Autor: administrator

Indonésie: Svět sám pro sebe

Indonésie je největší souostrovní republika, kterou tvoří tisíce
ostrovů, kde můžete najít všechno, o čem jste v dětství četli
v dobrodružných knížkách.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Indonésie je největší souostrovní republika, kterou tvoří tisíce ostrovů, kde můžete najít všechno, o čem jste v dětství četli v dobrodružných knížkách. Navštívit všechny rovníkové ostrovy od Sumatry, až po Irian Jaye, je zcela nemožné. Stejně tak vybrat ty nejpřitažlivější, které po staletí obdivují cestovatelé celého světa.


Udělejme si alespoň malý výlet na ostrovy, které jsem po čas dvou návštěv poznal, kde si ostrované žijí svůj svět, kteří milují a uctívají nejen bohy, démony, duchy, ale i sopky a možná to může být i tip pro vaší příští dovolenou.

BALI- kde tradice předků se bezmezně a stále dodržují

Nádherný ostrov plný pláží vroubený palmami, s korálovými lagunami i nebetyčnými sopkami, se právem stal synonymem pro vše krásné a exotické. Každý prožitý den na tomto rajském ostrově, můžete vyplnit neskutečnými možnostmi.

Z chrámu stojí za pozornost nejen Besakih, který leží na úbočí sopky Agung a pro balijské hinduisty je nejposvátnějším místem, ale i Pura Luhur Ulu Watu, který se tyčí na holé skále, sedmdesát metrů, nad Indickým oceánem a pokud zde zavítáte večer, nenechte si ujít představení tance Kecak a chůzi ohněm. Dále Tanah Lot a chrám Ulun Danu Batur, který ochraňuje lidi na severu ostrova od zla.



V oblasti Bedugulu a Bratanu se můžete vydat na sopku Batur, navštívit večerní kohoutí zápasy, případně navštívit známou agabalijskou vesnici Trunyan, kde místní odmítli změny v životě a žijí si svůj život. Tradice svých předků si zde nejenže stále uchovávají, ale i bezmezně dodržují. Obdobně žijí lidé i ve vesnici Tenganan. Obávat se, že neuvidíte terasovitá pole s rýží, není na místě. O Balijském umění se nejvíce dozvíte ve městě Ubud a v Celuku, můžete vidět jedno z největších středisek výroby šperků.

Jáva – úrodná „Zahrada Východu“

Jáva jeden z mnoha pohádkových ostrovů Indonésie. Svoji rozlohou jen o něco větší, než bývalé Československo a je domovem více jak šedesáti procent celkové populace, jedinečného světa Indonésie. Žádná návštěva Jávy, by nebyla úplná bez výletu do Yogyakarty za jedním z nejzáhadnějších divů světa. Bájný budhistický chrám Borobodur, se stal symbolem Indonésie a totéž lze říci i komplexu hinduistických chrámů Prambanan, který míval 244 chrámů a svatyní.


Ve středu tohoto universitního města, je Sultánův palác i rušný dvoukilometrový bulvár Jalan Malioboro. Jste-li milovníci sopek, tak dýmající kužel sopky Merapi („Chrlící oheň“), nemůžete přehlídnout. Uděláte-li si krátký výlet ze západního pobřeží Jávy, můžete vidět, co napáchala sopka Krakatua. Na druhé straně ostrova vás okouzlí Národní park Bromo – Tengger – Semeru, kde největším tahákem je sopka Bromo a jen o pár kilometru k ostrovu Bali, leží Náhorní plošina Ijen. K největší atrakcí, zde patří kráter sopky Ijen, kde se těží síra, kterou horníci vynáší nahoru v koších k dalšímu zpracování.

SULAWESI – nejexotičtější orchidej světa

Ostrov ve tvaru chobotnice, orchideje, nebo písmene „K“, láká cestovatele hlavně do oblasti Tanah Toraja. Vysoké hory, příjemní lidé a hlavně, jedinečnou kulturou. Tradiční velkolepé domy Torajů, pohřební jeskyně, skalní hroby, dřevěné figurky tau – tau oblečené jako jejich zemřelí, vám budou připadat, že jste se ocitli v pohádce. Neopakovatelným zážitkem jsou jejich několika denní pohřební obřady, při kterých můžete vidět buvolí zápasy a obětování prasat, i buvolů zesnulému. „Vstupenkou“ na tento obřad, kde ze srdcervoucího kvičení zabíjených zvířat, vám běhá mráz po zádech, bývá zpravidla karton hřebíčkových cigaret, nebo kanistr palmového vína balog.


U městečka Sengang se po řece Sungai Wallanae dostanete na mělké jezero Danau Tempe i k plovoucí vesnici Salo Tengah („uprostřed řeky“), která má tucet dřevěných domů, postavených na bambusových vorech. Letecká doprava na ostrov je do měst Manado na severu a Ujung Padang jihu. Malým letadlem se dá přepravit právě z tohoto města do Tanah Toraja, nebo také po silnici. Cesta trvá osm hodin.

Vidět všechno je zcela nemožné, ale to co jsem si naplánoval, jsem stihl a viděl toho i mnohem více. Zažil jsem věci, které když nevidíte, neuvěříte jim. A kdo jim uvěří a nezažil, stejně nepochopí. „Díky“ neplánovanému týdennímu pobytu v denpasarské nemocnici, Kasih Ibu a mému balijskému kamarádovi Rahovi, jsem začínal chápat více a více, tento pro nás podivuhodný svět, svět zcela odlišný od našeho uspěchaného.


Autor článku, František Mamula, vydal knihu Z Beskyd do exotického ráje.

Na sto dvaceti stránkách píše o Srí Lance, Jávě, Bali, Sulawesi, Komodu, Rince, indonéských sopkách a dracích ze souostroví Komodo.

O knihu si určitě napište, cena je 190 Kč + poštovné. Objednávejte přímo na emailu f.mamula (at) sez­nam.cz.

Indonésie je největší souostrovní republika, kterou tvoří tisíce ostrovů, kde můžete najít všechno, o čem jste v dětství četli v dobrodružných knížkách. Navštívit všechny rovníkové ostrovy od Sumatry, až po Irian Jaye, je zcela nemožné. Stejně tak vybrat ty nejpřitažlivější, které po staletí obdivují cestovatelé celého světa.


Udělejme si alespoň malý výlet na ostrovy, které jsem po čas dvou návštěv poznal, kde si ostrované žijí svůj svět, kteří milují a uctívají nejen bohy, démony, duchy, ale i sopky a možná to může být i tip pro vaší příští dovolenou.

BALI- kde tradice předků se bezmezně a stále dodržují

Nádherný ostrov plný pláží vroubený palmami, s korálovými lagunami i nebetyčnými sopkami, se právem stal synonymem pro vše krásné a exotické. Každý prožitý den na tomto rajském ostrově, můžete vyplnit neskutečnými možnostmi.

Z chrámu stojí za pozornost nejen Besakih, který leží na úbočí sopky Agung a pro balijské hinduisty je nejposvátnějším místem, ale i Pura Luhur Ulu Watu, který se tyčí na holé skále, sedmdesát metrů, nad Indickým oceánem a pokud zde zavítáte večer, nenechte si ujít představení tance Kecak a chůzi ohněm. Dále Tanah Lot a chrám Ulun Danu Batur, který ochraňuje lidi na severu ostrova od zla.



V oblasti Bedugulu a Bratanu se můžete vydat na sopku Batur, navštívit večerní kohoutí zápasy, případně navštívit známou agabalijskou vesnici Trunyan, kde místní odmítli změny v životě a žijí si svůj život. Tradice svých předků si zde nejenže stále uchovávají, ale i bezmezně dodržují. Obdobně žijí lidé i ve vesnici Tenganan. Obávat se, že neuvidíte terasovitá pole s rýží, není na místě. O Balijském umění se nejvíce dozvíte ve městě Ubud a v Celuku, můžete vidět jedno z největších středisek výroby šperků.

Jáva – úrodná „Zahrada Východu“

Jáva jeden z mnoha pohádkových ostrovů Indonésie. Svoji rozlohou jen o něco větší, než bývalé Československo a je domovem více jak šedesáti procent celkové populace, jedinečného světa Indonésie. Žádná návštěva Jávy, by nebyla úplná bez výletu do Yogyakarty za jedním z nejzáhadnějších divů světa. Bájný budhistický chrám Borobodur, se stal symbolem Indonésie a totéž lze říci i komplexu hinduistických chrámů Prambanan, který míval 244 chrámů a svatyní.


Ve středu tohoto universitního města, je Sultánův palác i rušný dvoukilometrový bulvár Jalan Malioboro. Jste-li milovníci sopek, tak dýmající kužel sopky Merapi („Chrlící oheň“), nemůžete přehlídnout. Uděláte-li si krátký výlet ze západního pobřeží Jávy, můžete vidět, co napáchala sopka Krakatua. Na druhé straně ostrova vás okouzlí Národní park Bromo – Tengger – Semeru, kde největším tahákem je sopka Bromo a jen o pár kilometru k ostrovu Bali, leží Náhorní plošina Ijen. K největší atrakcí, zde patří kráter sopky Ijen, kde se těží síra, kterou horníci vynáší nahoru v koších k dalšímu zpracování.

SULAWESI – nejexotičtější orchidej světa

Ostrov ve tvaru chobotnice, orchideje, nebo písmene „K“, láká cestovatele hlavně do oblasti Tanah Toraja. Vysoké hory, příjemní lidé a hlavně, jedinečnou kulturou. Tradiční velkolepé domy Torajů, pohřební jeskyně, skalní hroby, dřevěné figurky tau – tau oblečené jako jejich zemřelí, vám budou připadat, že jste se ocitli v pohádce. Neopakovatelným zážitkem jsou jejich několika denní pohřební obřady, při kterých můžete vidět buvolí zápasy a obětování prasat, i buvolů zesnulému. „Vstupenkou“ na tento obřad, kde ze srdcervoucího kvičení zabíjených zvířat, vám běhá mráz po zádech, bývá zpravidla karton hřebíčkových cigaret, nebo kanistr palmového vína balog.


U městečka Sengang se po řece Sungai Wallanae dostanete na mělké jezero Danau Tempe i k plovoucí vesnici Salo Tengah („uprostřed řeky“), která má tucet dřevěných domů, postavených na bambusových vorech. Letecká doprava na ostrov je do měst Manado na severu a Ujung Padang jihu. Malým letadlem se dá přepravit právě z tohoto města do Tanah Toraja, nebo také po silnici. Cesta trvá osm hodin.

Vidět všechno je zcela nemožné, ale to co jsem si naplánoval, jsem stihl a viděl toho i mnohem více. Zažil jsem věci, které když nevidíte, neuvěříte jim. A kdo jim uvěří a nezažil, stejně nepochopí. „Díky“ neplánovanému týdennímu pobytu v denpasarské nemocnici, Kasih Ibu a mému balijskému kamarádovi Rahovi, jsem začínal chápat více a více, tento pro nás podivuhodný svět, svět zcela odlišný od našeho uspěchaného.


Autor článku, František Mamula, vydal knihu Z Beskyd do exotického ráje.

Na sto dvaceti stránkách píše o Srí Lance, Jávě, Bali, Sulawesi, Komodu, Rince, indonéských sopkách a dracích ze souostroví Komodo.

O knihu si určitě napište, cena je 190 Kč + poštovné. Objednávejte přímo na emailu f.mamula (at) sez­nam.cz.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Čarokrásná dovolená v Hurghadě a na řeckých ostrovech

Prosluněné pláže, úžasné moře, sportovní vyžití, tisíciletá
historie a gastronomie, která nemá obdoby. Nemusíte jezdit nikam daleko,
abyste tohle všechno zažili. Egypt a Řecko jsou destinacemi, do kterých
každý rok míří miliony turistů z celého světa.

Prosluněné pláže, úžasné moře, sportovní vyžití, tisíciletá historie a gastronomie, která nemá obdoby. Nemusíte jezdit nikam daleko, abyste tohle všechno zažili. Egypt a Řecko jsou destinacemi, do kterých každý rok míří miliony turistů z celého světa. Co se týče Egypta, představíme vám destinaci Hurghada, kam každou sezónu zamíří rovný milion lidí. V Řecku vás pak pozveme na ostrov slunce Rhodos a na Krétu, kde se psala tisíciletá historie.

Hurghada: Panenské pláže a korály s tisícovkou živočichů


V egyptské Hurghadě, kterou omývá Rudé moře, se protíná duch starých civilizací a moderní komfort. Letovisko bylo před několika desítkami let jen malou rybářskou vesnicí, díky turismu ale bohatlo a teď představuje oblíbenou destinaci s krásnými plážemi pro celé rodiny. Hurghada je vzdálená 500 kilometrů od Káhiry a disponuje vlastním mezinárodním letištěm, kam samozřejmě míří linky i z Prahy.

Pokud vás v Hurghadě omrzí povalování se na pláži s lahodným mojitem v ruce, můžete zamířit pod hladinu. Potápění má v tomto letovisku dlouhou tradici. Není se čemu divit. Kolem celého pobřeží se linou úchvatné korálové útesy, nedivte se proto, až kolem vás z čista jasna proplave delfín či obří želva. Pokud tedy holdujete potápění, rozhodně si do kufru nezapomeňte přibalit brýle, šnorchl a ploutve!

Rhodos: Romantika, hotelové komplexy i UNESCO

Řecko je sice sužováno ekonomickou krizí, rozhodně se však nemusíte bát, že by se to odrazilo na turismu. Řekové si svých návštěvníků váží, což je vidět na službách. Zkuste letos zamířit třeba na řecký ostrov Rhodos, kterému se přezdívá ostrov slunce. Proč? Podle místních tu slunce svítí neuvěřitelných 300 dnů v roce, i proto sem turisti míří také v podzimních měsících.

Východ ostrova je turistickým letoviskem jak ze žurnálu, najdete tu hotelové komplexy i nádherné písčité pláže. Směrem na západ si naopak užijí romantické povahy. Ostrov je tu divočejší, najdete tu zastrčené zátoky přímo stvořené pro noční koupání. Bez plavek, samozřejmě.

Hlavní město ostrova je navíc zapsané na listině památek UNESCO, monumentální památky (jako je Sulejmanova mešita) si užijí milovníci historie.

