V poloprázdném nočním vlaku z Vilniusu do Kaliningradu jsme byli asi jediní cizinci – dva Češi a jeden Slovák. Ráno jsme byli v Kaliningradu, vlak zastavil na nádraží pamatujícím ještě Německou říší, kde jsme se v místní noclehárně ubytovali. Bylo na čase vyrazit objevovat nejzápadnější ruskou oblast…

Poznávání západního Ruska – Kaliningrad

Kaliningrad je zvláštní město, snoubí se tu německá, sovětská a ruská architektura a jen ta německá ale vypadá zajímavě. Před nádražím míjíme sochu Michaila Kalinina, sovětského funkcionáře, který dal městu jméno. Procházíme německou městskou branou, za kterou se nachází několik starých ‚chruščovek‘, paneláků, které se začaly stavět za Chruščova. Když si je fotíme, přichází k nám Vitalij, už má trochu přihnuto a dlouho nám vysvětluje, kam se máme jít podívat a jak se mu žije, nakonec se ptá, jestli si vydělal na pivo a když ho dostane, spokojeně vypráví dál.

Za chvílí již kráčíme po Leninově prospektu k největší dominantě Kaliningradu – Královecké katedrále, umístěné na ostrově uprostřed řeky Pregolji. Barokní stavba ze 14. století je nově zrekonstruována, ale chrám je zavřený, a tak si ji aspoň prohlížíme zvenčí, v severní stěně je hrob Immanuela Kanta. Naproti přes řeku kdysi stával Královecký zámek, za války byl zničen, a tak se komunisté rozhodli postavit tam budovu sovětu, stavěli ji asi 40 let (kvůli špatnému podloží) a pořád vypadá nedokončeně. Někde jsem četl, že se umístila hodně vysoko na žebříčku nejošklivějších sovětských staveb.

Jdeme dále po nábřeží řeky až k námořnímu muzeu, mají tu ponorku, tak se jdeme podívat. Ponorka je mrňavá, připadá mi, že kromě nás tří a průvodce by se tam už nikdo nevešel, ale prý tam normálně žilo několik desítek námořníků. To si neumím moc představit. Vidět Kaliningrad skrz periskop stálo za to.

Večer se procházíme v centru, hlavní náměstí je zrekonstruované a kromě nového pravoslavného chrámu prakticky nic nepřipomíná, že jsme v Rusku. Ještě se koukneme, kde sídlí Baltská flotila (německá budova před kterou stojí socha Petra I.), vyfotíme si divadlo a vedlejšími uličkami kolem kaskády rybníků se vracíme zpátky na nádraží.

Nejzápadnější ruské město – Baltijsk

Ráno vyrážíme mimo Kaliningrad, pojedeme do Baltijsku, nejzápadnějšího ruského města a zároveň hlavního přístavu Baltské flotily. Prý proto, že je to vojensky důležité město se před ním provádí vojenské kontroly a jako cizinci bychom prý měli mít propustku. Paní průvodčí v autobuse však nevěděla, jestli propustku opravdu musíme mít nebo ne a nakonec se zeptala, jakou barvu mají naše pasy. Když jsme řekli, že červenou, řekla, že Rusové mají taky červené pasy a ať při kontrole ukážeme jen obal, třeba si podle barvy nevšimnou, že nejsme Rusové. Nakonec autobus zastavuje na kontrolním stanovišti, ale vystoupila jen paní průvodčí, pozdravila se s nějakou vojákyní a jedeme dál.

Baltijsk je vojenské město, Rusové tu mají armádu, Němci tu měli armádu, předtím tu Švédové měli armádu, a tak ve městě vidíme staré německé vojenské domy, starou švédskou pevnost (ta je dost zdevastovaná a zavřená) a jednoho sovětského Lenina. Naše první kroky směřují k moři, došli jsme až k dlouhému ostrohu, kam se sešlo snad celé mužské obyvatelstvo města, aby lovilo ryby. Jdeme okolo nich a vypadá to, že ulovit rybu se povedlo málokomu. Hlavním cílem tohoto rybaření však asi bude pokec s kamarády, pití vodky a relaxace bez manželek. Vracíme se zpátky do centra, působí hodně ospale, ještě ho rychle procházíme, mají tu starý maják a sochu Petra. Válečné lodě jsme neviděli žádné. Pak už ale musíme zpátky do Kaliningradu, kluci jedou večer do Varšavy a máme na knap.

Přímořské město Zelenogradsk

Kluci už jsou v Polsku a já vyrážím autobusem do Zelenogradsku, lázní na pobřeží Baltu. Cesta trvá asi půl hodiny.

