Jak na jazykové pobyty s angličtinou v zahraničí

Rádi cestujete, nebojíte se pobytu v cizí zemi a chcete si zlepšit
angličtinu? Rádi byste jazykový kurz úspěšně zakončili jednou
z mezinárodně uznávaných zkoušek nebo si chcete dovolenou u moře
zpestřit pár hodinami s lektorem? Vyzkoušejte jazykové pobyty
v zahraničí.

Rádi cestujete, nebojíte se pobytu v cizí zemi a chcete si zlepšit angličtinu? Rádi byste jazykový kurz úspěšně zakončili jednou z mezinárodně uznávaných zkoušek nebo si chcete dovolenou u moře zpestřit pár hodinami s lektorem? Vyzkoušejte jazykové pobyty v zahraničí. Získáte mnoho výhod. Naučit se jazyk v místě, kde vznikl a hovořit s rodilými mluvčími, je totiž nejefektivnější způsob, jak dostat angličtinu do krve. Než ale zadáte do vyhledávače výrazy „jazykové pobyty angličtina“, přečtěte si pár tipů, které jsme pro vás připravili. Vycházejí z léty prověřených zkušeností s jazykovými kurzy angličtiny v zahraničí.


Na zkoušku vám 14 dní pravděpodobně nestačí

Pokud si chcete angličtinu zlepšit kvůli budoucímu zaměstnání a mít v životopisu i certifikát, lze se zaměřit na studium, při kterém můžete získat mezinárodně uznávané zkoušky. Angličtina v zahraničí se učí snadněji a výsledek vás tak může rázem posunout v kariéře. Můžete získat třeba First Certificate in English (FCE) nebo Certificate in Advanced English (CAE) a další. Kurzy se zkouškou ale vyžadují, abyste si na studium vyhradili minimálně deset týdnů. Důležitá je i vaše znalost jazyka, pokročilost v angličtině by měla odpovídat úrovni „pokročilý“.

Pokud je vám víc než 50, vydejte se na kurz pro seniory

Jazykové školy již vědí, že lidé nad 50 let chtějí trávit svou dovolenou aktivně, mají touhu se učit a zdokonalovat, jsou solventní a jejich děti odrostly a tráví volný čas samy. Jazykové kurzy v zahraničí pro věkovou skupinu 50+ je trend, který je nyní in. Ke všem specifikům chtějí klienti navíc ve vybrané destinaci vedle relaxace i poznávat kulturní památky a studovat. Nejčastějším jazykem, ve kterém se starší generace touží zdokonalit, je právě angličtina. Seniorské jazykové pobyty s výukou angličtiny jsou pro začátečníky i pokročilé a tempo výuky odpovídá věkové kategorii. Jazykové školy se snaží třídy sestavit ze skupin lidí stejné generace, aby si klienti se svými novými příteli měli o čem povídat. Škola také mnohdy pořádá pro své studenty speciálně připravený doprovodný program.

Studujte angličtinu a pracujte

Pokud chcete zároveň pracovat a studovat, naplánujte si pár týdnů nebo měsíců třeba na Novém Zélandu. Se statusem studenta zde můžete získat roční vízum Working Holiday Visa, které je určeno cestovatelům a studentům ve věku 18–35 let. Žádosti o speciální víza pro program Working Holiday Scheme, která zahrnují i pracovní povolení, se přijímají každý rok od 1. března. Při dlouhodobém jazykovém pobytu budete muset hovořit s rodilými mluvčími a procvičíte si angličtinu v běžných situacích. Můžete si zvolit typ kurzu, který odpovídá vašim znalostem a pokročilosti. Jazykový kurz se dá absolvovat například v Aucklandu nebo Wellingtonu.


Studujte angličtinu u moře

Jen si to představte: ráno se jdete svlažit do moře, potom pár hodin strávíte ve třídě studiem angličtiny a odpoledne relaxujete na pláži nebo se vydáte na výlet. Jazykové kurzy v zahraničí u moře jsou velmi vyhledávané všemi generacemi. Co třeba studium angličtiny na Maltě? Pokud máte rádi Středomoří a nechce se vám cestovat daleko, zvolte pobyt na tomto krásném ostrově, kde je angličtina druhým úředním jazykem. Kromě lekcí v jazykovém kurzu angličtiny se můžete toulat třeba v ulicích Valetty, nebo poznávat historii i přírodní krásy půvabného ostrova. Pobyty u moře s výukou angličtiny jsou vhodné například pro juniory. Děti jsou ve zdravém prostředí a zlepší se v cizím jazyce pod vedením zkušených lektorů a animátorů. Mohou tak zažít velmi nevšední prázdniny.

Chorvatský národní park Brijuni

Chorvatsko zná spousta z nás pouze z hotelů a přilehlých
pláží. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl navštívit legendou
opředené Brijunské souostroví.

Chorvatsko zná spousta z nás pouze z hotelů a přilehlých pláží. Drtivá většina pravidelně se navracejících turistů si pod pojmem „Dalmácie“ vybaví čarokrásnou přírodu, azurově modré moře, bohatý podmořský život, tematické chorvatské taverny s příjemným personálem a hlavně cenově dostupnou dovolenou. Já jsem však chtěl tuto klasickou „myšlenkovou mapu“ obohatit o nové pojmy. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl navštívit legendou opředené Brijunské souostroví.


Legenda o vzniku brijunského souostroví

Stará legenda, jež se k souostroví Brijuni váže, vypráví o záměru Boha, který chtěl přetvořit kus země k obrazu ráje. A tak vznikl jeden velký – nadpozemsky krásný ostrov. Takový ostrov, na kterém bylo všeho dosti, ostrov oplývající bohatou faunou a florou, ostrov, na kterém jednoduše vládl klid a mír. To však bohužel netrvalo dlouho. Když ďábel spatřil Boží dílo, vzedmula se v něm vlna závisti a žárlivosti. Proto na panensky krásný ostrov rozsypal hory a skaliska a rozdělil jej tak na několik malých ostrůvků. A to byl počátek brijunského souostroví – alespoň tak to vypráví dávná legenda, jež se předává z generace na generaci.

