Vystupuji z terénního auta, které nás po klikaté cestě dovezlo nejvýše pod horu Cotopaxi, co to šlo. Zítra, brzo ráno, máme naplánovaný výstup na vrchol. Dnes nás čeká cesta na chatu, kde strávíme zbytek dne.
Nepatřím k typickým českým hazardérům, kteří začínají po světě být docela známí tím, že bez vybavení, či dostatku zkušeností, často ignorují místní zákazy a bezpečnostní doporučení, na výstupy se vydávají na vlastní pěst, aby se vyhnuli organizovaným skupinám, a ještě se tím chlubí. Ale i mě štvou nehorázné ceny, které si “guidi” za své služby účtují, přestože zbytek obyvatel žije za pár dolarů denně, štve mě přehnaná bezpečnost (typicky v USA), kvůli které by turistu nejraději ani nepustili z auta.
A tak jsem vylezl na evropské třítisícovky v sandálích, na šestitisícovce jsem byl v riflích, Grand Canyon jsem, podobně jako další Češi, přes varování a strašidelné příběhy zahynuvších špičkových sportovců, zdolal dolů a zpět v jednom dni.
I když i tady jsou samozřejmě borci lezoucí na vlastní pěst, já znám svoje limity a Cotopaxi se pokusím zdolat s asistencí průvodce. Jak jsem řekl, nejsem úplný hazardér. Dokonce jsem nelenil a na tento výstup se přímo z Ekvádoru přes Internet připojistil na vysokohorskou turistiku a nebezpečné sporty.
Tip: V blízkém městečku Latacunga, velké dopravní křižovatce, se dá nejen posedět v dobré pizzerii, či koupit sladké mango na velikánském barevném trhu, ale taky domluvit cestu na Cotopaxi v jedné z několika cestovních kancelářích. Cena je hodně o vyjednávání, vybavení zánovní, ale lidé a služby fajn.
Pokud vám to peněženka dovolí, zkuste si najmout průvodce jen pro vás, vyhnete se tomu, že se budete muset z výstupu vrátit, projeví-li se u kohokoliv dalšího ve vaší skupině horská nemoc.
Tato hora patří, z pohledu horolezce, mezi choďáky, přesto se vychází v noci, po sněhu, mezi puklinami a já jsem rád, že si mě na provázku vede místní chlapík. Ze začátku, dokud mi stačí dech, konverzujeme a já zjišťuji, jak moc má hory rád a jak moc má rád i svoji práci. Čím výš jsme, tím méně rozumím tomu, že někdo dobrovolně leze na podobnou horu víc než jednou za život. Kousek pod vrcholem přestávám rozumnět i tomu, že tam někdo chce vylézt i jednou.
Nakonec horu zdoláváme, rozednívá se a z Cotopaxi, 5.897 metrů vysoké sopky, se otvírá úžasný výhled do okolí.
Ať už patříte k hazardérům nebo cestovatelům spíše opatrným, ke srovnání různých cestovních pojištění můžete využít třeba portál srovnejto.cz.
