Pákistán – země, která má k roku 2009 neuvěřitelných 180 miliónů lidí. Všichni tito lidé se téměř denně dopravují a využívají ať už hromadnou dopravu nebo vlastní automobil. To způsobuje samozřejmě dopravní zácpy hlavně ve větších městech jako je Islamabád, Karáčí, Lahore nebo Peshawar. Nejhorší je to v časech, kdy začíná a končí škola a pracovní doba. Lidé tady trpí hlavně v létě, kdy teploty šplhají k 45 stupňům a z kolony se není možné dostat. Každý musí počítat s tím, že je nutná rezerva na to, aby se včas dostal, kam potřebuje. Také se může stát, že narazíte na kolonu vládních automobilů, které mají vždy a za každých okolností přednost. Tím se zdržení ještě znásobí.
Metro, které by stejně jako u nás mohlo kolapsům dopravy ulevit, v Pákistánu neexistuje. Zato je tu spousta dalších jiných možností v kteroukoliv hodinu a den. Obchody jsou tu otevřené pozdě do noci a doprava tedy funguje téměř bez přestání.
Jedeme autobusem
Mezi nejlevnější patří autobusová doprava. Ta má ale velkou nevýhodu. Většinou se neřídí jízdními řády, ale autobusy čekají, dokud se nenaplní lidmi. Teprve potom můžou vyrazit. Bývají přeplněné, lidé visí z autobusů jako hrozny a přepravují se i na střeše! Kdo sedí na střeše, platí nejnižší jízdné.
V pákistánských autobusech je ještě další zvláštnost. Nenastupujete předními dveřmi, ale jakýmikoliv chcete. Kromě řidiče totiž jedou ještě další dva muži. Jeden je prodejce jízdenek, který po nastoupení obejde cestující a vybírá peníze a druhý má dva úkoly. Před nastoupením čeká u autobusu a vykřikuje destinaci, kam autobus jede, podle toho si cestující vybírají autobus, kterým pojedou. Potom ho lidé v autobusu upozorňují, když chtějí vystoupit. On dá pokyn řidiči, aby zastavil. Autobus nezastavuje na předem určených zastávkách, ale podle potřeb lidí. V autobusech městské dopravy ženy a muži nemohou sedět spolu. Přední řady jsou vyhrazeny ženám a zadní mužům. Nad předními sedadly je nápis „ladies“= ženy. Autobusy v Pákistánu jsou většinou bohatě dekorovány.
Silnice nejsou v dobrém stavu a na cestách je dost nebezpečných úseků, kdy se projíždí kolem vysokých skal a velmi strmých a hlubokých roklí. Některá místa jsou oficiálně označená jako nebezpečné zóny.
Jízda rikšou je zážitek
Další levnou přepravu zajišťuje rikša. Rikša je „motorová tříkolka“. Nejvyužívanější je ve velkých městech. Rikša nemůže jezdit do kopce, takže ji nelze použít v horách. Kromě řidiče může pojmout dva dospělé. Rikšu zastavíte mávnutím, dohodnete trasu a o ceně se smlouvá. Jízda rikšou je nezapomenutelný zážitek. I vaše tělo vám ho bude ještě nějakou chvíli připomínat, protože všechny vaše kosti se budou během jízdy třást.
Stejně tak se smlouvá o ceně s taxikáři. Taxi služby nejsou příliš drahé, protože jezdí na plyn nebo naftu. Benzín je v Pákistánu velmi drahý. Většina nových taxíků je žluté barvy a není problém chytit taxi v jakoukoliv hodinu. Starší taxi vozy jsou černé a značně opotřebované. Cesta městem je velmi příjemná. V každém jedoucím taxíku můžete poslouchat melodickou pákistánskou hudbu. Taxikáři nejsou v Pákistánu moc výděleční. Většinou pracují samostatně s vlastními vozy.