Vyrážíme si prohlédnout brijunské ostrovy na vlastní oči

Brijunské souostroví je tvořeno dvěma většími ostrůvky (Veli a Mali Brijuni) a početnou skupinkou menších ostrovů podél západního pobřeží Istrie. Od pevniny tajemné ostrovy odděluje Fažanský průliv. Nejbližší větší město je Pula, kde se dá pěkně zapotápět. V roce 1983 bylo souostroví Brijuni vyhlášeno národním parkem a to zejména díky bohatému zastoupení středomořské fauny. Právě tato skutečnost a zejména zvědavost pramenící z tajemné legendy mě přesvědčila k návštěvě národního parku Brijuni.

Zvolil jsem výletní okruh Veliki Brijun, který zahrnuje plavbu lodí z Fažany na ostrov shodující se s názvem tohoto okruhu a pak také 4 hodinovou projížďku elektrickým vláčkem včetně návštěvy několika archeologických zajímavostí. Jelikož jsem vyrážel během hlavní turistické sezóny, vyšla mě tato návštěva na 210 kun. Nutno podotknout, že turisté, kteří se ubytují v některém z hotelových komplexů nacházejících se na brijunských ostrovech, mohou využít 15% slevu z ceny vstupného.


První „brijunské“ setkání

Již během plavby se vás zmocní tajemný pocit plný očekávání. Po prvotních rozporuplných reakcích, se před vámi otevře kus země-nezemě. Divoká krajina porostlá macchií je sice místy narušena upravenými trávníčky a golfovými hřišti, která jsou součástí luxusních hotelových komplexů, ale i přesto zde naleznete celou spoustu rarit. Bohaté koruny stromů šplhající se k oblakům chrání mnohá tajemství, která jsou pro ostrovy Brijuni příznačná. Během čtyřhodinové projížďky občas nevíte, na co se dříve podívat – jestli na neznámé středomořské rostlinstvo, kamenité svahy pokryté květinovým kobercem, nebo archeologické zvláštnosti, kterých není na ostrově zrovna málo.

Projížďku ostrovních krás „narušuje“ prohlídka zdejšího safari i muzea, ve kterém na vás čekají fotografie a vzpomínkové předměty tehdejšího jugoslávského prezidenta Tita. Dojem z projížďky mi však trošku pokazily miniaturní vagónky a povykující turisté, kteří to s ohledem na ostatní zrovna dvakrát nepřeháněli.

Nebudete se chtít vrátit

Po prohlídce ostrovu Veliki Brijun jsem mohl dát dávné legendě plně za pravdu. Ostrov skutečně působí dojmem, že je tak trošku z jiného světa. Ne nadarmo se proto říká, že kdo jednou objevil krásu brijunských ostrovů, nebude ji chtít opustit. Brijunské ostrůvky se staly víkendovým sídlem řady světových celebrit, sportovců i vysokých státních hodnostářů. Nedivte se proto, pokud během prohlídky zahlédnete opalující se Cameron Diaz nebo golf hrajícího Brada Pitta. Já to štěstí bohužel neměl – tak snad příště…

Když ve Versailles tančí koně

Udělejte si výlet do Paříže tak, aby vám zbyl ještě dostatek času na
návštěvu Versailles. Je to koneckonců po Paříži druhé
nejnavštěvovanější místo Francie a navíc – kde jinde ve světě najdete
jezdce na koních označované za umělce a jejich seskupení pak za jedinečný
taneční soubor?

Udělejte si výlet do Paříže tak, aby vám zbyl ještě dostatek času na návštěvu Versailles. Je to koneckonců po Paříži druhé nejnavštěvovanější místo Francie a navíc, kde jinde ve světě najdete jezdce na koních označované za umělce a jejich seskupení pak za jedinečný taneční soubor?


Král Slunce a jeho pýcha

Název Versailles většinou všichni známe. Máme jej spojený s Králem Slunce, tedy Ludvíkem XIV., jehož byl zámek i přilehlé zahrady velikou chloubou. Rezidence, vybudovaná z původního loveckého zámečku, se stala symbolem jeho vlády i absolutistické moci. Zámecké zahrady, které jsou uspořádané do pravidelných obrazců, jsou potom místem klidu a relaxace. A přestože o novodobé historii nemám v plánu psát, je třeba zmínit, že po první světové válce zde probíhala mírová jednání s Německem a dne 28. 6. 1919 byl v Zrcadlovém sále podepsán Versailleský mír, jímž byla ukončena 1. světová válka. Tolik to podstatné, co nesmíme opomenout – nyní se však vraťme zpět k osobě Ludvíka XIV.

Koně byly jednou z vášní Krále Slunce. Když se zámek ve Versailles stal hlavním sídlem francouzských vládců, nechal zde postavit budovy, kde mohl ustájit svých 600 koní. Vznikly koňské paláce – Velká a Malá stáj. Velká stáj své jméno získala nikoli kvůli rozlehlosti, ale kvůli přítomnosti hlavního štolby – ten měl na starosti bezchybný výcvik koní pro krále. Vzdělávali se zde ti nejlepší jezdci a pořádaly se honosné hostiny. Prosperita, moc a luxus. A pro Ludvíka splněný sen. Žádná sláva ale není věčná – v roce 1751 bylo místo poničeno požárem a od té doby už jen chátralo. O nápravu se ještě pokusil Napoleon I., avšak bezúspěšně. Že by konec příběhu?


Založení Akademie jezdeckého umění

Kopyta lusitánského koně dopadají v pravidelných intervalech na zem a odhazují kousky povrchu stranou. Silný krk, dlouhá hříva, jiskra v oku a silné zadní nohy, s perfektním odrazem. Elegance, kmih a krása. Otěže jsou pevně napjaté a v rukou je třímá sotva 30letá žena sedící v sedle jako přikovaná. Skvělý a bezchybný sed. Kolem pracuje dalších šest jezdců na koních a je to jednoduše radost pohledět. Krásný sál, kterým se rozléhají pokyny hlavního cvičitele, jen občas přerušené vysvětlením z reproduktorů, co jsou prováděné cviky zač.