Kréta: Kolébka civilizace, gastronomie a historie

Pátý největší ostrov ve Středozemním moři vám nabídne 5000 let historie, panenské pláže a úchvatnou přírodu s horami a olivovými háji. Ostrov, který je dlouhý 260 kilometrů, tvoří na západě hornatá krajina, na východě potom planiny. Malé zátoky, úchvatné pláže a perfektní servis na vás pak čeká všude na pobřeží. Nejen last minute zájezd na Krétu se stane zážitkem, na který budete dlouho vzpomínat.

Na Krétě si navíc užijete množství výletů a historických památek. Ostrov je totiž kolébkou civilizace: navštivte proto komplex Knossos, kde dějiny psala minojská civilizace. Na výlet vyražte klidně do hor, zastavte se v nějaké malé vesničce a ochutnejte místní speciality. Co jsou to suvlaki či dolmades vám neprozradíme, ochutnat budete muset sami!

Prosluněné pláže, úžasné moře, sportovní vyžití, tisíciletá historie a gastronomie, která nemá obdoby. Nemusíte jezdit nikam daleko, abyste tohle všechno zažili. Egypt a Řecko jsou destinacemi, do kterých každý rok míří miliony turistů z celého světa. Co se týče Egypta, představíme vám destinaci Hurghada, kam každou sezónu zamíří rovný milion lidí. V Řecku vás pak pozveme na ostrov slunce Rhodos a na Krétu, kde se psala tisíciletá historie.

Hurghada: Panenské pláže a korály s tisícovkou živočichů


V egyptské Hurghadě, kterou omývá Rudé moře, se protíná duch starých civilizací a moderní komfort. Letovisko bylo před několika desítkami let jen malou rybářskou vesnicí, díky turismu ale bohatlo a teď představuje oblíbenou destinaci s krásnými plážemi pro celé rodiny. Hurghada je vzdálená 500 kilometrů od Káhiry a disponuje vlastním mezinárodním letištěm, kam samozřejmě míří linky i z Prahy.

Pokud vás v Hurghadě omrzí povalování se na pláži s lahodným mojitem v ruce, můžete zamířit pod hladinu. Potápění má v tomto letovisku dlouhou tradici. Není se čemu divit. Kolem celého pobřeží se linou úchvatné korálové útesy, nedivte se proto, až kolem vás z čista jasna proplave delfín či obří želva. Pokud tedy holdujete potápění, rozhodně si do kufru nezapomeňte přibalit brýle, šnorchl a ploutve!

Rhodos: Romantika, hotelové komplexy i UNESCO

Řecko je sice sužováno ekonomickou krizí, rozhodně se však nemusíte bát, že by se to odrazilo na turismu. Řekové si svých návštěvníků váží, což je vidět na službách. Zkuste letos zamířit třeba na řecký ostrov Rhodos, kterému se přezdívá ostrov slunce. Proč? Podle místních tu slunce svítí neuvěřitelných 300 dnů v roce, i proto sem turisti míří také v podzimních měsících.

Východ ostrova je turistickým letoviskem jak ze žurnálu, najdete tu hotelové komplexy i nádherné písčité pláže. Směrem na západ si naopak užijí romantické povahy. Ostrov je tu divočejší, najdete tu zastrčené zátoky přímo stvořené pro noční koupání. Bez plavek, samozřejmě.

Hlavní město ostrova je navíc zapsané na listině památek UNESCO, monumentální památky (jako je Sulejmanova mešita) si užijí milovníci historie.

Kréta: Kolébka civilizace, gastronomie a historie

Pátý největší ostrov ve Středozemním moři vám nabídne 5000 let historie, panenské pláže a úchvatnou přírodu s horami a olivovými háji. Ostrov, který je dlouhý 260 kilometrů, tvoří na západě hornatá krajina, na východě potom planiny. Malé zátoky, úchvatné pláže a perfektní servis na vás pak čeká všude na pobřeží. Nejen last minute zájezd na Krétu se stane zážitkem, na který budete dlouho vzpomínat.

Na Krétě si navíc užijete množství výletů a historických památek. Ostrov je totiž kolébkou civilizace: navštivte proto komplex Knossos, kde dějiny psala minojská civilizace. Na výlet vyražte klidně do hor, zastavte se v nějaké malé vesničce a ochutnejte místní speciality. Co jsou to suvlaki či dolmades vám neprozradíme, ochutnat budete muset sami!

Podivuhodné cesty busem Jižní Amerikou

Troubení všech možných stylů a výšek před ostrou zatáčkou,
několikeré výměny píchlých či zcela sjetých pneumatik a hrůzostrašně
pohledy z okénka při průjezdu úzké prašné cesty se srázem do
údolí, patří k pravým jihoamerickým zážitkům, na které se
nezapomíná.

Umíte si představit návštěvu Paříže bez prohlídky Eiffelovky? Nebo prohlídku New Yorku bez pohledu na sochu svobody? Asi těžko. Podobně si musí připadat každý cestovatel v Jižní Americe, který alespoň část své cesty neprojel autobusem. Troubení všech možných stylů a výšek před ostrou zatáčkou, několikeré výměny píchlých či zcela sjetých pneumatik, či hrůzostrašně pohledy z okénka při průjezdu úzké prašné cesty se srázem do údolí na jedné straně a nezpevněném výřezu krajiny na straně druhé totiž patří k pravým jihoamerickým zážitkům, na které se nezapomíná.


Opravdu, autobus v kterékoliv jeho formě, vzhledu a věku je zážitkem par excelence sám o sobě. A není to jen to, co se děje venku. Autobus je mnohdy jedinou možností dopravit se z místa na místo nejen pro turisty, ale i pro místní lidi, a tak na palubě můžete vidět všemožnou sortu lidiček. Od pouličních prodavačů čehokoliv, přes kázající až po sofistikované obchodní agenty se zdravotnickými produkty.

Ať už jste kdekoliv v Jižní Americe, jednu věc mají všechny cesty společnou. Připravte se na dlouhou cestu; všechny vzdálenosti jsou totiž několikanásobně větší než v Evropě. Zbytek je ale velmi rozdílný a tak je dobré znát, jak to kde chodí.

Kolumbie – je dobré býti řidičem

To, že se dá cena usmlouvat, bylo jasné dopředu. Že se ale dá usmlouvat až na polovinu první nabídky, jsme nečekali. Důvod je jednoduchý: pro turisty se většinou ceny automaticky zdvojnásobují, a tak vlastně nesmlouváte o slevě, ale o tom kolik navíc zaplatíte oproti místním lidem. Smlouvat ale jde velmi jednoduše, a to i díky tomu, že se o vás přetahuje několik prodejců té samé společnosti, kteří si tak sami krátí provize. Jde tak vlastně o vtipnou hru pevných nervů a trpělivosti, kterou vyhrajete tím snáze, čím blíže času odjezdu o ceně posledních volných míst smlouváte.


Při prvních pár minutách v autobuse, či většinou v přestavěném mikrobuse, je vám zcela jasné, že být řidičem autobusu v Kolumbii je jedna z nejlepších pracovních možností. Nejen že si na celý autobus, stejně jako v mnoha dalších jihoamerických zemích, pustí svou oblíbenou muziku, ale záhy i zastavují prvním pouličním prodavačům, kteří na chvíli naskočí do autobusu, aby nabídli své pamlsky a výrobky cestujícím. Je jasné, že jsou to řidiči, kteří jako první a zdarma obdrží svůj pamlsek, a tak po pár zastávkách už přes všechny dary není vidět ani do kabiny. Zkrátka žádný stres, spousty dobrot, a oblíbená muzika, co víc si přát?

Ekvádor – není třeba spěchat

V Ekvádoru již nic neusmlouváte, ceny jsou tady jednoduché: co hodina jízdy to jeden dolar. Autobusy jsou zde delší, s mikrobusy se již moc nesetkáte a to s sebou přináší další problém. Je třeba čekat na zaplnění autobusu. Rozhodně se tedy nespoléhejte na časy odjezdů, které vám řeknou, ale spíše si jen ověřte, kam se autobus zrovna chystá, a nastupte do toho, který má již více lidí vevnitř.


Stejně jako v Kolumbii se zde setkáte spíše se starými autobusy, již dříve vyřazenými na západě, a tak nečekejte žádné velké pohodlí. Autobus je tu ziskovým faktorem, a tak tu jsou především rodinné podniky otce a synů. Každý řidič a každá rodina si ale svoji mašinu umí dostatečně nazdobit a tak se po cestě setkáte s mnoha různými designy i zvuky trubky. Nemusíte si ale na cestu nic chystat, pouliční prodavači vám stejně jako v Kolumbii zajistí dostatečný přísun pamlsků a nápojů.

Peru – luxus za bůra

Ať přijedete do Peru odkudkoliv, překvapí vás 2 věci: neskutečná kvalita dálkové dopravy a organizace práce. Nejen že si můžete vybírat z několika variant pohodlí, od ekonomické třídy (u nás standardní lehce sklápěcí sedačky) přes postelovou až k superpostelové, ale dají vám i najíst, napít, pustí vám film, a ještě k tomu vám dají pro noční jízdy polštářek a deku, a tak po dlouhé noční jízdě mnohdy vystupujete s více energií, než byste měli, kdybyste spali ve vlastní posteli. Není to ideální? A za superpostelovou třídu si každý těch pár korun navíc rád připlatí.

Navíc se vám postarají o zavazadla jako na letišti a všechny cestující si z bezpečnostních důvodů natočí na kameru. Díky moderní flotile a pohodlí se tak při cestě můžete soustředit na příjemné věci, i když samotný kontrast k chudým městům a vyprahlé krajině je k zamyšlení. Co je ovšem pro Peru výjimečné je to, že každá společnost má většinou svoje vlastní autobusové nádraží, a tak si nejdříve musíte ověřit, kdo a kam jezdí, a pak se podle toho vydat na správné místo.

Bolívie – všehomix

V Bolívii vás čeká mix všeho dříve popsaného. Najdete zde jak komfortní noční autobusy, tak i staré vysloužilé autobusy s hromadou věci na střeše jezdící v těch nejhorších terénech. Zvuk klaksonů, dobré brzdy a postřeh řidiče zde opět zajímají důležité místo v bezpečnosti jízdy. V zastoupení krkolomných silnic a prašných cest je na tom Bolívie velmi podobně jako Peru či Kolumbie. Při přejezdu z jedné strany And na druhou si raději dříve ověřte, jak je to s bezpečností cesty, a při či po deštích se těmto úsekům radši vyhněte.


V Bolívii se opět díky velké konkurenci ceny sjednávají, a tak si můžete vyzkoušet své obchodní jednání, které bude tím více úspěšnější, čím blíže k odjezdu busu přijdete a čím více informací zjistíte od místních lidí.

Chile a Argentina – nudný standard

V Chile a Argentině se již nesetkáte s domácky vytuněnými starými autobusy, hudbou nahlas, různorodou směsicí cestujících, a prodavači či přednášejícími jako v Kolumbii, Ekvádoru či Bolívii, ale čekají na vás moderní autobusy se spoustou funkcí. Škoda je jen ta, že řidiči zde vesměs pracují jen s volantem, a tak se vám většinou stane, že o zavazadlo se vám stará někdo jiný, film vám pustí jen, když je k tomu donutíte, klimatizaci v autobuse bez otevíratelných okýnek většinou zapomenou spustit, a píchlou pneumatiku už vyměnit neumí. Tím se stává cesta o to nudnější.

Dobré alespoň je, že silnice jsou zde v tak dobrém stavu, že cestu téměř necítíte a plujete tak na vlně bezpečí i při přejezdu And. A to včetně tradičního maté, pro jehož přípravu je každý autobus vybaven automatem na horkou vodu.

10 podivuhodných cest, na které nikdy nezapomenete:

1. Moccoa – Pasto (Kolumbie): Jedna z tradičních cest smrti z jednoho konce And na druhý. Na jedné straně hluboké ostré údolí plné kolumbijské džungle a na straně druhé příkré stěny And. Obousměrný provoz, ale jen jednomístná prašná cesta. Jen pro otrlé příznivce toho nejtužšího adrenalinu.


2. Ambato – Guaranda (Ekvádor): Průjezd měsíční krajinou kolem vulkánu Chimborazo na vás zanechá ojedinělý pocit prázdnoty a síly přírody

3. Pativilca – Huaraz (Peru): Vychutnejte si stoupání cik-cak údolím až do sedla, odkud budete mít úchvatný pohled na nejvyšší vrcholky And

4. Cusco – Santa María – Santa Teresa (Peru): Další z oblíbených přejezdů And, tentokráte po stopách dávných Inků. Suchý začátek a o to vlhčí a nebezpečnější konec. Po cestě smrti jen poslední půlhodina.

5. La Paz – Rurrenabaque (Bolívie): Vyražte z 4000m ještě výše a poté klesejte až rovnou do džungle. Jedna z nejdelších cest trvajících 18 hodin, a plná dostatečně adrenalinových srázů a zatáček.

6. Tupiza – Uyuni (Bolívie): Kde jinde se můžete projet krásným kovbojským údolím plným kaktusů a kaňonů a posléze si vychutnávat cestu po hřebenech kopců?

7. Salta – Cafayate (Argentina): Posledních 50 km na vás čeká neskutečné údolí plné roztodivných skalních útvarů. Vhodné pro cyklistiku.

8. Ruta 40 (Argentina): Nejslavnější silnice v Argentině, po které kdysi brázdil i samotný Che Guevara. Vine se nekonečnou pustinou zejména na jihu a její průjezd vám přinese pocit nekonečné odlehlosti a prázdnoty.

9. Carretera Austral, Ruta 7 (Chile): Nejslavnější silnice v Chile, kterou nechal vybudovat diktátor Pinochet. Přes tisíc kilometrů, ale jen několik málo vesniček a velmi nízký provoz. Krásné řeky, hory, údolí a spousta srážek, které vám čekání na další z málo spojů dostatečně znepříjemní.

