Connect with us

Jeskyně a podzemí

Archeologická rekonstrukce obětiště v Býčí skále

Uplynulo 140 roků od doby, kdy J. Wankel poprvé objevil v roce
1867 v „Jižní odbočce“ vůbec první lidské pleistocénní
sídliště. Rekonstrukce pohřebiště ze starší doby železné připravená
pro veřejnost v roce 2007 v Předsíni Býčí skály je co
možná nejvěrnější projekce Wanklova publikovaného plánu v tomto
prostoru.

Published

on


Rekonstrukce obětiště v roce 2007 je upomínkou dvou výročí průkopníka řady vědeckých disciplín spojených s výzkumem „Moravského Švýcarska“ – Jindřicha Wankela.

Uplynulo 140 roků od doby, kdy J. Wankel poprvé objevil v roce 1867 v „Jižní odbočce“ vůbec první lidské pleistocénní sídliště a publikoval jej ve vídeňském odborném časopise. Šlo o první počin svého druhu v Rakousku-Uhersku. Býčí skála tak díky němu stanula u zrodu nové vědecké disciplíny – pleistocénní archeologie.

Před 110 roky v roce 1897 J. Wankel zesnul v Olomouci jako vážený člověk, vědec, který mezi léty 1849–1883 žil, pracoval a bádal v „Moravském Švýcarsku“. V říjnu a listopadu roku 1872 J. Wankel prozkoumal ze svými spolupracovníky Předsíň Býčí skály. Stal se objevitelem jedné z nejznámější archeologické lokality ve střední Evropě, kterou o deset roků později v roce 1882 popsal jako „pohřeb halštatského velmože“ v publikaci, jež se stala jedním ze základních zdrojů o Moravském krasu, v Obrazech z Moravského Švýcarska a jeho okolí. Díky Wanklově rozsáhlé vědecké korespondenci se nález stal pilířem moravské archeologie v celé Evropě. Dodnes je lokalita v zahraničí jedna z nejznámějších z území ČR.

Rekonstrukce připravená v roce 2007 je co možná nejvěrnější projekce Wanklova publikovaného plánu v prostoru Předsíně. K rozvrhnutí nálezu bylo využito publikovaného zaměření L. Slezáka. Předsíň je ve své podstatě unikátní hlavně proto, že jde o jeden z mála z mladšího pravěku dochovaných „stále stojících“ prostorů na našem území. Rekonstrukce archeologického výzkumu na místě samotném tak návštěvníkům pomáhá lépe pochopit tento unikátní prostor ze starší doby železné – halštatské.

Býčí skála není běžně přístupná veřejnosti. Prohlédnout si část jeskyně je možné při dnech otevřených dveří, nebo při jiných zvláštních příležitostech. V době trvání dnů otevřených dveří 12.5.2007 byla součástí prohlídky Předsíně Býčí skály nejen rekonstrukce obětiště, ale také archeologický experiment – kování na místě původní kovárny a dále odborná přednáška s videoprojekcí o „halštatském času a prostoru doby trvání obětiště a jeho kulturním zázemí“. Navazující částí archeologické prohlídky Předsíně jsou speleologické prohlídky dalších rozsáhlých části jeskyně. Kromě prohlídek se zde mimořádně konají i další akce. Příkladem může být koncert pěveckého sboru Jasoň 26.5.2007.

Přes svoji nespornou unikátnost jedinečného nálezu, který nemá ve střední Evropě paralely, zůstává pro většinu návštěvníků Býčí skály nález poměrně velkou neznámou. Přispěla k tomu celá série velmi rozdílných interpretaci, které postupně přepisovaly. Vznikla velmi kuriózní situace, lokalita se stala vůbec „nejpřeinterpre­továvanější“ lokalitou na našem území. A tak se dodnes v objemném čtivu o nálezu můžeme dočíst o „pohřbu velmože“, „utečenském táboru cizích obchodníků“, „kmenovém pokladu“, „slůji loupežníků“, „kmenovém pohřebišti“, „kovošrotu – tj. skladu opotřebovaných předmětů“, „základně cizích řemeslníků“, „vojenském přepadu skýtských nájezdníků“, „skladu obilovin a jeho náhodné destrukci – výbuchu moučného prachu“, „pohřbu kněžny“, „rituálním obětišti“ ad. Na těchto závěrech lze dobře pozorovat budování metodiky interpretací archeologie v dlouhém období více jak 130 roků. Tato skutečnost zapříčinila, že jednotliví návštěvníci Předsíně přicházejí s velmi rozdílnými představami o nálezu.

