Masív Mt. Kenya, druhá nejvyšší hora Afriky, je na rovníku ležící vyhaslá sopka, která má tří hlavní vrcholy. Batian (5 199 m n. m.) a Nelion (5 188 m n. m.) lze zdolat pouze za použití horolezecké techniky, třetí vrchol – Point Lenana (4 985 m n. m.) je možný zdolat turistiky. Naším cílem byl tedy ten „nejsnadnější“ vrchol, který pro nás i tak přestavoval obrovskou výzvu, stále se totiž jedná o horu vyšší než Mt. Blanc.
Netrénovaní kluci z města
Posledních několik měsíců, co pracujeme v Nairobi, se nám sportovní aktivity vyhýbaly, takže jsme bohužel postrádali jakoukoliv fyzičku, přesto jsme se rozhodli zdolat posvátnou horu kmene Kikuyu – Mount Kenya. V Nairobi jsme koupili mapu národního parku Mt. Kenya, přečetli několik rad z průvodců, nabalili krosny a přichystali se zážitky možné i nemožné. Ráno před odjezdem jsme ještě dokoupili zásoby, rukavice (nějak mě nenapadlo, že bych si do Afriky měl vzít rukavice), karimatku (tu jsem zapomněl v Evropě) a mohli jsme vyrazit matatu směr Nanyuki, naše výchozí město pro cestu Sirimon.
Přestože jsme plánovali vyrazit brzo ráno, jak je již v Nairobi zvykem, vše trvá déle, než člověk plánuje, takže jsme vyrazili okolo druhé hodiny odpoledne. Cesta byla překvapivě kvalitní, takže jsme do Nanyuki dorazili okolo páté. V městečku jsme najali auto, které nás zavezlo až k bráně do parku (2 650 m n. m.), kde nás však zaskočila striktní odpověď rangera, že nás do parku nepustí, protože je už pozdě.
Stanování před branami parku
Po neúspěšném půlhodinovém přemlouvání jsme to vzdali a postavili stany před branou do parku, dali si první „turistickou“ večeři a šli spát. Druhý den jsme vstávali okolo šesté ráno, abychom mohli vyrazit co nejdříve. Kolem stanu se nám procházeli zebry a my jsme nevěděli co fotit dříve, jestli východ slunce, nebo divokou zvěř.
Třídenní vstupné do parku stojí pro turisty 150 USD. My jsme se sice pokoušeli usmlouvat nižší vstupné, ale ani fakt, že v Nairobi již několik měsíců pracujeme, nám nepomohl. Po zaplacení plné ceny jsme se tedy vydali směr vrchol. Po asi třech hodinách stoupání jsme dorazili k Old Moses Chatě ve výšce 3 300 m n. m., kde jsme si dali oběd (polívka ze sáčku a zbytky chleba). Old Moses se většinou doporučuje jako místo prvního spaní, my jsme však byli plní sil, takže jsme se rozhodli pokračoval dál..
Dalším záchytným bodem je Shipton´s Kemp (doporučovaný jako místo druhého přespání) ve výšce 4 200 m n. m., který je však vzdálený 25 km od brány. My, znaveni stoupáním s dvacetikilovými batohy na zádech, ve kterých jsme si nesli stan, jídlo, vodu, oblečení a vše možné, jsme ukončili první den v parku asi šest kilometrů před Shipton´s Kempem. Okolo páté hodiny večer jsme si našli takovou malou jeskyňku, ve které jsme postavili stan, uvařili večeři a s výhledem na údolí zaplavené mraky šli spát.
Finální přiblížení k vrcholu
Ráno jsme opět vstávali s východem slunce, sbalili stan, nasnídali se a pokračovali v cestě. Po asi třech hodinách jsme dorazili do Shipton´s Kempu, kde jsme chvíli spočinuli, dali si další polévku na oběd a za mírného deště a sněžení stoupali další výškové metry kamenitým svahem.