Psal se rok 2003 a na scéně se objevil jistý mistr Barnabáš, který zde založil versailleskou Akademii jezdeckého umění (Academie du spectacle équestre). Ta sice není tak známá jako škola Vídeňská, ale i tak je vysoce ceněná. Hlavním kladem je náhled na žáky jako na opravdové umělce. Neučí se totiž jen jezdit, ale také tančit, zpívat a šermovat. Jezdectví je zde považováno za druh tance a jejich seskupení za taneční soubor – jediný svého druhu na světě. Výcvik je zde velmi náročný a žáci procházejí pečlivým výběrem. Musí být starší 22 let, mít zájem vzdělávat a rozvíjet se ve všech disciplínách a v neposlední řadě – už v den svého nástupu musí být pokročilými drezúrními jezdci. Za své výkony pak i dostávají dohodnutou odměnu, přičemž výcvik mají zdarma. Dnes jich tam jezdí asi 11, z toho převážná většina žen.


Pro nás návštěvníky je zajímavá především možnost, se na hodiny jezdectví podívat. Většinu koní tvoří lusitáni barvy cremello, dovezení z Portugalska. Šest dní v týdnu se zde odehrává neobvyklé představení – můžete se na ranní práci koní podívat (za poplatek) a jezdce sledovat i v zrcadlech, jimiž je sál vybaven. Prostor náhle přeřízne zaržání a zadupání koně. Jeden složitý cvik střídá druhý. Na pořad dne ještě přijde šermování, případně prohlídka stájí. A perlička na závěr – několikrát do roka akademie připravuje různá vystoupení – nazdobení koně, barokní kostýmy, hudba a neskutečné jezdecké umění. Zážitek. Pokud vás tedy koně lákají, nenechte si to ujít. Zbytek dne pak můžete strávit v zahradách, procházka je na několik hodin. Navíc když budete mít štěstí, potkáte čtyřnohé krasavce i tam – koně tam chodí na vyjížďky. A tip závěrem: Lístky na ranní představení můžete koupit i rezervovat na internetu a na místo je pak lepší se dostavit v dostatečném předstihu.

Autorem článku je Hanka Dekojová, průvodkyně zájezdu Paříž a Versailles u CK Mundo.

Krasové jeskyně Slovinska

Slovinský kras je tvořený především vápencem a nachází se v blízkém sousedství Jaderského moře. Jelikož vápenec je vcelku „tvárnou“ horninou, vzniklo na tomto území za několik miliónů let nespočet skal, jeskyní, děr, podzemních pramenů a řek. Právě jeskyní zde bylo doposud napočítáno přes šest tisíc!

*Slovinský kras je tvořený především vápencem a nachází se v blízkém sousedství Jaderského moře. Jelikož vápenec je vcelku „tvárnou“ horninou, vzniklo na tomto území za několik miliónů let nespočet skal, jeskyní, děr, podzemních pramenů a řek. Právě jeskyní zde bylo doposud napočítáno přes šest tisíc! Z těch šesti tisíc jeskyní ale představím pouze ty nejznámější, které zajisté upoutají vaši pozornost a nalákají k navštívení.* Škocjanské jeskyně ===================

Tyto jeskyně byly díky své jedinečnosti zapsány na Seznam UNESCO již v roce 1986 a po rozdělení Jugoslávie pouze ony zůstaly Slovinsku jako jediná lokalita zapsaná na tomto seznamu. **Škocjanské jeskyně**:http://www.mundo.cz/slovinsko/skocjanske-jeskyne jsou formovány řekou s přízračným názvem Reka, která pramení v horách. Po několika kilometrech se řeka ztrácí a proudí do podzemí, kde již pěknou řádku let vytváří úchvatné tvary jeskyně Postojna. Nebezpečí pro jeskyni představují záplavy, které přichází s jarním táním. Nejhorší z nich jeskyni postihla v roce 1826, kdy voda dosahovala do výšky 108 metrů! Při prohlídce jeskyně jistě neminete památnou desku s vyznačenou výškou vody. Prohlídková trasa měří 2,5 kilometru, teplota v jeskyni má v suchých částech většinou konstantní teplotu 12 °C, ale v dómech je nutné počítat i s nižšími teplotami. Ze začátku prohlídky vás možná napadne, že na této jeskyni není nic zvláštního, ale po několika chvílích už možná rozeznáte šumění vody a páru vycházející „odněkud“. To se blížíte k největšímu podzemnímu prostoru v Evropě – **Martelově dvoraně**. Na délku měří 380 m, na šířku má 120 m a na výšku úctyhodných 146 m. Pro překonání této dvorany je nutné přejít přes mostek, který možná nebude dělat úplně nejlépe lidem trpícím závratěmi. Postojanské jeskyně =================== Jedna z nejslavnějších jeskyní vůbec se stala nejnavštěvovanější turistickou atraktivitou Slovinska. Právě tento fakt ale z **jeskyně Postojna**:http://www.mundo.cz/slovinsko/postojanske-jeskyne vytvořil komerční místo kypící masovým turismem. I přesto ale tato jeskyně rozhodně stojí za navštívení. Při prohlídkové trase se svezete podzemním vláčkem, který vás zaveze 5 km do nitra jeskyně. Dále již budete muset po svých, ale dostanete se do překrásných sálů s unikátní krápníkovou výzdobou. Skutečný poklad této jeskyně vám ale představí **Proteus Vivarium**, které se nachází zhruba 100 metrů od vchodu do jeskyně. Uvidíte zde multimediální prezentaci o krasu a podzemí a několik akvárií s živočichy, které obývají tamní jeskyně včetně několika *macarátů jeskynních*. Častěji je tento živočich označován jako lidská ryba díky jeho růžové barvě, která připomíná lidskou kůži. Dorůstá až 30 cm a životu v temných podzemních prostorách se přizpůsobil.
Jezero Cerknica ================ Pokud sem přijedete v létě, asi si budete ťukat na hlavu a budete si říkat, že si z vás někdo vystřelil, neboť zde žádná voda není. Jezero Cerknica je totiž periodické krasové jezero a díky své rozloze (10 km na 5 km) je dokonce největším jezerem svého druhu na světě. Voda se z něho dvakrát do roka ztrácí ve spleti podzemních jeskynní a jam. Pokud sem zamíříte brzy z jara či v období podzimních dešťů, naleznete zde největší jezero Slovinska s jedinou slovinskou ostrovní vesnicí **Otok**. V období sucha ale post největšího slovinského jezera Cerknica ztrácí a na výsluní se dostává termální jezero **Bohinj**. Predjamský hrad a jiné zajímavosti ===================================
Kromě jeskyní v krasové oblasti najdete i další perličky. Jednou z nich je krásný Predjamský hrad vsazený do vysokého skalního vápencového útesu. Toto místo zkrátka nesmíte vynechat při návštěvě Slovinska. Prohlídka hradu je řešena individuálním způsobem s informacemi vytištěnými v jazyce, který si zvolíte. I zde můžete navštívit jeskyni, která se nachází pod hradem. Prohlídku můžete absolvovat pouze za pomocí svítilen. Žije zde kolonie netopýrů a její návštěva vyžaduje jistou dávkou kondice a nebojácnosti. Krasová oblast Slovinska vám může nabídnout ještě daleko více. Kromě těchto nejznámějších míst můžete navštívit i menší jeskyně – **Knižna jama**, **Vilenica** anebo si udělat procházku krásným krasovým údolím **Rakov Škocjan**. Nedaleko se nachází též známá oblast **Lipica**, odkud pochází celosvětově známí a uznávaní sněhově bílí ušlechtilí koně lipicáni. Za krasovým vínem ================= Pokud budete „přejeskyňovaní“ a utahaní objevováním krás slovinského krasu, určitě vás potěší, že tamní vápencové podloží velice svědčí vybraným odrůdám vín. Jedna z nejznámějších zde pěstovaných odrůd se nazývá **Teran**. Vápenec dodává Teranu temně rudou barvu a jedinečnou chuť. Nejen tímto lahodným mokem vás velice rádi pohostí tamní obyvatelé v některém z jejich sklípků v oblasti Nové Gorici a Vipavy.