S Předsíní se dále váže několik dalších skutečností, které poměrně znesnadňují „orientaci“. V literatuře se postupně zažilo užívání řady termínů, které jsou nepřesné, nepravdivé a matoucí. A tak se většině zájemců o nález stále nedostává přesnějších informací o místu nálezu. Do jeskyně se pro její režim podaří dostat jen zlomku veřejnosti. Zažily se tak postupně nepravdy o komínu, kterým měly být vhazovány předměty do Předsíně ad.

Velkým problémem bylo v minulosti identifikace jednotlivých důležitých částí Wanklova plánu v Předsíni. Na zcela „zplanýrovaném“ povrchu bylo v minulosti poměrně obtížné přesněji identifikovat polohy žárovišť, oltáře, dláždění, kovárny ad. Rekonstrukce nálezu si klade za cíl pokusit se o vytvoření lepší orientace v prostoru Předsíně. Rekonstrukce je zároveň koncipována jako „šetrný a pietní“ akt, který na místě samotném upomíná na důležité náboženské místo pravěku Moravy. Je i odrazem uživatelů a správců jeskyně k cennému historickému místu a také k jeskyni samotné.


Jak se k interpretaci nálezu vyslovuje soudobá archeologie? I když je vědecké řešení nálezu zdánlivě složité, v současnosti je pro specialisty „ve hře“ v už jen jedna možná interpretace – v Předsíni jeskyně bylo v 1. pol. 6. stol. př. n. l. situováno významné obětiště. A tak se postupně přeneslo hlavní těžiště základních otázek „Co je nález zač?“ k otázkám „Jaké obětiště bylo v Předsíni zbudováno a proč právě na tomto místě“. V tomto duchu je postupně obětiště vědecky rozpracováno zejména jako „produkt“ socio-ekonomického zázemí, které se nacházelo mimo Moravský kras v zemědělsky produktivních oblastech. V rámci trendu soudobé archeologie není již zkoumáno obětiště jako osamocená lokalita, ale jako významná součást krajiny doby železné. Býčí skála byla např. významným nadregionálním střetávacím prostorem jednotlivých societ (klanů). Měla nesporně náboženský účel, je dokonce nejlepším výchozím bodem pro studium náboženství doby na Moravě. Je odrazem prestiže mocných doby. Prostor je studován z hlediska ekonomického, kovárna na obětišti je logickou součástí procesu vzniku železných předmětů. Ten byl sám osobě chápán jako náboženský proces. Proces kování „tj. dokončení zrodu“ železných předmětů (surovinové novinky doby) byl součástí hlavních náboženských obřadů obětiště – souvisejících se získáním náklonnosti božstva (božstev), dárce plodivé síly, tvůrce běhu světa. K tomu dopomáhaly obětiny, v případě Býčí skály unikátně bohaté množství luxusních předmětů, ohromné množství obilovin, četné lidské a zvířecí oběti. Uložení všech předmětů na tomto významném rituálním místě poukazuje na fakt, že kromě praktického využití, měly předměty také rozsáhlé symbolické funkce a hrály významnou konkrétní roli v složitých náboženských obřadech.

Rekonstrukci připravili pro odbornou i laickou veřejnost členové ZO ČSS 6–01 Býčí skála. Akci podporuje vedení CHKO Moravský kras. V roce 2011 bude Býčí skála přístupná v květnu o víkendech 7. – 8. 5., 14. – 15. 5. a 21. – 22. 5. Starší článek na Cestovateli: Tajemná Býčí skála neustále přitahuje

Výzkum náboženství je v současnosti předmětem teoretického výzkumu. Jiný typ výzkumu byl proveden v únoru 2007 v Předsíni, byl aplikován enviromentální zjišťovací výzkum. V proplavených sedimentech byla nalezena nečekaně silná koncentrace nálezů, jež sedimenty stále obsahují. Bylo získáno objemné množství obilovin, keramiky, dále pak skleněné a jantarové předměty, lidské a zvířecí kosti, železná ruda, struska a pravděpodobně i okuje z kovárny. Předměty jsou v současnosti podrobovány moderním technickým, antropologickým či botanickým analýzám. Předsíň není v žádném ohledu nenávratně zničena pro moderní výzkum. Výsledky výzkumů budou zapracovány do připravované monografie.

Continue Reading

Jeskyně a podzemí

Krasové jeskyně Slovinska

Slovinský kras je tvořený především vápencem a nachází se v blízkém sousedství Jaderského moře. Jelikož vápenec je vcelku „tvárnou“ horninou, vzniklo na tomto území za několik miliónů let nespočet skal, jeskyní, děr, podzemních pramenů a řek. Právě jeskyní zde bylo doposud napočítáno přes šest tisíc!