Z kempu vede sice přímá cesta na vrchol Point Lenana, ale my jsme se rozhodli si celý masív obejít do chaty Austian Hut, kde jsme plánovali přespat a na vrchol se vydat až třetí den. Austrian Hut je vzdálená od Shipton´s kempu jen několik kilometrů, ale leží ve výšce 4 790 m n. m., což již představuje pro těla nezkušených výletníků slušnou zátěž.
Jardovi se již cestou dělalo špatně, těžce dýchal a každý krok pro něj byl utrpením. Proto nebylo divu, že jakmile jsme dorazili do Austrian Hut, zalezl do spacáku a vylezl z něj až druhý den v 4:00 ráno, když jsme se s čelovkama vydali na vrchol Point Lenana. Naším cílem bylo dosáhnout vrcholu dostatečně brzy, abychom viděli východ slunce.
Nemoc z převýšení a východ slunce
Na vrchol Lenany to bylo jen 200 výškových metrů, což však stačilo, aby se nám výšková nemoc představila v plném světle. Jarda již po několika metrech zvracel, ale i přes naléhání, že bychom se měli vrátit, pokračoval v cestě. Za zhruba hodinu jsme tedy oba stáli na vrcholu Point Lenana a těšili se na východ slunce. Jediné co jsme však viděli, byly mraky a mlha.
Štěstí nám bohužel nepřálo a zrovna v den našeho výstupu byl vrchol zalit v mracích. Abychom měli alespoň nějaký důkaz, že jsme oba dosáhli vrcholu, udělali jsme nezbytné vrcholové foto, jako vyznavači geocachingu založili keš na vrcholu Pt. Lenana a razili zpátky k Austrian Hut. Vrchol byl místy pokryt sněhem a námrazou, takže výstup i sestup byl velmi pomalý.
Cesta domů
Od Austian Hut jsme se vydali, cestou Naro Moru, do stejnojmenného městečka. V průvodci je tato cesta popsaná jako nejčastěji používaná a mírně vlhká. Slovní spojení „mírně vlhká“ se stalo interním vtipem mezi mnou a Jardou, protože posledních cca 6 km před dosažením meteorologické stanice, jsme šli potokem, ve který se „mírně vlhká“ cesta změnila. Naši procházku potokem doprovázel pravidelný déšť, občas se přidaly i kroupy a silný vítr.
Organizovaná skupina sebevrahů
Cestou dolů jsme potkali asi 30 studentů z Nairobi, které jsme začali přezdívat „Organizovaná skupina sebevrahů“. Během jednoho dne plánovali dosáhnout vrchol Point Lenana a zpět, jejich vybavení se skládalo z botasek u kluků a letních botiček u holek, riflí a igelitových tašek s pitím. Přestože jsme se je snažili přemluvit, ať to otočí a jdou s námi zpátky, odvážně pokračovali potokem dál.
Naše skupina sebevrahů naštěstí později dostala rozum a my je potkali v meteorologické stanici, kde jsme se k nim přidali a společně razili k bráně parku. Asi šest kilometrů před branou na ně čekal autobus, do kterého jsme se, jako správní Češi, vecpali a svezli se až do městečka Naro Moru.
Závěr výletu
V Naro Moru jsme byli okolo páté hodiny odpoledne, ale neměli jsme dostatek sil cestovat ještě další tři až čtyři hodiny do Nairobi. Našli jsme si tedy levný hostel, pořádně se najedli v místní restauraci a do Nairobi vyrazili druhý den ráno.
Celkově jsme utratili 150 USD za vstup do parku a okolo 2 000 Ksh (asi 500 Kč) za ostatní služby (doprava z/do Nairobi, ubytování, jídlo, apod.), nafotili přes 500 fotek, nastoupali stovky výškových metrů, zvládli trek na 4 až 5 dní za 2,5 dne a zažili věci možné i nemožné. Oba jsme zdolali naši první „pětitisícovku“ (těch patnáct metrů, co chybí do pěti tisíc, mi snad odpustíte) a už teďka se těšíme na další zážitky na horách.