Více informací na Sazenibonusy

Škola v Zemi zářících sedel

Koryta horských říček, která si našla svou cestu přes vrcholy
neprostupných Himálají, vytvořila na severu Indie neobvykle dramatickou
krajinu. Poutníci, procházející po hedvábné stezce, tuto oblast
pojmenovali Ladakh – Země zářících sedel. Život v pohádkových
horách je ale méně idylický, než by se na první pohled mohlo zdát.

Koryta horských říček, která si našla svou cestu přes vrcholy neprostupných Himálají, vytvořila na severu Indie neobvykle dramatickou krajinu. Poutníci, procházející po hedvábné stezce, tuto oblast pojmenovali Ladakh – Země zářících sedel. Život v pohádkových horách je ale méně idylický, než by se na první pohled mohlo zdát. Své o tom vědí školáci – některé ladacké děti od školy dělí až tříhodinová cesta. Číst a psát umí v Ladakhu jen každý druhý. Na zlepšení této situace se podílí i organizace Brontosauři v Himálajích, která v této oblasti působí již osmým rokem.


Poslední ostrůvek autentické tibetské kultury

Severoindický stát Džammú a Kašmír je křižovatkou třech náboženství. Zatímco v Džammú převládá hinduismus, v Kašmíru jsou spíše muslimové. A v Ladakhu? Tam na mešity a hinduistické chrámy zapomeňte – hlavní slovo mají buddhisté. Ladakh je historicky silně ovlivněn tibetskou kulturou. Když Čína v roce 1950 násilně obsadila Tibet, někteří uprchlíci našli domov právě zde.

Takzvané „počínšťování“ Tibetu (přemísťování čínského obyvatelstva na tibetské území), ve kterém Čína přes kritiku dalších států či lidskoprávních organizací, pokračuje, činí z Ladakhu jediné místo na světe, kde je tibetská kultura nepotlačená. Tradice tibetského buddhismu v oblasti pokračuje nepřetržitě přes více než tisíc let. Ostatně, říká se mu Malý Tibet.

Cesta do vysokých hor Ladakhu. Značka: Jednoduše

Tibetský odkaz v kombinaci s čarokrásnou přírodou láká čím dál tím víc cestovatelů. Kdo by nechtěl alespoň na moment spatřit dechberoucí scenérie nejvyššího pohoří světa, do kterého jsou zasazeny buddhistické kláštery ověšené pestrobarevnými praporky třepotajícími se ve větru?

Pokud jste se nechali zlákat, vězte, že cesta do jednoho z nejvýše položených obydlených míst na planetě není ani trochu složitá. Vše, co musíte udělat, je koupit si letenku do indické metropole Dillí. Do Lehu, hlavního města Ladakhu, dojedete jeepem za pět hodin. Důležité je jedno – dát si pozor na výškovou nemoc. Leh se totiž nachází úctyhodných 3500 metrů nad mořem. Až se tělo po pár dnech aklimatizuje, můžete vyrazit na jeden z mnoha treků. Třeba vás okolní krajina okouzlí tak jako režiséra Rona Frickeho, který v Ladakhu natočil scény filmu Samsara.


Život na úpatí Himálají

Ladakh se nalézá ve srážkovém stínu Himálají. Ročně tu spadne jen 150 mm srážek, jedná se tedy o pouští oblast. Tradičně si místní v nehostinném Malém Tibetu zajišťovali obživu pastevectvím a zemědělstvím. Ještě před čtyřiceti lety v oblasti běžně fungoval směnný obchod. Vlna, maso a kůže se směňovaly za ovoce a obilniny, které byly vypěstovány v níže položených údolích. I mzda se nejčastěji vyplácela právě v ječmeni a obilí.