Published

on

*Slovinský kras je tvořený především vápencem a nachází se v blízkém sousedství Jaderského moře. Jelikož vápenec je vcelku „tvárnou“ horninou, vzniklo na tomto území za několik miliónů let nespočet skal, jeskyní, děr, podzemních pramenů a řek. Právě jeskyní zde bylo doposud napočítáno přes šest tisíc! Z těch šesti tisíc jeskyní ale představím pouze ty nejznámější, které zajisté upoutají vaši pozornost a nalákají k navštívení.* Škocjanské jeskyně ===================

Tyto jeskyně byly díky své jedinečnosti zapsány na Seznam UNESCO již v roce 1986 a po rozdělení Jugoslávie pouze ony zůstaly Slovinsku jako jediná lokalita zapsaná na tomto seznamu. **Škocjanské jeskyně**:http://www.mundo.cz/slovinsko/skocjanske-jeskyne jsou formovány řekou s přízračným názvem Reka, která pramení v horách. Po několika kilometrech se řeka ztrácí a proudí do podzemí, kde již pěknou řádku let vytváří úchvatné tvary jeskyně Postojna. Nebezpečí pro jeskyni představují záplavy, které přichází s jarním táním. Nejhorší z nich jeskyni postihla v roce 1826, kdy voda dosahovala do výšky 108 metrů! Při prohlídce jeskyně jistě neminete památnou desku s vyznačenou výškou vody. Prohlídková trasa měří 2,5 kilometru, teplota v jeskyni má v suchých částech většinou konstantní teplotu 12 °C, ale v dómech je nutné počítat i s nižšími teplotami. Ze začátku prohlídky vás možná napadne, že na této jeskyni není nic zvláštního, ale po několika chvílích už možná rozeznáte šumění vody a páru vycházející „odněkud“. To se blížíte k největšímu podzemnímu prostoru v Evropě – **Martelově dvoraně**. Na délku měří 380 m, na šířku má 120 m a na výšku úctyhodných 146 m. Pro překonání této dvorany je nutné přejít přes mostek, který možná nebude dělat úplně nejlépe lidem trpícím závratěmi. Postojanské jeskyně =================== Jedna z nejslavnějších jeskyní vůbec se stala nejnavštěvovanější turistickou atraktivitou Slovinska. Právě tento fakt ale z **jeskyně Postojna**:http://www.mundo.cz/slovinsko/postojanske-jeskyne vytvořil komerční místo kypící masovým turismem. I přesto ale tato jeskyně rozhodně stojí za navštívení. Při prohlídkové trase se svezete podzemním vláčkem, který vás zaveze 5 km do nitra jeskyně. Dále již budete muset po svých, ale dostanete se do překrásných sálů s unikátní krápníkovou výzdobou. Skutečný poklad této jeskyně vám ale představí **Proteus Vivarium**, které se nachází zhruba 100 metrů od vchodu do jeskyně. Uvidíte zde multimediální prezentaci o krasu a podzemí a několik akvárií s živočichy, které obývají tamní jeskyně včetně několika *macarátů jeskynních*. Častěji je tento živočich označován jako lidská ryba díky jeho růžové barvě, která připomíná lidskou kůži. Dorůstá až 30 cm a životu v temných podzemních prostorách se přizpůsobil.
Jezero Cerknica ================ Pokud sem přijedete v létě, asi si budete ťukat na hlavu a budete si říkat, že si z vás někdo vystřelil, neboť zde žádná voda není. Jezero Cerknica je totiž periodické krasové jezero a díky své rozloze (10 km na 5 km) je dokonce největším jezerem svého druhu na světě. Voda se z něho dvakrát do roka ztrácí ve spleti podzemních jeskynní a jam. Pokud sem zamíříte brzy z jara či v období podzimních dešťů, naleznete zde největší jezero Slovinska s jedinou slovinskou ostrovní vesnicí **Otok**. V období sucha ale post největšího slovinského jezera Cerknica ztrácí a na výsluní se dostává termální jezero **Bohinj**. Predjamský hrad a jiné zajímavosti ===================================
Kromě jeskyní v krasové oblasti najdete i další perličky. Jednou z nich je krásný Predjamský hrad vsazený do vysokého skalního vápencového útesu. Toto místo zkrátka nesmíte vynechat při návštěvě Slovinska. Prohlídka hradu je řešena individuálním způsobem s informacemi vytištěnými v jazyce, který si zvolíte. I zde můžete navštívit jeskyni, která se nachází pod hradem. Prohlídku můžete absolvovat pouze za pomocí svítilen. Žije zde kolonie netopýrů a její návštěva vyžaduje jistou dávkou kondice a nebojácnosti. Krasová oblast Slovinska vám může nabídnout ještě daleko více. Kromě těchto nejznámějších míst můžete navštívit i menší jeskyně – **Knižna jama**, **Vilenica** anebo si udělat procházku krásným krasovým údolím **Rakov Škocjan**. Nedaleko se nachází též známá oblast **Lipica**, odkud pochází celosvětově známí a uznávaní sněhově bílí ušlechtilí koně lipicáni. Za krasovým vínem ================= Pokud budete „přejeskyňovaní“ a utahaní objevováním krás slovinského krasu, určitě vás potěší, že tamní vápencové podloží velice svědčí vybraným odrůdám vín. Jedna z nejznámějších zde pěstovaných odrůd se nazývá **Teran**. Vápenec dodává Teranu temně rudou barvu a jedinečnou chuť. Nejen tímto lahodným mokem vás velice rádi pohostí tamní obyvatelé v některém z jejich sklípků v oblasti Nové Gorici a Vipavy.

