Historii lidstva provází od samého počátku potřeba víry. Touha něčeho, co nás přesahuje a dává smysl našemu každodennímu snažení. Všechny naše radosti i strasti tak bývají prožívány z jiné, hlubší perspektivy. Koncentrovanými místy takových tužeb bývala odedávna poutní místa. Na území naši vlasti jich je velké množství. Některá jsou známá, jiná méně. A některá stojí za to navšívit. Jiřetín pod Jedlovou mezi ně rozhodně patří.

Jiřetín je nevelkou obcí ležící na severní straně Lužických hor. Městečko bylo založeno jako hornické v roce 1554 Jiřím ze Šlejnic. V okolí totiž byla objevena stříbrná ruda a on povolal ze Saska horníky. Dolování ale nikdy nebyl v této oblasti příliš výnosné, což zvýraznila třicetiletá válka a morové rány. Z toho důvodu se začala rozvíjet další řemesla. Především plátenictví a textilní výroba se staly na dlouhá léta hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Průmyslovou prosperitu tvořily tři továrny na potiskování a výrobu bavlněných látek, před 1. světovou válkou byla založena továrna na broušení a leštění polodrahokamů, exitoval tu i pivovar. V roce 1945 měl Jiřetín 2500 obyvatel, dnes pouhých 600. Ale i tak získal v roce 1998 titul „Vesnice roku“.

{{reklama()}}

Ačkoliv obec samotná nabízí zajímavé památky, přesto tím hlavním magnetem, který táhne návštěvníky, je Křížová hora. Křížová hora, 562,7 m n.m. je výrazný hřbet, vybíhající od Jedlové až k Jiřetínu. A právě zde se nachází místo, kam vedou kroky mnohých a bez poutavé legendy by se to snad ani neobešlo.

V 17. století, kdy zuřila protireformace, muselo zdejší kraj opustit množství luteránů. V Jiřetíně žilo sedm bratrů, kteří stáli před volbou přestoupit ke katolictví, nebo odejít. Rozhodli se vzdát rodného kraje a najít si domov v cizině. Hned první noc se jim však všem sedmi zdál stejný sen. Zjevil se jim Spasitel na kříži, který je jakoby volal zpět. To na ně učinilo velký dojem a tak se rozhodli, že jeden z nich se má vrátit zpět a stát se katolíkem. Měl také převzít otcův majetek a na jejich pozemku postavit kříž. Volba padla na nejmladšího, který byl beztak nemocen.

Jeho nemoc se ale rapidně horšila. Když se mu trochu ulevilo, postavil kříž a o berlích se k němu šel pomodlit. A jako zázrakem byl uzdraven. Zvěst o této události se roznesla po kraji a lidé se k tomuto místu začali scházet, aby prosili za své starosti a problémy. Nedlouho poté pomohlo zázračné místo dceři kupce Meusela ze Žitavy. Ten se snažil vyléčit svou slepou dceru nejdříve za pomocí lékařů. Po mnoha neúspěšných pokusech mu poradila služebná, aby ji poslal do Jiřetína. Zde se služebná modlila za navrácení zraku slepému dítěti a modlitba pomohla. Otec pak daroval z vděčnosti 500 tolarů na kostel v Jiřetíně.

Vlastní křížová cesta vznikla na rozhraní 17. a 18. století za podpory místního faráře Wenzela Gürtlera původem z České Lípy. Ten údajně nechal zřídit dřevěné kříže v místech dnešních zastavení křížové cesty. V jeho práci pokračoval farář Gottfried Liessner původem ze Šluknova. Upravil prostor kolem pozdější dřevěné kaple a započal s výstavbou vlastní křížové cesty, která byla vysvěcena 17.9.1764.

Poté, co byla dřevěná kaple zničena v bouři, byla postavena kaple kamenná. Když dospěla až ke klenbě, bylo státem nařízeno zrušit všechny soukromé kaple. Přes různé peripetie se kaple a celé místo dostala do vlastnictví města, které dokončilo stavbu s oltářem. V roce 1817 vydal litoměřický biskup František Hudrálek svolení k vysvěcení kaple s právem sloužení mše svaté v oba hlavní svátky a na všechny pátky na jaře v létě i na podzim. O rok později toto svolení bylo rozšířeno na všechny dny v roce. V roce 1847 bylo u vchodu zřízeno schodiště se šesti sloupy. Na počátku křížové cesty lze spatřit sochy spících učedníků Krista, Petra, Jakuba a Jana.

Za nimi se nachází Olivetská zahrada s modlícím se Kristem a andělem, který stojí před ním s kalichem v ruce. Zde v této zahrádce byl podle tradice postaven původní dřevěný kříž. Vlevo ke kraji lesa je socha korunovaného Ježíše sedícího se třtinou ve spoutaných rukách. Podle pověsti je ve studni v kapli léčivá voda, která má účinky na oční choroby.

Nejlépe je navštívit toto místo dopoledne, kdy na úbočí hory se zastaveními a kaplí svítí slunce. Pokud si své výlety zaznamenáváte fotoaparátem, jistě to oceníte. Jestli budete mít dostatek času, projděte si jednotlivá zastavení a popřemýšlejte o událostech, které vyobrazují. Na samotném vrcholu pak budete mít příležitost shlédnout na Jiřetín pod vámi. Možná prožijete pocit uvolnění, která poutní místa svým návštěvníkům dávají.

