Martin Lejsal Zkuste si predstavit, ze bydlite v meste citajicim 15 milionu
obyvatel. Kazdodenni ruch ulic je mimoradny a kdyz vecer ulehate ke spanku,
predpokladate, ze prvni ranni zvuky budou opet motorky, auta a autobusy.
Jaky omyl pratele. Prvni casne ranni zvuky patri totiz teheranskym kohoutum.
A ze jich je podle mnozstvi na sebe navazujicich hlasu asi pekne stado.
Nejprve jsem mel pocit, ze se mi zda nejaky tklivy sen o ceskych luzich a
hajich, ale me prekvapeni nebralo konce, kdyz v naprosto bdelem stavu,
jsem opravdu slysel nejprve jednoho, pak druheho, dalsiho a dalsiho kohouta.
Teheran je sice obrovsky, ale je kohout udela z jakkoliv velkeho mesta
neco blizkeho, domaciho. Hned mate pocit, ze co nevidet vybehne z domku
babicka aby sebrala cerstva vajicka.
Ale jakmile vyjdete na ulici, vesnicka idylka razem skonci. Pred nekolika dny
nedaleko srazilo auto chodce a ten kratce na to zemrel. Jina udalost byla, kdyz
mladou divku, ktera mela satek jen velmi sporadicky zakryvajici vlasy a silny a
vyrazny makeup zastavila projizdejici policie, nalozila do auta a odvezla pro
mne neznamo kam. Ale udelate par kroku dal a vse je v predchozich
kolejich. Nic se nestalo, vse jde dal.
Jeste jsem se zapomnel zminit o jedne humorne udalosti, kdyz jsem jel
autobusem z Mashadu do Teheranu. Na jednom miste, kde ridic zastavil
nebyla toaleta pro pany. Tudiz jsme se spolecne vydali smer nejblizsi krovicko,
pekne ho obesli, aby z nas mistni damy a slecny nemely infarkt a jali jsme
se oddavat v tu chvili velmi prijemnemu vylucovani. Ja, nic netusic jsem
se normalne ve stoje pripravil a zapocal dilo. Jake vsak bylo moje prekvapeni,
kdyz jsem se jen tak koutkem oka porozhledl kolem sebe a tam nikdo. Copak
vsichni odesli nekam jinam? Ne, ne, stacilo sklopit zrak o neco niz.
Vsichni iransti spolucestujici svorne sedeli v podrepu s roztazenyma
nohama a stejne prijemne se i oni oddavali tomu samemu. Skoro se mi ma
prijemnost az zarazila, jake prekvapeni to pro mne bylo. Byl jsem pripraven na
ruzne odlisnosti jine kultury a zvyku, ale ze budou vykonavat tak docela
obycejnou potrebu natolik odlisne, tak to jsem skutecne necekal. Skoda, ze tu
nejsem dele, jiste bych pronikl i do jinych taju odlisnosti.
V pondeli jsem se v hotelu setkal s mladym francouzskym parem,
ktery prave priletel z Parize do teheranu. Zvlast ona byla chudinka cela
strachy schoulena, bojic se vystrcit nos na ulici, aby se nedostala do sparu
teroristu. TV ve francii pry v soucasne dobe vypousti jen same neprijemne
informace o Iranu. Tak jsem jim trochu povidal o svych mesicnich
zkusenostech a snad jim to pomohlo. Rano uz byli oba pryc na ceste do Yazdu.
Doufam, ze budou mit z teto zeme jen ty nejlepsi pocity a vzpominky.
Mozna stoji za to zminit, ze iranci maji velmi silne vyvinuty smysl pro
charitu. Snad na kazdych 500 metrech je na ulici schranka, do ktere muzete
prispet na nemocne, ochrnute.