Dnes už směnnému obchodu odzvonilo. Jeden či dva lidé z každé rodiny mají nyní možnost získat na místní poměry dobře placenou práci. Ostatní členové rodiny dál pracují na poli – ale jen přes léto, než třicetistupňová vedra vystřídá krutá zima s teplotami až – 30 °C. Místní přečkávají zimu v prostředních patrech svých třípatrových domů, která jsou vyhřívána jen a pouze teplem, které vyprodukují hospodářská zvířata ustájená o patro níž. Dovoz dřeva je příliš drahý a nic jiného není. A tak se prostě netopí. V místnosti je běžně okolo – 10 °C.


Renesance mulbecké školy

Umět číst a psát bohužel v Malém Tibetu stále není samozřejmostí. V oblasti Mulbek, která obklopuje stejnojmennou vesnici asi pět kilometrů od hlavního města Leh, je gramotnost 58%. Velký rozdíl je přitom mezi pohlavími. Zatímco číst a psát umí sedm z deseti mužů, u žen jsou to jen čtyři z deseti.

Přelomem pro mulbecké děti i rodiče byl rok 2008. Místní školy, která byla těsně před zavřením, se ujal nový ředitel Tsewang Norboo. Tomu se nelíbilo, že by žáci měli docházet do školy někam daleko. Jeho, dnes již více než desetileté, úsilí si postupně získávalo uznání místních. Rodiče do mulbecké školy posílají stále více dětí. Místo původních osmdesáti jich nyní do lavic usedá na sto osmdesát.


Pomoc od Brontosaurů: Finance, odborníci a dobrovolníci

Úspěchy mulbecké školy jsou tak trochu i úspěchy českými. Když se v roce 2008 ředitel Norboo obrátil s prosbou o pomoc na zahraniční organizace, iniciativy se chopila česká organizace Brontosauři v Himálajích. “Naše dlouhodobá pomoc je rozdělena do tří hlavních oblastí – posíláme do oblasti finance, odborníky a dobrovolníky,” řekl Jiří Sázel, předseda Brontosaurů v Himálajích.

V současné době se organizace zaměřuje na realizaci a další zlepšování komplexního rozvojového plánu, který platí až do roku 2022. Jeho hlavním cílem je zvýšení kvality vzdělávání a rozšíření školních prostor. Jedním z dílčích cílů je například otevřením nových tříd a internátu, naplánované na příští rok. Budoucí směřování Ladakhu je ale podle Jiřího Sázela plně v režii místních obyvatel: “My jako organizace jim jen dodáváme vzdělání k tomu, aby si vlastní zemi mohli sami rozumně řídit,” dodal.



Prázdninový přerod – z právničky učitelkou angličtiny

Do chodu školy se každoročně zapojuje i skupina dobrovolníků, která do Mulbeku přijíždí během léta. Takzvaní “prázdninoví dobrovolníci“ mají na starosti výuku místních dětí. Anna Maixnerová, členka loňské dobrovolné výpravy: “Snažila jsem se ve svých hodinách spojit hru s učením. S malými dětmi člověk nepotřebuje tak hluboké znalosti angličtiny, ale je potřeba vymýšlet aktivity, které by je bavily.“ Protože většina jejích žáků byla školního nebo předškolního věku, hodiny s českou paní učitelkou pro mnohé z nich představovaly první kontakt s angličtinou vůbec.

Stabilně pracuje jako právnička v neziskové organizaci, ale kvůli měsíčnímu dobrovolnickému pobytu si Anna Maixnerová vzala volno. Na novou roli angličtinářky se připravovala vzorně, osnovy i hry chystala s několikaměsíčním předstihem. Naučila se dokonce základy ladačtiny. „Když jsem pak dětem vyprávěla anglicky příběh, doplňovala jsem to slovy v ladačtině. Lépe jsme si pak rozuměli,“ popsala dobrovolnice.


Dalajláma a jeho armáda mnichů

Touha vyzkoušet nové věci, pomoct smysluplnému projektu a taky naučit se něco víc o sobě samém – to jsou jen některé z motivací, které prázdninové dobrovolníky do vesničky Himálajích přivedou. Za jejich pomoc jim v roce osobně 2011 poděkoval sám Dalajláma. Yvona Vera Ragasová, která strávila na projektu tři měsíce mimo jiné jako koordinátorka dobrovolníků, popsala poslední půl hodinu před audiencí takto: „Vzala si nás do parády armáda mnichů. Nebyla to ochranka, ale měli vážnou tvář a ostré oči. Běhali kolem nás a vysvětlovali, co máme nebo nemáme dělat.“


Dalajláma, který se na podpoře Mulbecké školy finančně podílí, vyslovil dík za pomoc, kterou dobrovolníci z Hnutí Brontosauři v Himalájích nezištně poskytují. V průběhu půlhodinové audience měli dobrovolníci možnost položit Dalajlámovi tři otázky. A jaké je nejsilnější poselství, které si ze setkání odnesli? „Vůbec nepřemýšlej co a jak. Konej to, co cítíš. A když to konáš, tak to dělej naplno,“ říká Ragasová.

Brontosauři v Himálajích pomáhají škole ve vesnici Mulbekh v jejím rozvoji. Jsou jedinou českou organizací, jejíž rozvojový projekt financuje 14. Dalajláma. S Brontosaury v Himálajích můžete odjet do Mulbekhu jako dobrovolník.

Více na www.brontosau­rivhimalajich­.cz.

Do národního parku Yosemite mezi obry

Jak jsem měla možnost poznat, ve Spojených státech amerických je
všechno velké – lidé, porce jídla a pití, budovy a také příroda.
Jasným důkazem toho je národní park Yosemite ležící zhruba ve středu
Kalifornie necelých 300 km od hlavního města Sacramento.

Jak jsem měla možnost poznat, ve Spojených státech amerických je všechno velké – lidé, porce jídla a pití, budovy a také příroda. Jasným důkazem toho je národní park Yosemite ležící zhruba ve středu Kalifornie necelých 300 km od hlavního města Sacramento.