Více informací na Sazenibonusy

Continue Reading

Jeskyně a podzemí

Jeskyně Velryba

I přesto, že celá příroda se ukládá k odpočinku, tak Homo
Sapiens ještě hýří aktivitou. Stále máme energii a chuť podívat se na
naši planetu zespodu. Máme chuť roztrhat si overal o ostré pískovce a
potom si zase měsíc lízat rány v teple domova a ostatní
přesvědčovat, že modřiny nejsou z harašmentu nebo domácího
násilí.

Published

on

I přesto, že celá příroda se ukládá k odpočinku, tak Homo Sapiens ještě hýří aktivitou. Stále máme energii a chuť podívat se na naši planetu zespodu. Máme chuť roztrhat si overal o ostré pískovce a potom si zase měsíc lízat rány v teple domova a ostatní přesvědčovat, že modřiny nejsou z harašmentu nebo domácího násilí.

Sem tam na nás mrkne Oscar cestou na Valachy, kde na nás čeká jeskyně Velryba. Domluveni jsme s Pavlem z Orcusácké skupiny – pobočky Vsetín. Vůbec nemáme představu, jak to dole vypadá a co nás čeká. Z náznaků vím, že se bude šplhat po laně, ale prý to není problém (jako vždy). Z jeskyní v Beskydech známe zatím Cyrilku a Kněhyni a to jsou docela prostorné jeskyně, takže uvidíme, co to bude za zabíračku.


Nakonec po dlouhých domluvách jedeme jen 3 – Tomek, Míla a já. Pobrali jsme všechny cajky, co jsme doma našli, a vyrazili za dobrodružstvím. Na místě jsme byli trochu dříve a čekali na pumpě přímo naproti Čertových skal. Bylo hezky a tak zde byly hloučky horolezců i turistů. S Pavlem jsme se sešli přesně a pokračovali směr Pulčín. Během chvilky jsme vyjeli tak vysoko, že nás překvapily krásné výhledy, jak na Slovensko, tak rovněž na Beskydy. V Pulčíně jsme zaparkovali u JZD naproti hospodě, a dále pokračovali asi 30 min do kopce a příjemně si povídali. Sluníčko nás hřálo do zad a povzbuzovalo k výšlapu. Došli jsme až většími skalnímu městečku dále po značce bychom pokračovali ve směru na Kohútku. O této lokalitě se stejně jako o všech podzemních prostorách v Beskydech traduje, že zde zbojníci ukryli poklady, které získali od nebohé šlechty.

Vstup do jeskyně se nachází na tektonické puklině a pod naším převlékacím stanovištěm je pořádný sráz asi 15 metrů. Rozhodně bych tam nechtěla zahučet. Při převlékání se vyskytl malý zádrhel, protože Miloš nechal moje fáráčky v autě. Mě zůstaly jen přiléhavé třičtvrteční lezecí kalhoty a holá lýtka. Miloš to rychle vyřešil a dal mi svůj overal a chtěl jít ve svátečních riflích. I toto se docela rychle vyřešilo, jelikož nástup do vstupních prostor byl hodně drsný a já další pokračování striktně zavrhla. Následovalo další převlékání a Miloš spěchal dohnat oba kolegy. Celková délka jeskyně je 250 metrů a kluci se zdrželi v podzemí celou hodinu. Některé pasáže jako skluzavka byly značně brutální a kluci tam měli problémy. Podařilo se jim tam spatřit i několik Myotisů, kteří se rozhodli zde přezimovat. V celku je jeskyně velice zajímavá a jsou zde nainstalovány měřiče pohybu skalních pískovcových bloků.


