovolenkové zájezdy, zajímavá místa a památky, wellness a relaxace, aktivní dovolená, zážitková dovolená, agroturistika, dovolená pro rodiny s dětmi či pro seniory… Zkrátka veškeré aktivity, na které si ve spojení s cestováním vzpomenete, se představí na veletrhu cestování FOR TRAVEL. Ten i letos spadá pod FOR FAMILY – soubor veletrhů pro rodinu, bydlení a volný čas, které pořádá společnost ABF.

Grand Prix mezi dovolenými

Pestrou nabídku jistě poskytnou i sami vystavovatelé. Jen namátkou se můžete setkat například se zástupci Cestovní kanceláře HOŠKA – TOUR, Cestovní kanceláře DODO – Zbyněk Dokulil, společností INTERHOME, JAF – LIPNO, NOVASOL, Léčebných lázní Jáchymov a mnohých dalších. Nově se na veletrhu FOR TRAVEL představí unikátn cestovní kanceláře (např. AUTOTURIST), hotely (např. FRANKŮV DVŮR) či realitní společnosti (např. LEO REALITY GROUP).

Travel Digest doporučuje

Vám by však rozhodně neměl uniknout ani doprovodný program, který letos připravuje i tým časopisu Travel Digest. Obav spojených s cestováním vás zbaví přednášející na odborných přednáškách (vystoupí zde členové Asociace českých cestovních kanceláří a agentur a Asociace cestovních kanceláří České republiky). Jistě vám dají spoustu skvělých tipů a rad od aktuálních témat z evropské legislativy až po možnostmi dovolené pro seniory (více informací o veletrhu naleznete na www.for-travel.cz a www.traveldigest.cz

A co vás čeká letos na Cestovatelském festivalu?

Především spousta zajímavých přednášek doplněných unikátními fotografiemi či promítáním filmů. S cestovatelem Vladimírem Plešingerem se vydáte do Konga, Tomáš Peterka vás zavede do Kolumbie a Daniel Balcar na Papuu Novou Guineu. Můžete se však také těšit na povídání o gastronomických specialitách z Holandska a Flander, a pozor: dobroty se budou také ochutnávat!

Myjavský kopaničiarsky kraj

„Ná, vitajte! Neokúňajte sa a pojte bližej. Šak ket uš ste tu.“
Takto nejako by Vás privítali na myjavských kopaniciach ešte pred pár rokmi
kopaničiari v krojoch. Dnes už ľudia nie sú takí bezprostrední ako
kedysi a bežne kroje nenosia. Avšak svojské nárečie, ktoré má svoje
nezameniteľné charakteristické črty, tu možno počuť i dnes a to bez
ohľadu na vek, pohlavie či dokonca povolanie.

Kraj vŕškov, slivkových sadov a stále žijúcich tradícií.

Na úvod

„Ná, vitajte! Neokúňajte sa a pojte bližej. Šak ket uš ste tu.“ Takto nejako by Vás privítali na myjavských kopaniciach ešte pred pár rokmi kopaničiari v krojoch. Dnes už ľudia nie sú takí bezprostrední ako kedysi a bežne kroje nenosia. Avšak svojské nárečie, ktoré má svoje nezameniteľné charakteristické črty, tu možno počuť i dnes a to bez ohľadu na vek, pohlavie či dokonca povolanie.

Kto je to kopaničiar

Škriepky, ženská závisť, bitky v krčme, ale i spoločné dožinky, fašiangy, krstiny a svadby. Správanie kopaničiara je nevyspitateľné. Nečudo. Veď jeho povahu dlhé stáročia formoval tvrdý život medzi kopcami. Pytlikári, mlynári, kožkári i obyčajní roľníci žijúci vo svojich malých domčekoch ukrytých medzi vŕškami museli tvrdo pracovať, aby v tomto kraji prežili.Dnes už to majú podstatne ľahšie, ale svojej tvrdej povahy sa nevzdali.

Slivovivca

A tak ako sa nemožno zbaviť povahy a zvykov, pravý kopaničiar sa nemôže vzdať svojho každodenného „tekutého chlebíka“ v podobe páleného. Reč nie je o ničom inom ako o mjavskej slivovici, jabĺčkovici či hruškovici. V kraji slivkových sadov to inak ani nejde. Pálenice sa pred neúprosnými očami richtárov schovávali takmer v každej domácnosti. Mládenci si dajú kalíšok – dva aby boli silní, dievčence zasa pre krásu. Nemožno sa diviť. Veď ide o životodarnú tekutinu, ktorou bol každý kopaničiar odkojený. Tekutinu, bez ktorej sa nekoná žiadna svadba, jarmok, zabíjačka či pohreb.