10. Neuqen – Bariloche (Argentina): Posledních 50 km vás zcela uchvátí průzračnými jezery,

Umíte si představit návštěvu Paříže bez prohlídky Eiffelovky? Nebo prohlídku New Yorku bez pohledu na sochu svobody? Asi těžko. Podobně si musí připadat každý cestovatel v Jižní Americe, který alespoň část své cesty neprojel autobusem. Troubení všech možných stylů a výšek před ostrou zatáčkou, několikeré výměny píchlých či zcela sjetých pneumatik, či hrůzostrašně pohledy z okénka při průjezdu úzké prašné cesty se srázem do údolí na jedné straně a nezpevněném výřezu krajiny na straně druhé totiž patří k pravým jihoamerickým zážitkům, na které se nezapomíná.


Opravdu, autobus v kterékoliv jeho formě, vzhledu a věku je zážitkem par excelence sám o sobě. A není to jen to, co se děje venku. Autobus je mnohdy jedinou možností dopravit se z místa na místo nejen pro turisty, ale i pro místní lidi, a tak na palubě můžete vidět všemožnou sortu lidiček. Od pouličních prodavačů čehokoliv, přes kázající až po sofistikované obchodní agenty se zdravotnickými produkty.

Ať už jste kdekoliv v Jižní Americe, jednu věc mají všechny cesty společnou. Připravte se na dlouhou cestu; všechny vzdálenosti jsou totiž několikanásobně větší než v Evropě. Zbytek je ale velmi rozdílný a tak je dobré znát, jak to kde chodí.

Kolumbie – je dobré býti řidičem

To, že se dá cena usmlouvat, bylo jasné dopředu. Že se ale dá usmlouvat až na polovinu první nabídky, jsme nečekali. Důvod je jednoduchý: pro turisty se většinou ceny automaticky zdvojnásobují, a tak vlastně nesmlouváte o slevě, ale o tom kolik navíc zaplatíte oproti místním lidem. Smlouvat ale jde velmi jednoduše, a to i díky tomu, že se o vás přetahuje několik prodejců té samé společnosti, kteří si tak sami krátí provize. Jde tak vlastně o vtipnou hru pevných nervů a trpělivosti, kterou vyhrajete tím snáze, čím blíže času odjezdu o ceně posledních volných míst smlouváte.


Při prvních pár minutách v autobuse, či většinou v přestavěném mikrobuse, je vám zcela jasné, že být řidičem autobusu v Kolumbii je jedna z nejlepších pracovních možností. Nejen že si na celý autobus, stejně jako v mnoha dalších jihoamerických zemích, pustí svou oblíbenou muziku, ale záhy i zastavují prvním pouličním prodavačům, kteří na chvíli naskočí do autobusu, aby nabídli své pamlsky a výrobky cestujícím. Je jasné, že jsou to řidiči, kteří jako první a zdarma obdrží svůj pamlsek, a tak po pár zastávkách už přes všechny dary není vidět ani do kabiny. Zkrátka žádný stres, spousty dobrot, a oblíbená muzika, co víc si přát?

Ekvádor – není třeba spěchat

V Ekvádoru již nic neusmlouváte, ceny jsou tady jednoduché: co hodina jízdy to jeden dolar. Autobusy jsou zde delší, s mikrobusy se již moc nesetkáte a to s sebou přináší další problém. Je třeba čekat na zaplnění autobusu. Rozhodně se tedy nespoléhejte na časy odjezdů, které vám řeknou, ale spíše si jen ověřte, kam se autobus zrovna chystá, a nastupte do toho, který má již více lidí vevnitř.


Stejně jako v Kolumbii se zde setkáte spíše se starými autobusy, již dříve vyřazenými na západě, a tak nečekejte žádné velké pohodlí. Autobus je tu ziskovým faktorem, a tak tu jsou především rodinné podniky otce a synů. Každý řidič a každá rodina si ale svoji mašinu umí dostatečně nazdobit a tak se po cestě setkáte s mnoha různými designy i zvuky trubky. Nemusíte si ale na cestu nic chystat, pouliční prodavači vám stejně jako v Kolumbii zajistí dostatečný přísun pamlsků a nápojů.

Peru – luxus za bůra

Ať přijedete do Peru odkudkoliv, překvapí vás 2 věci: neskutečná kvalita dálkové dopravy a organizace práce. Nejen že si můžete vybírat z několika variant pohodlí, od ekonomické třídy (u nás standardní lehce sklápěcí sedačky) přes postelovou až k superpostelové, ale dají vám i najíst, napít, pustí vám film, a ještě k tomu vám dají pro noční jízdy polštářek a deku, a tak po dlouhé noční jízdě mnohdy vystupujete s více energií, než byste měli, kdybyste spali ve vlastní posteli. Není to ideální? A za superpostelovou třídu si každý těch pár korun navíc rád připlatí.

Navíc se vám postarají o zavazadla jako na letišti a všechny cestující si z bezpečnostních důvodů natočí na kameru. Díky moderní flotile a pohodlí se tak při cestě můžete soustředit na příjemné věci, i když samotný kontrast k chudým městům a vyprahlé krajině je k zamyšlení. Co je ovšem pro Peru výjimečné je to, že každá společnost má většinou svoje vlastní autobusové nádraží, a tak si nejdříve musíte ověřit, kdo a kam jezdí, a pak se podle toho vydat na správné místo.

Bolívie – všehomix

V Bolívii vás čeká mix všeho dříve popsaného. Najdete zde jak komfortní noční autobusy, tak i staré vysloužilé autobusy s hromadou věci na střeše jezdící v těch nejhorších terénech. Zvuk klaksonů, dobré brzdy a postřeh řidiče zde opět zajímají důležité místo v bezpečnosti jízdy. V zastoupení krkolomných silnic a prašných cest je na tom Bolívie velmi podobně jako Peru či Kolumbie. Při přejezdu z jedné strany And na druhou si raději dříve ověřte, jak je to s bezpečností cesty, a při či po deštích se těmto úsekům radši vyhněte.


V Bolívii se opět díky velké konkurenci ceny sjednávají, a tak si můžete vyzkoušet své obchodní jednání, které bude tím více úspěšnější, čím blíže k odjezdu busu přijdete a čím více informací zjistíte od místních lidí.

Chile a Argentina – nudný standard

V Chile a Argentině se již nesetkáte s domácky vytuněnými starými autobusy, hudbou nahlas, různorodou směsicí cestujících, a prodavači či přednášejícími jako v Kolumbii, Ekvádoru či Bolívii, ale čekají na vás moderní autobusy se spoustou funkcí. Škoda je jen ta, že řidiči zde vesměs pracují jen s volantem, a tak se vám většinou stane, že o zavazadlo se vám stará někdo jiný, film vám pustí jen, když je k tomu donutíte, klimatizaci v autobuse bez otevíratelných okýnek většinou zapomenou spustit, a píchlou pneumatiku už vyměnit neumí. Tím se stává cesta o to nudnější.

Dobré alespoň je, že silnice jsou zde v tak dobrém stavu, že cestu téměř necítíte a plujete tak na vlně bezpečí i při přejezdu And. A to včetně tradičního maté, pro jehož přípravu je každý autobus vybaven automatem na horkou vodu.

10 podivuhodných cest, na které nikdy nezapomenete:

1. Moccoa – Pasto (Kolumbie): Jedna z tradičních cest smrti z jednoho konce And na druhý. Na jedné straně hluboké ostré údolí plné kolumbijské džungle a na straně druhé příkré stěny And. Obousměrný provoz, ale jen jednomístná prašná cesta. Jen pro otrlé příznivce toho nejtužšího adrenalinu.


2. Ambato – Guaranda (Ekvádor): Průjezd měsíční krajinou kolem vulkánu Chimborazo na vás zanechá ojedinělý pocit prázdnoty a síly přírody

3. Pativilca – Huaraz (Peru): Vychutnejte si stoupání cik-cak údolím až do sedla, odkud budete mít úchvatný pohled na nejvyšší vrcholky And

4. Cusco – Santa María – Santa Teresa (Peru): Další z oblíbených přejezdů And, tentokráte po stopách dávných Inků. Suchý začátek a o to vlhčí a nebezpečnější konec. Po cestě smrti jen poslední půlhodina.

5. La Paz – Rurrenabaque (Bolívie): Vyražte z 4000m ještě výše a poté klesejte až rovnou do džungle. Jedna z nejdelších cest trvajících 18 hodin, a plná dostatečně adrenalinových srázů a zatáček.

6. Tupiza – Uyuni (Bolívie): Kde jinde se můžete projet krásným kovbojským údolím plným kaktusů a kaňonů a posléze si vychutnávat cestu po hřebenech kopců?

7. Salta – Cafayate (Argentina): Posledních 50 km na vás čeká neskutečné údolí plné roztodivných skalních útvarů. Vhodné pro cyklistiku.

8. Ruta 40 (Argentina): Nejslavnější silnice v Argentině, po které kdysi brázdil i samotný Che Guevara. Vine se nekonečnou pustinou zejména na jihu a její průjezd vám přinese pocit nekonečné odlehlosti a prázdnoty.

9. Carretera Austral, Ruta 7 (Chile): Nejslavnější silnice v Chile, kterou nechal vybudovat diktátor Pinochet. Přes tisíc kilometrů, ale jen několik málo vesniček a velmi nízký provoz. Krásné řeky, hory, údolí a spousta srážek, které vám čekání na další z málo spojů dostatečně znepříjemní.

10. Neuqen – Bariloche (Argentina): Posledních 50 km vás zcela uchvátí průzračnými jezery,

Andalusie – Karibik i Divoký západ

Býčí zápasy. Flamenco. Jižanský temperament. Kdo by všechno tohle
nechtěl zažít na vlastní kůži? Pokud toužíte poznat opravdovou
španělskou náturu, vidět opravdové přírodní i architektonické
krásy Španělska a ochutnat opravdovou místní gastronomii, zamiřte do
Andalusie.

Nechte na sebe dýchnout španělský temperament


Ohnivé Španělsko. Býčí zápasy. Flamenco. Jižanský temperament. Kdo by všechno tohle nechtěl zažít na vlastní kůži? Pokud toužíte poznat opravdovou španělskou náturu, vidět opravdové přírodní i architektonické krásy Španělska a ochutnat opravdovou místní gastronomii, zamiřte do Andalusie. Vůbec nevadí, jestli u sebe máte bandu dětí, milujete historii či holdujete sportu. Letní dovolená v Andalusii má co nabídnout úplně všem.

Část Španělska Andalusie se rozkládá na jihu Pyrenejského poloostrova, její nádherné pláže omývá Středozemní moře a Atlantský oceán. Pláže se chlubí čistým pískem i pozvolným přístupem do moře (ideální pro rodiny s dětmi!), teploty kolem třicítky si tu užijete i v září. Navíc se tu možná budete cítit jako v Karibiku. I proto se na Pobřeží světla (Costa de la Luz) natáčela bondovka Dnes neumírej. Vy si hlavně přibalte opalovací krém, na Pobřeží světla je slunečno neuvěřitelných 330 dnů v roce.


Dovolená v Andalusii ale má co nabídnout i milovníkům přírody, sportu a turistiky. Několik desítek kilometrů od pobřeží se tyčí vrcholky hor, na kterých se dá lyžovat deset měsíců v roce i několikery přírodní rezervace. I na nich zanechali otisk filmaři. V kraji jménem Almérie vznikly desítky westernů. Divoký západ v Evropě? To už za návštěvu stojí.

Statisíce návštěvníků míří do Andalusie i kvůli trojici měst, která nemají jinde na světě obdoby. Totiž Sevilla, Cordóba a Granada. Města jsou doslova střetem civilizací – křesťanské a islámské. Znát je to v kultuře i architektuře, nejlépe to ale pocítíte v Córdobě. Ta se pyšní monumentální Velkou mešitou, tedy monstrózním chrámem s bludištěm, které tvoří tisíce sloupů. Mešita má za sebou zajímavou historii. Nejprve byla pohanským chrámem, pak křesťanským kostelem, muslimové ji však po ovládnutí jihu Španělska přestavěli na mešitu. Stavba je velká jako dvě fotbalová hřiště, má rozměr přes 22 000 metrů čtverečních a je třetí největší mešitou na planetě. Zajděte se podívat i vy. Třeba v noci, kdy je monument nádherně osvětlen. Naskytne se vám čarokrásný pohled, který jen tak z paměti nevymažete.


Až vás omrzí památky a přepadne vás hlad, rozhodně v Cordóbě nevolte fastfoody. Připravili byste se tak o místní speciality, které polechtaly chuťové pohárky již nejednomu cizinci. Ve Starém městě si v zapadlých restauracích pochutnávají samotní toreadoři. A co si dávají? Třeba specialitu v podobě dušené volské oháňky, milované jednohubky jménem tapas (nabídnou vám desítky druhů rozličných chutí i vůní) či zapečené taštičky se zeleninou. A co třeba ochutnat bramborové krokety plněné kozím sýrem? Budete v gastronomickém nebi.


V Andalusii nejde jen o krásné pláže, pulzující města, přírodu a památky. Jde o i místní. Krize se na nich sice vyřádila ve velkém, neztratili však nic ze své přívětivosti a pohostinnosti. Dovolená v Andalusii je opravdový požitek.

Nechte na sebe dýchnout španělský temperament


Ohnivé Španělsko. Býčí zápasy. Flamenco. Jižanský temperament. Kdo by všechno tohle nechtěl zažít na vlastní kůži? Pokud toužíte poznat opravdovou španělskou náturu, vidět opravdové přírodní i architektonické krásy Španělska a ochutnat opravdovou místní gastronomii, zamiřte do Andalusie. Vůbec nevadí, jestli u sebe máte bandu dětí, milujete historii či holdujete sportu. Letní dovolená v Andalusii má co nabídnout úplně všem.

Část Španělska Andalusie se rozkládá na jihu Pyrenejského poloostrova, její nádherné pláže omývá Středozemní moře a Atlantský oceán. Pláže se chlubí čistým pískem i pozvolným přístupem do moře (ideální pro rodiny s dětmi!), teploty kolem třicítky si tu užijete i v září. Navíc se tu možná budete cítit jako v Karibiku. I proto se na Pobřeží světla (Costa de la Luz) natáčela bondovka Dnes neumírej. Vy si hlavně přibalte opalovací krém, na Pobřeží světla je slunečno neuvěřitelných 330 dnů v roce.