Kluci byli hodně nadšeni a spokojeni a to nás čekalo ještě jedno překvapení. Cestou zpět k autu jsme konstatovali, že je to zde opravdu kouzelný kout Valašska. Tomek si zavzpomínal, jak sem ještě za hluboké totality jezdili na čundry což je bratru 25 let zpátky. Pavel nám sliboval skvělý gulášek za lidové ceny. A byla to absolutní pravda. V hospůdce, která zvenčí vypadala jako Jednota a vevnitř jako z divokého západu, bylo teplo a vlídně. Skvělým guláškem a piviskem zakončujeme náš dnešní malý výlet do Valašského království. Pavel nám nabízí prohlídku dalších jeskyní, když se budou počítat netopýři. Rádi pomůžeme, když můžeme.

I přesto, že celá příroda se ukládá k odpočinku, tak Homo Sapiens ještě hýří aktivitou. Stále máme energii a chuť podívat se na naši planetu zespodu. Máme chuť roztrhat si overal o ostré pískovce a potom si zase měsíc lízat rány v teple domova a ostatní přesvědčovat, že modřiny nejsou z harašmentu nebo domácího násilí.

Sem tam na nás mrkne Oscar cestou na Valachy, kde na nás čeká jeskyně Velryba. Domluveni jsme s Pavlem z Orcusácké skupiny – pobočky Vsetín. Vůbec nemáme představu, jak to dole vypadá a co nás čeká. Z náznaků vím, že se bude šplhat po laně, ale prý to není problém (jako vždy). Z jeskyní v Beskydech známe zatím Cyrilku a Kněhyni a to jsou docela prostorné jeskyně, takže uvidíme, co to bude za zabíračku.


Nakonec po dlouhých domluvách jedeme jen 3 – Tomek, Míla a já. Pobrali jsme všechny cajky, co jsme doma našli, a vyrazili za dobrodružstvím. Na místě jsme byli trochu dříve a čekali na pumpě přímo naproti Čertových skal. Bylo hezky a tak zde byly hloučky horolezců i turistů. S Pavlem jsme se sešli přesně a pokračovali směr Pulčín. Během chvilky jsme vyjeli tak vysoko, že nás překvapily krásné výhledy, jak na Slovensko, tak rovněž na Beskydy. V Pulčíně jsme zaparkovali u JZD naproti hospodě, a dále pokračovali asi 30 min do kopce a příjemně si povídali. Sluníčko nás hřálo do zad a povzbuzovalo k výšlapu. Došli jsme až většími skalnímu městečku dále po značce bychom pokračovali ve směru na Kohútku. O této lokalitě se stejně jako o všech podzemních prostorách v Beskydech traduje, že zde zbojníci ukryli poklady, které získali od nebohé šlechty.

Vstup do jeskyně se nachází na tektonické puklině a pod naším převlékacím stanovištěm je pořádný sráz asi 15 metrů. Rozhodně bych tam nechtěla zahučet. Při převlékání se vyskytl malý zádrhel, protože Miloš nechal moje fáráčky v autě. Mě zůstaly jen přiléhavé třičtvrteční lezecí kalhoty a holá lýtka. Miloš to rychle vyřešil a dal mi svůj overal a chtěl jít ve svátečních riflích. I toto se docela rychle vyřešilo, jelikož nástup do vstupních prostor byl hodně drsný a já další pokračování striktně zavrhla. Následovalo další převlékání a Miloš spěchal dohnat oba kolegy. Celková délka jeskyně je 250 metrů a kluci se zdrželi v podzemí celou hodinu. Některé pasáže jako skluzavka byly značně brutální a kluci tam měli problémy. Podařilo se jim tam spatřit i několik Myotisů, kteří se rozhodli zde přezimovat. V celku je jeskyně velice zajímavá a jsou zde nainstalovány měřiče pohybu skalních pískovcových bloků.


Kluci byli hodně nadšeni a spokojeni a to nás čekalo ještě jedno překvapení. Cestou zpět k autu jsme konstatovali, že je to zde opravdu kouzelný kout Valašska. Tomek si zavzpomínal, jak sem ještě za hluboké totality jezdili na čundry což je bratru 25 let zpátky. Pavel nám sliboval skvělý gulášek za lidové ceny. A byla to absolutní pravda. V hospůdce, která zvenčí vypadala jako Jednota a vevnitř jako z divokého západu, bylo teplo a vlídně. Skvělým guláškem a piviskem zakončujeme náš dnešní malý výlet do Valašského království. Pavel nám nabízí prohlídku dalších jeskyní, když se budou počítat netopýři. Rádi pomůžeme, když můžeme.