Masív Mt. Kenya, druhá nejvyšší hora Afriky, je na rovníku ležící vyhaslá sopka, která má tří hlavní vrcholy. Batian (5 199 m n. m.) a Nelion (5 188 m n. m.) lze zdolat pouze za použití horolezecké techniky, třetí vrchol – Point Lenana (4 985 m n. m.) je možný zdolat turistiky. Naším cílem byl tedy ten „nejsnadnější“ vrchol, který pro nás i tak přestavoval obrovskou výzvu, stále se totiž jedná o horu vyšší než Mt. Blanc.
Netrénovaní kluci z města
Posledních několik měsíců, co pracujeme v Nairobi, se nám sportovní aktivity vyhýbaly, takže jsme bohužel postrádali jakoukoliv fyzičku, přesto jsme se rozhodli zdolat posvátnou horu kmene Kikuyu – Mount Kenya. V Nairobi jsme koupili mapu národního parku Mt. Kenya, přečetli několik rad z průvodců, nabalili krosny a přichystali se zážitky možné i nemožné. Ráno před odjezdem jsme ještě dokoupili zásoby, rukavice (nějak mě nenapadlo, že bych si do Afriky měl vzít rukavice), karimatku (tu jsem zapomněl v Evropě) a mohli jsme vyrazit matatu směr Nanyuki, naše výchozí město pro cestu Sirimon.
Přestože jsme plánovali vyrazit brzo ráno, jak je již v Nairobi zvykem, vše trvá déle, než člověk plánuje, takže jsme vyrazili okolo druhé hodiny odpoledne. Cesta byla překvapivě kvalitní, takže jsme do Nanyuki dorazili okolo páté. V městečku jsme najali auto, které nás zavezlo až k bráně do parku (2 650 m n. m.), kde nás však zaskočila striktní odpověď rangera, že nás do parku nepustí, protože je už pozdě.
Stanování před branami parku
Po neúspěšném půlhodinovém přemlouvání jsme to vzdali a postavili stany před branou do parku, dali si první „turistickou“ večeři a šli spát. Druhý den jsme vstávali okolo šesté ráno, abychom mohli vyrazit co nejdříve. Kolem stanu se nám procházeli zebry a my jsme nevěděli co fotit dříve, jestli východ slunce, nebo divokou zvěř.
Třídenní vstupné do parku stojí pro turisty 150 USD. My jsme se sice pokoušeli usmlouvat nižší vstupné, ale ani fakt, že v Nairobi již několik měsíců pracujeme, nám nepomohl. Po zaplacení plné ceny jsme se tedy vydali směr vrchol. Po asi třech hodinách stoupání jsme dorazili k Old Moses Chatě ve výšce 3 300 m n. m., kde jsme si dali oběd (polívka ze sáčku a zbytky chleba). Old Moses se většinou doporučuje jako místo prvního spaní, my jsme však byli plní sil, takže jsme se rozhodli pokračoval dál..
Dalším záchytným bodem je Shipton´s Kemp (doporučovaný jako místo druhého přespání) ve výšce 4 200 m n. m., který je však vzdálený 25 km od brány. My, znaveni stoupáním s dvacetikilovými batohy na zádech, ve kterých jsme si nesli stan, jídlo, vodu, oblečení a vše možné, jsme ukončili první den v parku asi šest kilometrů před Shipton´s Kempem. Okolo páté hodiny večer jsme si našli takovou malou jeskyňku, ve které jsme postavili stan, uvařili večeři a s výhledem na údolí zaplavené mraky šli spát.
Finální přiblížení k vrcholu
Ráno jsme opět vstávali s východem slunce, sbalili stan, nasnídali se a pokračovali v cestě. Po asi třech hodinách jsme dorazili do Shipton´s Kempu, kde jsme chvíli spočinuli, dali si další polévku na oběd a za mírného deště a sněžení stoupali další výškové metry kamenitým svahem.