Dovolená v Andalusii ale má co nabídnout i milovníkům přírody, sportu a turistiky. Několik desítek kilometrů od pobřeží se tyčí vrcholky hor, na kterých se dá lyžovat deset měsíců v roce i několikery přírodní rezervace. I na nich zanechali otisk filmaři. V kraji jménem Almérie vznikly desítky westernů. Divoký západ v Evropě? To už za návštěvu stojí.

Statisíce návštěvníků míří do Andalusie i kvůli trojici měst, která nemají jinde na světě obdoby. Totiž Sevilla, Cordóba a Granada. Města jsou doslova střetem civilizací – křesťanské a islámské. Znát je to v kultuře i architektuře, nejlépe to ale pocítíte v Córdobě. Ta se pyšní monumentální Velkou mešitou, tedy monstrózním chrámem s bludištěm, které tvoří tisíce sloupů. Mešita má za sebou zajímavou historii. Nejprve byla pohanským chrámem, pak křesťanským kostelem, muslimové ji však po ovládnutí jihu Španělska přestavěli na mešitu. Stavba je velká jako dvě fotbalová hřiště, má rozměr přes 22 000 metrů čtverečních a je třetí největší mešitou na planetě. Zajděte se podívat i vy. Třeba v noci, kdy je monument nádherně osvětlen. Naskytne se vám čarokrásný pohled, který jen tak z paměti nevymažete.


Až vás omrzí památky a přepadne vás hlad, rozhodně v Cordóbě nevolte fastfoody. Připravili byste se tak o místní speciality, které polechtaly chuťové pohárky již nejednomu cizinci. Ve Starém městě si v zapadlých restauracích pochutnávají samotní toreadoři. A co si dávají? Třeba specialitu v podobě dušené volské oháňky, milované jednohubky jménem tapas (nabídnou vám desítky druhů rozličných chutí i vůní) či zapečené taštičky se zeleninou. A co třeba ochutnat bramborové krokety plněné kozím sýrem? Budete v gastronomickém nebi.


V Andalusii nejde jen o krásné pláže, pulzující města, přírodu a památky. Jde o i místní. Krize se na nich sice vyřádila ve velkém, neztratili však nic ze své přívětivosti a pohostinnosti. Dovolená v Andalusii je opravdový požitek.

Tanzanie: viděno dvojíma očima

Tanzánie, stejně jako spousta jiných zemí, může někoho nadchnout a
někoho zklamat. Záleží, jak se dívá. Hezky to zpracoval Lukáš.

Přílet a přílet


Přistáváme večer na letišti v Nairobi. Na základě informací z webu sleepinginair­ports.net by se zde mělo dát přespat. K mému drobnému překvapení příletová hala není větší než vlakové nádraží na maloměstě a protože je otevřené, je tu nepříjemná zima. Hledání nocležiště bude ještě docela zajímavé. Zmateně pobíháme sem a tam a marně se snažíme najít nějaký koutek k přespání. Po 10 minutách se nás ujímají afričtí „kamarádi“, dle jejich slov se spát na letišti nedá, ale za drobný úplatek by to šlo v jejich velké kanceláři. Vstupujeme tedy do kanceláře a rekapitulujeme: na 4m2 bydlí stůl, 4 židle, počítač, 2 Afričani, 2 Evropani a 2 baťohy. 5 hvězdičková kancelář vás vítá s otevřenou náručí.

Koukáme s africkým „kamarádem“ pozdě večer z balkonku dolů na příletovou halu letiště v Nairobi. Africký kamarád zaměřuje bílý pár, který se dostal do drobných obtíží. Zjišťují, že příletová hala je snad ještě menší než vlakové nádraží u nich ve městě. Dva rychlé pokyny a naháněči se ujímají bílého páru. Instruují je, že se nedá na letišti přespat, ale za drobný úplatek jim nabízí 5 hvězdičkovou kancelář. Odmítají. Lonely Planet nic o 5 hvězdičkové kanceláři na letišti neříká. Ztrácejí se v africké tmě, Nairobi se už o ně postará.

Mto Wa Mbu a Mto Wa Mbu


Stojíme na okraji nové silnice vedoucí do Arushe ve vesnici Mto Wa Mbu a pozorujeme okolní čilý vesnický ruch. Míjí nás jeden Land Rover za druhým. V tom posledním jsem zahlédl 4 bílé, nejspíš Evropany, možná Američany, lačnící po safari. Na nohou určitě mají pohorky North Face s membránou Gore-Tex. Vykukují z okénka, koukají na nás, my na ně. Tipoval bych je, že si zaplatili Luxury Safari, budou z bohaté rodiny, pitná voda jim v domě teče z 10 kohoutků. Za domem Tesco či Walmart a jejich dětem se dostává kvalitní zdravotní péče i kvalitního vzdělání. Aspoň na to vypadali, Tanzanie není pro chudé výletníky.

Stojíme na okraji nové silnice vedoucí do Arushe ve vesnici Mto Wa Mbu a pozorujeme neskutečné množství odpadků (plasty převažují) naházených podél silnice a na břeh řeky protékající skrze vesnici. Mezi tímto nepořádkem se pasou kozy spásající chutnou trávu kolem silnice. Minula nás kolona Land Roverů. Též nás minul i Masaj směřující kamsi do bushe, na nohou provizorní žabky vyrobené z pneumatiky. V jakých podmínkách žije, nevíme, nezeptali jsme se, ale vesnice Mto Wa Mbu má pár kohoutků užitkové vody stékající z hor. Hlavní činností je zemědělství a trochu cestovní ruch. Děti se vzdělávají ve dvou místních školách. Ve vesnici se nachází i sirotčinec, 12 dětí, 6 z nich se již narodilo s AIDS. Očka všem zářila stejně, když jsme jim přinesli drobné učební pomůcky…

Video z cesty k nalezení na http://youtu.be­/9KcpyWUdFRg.


Safari a safari

Máme zaplacené 4 denní safari, to nejlevnější, a přesto, že vstáváme brzy ráno, nemusíme udělat téměř nic. Bohatá snídaně je již nachystaná, o sbalení spacáků a stanů se postará personál, náš stařičký Land Rover připraven, administrativa pro vstup do národního parku zajištěna. Čeká nás tzv. game driving v národním parku Tarangire, což znamená, že vás řidič vozí po parku a vy obdivujete různorodost fauny a flory, která vás obklopuje. Zpoza baobabu vykoukla žirafa, tam proběhlo prase savanové, vedle přežvykoval buvol africký. Samozřejmě je to fantastická podívaná, ale pořád je tam bariéra. Auto ve mně vyvolávalo pocit klece, stejně jako jsou návštěvníci zoo odděleni od zvířat zábradlím, příkopem či sklem. (Pozn.: V NP, kde se nacházejí šelmy, je zakázáno vysedat z auta).

Naše druhé, jednodenní safari si organizujeme na vlastní pěst. Vstáváme brzy ráno a musíme se postarat o spoustu věcí. Ráno chytnout tu správnou dallu-dallu pro přiblížení se k národnímu parku, najmout si osobního šoféra, vyřídit administrativu pro vstup do národního parku za sebe i šoféra, který se ukázal i přes všechny ty nálepky „autorizovaného“ řidiče jako totálně nepoužitelný. Čeká nás tzv. walking safari v národním parku Arusha, což znamená, že spolu se s ozbrojeným strážcem procházíte po parku a obdivujete různorodost fauny a floru, která vás obklopuje. Tyto bobky antilopy dik dik ohraničují její území, plody jablíčka sodoma se používají k zástavě krve, zpoza akácie vykoukly žirafy, tam se pase rodinka prasat savanových, vedle přežvykuje buvol africký. Je to fantastická podívaná, žádné bariéry, pouze vy a opodál stojící rodinka žiraf a prasat a stádo buvolů. Hledám slova, jak to popsat. Kupte si letenku, musíte to zažít.

Nosorožec černý a nosorožec černý


Během dvou dní jsme viděli čtyři zástupce velké africké pětky – slona, lva, leoparda a afrického buvola. Šanci spatřit toho posledního máme v Ngorongoro Conservation Area. Projíždíme po dně kaldery sem a tam. Náš průvodce nám sděluje vše, co o posledním zástupci ví. Bohužel však potkáváme pouze staré známé z velké pětky. Po půlhodině ježdění zastavuje a ukazuje po pravé ruce do dáli. Je tam, sám, nosorožec černý, atypicky na otevřené pláni. Pravda, neprochází se přímo kolem našeho auta jako lvi, ale dalekohled nám pomůže lépe rozpoznat jednotlivé tvary nosorožcova těla. Fascinující zážitek. Ano, viděli jsme celou velkou africkou pětku, hurá na tu malou…

Během dvou dní jsme nespatřili pouze jednoho zástupce z velké africké pětky, nosorožce černého. Šanci spatřit ho máme v Ngorongoro Conservation Area. Projíždíme po dně kaldery od jednoho okraje k druhému. Náš průvodce nám předává vše, co o nosorožcích ví. Bohužel však potkáváme pouze staré známé tváře vykukující ze safari aut. Po půlhodině ježdění řidič zastavuje a ukazuje po levé ruce do dáli. Je tam, sám, poslední člen velké pětky. Bohužel my tu nejsme sami. Na prašné cestě je za sebou zařazeno dalších 40 safari aut, z otevřených střech vykukují objektivy od těl zrcadlovek. Cvak, cvak, cvak. Sledujeme více ty zástupy než samotného nosorožce i z toho důvodu, že řidiči aut, včetně toho našeho, se stále snaží najít to nejlepší místo na pozorování. Rozporuplný zážitek. Ano, zahlédli jsme černou tečku a víc jak 100 novodobých „lovců“ zvěře.

  • Kde? Kenya, Tanzanie (osa Nairobi, Asrusha area, Dar es Sallam, Zanzibar).
  • Kdy? Konec srpna až půle září.
  • Jak se tam dostat? Letecky Praha, Vídeň → Nairobi (letenka 15 000 až 17 000 Kč).
  • Privátní 4 denní safari zajištěné v Arushe (800 dolarů/osoba).
  • Všechny ostatní aktivity zajištěny za pomocí místních, místní ubytování, doprava a strava.

Zklamání, naděje?


Před odletem přespáváme na letišti v Dar es Salaam, naším zázemím je tvrdá židle. V ranních hodinách vyrážíme směr Nairobi, Amsterdam, Vídeň a Praha. Během celé doby přemítám, co jsme prožili. Tanzanie (Afrika) na rozdíl od jiných míst, které jsem viděl, ve mně nechala hodně rozporuplné, lehce negativní pocity. Ale ve třech věcech mám velmi jasno: Walking safari bylo na plné čáře nejsilnějším zážitkem. Každý by měl navštívit Afriku, myslím tím AFRIKU, ne 4 hvězdičkový hotel kdesi v Egyptě. Chtěl bych lépe poznat africkou kulturu a lidi v dané oblasti, právě pro ty lehce negativní pocity, nedůvěřoval jsem místním lidem.

Před odletem přespáváme na letišti v Dar es Salaam, naším zázemím je tvrdá židle. V ranních hodinách vyrážíme směr Nairobi, Amsterdam, Vídeň a Praha. Během celé doby přemítám, co jsme prožili. Tanzanie (Afrika) na rozdíl od jiných míst, které jsem viděl, ve mně nechala…

Přílet a přílet


Přistáváme večer na letišti v Nairobi. Na základě informací z webu sleepinginair­ports.net by se zde mělo dát přespat. K mému drobnému překvapení příletová hala není větší než vlakové nádraží na maloměstě a protože je otevřené, je tu nepříjemná zima. Hledání nocležiště bude ještě docela zajímavé. Zmateně pobíháme sem a tam a marně se snažíme najít nějaký koutek k přespání. Po 10 minutách se nás ujímají afričtí „kamarádi“, dle jejich slov se spát na letišti nedá, ale za drobný úplatek by to šlo v jejich velké kanceláři. Vstupujeme tedy do kanceláře a rekapitulujeme: na 4m2 bydlí stůl, 4 židle, počítač, 2 Afričani, 2 Evropani a 2 baťohy. 5 hvězdičková kancelář vás vítá s otevřenou náručí.

Koukáme s africkým „kamarádem“ pozdě večer z balkonku dolů na příletovou halu letiště v Nairobi. Africký kamarád zaměřuje bílý pár, který se dostal do drobných obtíží. Zjišťují, že příletová hala je snad ještě menší než vlakové nádraží u nich ve městě. Dva rychlé pokyny a naháněči se ujímají bílého páru. Instruují je, že se nedá na letišti přespat, ale za drobný úplatek jim nabízí 5 hvězdičkovou kancelář. Odmítají. Lonely Planet nic o 5 hvězdičkové kanceláři na letišti neříká. Ztrácejí se v africké tmě, Nairobi se už o ně postará.

Mto Wa Mbu a Mto Wa Mbu


Stojíme na okraji nové silnice vedoucí do Arushe ve vesnici Mto Wa Mbu a pozorujeme okolní čilý vesnický ruch. Míjí nás jeden Land Rover za druhým. V tom posledním jsem zahlédl 4 bílé, nejspíš Evropany, možná Američany, lačnící po safari. Na nohou určitě mají pohorky North Face s membránou Gore-Tex. Vykukují z okénka, koukají na nás, my na ně. Tipoval bych je, že si zaplatili Luxury Safari, budou z bohaté rodiny, pitná voda jim v domě teče z 10 kohoutků. Za domem Tesco či Walmart a jejich dětem se dostává kvalitní zdravotní péče i kvalitního vzdělání. Aspoň na to vypadali, Tanzanie není pro chudé výletníky.

Stojíme na okraji nové silnice vedoucí do Arushe ve vesnici Mto Wa Mbu a pozorujeme neskutečné množství odpadků (plasty převažují) naházených podél silnice a na břeh řeky protékající skrze vesnici. Mezi tímto nepořádkem se pasou kozy spásající chutnou trávu kolem silnice. Minula nás kolona Land Roverů. Též nás minul i Masaj směřující kamsi do bushe, na nohou provizorní žabky vyrobené z pneumatiky. V jakých podmínkách žije, nevíme, nezeptali jsme se, ale vesnice Mto Wa Mbu má pár kohoutků užitkové vody stékající z hor. Hlavní činností je zemědělství a trochu cestovní ruch. Děti se vzdělávají ve dvou místních školách. Ve vesnici se nachází i sirotčinec, 12 dětí, 6 z nich se již narodilo s AIDS. Očka všem zářila stejně, když jsme jim přinesli drobné učební pomůcky…

Video z cesty k nalezení na http://youtu.be­/9KcpyWUdFRg.