Continue Reading

Jeskyně a podzemí

Expedice do slovenských jeskyní

Ráno jsem byla na nohách jako první, protože mne vzbudily zvony kostela.
U nás se zvoní v šest a na Slovensku v pět. Ostatní vůbec
neměli pochopení pro moje brzké vstávání, ale nakonec vylezli. Dali a
Pavel spali v portále jeskyně a odtamtud se naskýtal úžasný výhled
na Velkou Fatru.

Published

on

Slovákia MINIEXPE 21. – 23. 8. 2009

Personální složení: Pavel Kotrla, Dalibor Pastorek, Tomáš Pastrňák, Pavel Piskoř, Martina Šmídová, Martina Žourková

Tak tahle hora vápence nás vyprovokovala k zorganizování mini expedice na Slovensko a dala do kupy partu úžasných lidiček. Všechny nás totiž spojila snaha prožít něco nevšedního a taky obrovská zvědavost a zvídavost, jaké krásy skrývá Slovenské podzemí.

Vyjeli jsme z OV v 16.30 a se zastávkami v Petřvaldě a Příboře jsme byli v Lískovej v 20.15. Našli jsme se s kamarády z Ružomberské skupiny bez nějakých problémů, protože nás prozradil netopýr na kufru. Po zběžné lustraci co, kdo, jak a proč jsme vybalili, postavili stany a hlavně se pustili do konzumace hory zásob. Jak jsme později zjistili, chleba měl každý hořčici nikdo. Slovenské jeskyňáře očividně rozradostnil ostravský mls – což je domácí kořalka Š+J+H (mix švestky, jablka, hrušky). Nastala pružnější komunikace a najednou jsme se bavili jako bychom se znali celou věčnost a byli velmi dobří známí. Každý mlsal na co měl chuť a přitom jsme vstřebávali důležité informace o jeskyni. Já měla jen představu, že to je klasický nenáročný choďák podle videa, které mají na stránkách, a proto jsem vzala i dva úplné začátečníky. Uf, kde že byla pravda. Při opékání z kluků začalo vypadávat, kde jsou náročné lezecí partie a mně začal docházet optimismus a představa co se může stát, mi nedopřála klidného spánku.


Ráno jsem byla na nohách jako první, protože mne vzbudily zvony kostela. U nás se zvoní v šest a na Slovensku v pět. Ostatní vůbec neměli pochopení pro moje brzké vstávání, ale nakonec vylezli. Dali a Pavel spali v portále jeskyně a odtamtud se naskýtal úžasný výhled na Velkou Fatru. Probrali se i Slovenští bratia Miro, Miro a Maro. Miro Jurečka nám při snídani povídal o historii jeskyně, jenž je velice zajímavá.

Název kopce, kde se jeskyně nachází je údajně odvozen od červených mnichů (Templářů), kteří zde údajně pobývali a snad zde zanechali i nějakou bednu s pokladem. Ovšem jeskyně byla známa už od dob eneolitu, o čem svědčí nálezy kosterní, keramické a ozdobné. Jednoznačně nejvýznamnějším je objev měděného býčího dvojzápřahu, který je datován do roku 4 tis. p. n. l. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že takové výtvarné zpracování domestikovaného zvířete nemá na Slovensku obdobu. Navíc podobný nález byl zaznamenán ještě v Polské Bytyni, ale všeobecně se předpokládá import těchto výrobků ze středomoří či Mezopotámie. Poté byla jeskyně obývána i v období kultur lužické, púchovské, v době římské a také částečně ve středověku.

V poslední době sloužila jako úkryt partyzánů během Slovenského Národního Povstání. Poté už nastala éra, kdy začali v jeskyni pracovat jeskyňáři, kteří jeskyně nedrancují, ale starají se o jejich záchranu pro příští generace.