Zelenogradsk je malé město, připomíná spíše vesnici. Je zde plno malých domečků, podobných těm, které jsou vidět v českém pohraničí. Procházím několika ulicemi, moc se mi líbí starý hotel, před ním je opět socha Lenina, který spíše připomíná lázeňského hosta, než státníka. Ještě pár kroku a jsem u moře. Nedá mi to a jdu se projít kousek po pláži. Je nedělní poledne a stejná procházka napadla spoustu dalších lidí, pláž se mění v promenádu. Pláž je oblázkovopísečná s navátými dunami, kousek odtud začíná Kurská kosa, na tu ale nemám čas. Začíná poprchávat a já se vracím zpátky do města. Opět procházím uličkami, v jedné z nich je starý luteránský kostel, rusky se mu říká kircha, nyní však slouží pravoslavným věřícím. Vypadá moc zajímavě, vevnitř má pravoslavný ikonostas a zvenku na věži, kde dřív byly hodiny je ikona.

Dorážím k nádraží, doufám, že pojede autobus do Světlogorsku, dalších lázní. Podle jízdního řádu by měl jet, ale žádný se neobjevuje. Začíná mnohem víc pršet a tak bude nejlepší vrátit se do Kaliningradu. Autobus taky žádný, ale zrovna bude odjíždět električka. Prý se dá lístek koupit ve vlaku, nakonec jsem jediný z celého vagónu nemusel platit. Nechápu to, asi pozornost vůči turistům…

Kaliningradská oblast není hledanou turistickou destinací, přesto však má své kouzlo a dokáže příjemně překvapit. Rozhodně se sem musím někdy vrátit.

Doprava a vstup do oblasti Kaliningradu

Ke vstupu do oblasti je potřeba ruské vízům. Pokud cizinec jede do Kaliningradu z vlastního Ruska, musí mít alespoň dvouvstupové vízum (a samozřejmě běloruské tranzitní vízum), přejezd přes země oddělující Rusko a Kaliningrad se totiž počítá jako opuštění ruského teritoria a to i když jedete např. přímým vlakem Moskva – Kaliningrad. Jediná možnost, jak se do Kaliningradu dostat s vízem na jeden vstup, je letecky. Vnitrostátní letenky do Kaliningradu jsou často levnější než vlak. Z České republiky do Kaliningradu přímé spojení neexistuje. Jednou denně jezdí do Kaliningradu vlak z Berlína. Autobusová společnost Eurolines spojuje Kaliningrad s pobaltskými státy, společnost Königsavto zajišťuje spoj do Gdaňsku.

Ubytovat se v Kaliningradu je možné přímo na nádraží (Južnyj vokzal), kde je v hlavní budově zřízen poměrně komfortní a levný hostel. Noc v třílůžkovém pokoji stojí přibližně 300 korun na osobu. Cestování po Kaliningradské oblasti je snadné. Z autobusového nádraží, které leží hned vedle železničního, odjíždějí autobusy do všech významnějších měst oblasti.

V poloprázdném nočním vlaku z Vilniusu do Kaliningradu jsme byli asi jediní cizinci – dva Češi a jeden Slovák. Ráno jsme byli v Kaliningradu, vlak zastavil na nádraží pamatujícím ještě Německou říší, kde jsme se v místní noclehárně ubytovali. Bylo na čase vyrazit objevovat nejzápadnější ruskou oblast…

Poznávání západního Ruska – Kaliningrad

Kaliningrad je zvláštní město, snoubí se tu německá, sovětská a ruská architektura a jen ta německá ale vypadá zajímavě. Před nádražím míjíme sochu Michaila Kalinina, sovětského funkcionáře, který dal městu jméno. Procházíme německou městskou branou, za kterou se nachází několik starých ‚chruščovek‘, paneláků, které se začaly stavět za Chruščova. Když si je fotíme, přichází k nám Vitalij, už má trochu přihnuto a dlouho nám vysvětluje, kam se máme jít podívat a jak se mu žije, nakonec se ptá, jestli si vydělal na pivo a když ho dostane, spokojeně vypráví dál.

Za chvílí již kráčíme po Leninově prospektu k největší dominantě Kaliningradu – Královecké katedrále, umístěné na ostrově uprostřed řeky Pregolji. Barokní stavba ze 14. století je nově zrekonstruována, ale chrám je zavřený, a tak si ji aspoň prohlížíme zvenčí, v severní stěně je hrob Immanuela Kanta. Naproti přes řeku kdysi stával Královecký zámek, za války byl zničen, a tak se komunisté rozhodli postavit tam budovu sovětu, stavěli ji asi 40 let (kvůli špatnému podloží) a pořád vypadá nedokončeně. Někde jsem četl, že se umístila hodně vysoko na žebříčku nejošklivějších sovětských staveb.

Jdeme dále po nábřeží řeky až k námořnímu muzeu, mají tu ponorku, tak se jdeme podívat. Ponorka je mrňavá, připadá mi, že kromě nás tří a průvodce by se tam už nikdo nevešel, ale prý tam normálně žilo několik desítek námořníků. To si neumím moc představit. Vidět Kaliningrad skrz periskop stálo za to.

Večer se procházíme v centru, hlavní náměstí je zrekonstruované a kromě nového pravoslavného chrámu prakticky nic nepřipomíná, že jsme v Rusku. Ještě se koukneme, kde sídlí Baltská flotila (německá budova před kterou stojí socha Petra I.), vyfotíme si divadlo a vedlejšími uličkami kolem kaskády rybníků se vracíme zpátky na nádraží.