Safari a safari

Máme zaplacené 4 denní safari, to nejlevnější, a přesto, že vstáváme brzy ráno, nemusíme udělat téměř nic. Bohatá snídaně je již nachystaná, o sbalení spacáků a stanů se postará personál, náš stařičký Land Rover připraven, administrativa pro vstup do národního parku zajištěna. Čeká nás tzv. game driving v národním parku Tarangire, což znamená, že vás řidič vozí po parku a vy obdivujete různorodost fauny a flory, která vás obklopuje. Zpoza baobabu vykoukla žirafa, tam proběhlo prase savanové, vedle přežvykoval buvol africký. Samozřejmě je to fantastická podívaná, ale pořád je tam bariéra. Auto ve mně vyvolávalo pocit klece, stejně jako jsou návštěvníci zoo odděleni od zvířat zábradlím, příkopem či sklem. (Pozn.: V NP, kde se nacházejí šelmy, je zakázáno vysedat z auta).

Naše druhé, jednodenní safari si organizujeme na vlastní pěst. Vstáváme brzy ráno a musíme se postarat o spoustu věcí. Ráno chytnout tu správnou dallu-dallu pro přiblížení se k národnímu parku, najmout si osobního šoféra, vyřídit administrativu pro vstup do národního parku za sebe i šoféra, který se ukázal i přes všechny ty nálepky „autorizovaného“ řidiče jako totálně nepoužitelný. Čeká nás tzv. walking safari v národním parku Arusha, což znamená, že spolu se s ozbrojeným strážcem procházíte po parku a obdivujete různorodost fauny a floru, která vás obklopuje. Tyto bobky antilopy dik dik ohraničují její území, plody jablíčka sodoma se používají k zástavě krve, zpoza akácie vykoukly žirafy, tam se pase rodinka prasat savanových, vedle přežvykuje buvol africký. Je to fantastická podívaná, žádné bariéry, pouze vy a opodál stojící rodinka žiraf a prasat a stádo buvolů. Hledám slova, jak to popsat. Kupte si letenku, musíte to zažít.

Nosorožec černý a nosorožec černý


Během dvou dní jsme viděli čtyři zástupce velké africké pětky – slona, lva, leoparda a afrického buvola. Šanci spatřit toho posledního máme v Ngorongoro Conservation Area. Projíždíme po dně kaldery sem a tam. Náš průvodce nám sděluje vše, co o posledním zástupci ví. Bohužel však potkáváme pouze staré známé z velké pětky. Po půlhodině ježdění zastavuje a ukazuje po pravé ruce do dáli. Je tam, sám, nosorožec černý, atypicky na otevřené pláni. Pravda, neprochází se přímo kolem našeho auta jako lvi, ale dalekohled nám pomůže lépe rozpoznat jednotlivé tvary nosorožcova těla. Fascinující zážitek. Ano, viděli jsme celou velkou africkou pětku, hurá na tu malou…

Během dvou dní jsme nespatřili pouze jednoho zástupce z velké africké pětky, nosorožce černého. Šanci spatřit ho máme v Ngorongoro Conservation Area. Projíždíme po dně kaldery od jednoho okraje k druhému. Náš průvodce nám předává vše, co o nosorožcích ví. Bohužel však potkáváme pouze staré známé tváře vykukující ze safari aut. Po půlhodině ježdění řidič zastavuje a ukazuje po levé ruce do dáli. Je tam, sám, poslední člen velké pětky. Bohužel my tu nejsme sami. Na prašné cestě je za sebou zařazeno dalších 40 safari aut, z otevřených střech vykukují objektivy od těl zrcadlovek. Cvak, cvak, cvak. Sledujeme více ty zástupy než samotného nosorožce i z toho důvodu, že řidiči aut, včetně toho našeho, se stále snaží najít to nejlepší místo na pozorování. Rozporuplný zážitek. Ano, zahlédli jsme černou tečku a víc jak 100 novodobých „lovců“ zvěře.

  • Kde? Kenya, Tanzanie (osa Nairobi, Asrusha area, Dar es Sallam, Zanzibar).
  • Kdy? Konec srpna až půle září.
  • Jak se tam dostat? Letecky Praha, Vídeň → Nairobi (letenka 15 000 až 17 000 Kč).
  • Privátní 4 denní safari zajištěné v Arushe (800 dolarů/osoba).
  • Všechny ostatní aktivity zajištěny za pomocí místních, místní ubytování, doprava a strava.

Zklamání, naděje?


Před odletem přespáváme na letišti v Dar es Salaam, naším zázemím je tvrdá židle. V ranních hodinách vyrážíme směr Nairobi, Amsterdam, Vídeň a Praha. Během celé doby přemítám, co jsme prožili. Tanzanie (Afrika) na rozdíl od jiných míst, které jsem viděl, ve mně nechala hodně rozporuplné, lehce negativní pocity. Ale ve třech věcech mám velmi jasno: Walking safari bylo na plné čáře nejsilnějším zážitkem. Každý by měl navštívit Afriku, myslím tím AFRIKU, ne 4 hvězdičkový hotel kdesi v Egyptě. Chtěl bych lépe poznat africkou kulturu a lidi v dané oblasti, právě pro ty lehce negativní pocity, nedůvěřoval jsem místním lidem.

Před odletem přespáváme na letišti v Dar es Salaam, naším zázemím je tvrdá židle. V ranních hodinách vyrážíme směr Nairobi, Amsterdam, Vídeň a Praha. Během celé doby přemítám, co jsme prožili. Tanzanie (Afrika) na rozdíl od jiných míst, které jsem viděl, ve mně nechala…

Granada – kulturní fúze v Andalusii

Město zalité sluncem pod zasněženými vrcholky Sierry Nevady uprostřed
krajiny olivových a mandlových sadů. Místo plné historie a památky
opředené legendami. Poslední sídlo maurských vládců na Pyrenejském
poloostrově a symbol dokončení reconquisty v roce 1492. Jedinečné
spojení elementů muslimské, křesťanské, židovské i romské
kultury.

Město zalité sluncem pod zasněženými vrcholky Sierry Nevady (Sněžných hor) uprostřed krajiny olivových a mandlových sadů. Místo plné historie a památky opředené legendami. Poslední sídlo maurských vládců na Pyrenejském poloostrově a symbol dokončení reconquisty v roce 1492. Jedinečné spojení elementů muslimské, křesťanské, židovské i romské kultury. Ulice plné umělců, kteří hrají tradiční hudbu španělských cigánů (Los Gitanos) i moderní rock a folk. Flamenco, rušný život v ulicích, zábava dlouho do noci. To všechno je Granada.

Krajina plná oliv


Ať přijíždíte k městu pojmenovanému po granátovém jablku z jakéhokoli směru, vždy si musíte všimnout dvou věcí. Vysokých zasněžených hor, kde sníh zčásti zůstává i v nejparnějším létě. A rozsáhlých olivových sadů uprostřed vyprahlé krajiny s pravidelně vysázenými stromy. Kromě samotného města je proto dobré navštívit i přilehlé kopce, ve kterých nalezne cestovatel nečekaně hluboké a divoké kaňony. Celé dny se tu dá toulat kolem malých říček, mezi opuštěnými i fungujícími farmami a více či méně udržovanými olivovníky. Vzhledem k vysokým teplotám je nejlepší se vypravit do zdejší přírody na jaře nebo na podzim.

Historie Granady

Granada na úpatí pohoří Sierra Nevada byla vždy přirozeným centrem pro okolní zemědělské vesnice i osamělé usedlosti, stejně jako strategickým opěrným bodem a pevností místních vládců. Archeologické památky svědčí o prvním Iberském osídlení ze sedmého století př. Kr. Své stopy tu samozřejmě zanechali staří Římané a Kartaginci. Po vytvoření Cordobského emirátu bylo město od osmého do desátého století po Kristu téměř opuštěno. Zbyla zde jen vojenská pevnost. Jedním z vrcholů rozvoje tohoto sídla bylo období po vzniku samostatného Granadského království, zejména za vlády rodu Násridů (1238 – 1492), kteří zde nechali postavit nejkrásnější části Alhambry. 2. ledna 1492 byla Granada dobyta Katolickými králi Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským. Svůj otisk tu zanechal také jejich vnuk, císař Karel V., který zde nechal postavit palác, který je jednou z nejvýznamnějších renesančních památek ve Španělsku.


Alhambra – Klenot arabské architektury

Palác nazývaný Alhambra, který byl pevností, sídlem králů, a vlastně takovým malým městem ve městě, patří mezi nejnavštěvovanější památky na světě. Míří sem i prakticky všechny poznávací zájezdy do jižního Španělska. Žádný cestovatel, který přijede do Granady, ji neopomene navštívit. A stojí to rozhodně za to! Její první dochované významnější stavby pochází z poloviny 13. století. V průběhu věků zde ale přibývalo paláců, opevnění, domů i zahrad. Dnes se jedná o komplex plný zahrad exotických květů, palem, fontán a chladivého stínu, starobylých hradeb a ukázek vrcholného období středověké arabské architektury. Především je to ale neuvěřitelně precizní výzdoba Násridských paláců, elegantní Nádvoří lvů a zahrady Generalife (Rajské zahrady), které ročně přitahují miliony návštěvníků do této unikátní historické stavby.

Albaycín a Sacromonte

Specifickou atmosféru Granady utváří dále dva kopce s rozdílnou kulturou i historií. Oba se podílí na typickém duchu místa a ukazují charakteristické spojení rozdílů, které ovlivňují způsob života zdejších lidí.

Prvním z nich je Albaycín, původně arabské město, v jehož spletitých a křivolakých uličkách, malých náměstích, typických bílých fasádách i bohatých zahradách k nám doznívají ozvěny arabské Afriky. Procházka po kamenném dláždění nám umožní nalézt nečekané výhledy na Alhambru i působivá zákoutí plná květin a andaluské keramiky.

Druhý kopec nazývaný Sacromonte (Svatá hora) je oblast jeskynních domů, a vlastně to bývala, a z velké části dodnes je, taková přilehlá čtvrť zdejších Gitanos. Lidé si tu dodnes hloubí svá obydlí do měkkých hornin a využívají tak v létě jejich chlad. Dnes tu bydlí také mnoho dredatých a svobodomyslných umělců, kteří hrají na ulici nebo prodávají své řemeslné výrobky.


Živé propojení kultur

V Granadě naleznete neuvěřitelnou spleť historických i současných kulturních vlivů. Město samotné připomíná živé umělecké dílo. Ve společné existenci a synergii rozmanitých pramenů vzniká neuvěřitelně tvůrčí atmosféra a jedinečný genius loci, který sem jezdí objevovat studenti i turisté z celého světa. Podmanivé kouzlo zdejšího života se pro většinu návštěvníků stává něčím nezapomenutelným.

Autorem článku je Roman Kouřil, spolupracovník CK Mundo, která pořádá poznávací zájezd Andalusie a Kastilie.

Město zalité sluncem pod zasněženými vrcholky Sierry Nevady (Sněžných hor) uprostřed krajiny olivových a mandlových sadů. Místo plné historie a památky opředené legendami. Poslední sídlo maurských vládců na Pyrenejském poloostrově a symbol dokončení reconquisty v roce 1492. Jedinečné spojení elementů muslimské, křesťanské, židovské i romské kultury. Ulice plné umělců, kteří hrají tradiční hudbu španělských cigánů (Los Gitanos) i moderní rock a folk. Flamenco, rušný život v ulicích, zábava dlouho do noci. To všechno je Granada.

Krajina plná oliv


Ať přijíždíte k městu pojmenovanému po granátovém jablku z jakéhokoli směru, vždy si musíte všimnout dvou věcí. Vysokých zasněžených hor, kde sníh zčásti zůstává i v nejparnějším létě. A rozsáhlých olivových sadů uprostřed vyprahlé krajiny s pravidelně vysázenými stromy. Kromě samotného města je proto dobré navštívit i přilehlé kopce, ve kterých nalezne cestovatel nečekaně hluboké a divoké kaňony. Celé dny se tu dá toulat kolem malých říček, mezi opuštěnými i fungujícími farmami a více či méně udržovanými olivovníky. Vzhledem k vysokým teplotám je nejlepší se vypravit do zdejší přírody na jaře nebo na podzim.

Historie Granady

Granada na úpatí pohoří Sierra Nevada byla vždy přirozeným centrem pro okolní zemědělské vesnice i osamělé usedlosti, stejně jako strategickým opěrným bodem a pevností místních vládců. Archeologické památky svědčí o prvním Iberském osídlení ze sedmého století př. Kr. Své stopy tu samozřejmě zanechali staří Římané a Kartaginci. Po vytvoření Cordobského emirátu bylo město od osmého do desátého století po Kristu téměř opuštěno. Zbyla zde jen vojenská pevnost. Jedním z vrcholů rozvoje tohoto sídla bylo období po vzniku samostatného Granadského království, zejména za vlády rodu Násridů (1238 – 1492), kteří zde nechali postavit nejkrásnější části Alhambry. 2. ledna 1492 byla Granada dobyta Katolickými králi Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským. Svůj otisk tu zanechal také jejich vnuk, císař Karel V., který zde nechal postavit palác, který je jednou z nejvýznamnějších renesančních památek ve Španělsku.


Alhambra – Klenot arabské architektury

Palác nazývaný Alhambra, který byl pevností, sídlem králů, a vlastně takovým malým městem ve městě, patří mezi nejnavštěvovanější památky na světě. Míří sem i prakticky všechny poznávací zájezdy do jižního Španělska. Žádný cestovatel, který přijede do Granady, ji neopomene navštívit. A stojí to rozhodně za to! Její první dochované významnější stavby pochází z poloviny 13. století. V průběhu věků zde ale přibývalo paláců, opevnění, domů i zahrad. Dnes se jedná o komplex plný zahrad exotických květů, palem, fontán a chladivého stínu, starobylých hradeb a ukázek vrcholného období středověké arabské architektury. Především je to ale neuvěřitelně precizní výzdoba Násridských paláců, elegantní Nádvoří lvů a zahrady Generalife (Rajské zahrady), které ročně přitahují miliony návštěvníků do této unikátní historické stavby.