Letecká doprava je dražší
Protože Pákistán je rozlehlá země s velkými vzdálenostmi, často se využívá vnitrostátní letecká doprava. Celkem je v celé zemi okolo 139 letišť, z toho 6 mezinárodních ve městech Islamabad, Karáčí, Lahore, Peshawar, Quetta a Gwadar. Bohužel však hlavně v horách je značně nepravidelná kvůli špatnému počasí. Někdy se může stát, že někde uvíznete i celý týden a čekáte, až letadlo bude moci vzlétnout. Pro vnitrostátní lety se používají starší stroje pro menší počet cestujících. Nejznámější letecká společnost je tu PIA. Pro některé obyvatele je však cenově nedostupná. Pro cizince jsou ceny dvojnásobné. Při koupi letenek můj manžel platil poloviční cenu. Když jsem se nad tím pozastavila, bylo mi vysvětleno, že jsem cizinec a tudíž mám vyšší taxu.
Vlaková doprava se taktéž využívá spíše pro vzdálenější trasy. Ceny jsou přijatelné. Železnice byla v Pákistánu vybudována Brity, v současné době ji vlastní stát, který připravuje projekty na zlepšení a modernizaci, např. rychlovlaky.
Policejní kontroly
Spousta rodin má vlastní auto. Na ulicích uvidíte hodně větších aut. Je to proto, že pákistánské rodiny jsou také velké. Obvykle tu uvidíte asijské značky jako Toyota, Suzuki, Honda, Mitsubishi. V Pákistánu se jezdí vlevo. Vzhledem k teplému počasí zde nepotřebujete přezouvat pneumatiky na zimní. Na ulicích se často setkáte s policejní silniční kontrolou. Někdy se jedná o kontrolu vozu, dokladů nebo řidičského průkazu. Sama jsem zažila spoustu kontrol, kdy policie kontrolovala, kdo je ve voze, kam jedeme, co vezeme. Bylo to z důvodu bezpečnosti. Jelikož v poslední době jsou tu na denním pořádku teroristické útoky, vláda zavedla více bezpečnostních opatření.
Pákistán – země, která má k roku 2009 neuvěřitelných 180 miliónů lidí. Všichni tito lidé se téměř denně dopravují a využívají ať už hromadnou dopravu nebo vlastní automobil. To způsobuje samozřejmě dopravní zácpy hlavně ve větších městech jako je Islamabád, Karáčí, Lahore nebo Peshawar. Nejhorší je to v časech, kdy začíná a končí škola a pracovní doba. Lidé tady trpí hlavně v létě, kdy teploty šplhají k 45 stupňům a z kolony se není možné dostat. Každý musí počítat s tím, že je nutná rezerva na to, aby se včas dostal, kam potřebuje. Také se může stát, že narazíte na kolonu vládních automobilů, které mají vždy a za každých okolností přednost. Tím se zdržení ještě znásobí.
Metro, které by stejně jako u nás mohlo kolapsům dopravy ulevit, v Pákistánu neexistuje. Zato je tu spousta dalších jiných možností v kteroukoliv hodinu a den. Obchody jsou tu otevřené pozdě do noci a doprava tedy funguje téměř bez přestání.
Jedeme autobusem
Mezi nejlevnější patří autobusová doprava. Ta má ale velkou nevýhodu. Většinou se neřídí jízdními řády, ale autobusy čekají, dokud se nenaplní lidmi. Teprve potom můžou vyrazit. Bývají přeplněné, lidé visí z autobusů jako hrozny a přepravují se i na střeše! Kdo sedí na střeše, platí nejnižší jízdné.