Dobrodružství začíná

Kolem desáté hodiny jsme vlezli celí nadržení do jeskyně a podle Mira nás čeká 6hodinový pobyt v podzemí. Náležitě jsme se na to vybavili pitím, tatrankama a chlebem. Nejdříve jsme procházeli docela prostorné úvodní partie a nestačili obdivovat a fotit tu nádheru kolem nás. Poté se kluci rozhodli zpestřit nám prohlídku i náročnějšími partiemi. Když jsem se asi po dvacáté soukala do plazivky, která byla evidentně uzší než některé mé partie abdikovala jsem na funkci vůdce smečky a už jsem volila pobyt jen v prostorách, kde se dala narovnat záda a nehoblovaly se hýždě. V partiích zvané hotel B jsme potkali jinou skupinu jeskyňářů, kterou vedl Ken a ke které jsme se připojili. Prošli jsme si další hodně prostorné části jeskyně a ta méně korpulentní část výpravy pokračovala dál a já jsem se rozhodla prozkoumat terén i na povrchu. Venku svítilo sluníčko, a tak můj zablácený overal brzy oschnul a všude přítomné bláto šlo pěkně dolů.


Vydávám se prohlídnout si vodopád Lúčky a pociťuji hlad. Vracím se do Lískovej a odpočívám. Najednou ke mně kráčejí dva lidé, mám obavy, co se stalo. Ovšem oni byli krajané z Kopřivnice a došli na pokec. Už jsem měla strach, že je to krvelačný starosta Lískové a roztrhá mě na kusy. Po nějaké chvíli přicházejí celá banda a všeci zdrávi. Jsou jedna velká kula bahna. Dojmů je spousta a nabíráme směr hospoda na nějaké fajné papíno. Usnuli jsme jako by nás hodili do vody.

Dëmenovská ladová jeskyně

Druhý den jsme se probudili do ne moc příjemného počasí, prší a je chladno. To nás ovšem neodradí od návštěvy Dëmenovské ladové jeskyně, kde jako jeskyňáři máme vstup zdarma. Všem se nám prohlídka líbila, ale jsme zvyklí na něco jiného. Tak nám kluci slíbili, že nás příště vezmou do nepřístupných částí. Loučíme se opět u dobrého jídla v Mikuláši a po té nabíráme směr Ostrava.


Byl to zase jednou povedený víkend plný prožitků a zážitků, na které jen tak brzy nezapomene. Hlavní ale bylo, že se podařilo dát dohromady 10 super lidiček, kteří mají společnou lásku k přírodě a jsou ochotni pro ni také něco obětovat. Hodně mě překvapilo, že v Ružomberské skupině jsou i studenti tedy mlaďoši, kteří místo sobotní diskotéky tráví čas v bahně jeskyní. Klobouk dolů.

Dojeli jsme v pořádku akorád si nějakou dobu budeme lízat rány. Asi po třech dnech za mnou přišla sekretářka s otázkou, jestli mě doma přítel nebije, protože jsem byla samá modřina. Těžce jsem ji přesvědčovala, že na mě nikdo nesáhl, že za vše může můj obdiv k podzemním prostorám.

Už se těším na další akce v podzemí a zase vám o nich podám report.

Slovákia MINIEXPE 21. – 23. 8. 2009

Personální složení: Pavel Kotrla, Dalibor Pastorek, Tomáš Pastrňák, Pavel Piskoř, Martina Šmídová, Martina Žourková

Tak tahle hora vápence nás vyprovokovala k zorganizování mini expedice na Slovensko a dala do kupy partu úžasných lidiček. Všechny nás totiž spojila snaha prožít něco nevšedního a taky obrovská zvědavost a zvídavost, jaké krásy skrývá Slovenské podzemí.

Vyjeli jsme z OV v 16.30 a se zastávkami v Petřvaldě a Příboře jsme byli v Lískovej v 20.15. Našli jsme se s kamarády z Ružomberské skupiny bez nějakých problémů, protože nás prozradil netopýr na kufru. Po zběžné lustraci co, kdo, jak a proč jsme vybalili, postavili stany a hlavně se pustili do konzumace hory zásob. Jak jsme později zjistili, chleba měl každý hořčici nikdo. Slovenské jeskyňáře očividně rozradostnil ostravský mls – což je domácí kořalka Š+J+H (mix švestky, jablka, hrušky). Nastala pružnější komunikace a najednou jsme se bavili jako bychom se znali celou věčnost a byli velmi dobří známí. Každý mlsal na co měl chuť a přitom jsme vstřebávali důležité informace o jeskyni. Já měla jen představu, že to je klasický nenáročný choďák podle videa, které mají na stránkách, a proto jsem vzala i dva úplné začátečníky. Uf, kde že byla pravda. Při opékání z kluků začalo vypadávat, kde jsou náročné lezecí partie a mně začal docházet optimismus a představa co se může stát, mi nedopřála klidného spánku.