Albaycín a Sacromonte

Specifickou atmosféru Granady utváří dále dva kopce s rozdílnou kulturou i historií. Oba se podílí na typickém duchu místa a ukazují charakteristické spojení rozdílů, které ovlivňují způsob života zdejších lidí.

Prvním z nich je Albaycín, původně arabské město, v jehož spletitých a křivolakých uličkách, malých náměstích, typických bílých fasádách i bohatých zahradách k nám doznívají ozvěny arabské Afriky. Procházka po kamenném dláždění nám umožní nalézt nečekané výhledy na Alhambru i působivá zákoutí plná květin a andaluské keramiky.

Druhý kopec nazývaný Sacromonte (Svatá hora) je oblast jeskynních domů, a vlastně to bývala, a z velké části dodnes je, taková přilehlá čtvrť zdejších Gitanos. Lidé si tu dodnes hloubí svá obydlí do měkkých hornin a využívají tak v létě jejich chlad. Dnes tu bydlí také mnoho dredatých a svobodomyslných umělců, kteří hrají na ulici nebo prodávají své řemeslné výrobky.


Živé propojení kultur

V Granadě naleznete neuvěřitelnou spleť historických i současných kulturních vlivů. Město samotné připomíná živé umělecké dílo. Ve společné existenci a synergii rozmanitých pramenů vzniká neuvěřitelně tvůrčí atmosféra a jedinečný genius loci, který sem jezdí objevovat studenti i turisté z celého světa. Podmanivé kouzlo zdejšího života se pro většinu návštěvníků stává něčím nezapomenutelným.

Autorem článku je Roman Kouřil, spolupracovník CK Mundo, která pořádá poznávací zájezd Andalusie a Kastilie.

Argentinská Patagonie – pustina bez konce

Argentinská Patagonie se rozkládá na ploché Patagonské tabuli, která
leží ve srážkovém stínu And a většinou má polopouštní a místy až
pouštní charakter. Ne že by tu nic nerostlo, ale kdeže je šťavnatá
travička Laplatské nížiny, na kterou jste se ještě včera dívali
z oken jedoucího autobusu; tady rostou jen suché keříky a půda je
písčitá či štěrkovitá.

Argentina je velká země. Stačí se podívat na mapu: ze severu Argentiny až na jih, do Ohňové země, je to přes 5000 kilometrů, což je vzdálenost asi jako z Prahy do Islámábádu, hlavního města Pákistánu. Pokud přes celou zemi poletíte, nemůžete si ty rozměry pořádně představit. Ale pojedete-li například z Buenos Aires na jih do Patagonie autobusem, uvědomíte si teprve, jak je Argentina obrovská. Celou dobu pojedete téměř úplně placatou krajinou. Zpočátku převažuje pampa, argentinská step, která je intenzívně zemědělsky využívána pro produkci obilí či jako pastvina pro dobytek. Ale někde za řekou Colorado je krajina čím dál tím sušší a nejenomže se tu nic pořádně nedá pěstovat, on ten místní porost ani krávy nežerou. Jen ovce, které jsou méně náročné, tu sem tam potkáte, proto je i tato pustina oplocená. Ploty uprostřed ničeho působí dost zajímavě.


Chilská a argentinská Patagonie se diametrálně liší. Zatímco chilská Patagonie je nesmírně hornatá a jsou zde mimořádně vysoké srážky, argentinská Patagonie se rozkládá na ploché Patagonské tabuli, která leží ve srážkovém stínu And (větry vanou převážně od západu) a většinou má polopouštní a místy až pouštní charakter. Ne že by tu nic nerostlo, ale kdeže je šťavnatá travička Laplatské nížiny, na kterou jste se ještě včera dívali z oken jedoucího autobusu; tady rostou jen suché keříky a půda je písčitá či štěrkovitá. V zimě tu je pořádný mráz – nejnižší teplota v Jižní Americe (-32.8°C) byla naměřena právě zde, ve městě Sarmientu. Ale v létě tu může být i slušné vedro, přes 30°C. Pravda, jenom přes den, protože ráno je i v létě obvykle docela chladno. A hlavně se po zdejších nedozírných pláních prohání vítr, který všechno vysušuje.

Krajina v Patagonii je fascinující. Ty rozměry! Jedete třeba celý den, tisíc kilometrů, a krajina je v podstatě úplně stejná. Pustina bez konce! Málokde na světě uvidíte něco tak obrovského a přitom tak prázdného, jako je argentinská Patagonie. Vydat se tady do hor, tomu se dá říkat skutečně aktivní dovolená.

V Patagonii nežije moc lidí. Není divu. Říček zde teče jenom pár a i ty, které naleznete v mapě, se v létě často mění v pouhé větší potoky, přičemž další takový vodní tok najdete třeba 500 kilometrů daleko. Významnější města leží hlavně na pobřeží. Ale po pravdě řečeno, zdejší města nejsou vůbec hezká. Kvůli architektuře do Patagonie prostě nejezděte.

Co je však v argentinské Patagonii nejhezčí, to je mořské pobřeží. To ostře kontrastuje s vnitrozemím, hlavně co se fauny týče. Neboť zde můžete vidět kvanta tučňáků, tuleňů a lachtanů, a pokud přijedete ve správném ročním období, spatříte téměř určitě i velrybu.


V následujícím přehledu krátce popíšu zajímavá místa, která jsem v argentinské Patagonii navštívil. Jen poslední poznámku: pokud do Patagonie pojedete, určitě navštivte její chilskou i argentinskou část. Takový kontrast, to se jen tak někde nevidí.

Město Puerto Madryn

Toto město je samo o sobě nehezké a nezajímavé, jako ostatně skoro všechna města v Patagonii. Avšak přesto ho navštěvuje mnoho turistů, neboť slouží jako výchozí bod pro výlety na poloostrov Valdés. Mimochodem, autobus z Buenos Aires sem jede pěkných 19 hodin.

Poloostrov Valdés (Valdés Peninsula)

Nejúžasnější místo na pobřeží argentinské Patagonie. Tento poloostrov je velice výrazný a s pevninou je spojen pouze uzoučkou šíjí. Zatímco vnitrozemí je suché, pobřeží je krásně zelené (rostou tu nějaké řasy či co), hlavně je ale osídleno bohatou faunou. Viděli jsme tu tučňáky magellanské, lachtany a tuleně a sem tam lze zahlédnout i lamu. A ovce, které se chovají i zde. Ty snad sežerou úplně všechno. Prý se tu někde ve vnitrozemí potulují i pumy, ale na ty jsme nenarazili. Jsou mimořádně plaché, protože zdejší farmáři je střílejí, aby jim nežraly ovce.

Co je však jednoznačně zdejší tahák číslo jedna, to jsou velryby jižní (Eubalaena australis). Tito kytovci, dorůstající až 18.5 metru, sem pravidelně připlouvají jen v sezóně, která začíná v červnu a končí kolem 15. prosince. Pak odplují zpět do Antarktidy, kde mají více potravy. Pokud sem ale přijedete ve správný čas, určitě velryby uvidíte! Neboť se vyskytují v zálivu Golfo Nuevo, který není velký. V městečku Puerto Pirámides, ležícím na úpatí poloostrova, se nalodíte na člun a jede se. Velryba je, jak známo, savec, a proto se musí občas nadechnout. Nemůže se tedy stát, že by se za celou dobu nevynořila. My jsme viděli velryby jen tři (samici a dvě mláďata), ale to bylo tím, že jsem zde byl až v půlce prosince a většina velryb už odplula na jih. Doporučuji sem tedy vyrazit nejpozději v listopadu, kdy velryb určitě uvidíte víc.

Trelew a paleontologické muzeum


Opět docela velké a dost nepěkné město, ležící kousek na jih od Puerto Madryn. Přesto doporučuji sem zajet, protože tu mají krásné paleontologické muzeum. Patagonie je totiž jedním z největších světových nalezišť dinosaurů, jejichž kostry se ve zdejších sedimentech díky suchému podnebí skvěle zachovaly. Největší zdejší dinosaurus, Argentinosaurus, měřil na délku 35 metrů! To by i Brontosaurus zblednul závistí. Trelew je dále hlavním výchozím bodem pro výlety do rezervace Punta Tombo.

Rezervace tučňáků Punta Tombo

107 kilometrů na jih od Trelewu leží tučňáčí rezervace Punta Tombo. V létě (od září do dubna) tu hnízdí tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus), který v chladnější části roku odplouvá do Brazílie. V Punta Tombo je největší kolonie tučňáků na světě mimo Antarktidu, najednou tu hnízdí až 500.000 tučňáků! Tolik jich tedy najednou určitě neuvidíte, protože jsou roztroušeni po celém pobřeží, a navíc se do všech částí rezervace nedostanete. Ale pár tisíc jich tu určitě potkáte. Turisté musí chodit jen po značených cestách, a pokud vám náhodou zkříží cestu tučňák, pak vězte, že na přechodu má přednost! V některých místech jsou pro tučňáky vybudovány i jakési podchody. Jinak jsou ale zdejší tučňáci na turisty zvyklí a klidně si je můžete vyfotit třeba ze dvou metrů.

Malebné městečko Gaiman

Výše jsem tvrdil, že města v Patagonii jsou nehezká a nezajímavá. Avšak Gaiman je významnou výjimkou. Toto malé historické městečko (žije tu 6000 obyvatel) bylo založeno roku 1874 přistěhovalci z Walesu a dodnes si uchovalo původní ráz. Argentinu to tu tedy moc nepřipomíná, spíše to vypadá, jako kdybyste se ocitli ve staré dobré Anglii. Nebo ve Walesu. Však i informační tabule jsou tu ve třech jazycích – ve španělštině, angličtině i waleštině. Část místního obyvatelstva opravdu stále walesky mluví a tento jazyk se tu dokonce vyučuje ve školách. A waleští draci tu jsou také hodně k vidění. A je tu také spousta čajoven, kde si můžete dát waleský čaj.

Dopravní uzel Rio Gallegos

Toto město leží dalších 16 hodin autobusem (přesně 1111 kilometrů) na jih od Trelewu. Sem nejezděte, není tu nic k vidění. Ale kdybyste tu přesto zkejsli jako já (neboť Rio Gallegos je poměrně důležitým dopravním uzlem), jděte se podívat na zdejší řeku Rio Gallegos. Ta tu vytváří široké estuárium, široké několik kilometrů. Toto místo je proslulé především mimořádně velkým přílivem: maximální výškový rozdíl hladin mezi přílivem a odlivem činí 18 metrů! Vyšší hodnotou se pyšní jen záliv Fundy v Kanadě (19.6 metru).

Autorem článku je Petr Daubner, spolupracovník CK Mundo, která pořádá zájezdy do Argentiny a Chile.

Argentina je velká země. Stačí se podívat na mapu: ze severu Argentiny až na jih, do Ohňové země, je to přes 5000 kilometrů, což je vzdálenost asi jako z Prahy do Islámábádu, hlavního města Pákistánu. Pokud přes celou zemi poletíte, nemůžete si ty rozměry pořádně představit. Ale pojedete-li například z Buenos Aires na jih do Patagonie autobusem, uvědomíte si teprve, jak je Argentina obrovská. Celou dobu pojedete téměř úplně placatou krajinou. Zpočátku převažuje pampa, argentinská step, která je intenzívně zemědělsky využívána pro produkci obilí či jako pastvina pro dobytek. Ale někde za řekou Colorado je krajina čím dál tím sušší a nejenomže se tu nic pořádně nedá pěstovat, on ten místní porost ani krávy nežerou. Jen ovce, které jsou méně náročné, tu sem tam potkáte, proto je i tato pustina oplocená. Ploty uprostřed ničeho působí dost zajímavě.


Chilská a argentinská Patagonie se diametrálně liší. Zatímco chilská Patagonie je nesmírně hornatá a jsou zde mimořádně vysoké srážky, argentinská Patagonie se rozkládá na ploché Patagonské tabuli, která leží ve srážkovém stínu And (větry vanou převážně od západu) a většinou má polopouštní a místy až pouštní charakter. Ne že by tu nic nerostlo, ale kdeže je šťavnatá travička Laplatské nížiny, na kterou jste se ještě včera dívali z oken jedoucího autobusu; tady rostou jen suché keříky a půda je písčitá či štěrkovitá. V zimě tu je pořádný mráz – nejnižší teplota v Jižní Americe (-32.8°C) byla naměřena právě zde, ve městě Sarmientu. Ale v létě tu může být i slušné vedro, přes 30°C. Pravda, jenom přes den, protože ráno je i v létě obvykle docela chladno. A hlavně se po zdejších nedozírných pláních prohání vítr, který všechno vysušuje.

Krajina v Patagonii je fascinující. Ty rozměry! Jedete třeba celý den, tisíc kilometrů, a krajina je v podstatě úplně stejná. Pustina bez konce! Málokde na světě uvidíte něco tak obrovského a přitom tak prázdného, jako je argentinská Patagonie. Vydat se tady do hor, tomu se dá říkat skutečně aktivní dovolená.

V Patagonii nežije moc lidí. Není divu. Říček zde teče jenom pár a i ty, které naleznete v mapě, se v létě často mění v pouhé větší potoky, přičemž další takový vodní tok najdete třeba 500 kilometrů daleko. Významnější města leží hlavně na pobřeží. Ale po pravdě řečeno, zdejší města nejsou vůbec hezká. Kvůli architektuře do Patagonie prostě nejezděte.

Co je však v argentinské Patagonii nejhezčí, to je mořské pobřeží. To ostře kontrastuje s vnitrozemím, hlavně co se fauny týče. Neboť zde můžete vidět kvanta tučňáků, tuleňů a lachtanů, a pokud přijedete ve správném ročním období, spatříte téměř určitě i velrybu.


V následujícím přehledu krátce popíšu zajímavá místa, která jsem v argentinské Patagonii navštívil. Jen poslední poznámku: pokud do Patagonie pojedete, určitě navštivte její chilskou i argentinskou část. Takový kontrast, to se jen tak někde nevidí.

Město Puerto Madryn

Toto město je samo o sobě nehezké a nezajímavé, jako ostatně skoro všechna města v Patagonii. Avšak přesto ho navštěvuje mnoho turistů, neboť slouží jako výchozí bod pro výlety na poloostrov Valdés. Mimochodem, autobus z Buenos Aires sem jede pěkných 19 hodin.