Tí, na ktorých se nezabúda

Kraj opradený povesťami sa rozprestiera medzi Veľkou Javorinou a Bradlom. V minulosti patril striedavo braneckému a čachtickému panstvu. Z hradov sú dnes už len zrúcaniny. Ale povesti o nich a ich pánoch stále žijú a nedajú spať nejednému historikovi. Veď kto by nepoznal čachtickú pani Alžbetu Báthoryovú ako „krvavú grófku“, ktorá sa kúpavala v krvi mladých panien, či Mórica Beňovského, z ktorého sa stal kráľ Madagaskaru. Kraj, ktorý odchoval svetu osobnosti ako boli generál Milan Rastislav Štefánik, architekt Dušan Samuel Jurkovič, primáš Samko Dudík, spisovateľka Ľudmila Podjavorinská a iní. Z tých súčasných možno spomenúť napríklad veľkého dobrodruha a horolezca Petra Ondrejoviča z Beckova, ktorý splavil africkú rieku Omo či zlanil stolovú horu Venezuely a ďalších mladých úspešných športovcov.

Stopy minulosti

„Hore, za česť, slobodu, slovenskému národu!“ Pokrik, ktorý v meruôsmych rokoch, v čase maďarského útlaku, znel z úst dobrovoľníkov z radov Myjavčanov, Turolúčanov, Vrbovčanov,… Na čele tohto zápasu za národnú slobodu stáli ako inak Ľudovít Štúr, Jozef Miloslav Hurban a Michal Miloslav Hodža. Tí sa tajne stretli v Dome pani Kolényovej (dnes súčasť SNM Múzea SNR v Myjave), kde sa ukrývali a celé povstanie naplánovali. Okrem múzeí sa na myjavských kopaniciach nachádza nespočetne mnoho pamätníkov dokumentujúcich bohatú históriu utláčaných, ale vzdorovitých a nebojácnych sedliakov.

Bohatstvo přírody

Nielen bohatstvo histórie, ale najmä na mnohých miestach ešte stále nedotknutej prírody môže očariť nejedného návštevníka kopaníc. Hustá sieť turistických a cykloturistických trás ponúka jedinečné zážitky na čerstvom vdzuchu. Chodníky vedú na zaujímavé miesta, k pomníkom, kultúrnym pamiatkam, naprieč chránený-mi oblasťami Bielych i Malých Karpát či na vrcholky kopcov, odkiaľ je nezabudnuteľný výhľad. Ak sa lepšie rozhliadnete, určite neprehliadnete množstvo chránených druhov rastlín. Takisto si nemožno nevšimnúť lesnú zver, ktorá pred Vami nečakane prebehne k najbližšej skupinke stromov či jastrabi, ktoré počas výletu v prírode neustále krúžia nad hlavami.

Agroturistika

Bezrohý americký Charolais, škótske plemeno Hailander, Muránsky Norik, Belgický ardénsky chladnokrvník, Lipicana, Furióza. Okrem poznávania kopaničiarskeho spôsobu života, či týchto pre tento kraj nezvyčajných zvierat, sa na Biofarme v Podkylave ponúka neopakovateľný zážitok v podobe jazdy na voze ťahanom koňmi naprieč touto krajinou (v zime je to jazda na saniach), prvotriedny jazdecký výcvik pod dohľadom profesionálnych inštruktorov v krytej jazdiarni i pokojná jazda v konskom sedle voľne v prírode po poliach, ktoré striedajú pásy lesov. A veľa ďalších aktivít spojených s vidiekom.

Podujatia počas celého roku

„Tu bratia vždy sa stretať budú.“ To prehlásili štúrovci a platí to dodnes. Každoročne sa na najvyššom vrchu Bielych Karpát – na Veľkej Javorine koná spoločné Stretnutie Čechov a Slovákov. Každodenný život tu domácim i hosťom spestrujú i ďalšie pravidelné podujatia ako sú akcie v rámci Kultúrneho leta, Michalský jarmok, Vianoce v divadle, Rodeo Lubina v štýle divokého západu, megakoncerty spevákov i skupín súčasnej scény, ale i príležitostné akcie, kedy napr. na trati Myjava – Veselí nad Moravou premávala parná lokomotíva s historickou súpravou.

