To se to jezdí, když napadne pár čísel čerstvého prašanu

Volné dny mezi Vánocemi a oslavami konce roku starého a počátku nového se dají prožít různě. Někdo odpočívá, jiný navštěvuje příbuzné, další sleduje oblíbené pohádky a někteří se rádi zaboří do bílé stopy a vychutnávají kilometry běžeckých tratí. Já patřím mezi ty, kteří rádi kombinují odpočinek, pohádky, ale když je sníh, tak nezaváhám a musím alespoň pár desítek kilometrů za sezónu ujet. Ne, nepatřím mezi ty, kteří zdolávají různé závody, vyžívají se v předbíhání pomalejších a získávání různých ocenění a titulů. Ano, miluju krásnou bílou stopu a v ní se vyžívám, více bruslím než jezdím klasikou. Ale zvládám obojí, a když je krásný sníh, tak jsem i rychlá a užívám si to!

Přelom roku 2009 a 2010 jsem s několika dalšími milovníky Jizerských hor strávila v Příchovicích v penzionu Štěstíčko. Mimo času stráveného hraním na kytary a zpěvem, popíjením piva a pojídáním zbytků cukroví a připravených jednohubek, jsme strávili také pár hodin v bílé stopě, brázděním Krkonoš a Jizerek.

Z Příchovic je to co by kamenem dohodil do Harrachova, Rokytnice nebo do Kořenova či Polubného. Tedy ideální poloha pro ty, kteří mají v úmyslu se, jak říkají běžkaři, trochu sklouznout.

Oblíbený cíl – Dvoračky v Krkonoších

Jedna z velmi oblíbených běžeckých cest vede na Dvoračky v Krkonoších. Můžete zvolit několik cest, které vás tam zavedou. Naše vedla z Rokytnice nad Jizerou přes Ručičky, poté napříč přes několik sjezdovek až k chatě Dvoračky. V místní chatě nejde nezastavit na občerstvení! Už od „pradávna“ tam dělají výborné domácí housky a rohlíky, dršťkovou polévku a vdolečky s borůvkami. Jak říkává můj táta, že na Dvoračkách se musí zastavit na jedno DPH (dršťková, pivo a houska), tak to jsme s chutí vyplnili a zastavili se. Dál už záleží na vás, jestli těch piv bude víc nebo jestli se přemluvíte a po chvíli se opět vrhnete do stopy. Ta pak může vést nahoru na Pláně a pak přes Labskou boudu k Vosecké boudě a pak přes Krakonošovu snídani dolů do Harrachova nebo zpět na Ručičky a k autu na parkoviště pod Lysou horou. Celkový dojem z výletu záleží na kvalitě sněhu a počasí. Větší část této trasy je spíš na klasiku a bruslení si musíte nechat na jindy.

Běžkování v Jizerských horách

Třeba na další den, kdy můžete stejně jako já s kamarády vyrazit do Jizerských hor. Konkrétně do Polubného, odkud vede krásná cesta Jizerskou magistrálou až na Smědavu. Tam po přibližně 12 kilometrech můžete občerstvit svoje tělo na Chatě Smědava a poté pokračovat Promenádní cestou přes Zimní kiosek na Mořinu nebo se přes křižovatku U Bunkru vrátit zpět na Magistrálu a v pohodovém tempu dojet zpět do Polubného. Celkem budete mít v nohách 25 kilometrů. Trasa je perfektní, zvlášť když napadne dostatek sněhu a jsou vyžehlené dvě stopy, mezi kterými je dostatek místa i pro širokorozchodné bruslaře.

Další běžeckou extázi můžete při kvalitním sněhu a dobrém počasí zažít v dalším centru Jizerských Hor, konkrétně na Bedřichově. Tam nasadíte lyže na stadionu, odkud startuje i Jizerská padesátka a sundat je můžete po libovolném počtu kilometrů na stejném místě. Mně nejvíce vyhovuje cesta od stadionu na Novou Louku, přes Hřebínek na Kristiánov, zpět na Novou Louku a pak už zase zpět ke stadionu v Bedřichově. Během cesty naleznete občerstvení na Nové louce v chatě Šámalka nebo v kiosku na Hřebínku, který většinou okupují desítky běžkařů. Pokud to nestihnete během cesty, tak po doběhnutí zpět zastavte v hospodě Dolina, která je hned pod stadionem a kde je velmi milý personál.