Poloostrov Valdés (Valdés Peninsula)

Nejúžasnější místo na pobřeží argentinské Patagonie. Tento poloostrov je velice výrazný a s pevninou je spojen pouze uzoučkou šíjí. Zatímco vnitrozemí je suché, pobřeží je krásně zelené (rostou tu nějaké řasy či co), hlavně je ale osídleno bohatou faunou. Viděli jsme tu tučňáky magellanské, lachtany a tuleně a sem tam lze zahlédnout i lamu. A ovce, které se chovají i zde. Ty snad sežerou úplně všechno. Prý se tu někde ve vnitrozemí potulují i pumy, ale na ty jsme nenarazili. Jsou mimořádně plaché, protože zdejší farmáři je střílejí, aby jim nežraly ovce.

Co je však jednoznačně zdejší tahák číslo jedna, to jsou velryby jižní (Eubalaena australis). Tito kytovci, dorůstající až 18.5 metru, sem pravidelně připlouvají jen v sezóně, která začíná v červnu a končí kolem 15. prosince. Pak odplují zpět do Antarktidy, kde mají více potravy. Pokud sem ale přijedete ve správný čas, určitě velryby uvidíte! Neboť se vyskytují v zálivu Golfo Nuevo, který není velký. V městečku Puerto Pirámides, ležícím na úpatí poloostrova, se nalodíte na člun a jede se. Velryba je, jak známo, savec, a proto se musí občas nadechnout. Nemůže se tedy stát, že by se za celou dobu nevynořila. My jsme viděli velryby jen tři (samici a dvě mláďata), ale to bylo tím, že jsem zde byl až v půlce prosince a většina velryb už odplula na jih. Doporučuji sem tedy vyrazit nejpozději v listopadu, kdy velryb určitě uvidíte víc.

Trelew a paleontologické muzeum


Opět docela velké a dost nepěkné město, ležící kousek na jih od Puerto Madryn. Přesto doporučuji sem zajet, protože tu mají krásné paleontologické muzeum. Patagonie je totiž jedním z největších světových nalezišť dinosaurů, jejichž kostry se ve zdejších sedimentech díky suchému podnebí skvěle zachovaly. Největší zdejší dinosaurus, Argentinosaurus, měřil na délku 35 metrů! To by i Brontosaurus zblednul závistí. Trelew je dále hlavním výchozím bodem pro výlety do rezervace Punta Tombo.

Rezervace tučňáků Punta Tombo

107 kilometrů na jih od Trelewu leží tučňáčí rezervace Punta Tombo. V létě (od září do dubna) tu hnízdí tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus), který v chladnější části roku odplouvá do Brazílie. V Punta Tombo je největší kolonie tučňáků na světě mimo Antarktidu, najednou tu hnízdí až 500.000 tučňáků! Tolik jich tedy najednou určitě neuvidíte, protože jsou roztroušeni po celém pobřeží, a navíc se do všech částí rezervace nedostanete. Ale pár tisíc jich tu určitě potkáte. Turisté musí chodit jen po značených cestách, a pokud vám náhodou zkříží cestu tučňák, pak vězte, že na přechodu má přednost! V některých místech jsou pro tučňáky vybudovány i jakési podchody. Jinak jsou ale zdejší tučňáci na turisty zvyklí a klidně si je můžete vyfotit třeba ze dvou metrů.

Malebné městečko Gaiman

Výše jsem tvrdil, že města v Patagonii jsou nehezká a nezajímavá. Avšak Gaiman je významnou výjimkou. Toto malé historické městečko (žije tu 6000 obyvatel) bylo založeno roku 1874 přistěhovalci z Walesu a dodnes si uchovalo původní ráz. Argentinu to tu tedy moc nepřipomíná, spíše to vypadá, jako kdybyste se ocitli ve staré dobré Anglii. Nebo ve Walesu. Však i informační tabule jsou tu ve třech jazycích – ve španělštině, angličtině i waleštině. Část místního obyvatelstva opravdu stále walesky mluví a tento jazyk se tu dokonce vyučuje ve školách. A waleští draci tu jsou také hodně k vidění. A je tu také spousta čajoven, kde si můžete dát waleský čaj.

Dopravní uzel Rio Gallegos

Toto město leží dalších 16 hodin autobusem (přesně 1111 kilometrů) na jih od Trelewu. Sem nejezděte, není tu nic k vidění. Ale kdybyste tu přesto zkejsli jako já (neboť Rio Gallegos je poměrně důležitým dopravním uzlem), jděte se podívat na zdejší řeku Rio Gallegos. Ta tu vytváří široké estuárium, široké několik kilometrů. Toto místo je proslulé především mimořádně velkým přílivem: maximální výškový rozdíl hladin mezi přílivem a odlivem činí 18 metrů! Vyšší hodnotou se pyšní jen záliv Fundy v Kanadě (19.6 metru).

Autorem článku je Petr Daubner, spolupracovník CK Mundo, která pořádá zájezdy do Argentiny a Chile.

Bournemouth a okolí: skvost jižní Anglie

Bournemouth je město na jihu Anglie čítající 160 000 obyvatel.
Bournemouth je známý jako letní letovisko pro Angličany, především
Londýňany, kteří sem jezdí za slunným počasím, plážemi a
přímořským životem.

Bournemouth je město na jihu Anglie čítající 160 000 obyvatel. Bournemouth je známý jako letní letovisko pro Angličany, především Londýňany, kteří sem jezdí za slunným počasím, plážemi a přímořským životem. O tom, že je Bournemouth skvělý cíl pro návštěvu svědčí i fakt, že se toto město nachází na Jurském pobřeží, 135 km dlouhém přímořském úseku, který byl dokonce zapsán do Světového dědictví UNESCO. Z Londýna to sem navíc není daleko, cesta trvá jen pár hodin.


Při své návštěvě Bournemouthu by měl každý navštívit Bournemouth Eye, vyhlídkový balón, který zároveň slouží jako rozhledna. Turisty vynese až do výšku 150 m, odkud je možné vidět 32 km dlouhé panorama okolí. Bournemouth si každý turista užije trochu jinak, jelikož toto město nabízí pro každého trochu něco jiného. Ti, kteří chtějí nasát tu pravou rekreační a letní atmosféru tohoto letoviska by mohli ocenit možnost pronajmout si malé plážové chatičky. Mladí lidé si zase zamilujou Bournemouth, jelikož to zde opravdu žije. Sídlí zde dvě univerzity a přes léto se sem vypraví spousta studentů na kurzy do jazykové školy. Ti si zde pak uživají především nejen nespočetné množství barů a typických anglických hospůdek, ale i výstavy, představení a koncerty ve vyhlášeném Bournemouth International Centre, ve kterém už vystoupilo nemálo světově známých celebrit.

Bournemouth se pyšní i nádherným okolím. Zajímavá jsou například blízká městečka Poole a Christchurch, město Salisbury nebo lázeňské město Bath. Bournemouth je i výhodné výchozí místo pro návštěvu vyhlášeného monumentu Stonehenge. A pokud vás zajímají raději přírodní skvosty, zalíbí se vám místa podél Jurského pobřeží, ke kterým patří například přírodní oblouk u Durdle Door, zátoka u Lulworth Cove nebo ostrav Isle of Portland. Dále na východ pak najdete i národní park New Forest National Park oblíbený k turistice a jízdě na kole.

Bournemouth je čím dál oblíbenější destinací pro krátkodobé i dlouhodobé pobyty cizinců. Spousta se jich sem vypraví na jazykové kurzy anglie. Takový pobyt je skvělou kombinací ke studiu angličtiny a prožití rekreační dovolené. Zdejší jazyková škola/jazykové školy se pyšní kvalitními lektory, skvělým vybavením a bohatým odpoedním programem. Dlouhodobě sem odjíždí nemálo Čechů za prací nebo studiem na jedné z univerzit.

Bournemouth si ale užijete i pokud máte na návštěvu jen pár hodin. Rozhodně na něj proto nezpomeňte při plánování vaší dovolené!

Bournemouth je město na jihu Anglie čítající 160 000 obyvatel. Bournemouth je známý jako letní letovisko pro Angličany, především Londýňany, kteří sem jezdí za slunným počasím, plážemi a přímořským životem. O tom, že je Bournemouth skvělý cíl pro návštěvu svědčí i fakt, že se toto město nachází na Jurském pobřeží, 135 km dlouhém přímořském úseku, který byl dokonce zapsán do Světového dědictví UNESCO. Z Londýna to sem navíc není daleko, cesta trvá jen pár hodin.


Při své návštěvě Bournemouthu by měl každý navštívit Bournemouth Eye, vyhlídkový balón, který zároveň slouží jako rozhledna. Turisty vynese až do výšku 150 m, odkud je možné vidět 32 km dlouhé panorama okolí. Bournemouth si každý turista užije trochu jinak, jelikož toto město nabízí pro každého trochu něco jiného. Ti, kteří chtějí nasát tu pravou rekreační a letní atmosféru tohoto letoviska by mohli ocenit možnost pronajmout si malé plážové chatičky. Mladí lidé si zase zamilujou Bournemouth, jelikož to zde opravdu žije. Sídlí zde dvě univerzity a přes léto se sem vypraví spousta studentů na kurzy do jazykové školy. Ti si zde pak uživají především nejen nespočetné množství barů a typických anglických hospůdek, ale i výstavy, představení a koncerty ve vyhlášeném Bournemouth International Centre, ve kterém už vystoupilo nemálo světově známých celebrit.

Bournemouth se pyšní i nádherným okolím. Zajímavá jsou například blízká městečka Poole a Christchurch, město Salisbury nebo lázeňské město Bath. Bournemouth je i výhodné výchozí místo pro návštěvu vyhlášeného monumentu Stonehenge. A pokud vás zajímají raději přírodní skvosty, zalíbí se vám místa podél Jurského pobřeží, ke kterým patří například přírodní oblouk u Durdle Door, zátoka u Lulworth Cove nebo ostrav Isle of Portland. Dále na východ pak najdete i národní park New Forest National Park oblíbený k turistice a jízdě na kole.

Bournemouth je čím dál oblíbenější destinací pro krátkodobé i dlouhodobé pobyty cizinců. Spousta se jich sem vypraví na jazykové kurzy anglie. Takový pobyt je skvělou kombinací ke studiu angličtiny a prožití rekreační dovolené. Zdejší jazyková škola/jazykové školy se pyšní kvalitními lektory, skvělým vybavením a bohatým odpoedním programem. Dlouhodobě sem odjíždí nemálo Čechů za prací nebo studiem na jedné z univerzit.

Bournemouth si ale užijete i pokud máte na návštěvu jen pár hodin. Rozhodně na něj proto nezpomeňte při plánování vaší dovolené!

Isle of Wight – ostrůvek u ostrova

Kolem ostrova na kole, dlouhé písečné pláže, rušná přímořská
letoviska, skvělé restaurace a mořské plody… to vše vám nabízí
ostrov Isle of Wight u jižního pobřeží Anglie.


V posledních sedmi letech našeho pobytu v Anglii jsme se vydali několikrát na ostrov Isle of Wight. Ostrov Wight leží u jižního pobřeží Anglie a je znám svými přírodními krásami, bílými útesy (hlavně na západním pobřeží), prázdninovými letovisky a dlouhými písečnými i oblázkovými plážemi. Celý ostrov se dá poklidnou 2–3 denní cyklotúrou objet, což vřele doporučujeme.

Pokud by se vám líbili přiložené fotografie a chtěli byste projet ostrov na kole v našich stopách, doufáme, že vám níže uvedený průvodce přijde vhod.

Východní pobřeží

Doporučujeme vyjet z Londýna do přístavního města Portsmouth. Cesta vlakem trvá přibližně 1h 40min. Zpáteční lístky nás stály okolo £30 na osobu, vlaková spojení je možno najít přes www.nationalra­il.co.uk, pokud koupíte lístky s předstihem, získáte slevu.


Pokud máte v Portsmouth volnou chvíli, navštivte tamní rozhlednu ve tvaru plachty – Spinnaker Tower, www.spinnaker­tower.co.uk. Na Isle of Wight do letoviska Ryde se přepravíte lodí, která odjíždí přímo od nádraží, nebo unikátním vznášedlem. To doporučujeme, je to neopakovatelný zážitek (www.hovertra­vel.co.uk) a zpáteční lístek stojí £21.

Prozkoumávat východní pobřeží ostrova Wight je asi nejlepší na kole. Vypůjčte si ho u TAV Cycles (www.tavcycles­.co.uk), pronájem stojí £12 na den. Cyklotrasa vede z města Ryde, kolem pláže přes letovisko Sandown do malého městečka u moře, Shanklinu. Tam si odpočinete na pláži a můžete zajít do jedné z restaurací např. na námi doporučované grilované sardinky na olivovém oleji.

Západní pobřeží

Na západní pobřeží doporučujeme vyjet z Londýna do vesničky Brockenhurst v New Forestu. Cesta vlakem trvá přibližně 1h 35min, zpáteční lístky nás stály okolo £20 na osobu. V Brockenhurstu si u Cyclexperience půjčte kolo (www.newfores­tcyclehire.co­.uk, pronájem stojí £14 na den) a po cyklostezkách a málo frekventovaných silničkách přejedete k moři do městečka Lymington. Odtud jezdí na Isle of Wight, do malého přístavu Yarmouth, pravidelný trajekt.

Yarmouth je krásné městečko, kde stojí za to chvíli pobýt a zajít si na něco dobrého. Pak se již po cyklostezkách vydejte ke známým The Needles, což jsou bílé útesy ve tvaru jehel majestátně vyčnívající nad hladinu moře.


Doporučujeme se zastavit na večeři v restauraci The Water Front (www.thewaterfront-iow.co.uk) v Totland Bay. Kromě dobrého jídlo (mořských plodů) jsou tam úchvatné výhledy na moře při zapadajícím slunci, prostě ráj pro romantiky.

Mapy cyklostezek najdete na našem webu (viz odkaz níže) nebo na www.cyclewight­.org.uk/routes­.html. Pokud se tedy chystáte do Anglie, pokuste se ostrov Isle of Wight zařadit do vašeho cestovního plánu. Nebudete zklamáni.