Medzinárodný folklórny festival a festival európskej tradičnej kultúry

V júni 2009 sa bude konať už 50. ročník MFF a 5. toho európskeho. Ak ste z tých, ktorým slovo folklór nič nehovorí, skúste sa raz prekonať, prísť na trojdňový festival, ktorý sa koná v Myjave a nebudete vedieť, čo fotografovať skôr. Začína sprievodom všetkých účinkujúcich cez mesto, pokračuje oficiálnym otvorením v prírodnom amfiteátri uprostred príjemného prostredia a následným programom všetkých súborov. Účinkujú tu nielen domáce súbory zo Slovenska a Európy, ale i z ďalekej Ázie, čiernej Afriky i temperamentnej Južnej Ameriky. Veď nie pre nič za nič sa tento festival koná pod hlavičkou C.I.O.F.F., ktorá je súčasťou UNESCO. Vidieť toľko rôznorodých etník na jednom mieste skutočne stojí za to!

Zvyky a tradície všade, kam se pozrieš

Fašiangy, ručné stavanie mája, dožinky, dupanie humna, čepčenie nevesty, pravá kopaničiarska svadba, tradičná zabíjačka, priadky, driapanie peria, varenie lekváru, koštovka páleného, kopaničiarske majstrovstvá v jedení slivkových gulí, vystúpenia domácich folklórnych súborov Kopaničiarik a Kopa. To všetko a mnoho ďalšieho možno zažiť na kopaniciach. Stačí sa len lepšie poobzerať okolo seba a zistíte, že v Gazdovskom dvore v Turej Lúke či na námestí v Myjave sa stále niečo deje.

Adrenalín stúpa

Ak si myslíte, že tento kraj je len pre rodiny s deťmi či seniorov, ste na veľkom omyle. Mladí ľudia a nadšenci športu si tu každoročne merajú sily v rôznych športoch od cyklistiky cez futbal až po orientačné behy. Každoročne sa tu tiež konajú Majstrovstvá Slovenska v motocrosse. A kto nechce byť len ďalšou hlavou v dave divákov, nič mu nebráni zobrať si výstroj a zlaniť skaly, rozbehnúť sa z kopca a voľne obdivovať krajinu z vtáčej perspektívy ako rogalista či nechať sa voľne unášať v balóne počas vyhliadkového letu. Pre tých, ktorí radi riskujú, no predsa sa radšej držia pri zemi, je tu možnosť využitia vleku na Starej Myjave či Veľkej Javorine. Lyže, snowboard či bežky v zime i crossové bicykle v lete v kvalitnom lesnom teréne dajú zabrať aj tomu najväčšiemu športovcovi. Jedinou nevýhodou týchto športov je fakt, že kopanice zatiaľ, bohužiaľ, nie sú vybavené požičovňami tohto športového vybavenia a profesionálnymi inštruktormi. Takže ak nemáte vlastnú výstroj, zážitok v podobe adrenalínu sa nekoná.

Niečo málo pre podnikatelov

Kongresové centrá miestnych hotelov v Myjave či Starej Turej ponúkajú klasické kvalitné služby na vysokej úrovni. Keďže ubytovacie zariadenia sa ešte len budujú či sú práve novootvorené, nemožno povedať, že myjavské kopanice sú stálou destináciou v tejto oblasti. Avšak plná obsadenosť týchto zariadení naznačuje, že kongresy, školenia, zasadnutia či rokovania sa tu bežne konajú, a je teda len otázkou času, kedy sa dostanú do povedomia firiem.

Filmy

Pokojný kraj kopcov si ako miesto natáčania vybrali viacerí režiséri. Filmy, ktoré sa tu natočili: Bathory, Štúrovci, Sváko Ragan z Brezovej, Bičianka z Doliny a ďalšie.

Fotosoutěž: Finále

Sice trochu se spožděním, ale o to radostněji oznamujeme výherce
finálového kola fotosoutěže Domov objektivem cestovatelů

Sice trochu se spožděním, ale o to radostněji oznamujeme výherce finálového kola fotosoutěže Domov objektivem cestovatelů. Vítězný fotograf získává dvě letenky do Dubaje, kde si může třeba zalyžovat a všech šest fotografů získává Zoner Photo Studio.

Vítězové finále:

Vítězným snímkem se stává:

Jakub Kokeš

Dalšími vybranými snímky jsou:

Miroslav Olšák

Jana Vicariová

Václav Novotný

Jan Kondziolka

Ivana Filipová

Vítězům blahopřejeme!

Všechny fotografie si také můžete, teď už pohodlně, prohlédnout na stránce fotosoutez.cestovatel.cz

…a nesmíme zapomenout na naše partnery, kteří do soutěže věnovali ceny…

430×650 mm zdarma + sleva 30% na jednu další obj.
290×430 mm zdarma + sleva 30% jednu na další obj.
A4 zdarma + sleva 30% na jednu další obj.

a ve finále pak:

1. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 9 měsíců
2. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 6 měsíců
3. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 3 měsíců