Campy v NP Yosemite


Národní park zabírá plochu více jak tři tisíce kilometrů čtverečních a díky rozdílným výškám od šesti set do čtyř tisíc metrů se zde vyskytuje šest vegetačních pásem. Tuto pestrost nadmořských výšek jsme pocítili hned při prvním přespání. Protože kempy v nejfrekvento­vanější a nejhezčí části parku – ta je jednoduše nazvána Yosemitské údolí – byly už plné (buď se objednávají dopředu, nebo funguje metoda, kdo dřív přijde, ten dřív mele), složili jsme hlavu v kempu ležící ve výšce kolem 2 000 metrů. Tam byl i v červnu ještě na některých místech sníh. Naštěstí druhý den jsme byli při hledání kempu úspěšnější a „pouhé“ sjetí o tisíc metrů nám zajistilo příjemné spaní. V souvislosti s kempováním je potřeba zmínit, že v celém parku je takzvaná bear area, tedy zde žijí medvědi černí, kteří někdy zavítají i blíže k lidem. Zatím nikdy nikoho nezabili, ale auta s jídlem dokážou poničit slušně. Proto je nutné všechny potraviny i aromatické věci ukládat do uzamykatelných beden a odpadky vyhazovat do speciálních košů.

El Capitan a Half Dome

Když jsme vjeli do Yosemitského údolí, záhy jsme pochopili, proč sem každoročně zavítá na čtyři miliony lidí. Při vstupu se tyčí téměř kilometr svislá skála El Capitan, která je největším žulovým monolitem na světě. Jako mravenec si člověk připadá i ve srovnání se skálou Half Dome. Ta se neodchyluje se od vertikály o více než sedm stupňů, a je tak nejkolmějším útesem Severní Ameriky. Dá se na ni vylézt, ale šestihodinový výstup je velmi fyzicky náročný a posledních sto dvacet metrů na vrchol se musí lézt po dvou natažených lanech.


Sprška pod Yosemitskými vodopády

Nejvíce paf jsme v Yosemitech byli z dunících vodopádů (pozor ale, některé na konci léta už vysychají). Ten největší pojmenovaný jednoduše Yosemite Falls je vysoký téměř tři čtvrtě kilometru. Skládá se totiž ze dvou vodopádů – horního a dolního – a série kaskád. Pod spodní vodopád jsme se snadno dostali po zhruba čtvrthodince chůze od parkoviště, k hornímu je potřeba zdolat prudký asi osmihodinový výšlap. Tolik času jsme neměli, přesto nás ale intenzivní vodopádový zážitek neminul. Vydali jsme se na totiž na stezku Mist Trail (tam i zpět pouze pět kilometrů) a užili si prudký a mokrý výstup přímo kolem vodopádu Vernal Fall. Byla to krása a navíc výborné osvěžení v letním dnu.


Stromy, které pamatují dobu před třemi tisíci lety

Bylo by ale ode mě nespravedlivé mluvit v souvislosti s Yosemity jen o vodopádech a skalách. Velkým zážitkem pro nás byla i návštěva jižní části parku. Tam se nachází háj Mariposa Grove, který je domovem pro pět set sekvojovců obrovských. Jsou to giganti, kolem šedesáti metrů vysocí, a úžasné také je, když si uvědomíte, že někteří pamatují dobu před třemi tisíci lety. Yosemitský park však není jen přehlídkou přírodních krás. Funguje zde výborná organizace. Při vstupu do parku každé auto obdrží mapu a noviny s aktuálními informacemi a doprovodnými programy. Po údolí jezdí bezplatné autobusy a nechybí ani několik dobře vybavených informačních center. A určitě jsem se na záchodech nemusela starat, jestli mám drobné.



Yosemitský park v číslech

Rok založení: 1890

Nejvyšší bod: Mount Lyell – 3 997 m

Nejnižší bod: údolí Yosemite Valley – 648 m

Délka turistických cest: 1 300 km

Rok zapsání na seznam UNESCO: 1984

Vstupné platné pro auto na 7 dní: 20 USD

Chutně a levně v Budapešti

Maďarská kuchyně je po celé Evropě známá širokým využitím papriky
a svým exotickým nádechem. Bohužel, ani Maďarsku se kulinární globalizace
nevyhnula a najít zde pravé maďarské jídlo není vůbec jednoduché.


Maďarská kuchyně je po celé Evropě známá širokým využitím papriky a svým exotickým nádechem. Některá jídla, jejichž kořeny se nacházejí v maďarské kulinární kultuře, jsou oblíbená i u nás. Pokud se však nevydáte do země jejich původu budete se muset spokojit pouze s jejich různě povedenými napodobeninami. Bohužel, ani Maďarsku se kulinární globalizace nevyhnula a najít zde pravé maďarské jídlo není vůbec jednoduché. Z jedné strany jsou v Maďarsku populární zahraniční sítě s rychlým občerstvením, z druhé si typický Maďar k obědu dá něco jednoduchého, třeba řízek s rýží. V celém Maďarsku samozřejmě najdete mnoho restaurací orientovaných na turisty nabízejících „ungarische gulasch”, ale nejedná se o úplně nejvhodnější místa pro ochutnání maďarských specialit.

Kam se tedy během pobytu v Budapešti vydat abyste si z něj přivezli ty nejlepší kulinární vzpomínky? Snad pomůže tento článek. Je rozdělen na dvě části. První je věnována restauracím a jídelnám s typickými maďarskými pokrmy. Ve druhé naleznete vybrané podniky nabízející nejlepší světové pokrmy. Ve všech zmíněných místech se dobře najíte doslova za pár korun.