V pákistánských autobusech je ještě další zvláštnost. Nenastupujete předními dveřmi, ale jakýmikoliv chcete. Kromě řidiče totiž jedou ještě další dva muži. Jeden je prodejce jízdenek, který po nastoupení obejde cestující a vybírá peníze a druhý má dva úkoly. Před nastoupením čeká u autobusu a vykřikuje destinaci, kam autobus jede, podle toho si cestující vybírají autobus, kterým pojedou. Potom ho lidé v autobusu upozorňují, když chtějí vystoupit. On dá pokyn řidiči, aby zastavil. Autobus nezastavuje na předem určených zastávkách, ale podle potřeb lidí. V autobusech městské dopravy ženy a muži nemohou sedět spolu. Přední řady jsou vyhrazeny ženám a zadní mužům. Nad předními sedadly je nápis „ladies“= ženy. Autobusy v Pákistánu jsou většinou bohatě dekorovány.
Silnice nejsou v dobrém stavu a na cestách je dost nebezpečných úseků, kdy se projíždí kolem vysokých skal a velmi strmých a hlubokých roklí. Některá místa jsou oficiálně označená jako nebezpečné zóny.
Jízda rikšou je zážitek
Další levnou přepravu zajišťuje rikša. Rikša je „motorová tříkolka“. Nejvyužívanější je ve velkých městech. Rikša nemůže jezdit do kopce, takže ji nelze použít v horách. Kromě řidiče může pojmout dva dospělé. Rikšu zastavíte mávnutím, dohodnete trasu a o ceně se smlouvá. Jízda rikšou je nezapomenutelný zážitek. I vaše tělo vám ho bude ještě nějakou chvíli připomínat, protože všechny vaše kosti se budou během jízdy třást.
Stejně tak se smlouvá o ceně s taxikáři. Taxi služby nejsou příliš drahé, protože jezdí na plyn nebo naftu. Benzín je v Pákistánu velmi drahý. Většina nových taxíků je žluté barvy a není problém chytit taxi v jakoukoliv hodinu. Starší taxi vozy jsou černé a značně opotřebované. Cesta městem je velmi příjemná. V každém jedoucím taxíku můžete poslouchat melodickou pákistánskou hudbu. Taxikáři nejsou v Pákistánu moc výděleční. Většinou pracují samostatně s vlastními vozy.
Letecká doprava je dražší
Protože Pákistán je rozlehlá země s velkými vzdálenostmi, často se využívá vnitrostátní letecká doprava. Celkem je v celé zemi okolo 139 letišť, z toho 6 mezinárodních ve městech Islamabad, Karáčí, Lahore, Peshawar, Quetta a Gwadar. Bohužel však hlavně v horách je značně nepravidelná kvůli špatnému počasí. Někdy se může stát, že někde uvíznete i celý týden a čekáte, až letadlo bude moci vzlétnout. Pro vnitrostátní lety se používají starší stroje pro menší počet cestujících. Nejznámější letecká společnost je tu PIA. Pro některé obyvatele je však cenově nedostupná. Pro cizince jsou ceny dvojnásobné. Při koupi letenek můj manžel platil poloviční cenu. Když jsem se nad tím pozastavila, bylo mi vysvětleno, že jsem cizinec a tudíž mám vyšší taxu.
Vlaková doprava se taktéž využívá spíše pro vzdálenější trasy. Ceny jsou přijatelné. Železnice byla v Pákistánu vybudována Brity, v současné době ji vlastní stát, který připravuje projekty na zlepšení a modernizaci, např. rychlovlaky.
Policejní kontroly
Spousta rodin má vlastní auto. Na ulicích uvidíte hodně větších aut. Je to proto, že pákistánské rodiny jsou také velké. Obvykle tu uvidíte asijské značky jako Toyota, Suzuki, Honda, Mitsubishi. V Pákistánu se jezdí vlevo. Vzhledem k teplému počasí zde nepotřebujete přezouvat pneumatiky na zimní. Na ulicích se často setkáte s policejní silniční kontrolou. Někdy se jedná o kontrolu vozu, dokladů nebo řidičského průkazu. Sama jsem zažila spoustu kontrol, kdy policie kontrolovala, kdo je ve voze, kam jedeme, co vezeme. Bylo to z důvodu bezpečnosti. Jelikož v poslední době jsou tu na denním pořádku teroristické útoky, vláda zavedla více bezpečnostních opatření.