Nejzápadnější ruské město – Baltijsk

Ráno vyrážíme mimo Kaliningrad, pojedeme do Baltijsku, nejzápadnějšího ruského města a zároveň hlavního přístavu Baltské flotily. Prý proto, že je to vojensky důležité město se před ním provádí vojenské kontroly a jako cizinci bychom prý měli mít propustku. Paní průvodčí v autobuse však nevěděla, jestli propustku opravdu musíme mít nebo ne a nakonec se zeptala, jakou barvu mají naše pasy. Když jsme řekli, že červenou, řekla, že Rusové mají taky červené pasy a ať při kontrole ukážeme jen obal, třeba si podle barvy nevšimnou, že nejsme Rusové. Nakonec autobus zastavuje na kontrolním stanovišti, ale vystoupila jen paní průvodčí, pozdravila se s nějakou vojákyní a jedeme dál.

Baltijsk je vojenské město, Rusové tu mají armádu, Němci tu měli armádu, předtím tu Švédové měli armádu, a tak ve městě vidíme staré německé vojenské domy, starou švédskou pevnost (ta je dost zdevastovaná a zavřená) a jednoho sovětského Lenina. Naše první kroky směřují k moři, došli jsme až k dlouhému ostrohu, kam se sešlo snad celé mužské obyvatelstvo města, aby lovilo ryby. Jdeme okolo nich a vypadá to, že ulovit rybu se povedlo málokomu. Hlavním cílem tohoto rybaření však asi bude pokec s kamarády, pití vodky a relaxace bez manželek. Vracíme se zpátky do centra, působí hodně ospale, ještě ho rychle procházíme, mají tu starý maják a sochu Petra. Válečné lodě jsme neviděli žádné. Pak už ale musíme zpátky do Kaliningradu, kluci jedou večer do Varšavy a máme na knap.

Přímořské město Zelenogradsk

Kluci už jsou v Polsku a já vyrážím autobusem do Zelenogradsku, lázní na pobřeží Baltu. Cesta trvá asi půl hodiny.

Zelenogradsk je malé město, připomíná spíše vesnici. Je zde plno malých domečků, podobných těm, které jsou vidět v českém pohraničí. Procházím několika ulicemi, moc se mi líbí starý hotel, před ním je opět socha Lenina, který spíše připomíná lázeňského hosta, než státníka. Ještě pár kroku a jsem u moře. Nedá mi to a jdu se projít kousek po pláži. Je nedělní poledne a stejná procházka napadla spoustu dalších lidí, pláž se mění v promenádu. Pláž je oblázkovopísečná s navátými dunami, kousek odtud začíná Kurská kosa, na tu ale nemám čas. Začíná poprchávat a já se vracím zpátky do města. Opět procházím uličkami, v jedné z nich je starý luteránský kostel, rusky se mu říká kircha, nyní však slouží pravoslavným věřícím. Vypadá moc zajímavě, vevnitř má pravoslavný ikonostas a zvenku na věži, kde dřív byly hodiny je ikona.

Dorážím k nádraží, doufám, že pojede autobus do Světlogorsku, dalších lázní. Podle jízdního řádu by měl jet, ale žádný se neobjevuje. Začíná mnohem víc pršet a tak bude nejlepší vrátit se do Kaliningradu. Autobus taky žádný, ale zrovna bude odjíždět električka. Prý se dá lístek koupit ve vlaku, nakonec jsem jediný z celého vagónu nemusel platit. Nechápu to, asi pozornost vůči turistům…

Kaliningradská oblast není hledanou turistickou destinací, přesto však má své kouzlo a dokáže příjemně překvapit. Rozhodně se sem musím někdy vrátit.

Doprava a vstup do oblasti Kaliningradu

Ke vstupu do oblasti je potřeba ruské vízům. Pokud cizinec jede do Kaliningradu z vlastního Ruska, musí mít alespoň dvouvstupové vízum (a samozřejmě běloruské tranzitní vízum), přejezd přes země oddělující Rusko a Kaliningrad se totiž počítá jako opuštění ruského teritoria a to i když jedete např. přímým vlakem Moskva – Kaliningrad. Jediná možnost, jak se do Kaliningradu dostat s vízem na jeden vstup, je letecky. Vnitrostátní letenky do Kaliningradu jsou často levnější než vlak. Z České republiky do Kaliningradu přímé spojení neexistuje. Jednou denně jezdí do Kaliningradu vlak z Berlína. Autobusová společnost Eurolines spojuje Kaliningrad s pobaltskými státy, společnost Königsavto zajišťuje spoj do Gdaňsku.

Ubytovat se v Kaliningradu je možné přímo na nádraží (Južnyj vokzal), kde je v hlavní budově zřízen poměrně komfortní a levný hostel. Noc v třílůžkovém pokoji stojí přibližně 300 korun na osobu. Cestování po Kaliningradské oblasti je snadné. Z autobusového nádraží, které leží hned vedle železničního, odjíždějí autobusy do všech významnějších měst oblasti.