Z kempu vede sice přímá cesta na vrchol Point Lenana, ale my jsme se rozhodli si celý masív obejít do chaty Austian Hut, kde jsme plánovali přespat a na vrchol se vydat až třetí den. Austrian Hut je vzdálená od Shipton´s kempu jen několik kilometrů, ale leží ve výšce 4 790 m n. m., což již představuje pro těla nezkušených výletníků slušnou zátěž.
Jardovi se již cestou dělalo špatně, těžce dýchal a každý krok pro něj byl utrpením. Proto nebylo divu, že jakmile jsme dorazili do Austrian Hut, zalezl do spacáku a vylezl z něj až druhý den v 4:00 ráno, když jsme se s čelovkama vydali na vrchol Point Lenana. Naším cílem bylo dosáhnout vrcholu dostatečně brzy, abychom viděli východ slunce.
Nemoc z převýšení a východ slunce
Na vrchol Lenany to bylo jen 200 výškových metrů, což však stačilo, aby se nám výšková nemoc představila v plném světle. Jarda již po několika metrech zvracel, ale i přes naléhání, že bychom se měli vrátit, pokračoval v cestě. Za zhruba hodinu jsme tedy oba stáli na vrcholu Point Lenana a těšili se na východ slunce. Jediné co jsme však viděli, byly mraky a mlha.
Štěstí nám bohužel nepřálo a zrovna v den našeho výstupu byl vrchol zalit v mracích. Abychom měli alespoň nějaký důkaz, že jsme oba dosáhli vrcholu, udělali jsme nezbytné vrcholové foto, jako vyznavači geocachingu založili keš na vrcholu Pt. Lenana a razili zpátky k Austrian Hut. Vrchol byl místy pokryt sněhem a námrazou, takže výstup i sestup byl velmi pomalý.
Cesta domů
Od Austian Hut jsme se vydali, cestou Naro Moru, do stejnojmenného městečka. V průvodci je tato cesta popsaná jako nejčastěji používaná a mírně vlhká. Slovní spojení „mírně vlhká“ se stalo interním vtipem mezi mnou a Jardou, protože posledních cca 6 km před dosažením meteorologické stanice, jsme šli potokem, ve který se „mírně vlhká“ cesta změnila. Naši procházku potokem doprovázel pravidelný déšť, občas se přidaly i kroupy a silný vítr.
Organizovaná skupina sebevrahů
Cestou dolů jsme potkali asi 30 studentů z Nairobi, které jsme začali přezdívat „Organizovaná skupina sebevrahů“. Během jednoho dne plánovali dosáhnout vrchol Point Lenana a zpět, jejich vybavení se skládalo z botasek u kluků a letních botiček u holek, riflí a igelitových tašek s pitím. Přestože jsme se je snažili přemluvit, ať to otočí a jdou s námi zpátky, odvážně pokračovali potokem dál.
Naše skupina sebevrahů naštěstí později dostala rozum a my je potkali v meteorologické stanici, kde jsme se k nim přidali a společně razili k bráně parku. Asi šest kilometrů před branou na ně čekal autobus, do kterého jsme se, jako správní Češi, vecpali a svezli se až do městečka Naro Moru.
Závěr výletu
V Naro Moru jsme byli okolo páté hodiny odpoledne, ale neměli jsme dostatek sil cestovat ještě další tři až čtyři hodiny do Nairobi. Našli jsme si tedy levný hostel, pořádně se najedli v místní restauraci a do Nairobi vyrazili druhý den ráno.
Celkově jsme utratili 150 USD za vstup do parku a okolo 2 000 Ksh (asi 500 Kč) za ostatní služby (doprava z/do Nairobi, ubytování, jídlo, apod.), nafotili přes 500 fotek, nastoupali stovky výškových metrů, zvládli trek na 4 až 5 dní za 2,5 dne a zažili věci možné i nemožné. Oba jsme zdolali naši první „pětitisícovku“ (těch patnáct metrů, co chybí do pěti tisíc, mi snad odpustíte) a už teďka se těšíme na další zážitky na horách.