Sluselo by se zminit i dalsi vec. Obecne je znamo, ze zeny tu prevazne
chodi v cernych hadzabech. Ja jim rikam proste zamotky. Takove kukly, ze
kterych se nejednou vylihne pri blizsim zkoumani docela pekny motylek. take ale
muzete narazit na motyla za zenitem, zezadu se to totiz tezko pozna. Jsou temer
vsechny stejne {ale nutno podotknout, ze casto modernejsi zeny a zejmena mlade
divky nosi pouze satek a kabatek nekam mezi zadek a kolena. S dlouhymi
rukavy samozrejme. Takze silueta postavy se rysuje jiz zcela zretelneji. Ale
zpet k hadzabum. Neni cerna jako cerna. Tedy je to stale cerna, ale kdyz
se podivate bliz, zjistite, ze na te latce je spousta ruznych ornamentu, ktere
jsou videt jen z blizsi vzdalenosti. Ale ten pocit, ze mam na sobe sice
stejny strih a barvu, ale preci jen jiny ornament {cerne barvy, ale jine
struktury nez okolni latka}je pro nejednu z mistnich zen asi velmi
dulezity. Zena je zena vsude. A jak je videt i v Iranu si najde
cesticku, jak se alespon v ramci povolenych mantinelu zkraslit. A to
je nanich krasne. Ze v sobe tu zenskost nezaprou. Navic ty modernejsi
nenosi satek uplne zakryvajici vlasy. Naopak nekmene tretina vlasu je krasne
viditelna a toho slecny vyuzivaji. Takze lze spatrit uplnou prehlidku
nejruznejsich druhu a typu vlnek na predni ofince, nektere jsou dokonce tak
daleko, ze jim zpod satku vykukuje blod praminek. No, odkaz islamske revoluce
je sice stale stejne zivy, ale moda se proste obejit neda.
Vcera, to je v utery, jsem mel v planu navstivit asi dve muzea a
jeden palac Golestan. Rano, pekne po snidani a pln elanu, jsem se po osme
hodine vydal smer Iranske narodni muzeum. Jakmile jsem vysel na ulici, neco mi
pripadalo divne. Nikde nikdo, aut jen poskrovnu. Tak asi je na ne jeste prilis
brzy. Vcera truchlili za vudce, tak jsou jeste unaveni. Dej jim cas, Martine,
nebud porad tak netrpelivy.
Jenze ono to nebylo moji netrpelivosti. V pondeli slavili oficialne
vyroci umrti Chomejniho a v utery meli jeste den volna navic. Preci
nemohou jit hned do prace. Takze co dal. Muzea se nekonaji, snad zitra, ale to
bych rad stihl i vylet do hor lanovkou nad Teheranem. Bude to sice pekne
naslapane, ale neda se nic delat. Tak jsem se prochazel temer liduprazdnym
bazarem, obcas prohodil slovo s obchodnikem, pro ktereho by asi dva dny
volna bylo prilis mnoho. Probiral se koberci a uzival klid.
Odpoledne jsem se vypravil do jednoho z nejhezcich parku
v Teheranu. Uprostred velkomestske vravy vas svoji klidnou a neznou naruci
pohlti naruc zelene, jezirek, relaxacnich oaz, zelenych travniku a altanku. Lide
zde spi ve stinu stromu, omameni silnou vuni kvetin, starsi muzi posedavaji ve
skupinkach, povidaji a mezi prsty propousti jeden kamenek ruzence za
druhym.
Mladi vetsinou lezi na travnicich, povidaji, nebo studuji. Jini hraji
pingpong, badbinton a jine hry. V parku je velmi prijemna tradicni
cajivna, do ktere jsem se uchyli ja. Po obou stranach podlouhle mistnosti ma
prostorne paravany s koberci, takze si muzete zout boty a pohodlne se
natahnout. Cajova konvice je pred vami co nevidet a prijemna siesta muze
zacit.
Zde jsem se seznamil s otcem a synem z baku. Jsou to azerbajdzansti
muslimove, kteri prijeli uctit Chomejniho. Otec na mne promluvil rusky a ja se
chytl. Trochu caje jsme popili, vymenili si mailove adresy a s vrelym
pozvanim do Baku, jsem se rozloucil.
Co je na tomto parku zajimave je to, ze jsou tu velmi vkusne rozmisteny
nejruznejsi protahovaci a posilovaci stroje, takze si tu muzete
i zacvicit.
Moc pekna je i cast venovana detem. Tady jsem potkal mladeho tatinka
s malickym Mahdim. Jsou z Afghanistanu, ale vzhledem k tamnejsi
situaci jiz devet let ziji v Iranu.
Mladi kluci, tak okolo patnacti let tu posedavaji na lavickach a vedou
hlasite a silacke reci, kterymi se snazi upoutat pozornost skupiny divek
sedicich naproti nim. Ale ty maji nosiky zaborene do nejakych knich a zda se,
ze nevnimaji. Jo, nevnimaji, staci je chvilku pozorovat a dat tomu cas. Obcas,
velmi nenapadne zvedly oci, jen tak trochu aby to kluci nevideli a podivaly se
na ne. Ale ti ruzne poskakovali a delali ruzne akrobacie takze si nemeli sanci
vsimnout, ze devcata si je prohlizeji. S usmevem a hrejivym pocitem jsem
sel zase o kousek dal.