Ráno jsem byla na nohách jako první, protože mne vzbudily zvony kostela. U nás se zvoní v šest a na Slovensku v pět. Ostatní vůbec neměli pochopení pro moje brzké vstávání, ale nakonec vylezli. Dali a Pavel spali v portále jeskyně a odtamtud se naskýtal úžasný výhled na Velkou Fatru. Probrali se i Slovenští bratia Miro, Miro a Maro. Miro Jurečka nám při snídani povídal o historii jeskyně, jenž je velice zajímavá.

Název kopce, kde se jeskyně nachází je údajně odvozen od červených mnichů (Templářů), kteří zde údajně pobývali a snad zde zanechali i nějakou bednu s pokladem. Ovšem jeskyně byla známa už od dob eneolitu, o čem svědčí nálezy kosterní, keramické a ozdobné. Jednoznačně nejvýznamnějším je objev měděného býčího dvojzápřahu, který je datován do roku 4 tis. p. n. l. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že takové výtvarné zpracování domestikovaného zvířete nemá na Slovensku obdobu. Navíc podobný nález byl zaznamenán ještě v Polské Bytyni, ale všeobecně se předpokládá import těchto výrobků ze středomoří či Mezopotámie. Poté byla jeskyně obývána i v období kultur lužické, púchovské, v době římské a také částečně ve středověku.

V poslední době sloužila jako úkryt partyzánů během Slovenského Národního Povstání. Poté už nastala éra, kdy začali v jeskyni pracovat jeskyňáři, kteří jeskyně nedrancují, ale starají se o jejich záchranu pro příští generace.

Dobrodružství začíná

Kolem desáté hodiny jsme vlezli celí nadržení do jeskyně a podle Mira nás čeká 6hodinový pobyt v podzemí. Náležitě jsme se na to vybavili pitím, tatrankama a chlebem. Nejdříve jsme procházeli docela prostorné úvodní partie a nestačili obdivovat a fotit tu nádheru kolem nás. Poté se kluci rozhodli zpestřit nám prohlídku i náročnějšími partiemi. Když jsem se asi po dvacáté soukala do plazivky, která byla evidentně uzší než některé mé partie abdikovala jsem na funkci vůdce smečky a už jsem volila pobyt jen v prostorách, kde se dala narovnat záda a nehoblovaly se hýždě. V partiích zvané hotel B jsme potkali jinou skupinu jeskyňářů, kterou vedl Ken a ke které jsme se připojili. Prošli jsme si další hodně prostorné části jeskyně a ta méně korpulentní část výpravy pokračovala dál a já jsem se rozhodla prozkoumat terén i na povrchu. Venku svítilo sluníčko, a tak můj zablácený overal brzy oschnul a všude přítomné bláto šlo pěkně dolů.


Vydávám se prohlídnout si vodopád Lúčky a pociťuji hlad. Vracím se do Lískovej a odpočívám. Najednou ke mně kráčejí dva lidé, mám obavy, co se stalo. Ovšem oni byli krajané z Kopřivnice a došli na pokec. Už jsem měla strach, že je to krvelačný starosta Lískové a roztrhá mě na kusy. Po nějaké chvíli přicházejí celá banda a všeci zdrávi. Jsou jedna velká kula bahna. Dojmů je spousta a nabíráme směr hospoda na nějaké fajné papíno. Usnuli jsme jako by nás hodili do vody.

Dëmenovská ladová jeskyně

Druhý den jsme se probudili do ne moc příjemného počasí, prší a je chladno. To nás ovšem neodradí od návštěvy Dëmenovské ladové jeskyně, kde jako jeskyňáři máme vstup zdarma. Všem se nám prohlídka líbila, ale jsme zvyklí na něco jiného. Tak nám kluci slíbili, že nás příště vezmou do nepřístupných částí. Loučíme se opět u dobrého jídla v Mikuláši a po té nabíráme směr Ostrava.


Byl to zase jednou povedený víkend plný prožitků a zážitků, na které jen tak brzy nezapomene. Hlavní ale bylo, že se podařilo dát dohromady 10 super lidiček, kteří mají společnou lásku k přírodě a jsou ochotni pro ni také něco obětovat. Hodně mě překvapilo, že v Ružomberské skupině jsou i studenti tedy mlaďoši, kteří místo sobotní diskotéky tráví čas v bahně jeskyní. Klobouk dolů.

Dojeli jsme v pořádku akorád si nějakou dobu budeme lízat rány. Asi po třech dnech za mnou přišla sekretářka s otázkou, jestli mě doma přítel nebije, protože jsem byla samá modřina. Těžce jsem ji přesvědčovala, že na mě nikdo nesáhl, že za vše může můj obdiv k podzemním prostorám.

Už se těším na další akce v podzemí a zase vám o nich podám report.

Continue Reading

Nové články