Historii lidstva provází od samého počátku potřeba víry. Touha něčeho, co nás přesahuje a dává smysl našemu každodennímu snažení. Všechny naše radosti i strasti tak bývají prožívány z jiné, hlubší perspektivy. Koncentrovanými místy takových tužeb bývala odedávna poutní místa. Na území naši vlasti jich je velké množství. Některá jsou známá, jiná méně. A některá stojí za to navšívit. Jiřetín pod Jedlovou mezi ně rozhodně patří.

Jiřetín je nevelkou obcí ležící na severní straně Lužických hor. Městečko bylo založeno jako hornické v roce 1554 Jiřím ze Šlejnic. V okolí totiž byla objevena stříbrná ruda a on povolal ze Saska horníky. Dolování ale nikdy nebyl v této oblasti příliš výnosné, což zvýraznila třicetiletá válka a morové rány. Z toho důvodu se začala rozvíjet další řemesla. Především plátenictví a textilní výroba se staly na dlouhá léta hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Průmyslovou prosperitu tvořily tři továrny na potiskování a výrobu bavlněných látek, před 1. světovou válkou byla založena továrna na broušení a leštění polodrahokamů, exitoval tu i pivovar. V roce 1945 měl Jiřetín 2500 obyvatel, dnes pouhých 600. Ale i tak získal v roce 1998 titul „Vesnice roku“.

{{reklama()}}

Ačkoliv obec samotná nabízí zajímavé památky, přesto tím hlavním magnetem, který táhne návštěvníky, je Křížová hora. Křížová hora, 562,7 m n.m. je výrazný hřbet, vybíhající od Jedlové až k Jiřetínu. A právě zde se nachází místo, kam vedou kroky mnohých a bez poutavé legendy by se to snad ani neobešlo.

V 17. století, kdy zuřila protireformace, muselo zdejší kraj opustit množství luteránů. V Jiřetíně žilo sedm bratrů, kteří stáli před volbou přestoupit ke katolictví, nebo odejít. Rozhodli se vzdát rodného kraje a najít si domov v cizině. Hned první noc se jim však všem sedmi zdál stejný sen. Zjevil se jim Spasitel na kříži, který je jakoby volal zpět. To na ně učinilo velký dojem a tak se rozhodli, že jeden z nich se má vrátit zpět a stát se katolíkem. Měl také převzít otcův majetek a na jejich pozemku postavit kříž. Volba padla na nejmladšího, který byl beztak nemocen.

Jeho nemoc se ale rapidně horšila. Když se mu trochu ulevilo, postavil kříž a o berlích se k němu šel pomodlit. A jako zázrakem byl uzdraven. Zvěst o této události se roznesla po kraji a lidé se k tomuto místu začali scházet, aby prosili za své starosti a problémy. Nedlouho poté pomohlo zázračné místo dceři kupce Meusela ze Žitavy. Ten se snažil vyléčit svou slepou dceru nejdříve za pomocí lékařů. Po mnoha neúspěšných pokusech mu poradila služebná, aby ji poslal do Jiřetína. Zde se služebná modlila za navrácení zraku slepému dítěti a modlitba pomohla. Otec pak daroval z vděčnosti 500 tolarů na kostel v Jiřetíně.

Vlastní křížová cesta vznikla na rozhraní 17. a 18. století za podpory místního faráře Wenzela Gürtlera původem z České Lípy. Ten údajně nechal zřídit dřevěné kříže v místech dnešních zastavení křížové cesty. V jeho práci pokračoval farář Gottfried Liessner původem ze Šluknova. Upravil prostor kolem pozdější dřevěné kaple a započal s výstavbou vlastní křížové cesty, která byla vysvěcena 17.9.1764.

Poté, co byla dřevěná kaple zničena v bouři, byla postavena kaple kamenná. Když dospěla až ke klenbě, bylo státem nařízeno zrušit všechny soukromé kaple. Přes různé peripetie se kaple a celé místo dostala do vlastnictví města, které dokončilo stavbu s oltářem. V roce 1817 vydal litoměřický biskup František Hudrálek svolení k vysvěcení kaple s právem sloužení mše svaté v oba hlavní svátky a na všechny pátky na jaře v létě i na podzim. O rok později toto svolení bylo rozšířeno na všechny dny v roce. V roce 1847 bylo u vchodu zřízeno schodiště se šesti sloupy. Na počátku křížové cesty lze spatřit sochy spících učedníků Krista, Petra, Jakuba a Jana.

Za nimi se nachází Olivetská zahrada s modlícím se Kristem a andělem, který stojí před ním s kalichem v ruce. Zde v této zahrádce byl podle tradice postaven původní dřevěný kříž. Vlevo ke kraji lesa je socha korunovaného Ježíše sedícího se třtinou ve spoutaných rukách. Podle pověsti je ve studni v kapli léčivá voda, která má účinky na oční choroby.

Nejlépe je navštívit toto místo dopoledne, kdy na úbočí hory se zastaveními a kaplí svítí slunce. Pokud si své výlety zaznamenáváte fotoaparátem, jistě to oceníte. Jestli budete mít dostatek času, projděte si jednotlivá zastavení a popřemýšlejte o událostech, které vyobrazují. Na samotném vrcholu pak budete mít příležitost shlédnout na Jiřetín pod vámi. Možná prožijete pocit uvolnění, která poutní místa svým návštěvníkům dávají.