Frici Papa


Už delší dobu v této restauraci, umístěné přímo v centru Budapešti, tvoří většinu hostů zahraniční turisté. Není se však čemu divit – toto místo se právem dostalo jako tip do kategorie „budget” v mnoha turistických průvodcích. Hlavním důvodem je možnost vyzkoušet zde za nízký obnos typická maďarská jídla. Místo svou atmosférou připomíná levnou jídelnu, najdete zde však číšníky. Ceny hlavního chodu zde nepřesahují 1000 forintů (méně než 100 korun) a přitom jsou porce opravdu velké. Obzvláště doporučuji vyzkoušet pörkölt (to, co u nás známe pod pojmem guláš) vařený na červeném víně a tvarohový dezert túrógombóc, který stojí jen 450 forintů. Adresa: VII obvod, Király utca 55. www.fricipapa.hu

Kádár Étkezde

Retro-bufet se stoly potaženými umělohmotnými ubrusy a sodovkou ze sifonu. V minulosti bylo takových míst v Budapešti víc, v poslední době však rychle mizí. Nikde nedostanete lepší maďarské domácí jídlo než tady. I zde jsou ceny velice atraktivní, atmosféra jako doma. Výběr je sice malý, díky tomu je však vše vždy čerstvé. Problémem může být jen otevírací doba – v Kádár Étkezde je otevřeno jen v době oběda, tj. od 11:30 do 15:30. Adresa: VII obvod, Klauzál tér 9

Grinzingi

Čas se zde zastavil asi před dvaceti lety. A v tom spočívá kouzlo tohoto podniku. Místo trochu připomíná lahůdky v socialistické době u nás. Dřevěné obložení na stěnách, chladnička s chlebíčky a obsluha oblečená do bílých zástěr. Nemají zde sice moc co nosit, v jídelním lístku najdete jen několik druhů chlebíčků, chleba se sádlem (190 forintů), párky, karbanátky (380 forintů) nebo pagáče (slané maďarské pečivo)… Sem se však nechodí kvůli jídlu, ale dát si levné a celkem dobré víno. Nabízené pokrmy se k němu velice dobře hodí. Litr vína zde stojí 1300–1400 forintů. Přicházejí sem štamgasti, studenti sousedních univerzit a někdy se zde objeví i několik turistů. Adresa: V obvod, Veres Pálné utca 10 www.grinzingi.hu

Jégbufe

Aneb „ledový bufet”. Nebudeme přehánět když řekneme, že se jedná o kultovní místo. Tento bufet funguje již od roku 1952 a nabízí hlavně sladkosti, chlebíčky a kávu. Specialitou podniku jsou prokládané vafle, jediné svého druhu v Budapešti. Vše samozřejmě za přístupnou cenu. Nejedná se o exkluzivní kavárnu, spíše jeji verzi pro pracujíci lid. Lidé sem chodí dát si rychlou kávu, zákusek nebo chlebíček. Pořád zde funguje starý systém objednávek podle kterého si nejdříve objednáte a obdržíte lístek, který předložíte u pokladny, zaplatíte a až pak se vydáte k pultu, kde vám vše co jste si objednali vydají. Zdá se to sice komplikované, ale stojí to za to. Nejlépe je objednat si kousek klasického Dobošova dortu (s čokoládovo-máslovým krémem a karamelovou polevou) a kávu a posadit se na barové židli u okna s výhledem na rušné náměstí Ferenciek Tere (Františkánské náměstí ). Adresa: V obvod, Ferenciek Tere 10

Kam se vydat pokud chci zkusit i jídla z jiných částí světa?


Hummus bar

Pro vegetariány, ale nejen pro ně. Ve městě najdete těchto barů s rychlým občerstvením nabízejících speciality z Blízkého východu hned několik. Nabízejí, kromě jiných specialit, skvělý hummus a falafel. Výborné plněné pity zde dostanete již od 600 forintů. Adresa: například Alkotmány utca 20 v 5. obvodu www. hummusbar.hu

Pad Thai Wokbar

Nejlepší thajská kuchyně ve městě. Pokrmy jsou připravovány přímo před vašima očima. Sympatický, moderní design a rozumné ceny v samotném centru města. Sami si můžete vybrat, které ingredience mají být použity pro přípravu vašeho jídla. Klasické Pad Thai zde stojí asi 1500 forintů a zaručeně vás nasytí. Adresa: V obvod, Október 6 utca 4

Szeraj

Bezpečně nejlepší „turek” ve městě. Neuvěřitelně široký výběr jídel tureckého a čínského původu (od předkrmů, kebabů a grilovaného masa až po neuvěřitelně sladké turecké pamlsky). Pořád je zde hodně lidí, ale místa je uvnitř tolik, že není nutné čekat na volné místo k sezení. Kebab na talíři zde dostanete asi za 1300 forintů. Adresa: V obvod, Szent István körút 13


Článek vznikl ve spolupráci s rezervačním portálem Agoda.com, nabízejícím široký výběr ubytování v nejlepších hotelech v Budapešti i po celém světě.

Brontosauři v Himálajích hledají dobrovolníky do Himálají na rok 2014

Brontosauři v Himálajích hledají dobrovolníky na rok 2014, kteří
chtějí pomoci dětem z vesnice Mulbekh k dobrému vzdělání!
Právě je nejvhodnější příležitost k přihlášení.

Brontosauři v Himálajích pomáhají škole ve vesnici Mulbekh v jejím rozvoji. Jsou jedinou českou organizací, jejíž rozvojový projekt financuje 14. Dalajláma. S Brontosaury v Himálajích můžete odjet do Mulbekhu jako dobrovolník.

Brontosauři v Himálajích hledají dobrovolníky na rok 2014, kteří chtějí pomoci dětem z vesnice Mulbekh k dobrému vzdělání! Právě je nejvhodnější příležitost k přihlášení.

Ve dnech 21. – 23. 2. 2014 pořádáme první přípravné setkání, které je pro většinu zájemců o dobrovolnictví povinné. Poslední přihlášky na první setkání přijímáme do 19. 1. 2014. Více informací najdete nebo na webu BrontosaurivHi­malajich.cz


Zcela nově můžete jet do Mulbekhu také na výuku Buddhismu. V rámci zcela unikátního kurzu Buddhismu v Malém Tibetu se naučíte meditační techniky a pochopíte význam buddhistické filozofie. Kurz probíhá v malebném klášteře v odlehlé vesnici Mulbekh zcela výjimečně. Absolvováním kurzu totiž podpoříte tamní školu, kterou podporuje i 14. Dalajláma.