To se to jezdí, když napadne pár čísel čerstvého prašanu

Volné dny mezi Vánocemi a oslavami konce roku starého a počátku nového se dají prožít různě. Někdo odpočívá, jiný navštěvuje příbuzné, další sleduje oblíbené pohádky a někteří se rádi zaboří do bílé stopy a vychutnávají kilometry běžeckých tratí. Já patřím mezi ty, kteří rádi kombinují odpočinek, pohádky, ale když je sníh, tak nezaváhám a musím alespoň pár desítek kilometrů za sezónu ujet. Ne, nepatřím mezi ty, kteří zdolávají různé závody, vyžívají se v předbíhání pomalejších a získávání různých ocenění a titulů. Ano, miluju krásnou bílou stopu a v ní se vyžívám, více bruslím než jezdím klasikou. Ale zvládám obojí, a když je krásný sníh, tak jsem i rychlá a užívám si to!

Přelom roku 2009 a 2010 jsem s několika dalšími milovníky Jizerských hor strávila v Příchovicích v penzionu Štěstíčko. Mimo času stráveného hraním na kytary a zpěvem, popíjením piva a pojídáním zbytků cukroví a připravených jednohubek, jsme strávili také pár hodin v bílé stopě, brázděním Krkonoš a Jizerek.

Z Příchovic je to co by kamenem dohodil do Harrachova, Rokytnice nebo do Kořenova či Polubného. Tedy ideální poloha pro ty, kteří mají v úmyslu se, jak říkají běžkaři, trochu sklouznout.

Oblíbený cíl – Dvoračky v Krkonoších

Jedna z velmi oblíbených běžeckých cest vede na Dvoračky v Krkonoších. Můžete zvolit několik cest, které vás tam zavedou. Naše vedla z Rokytnice nad Jizerou přes Ručičky, poté napříč přes několik sjezdovek až k chatě Dvoračky. V místní chatě nejde nezastavit na občerstvení! Už od „pradávna“ tam dělají výborné domácí housky a rohlíky, dršťkovou polévku a vdolečky s borůvkami. Jak říkává můj táta, že na Dvoračkách se musí zastavit na jedno DPH (dršťková, pivo a houska), tak to jsme s chutí vyplnili a zastavili se. Dál už záleží na vás, jestli těch piv bude víc nebo jestli se přemluvíte a po chvíli se opět vrhnete do stopy. Ta pak může vést nahoru na Pláně a pak přes Labskou boudu k Vosecké boudě a pak přes Krakonošovu snídani dolů do Harrachova nebo zpět na Ručičky a k autu na parkoviště pod Lysou horou. Celkový dojem z výletu záleží na kvalitě sněhu a počasí. Větší část této trasy je spíš na klasiku a bruslení si musíte nechat na jindy.

Běžkování v Jizerských horách

Třeba na další den, kdy můžete stejně jako já s kamarády vyrazit do Jizerských hor. Konkrétně do Polubného, odkud vede krásná cesta Jizerskou magistrálou až na Smědavu. Tam po přibližně 12 kilometrech můžete občerstvit svoje tělo na Chatě Smědava a poté pokračovat Promenádní cestou přes Zimní kiosek na Mořinu nebo se přes křižovatku U Bunkru vrátit zpět na Magistrálu a v pohodovém tempu dojet zpět do Polubného. Celkem budete mít v nohách 25 kilometrů. Trasa je perfektní, zvlášť když napadne dostatek sněhu a jsou vyžehlené dvě stopy, mezi kterými je dostatek místa i pro širokorozchodné bruslaře.

Další běžeckou extázi můžete při kvalitním sněhu a dobrém počasí zažít v dalším centru Jizerských Hor, konkrétně na Bedřichově. Tam nasadíte lyže na stadionu, odkud startuje i Jizerská padesátka a sundat je můžete po libovolném počtu kilometrů na stejném místě. Mně nejvíce vyhovuje cesta od stadionu na Novou Louku, přes Hřebínek na Kristiánov, zpět na Novou Louku a pak už zase zpět ke stadionu v Bedřichově. Během cesty naleznete občerstvení na Nové louce v chatě Šámalka nebo v kiosku na Hřebínku, který většinou okupují desítky běžkařů. Pokud to nestihnete během cesty, tak po doběhnutí zpět zastavte v hospodě Dolina, která je hned pod stadionem a kde je velmi milý personál.