Jakub a Eva přispívají do Nezávislého průvodce Londýnem, Anglií a Skotskem MINTY TRIPS. Najdete tam vše, co jste kdy potřebovali vědět při vašich cestách do Velké Británie. Průvodce je sestaven lidmi, kteří v Británii žijí, obdivují její krásy a místa, která doporučují, dobře znají.


V posledních sedmi letech našeho pobytu v Anglii jsme se vydali několikrát na ostrov Isle of Wight. Ostrov Wight leží u jižního pobřeží Anglie a je znám svými přírodními krásami, bílými útesy (hlavně na západním pobřeží), prázdninovými letovisky a dlouhými písečnými i oblázkovými plážemi. Celý ostrov se dá poklidnou 2–3 denní cyklotúrou objet, což vřele doporučujeme.

Pokud by se vám líbili přiložené fotografie a chtěli byste projet ostrov na kole v našich stopách, doufáme, že vám níže uvedený průvodce přijde vhod.

Východní pobřeží

Doporučujeme vyjet z Londýna do přístavního města Portsmouth. Cesta vlakem trvá přibližně 1h 40min. Zpáteční lístky nás stály okolo £30 na osobu, vlaková spojení je možno najít přes www.nationalra­il.co.uk, pokud koupíte lístky s předstihem, získáte slevu.


Pokud máte v Portsmouth volnou chvíli, navštivte tamní rozhlednu ve tvaru plachty – Spinnaker Tower, www.spinnaker­tower.co.uk. Na Isle of Wight do letoviska Ryde se přepravíte lodí, která odjíždí přímo od nádraží, nebo unikátním vznášedlem. To doporučujeme, je to neopakovatelný zážitek (www.hovertra­vel.co.uk) a zpáteční lístek stojí £21.

Prozkoumávat východní pobřeží ostrova Wight je asi nejlepší na kole. Vypůjčte si ho u TAV Cycles (www.tavcycles­.co.uk), pronájem stojí £12 na den. Cyklotrasa vede z města Ryde, kolem pláže přes letovisko Sandown do malého městečka u moře, Shanklinu. Tam si odpočinete na pláži a můžete zajít do jedné z restaurací např. na námi doporučované grilované sardinky na olivovém oleji.

Západní pobřeží

Na západní pobřeží doporučujeme vyjet z Londýna do vesničky Brockenhurst v New Forestu. Cesta vlakem trvá přibližně 1h 35min, zpáteční lístky nás stály okolo £20 na osobu. V Brockenhurstu si u Cyclexperience půjčte kolo (www.newfores­tcyclehire.co­.uk, pronájem stojí £14 na den) a po cyklostezkách a málo frekventovaných silničkách přejedete k moři do městečka Lymington. Odtud jezdí na Isle of Wight, do malého přístavu Yarmouth, pravidelný trajekt.

Yarmouth je krásné městečko, kde stojí za to chvíli pobýt a zajít si na něco dobrého. Pak se již po cyklostezkách vydejte ke známým The Needles, což jsou bílé útesy ve tvaru jehel majestátně vyčnívající nad hladinu moře.


Doporučujeme se zastavit na večeři v restauraci The Water Front (www.thewaterfront-iow.co.uk) v Totland Bay. Kromě dobrého jídlo (mořských plodů) jsou tam úchvatné výhledy na moře při zapadajícím slunci, prostě ráj pro romantiky.

Mapy cyklostezek najdete na našem webu (viz odkaz níže) nebo na www.cyclewight­.org.uk/routes­.html. Pokud se tedy chystáte do Anglie, pokuste se ostrov Isle of Wight zařadit do vašeho cestovního plánu. Nebudete zklamáni.


Jakub a Eva přispívají do Nezávislého průvodce Londýnem, Anglií a Skotskem MINTY TRIPS. Najdete tam vše, co jste kdy potřebovali vědět při vašich cestách do Velké Británie. Průvodce je sestaven lidmi, kteří v Británii žijí, obdivují její krásy a místa, která doporučují, dobře znají.

Cornwall – putování na konec světa

Cornwall je proslulý svojí nádhernou přímořskou scenérií,
dramatickým pobřežím a velmi mírným klimatem. Můžete si tam zaplavat
v průzračně modrém moři, navštívit historická města
i malebné rybářské vesničky. Pak si můžete odpočinout na malých
romantických plážích, ochutnat mořské speciality a třeba se
i naučit surfingu.

V posledních sedmi letech našeho pobytu v Anglii jsme se vydali několikrát do Cornwallu (www.visitcor­nwall.com), nejzápadnějšího cípu Anglie. Cornwall je proslulý svojí nádhernou přímořskou scenérií, dramatickým pobřežím a velmi mírným klimatem. Můžete si tam zaplavat v průzračně modrém moři, navštívit historická města i malebné rybářské vesničky. Pak si můžete odpočinout na malých romantických plážích, ochutnat mořské speciality a nezapomeňte ani na sport (cykloturistika, turistika nebo se naučte surfovat – Cornwall je tímto sportem vyhlášen).

Pokud by se vám líbili přiložené fotografie a chtěli byste jít v našich stopách, doufáme, že vám níže uvedený průvodce přijde vhod.


Objevujeme Cornwall

Naše cesta do Cornwallu začíná v Londýně na nádraží Paddington. Vlakem jedeme do města Penzance (www.pznow.co­.uk), kde budeme po celou dobu ubytováni v Backpackers hostel, ceny jsou od £16 za osobu a noc).

Cesta trvá dlouhých šest hodin, nicméně je velice komfortní. Můžete se kdykoliv občerstvit v bufet voze a protáhnout se. Navíc vlak jede kolem krásného pobřeží, takže je na co se koukat a cesta tak ubíhá rychle. Vlaková spojení je možno najít přes www.nationalra­il.co.uk, pokud koupíte lístky s předstihem, můžete získat výraznou slevu. My jsme zpáteční lístky měli za přibližně £45 na osobu.

Po příjezdu do Penzance jsme se ubytovali, poobědvali tradiční Cornish pasty, což je zapečená taštička s náplní dle vašeho přání, a vydali se na první procházku do nedaleké rybářské vesničky Mousehole (viz mapka na našem webu – odkaz níže). V Mousehole si zajděte do hospůdky The Ship Inn, pokud budete mít štěstí, bude tam i živá hudba. Kupte si pak k večeři tradiční fish and chips (rybu s hranolky) a snězte ji na pláži při západu slunce.


Výprava na konec světa (Land’s End)

Land‘s End je nejzápadnější cíp Cornwallu a celé Anglie. Můžete z něj, i pouhým okem, dohlédnout na souostroví Isle of Scily. Z Penzance jsme se tam dopravili autobusem číslo 300. Kromě kaváren a prodejen suvenýrů zde najdete i informační centrum. Můžete se tam také nechat vyfotit u rozcestníku, kam vám na požádání přidají i Českou Republiku a vzdálenost mezi Land‘s End a ČR.

Po ranní kávě na „konci světa“ jsme se pak už vydali na cestu. Stezka (viz mapka na našem webu – odkaz níže) vede celou dobu kolem pobřeží a nabízí opravdu úchvatné pohledy na moře a impozantní útesy. Cesta neustále stoupá a klesá k malým romantickým plážím, kde je potřeba se samozřejmě zastavit na malý odpočinek. Naše výprava končila u nejznámější pláže Porthcurno Beach a divadla Minack Theatre.

Určitě vám doporučujeme navštívit Minack Theatre (www.minack.com), je to skrytý poklad Cornwallu. Divadlo s otevřeným hledištěm i pódiem je postaveno na útesech s impozantním výhledem na moře. Ještě více zajímavé je to, že nebylo postaveno Římany, jak se mnozí domnívají, ale ženou s velkou vizí, odhodláním a silou, Rowenou Cade. Pokud budete mít čas dostat se tam na večerní hru, určitě to udělejte. Bude to zážitek na celý život. Od Porthcurno Beach jsme se pak vrátili autobusem číslo 300 zpět do Penzance.


Návštěva St Michael’s Mount

Pokud jste někdy ve Francii navštívili Mont Saint-Michel, bude se Vám zdát, že máte „déjà-vu“. Anglický St Michael’s Mount je ostrůvek s hradem a přístavem a s jeho francouzským větším bratříčkem si je velmi podobný. Samozřejmě pokud se zeptáte Angličana, tak vám určitě řekne, že právě ten jejich je nejkrásnější a největší a že ten francouzský je určitě jen nějaká napodobenina. St Michael’s Mount se stává ostrůvkem jen při přílivu, při odlivu je možno se na něj dostat suchou nohou.

St Michael’s Mount je z Penzance velmi dobře vidět, doporučujeme si k němu udělat procházku po pobřeží – viz mapka na našem webu (odkaz níže). Odpoledne si pak můžete prohlédnout Penzance a večer vyrazit zpět do Londýna.

Pokud se tedy chystáte do Anglie, pokuste se Cornwall zařadit do vašeho cestovního plánu. Nebudete zklamáni.


Jakub a Eva přispívají do Nezávislého průvodce Londýnem, Anglií a Skotskem MINTY TRIPS). Najdete tam vše, co jste kdy potřebovali vědět při vašich cestách do Velké Británie. Průvodce je sestaven lidmi, kteří v Británii žijí, obdivují její krásy a místa, která doporučují, dobře znají.

V posledních sedmi letech našeho pobytu v Anglii jsme se vydali několikrát do Cornwallu (www.visitcor­nwall.com), nejzápadnějšího cípu Anglie. Cornwall je proslulý svojí nádhernou přímořskou scenérií, dramatickým pobřežím a velmi mírným klimatem. Můžete si tam zaplavat v průzračně modrém moři, navštívit historická města i malebné rybářské vesničky. Pak si můžete odpočinout na malých romantických plážích, ochutnat mořské speciality a nezapomeňte ani na sport (cykloturistika, turistika nebo se naučte surfovat – Cornwall je tímto sportem vyhlášen).

Pokud by se vám líbili přiložené fotografie a chtěli byste jít v našich stopách, doufáme, že vám níže uvedený průvodce přijde vhod.


Objevujeme Cornwall

Naše cesta do Cornwallu začíná v Londýně na nádraží Paddington. Vlakem jedeme do města Penzance (www.pznow.co­.uk), kde budeme po celou dobu ubytováni v Backpackers hostel, ceny jsou od £16 za osobu a noc).

Cesta trvá dlouhých šest hodin, nicméně je velice komfortní. Můžete se kdykoliv občerstvit v bufet voze a protáhnout se. Navíc vlak jede kolem krásného pobřeží, takže je na co se koukat a cesta tak ubíhá rychle. Vlaková spojení je možno najít přes www.nationalra­il.co.uk, pokud koupíte lístky s předstihem, můžete získat výraznou slevu. My jsme zpáteční lístky měli za přibližně £45 na osobu.

Po příjezdu do Penzance jsme se ubytovali, poobědvali tradiční Cornish pasty, což je zapečená taštička s náplní dle vašeho přání, a vydali se na první procházku do nedaleké rybářské vesničky Mousehole (viz mapka na našem webu – odkaz níže). V Mousehole si zajděte do hospůdky The Ship Inn, pokud budete mít štěstí, bude tam i živá hudba. Kupte si pak k večeři tradiční fish and chips (rybu s hranolky) a snězte ji na pláži při západu slunce.


Výprava na konec světa (Land’s End)

Land‘s End je nejzápadnější cíp Cornwallu a celé Anglie. Můžete z něj, i pouhým okem, dohlédnout na souostroví Isle of Scily. Z Penzance jsme se tam dopravili autobusem číslo 300. Kromě kaváren a prodejen suvenýrů zde najdete i informační centrum. Můžete se tam také nechat vyfotit u rozcestníku, kam vám na požádání přidají i Českou Republiku a vzdálenost mezi Land‘s End a ČR.

Po ranní kávě na „konci světa“ jsme se pak už vydali na cestu. Stezka (viz mapka na našem webu – odkaz níže) vede celou dobu kolem pobřeží a nabízí opravdu úchvatné pohledy na moře a impozantní útesy. Cesta neustále stoupá a klesá k malým romantickým plážím, kde je potřeba se samozřejmě zastavit na malý odpočinek. Naše výprava končila u nejznámější pláže Porthcurno Beach a divadla Minack Theatre.

Určitě vám doporučujeme navštívit Minack Theatre (www.minack.com), je to skrytý poklad Cornwallu. Divadlo s otevřeným hledištěm i pódiem je postaveno na útesech s impozantním výhledem na moře. Ještě více zajímavé je to, že nebylo postaveno Římany, jak se mnozí domnívají, ale ženou s velkou vizí, odhodláním a silou, Rowenou Cade. Pokud budete mít čas dostat se tam na večerní hru, určitě to udělejte. Bude to zážitek na celý život. Od Porthcurno Beach jsme se pak vrátili autobusem číslo 300 zpět do Penzance.


Návštěva St Michael’s Mount

Pokud jste někdy ve Francii navštívili Mont Saint-Michel, bude se Vám zdát, že máte „déjà-vu“. Anglický St Michael’s Mount je ostrůvek s hradem a přístavem a s jeho francouzským větším bratříčkem si je velmi podobný. Samozřejmě pokud se zeptáte Angličana, tak vám určitě řekne, že právě ten jejich je nejkrásnější a největší a že ten francouzský je určitě jen nějaká napodobenina. St Michael’s Mount se stává ostrůvkem jen při přílivu, při odlivu je možno se na něj dostat suchou nohou.

St Michael’s Mount je z Penzance velmi dobře vidět, doporučujeme si k němu udělat procházku po pobřeží – viz mapka na našem webu (odkaz níže). Odpoledne si pak můžete prohlédnout Penzance a večer vyrazit zpět do Londýna.

Pokud se tedy chystáte do Anglie, pokuste se Cornwall zařadit do vašeho cestovního plánu. Nebudete zklamáni.


Jakub a Eva přispívají do Nezávislého průvodce Londýnem, Anglií a Skotskem MINTY TRIPS). Najdete tam vše, co jste kdy potřebovali vědět při vašich cestách do Velké Británie. Průvodce je sestaven lidmi, kteří v Británii žijí, obdivují její krásy a místa, která doporučují, dobře znají.