Kontakt:

Mgr. Alice Koudelkova – Koordinátor dobrovolníků

Email: Dobrovolnictvi (at) Brontosau­rivHimalajich­.cz

Telefon: +420 732 818 514

www.brontosau­rivhimalajich­.cz

Zlínský festival Culturea: Druhý ročník!

Studenti fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně připravují
druhý ročník kulturního festivalu Culturea, který představí Zlínu
kulturu Indii a Velkou Británii.

Druhý ročník zlínského multikulturního festivalu tentokrát přiblíží Indii a Velkou Británii


Studenti Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně se již naplno pustili do příprav dalšího ročníku festivalu Culturea. Tento festival každoročně představuje široké veřejnosti dva státy. Jeden z nich je českému člověku bližší, ten další naopak voní exotikou. Druhý ročník festivalu se uskuteční 8. a 9. dubna 2014 ve Zlíně a zasvětí návštěvníky do tajů Indie a Velké Británie.

Návštěvníci se díky festivalu Culturea mohou do těchto zemí podívat, aniž by opustili Zlín. Druhý ročník nabídne zajímavé workshopy, neobvyklou sportovní aktivitu nebo třeba pohodové čajové dýchánky. Zkrátka nepřijdou ani fanoušci nezávislé rockové scény a možná přijde i slon…

„K Indii i Velké Británii mám velice pozitivní vztah. Obě země jsou mým cestovatelským snem. Indii mám ráda, protože občas cvičím jógu a celá indická mentalita je mi taktéž hodně blízká. Velkou Británii obdivuji kvůli její multikulturnosti a hektičnosti, kterou bych chtěla sama někdy zažít. Jsem ráda, že můžu prozatím obě země navštívit alespoň prostřednictvím tohoto festivalu,“ říká Olga Jurášková, ředitelka Ústavu marketingových komunikací.

Minulý ročník představil Itálii a Japonsko. V rámci Italského dne byly k vidění živé šachy, které se uskutečnily na zlínském náměstí Míru. Kuchař Riccardo Lucque pak účastníkům festivalu přiblížil italskou kuchyni a velkému zájmu se těšilo také divadelní představení. Japonský den se nesl v duchu sushi, origami a japonské kaligrafie.

Culturea je jedním z projektů Komunikační agentury (KOMAG), což je jedinečný vzdělávací program, který studentům Fakulty multimediálních komunikací umožňuje propojit teorii s praxí. Veškeré aktivity v rámci projektu vykonávají studenti svépomocí. Od počátečního návrhu přes získávání finančních prostředků a propagaci až po samotnou realizaci. Mezi další projekty Komunikační agentury patří například Busfest, Cena Salvator nebo Miss Academia.

Více informací o festivalu naleznete na oficiálních stránkách www.culturea.cz

Neplaťte za cestovní pojištění více než je nutné

Cestovní pojištění pro ty zodpovědné a uvážlivé představuje nepostradatelný doplněk každé cesty. V článku najdete pár tipů a co jste možná nevěděli…

Cestovní pojištění pro ty zodpovědné a uvážlivé představuje nepostradatelný doplněk každé cesty do zahraničí, ať již cesty za prací, obchodem, studiem, poznáním, zážitky nebo odpočinkem. Často bývá zmiňováno v souvislosti s tradičními zimními pobyty na horách nebo naopak letní dovolenou u moře. Dovolená, volný čas a nové možnosti v oblasti sportu, adrenalinu a pohybových aktivitách totiž zvyšují pravděpodobnost vzniku nějakého úrazu a právě tehdy přichází na řadu i cestovní pojištění.


Pojištění na cesty je jakousi jistotou a oporou v tom, že negativní události, které se bohužel dějí i v rámci dovolenkových aktivit, nebudou mít dalekosáhlé finanční dopady. Takový úraz a s ním spojená zdravotní péče, ošetření, ale třeba i výjezd horské služby nebo zásah místních záchranářů mohou znamenat finanční náklady v řádech statisíců korun.

To vše jsou důvody pro sjednání cestovního pojištění. To navíc přináší i zabezpečení v případech krádeží, vandalismu, ztráty zavazadel apod. Díky různým připojištěním se dá doplnit i o úrazové pojištění nebo užitečné pojištění odpovědnosti, které kryje škody, které pojistník způsobí svoji vinou ostatním, třeba i nechtěně.

Při sjednání cestovního pojištění bohužel řada lidí spoléhá na svoji tradiční pojišťovnu či si sjednává již ověřené pojištění i v případě, že se do zahraničí chystá za jiným účelem než posledně. Právě účel cesty do ciziny (práce, obchod, studium, poznání, odpočinek, zážitky, adrenalin, sport aj.) je však základním faktorem pro výběr vhodného cestovního pojištění.

Při sjednávání pojištění do zahraničí si vždy nezapomeňte ověřit, jaká pojistná rizika dané pojištění kryje a srovnejte je s aktivitami, které se chystáte provozovat. Nestačí jenom cestovní pojištění, ale vyplatí se takové cestovní pojištění, které pokryje všechna možná rizika. Na druhé straně mohou být některá rizika i nadbytečná, například v případě, kdy se chystáte na odbornou konferenci na pár dnů, nepotřebujete připojištění rizikových sportů.

Vzhledem k široké nabídce cestovního pojištění vám může přijít vhod jejich automatické srovnání, např. prostřednictvím webu Srovnejto.cz. Zde si můžete jednoduše, během pár okamžiků vybrat z široké nabídky to nejlevnější cestovní pojištění. Z těch nejvýhodnějších nabídek si pak vyberete tu, která odpovídá vaší zahraniční cestě a plánovaným aktivitám v zahraničí. Za cestovní pojištění tak nezaplatíte více, než je nutné, přitom získáte adekvátní pojistnou ochranu.