Asi nejzajimavejsi bylo setkani na jedne z lavicek s teheranskym
pravnikem zhruba tricetiletym. Pozadal jsem o to, zda si ho mohu vyfotit,
jak sedi na koberci . Nemel nic proti, nabidl mi rozinky a uz jsme vypraveli.
Je advokatem verejneho prava, ale jakekoliv pravo v Iranu vychazi
z nabozenskych pravidel. Dostali jsme se k trestu smrti. Pry je to
pro vrahy, ale nakonec jsme se dostali i k jinym oblastem, za ktere hrozi
trest smrti. Zajimala mne otazka sexualniho zivota. Takze, pokud zenaty muz
svede jinou zenu a pritom se svoji zenou zije, je popraven. Pokud ale jeho zena
je pryc a nemohou spolu intimne zit a svede jinou zenu, je pouze zbicovan. Mladi
lide pred svatbou jdou do vezeni. A homosexualove do jednoho na popravu.
Tedy ti, kterym byl prokazan sexualni styk. Vysvetlil mi to tak, ze pro ne je
naprostym zakladem rodina jako pokracovani a zachovani kontinuity nejen rodu,
ale i naroda. A homosexualita z jejich hlediska vede
k postupnemu zastaveni rustu spolecnosti. Rozesli jsme se po dlouhe a
zajimave debate v pratelskem duchu.
Nakonec jsem byl rad, ze jsem dosel vcas domu, protoze byla takova prutrz
mracen, ze jsem to naposledy zazil v Tabrizu. A jakmile blyskalo a
hrmelo, soused z Iraku si pustil na notebooku zapadni hudbu. Asi aby ji
nikdo neslysel. Pozdeji mi vysvetlil, ze v Iranu neni zakazana zadna
hudba, pouze zpev. Ten islam nedovoluje. Tedy poslouchat Black celebration od
Depeche Mode pouze jako hudbu lze.
A dnes jsem se vypravil do tech vysnenych hor Alborz. Kousek nad
Teheranem je lanovka, nejdelsi na svete a ta vas vyveze do neuveritelene vyse
3900 m.n.m. Tesil jsem se jako male dite. Vstal jsem brzy, obloha cista
jako po vyprani. Po vcerejsim besneni ani stopa. Dostal jsem se tam taxiken,
metrem, pesky a zase taxikem a nakonec u lanovky bylo napsano, ze maji
prazdniny. Tak mam pocit, ze v tom Iranu sice maji oficialne volno pouze
jeden den v tydnu, ale jak mohou tak si to vynahrazuji. Alespon jsem se
prosel po okolo a kochal se pohledem na krasne a velmi blizke hory. Bylo tu
docela hodne iranskych turistu, dokonce i zen. A nektere z nich
v hadzabech, pohorkach a s trekkovymi holemi. Proste je to stejne,
jen jsou to zamotky.
Narodni muzeum bylo krasne, ostatni zavrena. Nejkrasnejsi mesita Teheranu
bude otevrena po nekolika dnech az zitra. Snad ji stihnu pred odjezdem.
Zitra odpoledne ve 14.00 odjizdim autobusem z Teheranu do
Istanbulu. V nedeli brzy rano odletam zpet do Prahy. Cesta konci, ale
verte mi, prozil jsem nejn neuveritelne mnozstvi zazitku okolo sebe, ale cesta
mi opet pomohla resit nektere me osobni situace, do kterych jsem se tesne pred
odjezdem do Iranu dostal. A behem toho mesice jsem doufam spatril novy
smer. Takove svetlo v dalce, malicky plaminek. Ale clovek vi, kudy ma a
predevsim chce jit dal.
Jakmile se vratim domu, jeste v nedeli napisu takove male zhodnocemi,
moji rekapitulaci, snad par vzpominek ukrytych na nejcestnejsim miste
v mem srdci. A to bude muj posledni prispevek z teto cesty. Ale
ja nekoncim, mne se tak snadno nezbavite. Uz sice balim zpet domu, ale
v hlave uz se rodi dalsi touhy a plany. A mam dojem, ze tentokrat
citim trochu i morske soli. Uvidime. Mejte se krasne.
